Svoboda (La Grange, Tex.), Vol. 31, No. 2, Ed. 1 Thursday, January 13, 1916 Page: 2 of 8
eight pages : ill. ; page 20 x 14 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
r Stranu 2.
SVOBODA.
POTOPA
i'i
ráně.
leskly
.... viliky bějídL
a
chvátá
noHti asi dvou tisíc kroku
ruku čele
řekl.
po
tak
ke
volatí.
Náhle rozlehly se zoufalá hln-
" stíní
pro]
způ
mlftl
Kun
Na
slcrl
jeli I
žnál
ehajícím, pak se potácel jako o-
pjlý, usedl na koně a řičel jako
— Michalko I
— čí
— Kněžský.
v i lni
tele
jeho ruku.
Chvíli ještě bylo ticho, tu pod.
Ostatní zbylí jezdci vrhli sc na
něho, jeden ho ještě bodl rapírem
p prorazil mu ruku, leě v té chví-
ihíípěmi do země.
Krjíl by se byl
proti svému stihá
tak unaven,, že ani dechu
neVnohl, třásl se jako v
a hlas se mu chvěl v hr-
které
posled
lide
mm
kým tak neutíkal jako před
mi. Slávou nesmírnou jste se
kryl, pane!
: : : Historický román : :
HKNKYKA N1KNK1EWKZE. |
» HÍC V.
zdec stojící na stráži se bystřeji
podíval, trhnul sebou, jako by ho
cosi v sedle bodlo a vystřelil z
pistole.
— Alla! alla! bij morduj'. Uha
—. u. bij ■ wJehlo se v olšině.
koně.
koně
k hřívě a
vlaštovka
bylo v ní možno hladem umřít.
(Pokračování.)
dveří, podal
naň
vrhl
nu v“
čil plot a vpadl do houfu jezdců,
bránících sc pravému křídlu pol-
skému. kteréž před chvílí objelo
dům a za zahradou se měřilo se
skočil a
se mezi
se vymknul z bojiště. Doběh
k plotu, bodnul k*M*ě, přesko-
hříbě, které dosud klidné chodilo
po poli, mezi koni utlačeno, nemo^
hone se z tísně dostati, rozzuřilo
se jako jeho pán. S ociffía vypou-
lenýma. s hřívou /.ježenou kopa
lo. kousalo, a mladík šavlí jako
cepem mlátil v právo, v levo;
Pan Šandarovski pospíšil ke
kastelánovi., aby mu podal zprá-
vu. byl
nabrat i
zimnici
A prapor vyraziv jako hrom z
olšiny, vrhl se na Švédy.
Udeřil prve než byli všichni s
to k němu čelem sc obrátiti, a
ihned nastala strašná řež na ša-
vle a na rapíry, neboť ku stříle-
ní neměl nikdo času. V okamži-
ku hnáni byli jezdci k plotu, kte-
rý s třeskotem se uřítil pod nára-
zem koňských zadků a byli tak
vášnivě pobíjeni, že pozbyli úpl-
ně rozvahy. Dvakrát se o to po-
kusili, aby se sevřeli, dvakrát ro-
zerváni byvše utvořili zvláštní
.... Jjonb^... které.... okamžitě.. . su. .opět
rozdělily v menší skupiny, až ko-
nečně se roztrousili jako zrnka
hrachu, která sedlák lopatou do
; : ; Př-ložil : : ;
J J. L A NO N K II.
Na kuně! vykřiknul Karel
din, jenž do Kudniku donesl zprá
vu o Švédech a nyní s polským
něk
panu
Kochovi kolem uší a utkvěla v
páteřj jezdec před ním pádícího,
V kanceláři. „Proč pak náš
starý zavírá svůj* stolek vždy tak
bojácně!” „Aby nikdo neviděl,
že v něm ničeho není!”
Koch pohlédl na ně jako osk-
|&iý, vzchopil se a vykřiknul:
Já jsem 'Kovalski
paní Kovalská.
držel koně těsně u
mu ho hned, král
zabočiv kolem rohu
lípy a úly, aby za-
se> blýskl hlavněmi svých
pistolí a dvakráte vystřelil.
, Jedna z koulí roztříštila
no Kochova koně. K in se vypjal t| kteří s koní spadli a ještě na
a klesl nu přední nohy, i zaryl ao|lou se u<|ržeti mohli, bodali ko
— Jak vyhlíží! Po ěem ho po
mám!
— Má ukrutně černý vous a
ěervené stuhy po boku nosí.
— Poznal bys jeho koně ?
— Vraný kůň s lysinou.
Koch řekl úsečně:
— Čeledíne! pozoruj mne a u-
kaž ifti ho.
.— Dobře, pane! A brzo už sko aby neztrácel času: prostora mezi
šíme!
Ml?!
Umlkli a pan Koch počal sc
■íodliti k NcjsVvtější Panně, aby
mu povolila s Karlem <íústavem
králi dostal.
Málem byste byl Republiku*
jediným seknutím zachránil..
Vezměte* váček!
Vezmete klobouk'.
Znamenitý to byl kůň. ale
deput takových za tyto poklad v
koupíte.
.aby pomstil smrt svoji.
Zástup švédský se zmenšil jako
kupa sněhu, kterou se všech stran
polévají žhavou vodou. Konečně
koleni královského praporu zů-
stalo jen několik mužů. Mraveni-
ště polské pokrylo je úplně, a o
ni umírali zasmušile, se zuby za-
ťatými. žádný ruce nevzpínal,
žádný nevolal o milost.
_ V tom yp. zmatku ozval___se vý-
křik :
— Prapor vezměte, prapor!
Uslyšev to čeledín, kopl své
hřibe a jako plamen skočil ku
praporu. Každý z jezdců, stojí-
cích při praporu, měl proti sobe
dva i tři jezdce polské, čeledín
ťal praporečníka šavlí přes ústa,
praporečník rozložil ruce a padl
tváří na hřívu svého koně.
Modrý prapor klesl s ním záro-
veň.
Nejbližší jezdec hrozne vykřik-
nuv ihned uchopil se žerdě, ale
stři rapírů a mečů poranilo ipu — Půjdete k zad
již ruce i nohy, tvář měl pokeka- byste si odpočinuli.
ním a Karlem Gustavem ustaviv-
“frč* sc zmenšovala. Pž jen prostora-
asi padesáti nebo šedesáti kroků
je dělila.'
Tu střela puštěna z luku
vo a konečně strašlivě zařičev
spadl se sedla.
Mezi Roclu*m a králem zůstal
už jen jediný jezdec. Ten však
chtěje krále patrně zachránili, o-
brátil koně. Pan Koch ho doběhl
a koule dělová tak nesrazí člově-
ka se sedla, jako on ho s koně
na zem srazil, a potom jako roz-
kaeetiý tur se hnal ku předu.
Král byK^Jby mu nepochybné
ale
stro-
mo-
Král
ku
pane! ža-
ty mu
had i zahynul,
za Kochem dojížděli jiní, a
ly svištěly, a každou chvíli
hla některá zraniti
proto ještě více hnal
předu, tvář sklonil až
unikal po rovině jako
stíhaná jestřábem.
Pan Koch koně svého poháněl
netoliko osixuliami,. ale i .plochou
šavlí, a tak pádili jeden za dru-
hým. Stromy, kamení, rákosí, vše
míhalo se jim před. oČjma, vítr
svištěl jim^v uších. Kldbouk spadl
králi s hlavý, král Konečně hodil
| váček na zem. domnívaje se, že
— Král! Král! zachraňte krále! se neúprosný jezdec ulakomí a
I Leč 'Michalko již neslyšel po-
slední slova, byl ranami, úbytkem
krve tak sesláblý, že se zachvěla
ipadl hlavou k třemenu knsteláno-
Šiny budou na právo na několik
set kroků.
šli ku předu velmi zvolna, cesta
byla obtížná, těžké koně jezdecké
zapadali až |>o kolena. Konečné
olšina prořídla a vyjeli na břeh.
As na tři sta kroku uzřeli ob-
šírné prostranství a za ním kněž-
ské stavení, obklopené lípami,
mezi nimiž bylo viděti véchty úlů,
na prostranství bylo viděti asi
dvě stě jezdců v přilbách a v
pancířích.
Velicí jezdci seděli na velikých,
avšak vyhublých koních, byli při-
praveni, jedni s rapíry u ramen,
druzí s mušketami, ale hleděli na
jinou stranu, k hlavní cestě, od-
kud mohli očekávali nepřítele.
Krásný modrý prapor se zlatým
lvem vlál jim nad hlavami
Dále vůkol domu stály stráže
po dvou lidech; jednu obrácenu
byla k olšině, která již pokrytu
byla bujným listím tak, že jezdce
zahlédnout! nemohla.
Krev Šandarovského dostala se
do varu, leě zdržel se u čekal, do-
kud se řada neurovná; zatím
Roch Kovalski položil
dínovi na rameno.
— Slyš, chlapče!
.Viděl jsi krále!
— Viděl, velmožů ý
šeptal hoch. . ____
více, sám se vrhl na i
a než \HHtala krutá seč a tíseň.
Koch (‘.piv .. /vonilv o rapíry,
A jiní volali- praporem na ně dorážel. Knužske
— Víte, koho jste honilŤVlte;’
koho jste pronásledoval! To byl
sá m K a re 1 Gust a v !
podněcovaly. Bil fce v rozvášněni j . Zavolejte sem hocha! zvolal
jako člověk, jenž si zoufá nad šandarovski. Kde jest!
vlastním životem a touží toliko, i Vojáci pospíšili, aby ho
dali, a nalezli ho sedícího
va pod stěnou u hříběte,
pod ranami padlo a žilo z
ního dechu.
Na první pohled se zdálo, že i
mladík v sobe nemá mnoho živo-
ta. držel však prapor oběma ruka-
ma na prsou.
Ihned ho zvedli a vedli ho před
kastelána. Stanul bosý, rozcucha-
ný. s prsoma nahýma, v rozedra-
ném šatě, zamazaný krví švédskou
i vlastní, nejsa božímu stvoření
podoben. Nohy se mu chvěly, ale
v očích oheň nevyhasínal. Pan
Czamiecki byl překvapen pohle-
dem na něho.
— Jakže! zeptal se. Ten dobyl
královského praporu!
— Vlastní rukou, vlastní krví
— odpověděl Šandarovski. On ta-
ké první oznámil, ze jsou Švédo-
vé zde, a potom v nejhorší vřavě
tolik dokázal, že i mne Samého i
všechny ostatní obdivem naplnil.
— fravda je to! Skutečná pra?
vda — VoíaTa šlechta, jako by to
bylo psáno!
— Jak sc jmenuješ! — zeptal
se mladíka pan Czamiecki.
ale velmi brzo opět se srazili, pro li padli pod polskými šavlemi. |
tože hustým houfem byli obklo 1 Zatím několik zkrvavených ru-
peni a stlačeni kolem svého mo- kou vztáhlo se k čeledínu.
drého praporu. Ani jediný nepro- Prapor sem dej. prapor! vo
sil o milust/stanuváe s končin ve- láli.
zapo Idle koně, bodali rapíry tak zuři Šandarovski přispěl mu ku po
vě, že se na chvíli již zdálo, že se'moci,
vítězství kloní na jejich stranu
Bylo nutno znovu je řózehnaťi-
což sc stalo nemožným proto,
kolkolem byli obklopeni.-polskou
jízdou * nebo pobiti je do po-
sledního. Tento druhý způsob u
znal pan Šandarovski za lepší. Po
Pan
M
mi J
ks J
” »aloi
něku
pro I
je. 1
tuužl
Hlllol
je tl
pro I
zbyli
jedli
juiél
Má I
HÍněl
ítí I
prnil
hroJ
je *1
Halní
mú I
by I
nalil
Ul< I
sto ul
pošli
za tl
■ Zbláznil se, poéali
— Koně mi dejte, ještě ho do-
honím! volal Roeh.
Leč oni ho vzali za a jak-
koli se jim- škubal, vedli 110 zpět
k Budníku, těšíce ho cestou.
— Dal jste mu za vyučenou!
volsli. — Hle, kam to došlo s tím
vítězem, s tím podinanitelem toli-
ku říší, měst u vojsk!
— Ha, ha! Poznal polskou šle-
chtu !
— Zprotiví se mu Republiku.
Bude mu zde tčeno.
— Vivat Roch Kovalski!
— Vivat! Vivat nejstntečnější
šlechtic! Chlouba celého vojska!
A poéali piti z polních láhvi.
Podali Rooliov^ oa . vypil, jednu
láhvici do dna a značně se potě-
šil.
Zatím co byl král stíhán po Bo-
janovské cestě, bránili se jezdci
před farou s odvaHou dfistojnnu
toho slavného pluku. Napadeni z
nenadání rychle byli rozpráíeni.
ve čtvrtek dne 13. ledna lillfi I
Byl jsi kněžský, ale budeš
svůj vlastni! — od po věděl kastě- _
rěel4»4í« již (IržeUl^tku . praporu,
utrhl ji od žerdě, svinul ji rychle
a tiskna ji oběma rukama k pr-
soum volal pronikavě:
—* Mám, nedám I
‘atíkání xaueehá. Beč Kovalski sc
í, ,11a váček ani nepodíval i pádil
’ stále rychleji, poháněl stále více
koně, který již pozbýval dechu a
'vysílením již hekal.
Pan Koch patrně všeho
iiuínnl, neboť pádě ku předu kři
lěvl hlasem, v němž se chvěla hro-
zba i prosba:
' —Stůj! Pro milosrdenství boží.
Kůň králův klopýtnul tak sil
ně, že by byl jistě upadl, kdyby
ho král nebyl vší silou uzdou zu-
dfžel. Koch zařičel jako zubr, pru
stranství, jež. ho od Krále dělilo,
'značně se’ zmenšilo.
Po chvíli kůň klopýtl opět
mohl utíkati dál. přiblížil se
již jen na několik sáhů.
mhIIv jako k i
\ ytřeštil oéi. lllu| mořskou vlnu a po chvíli
v naryšave-1 (|o vjru mužů a koní. Křik
jednou aby ‘ l|Htuj rozléhalo se jenom řičení
« hvilku. a o k<)Jlíi ti.CKk árlrza a supění únavu
kůň klopýtnul, ještě
sudy eelé Republiky, celého Švéd-1 ný(.h prsou rytířských,-veliká lípu
ska byly by rozhodnuty. Leč krá-: ;(.vliatost ovládala srdce Polákii
irativ j šVl'.(|f| Bojováno i s úlomky ša
dvoutvií a rapíru, jedni s druhými za- zdali
pasili jako jestřábi, rvali se za
(Pokračování.) J Karel Gustjuv y první chvíli ul
Ostatní důstojní' ! počali sc vy kání vyběhl s pistolemi v rukou
ptávati čeledína, kde je dvůr, kdeja s rapírem v zubech ze dveří,
je ves. co dělají švédové.
— Dávají poz‘»r. psiny. Kdyby-
ste přímo jeli, uhlídali by vás;
ale já vás povedu olšinou.
Ihned vydány byly rozkazy,
prapor dal se na pochod. Zprvu
klusem, potom skokem. Čeledín
jel na svém hříběti bez uzdy
před první řadou. Hříbě poháněl
patami a stále zářícím zrakem si
prohlížel svou kosinku.
Když už bylo viděti ves. zabo '
ná c
lá rrl
tánJ
zale|
▼oul
Kněl
z kJ
sl. I
Swel
tohJ
cestl
na l|
autl
dařil
noul
ruvJ
1'řel
celil
nik I
drní
z Ml
1
I
Král byl stále dá! a dál . . .
Konečně se již tak zmenšil, že
byl již nesnadno k rozeznám, mi-
zel až. zmizel v houští, jež se na
obzoru černalo.
šlechta s křikem a houkáním
dojela k panu Kochovi. Patnáct
jich bylo, jimž koně stačili k bě-
hu. Jeden z nich nesl králův vá-
ček, jiný králův klobouk, na němž
černá pštrosí péra byla připevně-
na sponami, diamanty ozdobený
mi. Oba počali volatí:
To je vaše, soudruhu! Prá-
On se praporu'
zmocnil před mýma oftirna. nechťj
že’ho sám kastelánovi odevzdá.
I Kaist’ lán jede! jede! . l .
ozvaly se četné hlasy.
Z daleka ozývaly se jiz trubky,
a na cestě se jiz objevil celý pra
razili polský šik a jeli tryskem,
jako pádí stádo jelenu ode psii
štvané tam. kam je vede paroháč
-— vůdce.
Jezdci polští obrátili koně a
místili hon. Jedni i druzí vpadli
na hlavní cestu, vedoucí z Kudni
ka do Bojanovky. Zahlédli je z
nádvoří, na němž zuřila bitva, a
rozlehly se hlasy ;
— Král' král! Zachraňte krále '
Leč jezdci na nádvoří byli jiz
tak přitisknuti Šandarovským, že
ani uu vlastní zachránění mysliti
nemohli. Král prchal v houfu asi
dvanáct jezdců, a za nimi jelo
asi dvacet šlechticů, a v cele všech
Koch Kovalski.
Čeledín, jenž mu měl krále uká-
zati, zůstal kdesi v hlavní bitce,
leč Roch poznal Karla Gustava
po rudě stuze. Myslil ustavičně
nu to, že nyní jeho chvíle nade-
šla, schýlil se tudíž v sedle, bo
dul koně ostruhami u pádil jako
vichr ku předu.
Prchající vynucujíce z koní po-
slední zbytky sil, rozjeli se po ši-
loké cestě. Hbitější však a lehčí
kuně polské brzo je doháněli. Pr-
vního jezdce'dohonil pan Roch
velmi brzo, postavil se ve třeme-
nech, aby lépe mohl múvnouti ša-
vlí, a jedinou hroznou runou jezd-
ci ruku i s lopatkou usekl a pá
dil dál,‘ na krále oči Upíraje.
Pak druhý jezdec se mu zatměl
před očima, povalil ho, třetímu
rozrazil přilbu i hlavu v půli, a
pádil dál, jen krále na mysli ma-
je. Koně sc jezdcům počali vzpí-
nali a paďati. Jezdci polští době
hli je a pobili je v okamžení.
I Pan Roeh míjel již lidi i koně,
>uf ještělpor, pádící k faře. Byl to prapor
nepřítele, j laudanský, v jehož čele jel sám
Šavle |(’zarriieuki. Když dojeli a viděli,
ry, rapi jže je vše skončeno, zadrželi ko-
i* lámaly o lukojetě šavlí. < a né, vojáci pana Šandarovského bě-
se vzepjal kun jako delfín želi jim v ústrety.
Sám klál tu byl . . . nevím
uniknul . . .
I’tekl ! utekl! ozvali se ti,
se zúčastnili stíhání.
Praporu jsme dobyli! Mrt-
je mnoho.
i uč d<T''břicha a jezdce do nohou. ('zarniecki nepromluviv ani slo-
obratiti y k()Uf.jt Ve výparech koní, ve|vi|. jel po bojišti, jež poskytovalo
probod strašlivém rozčilení bojovném sc ukrutný, žalostný pohlede Přes
vzdále měnili v obry a zadávali si Idvě sté mrtvol švédských i pol-
Jiní drželi se jako by v bratr
ském objetí, nebo měli hlavy po-
depřeny na prsou nepřátel. Mno-
hé tváře byly tak zničeny, že na
nich nezůstalo lidské podoby; tv
pak. jež nebyly koňskými kopyty
roztříštěny, měly oči vytřeštěné,
plné hrůzy a válečného vzteku.
Krev ne vsakovala se do rozmě
klé půdy, nohy koně kastelánovu
nad kotníky zčervenaly; zápach
lidské krve a koňského potu drá-
ždil chřípí a zadržoval v prsou
;dech. Kastelán se díval na mrtvá
těla lidská takovým pohledem,
jakým si pán statku prohlíží svá
zené snopy pšeničné. Spokojenost
byla patrna na jeho tváři. Mlčky ;
objel kolem fary, pohlédl na mrt-
vé. ležící na druhé straně, za sa-
dem ; potom se zvolna vrátil na
hlavní zájiasiště.
Vidím tu důkladnou práci, :
řekl, a jsem s Vámi spokojen.
Všichni krvavýma rukama vy- |
hodili čapky vzhůru:
Vivarf Czamiecki!
Dej Bůh, abychom se brzo ;
utkali. Vivat . . . vivat ! . .
kastelán řekl :
stráži, a-
Kdo dobyl
'ohromné rány, šavle měnily se v >skýeh leželo na zemi, jeden těsiK
blýskavice. Jedinou ranou rozbi- vedle druhého. Někteří drželi s<
jei^jpět schýlil v ,sedle a 1 jmy ocelové přilby jako hrnkv. vlasy, někteří kousali a škrá
střela z. tatarského pluku puštěna .stjnj'inv hlavy, utínány ruce drží- báli se ještě, když, už umírali,
prchal dále.
Koch se dostal z pod koně. |
Vezměte IfO a opatřte všeii- M
[kou péčí. Ručím za to, ze na prv- I
[ním sněmu bude rovný vám všem, 1
pánové, stavem, jako dnes již vám 1
je duší rovný.
— Je hoden toho! Hoden! zvo- 1
lala šlechta.
Potom vzali Michalka na noaít- 1
ka a donesli hq do fary.
Pan Czamiecki vyslechl další I
zprávu, kterou nepodával již pan I
Šandarovski. nýbrž ti. kteří vidě- I
li. kterak pan Koch krále Karla I
Gustava stíhal. Pan Uzarniecki se 1
z vypravování toho velice zarado- —
val, za hlavu «e chytal, do kolen
tloukl, neboť pochopoval, že po
takových chvilkách zlých duch v
Karlu Gustavovi značně musil po-
klesnout!.
Pan Záglobn neméně se rado-
val a podepíraje si boky, pyšně
pravil shromážděnému rytířstvu.
— Je to zabiják! Co! Kdyby
byl Karla Gustava dostihl, sám
dabe! by mu ho nebyl vyrval. Má
krev, jako že nji je Bůh milý,
má krev.
Pan Zágloba časem sám uvěřil,
ž<’ je strýcem Kocha Kovalského.
Pan Czamiecki dal hledati nda- £
dého rytíře, ale šlechta nemohl^ll
ho nikde nalézti; neboť pan RoelBk
ze studu a z únavy vlezl do sto- W
doly, zahrabal se do slámy a u-/
snul tak pevně, že teprve druhé-
ho dne po ránu dohonil prapor.
Ale jeste byl tak ztrápehý, že se
neodvážil “strýci” na oči přijití.
Sám však ho vyhledal a těšil ho:
— Netrap se, Rochu! — řekl.
1 tak zjednal jsi si velkou slávu;
sám jsem slyšel, jak tě pan kaste-
lán chválil. * Hlupák — pravil —
na oko se ,zdá, jako by do tří po-
čítati neuměl, ale to vidím, že to
je ohnivý šlechtic, který reputa-
ci celého vojska pozvedl.”
— Pan Ježíš mi nepožehnal —
řekl Roch, neboť jsem sc přede-
šlého dne opil a otčenáš jsem se
večer nepomodlil.
Jenom nechtěj Boha souditi,
abys ještě se nerouhal. Co můžeě
rja záda nabrati, naber, ale na ro■'
ziim svůj nenakládej, nebo hned
se zamotáš.
Byl jsem už tak blízko, že 4
na mne pot z jeho koně stříkal.
Byl bych ho rozťal až na sedlo.
Vy, strýře. myslíte, že zhola žád-
ného rozumu nemám?
Zágloba prohodil:
— Každé dobytče má svůj ro-
zum. Statný chlapík jsi a ještě
mnoho radosti mi způsobíš. Dej .
Bůh aby i synové tvoji měli ta-
kový rozum v pěsti.
• Ah, není třeba! řekl Roch.
Já jsem Kovalski a to je paní
Kovalská . . .
Po rudnickém stíhání zašel král
dále ve klín mezi San a Vislu, a
ustavičně se ubíral pri zadní strá-
ži. neboť byl netoliko ** znameni-
tým vůdcem, ale i rytířem nevy-
rovnatelné odvahy. 81i za ním
pan Czamiecki, pan Vitovski pan
Lubomirski, a hnali ho jako zvíře
do sítě. Různé party řádily (lnem
i nocí proti Švédům. Potravy by-
lo stále méně, vojsko bylo stále
více unaveno a stále na duchu již
pokleslejší, a a jistotou již Očeká-
valo záhubu úplnou.
Konečně zašli Švédové do kou-
ta, kde se dvě řeky scházejí, a I
oddechli si. S jedné strany chrá- 1
nila je Visla a s druhé San, jako
obyčejně na jaře rozlitý, a tFetT
stranu trojúhelníku opevnil krái
silnými náspy, na něž vyzvednuta
byla děla.
ěil do houští a vedl vojáky mo- [Gustav.
krou cestou k olšinám, ve kte A povaliv bodnutím rapíru pol-1
rých bylo ještě blátivěji; i pole iského jezdce, jenž naň už zvedal
šavli, skokem se dostal z bitevní-
4-cí 4nccv -r. sekáno bez oddechu.
>ez. smilování, bez milosrdenství.
Z pod toho víru lidí a koní poča-
ly téci potůčky krve po prost ran
ství.
Velký -modrý prapor švédsky
vlál ještě nad švédskou skupinou,
leě ta se stále zmenšovala.
Jako zralé obilí lehá, když s o-
Ibou stran lánu se počnou, kosy
Iženců rníhati a ženci sobe stale se
blíží, tak zápasící s jedné stlaný
již viděli křivé šavle zápasících s
druhé* strany.
Pan Šandarovski řádil jako vi-
chřice a vrhal »se na Švédy jako
vlk na maso právě udušeného ko-
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View two places within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda (La Grange, Tex.), Vol. 31, No. 2, Ed. 1 Thursday, January 13, 1916, newspaper, January 13, 1916; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1315231/m1/2/?q=Lamar+University: accessed June 2, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.