Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 22, No. 9, Ed. 1 Friday, March 3, 1933 Page: 2 of 8
eight pages : ill. ; page 20 x 13 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
—ČECHOSLOVÁK—'
A ZEMAN:
Tonča Madonna
ROMÁN
DÍL I.
Pavlík přel na ni pátravě zrak. Pavlína
pocítila tento jeho pohled na své tváři a
lehce se začervenala. Zdálo se jí, jakoby
chtél tímto pátravým, zvědavým pohledem
vniknouti do nejhlubších tajů její duše
Zda miluje Franka? Ano, to je ta otázka,
která žhne z jeho zraku.
Pavlína rozpačitě mlčela a trvalo dlou-
ho, než se mezi nimi navázal jakýs takýs
" rozhovor, který však zřejmě vázl. Pavlík,
jehož láska k této ženě vzrůstala každým
okamžikem, byl zmítán zvláštním neklidem,
který nedovedl přemoci.
V poslední době byl nucen stále se obírati
Pavlínou a Frankem Borelem. Po celou do-
bu, co znovu se sešel s tímto mužem, s nímž
svedla ho dohromady válka, byl nucen se jím
zabývati ve svých myšlenkách. Ale ku po-
divu, ještě nikdy ho nenapadlo, zeptati se
Pavlíny, jak vlastně se s ním seznámila a jak
vlastně se stala jeho ženou? Pavlína se mu
nikdy s tím nesvěřila, ba zdálo se mu často,
že se úzkostlivě vyhýbá tomuto rozhovoru, k
němuž jednou přece muselo dojiti. Celý zjev
a chování Frank Borela působilo v Pavlíko-
vi dojem, že má co činiti s člověkem neob-
vyklých mravních i fysickýcha kvalit.' Vzbu-
zovalo to v něm jakýsi neurčitý zájem léka-
ře i psychologa. Jaký to nádherný exemplář
muže. A přece se mu někdy zdálo, jakoby
byl jakýsi kaz na tomto skvělém zjevu.
Pavlík často se udiveně ptal sama sebe, jak
je to možné, že není na něm téměř stop po
těch strašlivých ranách, které Borel utrpěl
v hrozných březnových bojích v. Haliči. Kdy
se vlastně vrátil z vojny? Jaké byly jeho osu
dy po oněch dnech, kdy zmizel s jeho očí?
A v této chvíli, kdy seděl Pavlík proti Pa
vlíně a s jakousi nuceností zapřádal rozho-
vor, který oba zřejmě nudil, vycítil pojed-
nou, že se jeho duše zmáhá zvědavost, že je-
ho mozek se naplňuje otázkami, které se mu
derou s neúprosnou silou na rty, které však
zaměňuje otázkami, plnými všednosti.
"Dovolte," vzchopil se pojednou, přemá-
haje svou rozpačitost, "rád bych se vás ně-
co otázal."
Pavlína zvedla rudce hlavu.
"Byl někdy Frank nemocen? Myslím, od
té doby,, kdy jste se —"Ano" — zarazil se
náhle, apatřiv jak celá. zahbřela. "Jak jste
se vlastně poznala s Frank Borelem?'' vybuchl
ze sebe se zjevným ulehčením, že konečně
zvědavá otázka splynula s jeho rtů.
Pavlína sklonila svou tvář, marně přemá-
hajíc svůj zmatek. "Může vás to zajímat?"
řekla temně.
"Zda může?" zvolal Pavlík. "Což nechá-
pete, že mě všechno zajímá, co se týká vás?"
Pavlína se trpce usmála. "Není to žádná
zvláštní historie," řekla pak zvolna. "Doce-
la všední osud."
"A přece jsem naň zvědav" naléhal Pav-
lík.
"Nuž dobrá — ukojím vaši zvědavost",
odvětila Pavlína a vyprávěla mu historii Frank
Borela, o jeho vstupu do závodu otcova a o je-
ho sňatku s ní. ,
Dr. Pavlík pozorně naslouchal. A tou mě-
rou, jak pokračovala Pavlína ve svém vyprá-
vění, vyjasňoval se mu celý poměr mezi ní
a Frankem. Vyciťova! jasně, že se neklamal,
když tušil, že mezi ní a Frankem není úzké
pásky vroucí lásky, která kdysi ho spojovala
s osudovou jakousi určitostí.
Pavlína vypravěla a její duše jako by pře-
tékala. Prvotní nepříjemný pocit odporu, kte-
xým přijala Pavlíkovu výzvu, aby mu vyprá-
věla všechno, co se s ní dálo, od onoho okam-
žiku, kdy ji odvrhl, ustupoval do pozadí. Cí-
tila se čím dále tím více nucena vymluviti se,
vyložiti mu do nejmenších detailů všechno, co
prožila. A opět se v ní vzbouřila bolest bez-
práví, které jí způsobil. Pavlík chvílemi cí-
til bolestné výčitky a všecek se 'hroutil pod
dojmem zpovědi nebohé ženy, Bože, co muse-
la vytrpěti! A Pavlína dávala se unášeti svý-
mi vzpomínkami, vším tím, co prožívala a co
dlouho tajila ve svém nitru. Slova řinula se jí
z úst, ani se nesnažila zatajiti i nejdelikátněj-
ší okamžiky života.
Když skončila, setrval dr. Pavlík na chvíli v
mlčení, jsa však poněkud zklamán. Vskutku,
všechno vlastně šlo svou cestou, zcela přiroze-1 hmatal několik okamžiků na jeho lebce. Pak
ho stav nevzbuzoval již obav. S úsměvem vy-
slechl svou ženu, která mu oznámila návštěvu
Pavlíkovu a zájem, který projevoval o "je-
ho zdraví.
"Ach, ti mastičkáři!" žertoval. "Udělali bj
i ze zdravého pacienta jen tou svou dojem-
nou starostlivosti." Po celé odpoledne nepo-
cítil těžších příznaků nevolnosti. Tlak v hlavě
projevoval se jen slabě, spíše setrvačně. K
večeru.však se stupňoval a Borel dlouho ne-
mohl usnouti. A když konečně únavou pohrou
žil se ve spánek, byl to opět ten zvláštní stav,
plný snů a různých představ, který ho pro
následoval jak o předešlé noci, stav, ve kte-
rém prožíval neuvěřitelné příhody a promě-
ňoval se takřka v zcela jinou bytost. Když
ráno otevřel oči, jako by se probouzel z mrá-
kot. Jako by přicházel odkudsi z jiného svě-
ta a z jiného prostředí, jako by na se bral
docela jinou tvářnost a podobu. V jednom
okamžiku prudce vyskočil a takřka ponořil
svůj obličej do chladné, zrcadlové plochy,
visící nad umyvadlem, jako by se chtěl pře-
svědčiti, že to je skutečně on. Pak se chopil
za hlavu a s křivým úsměškem otočil se k
Pavlíně, která vyděšena jeho podivným cho-
váním, sledovala s údivem jeho počínání
"Jsem to přece jen já", usmál se náhle
Frank na Pavlínn. Ale k dalším jejím dota-
zům odpovídal jen vyhýbavě. Zdálo se mu
cosi — nedovedl však ani říci dobře co. Za ně-
jakou chvíli se však opět uklidnil. Ba cítil,
že se mu vede mnohem lépe než včera. Tlak
v hlavě zmizel téměř docela.
Za to však se ho zmocnila nepochopitel
ná nechuť a naprostý nezájem o přítomnost.
Pavlína musela ho upozornit, že v závode ho
jistě již asi čekají. Odešel s hlavou prá-
zdnou a takřka bez ducha. Mařák byl přive-
den úplně z míry, když zpozoroval tento jeho
stav, kterého prostě nechápal.
Celý den uplynul bez zvláštních příhod.
Té noci spal Frank klidně a ráno se probu-
dil již čilý a úplně zdráv. Jeho energie, kte-
rá na chvíli jako by usnula, znovu se v něm
probudila a rozproudila mu krev. Mařák byl
šťasten —
Ale večer všechno se opět zhroutilo.
Přišlo to znovu jako úder. Sotva Borel
ulehl, upadl ve spánek, který mohl býti před-
zvěstí úplného uzdravení a návratu k normál-
nímu životu. Neboť jeho spánek vyznamená-
val se vždy tvrdostí až záviděníhodnou. Ale
jaká to byla noc! — Sny, které ho děsily, a
přiváděly v úžas, vrhly se na jeho duši a braly
mu ji téměř z těla. Jeho mozek se svíjel a
rozvinoval jako filmový kotouč a vyvolával
před jeho zrakem podivné obrazy. Když
rán a probudila studenou rukou stíral si chlflf
ný pot s čela a s vlasů na hlavě, vyjekl téměř
bolestí.
Jako by zející rána rozvírala se mu na te-
meni hlavy a nejslabší dotek v těch místech
působil mu nesnesitelnu bolest. Myslel, že snad
ani nevstane. Bolest však pomalu přešla a
Frank cítil ulehčení. Přece však na naléhaní
Pavlíny zavolal Pavlíka na radu a svěřil se
mu se svými potížemi.
Pavlík prohlédl Franka, leč neshledal ni-
jakých viditelných příznaků. Přičítal všechno
nervovému rozrušení a předepsal mu uklid-
ňující prášky. Nicméně pokládal za potřebné
poraditi Frankovi, aby si pozval známého
specialistu prof. Koutníka, kdyby snad bo-
lesti měly se stupňovati.
Obavy Pavlíkovy ukázaly se opodstatněný-
mi. Ještě týž večer Frankovi se přitížilo a po
bouřlivé noci probudil se zdolán a vyčerpán
návaly bolesti, že myslel, že zešílí.
Frank Borel se rozhodl zavolati neprodle-
ně prof. Koutníka. Přijel záhy suchý skoro vy-
záblý muž, chladného, pátravého pohledu,
těšící se znamenité pověsti jak u svých kli-
entů tak u svých žáků. Profesor zastal Franka
v jeho pokoji, nervosně se procházejícího sem
a tam. Vykročil lékaři vstříc s nadějí, která se
mu chvěla ve zraku.
"Čekám vás, pane profesore'' splynulo mu
nedočkavě se rtů.
Profesor pohlédl na něho pozorně a vzal
ho za ruku. Jemným stiskem ho přinutil aby
si usedl.
"Jaké bolesti cítíte?" jal se ho vyptávati
a nepouštěl jeho ruku.
Frank mu stručně vysvětlil svou nehodu a
příznaky, které ho trápily. Profesor naslou-
chal jeho vyprávění, dívaje se zdánlivě bez
účasti v neurčité místo. Když Frank Borel do-
končil, vstal a nakloniv se nad ním, prohlížel
místo na jeho hlavě, kde cítil Frank bolesti
a které patrně bylo zraněno. Jemnou rukou
nou
cestpu. Návrat Frankův z vojny, jeho, prohlédl mu zrak. Levá zornice zdála se mu
rmiť životu. Tc 7.hnhn+nnH vconVinn Q1 '
&iioi nez pi uVdf •
"Sevřete mi ruku svou dlaní'' řekl suše.
"Víc."
"Nemohu" řekl Frank Borel trochu stí-
dravá chuť životu, Tc zbohatnutí — všechno
odpovídalo jeho představám o něm. A Pavlí-
na? Zdaž i tu nebylo všecko tak přirozené?
Pavlína, zdála se poněkud vyčerpána svými
vzpomínkami, které ji rozrušily. Pavlík, ač sněné, neboť vskutku pozoroval pojednou,
by byl rád setrval v její společností a byl by, že nemá téměř žádné síly v rukou. Profe-
rád ještě docílil nějakého vysvětlení pochyb- sor přimhouřil oči.
nosti. které tajil ve svém nitru, vycítil, že její! "Nuže?" zahučel Frank tázavě.
nálada nutí ho k odchodu. Frankovi ostatně "Dejte se operovat" řekl profesor krát-
je asi dobře, tož může odejiti. jce.
Rozloučil se a odešel. j Frank Borelovi se zdál tento hlas jako
V poledně přišel Frank jako obvykle a je- řez nožem. Až se zachvěl.
"Jakže, je to nutné? Vždyť nic necítím."
Chopil se za hlavu.
"Jen neúprosný tlak, není-liž pravda?"
dovětil nepřívětivě suchým, ale určitým hla-
sem profesor. ,
"Ano — leč. . ."
"Máte promáčklou lebku- Nějaká stará rá-
na. Byl jste někdy raněn? Byl jste ve válce?"
"Ano — pravda," připomínal si Frank.
"Nuže — promáčklá kost tlačí vám na mo-
zek. Operace je nutná."
"A budu opět zdráv? Zmizí ta bolest hla-
vy? Nebo snad. . ."
"Nebojte se" řekl profesor. "Ovšem, je
třeba vždy býti připraven. .
"Na nejhorší," dopověděl Frank zamyšle-
ně.
"Ano — Ale jinak, — zešílíte," řekl vá-
žně profesor.
Frank utkvěl na něm vyděšeným pohle-
dem. . . Pak chopil lékaře křečovité za ruku
a procedil mezi zuby: "Jsem připraven. Je-
ště dnes?"
"Ach, — není takový spěch" usmál se pro-
fesor. "Dám vám dnes uklidňující prostředek.
Zítra ráno přijďte na kliniku. Zařídím vše.
A pak snad odpoledne."
Profesor předepsal prášky a rozloučiv se
s Frankem, odešel.
XVII.
Když Frank Borel procitl z omámení, kte-
ré jako mrákoty zahalovalo jeho mozek dlou-
hý čas po operaci, hluboce vydechl a pocí-
til tajemnou rozkoš úlevy. Zdálo se mu, ja-
koby se probudil k novému životu a nemohl
se dlouho upamatovati, kde je a co se s ním
stalo. Procital ze sna, který ho dosud držel ve
své moci. Trvalo to dlouho, než si opět uvědo-
moval všechno, co bylo před tím, než vydechl
naposled osudnou číslici, s kterou na rtech
ztratil vědomí, aby upadl v zdánlivou smrt
narkosy.
V prvých dnech ležel tupě na svém loži
a jeho zrak zabloudil nesměle do neznáma.
Chvílemi upadal v podivný stav, který ne-
byl ani spánkem, ani bezvědomím. Jeho
duch horečně pracoval a směš různých před-
stav rojila se v jeho mozku. Ale ku podivu,
jeho prvé, jasnější myšlenky netýkaly se
Pavlíny, ba ani jeho dítěte. Zalétly tam na-
horu na pláň, kde rostlo nové město. Jeho
prvé vzpomínky neplatily také jeho závodu.
Z mlhy, které dosud jako výpary chlorofor-
mu obklopovaly jeho hlavu a působily mu ne-
příjemný pocit v žaludku, vyvstávaly před
ním postavy Skalického a Stavitele a jako
ay cítil onen zvláštní pohled Tonči Madonny,
s kterým se setkal těsně před svým úrazem.
Teprve teď bylo zjeveno, jak gegantický pod-
nik, k němuž dal Skalický podnět svým ge-
niálním nápadem, absorboval celou jeho by-
tost, takže ani nervový otřes, který ho stihl,
nemohl zatlačiti z jeho duše starosti o jeho
zdar. Lidé, kteří byli nějak ve spojitosti s
colonií, zahnali takřka z jeho vědomí i exi-
stenci vlastní jeho ženy a dítěte.
Když se po prvé shledal se ženou a s dě-
ckem, jako by byl vyrušen z nějakého hlu-
bokého snu, který zahalil hustou clonou ce-
lé jeho soužití s Pavlínou. V prvém okam-
žiku utkvěl na ní cizím, bezúčastným pohle-
dem. Teprve zjev Fannyho ho vzrušil. . .
Zvolna si uvědomoval všecko a Pavlína mu-
sela mu s úsměvem připomínati různé' \ de-
taily, z nichž opět rostl v jeho mozku sou-
vislý obraz jeho nedávné minulosti, od kte-
ré ho dělila přece doba jen několiká hodin,
ale která se mu zdála býti věčnosti.
Fysicky dál se uzdravovací proces Bore-
lův velmi rychle. Již za čtrnácte dnů byl pro-
puštěn z nemocnice do domácího ošetřování.
Duševně však nastala s ním změna, která bu-
dila značné starosti Pavlíně a pochopitelný
zájem Pavlíkův. Podivné stavy střídaly se s
nevyčerpatelnou rychlostí. Chvíli byl zasmuši-
lý a nemluvný, uzavíral se jaksi sám do svého
nitra, chvílemi jako by zas jevil naprostou
apathii. Hned v zápětí však vzplanul až k
nepřirozené živosti. Ve chvílích apathie nemě-
la na něho ani. Pavlína vlivu. Ožil poněkud,
když byl kolem něho Fanny. Ale nebyla to
již bouřlivá veselost, honosná pozornost, kte-
rou jindy zahrnoval svého miláčka. Bylo to
spíše jakési tiché zbožnění, které se zračilo
v jeho zraku, když dítě hladil po vláskách a
zádumčivě sledoval každý jeho pohyb. Při-
stihl se často, jak dlouhé minuty pohlížel na
syna divným pohledem, v kterém jakoby se
značil nějaký utajený strach o jeho osud.
"Co je s Frankem?" ptávala se často Pav-
lína lékaře.
Ten pokrčil jen rameny. "Reakce" bylo
jeho jediné vysvětlení. "Je třeba, aby se zá-
hy oddal opět své činnosti. Ta opět rozprou-
dí snad jeho mysl" dodal pak přesvědčivě,
ale jeho pohled vyhýbal se Pavlíně.
Skutečně, duševní stav Franka Borela byl do
jisté míry záhadou a Pavlíkovi neušla nápa-
dná změna, která se děla s nemocným.
Leč Frank začal pojednou projevovati ne-
klid a netrpělivost rekonvalesc€nta. Pavlík po-
kládal to za příznivé znamení. Pobyt v u-
zavřeném pokoji a nečinnost činila Franka
nervosním a chvílemi i podrážděným. Byl
všecek rozradostněn, když konečně mu lékař
J^p£tek^dne^^^řezna^933^
dovolil, aby vstal. Byl by se nejraději ro-
zběhl rázem do ulic na čerstvý vzduch. Pak
nebyl již k udržení. Pavlík shledal za nejro-
zumnější, aby mu ponechal svobodnou vů-
li a tak jednoho dne vyřítil 8e Frank z do-
mu. Pavlína chtěla jiti s ním, ale on odmítl
její doprovod téměř briskně, řka, že mu již
naprosto nic není.
V prvém okamžiku, když se ocitl Frank
na ulici, bylo mu jako vězni, puštěnému po
dlouhých letech samoty na svobodu. Jeho
chřípí se rozevřela a ssál do sebe plnými dou-
šky vlahý vzduch ranního podzimu. Vůně ma-
těřídoušky, promísená pachem vápna a malty,
jako by ho ovanula a jeho mysl zalétla ble-
skem vysoko nad Prahu na Větrník. Ach
jak to tam asi dopadá? Jeho ruka zajela do
kapsy a hmatala po klíči od garáže.
"Zajedu tam" pomysiil si, ale ušklíbl se
zlostné. Klíče v k^pse neměl. A hned si při-
pomněl, že snad vůz není ani v garáži, že
je ve správce. "Eh — bude snad. lépe počkat"
zašeptalo mu něco v nitru a léhká slabost,
která ho ovanula, potvrdila mu jen správnost
jeho rozhodnutí. — "Ne — není ještě úplně
ve své kůži" dotvrzoval se ve svém dobrém
předsevzetí a ubíral se zvolna k svému závo-
du. 1%1
Objevení se Franka Borela v kanceláři by-
lo přijato s jistým pocitem ulehčení. Byl jíž
nejvyšší čas, že Frank Borel mohl se opět
chopiti otěží svého podniku, neboť za těch
několik neděl jeho nemoci událo se toho hod-
ně, co vyžadovalo, jeho energie a rozhodnuti.
A byla to právě záležitost pozemků a kolo-
nie "na Větrníku", která se rozrůstala a za-
bírala veškeré starosti prokuristy Mařáka, na
jehož bedrech spočívala «celá tíha.
Kolonie vzrůstala a. zájem o pozemky v
druhdy pustých místech rostl úměřně s je-
jím rozvojem. Úřady, které dosud nečinně
přihlížely k rozšiřování se kolonie malých
domků a nekladly překážek, byly náhle vy-
rušeny ze své nečinnosti a zdánlivé bez-
mocnosti stížnostmi, které je docházely, od
majitelů velkých pozemků a bohatých stavi-
telů luxusních vil. Páni byli nespokojeni s
tímto žebráckým sousedstvvím. A tak dochá-
zelo pojednou na proroctví Skalického, kte-
ré kdysi rozvinul před Borelem, když odrá-
žel jeho námitky proti jeho projektu. Kdo
byl nejvíc překvapen tímto vývojem udá-
lostí, byl sám Skalický. Přikvačilo to náhle
jako lavina. Skalický ovšem počítal s tím,
že celý ten jeho malý zázrak titěrných dom-
ků, v nichž usídlila se chudina bez přístře-
ší, bude jen na několik málo let, že všechno to
bude jen provisorium, které vyburcuje svě-
domí obecních otců a zmobilisuje úřady,
které se budou muset pak zabývat tímto
problémem malých bytů a opatří konečné
.chudým lidem snesitelné bydlení v nových
domech. Skalický, jak víme, počítal s tím,
že řada podnikavějších a chytřejších se za
čas zmůže, a zakotví někde jinde. Svým by-
strým zrakem viděl, že přijde okamžik kdy
budou položeny hráze přívalu, který se tam
nahoru tlačil. Ale všechno to měl rozpočteno
na léta a netušil, že za tak krátký čas, za
několik jen měsíců dopadne prvá rána na
Větrník. A tou prvou ranou byl důrazný zá-
kaz, dle něhož již nikdo nesměl bez úřední-
ho povolení stavět si nový domek v těchto
místech.
Tento zákaz sam o sobě nebyl ovšem cel-
kem znamenal mnoho ani pro kolonisty, ani
pro Borela. Mařák, který za nemoci Borelovy
vedl sám celý podnik, nebyl proto příliš ani
dotčen, když mu bylo doručeno vyrozumění
o tomto zákazu. Mařák ostatně neměl ani val-
ného zájmu na dalším vzrůstu kolonie, neboť
jeho celá pozornost se soustřeďovala k boha-
tým stavebníkům. Ti se přímo rvali o parce-
ly, které ještě zbývaly z celého komplešu.
Také v barákové kolonii nezpůsobil zákaz
starostí, naopak byli tu lidé, kteří s jistotou
škodolibostí se radovali, že se jim podařilo
předejiti řadů jiných, pro něž vlastní bouda
zůstane již nesplnitelným snem.
Ale záhy začaly se trousiti po kolonii po-
věsti, které vnesly neklid ro řad jejích obyva-
telů. A byla to pestrá směsice lidí, všemož-
ných stavů, která byla jata tímto neklidem.
Byli to tovární dělníci a zřízenci i střední
úředníci, by"y to dělnice i posluhovačky, typ-
manselky a švadleny, byly to ženy řádné a
pracovité i prostitutky, poctiví maloobchodní-
ci i povaleči a pasáci, byla to společnost pe-
riferie, vyražená ze středu měšťácké společ-
nosti a vržená na okraj města, kde se na ni o-
pět brutálně tlačila bohatá vrstva, dychtící po
vilách a zahradách. A celá tato masa lidí,
tísnící se v malých domcích jako z karet,v
slepených ze dřeva, staré škváry a dehtové-
ho papíru, z otlučených cihel a často nakra-
deného materiálu, massa, která mohla zalidni-
ti celé menší město, masa pronásledovaná bí-
dou a životním osudem, opovržením a ústrky,
byla zachvácena panickým strachem, když
se po prvé objevili v úzkých uličkách lidé s
červenými tyčemi a lesknoucími se ocelový-
mi mírami a jali se cosi vyměřovati bez o-
hledu na rovné ulice i ploty zahrádek, bez
ohledu na jejich domky i přístavky a kůlny.
(Pokračování.) ^
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View four places within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, August J. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 22, No. 9, Ed. 1 Friday, March 3, 1933, newspaper, March 3, 1933; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394278/m1/2/?q=Lamar+University: accessed June 6, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.