Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 26, No. 31, Ed. 1 Tuesday, April 18, 1911 Page: 2 of 8
eight pages: ill. ; page 22 x 15 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
SVOBODA.
Marica.
Povídka ze Slavonie.
-. Napsal — J. Lovretič.
(Pokračování.)
“Ano. Ale ted neodpovídáte ani
slovem, když se vás ptám, zda-lr jste
při svém výroku také upřímně my-
* "Ale mohla-li jsem k vám býti ne-
upřímná?” (
Takovou odpověď Milan očekával.
Ted bylo jasno. Po tomto dorozumě-
ní plynul hovor jejich čím dále tím
důvěrněji a za krátko vznášely se
vzdušné hrady mladých, šťastných
milenců k dalekým výšinám. Třetí-
ho dne bylo jim se rozejiti. Olze
skončila se dovolená, kterou si od
la na matčina, slova o lehkověrné
mladosti, začala pochybovati o jeho
upřimnosti. Odhodlala se, že na ně-
" hohapomene, ale čim dale tím vice
jej měla na mysli, tím jasněji se jí
vznášela jeho podoba před očima.
Objevila se i bledost na lících a pe-
člivá matka ji zkoumala, ale nemo-
hla ničeho vvzvěděti. Olga se ani
slovem neprozradila. A když nasta-
ly zimní večery, zavřela se do poko-
jíka, aby ve knihách hledala útěchy.
Když to matka zpozorovala, od-
vezla ji o vánocích do Záhřeba ke
přátelům, aby jí tam masopustní zá-
bavy ukrátily dlouhý čas.
x. -
Když jsem roku 1884 o hlavních
prázdninách přijel domů, pršelo ce-
lý den, jako když z konvy leje a ne-
přestalo po celé dva dny, tak že se
teplý vzduch značně ochladil a cesty
a jeho milenka. Když mu řekl, že
byli spolu jen čtyři dny, málo spolu
hovořili, ale že se jeden druhému
zalíbil, t^'starý zaklínal nlobem i
peklem, že jej zastřelí, jestli si po-
myslí ještě ještě jednou na ženitbu.
: Milan utichl, mlčel den, mlčel dva
dny, a snědl za ten čas sotva tolik
jako pták. Třetího dne prosil znova
otce, aby mu dovolil se oženiti. Ka-
pitán jej hezky přijal a řekl mu klid-
ně, aby si rozmyslil, co chce. —Slyš,
pravil mu, dám ti ihned jmění, kte-
Aši vlasti do hejtmanstvy l‘resti-
ckeho • a • okresu Nemaho
kdež jsem na prodret
člen Narodniho vadiu
— ovšesenni
poněvadž jeLigo penci
"Do Nepome-n jel jsei le-
gou Pacalesimot‘cano
pestnant.
srielali tu zabavu
Jeh v ili dostanou ve-
Leelou šunku a p
Pčas ubihal nepods
hic ani ne podmas
idili se tedi že jede
Blotit! a acposlucl.
v selu silně rozmokly; proto mi ani
matky vyžádala, a.proto se již chy-
stala na cestu. Domácí nezvěděli té- nenapadlo, abych v prvních dnech
měř ničeho o poměru Olgy k Milano-
vi, nebot se dovedla tajiti. Mladík
ale sdělil ihned svému otci dopisem,
vyšel na ulici, ačkoliv jsem se na do-
mov velmi těšil. Když opět slunce
zasvitlo a země poněkud oschla, vy-
šel jsem si jednou ráno na prochá-
co má na srdci. Odpověď na dopis
měla utvrditi štěstí mladých srdcí, zku po selu, maje v úmyslu podívati
Olga dovolila Milanovi, aby pro-
střednictvím Irény jí oznámil svůj
úspěch u otce. Takto prý se matka
ničeho nedozví, dokud nebude vše ú-
plně ujednáno. Při rozchodu dala
mu stkvostně vázanou knížku "Pa-
vel a Virginie”, kterou si byla pro
zábavu vzala s sebou. Dala mu ji na
památku těch sladkých dob.
Tři neděle již byla Olga doma.
Zprvu těkala vesele sem tam jako
švitořivé děcko, nedávajíc si oddechu
do pozdní noci. Každou chvíli objí-
mala matku, jakoby se jí chtěla s
se také dále za selo.
Vyšed ze sela, viděl jsem na poli
žence a kráčel jsem dále k Bosutu,
který nedaleko našeho sela teče? Br-
zy jsem potkal ženu. Byla to Marta,
hospodyně u Malešiče.
“Tak časně ze sela?” oslovila mne.
“Já teprve ze sela a vy již do ně-
ho! Přece jste rannější, když se již
domů vracíte.”
“Eh, u nás je plno práce! Mně ne-
ní jako vám; hodíte knihy na polici
a užíváte volnosti od Božího rána do
pozdního večera. Právě jsem byla
nakupovat v Ilarkově stanu, čeho
něčím svěřiti. Ale minul týden a Ol-
ga se zasmušila. Snila, přemýšlela, třeba na týden, a musím pospíšiti
počítala dny, čekala listonoše, ale v
očekávání dožila se i druhé neděle a
dopis ještě neobdržela. “Co je to?”
ptá se dívka sama sebe. Ptá se, ale
odpovědi nemá. “Milane, Milane!”
povzdechne si, ale přece ho ještě ne-
odsuzuje. Má strach, zda mu snad
nezavdala sama příčiny k zapomenu-
tí. Když nadešla již čtvrtá neděle a
nastalo vinobraní, napsala sama do-
pis Iréně, ve kterém jí domlouvala,
proč ji nenavštíví. Netrpělivě oče-
kávala- pak psaní od sestřenky, kte-
rým by oblažila své bolné srdce.
Konečně ji došla odpověd:
".. .Vážné příčiny,” psala Iré-
na, “zabránily nám splniti slib. Od-
domů, bych dala všecko do pořádku.
Ale jak to, že jdete sám na procház-
ku?”
“S kým bych šel, když tu nemám
žádných kollegů? Vždyt i váš Milan
utekl ze svého domova. S ním jsem
si často ukrátil chvíli, ale již je to-
mu čtvrtý rok, co není doma.”
“Byl doma, hejsou tomu ani dvě
éta."
“Kdy to bylo? Dlouho-li zde zů-
stal?”
jeho druli^U
mek nade
dosud senes
re ideech
noristi. he
droždi ale už
ré jsem ti uchystal, ale zároveň s
ním také kletbu otcovu. Ted jdi a
ožeň se! — Kapitán pronesl ta slova leko široko
klidně, ale z té klidnosti dalo se sou-
diti na velikou bouři. Proto se Mi- nevěděla
lan uzavřel ve svém pokoji a po těch
je škoda. Jeh
pani co hli
několik dní, co byl ještě doma, málo
kdy jsem jej viděla. Nepustil k so-
bě žádného a sám zřídka vyšel. S
otcem nepromluvil o té věci již ani
slova a podnes neví kapitán, odkud
jest jeho milenka, ani jak se jmenu-
je jeho nesouzená snacha. Myslila
jsem, že ji mladý časem oželí, ale
kde pak! Sechl za ty dvě neděle ja-
ko list, když jei vítr odnese a slunce
spálí. Aby se mu ulevilo, dovolil mu
pán, aby šel ke strýci do Záhřeba.
Tam mu posílal peníze, obsypal jej
vším možným, ale nadarmo. Odtam-
tud docházely sem čím dále tím hor-
ší zprávy. Dokud je škola, otáčí se
prý Milan jakž takž po ulici, z po-
vinnosti se i učí, ale když jsou svát-
ky a soudruhové jeho se vracejí do-
mů, tu on jezdí po širém světě, aby
hledal léku pro svůj bol. Podivno!
Píší kapi tánov i doktoři, co Milana
léčí, že někdy vypadá, jakoby mu
pranic nebylo. Tak prý trvá nějaký
den. Ale přijdou prý chvíle, že se
zasmuší a zamysli, a pak s Bohem i
to malé zdraví, jehož zatím nabyl.
Viděla jsem nejednou na kapitánovi,
že Milana lituje. Mluvil o něm i se
mnou. Ale když to lépe promyslí,
mávne rukou a říká: Ne, ted mu to
nedovolím; až ukončí školy, at si pak
dělá co mu libo. — Ej, kéž by to br-
rista toho serasi
mišli kdebwtieg
nebo v te Rres
i Šel jsem tediy
hlavně zajímal :
na 1 Hora 7 (něm
, kdež za onoho č
URPED
CIGARETTES
ou *whn jot
110s taksiud/but
Nice !
boz i zvaní Poh
(kdiž ho napadne
‘st‘anski kníže paH
Drive bilay Zelenge
hraběte Stemperig
dal panu Martinieng
drženi % šlechtizw
Mansfeldi > kterals
feldem/" od Vinohy
Cella ovšem nikdy
fori no šavli ani pol
49.
om enana.
[(for 109
weco pac
Lameli že hi
MM i take
gtdiomu
Smgrve
atiian si
sietir
troll přiroze
lže ti herci
s mně san
Man tož jsem
asmnex ni
s jsem inko
■ s‘nimž se
pstech obch
hre,že dosta,
11 aspoň pře
co k zapiti.'
Schytajne tt
Bevihovét
menuto bilo
tlesk — toho
Cli z Pradla ze z
ndletl jsem se mez
neudil nebogelam
suybilo me neštěsti
lana mneYzaívrehn/
Premie rolníkům.
Řiditelé První Národní Banky v
LaGrange nařídili, aby zde udané
premie se daly rolníkům na plodiny
vypěstované letos v okresu Fayette.
Kdo přiveze první balík nové bavlny
do LaGrange, obdrží $5.00, kdo při-
veze druhý balik dostane $3.00.
Kdo přinese dvanáct klasů nejlepší
kukuřice, obdrží $3.00; kdo přinese
druhých 12 nejlepších klasů dostane
$2.00; třetích nejlepších 12 $1.50 a
čtvrtých nejlepších dostane $1.25.
Za největší vodní meloun $3.00,
WACO SANITARIUM,
jediný český léčební ústav v Texasu.
7V minulo ,ř
zy • za druhý největší $2.50, za třetí nej-
Ještě dále se Marta zabrala do vy- větší $2.00, za čtvrtý největší $1.50,
pravování o kapitánu a jeho synu. za pátý největší $1.00 a za šestý nej-
Za řeči došli jsme k selu. Na kraji
větší $2.00, za čtvrtý největší $1.50,
“Byl tu .celé dvě neděle, tak asi o •
"Malej Gospi."
“Nepamatuji se, že bych jej byl
zde viděl.”
“A jak byste jej byl viděl, když
sela spatřilijsem před kučí dívku,
nachýlenou ke práci. Měla rozlože-
větší 75 centů.
Žádný neobdrží více než jednu
premii na samou plodinu. Premie
na bavlnu se vyplatí jak bude přive-
pust! Bude dlouhá zima, uvidíme se nikam ani nevyšel? Chudas! Lituji
nou Černou atlasovou “maramu” a
vyšívala,ji bohatě zlatem. Přistoupil
jsem k ní, ona mi nabídla místo na
lávce, prostřevší na ni bílý šáteček. Banka si podrží melouny i kukuřici.
Podívaljjsem se, co vyšívá, a ona se
zena. Na melouny na prvního září a
na kukuřici na prvního listopadu.
potom, až bude u vás zábava, jako
před měsícem u nás. Jen aby bylo
jej podnes, když si vzpomenu, jak
mu tenkráte bylo.”
takových tanečníku! Vzpomeň na
Malešiče.Takový junák nevidí se Ča-
sto. Krásný, mladý, vzdělaný — a
tanečník! Málo kdo se mu vyrovná.
Ty jej znáš, s tebou také nejvíce
tančil. Skoro bych ti záviděla, kdy-
bych nebyla přesvědčena, že jeho
sladká slova neúčinkovala na tvé
chladné srdce. Za tvé návštěvy u
nás mohlo se to pozorovati, nebot
on obcházel stále okolo tebe, ale tys
mu odpovídala jen ze zdvořilosti.
Ale když jsi odjela, byl hned srnu-
ten. Věděla jsem toho příčinu. “Ol-
ga tu není!” řekl si. Slyš! Přišel ke
mně a jakoby chtěl o tobě si poho-
vořiti, vzpomněl na tvé jméno. Za-
smála jsem,se mu od srdce. “Snad
vás očarovala?” ptám se. Řekla jsem
to jen Žertem, ale ze srdce mi prav-
da mluvila. Zalíbil se mému srdci, a
byla bych|se do něho zamilovala,
kdyby byl|u*nás déle zůstal. Podivu-
"Byl snad nemocen?"
“Byl i nebyl. Poznáte, co mu by-
o, když vám povím, co se stalo. Po-
zval jej přítel k sobě na návštěvu,
pochlubila, že “maramu” na krk.
"Pospíchám,” pravila, “abych si ji
v neděli mohla vzíti.”
Marta‘nás tu nechala a odešla do-
mů; dívka vstala a zavolala: “Růžo!”
Řiditelé banky snědí melouny; pak
Krajané jsem jediným českým lé-
kařem v Texasu, který sám koná
yšecky operace na lidském těle a léčí
všecky těžké choroby. Já konám
všecku práci sám a neposílám ne-
mocné k jiným a jak mne již po mno-
ho let znáte, mám v tom vzácnou
zkušenost.
Moje privátní nemocnice jest zaří-
zena dokonale, mám všecko potřebné
zařízení, mám české ošetřovatelky a
asistenta, který mluví česky, tak že
se cítíte jako doma.
Krajané podporujte krajana který
se mezi Vámi usadil a hleďte si udr-
žeti jedinou českou nemocnici v Te-
xasu a podporujte ji, posílejte své
nemocné ďo ni a nenechte se závistní-
ky přemlouvat. Pakli potřebujete o-
peraci neb léčení, nedbejte na pře-
mlouvání a přijeďte ke mně a u mne
budete poctivě obslouženi. Když
chcete ke mně, nikdo Vás nemůže
od toho odnutiti. Hlásáme svůj k
svému, tedy to také konejme. Když
přijedete do Waco, vezměte si u ná-
draží kočár a nechte se dovézti do
nemocnice číslo 1004 North 5th St.
aneb přijďte do soukromé úřadovny
číslo 324 Austin St.
________Dr. Karel H. Breder.______
i DR. RICHTERS 4
O PAIN- W
YEXEXPELL UA
S s Lahví Dra. Richtera o
„Pain Expeller4 zaženete
S pekelné bolesti. Nic se tomuto n
8 nevyrovná, ale vám tak rychle D
P nepomůže, nic tak trvale. MAte- Q
2 1 i píchání neb bolesti; odřen inu neb D
3 pohmoždění; mažte to místo dů- U
1 kladně „, Pain Expellerem". Už. D
2 vajíce ho pilně zbavíte se bolestr. B
X Ve všech lékárnách lahvičky sa X
Y 25 a 50 ctů. Hleďte aby na lahvi 8
/0. byla kotva; záruka to pravosti. B
% F. Ad. Richter a Co. g
y 215 PearlSt,, N. Y. .
rozdají semeno z melounů i kukuřice,
těm již neobdrží premie. V patřici
dobu výsledek bude otištěn. •
A. HAIDUSEK, předseda. .
JNO B. HOLLOWAY, kasíř.
Tato Banka mela 7. března 1911:
Na zavolání sestra přiběhla a sedlá
podle nás, a začala si dobírati Mari-
ci, ukazujíc mi, co vyšívá. Půjčených peněz.....
svému neštěstí do krásné děvy. Jaký splaate Vládních dluhopisů.
hezkálaž jí švegruševěneček přinese.'
tak někdy uprostřed “Veliké i Malé
Gospe”; on šel a zahleděl se tam ke
pak div? Horká krev! I já jsem byla
v těch letech a vím, co je mladost.
Třeba se i tajila, pozná se přece její
"Švegruše? Vždyt jsi, Marice, sot-
va vyšla ze školy.”
“Zajisté! Chodila po vás do školy
a dříve ji vychodila; “kašuje se ro-
dila, prije vrat slomila.” (Později se
narodila, ale dříve vaz zlomila).
“Jak to?”
“Tak se říká o dívce, když má
před svatbou.”
..$269,624.35
Cena bank.(budovy a nábytku 14,600.00
Hotových peněz.....................157,767.16
Souhrn........................$501,991.51
oheň na tváři. A Milan, člověk veli-
kého ducha,Jpomyslil si: Co bych se
tajil? Buďto dřív nebo později! Tak
ei pořekadlo: Dyě jsou věci, které
musí na světlo: umříti a oženiti se.
Milan se rozhodl, že napíše otci psa-
ní a požádá ho za požehnání. Otec
jeho je dobrák člověk. Býval až tu-
ze čilý v Milanových letech, ale kdo
by mu překážel? Byla to mladá ohni-
vá krev; záhy ovdověl a hezké naše - 1 ‘Marko? Je-li to ten, jehož jsi ne-
děvojky okouzlily by samého cara,
neřku-li mladého důstojníka. Ale ni-
kdo neslyšel, že by Malešič co propil
“A jakise jmenuje tvůj ženich?”
‘Marko'" pospíšila Růžas odpovědí.
mohla ani viděti, když jsme chodili
hodně účinkovala na Malešiče má
slova. Více se o tobě ani nezmínil.
A co potom? Když, dostal dopis z do-
mova, klidně jej přečetl, klidně slo-
žil, ale zcela rozhodně, jak to umí,
řekl: “Zítra pojedu domů.” Marné
bylo naše srážení a prosby. Trval na
svém. Při,odchodu rozloučil se se
mnou chladně, o tobě se nezmíniv
* slovem. Odešel a dosud nedal o so-
bě věděti. At,jej chladná voda pohl-
til řekin jsem si. Zapomenu.na něho.
Ach? @*.o, 2.0
ty Nesmala se Olga, ale oddala selchala isem. ale přece jsem slyšel „ ....
hlubokým myšlénkám, pátrajíc po všecko; bylo to zrovna vedle. Ptal toho?”
příčině Milanovy změny. Vzpomíná- jer otee,‘znaji-IT se již dlouho, on
nebo prokarbanil. Bůh uchovej! Má
také jmění, že by mohl celé selo
do školy?”
Mladší se opět vmísila do řeči:
“Ten je to. A’vy myslíte, že ho dří-
ve nechtěla? % Nevěřte jí! Tajně za
ním vzdychala a před ním dělala,
jen aby jej co nejjistěji očarovala.
Vždyt i naši jí pomáhali; navěsili na
ni zlata — jen kdybyste viděl její
dukáty, jak se jí lesknou na hrdle.”
koupiti, ale proto přece nevyhazuje
peněz marně, aby synovi tím neu-
křivdil. Tak myslil i tenkráte, ale
nikoli ke škodě synově. Nu, jaká po-
moc! Každý nerozumí všemu tak ja-
ko druhý. Tak i kapitán; když pře- “Snad má i šaty podle módy The
četl Milanovo psaní, začal sypat! hro- ‘ "-----
my a blesky, a hned mu nařídil, aby
přijel domů. Já byla právě ve ve-
dlejším pokoji, když po příchodu Mi-
lanově se oba rozhovořili. Neposlou-
dvábné?”
Růža se zasmála. “Bůh uchovej!
Co to mluvíte, jakoby vás “Švábica”
porodila? Kdo pak jak živ viděl, na
selské dívce hedvábné šaty? To je pře
ce panská moda. Ůidite vy se podle
(Pokračování.)
Povinnosti.
Základního kapitalu..........
Přebytek a užitek.............
Bankovek v oběhu............,
Obnos vkladek..................
Souhrn...................
$ 60,000.00
.. 51,606.70
..60,000.00
.330,484.81
.$501,991.51
PADOUCNICE
(FITS - EPILEPSY)
____/
— VYLÉCENA.
Mohu přísežně dokázati, že doktor
GRANT vyléčil mého syna z padoucnice.
C. A. BURDA, Hayfield, Ia.
Jedna láhev na zkoušku zdarma. Udejte
věk, pošlete štemplík, a pište česky, že
jste četli oznámku ve “Svobodě.”
Dr. F. E. GRANT, z Ridge Bidg.,
Kansas City, Mo.
Frank Reichert,
obchodník ■ nábytkem:
Prodává koberce, rámy, obrazy, rak-
ve, barvy, nástěnný papír, rohožky atd.
Obched na rotí První Národní Banky
v LAGRANGE, TEXAS,
Novomanžele obdrif Svobodu
na sest mésico darmo.
Olejárna
HILLJE BROS..
ve Weimar,
vzdává dík a přizeh, které se jí doste-
le, ke so prou pant se stejně na4L-«m
—The semeno a budete dobře obslouženi. - -
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View three places within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 26, No. 31, Ed. 1 Tuesday, April 18, 1911, newspaper, April 18, 1911; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1655325/m1/2/?q=Lamar+University: accessed June 10, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.