Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 29, No. 2, Ed. 1 Thursday, January 8, 1914 Page: 2 of 8
eight pages: ill. ; page 20 x 14 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
‘I 1
mladou paní Šturmovou,
Arthur krátee a určitě.
I
Ze švédského přeložil—FR. ČIŽEK.
a to za velkou zásluhu, může-li hned tehdy, když jej byla poprvé
mi ukázat, jak málo ohledu ké
mně chová. To všecko jsem ti o-
všem v listech svých, které jsem
ti psávala, oznámila, ačkoliv jsem
neměla tehdy ještě ani nejmenš.
ho zdání, že by osoba, s kterou
Jtla za to chladnou a klidnou lhostej.
tak silně vždy opírala. Neboť ny- že nepuklo uraženou ctižádostí,
ní dobře věděla, že po této uráž-zlostí a žárlivostí při pohledu na
ce obou synů nebude více Ern-Porryho. Proto však přece snažila
fridovi možno, nějakou nadvládu
“.
4-7.-113
M.
dar
6
Sorenza upozornila na to, že svou
matku zanedbává, tuto svou chy-
bu napraviti. A následkem toho
od té doby choval se k matce své
nad bratrem Arthurem provozo-
vati.
Taktéž Ernfrid to velmi dobře
pochopil A tudíž sotva že Arthur
zlosti ze dveří ven vyrazil, velmi
se ona, kteráž nikdy žádnému ci-
tu svému nějakých mezí nekladla
aby rozohněnou svou mysl co mož-
ná nejvíce ukrotila, ano ona mocí
skoro nadpřirozenou hleděla se
pozorností, že se hraběnka Eldo-
náš Arthur v tak daremné, dů- nová až divila, neboť již po kolik
věrné známosti stojí, s ní jest pří-
buzná. Leč přece mi to pořád ně-
to povídalo.”
“A proč: smím-li se ptáti!"
vpadl jí prudce do řeči Arthur.
"Poněvadž všechno mé trápení
a všechen zármutek, jaký jsem až
posud zakusila, z téhož pramene
pocházel. A podivno, kdykoli se
něco událo, při čemž se na česť a
na povinnost zapomenulo, vždy
jsem hned věděla, odkud to po-
ehází."
"Já bych prosil, aby byla ma-
stinka tak laskavou, a aby neuží-
wala slov, která by se mohla kři-
vě vykládati, neboť se tu jedná o
let se k ní takto nechoval.
Hraběnka Eldonová sice příliš
dobře tušila, odkud tato nápadná
změna v chování synově pochází,
ale na místě, co by ji to bylo
mělo těšit, rozhorčilo ji toto cho-
vání synovo ještě více, tak že ná-
sledkem toho se dala unésti ke
křivému a nepravdivému výroku,
nechtějíc, aby ani Arthur, ani kdo
jiný poznal, že si blíže všimla
jej hnětlo, že se on, jenž vždy se, hla pousmáti, ačkoli by byla a to
dovedl tak ovládati a jenž uměl vším právem, výčitkami jej mo
tak dobře každé hnutí srdce své-hla zahrnouti. Mezi tím, co hledě.
vece
"A k této prosbě mám tím vět-
čí příčiny, poněvadž z několika
důvodů se musím viniti, že jsem
sám svou vlastní nesmyslnou do-
tíravostí k zlomyslným výkladům
zavdal podnětu; proto ale přece
nechci, aby podobná utrhačná slo-
va opakovala se od mých vlast-
ních příbuzných, a aby se jimi
pokálela dobrá pověst nevinné a
vážené paní."
"Vážené? podívejme se na to,’
zvolala Jenny s uštěpačným ú-
směvem.
"Dej si pozor na svůj jazyk,
Jenny, a rozmysli si slova, která
jsi mi nyní řekla,’’ zvolal Arthur.
této změny v chování synově.
Co se týče výčitky Jenniny, že
se Arthur k Sorenze veřejně s
tak nápadnou důvěrností choval,
že musel každý poznat, že je pou-
tá k sobě svazek něžnější, byla
výčitka ona podobně jako všecky
ostatní planá.
Neboť Arthur i Sorenza, pozo-
rujíce, že je někdo pozoruje, a-
neb poslouchá, chovali se vždy k
sobě, jako by si byli úplně cizími
a s takou chladnou lhostejností,
kteráž ale později přešla v tak
dvornou úslužnost, že se spíše
každému zdálo, že Arthur navště-
vuje onu roztomilou mladou vdo-
vu, podobně jako mnoho jiných
mužských se jí koří.
Rozumí se samo sebou, že Ar-
thur nemohl lhostejně tyto výčit-
ky vyslechnouti a taktéž zajisté
pochopí každý, že na ně též ráz-
ně odpověděl. Neboť výstřední a
chováním svým právě bohatýrský
"Já myslím, to že jsou věci, tento mladý „šlechtio—nižádným
které se toliko samého Arthura způsobem nemohl a také
týkají,”, promluvil na
to Ernfrid
nechtěl
snésti tuto nespravedlivost
byti, předmětem hovoru--mezi na- dina jeho vždy k Sorenze chov
mi. Neboť v každém podobném la. A tak odpověděl na ony, proti
případě si dělá každý muž sám co němu směřující výčitky slovy
chce a je si za jednání své též příliš jemnými, ježto zřetelně.
jedná o svědčila, kterak špatně se rodina
zodpovědným, zde ale se
jiné otázce druhu zcela zvláštní-
ho, která se nás všech týče, a tu
myslím, že nebude mít Arthur nic
proti tomu, pakli o
promluvíme."’
"Arei a milerád,
parku." * *
Při těch slovech
ní poněkud
ale ne
zde v
vzala
hezká, sličná a usměvavá
hrdý ýraz. že se nXha
^cn.
ze jesty
a-
ne
jeho k Sorenze zachovala.
Tehdy stalo se poprvé, že do-
stalo se Ernfridovi od Arthura
pravdy bez obalu a stará hraběn-
ka musila si dát líbit, že se k ní
vyslovil veřejně a upřímně, kte-
rak hlavně její nepřátelské, ne-
PL
na se
tvář
mezi ostatními členy hraběcí ro-
diny Eldonovy. Ernfrid vyslovil
mu nejhlubší svou nelibost nad
tím, že Arthur opět obnovil zná-
most svou se Sorenzou, ačkoli
musel dobře vědět, že to bylo vý-
- slovnou vůlí nebožtíka otce, aby
žádného důvěrnějšího poměru me-
zi ženštinou onou a mezi dětmi
jeho vlastními nestávalo.
. Stará hraběnka činila opět Ar-
thurovi trpké výčitky, že od té
doby, co se zde v lázních s onou
n° Sorenzou sešel, úplně na povín-
nou úctu, kterouž je k ní, co k
. matce zavázán, zapomíná.
Jenny pak tvrdila, že. veškeří
mezi Arthurem a mezi Sorenzou
- starh JaRehom důvěrnějšího pó-
měru příbuzenského, a to tím spí-
• še, jelikož tento poměr svůj oba
račte byť tak laskavá a zase rač- zely zlost, lítost. žašt a Mrloun
te se posadit a poslyšte me." ze srdee jejtho a toliko to by
"Což jste právě neslyšel dosti jisto, že jej nyní ani za celý sve
zřetelně, že od vás nechci ani slo- nesmí nechat odejíti, necht by ,
va slyšeti," křičela Jenny, která cokoli dělo. Pročež rychle jak
zlostí téměř ani sama nevěděla, blesk Jenny povstala a křečovit
co vlastně dělá.
V tomto případě nezbývá mi
jiného," vece na to Porry,
abych se vám poroučel.’’
chopivši Porryho za ruku, zvolal
proměněným hlasem, v němž
než jevila nevýslovná bolest a lítost
‘Pro milosrdenství Boží a pro
S těmi slovy chopil se’ klobou- všecko, co je vám na světě mil
ho a drahého, vás prosím.
ku, chtěje odejiti.
-I wonikoli.
zdržovala jej Jen-
ho v ňadrech svých ukrýti, dal la Jenny srdce své takto na uzdě
od matky a od sestry své k tomu-1
to výstupu pohnouti. Leč příčina.
proč Ernfrid se posavadní nad-
udržeti, otevřely se dvéře u poko-
jíka a jimi vstoupil Porry.
‘‘Aj, srdečně mi buďte vítán.
vládě nad sebou samým zprone- můj milý profesore,” volala naň
věřiv, takto se dal unésti, byla, Jenny, podávajíc mu ruku.
že jemu matka, jakmile k ní byl
: poledne přišel, prvé, než Arthur
se k obědu dostavil, celé posavad-
ní chování bratrovo, jakož i ny-
nější poměr jeho k Sorenze, ov-
dovělé nyní paní Šturmové v zcela
špatném světle vylíčila
Při tom svém líčení popsala mu
stará hraběnka Eldonová Soren-
zu, která prý je ženština, kteráž-
to svým bohatstvím, svým slav-
ným jménem uměleckým jakož i
neodvislým svým postavením chá-
pe se každé příležitosti, jen aby
jí (hraběnce) ukázala v škoduli-
bé hrdosti své, jak mocně ovládá
celou povahu Arthurovu.
Hraběnka znala příliš dobře
hrdou povahu synovu a tudíž‘ne-
ní také divu, že dovedla jej popu-
diti proti Arthurovi, že následkem
slov jejích Ernfrid po celý den s
velkou netrpělivostí čekal na
příznivou příležitost, kterou by
"Co se stalo, že jste se nedal
tak dlouho u mne viděti? Mně se
věru velmi po vás stýskalo a s
toužebností nemaloujsem vás již
očekávala."
S těmi slovy sklonila k němu
Jenny půvabnou svoji hlavinku a
truchlivě naň pohlížela. Bylať ji
delší zkušenost za tu dobu, co se
s Porrym důvěrněji stýkala, pou-
čila, že u něho něžností a přívěti-
vostí lze všeho dosíci.
Když byl k ní dnes Porry do
pokoje vstoupil, spočívala na čele
ny," vy ještě nesmíte odejíti, po-
kud mě nevyslechnete."
Při tom přistoupila k němu
Jenny o krok blíže a měřila jej
nadmíru zlostným pohledem. •
Porry na to zase odložil klo-
bouk, čekaje, co mu Jenny řekne.
Chvíli nikdo z nich ani slova
nepromluvil, načež ozval se Porry.
"Nuže, paní hraběnko, já vás
chci vyslechnouti, pročež prosím,
račte mluvit, co mi máte říci."
A postaviv se před ni, pronika-
vě na ni pohlížel.
‘‘Vidíte, mně je velmi divno,
jak se můžete ještě opovážit do
očí mi pohlížeti a kterak je vám
možno, na mě tak drze hleděti,
když jste byl u mě tak dlouho se
vším co srdci lidskému milého je
a drahého tak lehkomyslně zahrá-
val! Či posud nepochopujete, že
cházejte ode mne. O můj Bože,
vždyť ja jsem tak nešťastnou, že
skoro ani sama nevím, co mluvím.
Aniž by jí byl Porry slova od.
pověděl, hleděl se z ruky její
vymknouti Při tom ji chvíli mě.
řil hrdým pohledem.
jeho chladná vážnost. Leč při tom-
to neočekávaném, přívětivém uví-hra, kterouž jste. se mnou prová-
tání najednou rychle se proměnila děl, byla nadmíru hanebná?"
tvář jeho a po celém obličeji je- Po těchto slovech vrhla sebou
ho rozhostil se jakýsi truchlivý Jenny prudce, jako vzdorovité
výraz. A chopiv se ruky, jež mu
podávala, vřele ji stisknul a pak
promluvil:
"Jak jste, paní hraběnko. ke
mně laskava, že jste si v me ne-
mu náhoda popřála, kde by mohli přítomnosti přece na mě vzpomě-
bratra svého Arthura upozorniti la. Opravdu, že ani této laskavo-
na to, kterak se, důvěrně zachá-sti vaší nezasluhuji.”
zeje se Sorenzou, těžce prohřešil
proti vůli a proti přání umírají-
cího otee.=========-==-=========-
A že pak Ernfrid v hádce své
"0 tom jsem já také úplně pře-
svědčena,’’ odvece mu na to Jen-
děcko, když se zlobívá, na pohov-
ku, zakryla si tvář svou rukama
| a dala se do tak divokého pláče,
jakýž obyčejně velká zlost a ne-
smírný bol vyvolávají a když
takto byla chvíli dlouhou plaka-
la, zvolala v divé zóufalosti:
"Vy jste mě učinil nevýslovně
nešťastnou a tu myslíte, takové-
"Zajisté že on od tebe hned‘
půjde k Sorenze," šeptal jí jaký,
si tajný hlas. A tato směsice lá- •
sky a záští, kteréžto dva city ne-fy
ustále v srdei jejím bojovaly,
způsobila, že Jenuny od jedné“
protivy x druhé se potácela a tak
se stalo i nyní.
Neboť vidouc, že jí Porry ani
slova neodpovídá, vrhla se před 5
ním na kolena a chopivši jej za
obě ruce, vzlykajíc a slze majíc vin
očích, promluvila k němu:
"Odpusť, ach odpusť mi, můj‘h
miláčku, všecka slova, která jsem"
nyní k tobě promluvila, neboť
zoufalost a láska, jež v tom o-9
kamžiku v srdci mém panovaly, 7
úplně mě učinily šílenou. O Por-
ry, aspoň na mě pohlédněte a
řekněte mi jen jediné slovo, že.
jste mi odpustil."
"Nikdy, jen povstaňte paníe
hraběnko. My jsme nyní na věky e
rozloučeni." .
V nejbližším okamžiku na to 1
byl již Porry zmizel a Jenny po-ahe
sud klečela s rukama sepjatýma 5
na kolenou přede dveřmi, které"
ho něco že zůstane bez trestu ? Či se byly před ním zavřely; -
" PO domníváte se snad, že jste se mohl
Nyní, když se o samotě ve svém ”
někud zlost, ačkoli chtěla za rto- odvážiti, tak dlouho zahrávati s pokoj naiezasa, zm
dalii s. Arthurem vypadl z úlohy na k úsmavu se nutieíma, ukrýti Jenny, hraběnkou "Kronstrahlo- něžnost a yheeka pi
své chladné a dobře ro — 21
pokoji nalézala, zmizela všecka t
mnéni mrzutost, kterouž V srdei svém vou, aniž byste se musel obávati
nebylo ani tak vinou jeho, jako cítila, "ale co chcete víc, já si že se tato strašně pomstí, a že země, zaťala křečovitě pěsti ma-t
mysli. nemohu jinak pomoci, neboť jsem onu rozdrtí, která se byla s vá-lých, útlých rukou svých a,pro-2
1 mi odvážila o můj mír mě připra-mluvila sama k*sobě: : alk
viti. O, to jste se, povídám vám,
velice zmýlil, neboť bez trestu ne
pojednou. I povstavši rychle se
následkem rozčilené jeho
Mimo to byl si Ernfrid sám vel- již vždy tak zpozdilou a pošetilou,
mi dobře vědom, jak spatně se že nemohu přes srdce přenést, a
druhdy k Sorenze zachoval, což
jej, hnětlo nemálot a následkem
toho nemohl jí ani vystát, nýbrž
zlobil se na všecko, což od nená-
viděné osoby této pocházelo.
Nic však méně po odchodu Ar-
thurově musely stará hraběnka
Eldonová i Jenny hořce pykati
spravedlivé a ukrutné: chování k toho,že se. dal Ernfrid tak uné-
dceři otce jeho přimělo jej k t sti a nášledek toho byl, še se té-
:U
e ou
: ufauc
jakýž tato naň má, - co děkovati,
že na její napomínání za posled-
ní doby objevil. k ní více něžné
přívětivosti a synovské laskavo-
sti, než kdy jindy.
Když si byl takto trpkými slo-
1*P**Si
u Druhého dne po událostech sho-
ra vypravovaných seděla Jenny
samojediná ve svém pokojíku.
Bylo. tehdy, deštivé a nepříjem
né dopoledne, tak že se nemohlo
nikam jíti na’ procházku. Což di-
vu tedy, že byla" Jenny nadmíru
mrzutá a to tím více, jelikož je-
vy odlehčil, opustil svou rodinu u
ště dnes, ačkoli hned ráno byla
velkém rozhořčení. Takovýmto
způsobem zavdalo první setkání
se- Ernfridovo se Sorenzou podnět
k tuhé hádce mezi bratry.
Až posud totiž nemohla se nik-
dy stará hraběnka odhodlati k
přímému vystoupení proti Arthu-
rovi. Za to ale doufala, že přece
časem, jakmile se jí k tomu jen
příhodná příležitost nahodí, rázná
uhodnouti, že a nezlomná povaha staršího syna
příliš veřejně na‘obdiv staví.-
Mimo to prý doma všichni do-
bře pozorují, kterak se dává Ar-
thur ovládati Sorenzou, jelikož od
té doby, co se s ní opět zde set-
kal, jsou mu všichni členové ro-
diny jeho odporní.
Tato poslední stížnost Jenny
Kronstrahlové, jakož i stížnost
staré hraběnky i Ernfrida byly
ro úplně nepravdivé a postrádaly
—neeln vicho ochdvodment. a
jejího Ernfrida bude míti něja-
kého vlivu na Arthura, pakliže by
se Ernfrid totiž hned z počátku
s ní spojil proti mladšímu bratru
svému, který byl od přírody ci-
tlivějším a měkčím srdcem nadán.
Bohužel ale hraběnka se i v
tomto očekávání svém zklamala,
podobně, jako celý život její byl
nepřetržitým pásmem zklamaných
nadějí. Onať arci nemohla ani za
mák tušiti, že by mladší syn její
Arthur vedle dobrého a cituplné,
ho srdce, byl obdařen ještě ne-
zlomnou mužskou povahou; nýbrž
již od mnoha let kojila se nadějí.
terým
ským svým jedná- Adys starší syn její Ernfrid ovlá-
o vlastnostmi od- dati a že se Arthur jím 44 ke
dole v lázeňské síni,ani okem
tam Porryho nespatřila. Bylt jí
tento od té doby, co se opět z o-
samělého dvorce do lázní vrátil,
ani jednou ještě nenavštívil, ač-
koli měl dosti času k tomu, neboť
každodenně bylo jej viděti, jak
se v zahradě se- Sorenzou prochá-
zel. Kdykoli si Jenny na to vzpo-
měla, div že se zlostí nezadusila.
I téhož dne obírala se myšlen-
kami na něho a velmi se zlobila,
když tu najednou ji vytrhl z to-
hoto zadumání jejího sluha, kte-
rýž vstoupiv do pokoje ohlašoval:
"Profesor Porry."
Při těch slovech povstala Jen-
ny s pohovky, na níž byla polo
sedíc, polo ležíc odpočívala, odhr-
nula si bělostnou pravicí kadeře,
jež jí byly dolů spadly A hleděla
dáti tváři své takového výrazu,
aby na ni nebylo pozorovati žad
ného rozčilení, nýbrž přioděla o-
bličej svůj sličným-a-přívětivým
úsměvem, jímž chtěla miláčka
svého uvítati.’.
Vědělat příliš dobře, že F
kdyby jej se zamračenou a 1
bych se na vás hněvala.
Také já bych si spíše přál, a-, smí se nikdo opovážiti podvéstial
byste byla ke mně méně laskavou, klammti ženštiny, které požívají
vece Porry S povzdechem.
"Vy že byste si toho přál!’
prudce zvolala Jenny. ‘Vida, vi
i ve společenském životě takového
| vlivu jako já.".
- Po těch slovech musila si Jen-
da, jak se posud dobře pamatuji, ny oddechnouti, neboť nemohla
tedy jste vždy takto nesmýšlel mluviti dále. Porry však zůstal
i ona stonásobně zaplatíte." w
S těmi slovy křečovitě tiskla’’"
zaťaté pěstě k ňadrám mocně se“
dmoucím.
"Skutečně, že v tomto okam-
žiku věru ani nevím, zdali nalézá
se ještě v srdci mém jiskérka lá- i
ani. nemluvil,"’.:
"Vždycky arciy ne, to máte
pravan-givs.as
in, jednou že jsem se k vám rozdraidilo mladon.
e takto vyslor-2 •--- -: neseuepePr seessen
The vysieemn a prk, abyste mi
možno li, odpustila."
DAtl
£.X
A k vůli komu že jste mě tak
šeredně oklamal a zradil ? ,A k
SATAteDCsonp 00N
způsob jej ode mne odlouditi, aniž
Na ta slova stála okamžitě Jen- vůli komu jste naprosto zapome-
ny Rg boku jeho. Líce její se ja- nul na vše, co čest 0 L
ko v zimničném zápalu leskly, oči od vás žádaly 2 Byla to...
se jí zajiskřily a třesoucíma
rtoma promluvila k němu:
"Profesoře Porry, upozorňuji
vás, abyste si prvé dobře rozmy-
a povinnest
"Vaše sestra, paní hraběnko,"
vpadl jí chladně Porry do řeči.
Kdyby byl snad Porry mladé
hraběnce Kronstrahlové prsa smr-
slil, co mi cheete říci. Neboť pa- tícím ocelem proklál, nebyla by
matujte si, že Jenny hraběnka bolest tím způsobená vyvolala v
Kronstrahlová toliko jednou do-srdei jejím větší pohnutí a prud-
vede odpustiti urážku jí učině. ší bol, nežli tato poslední slova
nou, podruhé ale nikoli." jeho, a zmocnil se jí vztek nevý-
"Prosím, paní hraběnko,” zvol- slovný. Jako šílená chopila jej za
na promluvil Porry, při čemž na ruku a prudce zvolala:
každé slovo vložil zvláštní důraz.
Vezte, že jste mne na smrt u-
já jsem
tuším také, že nikdy k tomu ne-protivnou ženštinu, sestrou mojí,
přijde, abych vás urazil. Abyste Což pak nyní nepochopujete, že
mi ale mlčení mé někdy snad za tuto urážku nikdy, co živa budu,
urážku nevykládala, musíte mě nebudu moci zapomenouti. Pročež
nyní vyslechnouti.” nyní vás již sama prosím, opustte
‘Že musím 9
Při této otázce objevil se blesk
vzteku v očích mladé hraběnky.
"A co by mě k tomu mohlo
donutit!’ tázala se dále s úsmě-
škem.
"Pranic, anebo všecko," odve-
ce Porry A
“Dobrá, tedy já chci to první,’
"jizlivě poněkud odpověděla na to
Jenny, "nebor tunim, ke sam na-
hlidnete. že iste mi povinen takou
šetrnosti že----------------------
“Že mě tato povinnost moje nu-
ti, abych k vám jednou poctivě a
bez obalu promluvil. Pročež-jen
mě.’’
Porry ani slova nepromluviv,
chladně, spolu ale také hrdě se jí
uklonil, načež lhostejně kráčel ke
dveřím pokoje.
Jenny se za ním celá udivená
dívala. Leč v témže okamžiku,
když Porry, došed ke dveřím, již
rukou za kliku se chápal, rychle
jako blesk projela hlavou její
myslenka, ze kdyby jej nynf ne.
více pak by se k nf nevrátil a že
by takto Sorenza nad ni skvělého
víězství slavla. rivesin
Při této myšlence mžikem zmi-
"pak smí on jakého štěstí po boku
jejím požívati."
Po těchto slovech sebon" Jenny
v rukou ukrývajíc, šeptala:
"Děj se co děj, já musím vy-
mysliti si nějaký prostředek, a-
bych je od sebe odloučila a ne-
stává-li posud takového prostřed-
ku, musím si jej opatřiti.’’ e
Druhého dne na to obdržel Por-t
ry od Jenny list. On však bez"
prodlení, ani list onen nerozpeče-t.
tiv, poslal jej zpět s následující-
mi řádky:
Paní hraběnko!
I-LOE
Tuším,te snad není ani možná, 1
abyste měla písemně co sděliti -
muži, k němuž jste se takovým
způsobem, jako včerejšího dne ke
mně zachovala, a byť by tomu i
tak bylo, nemám zase já od vás
nižádných dalších zpráv k pohle-
dávání."s
Včerejšího dne přišel jsem k
vám, chtěje vám ještě jednou u-
přímně a bez obalu, jak se to slu-
ší poctivému muži říci, že srdce
mé beze vší výminky jiné ženšti-
ně náleží. Vy však nechtěla jste
mě vyslechnouti.
Místo vyslyšení však počala
jste proti mě mětati křivé-pode
ařlvani-a trpké výčitky, kterfoks
neboť ještě nikdy přes rty mé ne
vyšlo slovo ani jediné, jimž bych
k vám byl o lásce mluvil.
...
11
* -i.
7
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View two places within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 29, No. 2, Ed. 1 Thursday, January 8, 1914, newspaper, January 8, 1914; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1617844/m1/2/?q=Lamar+University: accessed June 7, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.