Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 28, No. 22, Ed. 1 Thursday, May 29, 1913 Page: 2 of 8
eight pages: ill. ; page 20 x 14 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
memitemeha
dasemtisican
Friggy, který se nalézal před se obyčejně návštěvy při
DCERA
ležel krajáč
se smetanou rozbit
zemi
že k ní odpůldne přijde Magda jakkoli
lépe
to snažil ukrýti, jaká.
z fary a že se chtějí uradit
ním, že viděla Friggu
státi, pustila krajáč se smetanou
usmívajíc,
myslím, že návrh onen nebudu
na zem
těchto svých vadách
dáti ji zápornou odpověď.
členu této
Chce
nou Aureniovou
musela mnoho vidět
noho
tomu
Cotte
faráře Aurenia
doby, co se
Jonášův
Velk
vor.
Národ:
v ruce velký
JonáSův
Jonálův
jednal
Pama
jiných.
Na pr
50 centů
Když pak později večer
na tajemníka hraběcího R
švédského přeložil—FR. CIZEK. |
skvostné látky na šaty a největší že se překvapila, a že
Mno
Kjdnej
doporu
doby. I
je jedn
sta, kt
Louis
ton a li
Texas,I
byl jse
Tři lék
mám B
pravide
mě zne
zádech I
hnul ani
zhoršila
ono, až
užívati
krátkos
val něk
1a že bo
Užívám
bránil v
nevrátil
třemi ro
to potvi
žete se
ručím D
1 Aureniova ot-
choť farářova
Zak
Prel
Chce
41 bani
nýkag
na vod
má Ro
Utadn
mezi A
byly p
važiti,
vset Z
ni pozť
čtvrtek, 29, května, 1918.
smetana se rozlila po celé síni
Bylat choť farářova překvap
největší zlost a zármutek od té
pravila pak na to
— ------ -. 4. ,
Harthonem a s baronem Z. právě
tak zacházel, jako kdyby jim byl
nost ta, že muž její s hrabětem
větší
v Te
chec
Po těch slovech již otvírala choť Aureniovou co mluvit, rozumíš?
kterých se ti ani ve snu nezdálo,
či ne!”
praničeho
Ovšem,
“Ach, jemin
Slečna milosti
ňátko.
Mele
ložnicí její prostřen stolek, neboť
čekala malou návštěvu.
Bylať hraběnce dala vzkázat,
mít v hlavě
“Duševní
■pomátla mu
říkávala.
Při všech
temnosti Magdy leckdys vyklou-
zlo nějaké slovo o pyšné a vyso-
komyslné chudobě; tu ale násled-
kem toho se Magda obyčejně po
celý den ani u ní dole v pokoji
neukázala a když i mu sela jíti
ypraviti do dráhy životní, kterou
si byl sám vyvolil. A to nečinil
dívky umluvily, aby Magda od-
půldne přišla do Ljunbro a Frig
ga se na to vrátila domů.
Bylo již dávno, k snídani se
zvonilo, když vstoupila do jídel
ny. Hrabě ukazoval-jí své hodin
ky a pravil:--.-- --"
tyto “hlouposti “přepjatého’
že svého,
laktož nemohla pochopiti, k
o kolečko více.
jeho vysokomyslnost
rozum,” tak vždy
Kterou
obdrží ka
mu níže i
Jonášův
ci jí křivého slova, což bylo u ní
téměř nepochopitelným, a to tím
více, jelikož dobře věděla, že Mag-
da nezdědila po svých rodičích
.........
začervenal. "Když
Pláte hne
seznamy! 1
telský záve
něco, vece
pohodlně do
"Aj, to by bylo
Melcer a usadil se
lenošky.
"Co nejstaršímu
že by rádu, kdyby je nahoře v
jejím pokojíku nikdo nevytrho-
val. Až bude čas pít čaj, pak že
již samy přijdou dolů.
Hraběnka tušíc, že se tu jedná
c nějaké překvapení pro příští
její narozeniny, jako vždy až po-
snad Aurenius proto, že by se byl
snad pachtil o dosažení výnosněj-
ších far, nýbrž pouze proto, že
Starý hrabě Harthon pozdr
ji velmi zdvořile a přívětivě,
ce ale jevila se v chování i
Národ
Kdo neu
měl by se
Výše jn
tyto ceny:
"A vy opravdu nedomyslíte se,
proč! Jedině z *é příčiny, abych
vás samu aneb aspoň stín váš spa-
třil. A to jest tuším věc sama na
sobě tak nevinná, že není ani
možná, aby jste se proto na mě
zlobila. Vždyť víte, že jsem vám
slíbil, že vám více Žádných kvě-
tin nepošlu, protože tyto zbudily
zlost vaši, a tento slib jsem také
splnil.” ■
“Prosím, pane hrabě, buďte
trochu tichý. Vaše slečna sestra
nyní zpívá a já mnohem raději
poslouchám její zpěv než váš ho-
podlé toho, jako by jí žádost má
tak příliš lichotila,” myslila si
Frigga, pohlednuvši na ni.
Když byla Magda Friggu zdvo-
řile sice, ale chladně pozdravila,
vytasila se tato se svou žádostí.
Při tom vložila do řeči své ton
tak ponížený a mluvila s takou
upřímností a přívětivostí, že při-
vedla tímto svým chováním Mag-
du skoro do rozpaků. A nebylo
to vskutku věcí tak příliš snad-
nou, odepříti jí žádost její, když
tak jemným a něžným, spolu ta-
ké skromným způsobem žádost
svoji přednášela.
Leč Magda skoro ani k slovu
nepřišla, aby na žádost Friggy
něco odpověděla, neboť * tom o-
kamžiku vešla do pokoje choť fa-
rářova se Stinou, kteráž nesla v
ruce velký talíř s kávou a s roz-
že se mnohdy stával
i, že jich jde třináct do tuctu.
Ona jaktěživa nebyla sličná a
patrná toliko dívka, s takovou
ctí si vzpomněla. A věru, je to
také skutečně veliká česť, kteréž
se jí tímto pozváním dostává. Já
tedy ihned se k ní .nahoru ode-
beru a řeknu jí, že zde ráčí sleč-
bylo, aby se dobře provdala a
vrchol přání jejích spočíval v
tom, aby se s některou vznešenou
rodinou blíže stýkala.
Milovala pěkné, pohodlné oby-
dlí, hezký nábytek, dobré jídlo a
Kdo P
bez dopil
jících pi
Kalen
Kapesní
pu, Texa
si pánovitá blahosklonnost.
Bylo to poprve, co Magda pr.
šla do hraběcího domu Harthono.
va, neboť pokaždé, kdykoli tam
bývala rodina Aureniova pozví.
na, jí něco přišlo v cestn, tak že
vždy musela doma zůstati.
Bylo-li to náhodou, neb schvál.
ně, nemůžeme laskavému čtenáři
upřímně svolila.
A tak. jakmile bylo po poledni,
odstranila se Frigga do svého o-
1 ydlí. Vstoupivši tam, nezastrčila
hned za sehou dvéře závorkou;
po chvíli se ale dvéře otevřely a
jimi vstoupil sem Melcer.
"Tuším, že i já budu smět být
přítomen při poradě,” pravil k
sestře své, "a to tím více, jelikož
jsem převzal úlohu manžela."
“Ty jsi již jednou obdržel svo-
ji úlohu a nemáš více se slečnou
vždy této svéhlavosti její, s jakou
se zdráhala, jíti do Ljungbro a
konečně myslila si hraběnka, že
snad Magda neumí se slušně ve
společnostech lepších pobybovati.
Hrdá postava Magdy, lhostej.
né pohledy a celá bytost její do-
svědčovaly hraběnce, že Magda
ani za mák necítila, že by mezi
ní a mezi dcerou hraběteHartho-
na stávalo jakéhosi rozdílu a že
musela být již dávno zvyklá to-
i u, pohybovali se v každé jaké-
koli společnosti.
Magda v celku nenadělala pří-
liš mnoho řečí; ale to co pravila,
promluvila dobře a ve vytříbeném
slohu a při úsudcích o nejnepa-
trnějších malichernostech rovněž
jako o vážných věcech, prozrazo-
vala; te jest ženština nevšedního
vahilání. Když se s ní pustil kdo
do hádky, musel se věru podivit
té samostatnosti jejích myšlének,
kterou se mohou toliko mužští ho-
nosili a musil si zajisté mimovol-
ně pomyslili každý, že dívka tato
sud, tak také nyní k této žádosti sdělil, ale Harthonovie se divili
cíli chtěli jsme uspořádali diva-
delní představení. Když se ale vy
slečno zdráháte hráti s námi, ne-
budeme moci kus dnen provésti.
Já myslím, že není ani možná, a-
by nám slečna Magda tuto nepří-
jemnost způsobilá, a aby nám ne-
přispěla k tomu, když, chceme
matce o jejích narozedinách h^
jakou radost udělat.” i
Při těch slovech chopila Frigga
chotnické divadelní společnosti
přísluší mi ředitelství a mocí to-
hoto úřadu zůstanu, má drahá
slečno, zde a účastním se porad,
kdo bude hrát vdovu a kdo tehy.
jíte na ni, onať jest chudá a nes ji něčím překvapila
“Mně je srdečně líto, že jsem
vás, paní, tak polekala,” vece
Frigga a jedva že se mohla smí-
chu zdržet, neboť paní Aurenio-
vá vypadala v té chvíli skutečně
velmi směšně, capajíc po síni v
rozlité smetaně a neustále mluvíc
o velké cti a o radostném pře-
kvapení, jakého se jí návštěvou
slečninou bylo dostalo, jak ji
návštěva tato těší a kterak ne-
výslovně toho lituje, že se u pří-
tomnosti slečnině tak nemotorně
zachovala; že ji dále nevýslovně
těší, že slečna se ve své nevýslo-
vné dobrotivosti a laskavosti bla-
hosklonně na návštěvu sem ode-
brala a to ještě tak záhy v ranní
době.
Pak zavolala druhou služku
Stinu, aby smetanu rozlitou od-
klidila a teprv potom uvedla ho-
vorná žena Friggu do vedlejšího
pokoje. A když se zde byly usa-
dily, mohla tato konečně žádost
svoů, pro kterouž vlastně sem by-
la přišla, přednésti.
“Já bych ráda mluvila se sleč-
později, co to má znamenat!”
"Nejdražš tatínku, to mně již
musis odpustit. V hlavě mi straší
ším trnem v oku — a za to ani
sama nemohla — byla jí okol.
“Slečna Aureniova,” ohlašoval
sluha, otvíraje Magdě dvéře.
Tato vešedši, velmi hrdě po-
zdravila Melcra, Friggu ale po-
zdravila vroucněji, ano přátelsky.
Když byli mladí tito lidé po-
svačili a Frigga si trochu o le-
čems pohovořila, aby hosta svého
přivedla do rozmaru trochu vese-
lejšího, prohlásil se Melcer, kte-
rý posud tu seděl, ani slovo ne-
promluvě a toliko upřeně na Mag-
du pohlížeje, že bude kus, který
se má hráti, předčítat.
Můžeme čtenáře naše ubezpeči-
ti, že poručík Melcer se snažil,
seč mohl, aby dobře četl a že to
nebylo ant dost malo jeho chy.
bou, nečetl-li dobře. se
jsem si vyšel dopoledne na pro.
cházku, koukl jsem do dvora u
fary a tu jsem mluvil s chotí fa-
rářovou.”
“Koukejme se, kterak můj pan
bratříček nyní neustále na blízku
fary prochází, aj, aj, to něco zna-
mená, skutečně, já bych myslila,
provdala, jí působila stará kole-
eka manžela jejího, která již dáv-
no byla vyšla z mody a kterou
muž jejf přece nechtěl dát pryč.
Péče a snaha, s jakouž muž je-
jí duchovenský úřad svůj zastá-
val, byly jí pedantskými příliš,
když činnost jeho přirovnávala s
činností nebožtíka otce svého, kte-
rý býval též farářem.
Nenavštěvovale totiž otec její
nikdy obydlí osadníků svých, aby
se přesvědčil, jak se jim vede; k
němu neíměl nikdy přijíti žádný
B nich, aby si mu na nouzi aneb
na nesnáz svoji postěžoval a nik-
dy si také nebral tak přílišnou
práci s přípravou ke zpovědi, s
poradami domácími a s křesťan-
dolů k obědu neb k večeři, ne-
promluvila pak po celý čas, co se
u stolu sedělo, ani slova.
A takovéto chování dotýkalo
se pak paní Aureniové, kteráž
byla paní nad míru hovorná a
společenská tak nepříjemně, že
chtěla-li, aby s ní byla Magda ve
společnosti, a aby se nemračila,
raději svých úštěpků zanechala.
Ale popisováním poměrů v do-
mě faráře Aurenia, nechali jsme
dlouho Friggu u mřížových vrat
nádvorních státi, pročež rychle
si zas k nf pospisime a doprovo-
farářova úšta, aby svému překva-
pení a své zlosti ulevila, ale Frig-
ga jí k tomu nepopřála času, ný-
brž vskočila jí do řeči slovy.
‘‘Rozmilá, dobrá paní Aurenio-
vá prosím, dovolte, abych si já
mohla mezi čtyřma očima se sleč-
nou Magdou celoutu záležitost
vyjednali a tuším, že my dívky
se již snadněji dohodneme.”
Paní Aureniová bezpochyby že
ze zdvořilosti k vznešenému ho-
stu svému ujišťovala, že taktéž
myslí, jako slečna Frigga, a když
byla této ještě šáleček kávy vnu-
tila, odebrala se pryč z pokoje,
aby se poněkud po hospodářství
svém ohlédla.
Když byly dívky samy v poko-
ji, promluvila Frigga k Magdě.
“Žádala jsem vás o tuto ocho-
tu, proto že se jednalo o to, a-
bych mojí matce k narozeninám
jejím připravila radost a abych
Námitky Friggy ani za mák ne-
pomohly. Melcer usadiv se jednou,
nechtěl se více z lenošky hnout a
tvrdil, že nemůže s dobrým svě-
domím tak důležité věci dvěma
mladým děvčatům nechat rozhod-
nouti.
"Apropos, počkej Friggo, mu-
sím "ti něco říci strany, farských.
Či ti ještě nesdělila paní Aureni-
gu, aby sis nimi sedla na
kávy.
"Nuže, milá Magdo,” p
po chvíli chot farářova k p
né své, obrátivši se k ní
půvabná, ba ona si ani nedala tomu, že ji v celku nemohla pří-
záležet nikdy na tom, aby se pří-l liš dobře vystát, chovala se vždy
jemným chováním svým někomu přívětivě k bratrovkyni chotě
zalíbila; nej vyš ším přáním jejím svého, a nikdy ae neopovážila ří-
ní Aureniovou?” tázala se Frig
ga, tváříc se jako ‘nějaké nevi
roven.
Abych se zkrátka vyslovil, pa-
ní Aureniová soudila o muži
svém, kterýž byl duchem svým
ovšem daleko pokročilejší než o-
na, že v některých pádech musí
ličnými druhy koláčů, preclíků a svou vřelým obejmutím. Pak se
Magdu za ruce a vroucně jí d
cčí pohlížéjíc, doložila:
"Můžete-li, vy, tak vzdělaná
a slabostech byla však paní Aure-
niová přece žena dobrá a šlechet-
ná, která pilně a obezřetně hle-
děla si své domácnosti, jen že
ráda mluvívala o svých spolubli-
žních, což jest ostatně u všech
dcer Eviných zjevem zcela oby-
čejným.
Aurenius měl jednoho toliko
syna, kterého již v útlém věku,
byltě teprv osm let stár, poslal z
domova, dav jej na vzdělání sta-
rému jednomu příteli ze student-
ských dob svých, kterýž byl uči-
telem na školách L—ských, a. u
toho ^ také mladý Aurenius
vzdělán.
On navštěvoval dům otcovský
toliko o vánocích, neb o velkono-
cích a to vždy jen na několik
dní, protože se farář Aurenius ne-
smírně obával, že by žena jeho,
jsouc matka nesmírně slabá a ne-
příliš rozumná, mladíka onoho
nadějného pokazila, aneb aspoň
rozmazlila.
Již pět let byl Aurenius fará-
řem v osadě Bro. Avmezi tím ne-
byl po celou tu dobu syn jeho ani
jednou doma a tudíž byl také
všem sousedům okolním osobno-
stí zcela neznámou.
Za to ale přistěhovala se do
domu faráře Aurenia asi před ro-
kem Magda, dcera od bratra fa-
rářova a zůstala v domě Aurenio-
vě, a jakkoli dívka ona co do
svého celého zevnějšku zdála se
býti nad míru chladnou a nepří-
stupnou, přece ji přijal farář s
péčí a laskavostí téměř otcovskou
do domu svého a brzy dovedla si
dívka ona mravy svými získali
v plné míře náklonnost jeho.
Choť Aureniova nedělala si ar-
ci mnoho z Magdy, ale navzdor
na být a že chce s ní mluvit."
S těmi slovy se choť farářova
před Friggou uklonila a zmizela
ve dvéřích, ubírajíc se' nahoru k
Magdě. Za chvíli na to vstoupila
přece šlo v osadě jeho vše v po- rářovy, kdež stál již prostřeny
Fádku a nikdo «i na něho neste- stol s kávou k snídani připrave-
Koval. Tudíž se dá lehce vysvětli- non.
ti, že si nikdy nemohla uvyknout v témž okamžiku, když Frigga
studovala a mnoho také v živo- .
bytí zkusila.
Večer přivedli hovor na hudbu o
a při tom s nesmírnou podrobno-
stí vyslovila se Magda o jednotli —
vých hudebních Školách. Pro
Friggu byla pak řeč tato neoby- .
čejnou zábavou.
Melcer choval se po celý večer
mlčky a ostýchavě a to bylo všem
velmi divno, neboť on jindyw s
sebevědomím, jaké bývá jen u
marnivých lidí, pouštíval se do
hovoru i o věcech, kterým ani ne- 4
rozuměl.
Mezi jiným požádala hraběnka "
Friggu, aby něco zazpívala. Tato
posadila se k pianu a Magda use-
dla si na malou pohovku na bli-
zna ní. Zraky její spočívaly- naze
dívce této mezi tím, co zpívala a
zdálo se, jako by si chtěln každý —
tah obličeje Friggina věčně v pa- 1
měť’vštípiti.
Frigga právě byla dozpívala 1
nějakou delší píseň a chtěla po-r
číti-zpívat jednu píseň národní,
když se tu přiblížil k Magdě Mel-
cer. Opřev se o lenoch pohovky,“
na níž Magda seděla, a uslyšev, i
že Frigga počala druhou píseň (
zpívali, sehnul se k Magdě a pro-
mluvil k ní:
"Smím doufat, že již se na mě 3 j
nehněváte? To by "mě vskutku
nadmíru bolelo, kdybyste se po-y
sud na mě zlobila.”
"Je-li tomu tak opravdu, pane
hrabě, jak pravíte, tu věru nepo- ’
chopuji, proč chodíte každoden- 1
do pokoje Magda.
Byla to dívka velké a štíhlé
postavy s obličejem sličným ale
hrdým a postavou svojí podoba-
jíc se nějaké královně.
“Jak se mi .zdá, nevypadá mi
Po těch slovech obrátila se F
němu Magda zády a tu stál ni
třiadvacetiletý poručík s tváří
velmi rozpačitou, z kterg zřetelně
pirohů, jaké se jen daly ve špi-
žírně paní Aureniové najíti. .
S nevšední výmluvností a neu-
stálým omlouváním, aby slečna
již odpustila, kdyžby káva její
nobyla tak,jak by vlastně mola
být, nutila paní Aureniová Frig-
moci ani přijmout.”
“Pro Pána Boha, co že to po-
vídáš? Ci by jsi se opravdu měla
zdráhat, hráti divadlo ve společ-
nosti se slečnou Harthonovou, se
slečnami Z—ovými a s panem ba-
ronem T—?”
“Ach, kdyby jen ta tlachalka
mlčela!” myslela si Frigga, ne-
boť ji rmoutila tato záporná od-
pověď Magdy. “Ta mi jistě vše-
cko pokazí.”
“Já vidím, že jsem příliš sla-
bou, než abych mohla v tak vzne-
šené společnosti hrát,” odvece
Magda, “a tudíž myslím, že sleč-
na odpustí, když jsem přinucena
pochopil úplně důležité a svaté
povinnosti, jakéž mu stav jeho
ukládal.
Od té doby odhodil daleko od
sebe všecku světskou ctižádost a
ziskuchtivost, mysle, že tyto chy-
by nikdy nesmí pokáleti toho,
jenž byl se pro celý život svůj
Bohu věnoval. On dobře věděl, že
kněz, nemají-li slova jeho býti ni-
čím více, než slovy beze všeho
vyššího účinku, musí i co do po-
kročilosti a vzdělanosti i co do
důstojnosti a ušlechtilých mravů
vysoce vynikati nad osadníky
svými.
Obec farní jeho byla proň svě-
tem; proto chtěl žiti a pilně pra-
covati, neboť to považoval za sva-
tou povinnost svoji, a pro svoji
obec musel se snažit, aby byl
čím dál tím dokonalejší.' A to, o
čem Aurenius věděl, že jest jeho
povinnestí, to také musel stůj co
stůj provésti.
Proto byl také Ode všech svých“
osadníkigvod prostých i od vzne-
šenýche vysoce—otěn a všichni si
jej nad míru vážili.
A nebylo ani jednoho človíčka
v celé velké osadě jeho, a byť byl
i rodem sebe vznešenější aneb zá-
možnější, aby byl uctivě hlavu
svou před šlechetným duchovním
pastýřem tím nesklonil.
Ale jak to již obyčejně na
tomto světě, kde se mnohdy tak
divné věci dějí, býva, že Častěji
vídáme, že muži vzdělaní a du-
chaplní pojmou si velmi obmeze-
né a zcela obyčejné ženštiny za
manželky, tak to byloi tuto. Vi-
dí-li člověk takové manželstvo,
které se ani za mák k sobě neho-
di, tu se obyčejně sám u sebe tá-
že: “Jak si jen mohl ten muž ta-
kovou ženu za choť vyvoliti?"
Ale odpověď ná tuto otázku
může dáti toliko ten, jenž zná
ledví a srdce lidská. A taktéž
musel se i každý tázati, kdož
vstoupiv do domu farářova, spa-
třil manželku jeho. Paní Aureni-
ová náležela k druhu oněch žen-
štin, o kterých se obyčejně říká-
iříští vánoce,” odvece Frigga, lí
ajíe ruku otce, v níž tento dr
že její vysoce milovaný pan syn”
a Melcer nápodobil při tom ten-
ký, pronikavý hlásek paní fará-
řové— “radost a potěšení a hr-
dost její, který již pět let nebyl
doma, zase vrátil se do domova
svého ?”
"O tom mi neřekla ani slova.”
“Opravdu? Nu, to již asi ne-
bude dlouho živa. Proti mně za-
se byla samá výmluvnost a vy-
pravovala mně s pláčem, ale byly
to slze radosti, eN ja.pč ti-
tnuly — jak švarný jonák jest je-
jí Valentin — pravzor prý doko-
nalosti a skutečný prý skoro sva-
tý v uniformě poručíka."’
"Ale prosím tě, pověz mi, do-
pokaziti? To není ani možná. Mi-
lá, dobrá slečno Aureniova, pro-
sím vás, neodřekněte mi t o. ”
Jsou na světě lidé, ■v jejichž
hlase a pohledu spočívá jakési
kouzlo neodolatelné. A k tako-
výmto lidem náležela i Frigga,
neboť i ji byla příroda obdařila
takým magickým kouzlem. A tak
zvítězila pohledem a hlasem svým
skoro vždy. A i u Magdy nemi-
nula se s výsledkem příznivým.
Magda byla dívka ještě mladá
a k tomu dobrosrdečná a při tom
spočívala ve způsobech Friggy
taká srdečnost, že musela srdce
každého pro sebe získati. Protož
pravila Magda po chvilce:
“Když slečno vy račte .prosit,
tu věru není ani člověku možno,
aby prosbu vaši oslyšel; a tudíž
stane se dle vašeho přání.”
Dostávši takto od Magdy svo-
lení vyjádřila jí Frigga radost
me totiž o příštích vánocích, a to
sice dne 27. prosince, na oslavení
narozenin matčiných uspořádati
divadelní představení a tu jsem
chtěla slečnu prosit, aby také v
kuse onom jednu úlohu převzala.’
“Tu ovšem nemůže být ani o
ničem jiném řeči, než že Magda
bude velmi ochotnou k tomu a
že ji to bude nad míru těšit, když
bude moci býti v tom slečně po
vůli, ano že jí bude tato dobroti-
vost a laskavost vaše, milostivá
slečno, nade všecko lichotit, že
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View two places within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 28, No. 22, Ed. 1 Thursday, May 29, 1913, newspaper, May 29, 1913; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1617812/m1/2/?q=Lamar+University: accessed June 10, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.