Svoboda (La Grange, Tex.), Vol. 31, No. 1, Ed. 1 Thursday, January 6, 1916 Page: 2 of 8
eight pages : ill. ; page 20 x 14 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Vinna !.
SVOBODA.
čtvrtek, 6. ledna, 1916.
spolu s
o kastě
kterou jseyi do- nou l»y mu
11 tlili I I 1 ' I • I I 1*1 lili l> I. > I A I • . 1 <
ajistovály paměť v
nápodobiv Idas marfiálka tak vý-
e. jak slůší otěině sioužitt ?
náš
Radzjvil globa vée do ruky.
řcki
zamračil
Záglo-
ale něco lepšího. Maršálek s kého s otevřenou náručí, pohostil. 1<
ím pana Czarnieckého.
'nezahynula Republi- ’
... .Inuulil I nluiillir. '
k důkladné
pravil —*myslí je-
. i ... I .. a á .1 . > I i 1/ Lz , I ■■
chvílích velkého
naplnil.
prosím tlme.
by i kníř
blíží se s vojskem mocným
Co říkal mému listu?
ci mu kdysi
prosili jjtm o smrt. Někteří klesá
stále s li celými houfy a umírali vyšily
jež na poli pobíhalo, a pádil
sboru
Bůh
vás poslal, pane!
bych
houževnatou vytrvalo i stálo' zvolal pan .Michal.
odpověděl
dodal :
niecki nepobije.
_Luá- Czamiexkúiiu prolivilo—se x
list
nemožným. <’as od
s Lubomirským
chem na kobylí*.
PaTí (‘zarnirrkt'ehvěTVe ýnk<» V-
nikdo by se
doměří* půjdeme po
vidět i posly?
zvolal pan maršá
koně
Volodyjovski.
ale mne
a rytíř-
sá m
Zá globy,
nim
šavli dái
a jestli v listu b; l.i
ěeled. jsa již úulnň . přeav
sám
veta, a osobně najednou vedl pra-
důstojníků
maršálko
list, předčítal nyní po desáté je-
Iho koncept, chtěje m* přesvědčili.
ly. Stál před důstojníky, drže jed-
nou rukou hříbě za hřívu, s vla-
kosinkt
na svoi
koní.
zajij
Ležaj
nastoii
Hle, sníh padá, vítr voje -
kam se jinak hoch poděje
s<- |
ným vůdcem, přece já. I.
ski, dobrovolně jdu pod
ti do popředí vystupují, tento se pochoutkami
ukrývá, neboť příkladem svým vejáí oči žáil
pekárny,
dí hoch švarný.
prosil Lubomirského,
šel v páru, víš, čeho
kopyta do hlíny zarylo Hoch
skočil a drže hříbě za hříVtr;
klonil se rytířům.
hetmanem korunním učinil, pana
Michala po Sapirhovi litevským
a Rzemlziann státním pokladní
vymstili. a mám naději, ž.* se takl/i Saturni a
stane! řekl pan Czarniecki rozra-1 maršálkovi
zalk iul. ('epici jsem ztratil. Do-]
hře. že fnne nezahlédli. •'
Pravda zračila se v opálené tvá-
ři hochově a mel patrně velikou
marnivosti.
Zatleskal a křiknul na sluhu.
Koně mi podejte!
stla hlavně po bitvě bervHteéske,
když pospolu s Tatary jako pla-
men probíhal po stepi, vybíjel
vzbouřené houfy, dobýval útokem
z jednoho
druhý.
S touže
hnu. neboť on je lepším vůdcem
než já.
e sem žene;
jede na hří«
isíe, kolik jsi stvořil kandidátů
<■ koruny, sám bych kandidoval.
švédské hlavy do tábora,
maršálek zv\ k trn jako
sťanský musil zakázat i.
Pak přinášeli rukavice
z pan
nrkřc-
; : ; Př-ložil : : :
J. J. LA N G X E K.
Římane! Otče otčiny! vy-1
křiknul Zágloba a uchopiv ruku I
úrov.-íi starý finále střihl'! ;íň<>. ir.Jíii TlitiMt n pr.-e<>
mohly, nejsoucí početně dosti sil-
okenj po Skřetuskem
něho mukati.
Zahřměly výkřiky
i šlechty. Dav v bytu
zdraví pana < 'zarnieekého, jehož
rvým vůdcem nazýval, a konečné
i na zdiaví poslu jeho. Zágloba se
-^tak si srdev- všechuětih . aísltáil.
že sárn pan maršálek je přes
práh vyprovodil a rytířstvo vy-
— Bůh ví! — odpověděl Skře-
tuski -. kdybych to na vlastní
(či neviděl, neuvěřil bych, byť by
mi to anděl ř<kl.
silněji utáhnout, nebo se roztře
každé ledabylé příčiny: • Tu sálg
Karel (iiifjtav se rozhodl, že stále
půjde se zadní stráží, aby vojsku
ošobou svou odvahy dodával.
Leč hned s počátku málem byj
vní armády. Teprve za svítá
ohnala je děla. Po<
1 ještě silněji na ne
pan maršálek
4 Pokračování.)
Četl, mnoho jsui.i videi. o mm
jsem uvližoviď. i jozervána •
škubat i dava. ale když Je míra
dovršena,. třikrát se Šyéd zakutá-
lí. dá li mu přes hubu. Sebevědo-
: mí máme a dokud to nezmizí, po-
tud Republika trvati bude. Parna
llo v bahnech a v povodni,
povstalé jarními dešti, i padlo
ne tak do polských rukou, Cesta by
— 1 z Republiky teče — řekl
Czarniecki. Jestli teď ujdou. Se-
šili se, přijdou jim posily z Prus
a příležitost unikne. •
To řka udeřil se po stehně na
znamení netrpělivosti, ale v tu
chvíli již ozval se koňský dusot a
basový hlas pana
$ln Kačena do
pusť mne k sobě,
má milá.
•vwi Budníku. Tatn ’fíool>ědvnv ul
faráře, chtěl si odpočinout i. ne-1
boť předešlé noci ani oka nezam-l
hoůřil. Tělesná garda obklopila!
dům, aby bděla nad královými
bezpečím. Zatím čeledín kněžský!
a netoliko vůdcem -— ale ski, jenom
dej Bůh našemu Kazimírovi dlou- Tak. tak.
ho jsem mu skutečné ruku |x>líbil ?
! Sobě jsem palec políbil a jeho rii-
láž.eti na Švéda. I tak poteče krev
ze švédského hrnka, a je známo,
že vše z hrnka vyteče, počne li
mi je Bůh mih, zvolal konečně
kastelán. Vlastním uším nevěřím.
Dávno tnjie l lyxem zovou'
odpověděl í^ágloba skromně.
— Kde je můj list?
možno nic vážnějšího dokárati.
Proto si přál, aby s< spojití mohl i
Francouz,
osmahlý španěl
hned do očí skočí, ale Polák ve
vrozené mírnosti mnoho snese,
konci* I krajiny
sou rozhalenou, oddychuji* rychle, i
— A kde je ostatní švédpkáJ
vojsko? zeptal se praporečník.
— Od svítání přešlo jich tolikd
že jsme je ani spocítati nemohli?
Šli dále, zůstala jen jízda, a je-1
den spí u faráře, říkají, že to je]
král.
Šandarovski zvolal: ]
I. — Hochu, jestli lžeš, o h lavin
přijdeš, ale jestli pravdu mluvíš)
budeš moci prošiti o5 budeš chtít?
Čeledín se mu poklonil až kl |
třemení. ,
— Abych tak zdráv byl! NeJ
chci žádné náhrady, jen *■ aby mS
velmožný pan důstojník
ti poručil.
— Dojte mu nějakou
— křiknul Šnndarovski
a kříž nastaví . .
: : : Historický román: : : : i
HKNKYkA SIESKIEWH ZK. |
D1L V.
pan
IZágloba, neboť byl sám s svbou
spokojen, a kolikrátkoli >e to u
dálo, bvl vždy pln řeči a nadmíru
Koch Kovalski dal by mi druhý
a pan Michal by opponenty po
mám za horšího než je on. ať mu
vlastní pýchou* život pukne. Tak
dobrý je Zágloba jako Lubomir
ve jmění je rozdíl.
Jene . . . Myslíš, že
▼; cku slávu sklidil Czarniecki.
►i: l A bylo b\ tomu tak! (’2arnie<*
ki chápal maršálkovy důvody a
Leč pan Czarniecki byl na dvO
míle cesty vzdálen. Za to přední!
stráž, složená z pluku knížete Di i
mitrije Višiiověckého. vedená .po-l
ruěíkem panem Šandarovskýiu,!
šla asi na pul míle cesty za švé-1
dy. Pan šandarovský rozmlouvali
právě s Ruchem Kovnlským, kte-1
rý s rozkazy od kastelána přijel,!
když oba náhle uzřeli čeledína,||
jenž k nim pádil, seč kůň stačil.’
— Kterv ďábel
1 unavovaly je k smrti. Chtějíce
rku'švédy přivésti na myšlenku, že
; Tataři již přišli na pomoc, všecka
polská vojska po tataisku křiče
tak la, i rozléhalo se volání "Alláh!
! Alláh!” dnem i nocí bez přestá-
Cěty Vůdcovy ■*- ruré-—w* starat i;
přijde-li pan maršálek — dobrá!
I rsooe jsem paicc poiiwn u ru-
ky jsem se jenom nosem dotknul.
Dozajista ho tak za čilý život
nikdo na vrbu nevyvedl jako já.
Rozmazal jsem ho jako máslo na
topince pro pana ('zarnieekého.
Dej Bůh našemu králi život nej
delší, ale prt| případ volby raději
Skřetuského předjel, zastavil ko-!
ně, podepřel si boky a řekl:
je-li lepší než maršálkova.
Tedy se ve třemenech
tu nebudeme odměřovat i. Něko-
lik konvic nateznete t«ké ve svém
1 bytu.
To řka. poručil pan kastelán
i přinést i číše, napili se na dobrý
říkají. ž«’ je mezi nimi sám
řekl čeledín \vítě očinra.
\ je jii h mnoho?
Kdo te poslal?
Kdo by mne poslal? Sán
jsem na hřibe vyskočil za vesni
kům :
— Pánové, všichni se mnou, a-
by asistence byla co možná nej-
okázalejší.
— Mám jeti také? zeptal se
Zágloba.
— ^ry jst0 most mezi mnou a
panem maršálkem zbudoval, i je
shišno, abyste, první po něm pře-
jel. Ostatně myslím, ži* vám tam
přejí. Jeďte, jeďte, pane bratře,
jinak řeknu, že chcete započaté
aIíIo. y.r.olovi<?j opustit. ,
~ T'zi{ň raWT^"WllWtTTI' Wl ptiR HTt. nrittHiM numáhánt ha awi ši
vota vyvolal, aby obrození KěpuJ
bliky překážel.
Leč toho času činil vše. alfl
chvály získal, a pokryl so jí jaH
pláštěm.
Pan Vitovski, Kastelán sand(M
mořský, s ním-závodil, byl tu xt&J
rý, zkušený bojovník: chtěl sej
samému Czainieckému vyrovnat!
nedovedl toho. Bůh inu neda|
e železo, dokud je žhavé. strachu. Cestou do Ležajska sbČ-
Potorn obrátit se k plukovní- hlo jich mnoho, a ti. kteří zůsta-
li. dolinu strávili, výtržnosti tak.
že Kiwel Gustav dal několik šle-
chticů zastřeliti. To bylo heslem
ku všeobecnému útěku, jenž pro-
veden byl se šavlí v ruce. Téměř
nikdo nezůstal, ale Czarniecki po-
silněn jsa, poěal nastupovat i štáb*
silněji.
Pan maršálek pomáhal mu vel-
mi upřímně. Možná, že v něm na
ten čas — ostatně krátký — šle-
chetnější stránky povahy nabyly
vrchu nad pýchou i ndd-ješitno-
| neboť starost byla patrna na je
iho čele. 'né pod velení vaší důstojii'
— Hleďte, pane, řekl Polanov i Czariiicki hodí ho zrakerr
'ski Volodyjovskému. Nic dobrého'obrátil se ke Skřetuskémi
'nečekám, neboť obličej kastelů , by chtěl říci:
níiv je^v
ziuinicni.
viklcove siinycn snoru ziraccn
hlavy, když jii*-Czar-
iiieekému postupovat. Sám Chmel
nieki se ho bál a zvláště jeho lad,
jež králi udílel. Ony způsobily
Kozáctvu strašnou pohromu pod
humor a odjeli.
Maršálek přijal pana Czarniec-
jky oslabené, vyhladovělé,... Jic.vy
spalé. zmořené, sotva šly. Stáli*
více vojáků zůstávalo na reaté.
Někteří byli již tak zbědovaní.
Všichni tři stále více hubil
Išvéds. :iž k tomu došlo', že-|»ěi
(pluky i jízdní, jimž bylo jiti I
těch. Jediným slovem by mohl i všech krajinách kosy kolmo byly
pan maršálek clé okolí vzhouřiti. nasazovány a denně snášeny byly
mohl by lidu selskému poručit,
aby kazil přechody a potravu a-
by po lesích skrýval Budete mít
zásluhu, kterou vám do smrti ne-
zapowuji. ale-i.-pauu nuušálkuvi
jsem díkem povinen, neboť, dom-
nívám «e. že neučinil tak jeiuz. kdo su^.iim do rukou „dostali, a
vojna stávala se denně strašlivěj-
ší. Nemnoho vojska polského se
Kuj ještě drželo Švédů, a to - jen ze
Co chceš říci? zeptal s4v
šandořoKskl. přiblíživ R<r k riěmn."
— švédové jsou u nás na faře,
král
jaká liška, nlv^ ^iříliš. si £ PilUa |.pieh povstali, n^hoť pan maršálek
maiýiálki dobrý den nedělejte, ne nelituje vlastního jmění prohlá-
že maje pri sobě pluk tělesně)
gardy, záležející z vojáků ze
všech pluku, z celého národa
Skandinávského vybraných, za-
jr zlé i — Mluv tv lam te
Pan Zágloba byl skn-c
zbylo | napilý, lěc Skřetusli po
a ve ho slova: na "tváři ka
dravému orlu podoben, a kilyž*čŠtku vše povím.
vedl lid svůj k útoku s kožíškem Poěal vyprávěti. jifk se
po obou stranách vlajícím, pře dálo. Czarniecki hleděl
kvapovala podobnost ta nepřátel.- větším podivením. Volanoyski za ním. jiní pozbyli vědomí a s nej
i vlastní jeho lid. hlavu se popadal a Volodyjovski | větší lhostejností pohlíželi náhlí
Vzbuzoval také v těrh i oněch I kroutil si kníry. žíeí se polské jezdce. Cizozemci.
posly poslal s odpovědí.
kastelánu.i'tkl Pu^
Czarniecki skideeně se ani ne-
odvažoval myslit i, že by se pan
maršálek korunní poddal jeho vě-
tní. Chtěl jen aby působili pospo-
lu a obával se, že i k tomu pro
přílišnou ctižádost pana maršálka
nedojde, neboť pyšný pán ten
kUbánl pYfl lásku k tytčlně—n'TtAfnrvrTTČkrdikíát řcldjivým důsloj-
jaké zmínky o soukromých zó.j níkům. že raději na
jih*, li — a já jsem jist, že byly bude dorážet, že i tf
do lána! ...” |su. Sil sv mi nedostává — ledajpoi;, nedopřávaje oddechu J
— Dobré znamení! Vracejí se že bych jie něčím posilnil. * íteli. a jelikož byl bojovníkefl
sele! — zvolal Polanovski. j — A ěim?
Poslové uzřevše kastelána, se
ovili se sedel dali koně celt dí
»vi a rychli šli k chodbě. Zá
por.U liun.ltl ' IIIHT, A’’ ll>l IVUUVC!
poslal. Sedě zamračen v bytu! Kastě
Lubómirski nejen L-vém a stálé k oknu chodil a na'prudce:
iinieckým pospolu, ces|l; pohlížel, z.bdi se poslové
luně- rlieě" Včtení nad wbou «
aby jim7 naučil, kterak ctižádost t
byť i oprávněna byla — mají pro
otéinu obětovali. Jeďte tedy (pra-
vil), k němu, oznamte mu. že já
™ Máti pio mne list*
yNikoli odpověděl
ba, a
celým vojskem přichází dobrovol napojil ho i družinu jeho, do rá velikosti.
na je nepustil a ráno spojila sí-
roval'’ zeptal se opět Czarniceki. Ioddechnout!, a zbraně ani na
Oi.J Polykal vši i*ko. co jsem |chvíli do kozlíku slhžiti. Najed-
mu do úsi vkládal, j.íko krmný |noii několik lidí vyplašilo celou
houser šišky, jen ohryzek mu hrál |armádu. Koně hladem padali, i
n. w zradit i. .!.■ to oiarnivost lidská.L, t-.'tvňl.i jeStř ,„1V skvl.llv „vi|y
d‘t" I’""” Kdybys uii dal tolik Koza ,
V této Republice uzř- l ’ lile:
pal• úské. Radziejovske,
)v, kteří vlastní ctižádost nade ůstt
všecku ceníce, od vlasti každou i chci
chvíli pťo svůj prospěch byli ho-1 ale
tovi odstoupit i. 1 pomyslil jsem ('za
si: zuhKpiila Republika nectnost i , potěším. Tak tedy. Jene! Ví si
vlttstních synů. Leč kdo mne po-JZágJoba rady s magnáty?
těšil, kdo mi naduje v trýzni měl Vždyť říkám, áe jsem podi
dodal :®pan ('zarniecki! Zajisté | veníin páni z úst pustili nemohl
•— pravil —~V<’zahynula Republi-I Jak je znám. lTkaž některé I
ka. když v ní povstal Lubomir ‘inu korunu a »*íp hranostajovéh.-
Mnoho knih jsem v životě pre nlaštv, a můžeš ho táhnouti kam
, . m i
ski. lam ti 1
nom na sebc. hledají‘toliko,
by ke svému užitku mohli
— Selský hoch
Kovalsk i.
Hoch dojel a zastavil se teprve,
když hříbě postrašeno pohleděni
ská ostJuby.-áxádQVÚ-uvádžiú. byli wm rosenu ha h košilí -na pr-
v zoufalství, stahovali z kůže ty.
dárh. počali opouštět i tábor a
přueházuti k panu < zarnieekému.
Toliko nezlonmý duuh Karla Gu
stava udržoval zbytuk hasnoueíuh
Isíl v celé armádě.
, Za aimádou šel nepřítel, roz
Musím vám jiz prominout i. manité “party” pod neznámými
:e ho neodevzdal. To je ko vůdci a houfy lidu selského usta-
......... *• ...... znán nenapsal ne< o, co :>y iaa ; borne, ze ny zmyni tono, ki
b.vlajchue být mvm pruecuploru.m a u. | dráždi véhu mužů mohlu. bvdnuuli-, lio neviděl, vykřiknul:
<-iti jak sTřiší otí-ině Hlouzitt.' | |jtlival „í.fv , <\-li ulov a kom-I Vivat pan Cz.aniíi-eki.
hý věk — i kiálem zvolili
jame hotovi a také... zvolím
Tu pan Zágloba sám se zarazil,
zdali míru nepřebral — a skuteč-
ně po výkřiku: “Žvolíme!” na-
ktalo ticho; leč před magnátem
zrovna nebe se otevřelo.
Zprvu trochu zledl. pak se zapý-
řil a opět zbledl, i oddechuje
prudce, řekl po chvíli:
— Republika jest i zůstane
vždy paní své vůle, neboť na tom
základy našich svobod spočívají.
Leč já jsem jenom sluha jejích
aluhů. a Bůh mi svědkem, že ne
pozvedám oči k oné výši na kte i
rou občan pohlíÉeti nesmí. Cq se kcin . . . Ten by teprve tiskl Židy
týká velení .nad vojskem — to daněmi. Ach, což to všecko . . .
pan ('zamiecki přijati musí. Hl<•.hlhvní věc jvst. že jsem Liibomir-
toužím právě dáti .příklad těm, [ského na udv*i uhvtil a že ji dam
kdož velikost rodu svého na my 'do iuk\ ( zarnieckemii. Potuší se.
ali majíce, nechtějí žádné vrehno zlost na švédy si vylcje. a éí je
sti u/návati, jak pro publict) bono to zásluha? někom jiin-m kro-
nálezí na velikost rodů zapomíná | íiiký h.V psirlř. nh’ já nemam štr-
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View two places within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda (La Grange, Tex.), Vol. 31, No. 1, Ed. 1 Thursday, January 6, 1916, newspaper, January 6, 1916; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1315230/m1/2/?q=Lamar+University: accessed June 7, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.