Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 5, No. 5, Ed. 1 Thursday, February 13, 1890 Page: 3 of 8
eight pages: ill. ; page 40 x 26 in. Digitized from 35 mm microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
sát
=S=
Falešný princ.
ti. Zdvihl se ■ pytle, na r
dně."
Xaverovi zdálo se, jako by to ven
,Nu, a tož myslíte, že zmoudří
tnesi krysami ve sklepě !* proho-
Imnh
i*
,Ach, vše jedno*, svolal stařec.
,Nemohu to hrbaté stvoření ani
vystáti a musím jej z pobídky aa-
vírati, neboť tančí v jednom kuse
kolem mne jako chromá kobylka.'
tni rty a feirokon bradou.
Jeho obličej vypadal v seomra-
ku*jako stočený jelek, tuk řídké
špičaté vonsy stély na jeho perga-
menové ktyh.
Jeho oděv byl rozedrán a ve-
skrz sama sán vápnem a všetnož-
nou nečistotou pokryt.
Xaver viděl, jak stařec právě
svůj od pití lihovin modrůčervený
nos vstrčil do schránky na doutní-
Xy—a~r této ftttekopo! se rukou
hrabal.
-7-^
pomufc nebo „Mukl” jak jej jme-
vyr starce přemluvili, ,nechte ny-
ní chlapíka přece jednou ven s ú-
krytn a já myslím, že nenačte být
tak hloupým, aby nemohl pfinésti
aěkolik lahví letošního.*
,Hm, učinil' jste patrně dobrý
lov*, pravil stařec, jehož oči v oče
kávání vína se svítily.
v; ,Vy přece víte, starý, jak to ve
na.
Přece vtek obával se každým o-
kamiikam, ie čude od něho vrtěn
do propasti nebo studny.
Proto jak ulekl se, kdyi po je
ho tváři přejelo jej něco zvláštního
a jeho ramen se doteklo.
Co to mohlo hýti. 'f '
Kráčeli dále. Byl vidy na mysli
úzkostlivějším. Nejraději by neo-
brátil, kdyby nebyl věděl, ie má
tak blízko k východu jako ku vcho
du. Krev stavěla se mu v žilách.
ním. ‘■/.,.LJ
Zdálo ae, ie mn nedůvěřuje.
Tento šel ihned s ním, net
mu na těch Věcech nezáleželo.
. Vystoupili na dvůr, hadrář <
strčil závoru n jedné stáje a o
vřel dveře.-
Skjtal se jim děsný pohled.
Nepomuk* letel tu schoulei
skroucen na otepi slámy, která
byla právě čerstvá. Hlodal na
dé chlebové kůrce. ■ ; - - 4
v přebytku na duchu. Jest to echy-
tralý potměšilý chlapík a má diva-
delní nadání, které by mu mnohý
komediant záviděl. Znám jej zcela
ře a bledý pruh světla osvětlil ve
sklepení vlhké stihy a špinavou
hliněnou podlahu.
Xaver tlačil baropa ven.
„Bohu diky 1" zvolal. tento
„konečně opět něco světlá n vzdu-
chu, budu mneeti tudy vždycky
prouházetH-
Xaver pokrčil ramenatna.
-„Příjemné to není,” mínil. „A-
le zde projdete v jistotě a nepozo-
rován a ve zcela jiné Části města a
v pádu pronásledování policií'jest
tato procházka přímo příjemnou.”
Maďar to nahlédl. <
„Kdo chce k cíli nesmí se štíti-
ti špatných cest,” pravil sám
bě. •
Byl nyhí veden přes jakýs dvůr
do*malé uličky, která ústila ve sta
rém rozbitém domě.
„Jděte jen zde podél přízemím,
vraty přijdete na ulici. Očekávám,
te aic neprozradíte” pravil temně.
Maďar zachechtal se.
„Mám sám sebe řozati 1” tázal
se. „Dobrá odvětil Xaver. Tam te
dy vede cesta. Kdyby dvéře byly
zavřeny tedy byste musil učiniti o
kliku. Tam v právo do chodby a
malou brankou, ve které jest kli-
ko na psa. ,Vzchop se, půjdt
kousek cesty.*
Mladík se rychle zdvihl.
Jeho oči blýskaly radostí, žě i
se na minutu bude na. svobodě.
Xaver pozoroval jej ostrýu
zrakem.
,Zde máš peníze*, pravil tenl
a dni mn návody; ,běž tedy a $
řiď dobře svoú/1^1®/.
,Nukl‘ odběhl* jako skřítek <
tud.
,Proč pak neodešlete mlád
ku všem všudy, když s» • ním
lik musíte trápit! 1* tázal. se ?
krádeži a v kalu (oviti.
,Ten »e podiví*, myslil Xaver u
zebe, když te shýbal aby prošel
domovními dveřmi. ,Jon jestli
„mladý pán** bude moci mluviti
ae mnou 1* M
Kráčel nyní přes kostrbatý
d»ůr, na kterém, jak on věděl, na
lézala se kancelář a „pokladna**
ničemova. ' “
. Pohlédl <4nem, u kterého byla
jedna tabulka vymáčknuta a proto i
papírem zalepena, ale tento byl
roztrhán a opět papírem zalátán.
Ve světnici stál stůl, u něhož by-
la jedna noha ulomena, která pod i
ložena byla cihlou.
Za tímto stolem seděl špecht, 1
aai ŠodosáťTletý, plešatý člověk s
orlím, ostře zahnutým nosem pod
vysokým svraštělým čelem, malý- kousek oesty.
kým.
První láhev byla už tatam a
lada velice nadšená.
Vlno bylo dobré a stonplo h
ko do hlavy.
,Musím ae přece podívat!
Stáje, zdali tam Nepomni seŠ
pravil starý Špeohl a zdvihl i
povážlivě vrávoraje.
Nepřítomnosti ňpechtovy p<
lil Xaver, sby do jeho sklenic*
namíchal prášku, který od Zirna-
gyi-a obdržel, *by jej 1 případu
nutnosti n Magdaleny použil.
,On jest beránkům, jepž sn
moje hříchy*, pravil hadrář. ,
sím vždy mfti někoho, na n,
bych si mohl vyliti slotů*
Xaverovi napadla nyní zvlá
myšlenka, a on uzavřel, te jí r
zdějlprovede.
Malý hrbáček byl rychle zpět
láhve, které držel pod rMtnefien:
zdály ee býti obry proti němu. "■
Nalézali se nyní vo světnici
kde poprvé Xaver hadráře zastil
a Nepomuk postavil nyní láhve n
židli. Mezitím co Špecht z polt
přinášel sklenice a k oběma zái
so obrátil, chtěl hrbáček
nazpět o
silněji. Pomni na duše v očistci I”
Baropa projel mráz,; ",
Oo mlnťilo tak výstražně. Zdálo
ae mu, jakoby to byl hlas hospod-
ské, který zde v této klenbě tak
pozměněn zní.
Ale, jak mohla žena Vincentova
tak náhle sem příjíti, vždyť přece
zůstala nahoře ve světnici-
Což přišla sem jinou cestu i
Nemohl o tom dále přemýšleli,
neboť sténání dalo se nyní zcela
na blízka a zcela zřetelně a zauja-
lo jej to celého. •
Xaver uchopil se ramene baro
nova a křečovitým stisknutím a tá
hl jej násilně kn předu.
„U všech ďáblů, kdybych byl
raději zůstal na denním světle,”
klel Zimagyi před sebe.
Bylo mu horko i zimě.
Konečně bylo pozorovat! v něj a
ké vzdálenosti poněkud světlo, to
ale zmizelo opět, poněvadž učinili
zatáčku. -. ... _
Náhle Xaver zastavil, se, jakoby
neznal další cestu, avšak jen np ně
kolik okamžiků, pak pokračoval
ve své cestě. : ■ ;Vi
Náhle klopýtl Zimagyi přes ně
jaké překážky.
» P®hh>! —” zaklel hle-
šitě „já myslím, to jest lebka, co
zde leží, a kostí !-Celá lidská
kortro 1 — ďáble tnhle zas, tedy
skutečně katakomby — za živa po
hřbených a zavražděných.”
Společník jeho mlčel?Jím to ne
hnulo.
„AnO,” pravil Zimagyi, „to byl
pro Magdalenu pohodlný být. Ško
dg
ta to posvítil; no, až po
Naslouchal a napjatýma ušima.
. Oo to bylo!
. Tichý stou bylo slyšeti..
Nebylo to zcela jemu na blízku,
nýbrž zdálo to, Že přichází to z ně
jakého úkrytu. *
Mělo to býti to tajemství í”
Xaver počal nyní, jakoby stená-
ní přehlušit! chtěl, nahlas hvízdá
ti. Zdělo to děsně v tomto sklepe
ní.
Ziiuagyíovi zdálo se, jakoby uy
ní oba zatáčeli se a cesta šla d<>lů.
Ušli nejméně' sto kroků a půda,
která pod jich nohama zněla, stala
se pojednou měkči.
Ačkoliv Xaver silně hvízdal, sly
šel přece Zimagyi v přestávkách
—■tr.Ta-r.7.-.v'
Ale pravi^aké opět, te bez nČi
ho sotva ntfflil dozvědět! se tajem
ly dvéře porouchány a nikdo na
opavn jich nepomýšlel. r.
i“’ ;’; Ait>m<ía c (My-
(Pokračování)
„Tím lépe,” qpra-íl Zimagyi.
„Pak dá se jí cítit, fe při tom něco
ae dá vydělat; Nyní už o sedmé
jest tma. Hodinu potřebuje tako-
vá žena, aby se ustrojila, tedy mu
sí o šesté přestátí prát a žehlit, to
už nějak navlekneme, to přijde v
druhém díle. Jest jenom otázka,
' kam má být Magdalena dopravě
• ‘ na W .
c • ■
„Dovedeme ji do hotelu,” mí-
nil Xaver.
„Nesmysl! Musí naprosto z mě-
sta,” pravila Vircentova. .
„Já to mám !” zvolal Zimagyi.
„Posel musí říši, že má kýt Mag-
dalena dodána k některému ven-
kovskému faráři, s kterým hajný
jest dobře znám. Pátrejme po ně-
jaké vesnici. Znám jednu, do které
musila by Barbora s Magdalenou
kolem tunelu, kterým vede želé-
___niční trať. Znám -to místo, je 11 vý-
borně k tomu příhodné, abychom
provedli vlastní plán. Tí m zmo-
cníme se děvčete.”
Zimagyi hleděl blýskavým a oči-
ma na Xavera a stařenu.
myslíš I” tázala se tato své-
ho syna „iďbí se ti tato myŠTéh-
ka či nelíbí F . . 1 a.
2 J „Ano, ano,” odvětil tento, já
5 „ale právě přemýšlím, koho by-
chom mohli použiti za posla. To
ostatní jest hračkou — ale od t<»bo-
to posla závisí vše — ten musí do-
bře rozuměti řemeslu. Hro, — ne-
víš nikoho, matko z našich známo-
stí, kdo by se k tomu hodil J”
„Vem přece svého „zeleného
Jindřidia” navrhovala Žena Vin-
ceutova. To přec už jest povedená
> znám‘ost.”
„Nemá žádnou maminku. Zlé
■ / nejedná se o to, aby padělal listi-
ny, křivě přísahali anebo jiné'Či-
stě osobní zločiny dovedně prové-
eti, nýbrž někoho přett ářkami kla-
mat! a pohnouti jiné ke krokům.”
\ ,,J-kbyk> by to s „Chameleo-
nem !” mínila VincentovA?
' „8 tím už by to Šlo, ale ten chla
pík nemá žádnou odvahu”, odvě-
H1 Xaver. Počkej tu tni přichází
myšlénka Ty přece znáš hadraře
épechtu*
„Ach toho!” tápda ae žena
Vincentova kývajíc tflayou „ten!”
;,Nesmysl” odvětí Xaver „jeho
< ,«jd“ím.” ~ý; A ‘
„Ob má ten Špecht, nějakého
eyna!” zvolala udiveně.
„Není jej tak často viděti”, vy-
světloval Xaver, neboť starý zaví-
rá jej: o *odě a chleoě po tři dny
' ve skleně, kde krysy a myši by-
. ďlí.”
,^ak” tázala ae hospodská, an
Zimagyi vděky naslouchal' proč
*^io
„Ano, kdo to může věděti, mla-
dík není žádným vzorem krásy,
které by slunce se súHbon vočaro
válo — ale ion nemůže za to, te
jest šsredným a má zlomyslný hrb.
Zdali jej jeho otec proto ukrývá a-
neb má jiné pohnůtky k tomu,
~ kdož to ví! Na každý spůsob jest
Starý Špecht flákýtn krkavčím ot*
nem, který by nejraději svého sy-
na hlady zemřít i nechal. Ale mohl
by na něj býti hrdým — oo mu
byly prsteny a drahé kameny.
,Stará kůže*, syčel mezi zuby,
.kdybych jen věděl kde n tebe se-
dí muzikanti! Ale od „Mukla** ne
jde něco dozvědět! se.‘
Xaver zaklepal nyoí ně okno.
Stařec pohledl vzhůru.
,Dobaý den, Špechte*, zvolal
Xaver. Vy mne už asi neznáte,
co i*
Hadrář odložil skřínku na dout
niky stranou a přistoupil k okou.
8 tázavým posuŮkem pohlížel
na nezvyklou návštěvu.
,My jsme se dávno neviděli,
Starý*, pokračoval X»rer. ,Nn, a
jak se-daříjtálél* . ..
Špecht zahučel před sebe, čímž
nazsačil, Že mu to přicházelo na-
nejvýš obtížné.
,Rád bych s vámi nzavřol něja-
ký obchod*, mluvil ■ Xaver dálo. ,
,Máte tak mnohou vzábnost, snad
najdu to a to mezi pimi, co se mi
bude líbity*
Špecht stal se už poněkud přivě
tivějším a vedl Xavera do skladu,
kde mnčtetví pytlů s nejrozmani-
tějžími a. dobře vedle sebe seřsdě-
nými hadry stálo.
-;^ftteoval uni stále hodinky, dý
ký, mince, sbraně a jiné krásné
věci, které Xaver jednu po drahé
zkoušel., ,i ,
,Kde pák máte svého syna Mu-
kla !* pravil lhostejně, mezitím po
zkoušel zlatý prsten na svůj prst.
.Zavřeného jej mám*, zvolal
Špecht.
,Oo!4Proč pak !* tázal se X»
ver udiveně.
,Eh, ten chlapec jest příliš hloti
pýl* bručel stařec.. _
mrkaje očima.
V okamžiku zmizely peníze v
kapse u vesty hochovy.
**,Oó tu ještě stojíš a chytáš lel-
ky 1* obořil se nafl stařec stavě skle
nice na stůl. .Pryč, ven, kam pa-
tříš !*
Mladík poslechl na slovo.
Vytratil se se světnice a obrátil
mezi dveřmi obličej ještě na X
vera.
Tento pozdvihl, aniž by to b
stařec (pozoroval, ukazováček <
výše a udělal na hrbáčka velké
či. r- • , _
,Mukl* pokynul, le^tomu ros
Xaverovi napadlo, jak rosil
tváře chlapec dovede nápodo1
Stařec musel sám být hloup
že přikládal svému synu tuto
stnest. Mukl byl příliš chytr,
a jako stvořsn aby hrál úloha
ala-
Šlo mu nyní jenom o-to,
starého, který proti hrbatému
sedlým byl, od tohoto odvrátil
To nezdálo se Xaverovi těž-
„Hezké! Proč nejdete až tam
se mnou!”
„Mám své příčiny.”
„A přijdu opět zpět !•*
„Musilo by ae to nejlépe za no-
ci státi z obyčejné strany, pak až
vás nikdo neuvidí.”
„Ale naše láležitosti ipohly by
tc vyžadovat!, abych sem i za dne
phéel?”
Jící jějokolnoetí.oddávůlyoostčtt- adea, jehož
n«j<«: •» jest uáš.
„Jak jest stár ten chlapík, tázal ství, která s devčetem byla spoje
ee Zimagyi.
. „Teprve čtrnáct roků,”, odvětil
Xaver.- -V1- -
V Všech všudy pl' zvolal baron,
„ten to může dále přivéatí t$- >
Vypadá ale, jakoby byl teprve
devět roků”, podotkl Xaver, scela
malý nepatrný chlapec před nímž a
ni holub ani vrabec neuletí.
„ A tato zdánlivá nevinnost mo-
hla by našim zájmům posloužit! i”
tázal ae Zitr.agyi.
„Zajisté I” pravil Xaver, „ode
béřn se ještě dnes do sklepa a bu-
du hleděti jej pro sebe získati. My
šlím, Že mi to nebude těžko au uio
hu přialíbiti dobrou odměnu. Ně-
jakou tu maličkost na penězích to
přece bude státi — poněvadž bude
úplně rozedráii, irinsíuje jej přece
obléci , i kdyby to u vetešníka by-
Jo." ;v"'-
Zimagyi hodil svůj plný sáček
na stůl a ‘pravil: ~ “
____„Myplím, pro dnoáeka zítra to
dostačí — pak více.” ,,
Matka i syn sáhli zároveň po
sáčku hrabivýma rakům*.
Xaver byl rychlejším.
Pohlédnul pichlavýma, závisti
yým pohledem nu stařenu a sebral
peníze. *, k. *
„D’áble, jest již,” $volal Zima-
gvi náhle vytahuje z kapsy draho
hamy posázené hodinky. „Mmím
okamžitě /pryč ! Jak mohu odtud
tajně zmizet!! — Nesmi mne ni-
kdo viděti. Magdalena poznala by
mne ihned.”
„To jest osudné, že tato Magda
léna musí bydletí právě vedle,”
pravil Xaver rozmraeuě.
„V^ď přece pana barona sklepě
ním,” radila; tena Vincentova.
Xaver učinil divoký posuhek a
pobledl piehavě na matko. -
„Vždyť ani nepotřebuješ světlo
rozsvěcovat!,” šeptala mn do ucha.
Záleiiťošt a Magdalenou jest přece
důležitější,” dodala.
Zimagyi činil, jakoby nic nesly
Sel.
„Veď přece pana barona sklepe
nim, jak už praveno,* vždyť přece
nesmí railostpán na ulici viděn.”
„Dobrá !” pravil synr. „Pojď
tor (/s - ///'>-• •
. Zimagyi dopil zbytek vína v 1*-
hvi a zapálil si čerstvý doutpík.
Učinil tak v úmyslu, aby temhé
sklepení, skrze něž, jak zašle-
ohnul, měl býti veden, poněkud
osvětlil, aby možno-li přišel na ta
jemství, jež před ním mělo zůsta-
ti skryto.
Xaver jej ale žádal, aby dout-
ník s aebou nebral.
„Proč!” tázal se Zimagyi odive
ně
„Jest nebezpečné, poněvadž
jest tam uloženo a noho prachu,
kudy vás po/édn.” .
„Taktak, mnoho prachu iNe-
te, pak to nechrne,” pravil poně-
kud rozmrasně.
Nesměl však svou nevoli dáti
nsjpvo, poněvadž oba tyto Hdi k
provedeni svých plánů potřeboval.
Xaver vedl barona z malých za
duích dveří přes temnou chodbu a
několik schodů dolů přes malý
dvorek,
Pak otevřel velikým klíčem dvé
ře u sklepa a stoupal se svým prů-
vodcem po příkrých kluzkých scho
dech dolů, které vedly do temného
sklepení.
Zde kráčeli zvolna podél stě
ny- . -
'„. 'Xaver uchopil barona za ruku.
Zimagyi hmatal svobodnou rukou
kolem ««bn nemohl však nic zviáět
ního nahmatali. Kráčel naproti své
Xaver hleděl před se.
Stel S« zamlklým a netečným.
Ňa každý spůsob, proto te mu-
sil s nepovolaným skrze sklepe-
ní. ’. - ;
Zinmgyi poznal, te není dobře.
třešně jisti s tímto synem z ham-
pejzní
,;Nufe!” tázal se jej.
„Tam pod troubou okapovou
najdete skříň,” pravil X a v e ř-
„Zdvihněte poklop a najdete kno-
flík, ten stiskněte a sečkejte pak de
set minut na mne.
„ Ah, elektrický telegraf zvo-
lal Zimtgyi užasnut.
Xaver už se ale od něho odvrá-
til.
„Tedy vyřiďte to dobře s hrba
tým klukem,*’ zvolal baron ještě
za ním, „i já zařídím své přípravy,
běží tu o získání hezké sumy.**- -
Xaver pokynul jenom roztnrze-
ně.
Mesi tím co Zimagyi se vzdalo-
val, schoval se sa křídlo vrat a vy-
stoupil opět když s jistotou mohl
za to .míti, že tento skutečně byl
pryč.
Pak otevřely abyčejným zrakem
neviditelné padací dvéře, stoupal
po schodech dolů a zmizel pod ze-
mí, která zde úplně byla podezdě-
na. ’ , *,'v„t'
Brzy dospěl opět do pokoje, kde
1 Ilka nyní s dítětem se nalézala.
Hrubě poručil sestře, aby poda-
la mu kabát a klobeuk.
Když pek se náležitě učesal, o-
pustil mlčky dům, aby se odebral
k hadraři Špechtovi. „
Dům tohoto mule ležel v nej stár
' ší části města a sice v úzké,a v
ksždé roční době špinavé ulici.
/ Nízké dvéře, a které, jak v dří-
vějších Čaaěch bylo niodou, měly
dvě křídla, byly právě otevřeny,
tak že mohl vebázeti a vychácetí
kdo chtěl. '/•V Z-/-/?
a blíže přicházelo. Právě když ba
ron myslil na strašidlu, bylo toto
zde. .
Tn zašus(ě.o kolem jeho tváří a
doteklo se jeho vlasů, tak že sprá-
sknul ruce dohromady. Sotva že
zpozoroval, že Xaver pustil, zaše-
ptal;
„Opět jsem zakopnul.”
Tu někdo promluvil.
Zimagyi nemysUl jinak, než te
jest v katakombách zdánlivě mrt-
vých-a te tito opětně vstávají, o-
pětně se probouzejí. ■■
„Nech havrana !” pravil- hlas
hrabě- a určitě.
Tento letěl krákoraje kolem a
opětně Xaver po něm máchnul.
x „Nech hsvrtmaT’ opakoval hlas
nikdo nedovede nápodobili.”
P"*0 *!■'4 W MeM* ■ '' :■ .'VV ;
i mu průvodčímu velmi opatrně ne-
Poněvač
neměl chuti
ly kolem, kts
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 5, No. 5, Ed. 1 Thursday, February 13, 1890, newspaper, February 13, 1890; (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1294805/m1/3/: accessed July 16, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.