Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 22, No. 76, Ed. 1 Friday, September 27, 1907 Page: 3 of 8
eight pages: ill. ; page 22 x 15 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
4
N
SVOBODA.
3
bdhdhidh Ddindhitoidndh dhadhing
Našim českým
zákazníkům:
Chceme aby více Vašich
krajanů s námi obchodova-
lo, a pakli jim řeknete o na- g
šem zboží, cenách a způso- &
% bech, jsme jisti, žeje dosta- 1
s neme. Řekněte jim, že máme ,
$ největší sklad a výběr zboží %
% střižního, látek na šaty, zbo- 8
s ží moderního, klobouků, stře g
4 víců, šatstva a pod. v okre- s
3 su Burleson, že nase ceny 1
s jsou ty nejnižšíanáš způsob g
d prodeje ten nejlepší. Tím jim s
povíte pravdu a prospějete 8
sobě, svýmsousedům a nám. g
Řekněte jim, že máme české a
prodavače v každém odbo- 8
ru našeho obchodu a že si g
přejem aby k nám přišli a s
námi se seznámili. Budou se
cítit jako doma.
S úctou
J. F. Cobb!
i Company. |
CALDWELL,TEXAS. I
(56yw) , I
capt800801 080 80080080080 82982980080 8098020082
4+u- ••-:»- 00*00-0
J.C.Blohm&Son,1
• - obchodnici - .
Shiner, Tex.Y
1 obdrželi právě tak velikou 1
▼ zásobu
" střižního zboží jaká $
* kdy byla v Shiner. ?
? Zboží to jsou nejmodněj- ?
? ší látky, a jelikož jej kou ?
• pili ještě před zdraže- •
o ním, prodávají všecko o
velmi levně. A
•Otjednateli9
šicích stroju •
"White"
-------: a :-------
‘‘Florence”
• vozů. •
• Kupují bavlnu a jiné vý- •
• robky rolnické, platí o
, dobré ceny. 4
: Pp. Rud. Valenta, ,
Jos. Kunetka, Y
♦ John Valíš I
• a Felix Berkenhoff f
Á obslouží rychle a přívětivě A
$(73wy) každého. X
'ose ose- o+e o+o 4-046'
!
Roln. Podp. Spolek Sv. Isidora.
Úřadníci hlav, spolku: před. Fr. Las.
tovica, místopřed. John Holotik, tajem
Jos. L. Bordovský, pokl. Pavel Matocha
počet. Aug. Bordovský, všichní LaGran-
ge. Route No. 1.
Čís. 1. F. J. Kutač, Hallettsville rt 2.
box 100; čís. 2. A. F Světlík, Breslau;
čís. 4. J. F. Pavlica, Nickel; řfs. 5.J.L.
Bordovský,LaGrange rt 1; čís. 6. Inoc.
Vrána, Cistern rfd No. 1; čís 7. John jo.
kel, LaGrange rt 1; čís. 8. Fr. I.. Havel
Sweet Home rt 1, bx 56; čís. 9. Norb.
Kalich, Gonzales; čís. 10. Fr. J. Šrubař,
LaGrange rt 1; čís. 11. J. Á. Vašina,
Plam; čís. 12. F R. Olšovský, Breslau;
čís. 13. Jos. Oujestski, Brvan; čís. 14. Jos
Rek, Fayetteville: čís. 15. Vác. Stančík.
Oldenburg; čís. 16 Jos. Rabata, Cistern
rfd. 1. Texas.
298-43 I* Zlacene bodinky za $3.98
• nebyly kdy za to nabízeny.
Posleme Vám expresem na
vaše výlohy na zkoušku tyto
hodinky, pozlacené ve dvoje
zlatem 14 karátů, krásně vý-
ryté, stroj vysazen drahoka-
my v loveckém pouzdře. Za-
ručené na 20 roků, řetízek 1
půvab u každých. Ony drží
původní jakost a jdou dobře.
Železniční úřadníci je nosi. Vyhlíží jako celé
zlaté za 840 aněkteri obchodníci je prodávají
za $10. Kdo pošle $3.98 na tyto hodinky, obdr-
ží krásný prsten nebo nůž na přídavek. Pošle-
me to registrovanéa tím ušetříme výlohy ex-
presni. Zdarma obdrží jedny hodinky kdo jich
koupi šest. Udejte, zdali chcete ženské nebo
mužské. Globe Merchandise Co
Dept. 55. 161 RasdoIshSt CHICAGO, ILL
v)
5
Friench Simpson, před. L. Cohn, pokl.
Ferd Hillje, mís-před.
Lavaca Co. Národní Banka,
HALLETTSVILLE, TEXAS.
Kapitál - $60,000.00
Přebytek - $10,000.00
Chceme abyste s námi bankovali. Opa-
třme dobře Vaše peníze, které však mů-
žete vyzvednouti kdykoliv. Půjčíme Vám
peníze, potřebujete-lí jaké. Domluvíte se
zde česky.
*************************
Tisíce akrů černých pozemků ve Fort
Bend Co.. Texas, na nichž se velmi dobře
daří korna bavlna, oves, sláma na ko-
šťata, jakož i všecky zeleniny a různé dru-
hy ovoce vlastní a mají do prodeje od
$15.00 vzhůru v malých i velkých kasech.
MEYER & PLEAK,
Rosenberg, Texas,
kteří jsou rádi ochotni Váš každý dotaz
zodpovídati.
50wy
Jedna světlá vzpomínka.
Ze slovinského přeložil Karel
Vondrášek Vltavský.
Tehdy byla již nemocná, když
ztratila ony modlitební knížky.
Hledala_je neustále všude a smu-
tná byla velice, když jich nenašla.
Snad jí vypadly na ulici z ruky a
někdo přišel a zvedl je. Nikdy
neuvidí.již modlitebních knížek.
Nyní byla velice nemocná, leže-
la již pár týdnů A jistě zemře.
Zdálo se jí tak, že asi brzy zemře.
A když tak ležela, myslila veli-
ce na sxůj život a zdál se jí ještě
pustší a ještě smutnější, než byl
snad ve skutečnosti.
Její muž byl surový člověk,
vzal si ji pro věno. Ona ho nemě
la ráda, vzala si ho však, proto-
že ji tolik nutili doma. Ještě ja-
ko muž pral se s chasníky, hrálv
karty a pil, a ji bil, vláčel ji za
vlasy po domě a strkal jí. Měli
dvě děťátka, chlapečky, ale při-
šel záškrt do vesnice a chlapečko
ve zemřeli oba. —
Již dlouho churaví a on to ne-
může viděti. Přijde a křičí: "Kdy
tě bude konec, kdy?! Jen pro dlu
hy jsem si tě vzal a syt jsem tě
byl prvního dne. Zemři abych to
všecko prodal! Do Ameriky půj
du, tam je ona, již jsem měl rád.
A psala mi, že na mne počká, bu
du-li brzo vdovcem. Oh, ty jsi u-
vadlá, ošklivá, že je až zle, ona
však teprve stala se hezčí za ta
léta, slyšel jsem. Jako paní je,
tak bílá a okrouhlá. A na mne
myslí ještě stále, psala mi. Oh,
že jsem si tě vzal! Prokletý onen
den!”
On práskl dveřmi a neobjevilse
po celé dny v její komůrce. Byla
však ráda, že se neobjevil, že jí
nevyčítal, že ji zadarmo živí, a
že nikdy nebyla pro nic a že také
děti zemřely jen k vůli ní. “Co
není pro nic, není pro nic, nero-
ste žito z plevele!"
Tak ležela sama a přála si, a-
by byl brzy konee všemu, aby mno.
lil on do Ameriky...Drsný a tru
dny byl celý ten její život a trpké
bylo myslili naň. Byla by ráda
zapudila ty trpké vzpomínky, a-
by ji nerušily. Ale přicházely a
obklopovaly ji jako černá, hrozi-
vá noc, jen někdy zakmitlo se me
zi nimi cosi hezkého, jako osamě-
lá hvězda na temném nebi. Ne-
ustále byla by ráda dívala se na
světlou hvězdu, ale přihnaly se
drsné, smutné vzpomínky azaha
lily jí. A ona se jim nemohla brá-
nili. Všecka drsná slova přišla,
jež musila přeslechnouti v životě
a dotěrně zněla v uších stále zno-
va a všecky hořkosti, všecko po-
nižováni a všecky bolesti, jež pro
žila, vracely se do srdce a hořce,
hořce bylo jí v duši.
Kdyby měla ještě modlitební
knížky, lehčeji by zaháněla vše-
cky ty temné myšlénky a aby ji
tolik nerušily v klidu a nechaly
ji, aby dívala se do klidné, svě.
tlé hvězdy......
To bylo tak.
V modlitebních knížkách měla
uschovanou jedinou šťastnou
vzpomínku svého života. Ztrati
la modlitební knížky a také ta je-
diná, šťastná vzpomínka ztrati-
la se s nimi.
Bylo to před nějakými dvaná-
cti lety. Tehdy byla ještě děvče.
Začaly ji boleti oči, celé jí zčerve-
naly a kazily hezké milé tváře.
Řekli jí doma: "No, tak jdi domě
sta, do Lublaně! Oči jsou oči!
Kdo by si tě vzal slepou. — Má.
me tam tetu a budeš u ní bydliti.
Naučí tě zároveň lépe vařitiasná
ze se vdáš. Také sedlák má radě
ji ženu, která něco umí. Můžeš
chodit potom pomáhat na hosti-
ny. Ke cti je to ženě a lidé mají
ji rádi.”
Tak mluvili doma a ona šla do
města. —
"Nebude škodit, zůstane-li a-
spoň dva měsíce ve městě," řekl
doktor a teta hned propustila
služku, k čemu pak jinému je ta-
kové selské děvče, než aby pralo,
mylo a čistilo?
Skoro každý den chodila k do-
ktorovi; nekonečně měkkými pr-
sty zdvihal oční víčko, když jí
prohlížel oko, díval se jí do zřítel
nice silným sklem tak z blízka, že
cítila teplo jeho tvaří. A byl ve-
lice hodný, jeho hlas byl měkký,
jako by ji hladil, takový byl jeho
hlas. —
A ctila ho velice.
Naprášil jí každý den bílého
prášku do očí, působilo jí to bo-
lest a pálilo to, ale ona nikdy a-
ni nevzdychla. Byl by ji mohl ře
zati nebo páliti rozžhaveným že-
lezem a nebyla by zasténala, pro
tože by to on dělal.
Jednou řekl: “Tak jste trpěli-
vá, Toničko, jako ovečka.”
Velice krásně pronesl její jméno
"Tonička” a jako jemné, hebké
hedvábí zdála se jí jeho slova. Ja
ko kdybys přitiskl hebký hedvá-
bný šáteček na obličej. .A. často -
krát, když byla sama, řekla ta-
kovým hlase m jako on: Jako ov-
čička, Toničko,” — a srdce tonu-
lo v zázračném, tichém štěstí.
Když jí řekl za týden: "No, To
ničko, nyní budou již brzy vaše
oči zdravé," byla skoro zarmou-
cena. Ne, opravdu, byla velice
zarmoucena. Domů půjde brzy
a nespatří ho již nikdy. A plaka
la ten večer a byla by skoro za-
poměla, že jí zase řekl cosi tak
krásného, když odcházela: "Ško
da by bylo takových očí, Toni-
čko. či ne? Krásné jsou jako ak-
samit, ještě jsem nikdy takových
neviděl. Skoda by jich bylo, o
pravdu!”
Myslila tak na něho a tak krá-
sné byly její myšlénky jako bílé
mráčky na letním nebi. Beze stí-
nu plují vysoko pod sluncem a
není ani stopy po nich na zemi.
Zrovna takové byly její myšlen-
ky.
A již bylo vše připraveno, že
půjde opět domů. Vše bylo slože
no a teta přijala novou služku.
Když přišla Tonička na radu ů
doktora, řekla: “Pane doktor,
dnes je poslední den." A skorose
lekla, že to řekla.
On bvl však toho dne zamyšlen
a neslyšel ani, co řekla Tonička.
A docela jiný byl než dříve, celý
zmatený.
A když seděl naproti ní a díval
se z blízka do její zřítelnice, že cí-
tila teplo jeho tváří, zdálo se jí,
že je velice nešťasten a otázala se
ho; "Proč jste tak smuten dnes,
pane doktor?”
Zachvěl se, spočinul lehce svou
tváří na jejím líčku a řekl: "Oh,
Toničko, opravdu jsem smuten.
Moje paní nemá mě již ráda a
jsem smuten, vidíš "
Tonička pozdvihla oči, kde nu
stěně visel velký obraz krásné pa
ní v růžovém šatě pod zeleným
stromen.
“Tak je krásná,” řekla, “není
možná, aby vás neměla ráda. Ji-
stě se mýlíte!”
A klidně seděla, když se tak do
týkal jeho obličej její tváře a by-
lo jí ho nekonečně líto, protože
byl tak smuten. —
On zalkal z hloubi srdce, a když
vstal, divně se usmál.
"Krásná je moje paní, ale nemá
mě již ráda. Dnes jsem se dově-
děl, že mě již nemá ráda.”
Naklonil se k Toničce. A její o-
či jež on uzdravil, pohlížely naň
tak skromně a oddaně tak krá-
sně na něho pohlížely, že ji objal.
A na krátkou chvíli zaplakal, tak
maje ruku kolem její šíje! "Oh,
Toničko, kdybys ty věděla, kdy-
bys ty věděla, jak mi je těžko! O-
na miluje jiného, rozumíš tomu?”
Tonička pozdvihla jeho ruku a
přitiskla ji na své oči a zakokta
la prosíc: "Nebuďte nešťasten!
Nebuďte smuten!”
A nic jiného nedovedla říci.
Napsal jí ještě recept a přiká-
zal jí, aby vymývala si nějaký
čas lékem oči, aby se nezakalily.
A ničeho nechtěl od ní, když se
ptala, co je dlužna za to, že ji u-
zdravil.
“Co bys byla dlužna, Toničko,
ovčičko! Potěšila jsi mě trochu,
když jsem tak smuten. Já jsem
dlužník!”
*.
• *
A to byla její světlá upomínka,
to byla klidná, tiše planoucí hvěz-
da, to byly bílé mráčky na letním
nebi, vysoko pod sluncem, beze
stopy a beze stínu na zemi.
A celý ostatní její život byl o-
hromná, drsná tma, jež ji děsila
a znepokojovala ji zle, když nyní
tak nemocná, tam ležela v svět-
ničce. .
Ale kdyby měla modlitební
knížky, kdyby měla starý sežlout-
lý recept, který ji dal ten, kterého
jediného milovala plaše a pokor-
ně — oh, rozplynuly by se bílé
mráčky pud nebem a neděsila by
ji již tma.Na srdee by přitiskla
modlitební knížky, jedinou svět-
lou upomínku svého života a na
všecko by zapomněla, jak jí ze-
mřely dítky, jak překáží mužovi,
jak je nemocna a churava a vzpo-
mněla by si tak živé, jak ji řekl:
“Toničko, ovčičko......” A nic by
neznepokojovalo.
Nyní myslí na ten čas, ale již si
vzpomene: Ztratila jsem modli-
tební knížky, ztratila jsem jedi-
nou drahou, světlou, upomínku
a nic mě nechrání před spoustou
ošklivých, černých myšlenek. Co
půjde se mnou do hrobu? Nic
krásného, drahého nepůjde se
mnou do hrobu. Co mne bude
připomínati poslední dny bílých,
stříbrných mráčků oné doby? Nic
mač nebude připomínali, protože
jsem ztratila modlitební knížky s
jedinou krásnou vzpomínkou své-
ho života.
Poduška byla celá horká a
mokrá slzami a žena dívala sedo
zdi a nikterak se již nenamáhala,
aby zapudila všecku tu smutnou
drsnost, kterouž byl její život.
Nastala noc, černé mraky za-
táhly celé nebe a ani jedna hvěz-
dička nesvítila......
Příhody ve švýcarském hotelu.
V koutku za pecí se příjemně
poslouchají historky z letních
cest. Slyšte, co vypravuje jaký-
si turista v americkém listu.
Za svého pobytu ve Svýcařích
přebýval jsem dosud vždycky v
menších a lacinějších hotelích.
Nedlouho před odjezdem náhle se
mi zachtělo, abych přece také o-
kusil, jak se žije v hotelích nej
přednějšího řádu.
K pokusu vyvolil jsem si hotel
"Idea!" při lucernském jezeře.
Království to nemůže stát, —
myslil jsem. A ostatně nebude
snad nutno, abych se stravoval
výhradně v hotelu. Poznají na
mně, že jsem chudý člověk, jenž
se potlouká světem za věcmi ob-
chodními a nenapočítají mi tudíž
za všechno jako nějakému lordo-
vi nebo hraběti, kteří nemají ji-
ných starostí, než jak by pro-
marnili hodné peněz.
Připutoval jsem k hotelu pěšky
a zeptal se velice skromně portý-
ra, mohl li bych dostat pěkný po
kojík. Ale muž nebyl portýrem,
nýbrž pouze podomkem. Zavedl
mne k náměstkovi portýra a ten-
to náměstek představil mne te-
prve portýrovi vlastnímu. Vy-
slechnuv žádost moji, portýr za-
choval se ke mně velmi blaho-
sklonně, neboť si neobtěžoval u-
kázati mi cestu k vrchnímu číšní-
kovi, jenž mně pověděl, kudy se
dáti do přijímacího kance láře.
V této kanceláři seděli tři úřed-
níci. Přeměřili mne jako mini
stři.
“Přejete si?" —
"Rád bych si najal hezký, ne
příliš drahý pokojík. Váš dům
se mi zamlouvá. Má pěkné polo
žení a proto chci u vás zůstá-
vat." —
“Máte nějaké odporučení?"
“Jaké odporučení?" v úžase se
tážu.
"Přirozeně takové, abyjvás o-
právňovalo u nás bydlit.”
Projevil jsem upřímnou lítost,
že mi ona otázka nebyla náležitě
jasna, načež všichni tři páni za-
tvářili se velmi soustrastně.
"Jest u nás pravidlem, že přijí-
máme jen takové hosty, kteří
jsou nám doporučeni lidmi, s ni-
miž jsme dobře známi. Poněvač
se však zdá, že jste o tom nevěděl
učiníme s vámi výjimku. Zamý-
šlíte u nás bydlit celou sezónu a
nebo jen několik týdnů?"
"Ó, jenom tři nebo čtyři dny.”
"Ale vy skutečně znáte dům
náš velice nedokonale. U nás ne
možno jinak, než při nejmenším
týden přebývati. Toliko za tou
podmínkou můžeme dáti vaše za
vazadla dopraviti z nádraží.”
“Mám pouze tento vak na zá-
dech a přišel jsem pěšky--”
Něco takového, jak jsem pozo-
val zdálo se všem třem vážným
mužům novinkou naprostou.
Rozmýšleli se, co se mnou počít.
Lhal bych, kdybych tvrdil, že
mně bylo při tom nějak blaze.
Místo však, abych se poroučel a
ukázal slavnému hotelu sáda,
přepadla mne jakási slabost, ja-
kýsi druh nemoci, která snad za-
elvacuje—čověka—yýhradně—v
"jemných" hotelích a jež projá-
dřuje se tím. že se vzdáváme na-
dobro v moc a vůli zřízenců, ač-
koliv by bylo věcí zcela snadnou
prostě zmizeti.
Stál jsem chvíli mlčky, beze vší
energie — až konečně byl mi vy-
kázán pokoj, v němž mně bylo
možno o situaci rozjimati.
Na dveřích shlédl jsem tabulku
a na ní spoustu platebních sazeb
a domácích- pravidel.1 bojí
mne opravdu zdrtilo. 1 připadal
jsem si nyní jako vězeň, který ti
musí svobodu vykoupit hrozný-
mi penězi. Kdož by se divil, že
jsem se nejdříve zabýval rozpoč-
tem. Skončí se obrovským defi-
citem — to bylo zřejmo. Ale po-
něvač jsem zpaměti počítal ode
dávna, prabídně vylovil jsem z
kapsy zápisník, chtěje počítati
pokud možno přesně.
Kalamář na stole nemohl jsem
živou mocí otevřít. Bylť opa
třen zvláštní závěrou, patentova
nou ve všech evropských státech.
Konečně — konečně se mi náma-
ha zdařila, avšak zpropadený ka
lamář se mi při tom převrhl! -
Kvapně jsem se vynasnažil in-
koust vysušit co však na plat!
Ubrus byl zničen. Cítil jsem, jak
jsem zesinal, odhaduje škodu,kte
rou jsem byl způsobil, při nej-
menším na 50 franku. Oknem
sálalo do pokoje slunce, a v záři
jeho paprsků připadala mi skvr-
na na ubruse ještě větší.
Rozzuřen skočím k oknu a chci
spustiti záclonu. Zkouším to
tak i onak, leč výsledek všeho byl,
že mi celá mašinerie s příšerným
třeskem padla na hlavu.
Hrůza! Zase zločin, za
důkladně odpykáš!
1 pátrám po zvonečku,
se přivolávají zřízenci.
nějž si
kterým
I z už
jsem se domníval, že jsem nalezl
příslušné aparátek. Stisknu —
ach, já nešťastník! Stiskl jsem
knoflík nepravý - a okamžikem
byl můj pokoj prozářen báječným
jasem pěti elektrických žárovek
Rozumí se, že se mi nezdálo ani
o jakési tužbě, aby se ocitl na
mém účtu ještě také poplatek za
zbytečné elektrické osvětlení. I-
hned jsem chtěl světlo zhasnouti,
leč nepodařilo se mi to, nechť jsem
se o to jakkoliv pokoušel. Na ko-
nec se mi však povedlo aspoňob-
jeviti knoflík od zvonku. Za vte-
řinu stál číšník ve dveřích.
“Prosím za odpuštění," poví-
dám. "Nedopatřením rozžehl jsem
elektrické světlo a nemohou ho
zhasnout. Budete-li tak laskav—"
Číšník zvolna pokročil ke stěně,
v níž vězel osudný knoflík, ale ne-
byl ve svých pokusech šťastněj-
ším, než jsem byl já. Oznámil mi,
že jest aparát poškozen a že to
musí ohlásit ředitelovi.
Za dvě minuty přišel řiditel.
Hlasem, z něhož jsem pocítil v tě-
le třesavku, zahřměl
“Milý pane, vy jste strhl v ok-
ně záclonu, a musím tudíž schvál
né poslat do města, aby se to da-
lo do pořádku. Co se týče elektri-
ckého světla, jste vinen také, že
se aparát poškodil. Na neštěstí
není tato věc zrovna jednoduchá.
Elektrotechnik, jenž u nás pracu-
je, bydlí v Ženevě a sotva sem bu-
de moci do týdne přijet. Zatím
musíteovšem výlohy za zbytečné
osvětlení hradit. Kromě tohone-
prodleně vám sem pošlu nový u-
brus a cenu jeho napíšu do vaše-
ho účtu.”
“Myslíte-—” ptám se hlasem ro-
zechvělým, “že to bude velmi dra
hé?"
“Drahé? To je pojem velice
pružný. Naši hosté doposud ni-
kdy se netázali, co bude stát to
neb ono. Ale víte-li co: muž, jenž
běhá přes hory a zavazadla si no-
sí na zádech, skutečně by se ne-
měl ubytovat v hotelích jako jest
náš."
To řka, popatřil na mnemrazi
vě, otočil se a zmizel.
Opětně mne napadlo, abych u-
prchl. Zdálo se mně skoro, že
mne lidé zde považují za tuláka.
Otevřel jsem dvéře a vykoukl. Na
koridoru nebylo nikoho. Ale když
jsem došel ke schodům, slyším, že
někdo kráčí vzhůru.
"Šejdíř,” ozvalo se z důli. Cítil
jsem, že to patří mně a že jsem
prozrazen. Bezděky jsem se při-
tlačil ke zdi. Týmž okamžikem
však cosi nahoře strašlivě zahlo-
moní, praskot se sune příšernou
rychlostí dolů—až konečně o ně-
kolik oschodí pníže ozve se rána,
podobná výbuchu dynamitové
pumy.
Vřítil jsem se do svého pokoje,
přesvědčen jsa, že moje přitlačení
ke zdi nějak souvisí s tím, co se
přihodilo. A tak jsem byl uchy,
stán, že se postavím každému,
kdokoliv se objeví.
Dlouho jsem nečekal.
Za necelou čtvrthodinku vešel
laskavý pán a jal se takto hovo-
řiti: - —
"Jsem majetník tohoto domu
a přicházím, aby ch vám co nejsr-
dečněji po děkoval za přátelskou
službu, kterou jste mi právě pro-
kázal."
“K stužbám," vykoktat jsem.
"Dohře jsem vám nerozuměl.”
“Stalo se víc nežlijsem doufal,"
podivný muž pokračoval. *\ v
jste-mne zachránil, vy jste mne
uzdravil. Dovolte, abych vám -—
vypravoval. Asi před,dvěma mě-
síci nešťastně jsem upadl a po-
zbyl jsem řeči. Nejvýtečnejší lé-
kaři nedovedli mi pomoci. V tom
jste vy měl znamenitou myšlén-
ku, abyste se dotkl vysunovače a
tím způsobil pád vytahovadla ~
což je jinak nejpřísněji zakázáno.
Lomoz klesajíeího vytahovadla
tak mne vyděsil, že se mi vydral
z hrdla úpěnlivý výkřik—a žejsem
pojednou mohl opět mluviti. Je-
den z mých lékařů moč něcotako
vcho předpověděl. Valíte tudíř,
že měl pravdu, ale nahlédněte rov
něž, jak jsem vám zavázán.” —
Nuže, — já jsem byl příčinou ne-
hody s vytahovadlem! Co mne
to bude zase stát? Buh milý ví,
jakou sumu!
V duchu jsem se už viděl finan-
čně zničena, když tu vlastník ho-
telu promluví: "Samo sebou se
rozumí, že budu uznalý za laska-
vost, kterou jste mi prokázal.-
Prosím, -abyste mi pověděl jak___...
to mohu učiniti?”
Trochu jsem uvažoval, ale pak
prosil, aby mi dovolil z hotelu
čím dřív tím líp odejiti, neboť
jsem v něm nezažil dosud jediné
minuty klidu a nepožil ani dro-
bečkut?
"Proč to?” užasle se mne hote-
lier otázal. "Vždyť je vám volno
kdykoliv odejít! Ale zůstaňte tu,
budete mým hostem, pokud vám
bude libo.”
Nepřijal jsem nabídky.
Nejbližším vlakem jsem odjel z
místa, ve kterém mne postihlo
tolikeré neštěstí. Nicméně nelitu-
ji svého dobrodružství.
Vím, aspoň, jak se by dlí ve švý
carském hotelu prvého řádu a
a jak je možno státi se hodným
vyznamenání, že v něm bydleli
--
smíme
T. E. Tisovský.
Sedlák (nekuřák) spatří ráno
na okně dceřiny komory dýmku.
“Čí je to dýmka?” ptá se.
"Tatínku, to je.......to je —
Václav mně ji včera poslal, abych
—abych mu na ni vyšila mono-
gram!"
Měšťák: “Pantáto, kam pak
přijdeme touhle pěšinou?”
Venkovan. “A nikam......”
Měšťák; "Proč pak to, nikam?”
Venkovan: "Inu, protože vás
tady nepustím."
Pantáta Mlejnecký přinesl ke
knihaři tlustou kroniku a poručil
si co nejpevnější vazbu ‘tak ještě
po starodávnu.’
Knihař k uvarování omylu neb
zapomenutí zapsal si do knihy:
"Tomáš Mlejnecký, svinský
hřbet.”
Jistý cestovatel příbyl do Bu-
dapešti a přišel do hotelu, měl za-
psati své jméno do knihy cizinců,
ale v tom okamžiku, kdy vzal pé-
ro do ruky, aby se podepsal obje-
vila se štěnice na tom řádku kde
měl se podepsati. Rozmrzen a
překvapen odhodil péro a ihned
se z hotelu odstěhoval. Na ulici
náhodou potkal známého přítele
svého, jemuž tuto příhodu ihned
vypravoval: "Už jsem slyšel mno
ho řečí o štěnicích, ale o tom, že
ty mršky až do knihy cizinců se-
chodí dívat, kdo v kterém pokoji
spí, aby se pak na něho vrhly—to
jsem ještě přece nikdy neslyšel!”
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View four places within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 22, No. 76, Ed. 1 Friday, September 27, 1907, newspaper, September 27, 1907; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1617457/m1/3/?q=Lamar+University: accessed June 1, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.