Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 4, No. 14, Ed. 1 Thursday, April 18, 1889 Page: 2 of 8
This newspaper is part of the collection entitled: Fayette County Area Newspaper Collection and was provided to The Portal to Texas History by the Fayette Public Library, Museum and Archives.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
’V’ V
DCERY JIHU
poskv-1 ítIé Příl‘)žit,,8t';*»*’’» pouze to,
nis, v.
>»
*• Oun tratí záškrt, čem
. 5 • . ■
. Netrmim sq .přetvářel ,,I já tak doufám a těším se na
h'A což budou-Ii i tyto obě lóiii
mičeny!”
„Připustíte snad, že jestto vel
pod schody k prvníma patru pozo-
roval dveře, které nejspíše do skle
Povedou. Domněnka ta osvědčila
se pravdivou. Kota přála - si i tyto
místnosti prohlednout!. Landry u-
chopil jednu ze svíček, jež na řím-
se krbu stály, rozsvítil a žel napřed
do sklepa. Sklep rozdílen byl ve
čtyry oddělení, v nichž nenalézalo
se nic jiného, než plísní pokryté
sudy a prázdné láhve.
,,Z těchto čtyř oddělení ráda mě
la bych j»n jednu místnost,” pra-
vila Korá. „Bnde tu možno?”
„Vše je možno, neekrblí-li se
penězy,” odvětil Requin. „Příčné
zdě, které vedon od záklndů až po
střechu, budou se muset podepřít!
železnými pilíři—to bude asi vše.”
„Dobře. Přejn si, aby hned zí-
tra na rozšíření sklepa započalo se
pracovat a aby co nejdřív práce ta
byla ukončena.”
„Svěříme dozor nad touto prací
Landrymu a dáme mu něco peněz,
aby dělník; dobrým spropitným
povzbudil k větší pilnosti,” podot-
knul Requin. .../
Landry byl hotov dozor na prá-
ci přijmout!.
nem.
přibili
mickl
nJ
mš.ik |
h proll
kteréž I
Ilož o|
Způsobí
trpkosti
Kritl
lvím, pí
generál!
vážnější
Jphdy
jich lid
mu je <1
riu do
pojímali
to vážni
rečky ni
stratéga
■tlivě v;
vojenski
bodná
Brichan
bázlivé
■e, krev
jsem v
avšak 1
srdce sv
něvadž ,
volíti bi
- „Tím, milý pane, korunujete
svou velikomyslnost. Lituji jen, že
pan Dereyne v tomto okamžiku
re"í v Havru. Zajisté že by se cí-
til šťastným, kdyby vám mohl o-
sobněpoděkovat. -Budu mu však
jwáti a jsem jist, že jeho osvědčení
vděčnosti nezůstane za mým.”
„Zamýšlím pana Martiala De
reynasám v Paříži vylPedsti,” od-
větila Korá. „Ujec můj uložil mi
jistou záležitost s ním vyřiditi.”
„Hlied zítia doví ee o vaší ná-
vštěvě.”
„Zavážete si mne k díkům....
Nyní prosím o trochu místa při va
šem stolku, pane Funoale, abych
mohl napsati kreditní listinu panu
Janillovi.”
Naše ztráta ovšem jest značná,
■ Odvětil Mbrpuzza, - „alil firma De-
Seyne a spol., bohudík, sheso ji, a
niž by byla snad povážlivě oliro
žena.” . j
iZajisté že máte tedy mnoho po
' aěz na hotovosti v rukou!”
„Víte sami, že máme dost jmě-
ní, ktero snadno, potřeba-li toho
žádá, dá se v brzku v hotové pe-
níze proměniti. Očekáváme právě
ě lodě z Afriky vs drahou slono-
vinou; tím snadno schodek uhradí
Předsíní, dpstali se ^jídainy, -
kdež před dettíl! lety Byl zločin spii
chán. Salon iijjstiitní pQkoje-xqiří
zemi neobsahovaly nic zvláštního.
Čalunny, zrcadlu a ostatní nábytek
prozi litovaly všední vkus. Totéž
platilo o pokojích v prvním poscho
dí, z jichž oken však naskytoval*
se rozkošná vyhlídka do okolí. By
lo odtud dobře viděti ústí Sekvany
město Havre, přístav i širé moře,
jež v dáli a oblohou v jedno splý-
valo.
Korá, jejíž mysl zaměstnávala
se něčím zceia.jiným, věnovala vy
hlídce této jen nepatrnou pozor-
nost.
Když sešli opět do přízemí, tá-
zala se Korá, kde je vchod do skle
-ifthopirpo
dávanou ruku Rosinu, přitiskl ji
na-rty, načež-se -vzdálilr- '
Když dveře se za ním zavřely,
pravila si Rosa: „Hezký to muž,
na mou čest.... Těším se už na
to, až jej zase spatřím.... Kdy-
bych se mu tak zalíbila.... Mně
se líbí.... Uvidíme.... Kdoví,
co se ještě nestane!”
Z „anglického dvora“ odebral
se Requin zrovna do Bursovní uli-
ci k uotáři Berthelinovi, e nimi po
delší rozprávce uzavřel kupnísmlu
vu na letohrádek za pětačtyřicet ti-
sic franků proti hotovému zaplace-
ní. ’
Oba muži dohodli se, že ještě
toho samého večera má býti kupní pa. Landry odvětil, že v předsíni
smlouva podepsána. Klíče od léto
hrádku byly ihned Requinovi vy-
dány.
Po urovnání této záležitosti ode
bral se Requin hned do svého ho-
telu, kde ho již Korá, vrátivší se
od Mercuzzy, očekávala. Potěšena
vyslechla jeho zprávu.
„Velmi dobře,” chválila Requi-
na, a„vše jde podle mého přání.”
„V letohrádku budeme potřebo
váti hlídače, slečno,” dovozoval
Requin. „Věděl bych člověka,kte
rý by se pro toto místo dobře ho-
dil- Je to Landry. Měli bychom
jej stále a v každé potřebě při ruce
„Výborný to nápad a já jej ú-
plňě schvaluji,” pravila Korá.
Ještě téhož dne večer v šest ho-
din vsedli Requin a Korá do kry-
tého kočáru, dojeli ke „kohoutu“
pro Laudryho, načež vydali se na
cestu k lógouville.
Cestou pověděli Landrymu, eo
zaúřfd ho očpkává. Bývalý tres-
tanec upadl ve veliké rozčilení,kte
ré vzrůstalo, čím více se blížili k
Ingouville. <
„Skoro bych se domníval, že se
taluil<|
prosti
inhidl
niho I
čího J
hocii,l
někiul
ván <1
slečny!
býti |
byli b
děli 1J
na iiti
poiněti
ky sen
odročil
byl šil
želu!
vždj
tailli
škodí
pn C
duti,
dnpc
hledí)
bojíte,” pravil Requin, jenž nepo-
koj Laudryho apozoreva). - —
„Opravdu, je mi nějak podivně
okolo srdce,” odvětil Landry. Vím
sice dobře, že není se tu třeba niče
lio obávati, aic uvažte, že od oné
strašné noci, v níž se to děsné divá
dlo odehrálo, k letohrádku jsem se
nepřiblížil.”
hlad
I
čila
chltj
vek
měs
sice
X.
Konečně zastavil povoz u zahra
duích vrat.
Hlídač placený Rosou Beau-
champovou byl již dlouho pryč.
Requin však měl od letohrádku klí-
če v kapse. Všichni vystoupili z ko
čáru, Requin otevřel vrata, načež
vstoupili.
„Vidíte—tam....” pravil Lan
dry celý se třesa a bledý co smrt,
„tam za tím hustým křoviskem na
kraji trávníku byl jsem ukryt, až
Dereyne přišel. A zde přes to o-
kno, vlastně okenice, díval jsem
se do jídelny.”
„Nyní doveďte nás n;i místo,
kde ubohý Raymond jest pohřben,
pravil Requin.
Landry chvěje se jako osykový
list, vedl své průvodce skrz dlou-
hé stromořadí až na druhý konec
zahrady. Pod velkým fikem, od
něhož asi na deset kroků kamenná
lavička se nalézala, v hustém hou-
ští se zastavil.
„Zde jest ubohý Laurent Ray-
mund pochován,”^ pravil Landry
temně. <
„LaurenteRayinonde! Přísahám
že budeš pomstěn.... I” pravil vá
žně Requin, pozvedna pravici.
„Ano, bude pomstěn .... !”Ú-
pakovala po Requinovi dcera Ri-
charda Berniéra.
„Nyaí prohlídněme si dům,”
pravil Pierre Requin po krátké po-
mlčce. . -k-
Všichni tři .odebrali se ku staye-
v jieh myslích vítězství příliš
těžké.
Již v deset hodin ráno objevili
se všickni v domě Martiala Derey-
iih n dali se panu Juan de Funca-
„lovi ohlásit. Tento byl již na jich
návštěvu připraven a připustil je
neodkladné k sobě. Předsevzal si
hráti úlohu bohatého obchodníka,
na nějž neiná ztrátu dvou lodí, ja
iožto pouze malé částky velikého
jmění, velkého vlivu — netajil se
však, že i sebe dovednější přetvář-
kou stavitele sotva oklame a dří-
vější důvěru si získá.
Na tvářích všech stavitelů, když
vstonpiii, byla vážnost a žádný z
nich nespořil soustrastným tisknu-
tím a potřásáním rnkou. Jeden ze
stavitelů oslovil Mercuzzu. Bylo
patrno, že jest zvoleným řečníkem
a že mluví též za všechny ostatní.
— „Milý pane Fnncale,” započal,
„zajisté již víte, co nás sem přivá-
_ dí. Dočetli jsme se v novinách zar
mucující zprávy o velkém neštěstí,
jež potkalo váš obchod a přichází-
me, abychom vám vyslovili naši
upřímnou soustrast.”
Mercuzzu opětoval tisknutí rn-
kou • odpověděl skoro nenuceně:
„Nepochyboval jsem o vaší, ínně
tak drahé soustrasti a děkuji -vám
to srdečné, pánové.”’
U~Deroý*ne& spol? Zajisté, že
á#
Tak bylo vyjednáno a čestní
mužové pokládají za svou puvin
uost dostáti slovu.”
„Nikdo nám nemůže cti upírat,
ale jsme téí-obchodníky a otci ro-
din .... Dali jsme do sá«ky mno-
ho peněz.. í a připustíte snad,že
obchod DeroyuŮv není dnes více
tím, čím byl včera....”
- „Kam-směřujete totito vaší ře-
čí!” tazal se Mercuzza hrdě.
Řečník, nedaje se másti, pokra-
čoval klidně: „Naše mínění jest
jednoduše totu: Nepochybujeme o
vaší poctivosti, ale nevěříme, že
byste mohl platit tak jako dříve.
Proto vydáme lodě jen proti hoto-
vému zaplacení a žádáme bezod-
kladné vyplacení peněz, které jaté
nám dlužen.”
„Nečiníte dobře, púnov^....”
ozval se pojednou jasný a pevný
hlas ode dveří pokoje.
Zraky všech obrátily se v místo
odkud tato slova vycházela.
Mladý, elegantně oblečenj* muž
překročil právě práh pokoje, po-
zdravil přívětivě a dvorně všecky
přítomné a postoupil o několik kro
ků do předu.
Mercuzza, spatřiv mladíka,zble
dl, noliy~še inu chvěly a studený
pot vystoupil mu na čelo. Musel
se zadržeti psacího stolku, aby ne-
klesl. , -
Stavitelově lodí nadarmo namá-
hali svůj ostrovtip, kdo by asi mo
hl býti tento mladík, jehož objere
ní se mi pana Funcala tak mocně
účinkovalo.
Korá—neboř ona to byla—spo
zorujíc uleknuti Mercuzzovo, před-
sevzala si rychle jeho obavy za-
hnat!.
„Prosím, pane de Funcal o od-
puštění za překepčení dobrého spŮ
sobu. Nenalezl jsem uikohd v
před pokoj i, jenž by byl mohl vám
můj lístek odevzdali n-proto jsem
si dovolil bez oznámení vstoupiti.
Vzithr tííthu se však-těším z nílio-
'ij'i^terámně.dp|
něsem-viďcHipifř; ftébuť tfck
zvěděl jsem, oč se zde jedníca mo-
hu vám prospěli.”,
Bývalý dozorce nad Černochy
zatím se byl trodiu vzpamatoval.
Jeho zkřivbná tvař však dosud svě
čila o mocném pohnutí*. Ten obli-
čej i hlas přicházely mu tak má
mé.
Korá vytáhla ozdobnou tobolku
vykládanou slonovinou, vyfiala z
ní navštívenku a podala Španělovi
řkonc: „Dovolte, pane, abych se
vám představil.... Lionel War-
ton, sestřenec pana Roberta Brigh
ton% bankéře ▼ Kalkufě a tMjiiso
v stele vašeho domu.”
Mercuzza volněji si oddechl.
V téže hodině, co odbýval se
vylíčený výstup v domě Martiala
Dereyna, vstoupil Requin do hote-
lu ’,,u anglického dvora“, a dal se
ohlásili u paní Beauchampové.
Rosa i v Havru držela se svých
pařížských zvyků. Chodila pozdě
v noci s[At a teprv k poledne vstá-
vala. Toho dne vstala o něco dřív
NecMlt trápit! se nesáživeostí a ja-
Roberta Brightona! Buďte mi sr-
dečně vítán! Co vás sem přivádí!”.
„Vlastním účelem mé cesty by-
lo, podat! vám k výplatě panem
Dereyne m podgpsanou směnku na
třikrát stotisíc franků.... Nyní a-
le rozhodl jsem se jinak. Můj n-
jec už dvacet let je y obchodním
spojení s vaším společníkem a vá-
ží si domu Dereynova. Utrpěli
jste ovšenuznačnou ztrátu, ale to
nemá vám překážeti, abyste mezi
obchodníky zdejšího města zaují-
mali první místo.”
Stavitelově lodí udiveně na sebe
pohlíželi; nevěděliť, co ze všeho
toho si mají vybrati.
Mercuzza však nyní nadobro se
upokojil. Jméno Roberta Brighto-
na zahnalo všecku pochybnost o-
hledně osoby mladíka. Pravil si,
že jen vzdálená podobnost tohoto
mladíka s jistou osobou ho znepo-
kojila a z rovnováhy ho přivedla.
Celou pak věc připsal na účet pře-
drážděné obrazotvornosti.
„Děkuji vám, pane Wartope,za
laskavá slova, která jste ke mně
DTotovd itHkaHa darmo s každou
lahví 8hiloh’s Catarrh Remedyí sna
... ... | co
si mysfítú. PráVfilF^Fibn, .že jste
neodo’atelnou.... třeba bych za
ta slova ii vás v nemilost upadnul.’
„Ó, u muc v nemilost nepadne-
te. I já miluji přímost; nemíním
však, že jste přišel proto, abyste
mi přednášel krásné řeči a k tomu
tak časně z rána.”
„Skutečně, krásná paní, vyjá-
dření mého obdivn bylo vyvoláno
jen vaším okouzlujícím zjevem a
není vlastním cílem mé návštěvy.
Jedná M mi ^télo johvíli něco ji
ného,”
„Snad o toho chuďasa, vašeho
chráněnce?”
„Nikoliv. Tomu vede se již vý
tečně. Přivádí mne k vám záleži-
tóst obchodní. Náhodou dqsleehl
jsem od iného bankéře, pana Jáni-
lla, že-nedaleko Havru máte leto-
hrádek, jejž byste ráda prodala.
„Ach, ano, mou villu v Ingou-
ville.... Velmi zřídka tam pře-
bývám, nepřináší mi ani halíře u-
žitku, ba naopak, její vydržování
stoji inne ještě peníze. Přál byste
si ji koupiti!”
„Ne pro sebe, nýbrž pro jedno-
ho z mých přátel, který teprve do
Francie přijede a jenž mi uložil, a
bych mu nějaký letohrádek v oko
lí Havru vyhledal. Jsem jím spi-
nomocněti koupi uzavřití a dáti zá
vdavek, ovšern budouli podmínky
mírné.”
„Znáte mou villu!”
„Jenom povrchně, podle vylíče
ní pkha Jawilla.”
„Nuže tedy si ji napřed prohlé-
dněte. Není zařízenu podle nej no-
vější mody, ale stavení jest vkusné
i důkladné.”
„To je hlavní, čeho si můj pří-
tel přeje,” odvětil Requin. „Dpvb
lite-li, tedy použiju vašeho laskavé
ho pokynuti a villu ai prohlédnu.
Od Menir kříži, boka aoprsou uší
všilo Shiloh’s ~ '
promluvil,” pravil pan de Funcal.
„Těší mne, že nesdílíte plané oba-
vy těchto pánů.”
„Podobných obav opravdu ne-
mám,” odvětila Korá, -„a myslím
že podaří se mi i tyto ctěné pány
upokojit. Mám úvěr na dva milio
ny u bankéře Janilla. Nabízím se
nejenom k přenešenf tohoto úvěru
na vás, nýbrž zaručuji se i za za-
placeni částek, které tito pánové
při odevzdání lodí budou požadova
ti. Kcete, pane Funcale, i vy pá-
nové, jste-li s tím srozuměni!”
„Souhlasíme!” volali stavitelé
jeden přes druhého.— ----—
■si pravdě nepodobno,” odvětil Mer Vý jste sestřencem pana
s úsměvem.
„Ovšem, kdož ale medii předví-
1 ztrátu obou lodí „Tancarville*
„Morlaisien“!.... Stíhá-li člo-
tůka neštěstí, je všechno možné.”
Naproti tomu nedalo se ničeho
ítati. Mercuzza pokývnul hla-
n.
„Nemíníte, ctěný pane,” pokra-
val stavitel, „že by bylo dobře
ihodnoeti se o záležitosti stranu
čtyř lodí, jež v loděnicích prá
A jsou pro vás dohotoveny!”
Mercuzza uznal za dobré zahrá-
I ji na překvapeného.
„Dohodnouti se! O čem! Vždyf
ti. včera jsme se o všem dohodli.”
„Včera—ovšem—ale zdali ještě
ss jsme se vším spokojeni!”
„Vyjádřete se jasněji, pane, ne-
lni vám.”
Sem jist, pane de Fnnoal, že
e tolik obchodního rozhledu, a
is dobré stránky pochopil na-
ání.... Obchod je obchod.
jsme se ústně, Že firmě
a spol. povolíme mírné
totiž asi v půljedenácté a očekáva-
la svého vlásenkáře.
„Domenico Beballal” tázala se,
pohlížejíc na lístek, který jí ko-
morná podávala. „Seballa....
Sebalia.... neznám ho. Co mysli
tea člověk, že mne obtěžuje v čas,
kde našinec sotva oči otevřel”, -r
■ „Madame, je to mulut ae šedi-
vými vlasy, ale vzdor tomu ještě
velmi hezký muž.... elegantně
oblečený... • Celý jeho zevnějšek
poukazuje na velké bohatství ....
„Ahá.. ♦ • už vím.... už vím,
je to hrdina včerejšího rána....”
zvohrln Rosa radoštiiě překvapena.
„Ten má na spěch, aby mne zase
uviděl! Nedivila bych se, kdyby se
do mne zamiloval.... na mou
čest!”
„Co mu mám vyřiditi?”
„Že jej přijmu.... Popros ho,
aby okamžik počknl, pak přijď zas
sem;—pročešeš mi trochu vlasy. ..
Počkej, dříve mi podej škatulku s
líčidlem .... Tak, teď jdi.. . ”
Asi za pět minut dula Rosa uvé
sti hosta do malého salonu, jenž
sousedil s její ložnicí. Sotva že u-
slýšela na druhé straně dvéře ote-
vřití, vstoupila taktéž do salonku,
zahalena jsouc v ranní oblek s čer-
venými mašlemi; pěkné husté vla-
sy nedbale měla zapleteny v plete
nec, jenž po šíji se jí vinul až k
pásu.
„Odpusťte, milý puiie Seballa,
že vás takto nedbalo přistrojená při
jímám,” provila se sladkým ústně-
vnra, „zromi jsem vstala a ne-
chtěla jsem se připravit o potěšení
vás co nejdrovc spatřitl.”
„Jste Velmi laskavn, madame,
dovolte mi však podotknonti, že
právě touto *nní toiletou, jen na
spěch odbytou, tnožnodi ještě více
krásy jste nabyla.”
, „Jste velmi galantní, pane Se
bulla."'
Rsatáa — -
od Xavlera De MoutepiciM.
V řeitiuu upravil FrsntsLisr. ,
(Pokračování.)
Obava tato ukázala se v brzku
hž příliš opodstutněnou. Stavitelé
lodí zrovna jako Mercuzza, četli o-
ny dva řádky v „Čonrieru“. Prv-
ní jich starostí bylo, sejiti se do-
hromady a poraď ti te, co mají, vů
či tak důležité u choulostivé věci
činit.. Byli brzy sjednoceni, nedů-
věra a strach o vlastní peníze ne-
Je tam někdo, jenž byuune mohl
provésti a mi vše ukázati!”
„Ano. Člověk, který udržuje
mi dfim i zahradu v pořádku, je
tam od desáté do Čtvrté hodiny od
polední. Rekuete-li mu, že vás já
posílám, provede vás celým stave-
ním i zahrndon.” ——-
„A za jakou cenu byste chtěla
villu prodat?“
„Za padesát tisíc franků.”
„Je tu pevná cena?”
„Ještě vám nemohu říci. Dříve
si villu prohledněte. Bude-li se vám
líbiti, dojděte k mému notáři, pa
nu Berthelinovi v Bursovní ulici.
Je to slušný, přívětivý muž, s kte-
rýmž se můžete o všem dalším do
hodnouti. Mne činí obchodní zále-
žitosti nervésuí a proto ae jimi ani
zabývati nechci. Nerozumím tc mu
též ani za mák a nechala bych se
ostříhali jako ubohý beránek. 8
panem Benheliuem dobře vyjdete
Rozumí svétnn povolání a neošidí
mne, ale nebude * též žádati více,
nežli jest slušno a sprovedlivo. Ny
ní však, milý pane, mějte mne o-
hiluvenn. . . . neposílám vás pryč,
chraň bůh .... ale. . .. ”
„Prosíte mne, abych odešel, je-
li pravda?”’tázal se Requin.
„Můj bože... ano.... Jsem
pozvána k jisté přátelské- rolíněi k
snídani a nejsem ještě ani uóetána
ani oblečena.... jinak bych vás
od sebe ještě nepustila - . . . Tedy
na shledanou, pane Seballo!”
„Na shledanou— a na brzkou
shledanou, krásná paní,” odtušiťs
poklonou Requin.
„I já doufám, že se brzo zase
shledáme..., Pojedete do Paříže
pane Seballa!”
„Ano, za několik dní.”
„To inno jěií.... shledáme se
tam. V Paříži setkáme se snadno
v divadle, v bnloHském lesíku,zkřá
kol i, urn^amé,. je to .
pra vá a
„Pane, nevím opravdu, kternk
bych vám poděkoval," pravil Mer-
cuzza.
. IX.
„Nejste mi žádným dikem zavá
zán,” odvětita Korá. Uzavírám ob
chod— u myslím, že obchod dobrý
Zamýšlím několik let ve Francii
ztráviti a část mého nepatrného
jmění vq velkoprůmyslu téte ze-
mě uložili. Mám důvěru k domu
Dereynovu a poskytuji mt úvěr
jednoho milionu pod tou výminkou
že celé téťb částky upotřebeno bu-
de k zaplacení právě ve stavbě se
nalézajících lodi. Tito pánové ne-
potřebují tedy více, uežli poukáz-
ky v bankovním závodu pana Ja-
nilla podali, jež stvrzeny budou
podpisem pana Ftincala. Jste a lim
spjkojeni, pánové?”^
Stavitelově lodí se zářícími obli-
čeji horlivě přisvědčili hlavami.
„Budete tedy mým tajným spo-
lečníkem?” tázal se Španěl.
„Nikoli.. .. půjčím vám jeden
milion—toť vše.”
„Na formě nezáleží • • • Proka
zujete mně a mému společníku ve-
likou službu n to jě věcí hlavní.”
Zároveň podával Mercuzza ruku
doupiělému panu Wartqnovi. Ko-
rá.činila. i
- WjÉ .
hneduAyiií, věc do pořádku. Nrtpí
známím níu úvěr,, je iií * poiky-
tUjk-Můžete a těmiťi pány-s|Hilcč-
ně dojít k našemu bankéři a nechá
ti sl vepsat! úvěr-do knlti. Puk vy
stavíte mi dluhopis na milion a tři
krát stotisíc franků.” ’’
,^Milion a třikrát sto tisíc! Proč
to!”
„Poněvadž směnku podepsaiipu
pánem Martialein Dereynem á zuě
jící na třikrát stotisíc vám vrátím.
Celá suma bude pak splatná, kdy
si toho budu přáti, což vám ale na
měsíc napřed oznámím. Úroky ob-
nášeti budou pouze ,pět procent.”
„A mnoho-li budete žádeti z u-
žitku obchodu?” tázal ae Mercdzza.
__„Ničeho,”____\
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 4, No. 14, Ed. 1 Thursday, April 18, 1889, newspaper, April 18, 1889; (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1294762/m1/2/?q=%22%22~1: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.