Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 20, No. 34, Ed. 1 Thursday, August 24, 1905 Page: 3 of 8
eight pages: ill. ; page 22 x 15 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
SVOBODA.
8
Největší honorář.
Jistý mladík, jménem John
Brown, skončil svoje studie na
jedné kolleji se znamenitým úspé
chem. Hlavně se vyznamenal ja
ko redaktor školního listu, vydá
váného v dotyčné kolleji. To
všecko napsal o něm časopis, vy-
cházející dvakrát do týdnu v je-
ho rodišti. Když to četl, upev-
neznáte? Vždyť jsem to já, jenž
vám dopsal, zdali byste otiskli
múj román’, vyslovil se Brown a
ayAi rukopis na
stůl, při němž zmíněný muž se-
děl. ‘Tedy vy jste tím spisova-
telem, ale promiňte, že jsem zá-
porně! vaše jméno’, podtknul o-
nen muž. Brown mu podal do-
pis, který obdržel od vydavatelů
zmíněného měsíčníku a v němž
nil si ve své mysli, že se stane slo
vutným spisovatelem. Hned po
tom psal krátké povídky, dopi-
sy a občas i vědecké články, což
zmíněný časopis uveřejnil. To
tnu dodalo chuti k dalšímu psa-
ní, že napsal delší povídku o
dvou zamilovaných. Pracoval
celé tři měsíce na této povídce,
neboť chtěl, aby mu byla jakým-
si úvodem do ‘cechu’ spisovate-
lů. Proto ji opravoval, apokaž
dczuovu opsal. Když myslil, že
se na ni už nicopraviti nedá, četl
ji svým rodičům. Tito byli celí
uneseni poutavostí povídky. Po
tom ji odeslal domácímu časopi-
su k otištění. Za nějaký čas ob-
držel odpověď od redakce, že je-
ho povídka je výborná, ale že
mají více rukopisů, než mohou u-
potřebiti, že však otisknou jeho
povídku, když jim zašle předplať
né na jich časopis za pětadvacet
nových odběratelů. Mladík šel
mezi sousedy a za několik dnů se
bral žádaný počet nových odbě-
ratelů, a odeslal jich předplatné
redakci, pak' se nemohl dočkati,
až začne vycházeti jeho povídka.
Chudák, čekal první týden, dru-
hý, třetí až i čtvrtý, ale povídky
nebylo. Za celou dobu, co oče-
kával své povídky, k ničemu se
nehodil, neboť stále přemýšlel
proč asi není začato s tištěním je
ho povídky. Po čtvrtém týdnu
psal do redakce dosti ostrý do-
pis a žádal, by mu byl vrácen je-
ho rukopis. Redakce mu odpo-
věděla, že se jí rukopis ztratil a
že nemůže jej nalézti. Zároveň
litovala velice ztráty a při tom
mu řečenq, že přijmou jeho ruko-
pis. Pan Smith (tak se onen
muž jmenoval) vybídl Browna,
aby se usadil a měl strpení do-
kud on si přehlédne mu předlože-
ný rukopis. ‘To je právě co my
potřebujeme v naší redakci. Pa-
pír dobrý, čistý a popsán na jed-
né straně. Takové dílo se nám
dobře hodí’, podotknul Smith
příjemným hlasem. Náš mladík
byl tím uveden skoro až do podi-
vení, a už v duchu si předkládal,
co všecko si pořídí za honorář,
který obdrží za svůj rukopis. —
"Co žádáte za toto dílo?” tázal
se Smith Browna. “Nevím”, od
pověděl Brown. “Ponechám to
vám, ale než určíte cenu díla, žá-
dám vás, abyste je přečetl dů-
kladně, qeboť jinak nejste s to,
oceniti je správně”, pokračoval
Brown. “Toho není zapotřebí.
Vidím, že nic nemůže být lepšího,
než je váš rukopis”, odpověděl
Smith. "Rukopis přijímáme, a
za několik dní obdržíte za něj na-
ši poukázku na první národní
banku. Doufám,' že jste spoko-
jen” vyslovil se Smith. “Děkuji
vám p. Smith za vaši laskavost,
ale žádám vás, byste započal s
tištěním románu hned v následu-
jícím čísle vašeho měsíčníku”, po
dotknul Brown. “Buďte ubezpe
čen, že obdržíte nej větší honorář,
jaký- jsme kdy vyplatili za tako-
vé dílo, jako je vaše, a o to ostat
ní se postaráme”. Brownova
tvář jen sršela radostí, že ani ne-
pozoroval, že zůstal v jizbě samo
ten; pak vyšel na ulici a ubíral
se. ku svému domovu,-kde se
podotkla, aby sieztrácel -odvahy chválil svýnátodičůri, jak dobře
k dalšímu psaní; ale že udělá lé-
pe, když napíše nějaký zamilova-
ný román, že ten se bude líbit čte
nářům než povídka. Až jej napí-
' še, nechť jej pošle k otištění do
některého předního měsíčníku,
že tím nabude žádoucího věhla-
f“ _>To našemu mladíku velice
z*aííchóťiló, žé ód radosti zapo-
měl docela na svoji povídku a
hned s nevýslovnou čilostí začal
pracovati na zamilovaném romá
rtu. Pracoval skoro každoden-
ně celých šest měsíců než román
skončil, a upotřebil k tomu za ně
kolik dolarů papíru. Psalť na
nejlepším, jaký mohl dostati.
Než-li své dílo odeslal, dopsal do
New Yorku vydavatelům vůbec
rozšířeného měsíčníku a tázal se
jich, zdali by otiskli nejen pouta-
vý, nýbrž i poučný román. Od-
pověděli, aby jej odeslal. Ruko-
pis románu Vážil skoro osm liber
tedy by byl mušek jej rozdělí ti na
dva paklíky, chtěl-li jej zaslati
poštou, a poštovné bylo by též
stálo několik dolarů. K tomu se
strachoval, že by se mohl ztra-
tit. Aby se tomu vyhnul, sebral
rukopis a odebral se do New
Yorku, aby jej vydavatelům sám
doručil. Po přibytí do New Yor
ku vyhledal tiskárnu dotyčného
měsíčníku, a když vešel do vnitř
ftiskárny počínal si, jako by mu
byla přináležela. Povídal saze-
čům, jak důležité dílo nese, a
chválil se,1 že nebudou míti obtí-
že se sazbou, an jeho rukopis je
velice zřetelný a psán pouze na
jedné straně papíru. Konečně žá
dal, by dovedli jej k ‘bossovi’, že
jedině jemu odevzdá své dílo, za
něž zajisté "bude bohatě odmě-
něn. Odpověděno mu, že ‘boss’
je na výletu v Evropě a že se na-
vrátí až za několik měsíců. Že
však ‘Boss’ nemá nic do činění s
rukopisy, tyto že obstarává re-
dak^or- Konečně mu ukázáno,
kde má redakce svoji Office, tedy
se tam odebral. Jakmile odešel,
sazeči si povídali, že mu zajisté
křídla sklapnou, až jej odbude
hlavní redaktor, k němuž jej po-
slali, neboť tento byl vůči spiso-
vatelům skoro až drsný. Když
Brown vstoupil do označené Offi-
ce, spatřil při psacím stole už
staršího muže, který, když uvi-
děl mladíka, ptal se i<j chladným
způsobem, co že si přeje. ‘Ci mne
pochodil. Na třetí den šel na
poštu s jakousi nepříjemnou
předtuchou, ale když obdržel do-
pis z New Yorku, zdálo se, že jej
ani neotevře, neboť se mu ruce
třásly. Když konečně roztrhl o-
bálku,.shledal v ní poukázku, jež
zněla na — 32centů, a v rohu by-
lo na ni napsáno olů v kem: ‘Nej-
větší to poukázka, již jsme kdy
zaplatili ža takovou práci’. —
Brown nevěděl zdali vidí, anebo
pozbyl zrak a při tom se velice
rozčilil. Cestou k domovu ztiši-
lo se jeho rozčilení, pak si pomy-
slil ‘vždyť vydavatelé novin jsou
jen lidé, nač bych se na ně horši);
budu spokojen docela, až bude
můj román otištěn.” Ale neda-
lo mu to pokoje, tedy druhého
ďňe psal do zmíněné redakce s
podotknutím, že se nehorší na p.
Smitha, že jej tak dostal, že však
podruhé bude vědět kolik má žá-
dati za svoji práci, když bude o
to žádán. Smith mu odpověděl,
že qn nekoupil jeho rukopis k o-
tištění, že koupil pouze papír,
protože byl na jedné straně čist,
že se na něm dobře píše a za ten-
to, že mu dal největší honorář.
Památnosti Prahy.
N. L. ze dne 16, č’ce, píšou: Za-
jímavý oyjev při restaurovaní
kostelasv. Havla. Od měsíce květ
na letošního roku obnovuje se z
části přestavuje se vnitřek koste-
la sv. Havla na starém městě.
Během prací opravných přišlo se
na některé zajímavosti stavitel-
ské, odkryty hrobky šlechtické i
mnichů karmelitáuů, starý hřbi-
tov a pod. Včera odpoledne pak
učiněn ve stěně levé lodi, těsně u
balustrády hlavního oltáře objev
nad jiné zajímavý. Stalo se tak
náhodou. Do nově ohozené a obf
leně zdi měl býti vložen pěkně Za-
chovalý náhrobní kámen větších
rozměrů v patách se šlechtickým
erbem. Za tou příčinou v označe-
ném místě vykopáván obdélník
výše asi tří metrů a šíře asi půl
druhého. Pod vrstvou malty a
masivního kvádrového zdivá na-
razili dělníci na pískovec, který
poněkud poškodili, nemajíce tu-
šení, že jest to žebro gotického
klenutí. Teprve když objevila se
jim na kameni malba, počínali si
opatrněji a odkryli celou krásně
Ohromný moFský slon.
■ Něco pro labužníky.
Viděli mořské dno.
Edisonův nový vynález.
nějakým svým pověstně řízným
Otakar Černý.
Monntafn Kina Rye, nej lepší
Jana Hajdíka ve West, Tex. (dz
■Tady čtu, že nějakému švindlé-
ři, který si na poukázku připsal
tři nuly,, na poště peníze vyplati-
li. Kdyby to udělal poctivý člo-
věk, zajisté by jej hned lapli.
Pan Utrápený (čte noviny)
Svobodný člověk že hledá pokoj!
Ať se nežení!
Italky prý docilují graciosního
nošení hlavy tím že z mládí nosí
na hlavě' břemena. Aha, proto
asi mnohé z našich dam nosí na
hlavách hotové košatiny!
(1‘ohled do ruské muiieké
kuchyni.)
nad vodu. Přál bych si být od-
tud daleko.’
Vzduch stával se každém oka-
mžikem nesnesitelnějším. Loď
se lehce naklonila, a všichni sou-
hlasili jsme, že pevně vězíme;
Zkouška s olovnicí ukázala, že
nehluboké dno skládá sezmodra
vého kalovitého bahna. My se
váleli v bahně, jsouce jako těž-
kým, silným závojem pokryti a
atmosféra hrozila udušením. Pak
ozvaly se vzduchem hlučné rány,
hrozné v oné temnotě. Na konec
zahřměly tři v krátkých přestáv-
kách se udavší rány, jež přímoo-
hlušovaly, a pak bylo opět ti-
cho. Když konečně nastalo svět
lo, nepřirozený zjev naskytl se
zraku našemu. Zdálo se, jakoby
dno Pacifiku se nám odhalilo.
My vězeli bezmocně v moři hus-
tého bahna. Sírové plyny, z něj
prchající, dusily, a museli jsme
hledati záchranu pod palubou lo
di. Přes tu chvíli lapali jsme po
vzduchu, nalézajíce se v nebezpe-
čí smrti zadušením.
Pojednou však, k velké radovi
naší, pocítili jsme, že loď se po-
hybuje. Bahno, jež nás drželo,
zmizelo, a za chvíli nalézali jsme
se daleko od strašného místa'
Když dospěli jsme do Honolu-
lu, celá lodní posádka desrtova-
la. ‘Není štěstí na lodi, která vi-
děla dno mořské,’ pravilinamoř-
nfci.—▼—
Nedávné objevení a opětné zmi
<tení 'nového ostrova v Japon-
ském moři připomíná podobné
případy náhlého vyvstání dna
mořského a objevení se nové pev
niny. Tak na pobřeží Sicílie ob-
jevil se pojednou malý ostrov,
který zůstal nad hladinou vodní
po dva měsíce a pak právě tak
rychle, jak se objevil, tak také
zmizel. Jiný takový ostrov, po-
jmenovaný Sabrina, blíže Azorů,
zmizel dříve, než mohl býti vymě
řen. V zálivu mexickém vyskyt-
lo se mnoho menších ostrůvků, z
nichž mnohé opět zmizely právě
tak tajuplně, jak se byly objevi-
ly. Toto zdvihání se mořského
dna skytá všemožné taje, spoje-
né s neznámými hlubinami.
Naše loď nalézala se ve vzdále-
nosti třiadvaceti dnů cesty od
Manily k ostrovům Sandwich-
skvm — vypravuje jeden známý
’■ Býla tichá, až smr-
telně černá-noc. Olovnice, spuš-
těná do vody vykazovala veli-
kou hloubku. Náhle všakjpocíti
lijeme, jako bychom] vrazili na
skálu nebo na mělčinu. Kormi-
delník předpokládal, že překáž-
kou tou jest jakýsi vrak potope-
né lodi, avšak starý plavec tvr-
dil, že se jedná o zemětřesení. Ná
sledující hned na to události do-
kázaly, že mel pravdu. Úsvit
zjevil nám nízkou a mlhavou]ob-
lohu. Spočívali jsme jako utiše-
ní uprostřed moře vzhledu olejo-
vého, mastného, místy]podivnč
zbarveného. Tu pojednou poča-
la se voda chvěti. Nemám pro
zjev ten jiného slova. Loď poča
la se kolébati a v jistéjvzdálenos
ti vyvstala obrovská, balonu se
podobající massa výparů —ne-
vím, byla-li-to pára či dým. Vše
to se událo bez nej menšího hlu-
ku, avšak dlouhá linie bouřící se
vody vyvstala přes mastnou a
klidnou hladinu. Pak výpary
vše obklopily a my mohli slyšet,
ale ne vidět, vřící a bublající vo-
du kolem nás. Kapitán nařídil,
abychom ji vědrem nabrali. By-
la vřelá a páchla plynem.
•Hm,’ poznamenal starý pla-
vec. 'Vystrkují novou pevninu
provedenou gotickou branku,
ětyřžeberní, vedoucí do levé lodi
kostelní. Na obou slouáech od
skřížení az dolů eachází se střída
vě ozdobná malba v barvě kar.
minové a azurově modré. Malba
samotná, sestávající se z pravi-
delných vzorků, připomínající le-
tícího ptáka, soudě dle jasnosti
a živosti barvy, pochází asi zdob
nepávných, kdežto gotická bran-
ka dle všeho jest zbytkem staré-
ho,původně v gotice provedeného
kostela. Odkrytá branka má výš
ku asi dvou metrů, ale zdá se, že
sahá základem svým ještě hlou-
běji pod dnešní novou podlahu
kostela. V místech, kde obě žebra
branky ohýbají se k spojení, na-
lézá se kamenná příčka, dělící ob
louk od spodní obdélníkové čás-
ti; na obou koncích umístěny
jsou dvě růžice, z nich levá zbar-
vena patrně při pozdějším malo-
vání celé branky na modro, pra-
vá na červeno.
Ponechávajíce úsudlk odbor-
ný o zajímavém tomto objevu
kruhům povolaným,zaznamená-
váme strnčně historii kostela i
kláštra. Kostel sv. Havla s bý-
valým klátšerem karmelitáským
původně postaven byl asi ro^cu
1232 nákladem osadníků od sv,
Petra na prostranství králem
Václavem I. jim darovaném. Ka-
rel IV. daroval roku 1353 lebku
sv, Havla, ktrou v slavném kláš-
teře sv.-havelském ve Švýcarsku
byl obdržel. Od roku 1380—1390
byl plebánem zde Jan z Nepomu-
ku později za sv. Jana Nepomuc-
kého prohlášený. Roku 1404 ve
výroční den úmrtí Karla IV. ká-
zal zde mistr Jan Hus. V dobách
husitských byl kostel i klášter
mnichy opuštěn a usazeni zde ut
rakvisté. Kolem chrámu byl li*6i
tov, kde r. 1519 pohřben Václav
Koranda, profesor na universitě
pražské, člen vyslanectva české-
ho do Řfma za Jiřího Poděbrad-
ského; dále pochován tu r. 1621
staroměstský radní jan Kutnau-
éť', oběšený pro velezradu z okna
radnice. Roku 1627 Ferdinand 11
daroval klášter i kostel karmeli-
tánům, kteří obé počali přesta-
vovat!. Stavba ta dokončena by
la r. 1671 staviteli Vlachy Lu-
raghem a Janem Dominikem de
Orsinem. Roku,1786za Josefa II.
byl klášter zrušen. Kostel byl pu
vodní gotický se dvěma věžemi,
kde se posud zadívalo původní
křížové gotické klenutí; jinak byl
celý přestaven slohem vlašským
a při této přestavbě kamenná
kazatelna gotická s podobou
Husovou razebrána a použito ji
na patníky uličky na severu kos-
tela. Vnitřek chrámu je trojlodní
a nachází se v něm celkem 17 ol-
tářů copových, jakož i četné pa-
mátky po Karmelitanech.
Nová a velice zajímavá at-
rakce berlínské zoologické zahra
dy jest kostra Obrovského moř-
ského slona — největšího, jaký
vůbec kdy byl zabit. Nalezen byl
před osmnácti měsíci velrybáři
na pobřeží ostrovů Falkland-
skveh. Byl rychle opklopen a za-
bit' což ovšem nebylo prací tak
lehkou, jak sc vypravuje.
Jakýsi názor o rozměrech ob-
rn toho může se nabýti, pakli u-
vážíme fakt, že od špičky ocasu
ku špičce svého tesáku měří skó-
rem jedenadvacet stop. Takové
zvíře za živa vážilo by jistě 20,-
000 liber. Objem těla v nejširší
jeho části měří nsi 18 stoip Leb-
ka samotuá měří dvě šopy a 3
palce délky a jednu stopu a tři
palce výšky.
Mořský slon čili slon tuleno-
vitý ješt mnohostranně zajíma-
vým tvorem. Tak dalece pokud
útvaru jeho se týká, podobal by
se mroži, čili mořskému koni, a-
šak vzhled jeho není tak divoký.
Vyjma zvláštnosti jeho nosu, od
něhož pochází ^aké jeho řecké
jméno, jest to velký černý tuleň,
velice bystrý a obratný v moři a
nemotorný na břehu, jako všech
na zvířata jeho druhu, mezi ni-
miž zaujímá zvláštní stanovisko,
že jest obyčejným v obou hemis-
férách, ačkoliv následkem horli-
vosti, s jakou jest honěn, jenom
něco málo jich existuje severně
od rovníku.
Právě nyní však jest mu popřán
odpočinek a následkem toho
množí se rychle a ve velkém poč-
tuvjižních mořích.Tvoří ve sku-
tečnosti jedinou populaci četných
osamělých, pustých skal v An
tarktickém oceánu. Potravou je-
ho jsou hlavně, neli výhradně
plotice — černokrevné ryby. Te-
sáky samců dosahují délky čtyř
až pěti palců; samice mají tesáky
kratší a skorém už ke špičce du-
té. Námořúítt a lovci tuleňů ho-
tovi si z nich dýmky, k nimž brka
z pelikánů slouží za troubele.
Slavný vynálezce Tomáš Edi-
son pracuje na nejnovějším vyná
lezu, kterým prý má být v do-
pravě učiněna pravá revolt!???
Vynález záježí v úpravě zvlášt-
nfho elektrickéhó mdtoru, jehož
se bude užívati jako hnací síly
pro všecky možné povozy.
Přípravné práce k vystavění to
várny, kde se budou tyto nové
motory vyráběti, jsou již hoto-
vy a továrna sama bude snad již
příštím rokem stát na Lakeside
Ave., ve West Orange.
Motor sám, jak se Edison vy-
slovil, bude velmi lehký (na kaž-
dou koňskou sílu 40 liber.)
Vynálezce pracoval na své myš
lence pb dvě léta a zhotovil 160
modelů, kterým dal pracovati a
pozoroval kde je třeba oprav. Do
s|>ěl k těm výpočtům, že bude
možno užívati těchto motarů o
45 procent laciněji než koní, Mo-
tor jest malý a dobře zpracova-
ný, jehož substančnf látky hnací
budou sodík, anebo vápník.
Povoz s baterií určité velikostí
bude moci vézti tíži 40 centů
rychlostí 33 mil za hodinu. Z to-
ho patrno, že vynález bude mít
velikou důležitost nejen pro do-
pravu osobní, nýbrž i pro dopra-
vu těžkých předmětů.
Vedle toho přihlížel vynálezce
i k tomu, aby motor mohl býti
zakoupen v cen ěpokud možno
nízké, aby tak došel širokého roz- kořalka v Arneice, na prodej u
šířní a užití.
Kdo nejedl v Nizze v “Reservě
bouillabaisu", neví nic o požit-
cích tohoto světu, četl jsem ne-
dávno ve feuilletonu ranních
"Národních Listů“. Labužnický
Rosini by se rozzpíval v nejla-
hodnčjších melodiích a nebožtík
Šamberk dal by si ji třikráte,
tvrdil pan autor. < llízl jsem se
mlsně po přečtení té delikatesy a
vzpomněl si.........
Ach, ano, vzpomněl! Znáte
ruský boršč ? Národní ruské
jídlo jako naše švestkové knedlí-
ky. Jen že my máme na ně krát-
kou saisonu, kdežto mnohý Rus
svůj boršč jí den za dnem, celý
rok a po roce zas. Je to polév-
ka, vařená z nakrouhaného zelí
a nařezané červené řepy, silně
nakyslá. P/íhi ji ovšem vaří s
masem, ale mužík a prostý lid
na Rusi vaří ji bez masa a jí celý
rok jenom to zelí, jenom tu řepu.
Zelí a řípy nahází do vařící vo-
dy, až je z toho hustá kaše. Ne-
zvyklému žafiidek se kroutí, až u
srdce to bere a obličej se stahuje
kysele. Ale mužík či vlastně je-
ho žena žaludek umí obelstít.
Když se polévka, boršč vaří a
zelíčko s řepou v klokotající vo-
dě hezky se provuluje, vezme že-
na na špičku nože sádla a hodí
toto do hrnce. Pět šest mast-
ných ok honí se hned po povr-
chu jako gazelly po americké
prérii a do těch ok na Rusi pros-
tý lid chytá svůj hloupý žaludek.
Přemnozí už jej mají tak vycvi-
čený, že ani té půle tuctu mast-
ných ok na jeho obalamucení ne-
potřebují a krmí jej celý rok je-
nom teplou, osolenou vodu se ze-
lím a řepou. Gourmand by se
nestačil olizovat a kdyby po ta-
kovém "mužickém“ boršči do-
stal ještě nějaký "moučník", na
příklad cezené nudle...... Ale poč-
kejte, ony jsou necezené, cedit se
musí teprve skrze zuby. Takhle
je muzická žena vaří. Hustě za-
dělané těsto se Yúkama na stole
spěchuje a prohněte, zválí a na-
krájí na tlusté nudle. Ty hodí
se do kypící vody a když jsou u-
vařeny, žena vezme opět na špič-
ku nože trochu sádla anebo prst
omočí si v něm a otře jej o kraj
hrnce a již zase pět, šest okplove
po povrchu na bělavé, špinavě
mléčné’nudlové polévce. Husté
nudle i s vodou překlopí z hrnce
na velikou hliněnou mísu na sto-
le, dá k tomu dřevěné lžíce a......
jezte ! Boršč je aspoň nakyslý,
ale v těchto nudlích marně bys
hledal jakoukoli chuť’. Mnozí
ovšem zase pochutnávají si jako
na boršči bez o|c i na těchto nud-
lích bez omas^ku.. Žaludek po
takovém obědě plove a topí se v
záplavě vody, labužnický Rosini
by se po něm rozzpíval v hromo-
vé melodii, až by ochraptěl a ne-
božtík náš Šamberk vzal by hůl
a............ Nu, snad by odešel s
Syů — nelida. Z Přerova se pí
še: Ovdovělé 651eté domkářce F.
Zmeškalové dal zlý osud na sta-
rá kolena v úděl kalich hořkosti.
Jest tomu již téměř pět roků, co
její 371etý syn Alois Zmeškal,
jenž jest zde slévačem, ovdověl.
Nebožka žena jeho neměla s ním
v manželství nic dobrého a častě
ji sklidila od něho, pití oddaného
surovce, sprostých nadávek i
ran. Zůstalo po ní pět sirotků,
z nichž dva jsou již ve světě mezi x
cizími lidmi a ostatní tři vzala si
k sobě hodná babička, Františ-
ka ŽíneŠkalóvá. Dřela se a sta-
rala se o ně jako pravá matka a
dítky lnuly k ní veškerou láskou.
Syn její Alois neuznával péči své
staré matky o dítky. Za dobro-
tu její a námahu splácel jí tím, že
přicházeje domů opilý, nejsprost-
. šími nadávkami obsypával sta-
rou matku, ba častěji ruku svou
bezbožnou vztáhl na jeji se tře-
soucí tčlo. Vytrpěla těch suro-
vostí v posledních letech chuděra
od svého vlastního syna mnoho,
přemnoho, ba několikráte byla
nucena před jeho násilím uchýlit
se k cizím lidem. Již chtěla pro-
dati zde svůj domek a jiti mezi
lid cizí, aby ušetřena byla na sta
rá kolena tohoto utrpení, a tu
pokaždé přivinuli se sirotci ku
své babičce a úpěnlivě ji prosili; J
‘Neopouštějte nás, co bychom si
bez vás počali...,..’ a babička zů-
stala. Surovec ani pro své dít-
ky neměl citu. Nedávno byl sou
dem trestán, pončvač udeřil své-
ho synka botou do hlavy. Oneh-
dy po celý týden řádil Žmeškal
doma; jakmile přišel z práce, na-
dával své matce starých potvor,
tloukl ji do prsou a do zad, krou
til jí rukama až bolestí sc svíjela
, a vyhrožoval jí, že ji sprovodí se
světa. Toto bestiální týrání ba-
bičky nemohla snésti osmiletá
vnučka i běžela o pomoc k souse
dovi; ten přispěchal a surovce
mírnil, však zle pochodil. Tento-
L krátě stará Zmeškalová, ačkoli
synu svému již kolikráte i u sou-
. du odpustila pod dojmem tak su
rového týrání a oněch výhrůžek,
strachy se celá třesouc, byla nu-
cena dovolati se proti nezdární-
-, kovi ochrany bezpečnostních ú-
řadů' Surovec byl .zatčen a do-
( praven do vazby' ke krajskému
soudu v Olomouci.
Brn-
ká nic a je spokojen. Jenom je-
dnoho si žádá: aby toho měl
plný hrnek a proto žena nešetří
.....vody. Dřevěnou lžicí mužík
nabírá boršč, souká do sebe zelí
a řepu i ty nudle a vodu......"po-
lévku“ z toho vyjí a vyškrábe
do poslední kapký jako bůh ví
jakou lahůdku. Nají se při obě-
dě jako buk a za půl hodiny, ba
ještě dříve už zase kouše ukrut-
ný krajíc černého chleba s otru-
bami, maje hlad opět jako vlk....
A když vidí, jak "páni" při obě-
dě na talířku mají kousek pečeně
a masa, směje se a chechtá, divě
se, jak o takovém vrabčím kous-
ku mohou býti živi. “Párát-
kem”, 1.1. stéblem slámy, oříz-
nutým dřívkem nebo špičkou
nože, vypichuje pak po obědě ze
zubů jako páni po mase otruby
po chlebu. Hluše též......pro dí-
vajícího se, ale pro mužíka ?
Mé ty dobré nebe, jak se ten
dobrácký žáludek dá všelijak
uspokojit1
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View three places within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Haidusek, A. Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 20, No. 34, Ed. 1 Thursday, August 24, 1905, newspaper, August 24, 1905; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1315153/m1/3/?q=Lamar+University: accessed June 2, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.