Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 29, No. 25, Ed. 1 Thursday, June 18, 1914 Page: 2 of 8
eight pages: ill. ; page 20 x 14 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
12.
1
T
s
992ttet..tt..emremeemtmt wi
::
PO TOPA
: : : Historický román: :::::; Přeložil : : :
HIENRYKA SIENKIWICZE. I J.J. LANGNER
p--evuw ee. DIL I. -0 0-s-er
Šlechty sjíždělo se stále víee,
.......tm 0 dir
SVOBODA
, 1H. června, 1914.
a
AEG
Mbianailart
| as
n
t
: 1
i
Tli
*
C
1
( a
toren
m
A
5
1
,
4
-
-.
7
.
E
. s.
2 i
f
Ua, ,
i
i 4
“And
kok
0N T.
2 170
2.....
na i žena, ----------
leé svolil, sláva, s bratrem by
byla pohřbena. 7.7
Podkancléře vypudil dnes však
i tím slyne,
že sám co podkancléř se k pod-
ři dbající úřadů, a ačkoli .V čas
potřeby se účastnili pospolitého
šlechta se hleděla chrániti po le-
sich mezi stromy, v jejichž stínu
tažení, přece nikdy v čas vojny někteří dali si postaviti své sta-
ny. Tam též pořádány byly hosti-
nezaujímali čelná stanoviska.
Hluboký klid uspal bojovného
ale prve ještě počali se sjížděti
hodnostáři velkopolští i jiných
provincií, s počty pobočných
vojsk a sluhů. Brzo po panu
Grudziňském přijel do Pily moc-
ný vojvoda poznaňský, pan Kri-
štof Opaliňski. Tři sta hajduků
oděných v barvy žluté a červené
a ozbrojených mušketami, šlo
před vojevůdcovým povozem;
dav dvořanů, šlechty obklopoval
jeho důstojnou osobu; za nimi v
bojovném šiku táhl oddíl jezdců
v téže barvě, jako měli hajduci,
oděných; sám vojvoda jel v ko-
čáře maje při sobě dvorského ša-
ška Stacha Ostružku, jehož úlo-
hou bylo zamračeného pána ce-
ston rozveselovati.
Příjezd tak znamenitého hod-
nostáře dodal všem srdce a di-
věry; neboť ti, kdož pohlíželi na
monarchovský téměř majestát
vojvody, na tu tvář krásnou, %.
pod jejíž vysokého vyklenutého
čela svítily oči rozumné a přísné,
na senátorskou vážnost celé po-
stavy, sotva v hlavě srovnati mo-
hl, že by nějaký neblahý los při-
zřením. Kde se ukázal, byl hned
obklopen a on pak přilíval oleje
do iohně, pomáhal pomlouvati
hodnostáře, dával hádanky, nad
nimiž se šlechta tím víc za boky
popadala, čím byly zlomyslnější.
Nikdo jimi nebyl ušetřen.
Jednou v poledne přiřel před
krámy sám vojvoda poznaňský,
vmísil se mezi šlechtu, rozmlou-
vaje laskavě s tím i oním, se vše-
mi, a stěžuje si trochu na krále,
že vůči blížícímu se nepříteli ne-
poslal ani jediného praporu vo-
jáků za žold sloužících.
— Nemyslejí na nás, vážení
pánové — pravil — a bez pomo-
kanclérce vine. “MF
— Král: Král! Jako živý" Jan
Kazimír! voláno ze všech stran.
A smích ohromný jako hromo-
bití rozlehl se ve shromáždění.
— Nechť domněho koule bijí,
ten to složil mistrně! volala šle-
chta. Vojvoda smál se s ostatní-
mi; potom, když se utišili,
poněkud vážněji:
— A za tuto správu my
me nyní klásti krev svou
řekl
musí-
padnouti mohl V
moci.
Lidem přivyklým
úřad i osobu, zdálo
vé sami se neodváží
úděl takové
uctívati pro
se, že Svédo-
vztáhnouti
ruku na takového magnáta. O-
všem ti, jimž bázlivé srdce v pr-
sou tlouklo, cítili- se býti hmed
mnohem bezpečnějšími pod jeho
křídly. Byl proto vítán radostně
.a vřele; výkřiky zněly v ulici
kterouž se průvod zvolna posu-
noval k domu starosty, a hlavy
hluboce se chýlily před vojvodou,
jehož jako na dlani bylo viděti
okny pozlaceného kočáru. Na po-
klony ty odpovídal zároveň‘s voj-
vodou Ostrožka s takovou dů-
stojností, jakoby jemu výlučně
platily.
Solya spadl prach průvodem
vojvody "poznaňského vzedmutý
již přiběhli poslovées oznámením,
že jeďte Bratranec Jeho, Pvojy roda
podleský, Petr Opalinski, se svým
ci nás zůstavují. Říkají ve Var-
šavě, že na I krajině i tak je voj-
ska příliš mále, a že hetmani si
nevědí rady s Chmielnickým. Ach
těžkost! Milejší patrně je jim U.
krajina, než Velkopolska • •. V
nemilosti jsme, vzácní pánové, V
nemilosti! Jako na jatky nás zde
vydali . ...
— A kdo je tím vihen? ptal se
pan/Šlichting, soudce vochovský.
— Kdo je vinen vším nešté-
stím Republiky? — odpověděl
vojvoda --věru, ne my, bratr-
ská šlechta, kteří ji vlastními pr-
sy chráníme.
Naslouchající šlechtě velice po-
chlebovalo, že "hrabě na Bníně
a Opalenici" sám se s ní na ro-
veň. staví a k bratrství se při-
znává; proto hned pan Košveki
odpověděl :
— Jasně velmožný vojvodo-
Kdyby bylo více takových konsi.
liarů při majestátě, jako vaše mi-
hlavy? Oh, kam to dospělo! . . .
Ale tu máš, blázne, dukát, a po-
vímn ti druhou hádanku.
— Krištůfku! Křichu nejmi-
lejšíl odpověděl Ostrožka, proč
jiné napadáš, že šašky si drží,
když sám netoliko mne si držíš,
ale zvlášť za hádanky doplácíš?
Dej mi ještě jeden dukát
vím ti druhou hádanku.
— Zrovna tak dobrou?
— Jenom že delší . .. I
před dukát.
— Tu máš!
Na soukromníka naříkal
vnal se Katonu,
a
po-
na-
ro-
šavli dal za péro z husího ohonu
Po zrádci chtěl dědictví a když
je nedostal, •
hned totam Republicam ostrým
rytmem zmrskal.
Kéž šavli by rád měl, míň bylo
by bědy,
neb satyra žádná nepoleká Svédy.
On však sotva ochutnal
ské trampoty,
za zrádce příkladem
krále je pln ochoty.
Všichni, přítomní dobře
ojen-
zraditi
uhodli
Ev
ozbrojených, kromě dvořanů sa
někdo za hodirostářů nepřijel; ja-
ko pans. Sendzivoj Carnkovski,
švakr Krištofa a sám. kastelán
kaliský; Maxmilian Miaskovski,
.•kátelán křivinský i Pavel Gen-
bicki, pán meziřecký.
Městečko naplnilo se tak veli-
ce lidmi, že domy nestačily na
ubytování dvořanů. Přilehlé lou-
ky pokryly se stany pospolitého
tažení. Řekl bys. Ze všecko
nobarevné ptactvo se do Pily
tělo z celé Republiky. *
Mihotaly se barvy červené,
lené, modré, bílé, fialové na
ruz-
sle-
lost,
dáni
řídí,
jistě bychom tu nebyli
na povraždění. Ale tam
kdož se níž klaní.
Děkuji, pane bratře, za
vy-
asi
do-
bré slovo. Vinen je ten, kdo špat-
né rádce poslouchá. Volnost naše
je tam solí v očích. Čím vice šle-
chtysvyhyne, tím absolutum do-
minium bude *nadněji k prove-
deníl .. . -
n. — Ždalj proto zahyňouti má:
mě, aby naše děti v nevoli uars
kaly 2.
tuto hádanku, jako předešlou, ze
dvou nebo. ze tří míst se ozval
přidušený smích ve shromáždění,
potom nastalo hluboké ticho.
Vojvoda se začervenal a byl
ve velkých rozpacích, neboť oči
všech na něho byly upřeny a
blázen z jednoho šlechtice pohlí.
žel na druhého a konečně se o-
zval: —Nikdouz vás pávové, ne-
uhádl, kdo to je? .
. A když • mlčení bylo . jedinou
odpovědi obretik cnmstrožka‘s
výrazem Sen arzym k vojvoud-
H A-ty, Křichu, “což ty také
ducha potomků oněch rytířů,
před nimiž kdysi železné houfy
křižácké v poli obstáti nemohly;
změnili se v státníky, učence a
literáty. Teprve tvrdá škola švéd-
ská naučila je tomu, co byli za-
pomněli, 4
Ale nyní hodnostáři, sliromáž-
dění ku poradě, dívali se na sebe
nejistými pohledy a všichni vá-
hali se ozvati, čekajíce, až co
Roví "Agamemnon" — vojvoda
poznaňský.
" Agamemnon" pak v ničem se
nevyznal a řeč svou opět-započal
nářkem na nevděčnost a ospalost
královu, na lehkovážnost, kterouž
celá Velkopolska byla podmeč
vydána. Ale výmluvný byl, měl
postavu krásnou, hodnou římské-
ho senátora: hlavu při řeči měl
vztýčenu, černé oči jeho . metaly
blesky a ústa hromy, ředivící
brada třásla se rozčileními, když
budoucí pohromu vlasti maloval.
— Čím trpí otčina? pravil —
ne-li syny svými .. . a my zde
nejprve utrpíme. Po našich ze-
mích, po našich soukromých ma-
jetcích, zásluhami a krví předků
našich dobytých nejprve přejde
noha těchto nepřátel, kteří jako
bouře k nám se od moře blíží. A
zač trpíme? Proč zabéřou naše
stáda, proč pošlapou obilí naše,
proč spálí vsi naší prací zbudo-
vané? Což my jsme ublížili Rad-
ziejovskému, který neprávem od-
souzen, jako zločinec stíhán cizi
protekci vyhledávati musil? Ni-
koli . . . Ci my o to stojíme, aby
ten zbytečný titul krále švédské-
ho, který už tolik stál, byl v pod-
pisu našeho Jana Kazimíra zacho-
ván? Nikoli. Dvě vojny jsou roz-
níceny na dvou hranicích — bylo
třeba vyvolávati ještě třetí? Kdo
je vinen — toho nechť Bůh, to-
ho nechť-vlasť soudí . . . My u-
mýváme si ruce, neboť jste ne-
vinni tou krví, která prolita bu-
do
‘ Tak a podobně hasmoval voj-
ny hlučné a Jomozné —a ještě
více hluku tropilo—služebnictvo,
avláště při plavení—a napájení
koní, jichž po několika tisících
najednou hnáno bylo třikrát den-
ně do Notoře a do Brdy za stá-
lých "hádek a rvaček o nejlepší
přístup ku břehům.
\ Duch však přes to, že sám voj-
voda poznaňský k tomu působil,
aby ho oslabil, byl z počátku do-
brý. ,
Kdyby byl Vittemberg přišel v
prvních dnech července, byl by
zajisté narazil na silný odpor,
který bojovným rozvášněním lidí
se mohl změniti v nepřemožitel-
nou zarputilost, jak tomu často
bývalo. Vždyť přece v žilách těch
lidí, jakkoli vojně odvyklých,
proudila krev rytířská.
Kdož ví, zdali druhý Jeremiáš
Višniověeki by nebyl změnil Ujšť
v druhý Zbaraž a zdaliž by V
těch zákopech nebyl zapsal novou
skvělou kariéru rytířskou. Ale
právě vojvoda paznaňský na ne-
štěstí mohl toliko psáti, nikoli
bojovat.€
Vittemberg, člověk, jenž se ne-
toliko ve vojnách vyznal, ale i v
lidech, snad zúmyslně nespěchal.
Dlouholeté zkušenosti naučily ho
tomu, že voják nováček jest nej-
nebezpečnějším v první chvíli zá-
palu, a že často nechybí mu na
statečnosti, ale na vojenské trpě-
livosti, kterou toliko prakse vy-
tvořuje. Dovedeť on nejednou U-
deřifi jako příval na nejstarší
pluky a přejíti po jejich mrtvo
lách. Je to železo, které. dokud
je červené, žhne, srší jiskrami,
pálí a ničí — a když už wystyd-
ne, jest jen mrtvou hroudou..
Když uběhl týden.___-----
když nastával třetí, počínala být
druhy, a
vodar ale když mii1‘k
věci, neuměl poraditi e 7
dlouhá nečinnost pospplitému ta
žení obtížnou. Parna byla stále
větší. Šlechta nechtěla choditi na
evičení, vymlouvajíc se ‘ tím, že
"koně bodáni. jsouce mouchami,
nechtí státi na místě a v bažina-
týeh místech že pro komáry vy-
Aržeti nelze." . 4
( weuked
Tedy je to takové? volaly
vapen
________ Čeled stále více se hašteřila o
• Posláno tedy pro rotmistrytlá- stinnější místa, pro kteráž mezi
nové pěchotě velicí, zejména pro pány došlo nejednou až. na šavle.
70**:o___-2 1 * ENA
3
.Tu m. el vosyyar Pemuz nebyle rovna, -
- :* Tedy je to takové* volaly = Bůh ti zaplať... Ale po-jensks praktik, ara jief vojnu se
četné- hfasy. T edy proto jsme, věz mi, Křichu • *1
"byli sem "pod nůž posláni? A vě-
řím! Ne ode dneška se o absolu-
nestaral' jsi se
sa-
tech, na kontuších, na sedlech,
neboť nehledě k pospolitému ta-
žení, v něm2 každý šlechtic měl
jiný kroj, nehledě k služebnictvu
panskému, i pěchota každého o-
kresu oděna byla v jiné barvy.
Přijeli i kramáři, kteří nemo-
houce se na náměstí rozložiti,
postavili řadu kolen vedle měste-
čka. Prodávány tu potřeby vojen
ské_od šatu až po zbraně a jídlo.
Polní kuchyně dýmaly ve dne v
noci, rozšiřujíce zápachy různých
pokrmů — v jiných krámech pro-
dávány nápoje. Před kolnami To-
jila se šleehta—oubrojena—notoliko.
meči, ale také lžícemi jedla, pila,
rozprávěla tu o nepříteli, které.
tum dominium Mmluví! A když
jde o to, pak i nry na své hlavy
dovedeme pomyslit.
— A na naše děti.
— A na naše majetky, jež ne-
přítel igne et ‘ferrobude pustošit.
Vojvoda mlčel. Divným způso-
bem tento vojevůdce vojákům
svým ducha dodával.
— Král je vším vinen! voláno
nyní stále častěji.
.— A pamatujete, vážení páno-
vé historii Jana Olbrachta? zep.
tal se vojvoda.
— Za krále Olbrachta vyhynu-
la šlechta! Zrada, páni bratři.
— Král, král zrádce! vykřik-
‘náhodou o podkancléřství po
Radziejovském. ,*
— Není was na kratochvíle,
odpověděl Krištof Opaliňski.
A ukloniv se čapkou všem pří-
tomným, řekl:.
— Čolem, pánové! Je čas, a-
bych šel na vojenskou poradu.
— Na poradu rodinnou, chtěl
jsi říci Křichu, dodal Ostrožka,
neboť tam všichni příbuzní se ras
diti budete, jak by bylo nejlíp
vzít do zaječích.
Potom obrátil se k šlechtě a
ale taxe Jo.f
ko otčenáš. Rad jeho nejednou, i
skuteční vůdcové poslouchali;
tím kvapněji po nich voláno bylo
nyní..- . .7
. Pan Skoraševski radil tedy, a
by založeny byl tři tábory: pod
Pilou, pod Vělunem a pod Uj-
štěm, tak* blízko, aby v čas úto-
ku mohly navzájem ku pomoci
sobě přispěti, a kromě toho celé
jmenované prostranství aby bylo
objato půlkruhem opevnění, aby
zřízeny. byly hradby, z nichž by
střeženy byly přechody.
— Když už se ukáže — pravil
nul jakýs smělý hlas.
Vojvoda mlčel.
V tom Ostrožka, stojící
ku vojvody, se několikrát
po bo-
ruka-
ma po údech udeřil a zakokrhal
tak pronikavě, že všichni se k
němu otočili.
Potom vykřikl:
— Vzácní pánové! Bratři! Sr-
díčka! Poslouchejte mou hádan-
ku. Proměnlivost březnové po-
hody změnilo se pobouření pospol
Ichvili ve zvědavost
€Oba odešli, ale.sotva se vzdá-
lili na několik kroků, dopadl k
vojvodovu sluchu ohromný vý-
buch smíchu, jenž zněl ještě dlou-
ho, než zanikl ve všeobecném hlu-
ku tábora.
Vojenská- rada skutečně se se-
šla a vojvoda pozňanský jí před-
sedal. Byla to zvláštní poradal
Uěastnili se A hodnostáři, kteří
se ve vojně,-nevyznali. Neboť
magnáti velkopolští nemohli jíti
za příkladem oněeh "královňat"
litevských nebo ukrajinských, ži.
Jteteh jako—draci—v-ustavičném.
ohni._________________-
ho ještě nebylo viděti, ° přijí-
ždějícieh hodnostářích, vůči nimž
ovšem jenom po straně, nelitová.
no výčitek. 1
Mezi skupinami šlechty chodil
troška, oděný v oděv sešitý z
a v chut, slyšeti novyr bláznův Tam co vojvoda nebo kancléř
vtip.
Posloucháme! Posloucháme!
ozvalo se několik hlasů.
Šašek počal mžourati očima ja-
ko opice a píštivým hlasem reci-
Právník a jednatel pozemka
SBYMOUR, TEXAS.
Pozemkovým záležitostem věnuje
A. zvláštní pozornost. 7a,
Office nad První Národní Bankou,
28***t
-český právník,---------
GRANGER, - TEXAS
Má 16 letou zkušenost v nejtěišien
případech. Porady pošle kamkoliv w
dolar. Vymáhá dědictví i peníze ae.
vropy. Zhotoví jakékoliv úřad.
E HL Chernooký,
. Český právník, .
ROSENBERG, TEXAS. "
Vyřizuje veškeré soudní, právl.7
pozemkové záležitosti.
Taylor, Texas.
Vyřizuje všechny právní, soudní a notářské „
žitosti. Specialita. Přehlížení a zkoumaní abstue.
tů. Abstrakty mohou mi zaslány býti pošton:
dém psaný deudek česky. Office j
Dabney Lékárnou. (39. r. 29)
Dr. Robert H. Kn
VLA GRANGE............-...........TEXAS,
Zdravotní lékař okresní. Office ne
západní straně náměstí. Telefon
192. a 194. (5m
4 O T. 40.T1
Dr. W. E. Kidd
, Léčí zlatou žílu, konečník a žel
neduhy. Půjde i na venek. 0
"Corner Drug Store’, v La Gra
Obydlí čís. 96. a telefon 121.
Dr. Chas. M. Hoch,
lékař a ranhojie,
V LA GRANGE............TEXAS.,
Office nad Hermesovou lékárnou. By.
dlí v Corner Hotel. Telefon v dome
čís. 252 Telefon v office, čís. 251. (dr
-
Dr. P. RECKMANN .
lékat a ranboil.
Zvláštní pozornost věnuje nemocem hen
a dětí. - Paprsky Roentgenovy a elek
trisování k léčeni viech druhů kataro.
- Uraduje cely den a na zavolání
noci. Telefon 168. Třadovna: Dr. Beek-
meyer Sanatorium h
LAGRANWK......p
tar"k)
. 1-s Noreraqcen Apatno pante.
Pan Skoraševski oznámil právě z
Caplinku, že Švédové jsou; už ne-
daleko, když na vojenské radě
Dr. L. A. Adams. e
...Zubnt lékař........"
LGzAME......-.............:...........Tam,
Ručí za uspokojení každého. orferts
nad lékarnou J. Meyenberga. (7871
W. HERMES, Jr. I
lékárník VLa Grange, Texas, 1
má zásobu všeho druhu léko, takte -
veškeré psací potřeby. Pan Frank a
Kořenek vás vlídně obslouží.
92--2-* tirstieiol.s
9*
Obchod na proti První Národní Banky.
V LA GRANGE, TEXAS.
1
dáno-€
Sigmundu Z
Grudné Grudziňskému, synu sta-
rosty šredského, aby domů odjeti
mohl, začež strýc jeho, pan On-
dřej, vojvoda kaliský, velice se
přimlouval.
— Jestli tu mám hlavu složit
a hrdlo dát — pravil — pak
nechť synovec můj po mně pa
mátku a slávu zdědí, aby záslu-
ha moje nezapadla.
Tu počal tklivě mluviti o mla-
Kdo kupujete pozemek, žádejt
přodavatele o abstrakt, abyste zvi
děli, jaké je vlastnictví k pozemki
zhotovuje abstrakty.
——-
' 3
JOS. ŠEBESTA,
. ČESKY HOTEL, -
Skoraševski, ve kterém místě bu- dém véku a p nevinnosti svého
de nepřítel přechod vyhledávat,
srazíme se ze všech tří táborů k
náležitému přivítání. Já pak se
svolením vzácných pánů půjdu s
malým počtem do Caplinku. Ztra-
cená je to posice, a v čas" z ní
couvnu, ale tam se, nejprvé do-
vím o nepříteli a pánům o něm
podám zprávu.
Všichni shodli se s tou radou a
nastal čilejší ruch v táboře. Sle-
chty sjelo se konečně k patnácti
tisícum. Lánoví vojáci naváželi
hradby na prostranství šesti mil.
Virrige pl.ohr nosiet zaujal se
synovce, chváliti jeho štědrost, 8
kterou sto mužů pěchoty, velmi
pořádné, pro Republiku na daný
termin do pole postavil. A vo-
jenská rada, přistoupila na strý-
covy prosby.
z rána dne 16. července vyjí-
žděl pan Grudziňski s několika
sluhy zcela zjevně z tábora —
téměř v předvečer obležení a bit-
vy. Zástupy Jlechty vyprovázely
ho posměšnými výkřiky ař za tá-
bor. Zástupy ty vedl Ostrožka,
jenž křičel z daleka za odjíždějí-
VMARLIN, TEXAS.
Při nádraží L. P. G. N. Dobře a
řízené letní světnice a dobrá jidis
OBSLUHA VE DNE I v NOCI. (2
--,------------A——
I"Podb.dinbAndodindorepaptcen doduiihd
Mluvícístroje“
“VICTOR”,
“ae wa-L vswoes
Rekordy v české,
anglické a německé
RO
Pi
J
kaž
kou
leži
ne
$8
řa
d é
dc
do
81
yo
9h.
71
— to byl vůdee, jemuž pancíř
vytlačil na těle červené pruhy,
jež nikdy nezmizely, jemuž min.
dost prošla na stepích nebo V
lesích východních končin, upro-
svými lidmi pan vojvoda poznaň-
ský. Cfst rytířstva zůstale ve Věs
lini, část v Pile a pan Vladislav
Skoraševski odjel do Caplinku,
aby , místa toho pozoroval nepří-
— Vážený pane starostici, dej
si do erbu a ku jménu přídomek:
Deest! — Vivať Deest — Grud-
HUDEBNÍ NÁSTROJE V
LEVNÝCH CENACH.
HIT
tele. hit
Nastával červenec; dny - byly
ziňskil zvolala šlechta.
— A neplač pro strýčku! volal
dále Ostrožka, má strach stejný
ze Švédů jako ty — jen "o se u
kAX, jistě se k nim zády obrátí.
G—
ma úřado
chodem “
—---"-
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View two places within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 29, No. 25, Ed. 1 Thursday, June 18, 1914, newspaper, June 18, 1914; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1617867/m1/2/?q=Lamar+University: accessed June 11, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.