Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 29, No. 21, Ed. 1 Thursday, May 21, 1914 Page: 2 of 8
eight pages: ill. ; page 20 x 14 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
»4 1
P *
Hr
I POTOPA. J
Historický román
:: Přeložil:
spíná a o spásu prosí. Pan Mi-
chal měl vzácné srdce vojenské;
ač od let jinořskýeh už sloužil,
ač ve všech vojnách, jež za časů
HENRYKA SIENKIEWILZE
J. J. L A NGN E R.
jeho vedeny byly, účastenstvi
měl, věděl přece, Čím je vlasti
• Billevičovna vzpamatovala se
i dla, a ona šla bleda, chvějící se,
úplně. == Děkuji vám! řekla tiše se rty sevřenými, s žárem
— a spěšně hlasem, ve kteréi
v o;
/
chvěl smrtelný nepokoj. — A co — Ať žije naše panna! Ať ži-
povinen a na odpočinek namyslil.
Ale právě proto, že nikoli pro
zisk a uznání, ale z cele duše ot-
čině sloužil a svědomí čisté měl.
, — Maryša. '.....
— Ted/ty už zůstaneš?
- Jestli zdechnu —- tož mne
odnesou — ne-li, zůstanu.
— Což pak si hodláš u Pako-
se dcerku vysloužit!
— Nevím, pane.
— Spiš by takové holotě suirt
dal než dceru.
se ho starý Pakoš, jenž na zá-
humní seděl. xý; * 1
— Kam jedu? Sluší se, abych
se vaší panny po zdravl poptal,
neboť jinak by mne mohla za
hrubého člověka pokládati.
— Jde přímo záře od vaší mi-
losti. To aby panna oči neměla.
Greo. L. Haidušek.
Právník • jednatel pozouk i
SBYMOUR. TEXAS.
Pozemkovým záležitostem věnuje "
A. zvláštní pozornost.
Office nad První Národní Bankou, i
a ním se stalo?
— S Kmiticem? Nebojte se, nými hlasy.
vzácná panno, ten leží bez ducha
je náš plukovník — volali moc-
O hodinu později vracel se pan
na dvoře — a já — aniž bych Volodyjovski v cele laudanských
se chlubil — „jsem to způsobil.
k zástěnkům. Slunce bylo-již vy-
právě proto znal svou cenu a to
mu dodávalo důvěry, ý
i — Jiní zaháleli, potloukali se,
a já jsem se bil . myslil si —
Pán Bůh vojáčkovi zaplatí a teď
Mám zlaťáčky v lese zako-
— Volodyjovski rekl to vy- šlo, bylo krásné jarní ráno,
chloubavě, ale jestli se nadal ob- udanští jeli bez ladu
La-
mu dopomůže.
Poznal však, že jakkoli nebyl
j>o silnici, čas na zálety, bylo třeba rychle
divu, hrozně se zmýlil. Billevi- hovoříce o událostech minulé no-jednat, všecko ihned dáti v sá-
čovna neodpověděla ani slovem, ci, až do nebe pana Volodyjov-zku: jet požádat za ruku, nebo
zachvěla se a rukama hlodala zaského vychvalujíce, ale on jel i po urychlených námluvách se
sebou oporu, až opět těžce use-
dla na truhlu, se které před chví-
lí vstala.
- Rytíř kvapně k ní přiskočil.
— Co je vám?
— Nic — nic
Počkejte —
dovolte — Tedy . . . Pan Kmitic
je zabit?
— Co je mi do pana Kmitice
— přerušil ji pan Volodyjovski.
Nyní jde o vás.
Náhle se jí síly vrátily, pozve-
dla se opět
přímo do očí,
a pohlédnuvši mu
mlčky, hluboce zamyšlen. Nešly . .: h Les
Ihned oženit — nebo odnesti ko-
mu z mysli ty oči vyhlížející z šíček
pod rozpuštěných vlasů, ani taSpolknul jsem to Častěji,
postava štíhlá, spanilá, třebas že spolknu i nyní! zahučel si pan
klesající pod břemenem smutku’
a bolesti.
pané, dvě hrsti.
— Z kořisti? -
— Z kořisti, pane. ,
— A kdybys jich hrnce měl,
jsi sedlák, a Pakoš šlechtic.
— Já jsem z rodu bojarského,
který za grunt na vojně slouží.
— Jsi-li bojar, isi horší než se-
dlák, neboť jsi zrádcem. Jak jsi
mohl sloužit nepříteli?
— Já mu také nesloužil.
— A odkud vás pan Kmitic
vzal ?
i— Ze silnice. Sloužil jsem u
kdyby se do vás na první pohled
nezamilovala-.-..
Tu přibělily dvě mladší panny
Pakošovny, vracejíce se od po-
sledního dojení, obě měly v ruce
po škopku. Uzřevše pana Volody-
jovského, zůstaly státi, jako by
byly do půdy vryty.
— Kál! Není-liž jako král? ře-
kla Zoňa.
— Vaše milost — jako na
svatbu! dodala Maryška.
— Ba, může z toho být svat-
ba, zasmál se starý Pakoš —ne-
boť k naší panně jede.
EMIL J. MOTIS, 5
český právník,
GRANGER, -* TEXAS. ■
Má 16 letou zkušenost v nejtezsir
případech. Porady pošle kamkoliv w
dolar. Vymáhá dědictví 1 peníze z
vropy. Zhotoví jakékoliv úřad, úpisy.
Český právník,
ROSENBERG, TEXAS.
Vyřizuje veškeré soudní, právní ,
pozemkové záležitosti.
— Než starý domluvil, vyletěl
— Zázračně krásná ! hučel sám
pro sebe. — Pravá kněžna . . .
Volodyjovski, potahuje se za vou-
sy. Co mi to uškodí?
Byla však na věci té jedna
stránka, která se mu nelíbila.
Hm! Zachránil jsem její ctnost a Kladl si otázku; nebude-li nyní,
pana hetmana polního, ale potom naplněný škopek z rukou Mary-
se prapor rozlezl, neboť, nebylo šky, a stružka mléka tekl
co jist. Domů již nebylo proč se pod nohy pana Volodyjovského.
H. ZDAŘIL,
Český právník a notář.
Taylor, Texas.
Vyřizuje všechny právní, soudní a notářské sald.
žitosti. Specialita. Přehlížení azkoumániabstrak.
tů. Abstrakty mohou ml zaslány býti poštou. Pe.
dám psaný úsudek česky.” Office nad
Dabney Lékárnou. (39. r. 29)
vracet, vyhořel jsem. Jiní-šli na
d - on • na — Dbej toho, eo držíš v ru-
silnici loupit šel jsem s nimi, kou! řekl rozhněvaně Pakoš —
zajisté i život, neboť i kdyby
prachem nebyl úkryt její vyho-
zen býval, strachem by byla v-
Dr. W. Amos Chernosky, ‘
LÉKAR a RANHOJIČ.
Office, světnice: 810-811 v “City Na.
tional Bank Building’, Temple, Tex. da
Pan Volodyjovski se podivil,1
neboť dosud měl za to, že napad
Kmitic Olenku silami, jichž si od
nepřítele vypůjčil. •
— Tedy vás pan Kmitic nedo-
stal od pana Trubeckého? (
— Bylo mezi námi nejvíce
těch, kteří prve u Trubeckého a
Chovaňského sloužili, ale také od
nich sběhli na silnice.
— A proč %vy za panem Kmiti-
cem jste šli V :
— Protože je slavný ataman.
Řekli nám, že na koho on křik-
ne, aby s ním šel,- tomu že je ja-
ko by mu tolarů do měšce ‘nasy-
pal. Proto jsme čli. No, Bůh nám
nedal štěstí.
Pan Volodyjovski kroutil hla-
vou, rozmýšleje, že toho Kmitice
hleďme — kozu!
— Maryška nic neodpověděla,
zvedla škopek a tiše odešla.
Pan Volodyjovski vsedl na ko-
ně, za ním jeli dva jeho čeledíno-
vé, a tak ve třech se vypravili k
Vodoktům.
Den byl velmi krásný. Májové
slunce hrálo na náprsníku i příl-
bě pana Volodyjovského tak, že
z daleka se mihotal mezr vrbami;
zdálo se, že se druhé slunce po
cestě pohybuje.
— Jsem- zvědav, budu-li se vra-
cet s prstýnkem nebo s košíkem!
řekl si rytíř.
— Co praví vaše milost? zeptal
se čeledín Syruč.
žádaje hned po zachránění panny
za její ruku podoben dotěravému
věřiteli, který chce, aby mu hned
dluh s úroky lichvářskými byl
zaplacen?.
— Možná, že by to nebylo jed-
náno po šlechticku?
Ano, ale zař žádati vděk, ne-li
mřela . . . Měla by být vděčnou.
Ale kdo se v ženách vyzná . . .
Hleděla na mne jako na pacho-
líka — nevím, jestli z pýchy ne-
bo z konfuse . . .
VITI.
Myšlenky ty nedaly mu spáti
také následující noci. Po několik .. . x
‘ ji pohorsí, lze ji prece
dnů stále ještě myslil na pannu ceny1 1 v
- 1 I Vzácna panno, rok bych k vám
Alexandru i poznal, že mu hlu-ná zálety jezdil, do šlépějí vašich
boko do srdce zapadla: Vždyť ho hleděl, ale jsem voják a tam již
laudanská šlechta s ní chtěla oč 1 : 1
polnice do vojny hraji!
Ženiti! Ona ho ovšem odmítla m , . , , - - v
! Tedy pojedu! rekl si pan Vo-
, . . lodyjovski. Leč po chvíli opět ji-
a ni neznala, ani neviděla. Nyní je'
to zcela něco jiného. On ji po
I • • Což jestli ona odpoví: Jdj na
-šlechticku vyrval,-z rukou násil- . • , ... . x
vojnu, vzácný vojáče, po vojně
níka, vydav se do nebezpečí, jímž, --------
T vyšel zá ní. Zastal,ji stojící hrozily koule
řekla s
hněvem, s netrpělivostí
falství:
— Pro živého Boha,
dejte! Je zabit? ...
patrným
a v zou-
odpoví-
— Pan Kmitic je raněn —od-
pověděl pan Volodyjovski všecek
překvapen.
— Dobře- Děkuji vám.
A chvějícím se krokem obráti-
la se ke dveřím. Volodyjovski | bez rozmýšlení, ale tenkrát ho
stál chvíli tahaje se za vousy
kroutě hlavou, pak řekl si:
— Děkuje mi za
to, že je
něn, nebo za to, že žije?
a šavle, dobyl ji
za úsluhu? A jestli onen
pro-
spěch nebude panně vhod, jestli
ná myšlenka .ho
říci:
zaměstnávala.
přece jen přes příliš očernili, po-
uprostřed ložnice jakoby zkame-
nělou. Čtyři ze šlechty právě při-
I rostě jako pevnost. Čí je, ne-li
jeho? Může-li mu odepřít, byť i
nášeli Kmitice. Dva první, kteří za ruku ji žádal? Kéž by z vdě-
bokem postupovali, ukázali se ve čnosti v ní vzniklo hnutí —jak
dveřích. Mezi rukama visela
bledá hlava páně Kmiticova
čima zavřenýma a se sledy
né krve ve vlasech.
— Pomalu! zvolal Křich
maševič za nimi jdoucí,
jim se často ve světě
stává, že za
s ochráněná panna hned srdce i ru-
čer- ku osvoboditeli podává.
Kdyby ostatně hned pro něho
přes práh! Podržte mu tam něk-
terý hlavu. Pomalu4...
— Čím máme držet hlavu, když
oběma ruktit. met odnowě-
Do-nebyla rozhodnuta, tím více jest
pomalu třeba, aby se o to postaral.
Ale jestli ona tam toho ještě
se i nim přiblížila, bledá tak ja-
ko-pan Kmitic a položila obě ru-
ce pod, hlavu, jež se zdála "být
mrtvou.
— To iste vy, panno Alexan-
dro! *
— Ano, já... opatrně .— od-
pověděla tichým hlasem.
Pan Volodyjovski hleděl na ni
a silně za vousy se tahal.
Kmitice složili na loži. Křich
Domaševič mu počal hlavu
dou omývali, pak přiložil na
nu předem již připravenou
plasí a řekl:
TO-
rá-
ná-
- — Teď jen ať klidně leží . . .
Je to železná hlava, že od tako-
vé rány se ve dví nerozskočila.
Možná, že se uzdraví, vždyť je
mladý. Ale důkladnou dostal ..
Pak se obrátil k Člence:
. — Dej si panenko ruce umýt.
Hle, tu je voda. Milosrdné máš
srdce, ze jsi se nebála ruce pro
toho člověka pokrvácet.
To řka otíral jí šátkem
ona bledla a měnila se v
Volodyjovski opět k ní
ruce, a
tváři,
přisko-
čil. — Nic tu není pro vás, pan-
no. Ukázala jste křesťanské milo-
srdenství nad nepřítelem, vraťte
se domů.
____Podal jí rámě, ale ona—se na
něho ani nepodívala; obrátivši
- " e ke křichu Domalevid řekla:
— Pane Krištofe, v yprovod
mnel
22. Vyšli spolu a pan Volodyjov-
za nimi. Na nádvoří počala
■ ke mně budeš rok ha zatety je-tom pohlédl na pobledlého boja-
zdít a dó šlépějí mi hledět, jak
a
má v mysli a miluje?
— Není možná! opakoval si
lim. Ukázala ovšem "neobyčejné
milosrdenství nad .ním, ale to je
věcí žen, by slitování měly- s ra-
něnými a třeba s nepřáteli..
Mladá' je, bez ochrany, čas,* a-
by se provdala. Do kláštera pa:
trně chuti nemá, jinak byla by
již šla. Bylo šasu dost. Tak he-
zkou pannu budou rozmanití šle-
chtici pronásledovat. Jedni pro
majetek, druzí pro krásu, třetí
pro vzácnost rodu. Věru, že jí
bude milo mít takovou ochranu,
jejíž skutečnost vlastníma očima
sj mohla prohlédnout.
— A tobě, Michálku, nastal čas
ustálení -
řekl si pan Wolody-
jovski. Jsi ještě mladý, ale leta
rychle ubíhají. Štěstí, si nevy-
sloužíš, kdybys měl sebe více ran
v kůži. A žertování konec.
Tu se před panem Volodyjov.
skim posunula celá řada panen,
po nichž v životě svém již byl
vzdychal. Byly mezi nimi velmi
krásné a ze vzácných rodů, ale
nebylo mezi nimi milejší a vzác-
nější. Proto také tento rod a tu
to pannu lidé z celého okolí ctí
a oslavují. A taková poctivost z
očí jí hleděla! -
Pan Volodyjovski cítil, že se
mu naskytla věc, jaká se již ne-
musf---pro drahé naskytnout,
Dr. Robert H. Knolle,
lékař a ranhojič, 1
T LA GRANGE ...............-TEXAS, I
Zdravotní lékař okresní. Office na
západní straně náměstí. Telefon Číslo
192. a 194.
(5r. 29.)
Dr. W. E. Kidd,
lékař a ranhojič.
Léčí zlatou žílu, konečník a žensk
neduhy. Půjde I na Venek. Office
“Corner Drug Store”, v La Grauge
Obydlí čís. 96. a telefon 121. (da
Dr. Chas. M. Hoch,
se sluší na člověka, kterého ne-
znám, .duši i tělo hned ti-nedám.
Pak je vše ztraceno. Že pak je
vše ztraceno, to cítil pan Volo-
dyjovski dokonale, neboť nehle-
dě ani k panně, kterou si jiný
zatím vzíti může, nebyl pan Vo-
lodyjovski jist, že sám obstojí ve
zkoušce stálosti. Svědomí říkalo
mu,-že každé jehto hnutí srdce
Hylo hned vzníceno jako sláma,'
ale že také hned haslo jako slá-
z tákimMo hora; D**y do
bitvy, bez, přístřeší na světě, bez.
jediné živě du‘e" bliecké. Rozhlížej
se po vojně do, čtyř střan světa,
nevěda, kam hlavu složit!
Konecne nevěděl pan Volody-
jovski co činit. Bylo mu nyní tě-
sno v pacunelském dvorci.. Vzal
čapku, aby-si vyšel trochu na
silnici a slunce májové aby úžil.
Na prahu setkal se s jedním z
Kmiticových lidí do nevole vza-
tých, který starému Pakošovi při-
padl. Kozák vyhříval se na slun-
ci a brnkaT na banduru.
— A co ty tu, děláš? zeptal se
pan Volodyjovski.
_ Hraju pane. — odpověděl
Kozák zvedaje vyhublou tvář.
—Odkud jsi? ptal se pan Mi-
chal dále, řád jsa tomu, že byl
vyrušen ze svých myšlenek. €
— Z daleka, pane, od Viahla.
— Proč jsi neutekl jako ostat-
ní vaši soudruzi! Jste vy synko-
vé! Šlechta vám v Lubiči život
darovala, aby měla robotníky, ale
oni hned utekou, sotva s nich
sňaty provazy.
- — Já neuteku. Zdechnu zde ja-
ko pes.
— Tak se ti tu zalíbilo’,
— Korbu je lépe v poli, ten u-
teče, ale mně je lépe tady. Měl
e - MPYAAURARAACAA
prokázal. . . . ji šlechtična, starého" dcera, ob
— Nač otálet! řekl si. Čeho ’ *
lepšího dočkám! Třeba pospíšit.
Bal ale vojna je na krkul Ru-
ka zdráva. Hanba pro rytíře na
važovala a mnoho dobrých slov
mi řekla. Takové krasavice jak
živ.jsem neviděl.” Nač bych od-
ičeti, jakmile ji zahlé- zálety chodit, když vlast ruce
cházel?
Která ti tak posloužila!
MAT TT
Tm
ra a znovu hlavou kroutil.
— Ty ji tedy miluješ!
— Ach, ano, panel 8
Pan Volodyjovski odešel
cházeje pomyslil:
— Hle, resolutní člověk,
si hlavu neláme; zamiloval
— Že jsi hlupák!
Čeledín couvnul s koněm zpět
pan Volodyjovski pokračoval:
— Celé-štěstí, že to není po-
lékař a ranhojič,
V LA GRANGE................i. TEXAS,
Office nad Hermesovou lékárnou. By-
dlí v Corner Hotel. Telefon v dome,
ČÍS. 252 Telefon v office, čis.261. (da
a od-
<Ten
se a
zůstane. Je-li skutečně z bojarů,
kteří za grund na vojně slouží,
pak je ze šlechty, jakou je -šlech-
ta zástěnková. Až svoje žluťáčky
vyhrabe, snad mu starý Maryšu
gá. A proč ? Protože-na "prstech
-= Pil-alermini si, že ji do-
**" - P SEANCY*
dyjdvski" cestou po slunci, • časem
se zastavoval a na zem oči upí-
ral, nebo je k nebi zvedal; pak
opět, šel dál, až náhle uzřel hej-
no divokých kachen ve výši le-
těti. Věštil si z toho hejna.Jet,
nejet . ... Vyšlo mu, aby jel..
prvé.
* Myšlenka ta dodávala mu dů-
věry. Když přijel do Vodoktů,
nepoznala ho panna Alexandra
na první pohled. Musil jí jméno
své opakovati. Vítala ho upřím-
ně; ale vážně, s patrnou nuceno-
stí; on se jí představil obratně,
neboť ač byl voják a nikoli dvo-
řan,adlouho na různých dvorech
přebýval a důkladně se mezi lid-
mi otřel. /
lékař a ranhojič.
Zvláštní pozornost věnuje nemocen ten- -
a dětí. — Paprsky Roentgenovy a elsk ,
trisování k léčení všech druhů katart
— Uraduje cely den a na zavolání i v
noci. Telefon 168. Uradovna: Dr. Beck 1
meyer Sanatorium
LAGRANGE,........
zubni lékař
TEXAS.
LAGRANGE
Tax*,
Ručí za Uspokojení každého. Office
nad lékárnou J. Meyenberga. (78-y
w
Poklonil se jí s.y
položiv ruku na,st
-“*%W %
- ni
Vil:
"Vakem W..wAi, vzhena muno, zda
li ze strachu nějak 'neutrpělo.
Bylo, mou povinností přeptali se
hned druhého 'dne, ’ ale nechtě
jsem se vnucovali. ,
— Pojedu, nemůže být jinak.
• To řka, obrátil se k domovu;
ale zastavil se ještě ve stáji, před
kterou dva z čeledínů v kostky
hráli.
— Syruči — řekl pan Volody-
jovski, má Basior hřívu zaplete-
nou!
— Zapletenou, plukovníku.
Pan Volodyjovski vešel do stá
ji — Basior ozval se mu od žla-
bu; rytíř se přiblížil, poklepal ho
po boku a potom počítal rulíčky
na krku: Jet, nejet, jet . . .
— Věštba opět příznivě vy-
padla. 1
— Koně sedlejte a sami také:
slušně se oblecte! velel pan Vo-
lodyjovski.
Potom šel jiš rychle domů a
počal se strojit. Obul vysoké je-
zdecké boty se žlutými holeněmi
a se zlacenými ostruhami a oblek
nový; k tomu rapírek v ocelové
pochvě s rukojetí zlatem ozdobe-
nou, polopaneiř—z-lesklé—ocele,
pokrývající jenom svrchní část
prsou. Čapkou z ryzí kožešiny s
pěkným pérem hlavu chtěl po-
krýt, ale jelikož ta se jen ku kro-
ji polskému hodila, vzal na hlavu
švédskou přilbu a vyšel.
— Kam jede vaše milost? ptal
--------------—1-—
— Je to velice pěkňé s vašno.
stíny strany, že zachrániv mnez
takové tůně, v paměti jste mne
zachoval. Račte se posadili, jste
mi vítaným hostem.
— Má vzácná panno! — odpo-
věděl pan Michal — kdybych na
vás zapomněl,’ nebyl bych hoden
té milosti, kterouž mi Bůh se-
slal, dovoliv mi, abych tak vzác-
ně hodnou osobu hájil.
— Nikoliv, já jsem povinna
Bohu děkovati především a va-
šnosti potom.
— Když tomu tak, tedy děku-
jeme oba, neboť já o. nic víc ne-
prosím, než abych i nadále vás,
panno vzácná, brániti mohl, koli-
krátkoli bude toho třeba. -
To řka, zakroutil si pan Volo-
,dyjovski navoskované kníry, jež
mu vysoko nad nos vyčnívaly:
bylť spokojen sám sebou, že hned
tak pokročil in medias res a svou
tužbu jakoby na stůl vyložil. 0-
na sedila rozpačitá a mlčící, ale
krásná jako jarní den. Slabý rů-
měnec vstoupil jí na tvář, zakry-
la oči, krásné odl své řasami
--Ten zmatek — to je dobré
znamení! — pomyslil si pan Vo-
lodyjovski.
Odkašlav si, pokračoval:
— Vzácná panno, je vám zná-
mo, že jsem po vašem dědu lau.
dánským Pelelt (PokeaXowint
■ 4,”
Kotenek via yiidne obslount. * -
RRANK REICHERT,
obchodník s nábytkem.
Prodává koberce, rámy obrazy, rakve,
barvy, nástěnný papír, rohožky atd.
Obchod na proti První Národní Banky.
: V LA GRANGE, TEXAS. -
Kdo kupujete pozemek, žádejte
prodavatele o abstrakt, abyste zvě.
děli, jaké je vlastnictví k pozemku.
John Schroeder, v La Grante, Texas, |
zhotovuje abstrakty.
(dz)
JOS. ŠEBESTA, i
ČESKY HOTEL,
V MARLIN, TEXAS.
Při nádraží I. P. G. N. Dobře m- f
řízené letní světnice a dobrá jídla, j
OBSLUHA VE DNE I V NOCI. (21
—--—---— a
Farmers' Lumber 1
Company,
LaGrange, -- Texas.
Obchodníci se stavebním mate- '
riálem všeho druhu, vápnem, ce-
mentem, a červenými a bílými cl-
hlami. A., (84-13) 4
Kožní neduhy vyléčí.
Hunt‘s Cure jest jméno toho
léku, ktorý-je-zaručen—néleritě,—
že vyléčí veškeré kožní neduhy, y
anebo se vrátí peníze, jež se 2
něj dají. Tato mast účinkuje di
votvorně, vyléčí neduhy, jež *
se svého i
Cent
dnem 1
ii pili*
2
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View three places within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 29, No. 21, Ed. 1 Thursday, May 21, 1914, newspaper, May 21, 1914; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1617863/m1/2/?q=Lamar+University: accessed June 7, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.