Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 27, Ed. 1 Friday, July 8, 1949 Page: 2 of 6
six pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Čechoslovák — west. texas
V pátek, d n e 8. července 1949.
Flíček a Spol.
Jiří Šimek
Humoristický Román
*§
ŮJ
k
A
JÁ
i*
P3
13
W
i>:
•n
iď
pí
n
Si
Uí!
uá
l<3
V
p
*d|
fer
qo
fSTl
ÉO
qo.
iJfi
KČ*
a a
wi
fis
qo
fií
“Fřece sakra, nejsou špičkové tanečnice,
hučel průvodčí “komu se to nelíbí, může
vystoupit, chytit se holí nebo deštníkem
za trolej a běžet za námi po kolejích!
Elektrika zrovna hrcla a Flíček dostal
takcvou herdu do zad, že s plošiny sle-
těl do vozu a padl hlavou do klína ba-
bičce, která dřímala na sedadle. Jela chu-
dinka už od rána a tak se ulekla, že vy-
plivla kaučukový můstek za výstřih blon
dýnce, která se octla vedle Flička. Ta si
chňapla dlaní po hrdle a divoce zakviče-
la.
V tom elektrika zarazila ve vnitřní Pra
ze na Perštynč.
Flíček si pobroukával: “Jen vesele, jen
vesele” a vystoupil, aby vyhledal holírnu.
Věděl, že v dnešní době vousy jsou pře-
kážkou a nadarmo se neříká: “Měl na to
takovýhle fousy!”
Zabrousil Perštýnem dolů do křivokla-
kých staropražských uliček a bezradně se
rozhlížel. “Rychloholírna u Zlaté břitvy”
zahlédl na protější straně uličky, a už
spěchal se svěřiti ochraně pucifouska.
Sotva vstoupil dovnitř, měl devětadeva-
desát chutí se vrátit. V nevelké oficíné
seděl spoře namj»dlený host a tři další,
kteří čekali. Ti vrhli na Flička nevraži-
vý pohled, který zabíjel. V rychlolírně se
hemžil jediný holič. Byl zavalitý, býčího
zášijku a postavy s medvědími tlapkami,
vnlchž se kmitala břitva jako stebélko
trávy.
“Pán také holit?”
“Ano — a pospíchám.--”
“Tuhle páni taky. Vezměte si noviny a
než se nadějete, budu vás mít pod no-
žem.”
“Šfl jsem do rychloholírny .— nikoliv
do čítárny.” namítal Flíček, když nahlédl
do ranních večerníků a poznal jejich ú-
ctyhodné stáří.
“Tady to jde rychle. Šmik — pik
fik a už zbývá jen tuhle trošku pod no-
sem. . vrčí mistr.
“Krucinál — říznul jste mě” — zaúpěl
zákazník.
“I to se stává. Jen klid a z hluboká
dýchat! Zakamencujem, zapudrujem a
kdo vám to za pět let dokáže? To můj
švagr se řízl tak hanebné, že mu zůstala
památka do smrti.”
“S břitvou?”
“Ne — s Karolínou. Když za ní cho-
dil, slibovali mu milion, a když si ji vzal
— dostal dva!”
“Miliony?” ,
“Ne — roky, On byl totiž ženatý!”
Host sešklebil obličej v cynický úsmě-
šek; “Pěkná blbost — ahoj za voj!”
“Další prosím!”
Tři adepti holení se cpali do křesla, aby
přišli na řadu a začalo to.
"Člověče, když už jsme tu my *—'áOfícSjřs
vy? To je bezohlednost! To my mohl kaž-
dý hejhula!”--
“Klid, pánové,” zasáhl mistr, “nespo-
rujte se! Už to brousím!”---
“Kdo si dá tohle líbit?” vzteklil se
host. Člověk sem vejde v domnění, že je
to rychlohorírna, že nemusí čekat, a
zatím, aby poslouchal pitomé anekdoty
a ještě si dal od kdekoho vynadat!”
Mistr holič zašvlhl břitvou do mýdla.
“Rychloholírná? Taky že jo! Račte se po-
sadit pánové — všichni do těch čtyř kře-
sel!”
Než se Flíček nadál, uchvátila ho ma-
sitá tlapa a kmitla jim do křesla, až mu
v kříži brklo. Ostatní hosté seděli v mži-
ku vedle na křeslech nečekajíce na nélso-
novský hmat robustního mistra.
“Pánové tedy pospíchají? Strašně, bez-
odkladně? Jako když letí vyzvednout si
tažený milion v dobročinné loterii! Ten
ještě nikdo neviděl, ani jinou výhru! Tak
pospíchají — dobrá, vezmu tedy na vás
můj osvědčený systém —Raso-Exprcsso!”
Holičský mistr zafuněl jako býk před
toreadorem, namočil štětku až po ruko-
jeť ko kelímku s mýdlovou pěnou a roz-
běhnuv se podél řady nechal štětku pře-
skakovatl přes obličeje zaražených zá-
kazníků. Totéž opakoval několikráte o-
bčma směry.
“Sakraf Takhle se tady zachází s. . .”
Pie! — mistr holič elegantním pohy-
bem ruky zaplácl mýdlovou pěnou pusu
opovážlivého výtržníka. Zákazník zatím
frkal, hekal, očima koulel, ruce v pěstí za-
tínal, ale marně. Mistr holič jal se zatím
obtahovat břitvu a dívaje se potměšile
na obličeje vyjukaných zákazníků, takto
k nim zahovořll:
"Pánové tedy strašně spěchají? Ale jen
vždycky u holiče! Všude jinde, u uzenáře,
u zubaře, u pokladny biografu vydrží bez
pípnutí čekat třebas hodinu. Holič — to
Je ovšem něco jiného! Na toho se může
houknout, i když se snaží anekdotou zá-
kazníkovi čekání zkrátit. Pro něj nemá
nikdo uznáni. Že celý den stojí na no-
hou.”
“Na rukou by stát nevydržel” — pípl
nesměle Flíček skrze hustou mýdlovou
pěnu.
“Že mydlí, holí, pudruje obličeje hube-
né i vypasené, inteligentní i takové —
jako jsou vaše”, zlobné oko rozohněné-
ho holiče jízlivě přelétlo Čtyři zkroušené
oběti — “že při tom pracuje 6 nástrojem
ostrým jako jed, že má nervy, které mu
nesmi selhat — do toho zákazníkovi nic
není.”--
“A kdyby selhaly — víte, co by se mo-
hlo všechno stát? Strašné věci! Teda já
z toho osobně strach nemám. I kdyby mi
to v hlavě přeskočilo a já s břitvou něco
vyved, prokážu že jsem byl za světové
války uznán dokonce úředním lékařem
na úřadě práce za magora a dají mě leda
Ha rvnkhAii.su tnm <d můžu indlovnt, n
holit třeba kartáče a třeba rejžáky, ale
co by dělali zohavení zákažníci? He —
4.W J.A4A ; , C ... •
Mistr zasupěl a přikročil k zákazníko-
vi na kraji a uchopiv ho pevně jednou ru-
kou za spánky, jal se mu jezdit! břitvou
divoce po obličeji. V hrobovém tichu by-
lo slyšet, jak ocelové ostří břitvy syčivě
sbírá vousy. Tu se mistr napřímil a pře-
jel si dlani čelo.
“Tak se mi nějak tmí před očima. Vi-
dím samé červené a rudé kruhy. Kdepak,
tenhle systém raso-Expresso mé už pří-
liš vyčerpává. Ale nic naplat, vždyť pá-
ni pospíchají!”
Mistr nadzdvihl zákazníkovi bradu.
“Nádherný krček! Tisíce takových jsem
už holil, tlsícekrát mně při tom napadlo,
co kdybych tak aspoň Jednou břitvu oto-
čil a šmik — zajel do masíčka. Až do-
sud jsem se pokaždé opanoval. Teď to na
mne zase jde!”
Ukp/ý)váčkem objel zákazníkovi krk.
“Bože, byl by to nádherný řez! Hlava by
se odklopila jako na pantech a pěkně by
se zvrátila do zadu. Jak by hezky crčela
plar.etama pro štěstí,” dotvrzuje první.
“Na Nežárce jsem napaloval cejny jak
výstavní škopky” pochvaluje si druhý.
“Od té doby napalujete důvěřivé sportov-
se neudři k smrti. Po prázdninách bude-
me už koukat, abychom viděli.
Piš mi hned po maturitě, jak jsi to
skoulela. Přesnou adresu ti pošlu až z
ce,” páči první, "kdepak cejni, ty chtějí Nežárky. Ahoj, Vlasti, ať to chrastí! —
tůně, na to cejn sluně, tam chodéjí cu-1__Tvuj bratr Vašek. —”
cat do bahna. >--”
“Jestli řeknou žvýkací gumu nebo slad
ké dřevo, tak se neznám”, rozesmál se
sportovec, “nechytali taky cejny na ovar
's křenem?”
“Na to bych se dal nachytat sám,” při-
svědčuje rybář “ale lini jsou tam —”
“Proč by byli líní, takový cejn dove-
de vyvádět jako zábavní výbor na ruka-
vičkářských šibřinkách” dotvrzuje part-
er.
“Ale já říkám líni, víte, ryba lín, ne
horká krev! Ale božínku - pán se potí? I. ^ a. -V "'V*
Tak nezdržovat a do toho!" “Jnl CFI,"a
od lina. Koukejte chytite-li dve ryby,
i zase hvízdla několikrát sem a cejna a lína. tak to lehce poznáte, který
tam a zákazník byl oholen. Oddychl si je cejn a který lín. Cejn je placatý jako
nahlas, jako když se rozjíždí lokomotiva. \talíř> kdežto lín je kulatý jako váleček
Mistr zase vláčným pohybem byl již o (na nudle.”
druhého křesla s podivně rozšířenýma
očima. Nastávající oběti naskakovaly
červené skvrny až na temeni hlavy jako
na objednávku a ježto měl hlavu porcu-
lánku, měl lebeční schránku okamžitě v
národních barvách.
"Jeje, to je ouško! To by se ušmlklo,
že by to nestačilo ani zabolet! A ten kr-
ček! Nevím, nevím, zda-li se tady ovlád-
nu. To by byl řez — maniflc, manific jak
na klinice u Jirásků. Ale jářku — pán se
taky nějak potí? Pozor šmik — fik a už
vousy odletují. Tak klidné sedět, zhlu-
boka dýchat a netřeste se mi pod nožem
jako sulc, copak máte zemětřesení?”
Třetí pán v řadě úzkostně zaříjel hrů-
zou, když ho mistr bral za bradu. V mži-
ku byl odvousen. “Na takovém vohryzku
bych si jen zkazil břitvu” broukal atlet
a posupně se přišoural k Flíčkovi.
“Jen do toho a nestyďte se — stará
oficíno” povzbudlivě sykl Flíček.
“A to je hrdýlko! Vypasené, kůže nap-
jatá jako na bubínku — pane Bože, a-
bych se i teď ovládl. Jen kdyby se mi ta
ruka tolik netřásla. Pak dostávám do ní
křeče a kam ruka škubne, tam říznu. A
vždycky důkladné! Ale pán pospíchá —
jedem, jedem!”
V tichu bylo slyšet svištění břitvy a vy-
trvaly cvakot zubů předchozího zákaz-
níka. jemuž se hrůzou rozklepaly dásně
tak, že by klapotem zahanbil každého
steplera.
Když byl oholen i Flíček, mistr sňal
pánům ubrousky, mázl je kamencem, po-
stříkal záhadnou vodičkou připomínají-
cí staré růže ze hřbitovních věnců, zapu-
droval pravděpodobně dětským zásypem,
pomohl pánům na třesoucí se nohy a(
plácl se do stehen, až omítka na stropě se
odloupila a poprášila kolbiště holírny.
Mistr se škodolibě zachechtal, až to pro
nikalo do morku: “Tak co, pánové — ješ-
tě pospícháte?”--
Všichni platili jako o překot a dva zá-
kazníci nechtěli ani zpět drobné, jen aby
už byli venku. Pospíchali jak z tygřího
doupěte a Flíček vesele vykročil do kli-
katých uliček staré Prahy, aby vykonal
drobné pochůzky.
“Ten den zábavně začíná, přemítá Flí-
ček; v noci ten divoký sen, dobrodružná
cesta elektrikou, kanadské žertíky staré-
ho bradýře, to jistě budu mít ještě ně-
jaký cirkus na kolečkách.”
Úzkou uličkou prošel do Řetězové uli-
ce. Vida. na počest řetězových obchodní-
ků nazvou dokonce ulici Řetězovou, kmi-
tlo mu hlavou; tady skoro každý barák
má tabulku “Historicky cenné,” jen když
je řádně umazaný. Dopolední květnové
slunce zdobilo rozprýskané zdi a zasmuši-
lé kouty, z nichž na Flička dobrácky dý-
chal středověk. Prošel průchodem do Li-
liové ulice, která s liliemi nemá sice co
dělat,'zejména pak s vůní lilií, a stočil
se na nábřeží, kde má naproti parčíku
obchod s rybářskými potřebami pan Tů-
ma. . . .
Vstoupl do krámu, kde právě živě de-
batovali tři rybáři, zatím co pan Tůma
třídil udice již navázané na pultě.
“Tedy dojdu k tomu rybáři,” živě vyklá-
dal jeden, “co u něho seděla ta slečinka
a koukám; ona měla tak pusu naběhlou, • jen suché brambory a polévku z' bufetu,
že mně jí bylo lito, že s tím otokem v|neg v nějakém hnízdě mastné hrnce!
takové zimě u toho mladíka sedí.” “Jář- Praha je Praha! Viď, ty žábo kudrnatá?”
“Ale jděte, mladéj, já myslel, že se to
pozná jinak, víte, jako u blech, která z
nich je bleška a který je blešák. To si
je dáte oba na dlaň a když vám z dlaně
vyskočí samička, zůstane vám ta same-
ček!”
“Sportovci, nemíchejte mi tady blechy
do ryb. Copak je tady nějaká bleší bur-
sa?” zahučel od svých udiček pan Tů-
ma.
“Tam jsou ještě přírodní břehy a to
víte, to znamená hádky —”
“Jaképak hádky kdo by se tam s kým
hádal, když je místa dost!”
“Ale hádkové, jak moje rameno — ou-
hoříčkové přeci! Jednoho takového klac-
ka jsem tam seknul —”
“Komu?”
“Zaseknul jsem, po dramatickém zápa-
se dostal na břeh. důkladně zapích a při-
bodnul nožem do louky a chytal dál. Víte,
že ten mizera mi ještě útek s louky i s no-
žem do řeky?”
“Nedívej se, sportovce, to dělají i u mu-
ziky, že utečou po pranici ze sálu i s
kudlou v zádech!”
“Chachacha — možná, že ten ouhoř
sháněl do své výbavy nějaké příbory,
proto se dal od vás chytit!”
“Tady máte, mladý muži, dvacet udic,
pevně navázaných. A co nějakou tu pev-
nou imitaci, přece nebudete chytat na
vlas děda Vševěda?” dotazuje se Flička
pan Tůma.
“No dejte mi dvě, asi po 15 metrech,
jednu silnější a menší proutek jen bam-
busový, na štípaný nemám mony. Třídíl-
ný stačí” pokračuje Flíček.
“S roláčkem?” ptá se zpytavě pan Tů-
ma.
“Ale bez roláčku,” odpovídá pravdivě
Flíček “musím šetřit, mám přesný rozpo-
čet jak útulek pro sirotky! Ale prosím
vás, pane Tůmo, mohl byste mi to za-
slat na poštu do Lomnice nad Lužnicí
jako poštovní balíček? Ještě celý den bu-
du běhat po Praze a vláčet to ssebou se
mi nechce.” domlouvá se Flíček.
Pan Tůma přislíbil, označil koupené
věci Flíčkovým jménem na cedulce s vyz-
načením určení a Flíček zaplatil a se
srdečným pozdravem od pana Tůmy:
“Lovu zdar” odešel.
Flíček při obstarávání pochůzek neo-
pominul se rozioučiti s nábřežím a s‘
Hradčany; pohledem hladil mlčenlivou
budovu Národního divadla a volně krá-
čel Národní třídou, kde jarní slunko zvě-
davě nakukovalo do výkladních skříní
na straně Topičova salonu a Národní
kavárny spolu s náhodným obecenstvem.
Černé a červené okraje střech se odráže-
ly od sytě modré oblohy kterou občas;vás dokáži něco velkého!”
“Tak — poslední pouto na tři měsíce
přetrháno a začneme zase nový život”
oddechne si Flíček.
Při přečtení dopisu se nový host zvedl
a zvědavě pokukoval za plentu. Jakmile
Flíček skončil přikročil od svého stolu
před Flička a zkoumavě si ho prohlížel,
až to Flíčkovi bylo divné.
“Promiňte laskavě, že obtěžují” — pro-
nesl zvolna host — “jsem doktor Král, ad-
vokát a bezděky jsem vyslechl obsah Va-
šeho dopisu. Promiňte ještě jednou, pro-
sím, ale ta vaše úžasná podoba! Prosím
vás pane — mohl byste vstát?” zahov-
vořil Dr. Král.
Flíček mechanicky uposlechl a nechá-
pavé hleděl na dra Krále, až se nakonec
rozesmál.
“To je úžasné, ta vaše podoba v obli-
že.ii i v postavě — k nerozeznáni —” ho-
vořil jako pro sebe Dr. Král, “tady by
šlo něco udělat a něco velkého! S kým
prosím mám tu čest?” tázal se živě.
‘Václav Flíček — část údajů jste sly-
šel z dopisu” udiveně odpovídal Flíček.
“Dovolte, vážený pane. přestěhuji si k
vám svoji aktovku se spisy a můžeme si
pohovořiti? Bylo by to ve váš prospěch”
bystře uvažoval advokát.
“Prosím, jak si račte přát, ještě mám
tři hodiny času a nevím, co bych” — odvě
til Flíček
Advokát Dr. Král se uměl rychle roz-
hodovat ve velkých sporech i v jednání
s lidmi; byl bystrý, avšak mlčenlivý a
proto měl ve svém povolání úspěch.
“Mám skvělý nápad”, rozhovořil se dok-
tor, “chcete si mladý muži, vydělati vel-
ké peníze, opravdu pěkné peníze a při
tom poctivě? Pokazit nic nemůžete a
prospěl byste při tom několika stranám.”
“Peníze, úspěch a být k tomu prospěš-
ným, a regulérně k tomu — to hledám už
deset roků od maturity, ale to ani ne-
půjde. Právě jsem ujednal s profesorem
Mráčkem, že mu povedu stan, tábovoré
práce, vaření a drobné pomáháni při jeho
pobytu na Nežárce asi tři nebo čtyři mě-
síce už mám měsíční plat tady v aktov-
ce, lístek na vlak, papíry” — teskně od-
povídá Flíček.
“A což kdybych za vás našel jiného” —
pokračuje advokát ve svém plánu, “stej-
ně mladého, také maturanta, ten váš
profesor chce asi inteligentního společ-
níka?” —
“Máte pravdu, obyčejných lidi by měl
dosti” dotvrzuje Flíček.
“Váš náhradník by nastoupil za vás, o—
devzdali bychom mu listiny, plat a lí-
stek, konečně to bych jako advokát urov-
nal” horlivě pokračuje doktor, “ale vy
byste zůstal v Praze za mnohem lepších
finančních podmínek!”
“No, Praha je Praha, ale Nežárka v lé-
tě. to je krásný letní byt! — No — ale
mám v Brně sestru a tu musím podporo-
vat a na podzim budeme stejně oba tro-
sečníci.”
“Se mnou můžete získat velice mnoho;
nelákám vás, ani nepřemlouvám,” pro-
mlouval advokát, “ta vaše úžasná podo-
ba v postavě i v obličeji je vaším kapi-
tálem. Dejte mi hodinku času, zatím si
odneste dopis sestře na poštu — ano do-
pis raději odešlete, aby stopa zmizela;
projděte se hodinu venku a důvěřujte mi.
Zatím máte zde moji advokátní legitima-
ci, abyste mi důvěřoval, nechte mi tady
vaši aktovku s listinami a uvidíte, že pro
brázdil rychle letící bílý obláček. Stráž
níkna křižovatce u Perštýna ve své bud-
ce jako s kapitánského můstku řídil sviž-
ně dopravu a lidé poslušně cupitali po
lesklých knoflících ve dlažbě, kde jsou
vyznačeny přechody.
“Přece se musím podívat také přes Tra-
falgár na Václaváček”, kmitlo Flíčkovi
hlavou, vždyť neuvidím moji Prahu zase
pár měsíců. A zrovna dnes je taková
mrška umytá a veselá po těch ulicích.
Na mou duši, raději zde v Praze bych jedl
ku, slečinko,” povídám, "co pak se vám
stalo, že máte oteklou pusu, že jich ten
mladý sportovec nechá tady tak mrznout,
když máte tu pusu naběhlou jako me-
loun! “Ten mladík se pootočí a utrhne se
na mě: “Jdou od válu, voni starej Miku-
láši, ona mi drží v puse moučné červy,
aby mi nezmrzly!”
Starý pan Tůma ani nepozvedl hlavu
od svých udiček a jen beznadějně zavrčel:
Tudle starou anekdotu slyším každý tý-
den už třicet let, ale vždy od jiného ry-
baře. U všech kudrnatých rousnic! Co
pán si přeje?” a natočil hlavu k Flíčko-
vi.
“Potřebuji nějaké udice”, sděluje o-
chotně Flíček.
‘A docela na ryby — né a hned na
velký,” přitakává starý pán, “ještě mi
nepřišel žádný zákazník, aby chtěl udi-
ce jen na malé ryby!”
“No, dejte mi asi dvacet udic, nechám
to na vás, pane Tůmo, nejlépe tomu ro-
zumíte, také neznám vodu, v niž budu
chytat” doznává Flíček.
‘Kam tedy jedou, znám každou louži
i proudek,” duní bas pana Tůmy.
‘Na Nežárku. Někde u Novosedel budu
chytat” sděluje Flíček.
‘Tam nemusíte chytat, tam se vám ry-
by pověsí samy na udici. No, dáme na
parmy, tloušti Jsou tam také pěkní, v zá-
točinách a v tůních mnoho línů, nějaký
ten kapřík také, tam je dobrá voda,” u-
važuje pan Tůma.
"Tam jsou pramice jen v proudech, ale
jsou jak díťata veliké,” povzdechl jeden
z rybářů.
“Bodejť by létaly parmice po stro-
mech Jako veverky" bručí nan Tůma.
oslovil znenadání okatou žabku, která se
táhla s velkou krabicí od klobouků. Na-
stávající slečna vykulila na Flička oči,
rozesmála se a vyjukla: “Helé — ven-
kovskej na vejletě v Praze!” a odtan-
čila se škatuli do davu. *
A tak si Flíček obstaral své věci a v pět
hodin dojednal potřebné s profesorem
Mráčkem v hotelu Paříž,.
II.
CIRKUS NA KOLEČKÁCH
Po odchodu profesora Mráčka z restau-
rantu Paříž seděl Flíček v rohu u ma-
lých dveří za plentou zcela sám v útul-
ném restaurantu. V místnosti byl velebný
klid, neboť na provoz bylo ještě brzo. Flí
ček dumal nad čajem a psal dopis sestře i
do Brna. V aktovce měl již ujednání s
profesorem Mráčkem, lístek na vlak do
Lomnice nad Lužnicí a několik drobností,
měsíční plat a dopisy od sestry z Brna.
Do místnosti vešel starší pán ve skřip-
ci, jehož tiché kroky ještě ztlumil kobe-
rec. Čirou náhodou si usedl ke stolku
před plentou za níž seděl Flíček, který v
zápalu psaní dopisu přehlédl nepatrný
šramot, jenž vznikl příchodem hosta.
Nový host vylovil pozorně ze své aktov-
ky spisy a jal se je pročítat!.
Flíček zatím dokončil dopis a polohla-
sltě si četl:
“Milá sestřičko — posilám poslední po-
zdrav z Prahy z hotelu Paříž. Jako úřed-
ník dřevařské firmy jsem opět na suchu
a zatím Jsem přijal místo jako společník
a pomocník pro stanový tábor profesora
Mráčka na Nežárce u Novoseclel. kde bu-
de chytat vodní hmyz a studovat nálev-
níky s vodní havěti.
Bude to trvat! asi tři nž Čtyři měsíce.
“Jo, v Nežárce jsou také sumci a mají^piat je velice dobrý, co se dá dělat. Kdy-
kapitální fousy jak staří bachaři,” svezli bych se stal zatím milionářem, zašlu ti
k ločl druhý rybář. telegram, abys přijela. Včera Jsem ti po-
“Tam jsem chytal dvoukilové tlouště siai přebytečných 1000 korun, abys vydr-
na živý myši,” přitakával třetí rybář, žeia do maturity ;v létě stejně povedeš
“jen se myš zamlela v proudu, už po ní nějaký dívčí tábor, takže se přes léto už
chňap’ tloušť.” jnéjak protlučeš. Maturitní vysvědčení si i
"To jste měl asi ty bílé myši hned s * dej za klobouk jako já a k té maturitě
‘Konečně ztratit nic nemohu a v živo-
tě hrajeme všichni. Chyba nebývá ve hře,
ale v hráčích. Musím hrát, chci-li kupře-
du. Tak za hodinu na shledanou” loučil
se Flíček s advokátem s dopisem v ruce
bez své aktovky.
Doktor Král zatím bystře prohlédl ob-
sah aktovky Flička a za hodnou chvíli
objevil se číšník, který s údivem pozdra-
vil s omluvou, že tady seděl jiný pán,
který už platil a asi odešel. Doktor si
objednal kávu, řekl své jméno a vybídl
číšníka, aby se zeptal u vrchního, zda
ví, kdy přijde továrník Malina.
Vrchní přispěchal sám a hned zdvořile
vítal doktora Krále: “To víte, pane dok-
tore, pan továrník se včera trochu zdr-
žel — jako obyčejně.”
“To tady zase nassával, po celý den
spal a já ho asi marně zval sem na pátou
hodinu něco projednat,” zachmuřuje se
advokát.
Mezitím vešlo již do restaurantu něko-
lik hostů a také i továrník Malina v čer-
ném saku, zřejmě rozjařený, uctivě poz-
draven personálem.
“Pan doktor Král vás očekává, tamhle
v koutku ” sladce šveholil vrchní, dopro-
vázeje hosta
“Máuctička, ochránce paragrafů, per-
gamínů. etamínů a vitamínů, no, ahoj,
pacinka, advokáte chudých továrníků,”
promlouvala vřele přikrmovaná továrnič-
ká opička.
Doktor Král ani nepovstal a po střel-
bitém zmizení vrchního ihned ostře spu-
stil:
“Jako dlouholetý právní zástupce Vaší
rodiny, pane továrníku, i jako váš práv-
ní zástupce mám s Vámi důležité jedná-
ní — posaďte se! Zase v náladě, a ještě
není večer!”
“jo — jo, máme jednání” roztahuje
slova Malina, “jestli začneme s benedik-
tinkou nebo s borovičkou. Já jsem roz-
hodně pro borovičku, to budem dýchat
jako v lese!”
“Úředně vám oznamuji," nasazuje stro-
hý ton Král”, že budou žalovány vaše ne-
kryté směnky na 200.000 korun, které jste
před týdnem podepsal za jednu noc. To
znamená, neseženete-li peníze do šesti
týdnů, budete sedět, pane továrníku, se-
dět, rozumíte?”
“Vždyť už sedím tady u stolu a nic na
něm” váhavě namítá Malina.
-) ♦ * ♦ (-
DOBRÝ LÉK
Máma: “Věruško, lékař ti po-
ručil užívati tento lék s cukrem,
musíš tedy poslechnout!”
Věruška: “Ach, manmko, já
bych raději užívala cukr bez lé-
ku!”
-o-
Co je přesnost? To je způsob,
dostavit se na schůzku právě v
tom okamžiku, kdy se můžeme
rozčílit nad nedochvilností dru-
hého.
U HOUDKŮ dostanete pivo v ple
chovkách “Prémium Beer
$2.85 bednu, kus za 1- cent ,
nejlacinějši v Dallas.
Žertík
Petřík: “Mámo, mámo, mys
Máma: “Hned přijdu, hned a
vytáhnu ji.”
Petřík: “To není potřeba, pu-
stil jsem do mléka kocoura a
ten ji vytáhne.!”
Paní Ponožková je velmi řeč-
ná paní. Ale nejen to. Je také
velmi opatrná. Večer co večer,
když uléhá ke spánku, a její man
žel obvykle už klímá, se ptá:
— poslyš, Ferdinande, je vše-
chno dobře uzavřeno na noc?
Onehdy to už pana manžela
opravdu dopálilo:
— Jo, drahoušku, povídal slad-
ce, všecko, až na tvou pusinku!
Ernest J« Hanka
Právník
Houston, Texas
Kacíř & Lešikar
právníci
Temple, Texas
Ničitel tráw
Nový 1949 model
Tento jednoduchý přítroj dá
se připravit jedním šroubkem
tloušťky 5/8 na svibovou nož-
ku kolovetru a zničí malou trá-
vu, kterou sviby nemohou za-
brnouti. Tisíce spokojených rol-
níků dosvědčí účinnost tohoto
ničitele. Ušetří vám mnoho
práce. Je užíván při oborávání
bavlny a korný.
Není-li ve vašem městě agent
pro tyto ničitele trávy, požádej-
te vašeho obchodníka, aby je pro
vás objednal, anebo objednejte
bí je přímo od:
Ed. Doskočil
BURLINGTON, TEXAS
Cena $2.00 pár, poštou
vyplaceně.
DR THOS N. DeLANEY
OČNÍ LÉKAŘ
Brýle správně připravené
Čas dle úmluvy
Úřadovna 3248 — Res. 2687
513-17 Professíonal Bldg.
TEMPLE. TEXAS
Značná
Úspora na pojištění proti ohni
bouři, krupobití, automobilové
všeho druhu, atd.
WALLA INSURANCE AGENCY
zástupce
Dr. H. H. Gerdes
OPTOMETRIST
Prohlídky Očí
107 South 5th
WACO, TEXAS
(dzc)
GEO E. KACÍŘ
právník
WEST, TEXAS
C. H. Chernoský
PRÁVNÍK
Vyřizuje veškeré soudní zále-
žitosti.
úřadovna: 936 Bankers Mort.
Building, přes ulici naproti
Kress budově.
Houston, Texas
Platíme Hotově
© SMETANU
® VAJÍČKA
© DRŮBEŽ
Nej vyšší tržní ceny vždy
HOTOVĚ
West Produce
West Grain Co. Bldg.
West, Texas
Za Obzorem
Ti kteří už nebudou více cho-
diti s námi po této zemi, jdcu
za obzor ku věčnému odpočin-
ku. Vyznačte jejich odchod
krásou a' důstojností naší po-
hrobnické služby.
Aderholďs
Chapel
Harry an Ida
Moore
WEST, TEXAS
ČESKÝ FILM
“To byl český
muzikant”
Nejkrásnější film jaký do-
sud dovedla česká filmová in-
dustrie v Praze vytvořit uvi-
díte ho jednou, chcete ho vi-
dět znovu. Film je hudebního
skladatele a slavného kapelní-
ka Františka Kmocha. Usly-
šíte v něm nádherně znějící
písně jako jste zpívávali za va
šeho mládí doma ve staré vla-
sti, líbezná hudba ozývá se ce
Iým filmem. Za žádnou cenu
film spatřit nevynechejte.
Hrají v něm ti nejlepší herci.
Pišlck, Nolová, Korbelář. Ka-
bátová, Marvan a jiní.
FAYETTEVILLE — V pátek 8.
července, o 8 hod. več.
FLATONIA — v úterý, 12. čer-
vence o 8 hod. večer,
se v červenci opakuje
VICTORIA — ve čtvrtek 14.
července, od 2 do 11 več.
ve Victoria Theatre.
SINCLAIR BUILDS NEW PEPEUNES
TO HELP MEET RECORD OIL OEMAND
*' ’ A «*w.. • V- *-wv. ,.*****• Vy ' • ■ . i*íf M. ... . WWW • •••...A..WMWV.
MORE on BY PIPELINE. Faced by an
®SÍa!r i™5. already
Národní hřbitov ve Vlcksburgu, Mis
má rozlohu 119.75 akrů. A
* *
Při líbání dvě hlavy jsou lepší nežli jed-
na.
. pany is going all-out to inerease deliveries deliverv points MÍr°m refi0nen.e® to
irBe^PešcSS’SHrs
(ji
ELO ZATOPEK, Agent
WEST'-—' TEXAS
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View two places within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Bažant, E. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 27, Ed. 1 Friday, July 8, 1949, newspaper, July 8, 1949; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth782844/m1/2/?q=Lamar+University: accessed June 7, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.