Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 20, No. 5, Ed. 1 Thursday, February 2, 1905 Page: 3 of 8
eight pages: ill. ; page 22 x 15 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
SVOBODA.
S
Tím vším jsou vinny ženy
0 páleni davlniku.
Povídka ze života mskího.
Obchod s vejci v Dánsku.
tucet.
krev stydne v člověku.
Ostrov Formosa Či Tajvan.
ho přátele a jich dítky. Poslední vůle M-
kdyby aá-n Ambro, je hostů a bavů.
“Přijel!” pravila Olena udý-
chaným hlasem, jako by oznamo
vala o požáru, nebo o tom, že
zloději odvedli trojku baťuško-
vvch koní.
“Co pak?” pravil otec Chari-
tou v prostotě srdce neznamena-
je ani jedovatěhotonu niatuščina
ani pohrdavého, dvakrát opako-
vaného výrazu “tvůj otec Nil”.
"A jak pak: najednou v noci se.
ítyrrni vozy vjede! Kdopak se
to v noci stěhuje? Niltdy jsem to-
ho nevídala!"
“Nevidím tu ničeho divného!”
' prc^ě a rozumně odvětil otec
Chariton. “Přijel asi po železné
dráze na příklad do Cybulkina,
nuže, co pak tam měl dělati? I
jel. Tu pak ho noc zastihla ”
“Ano..,....Nu, ale přece je todiv-
no: stěhovati se — a najednou v
noci!" stála na svém matuška.
V tu dobu na prahu pohostin-.
ského pokoje objevila se Olena.
Už to pouze, ‘že odhodlala se ve-
jiti <^> kabinetu přímo, a to v ta-
kovou hodinu, kdy, jak jí bylo
dobře známo, baťuška se modlí,
ukazovalo, že byla velice rozčile-
na, a.že se přihodila nějaká zcela
neobyčejná událost.
“Co chceš? Což jsem ti neká-
lala, abys odešla?” otázala se jí
matuška, ale po'očích jejích bylo
viděti, že velice se zajímala o na-
stávající zprávu, a že by pro ní
nebylo větší urážky, než kdyby
Olena hned odešla, nepromluviv-
ši ani slova. Baťuška při neoče-
kávaném příchodu Olenině styd-
livě zapjal si kamizolu.
mluví otec Nil, a potom poslyš-
me, jak mluví oteč Chariton......
Ostatně ne, nelze yposlouchat!
otce Charitona po otci Nilovi.
Otec Nil mluvi-plynně, okrouhle,
slova volí vždy příhodná k věci
a rozestavuje, jak to má býti,
každé na svém místě, a není ani
jediného zbytečného slova, jedno-
duše, milo jest ho poslouchat.
Ale otec Chariton jak začne vy-
kládat svoje oblíbená slovečka
— jetfao v předu, druhé od zadu,
třetí z boku — tak za těmi slovíč-
ky nedozpytuješ se ajii pravého
smyslu. Jednu věc měli společná
když ženy počaly upřeně žádati
od nich něčeho takového, co ne-
měli za rozumné — oni téměř ne-
odpírali, téměř neudávali rozum-
ných důvodů, považujíce to za
zly tečnou a neplodnou práci.
(Pokračování.)
• Od onoho roku však vývoz ry-
chle se rozvíjel a r. 1895 utvořila
se již společnost pro vývoz vajec
Příštíhoíoku vytěžilo se z vývo
zu 8 milionů marek, a v roce 1902
obnášel výtěžek za vyvezených
3G milionů tuctů vajec již celých
25 milionů marek, z čehož skoro
4- a půl milionu pí ijradlo jako
zisk členům vývozního družstva.
V ii^nv|Ňíni sloyuní triťi tíitoMjio
lečnost 35*500 členů á rozpadá se-
na 500 místních Společností, kte-
ré ovšem Áoou pod dozorem ú
středního spolku. Každá místní
společnost shromažďuje ve svéhi
okresu čerstvá veice a dopravuje
je do stanoveného jí přístavu. Od
té chvíle, kdy zboží opustí místní
ústřední shromáždišti, hradí spo
lečnoat všechen náklad, ručí také
kupcům za čerstvost adobrou ja-
kost vajec.
Výtěžek se po té rozdělí dle tnČ-
řítka dodávek mezi členy. Kaz-
ila místní společnost má nejméně
10 členů. Dříve než se vejce, kte-
rá nesmí ležeti déle čtyř dní, od ve
zou do přístavu, váží se na ú-
Wtřední stanici a^ozdčlí se dle vá-
hy na několik skupin. Potom se
provede ještě zkouška, jsou-li vej-
ce čérsťvá, načež se balí do beden
ze smrkového dřeva, které jsou
opatřeny znakem společnosti,
značkou b jakosti a počtu vajecv
Náklad od místa zaslání až na
loď není větší než pět frniku za
—“4a, to ný nedělá, dostane«re
komính“ řekla Maria a v touž
chvíli přeběhla na dvůr otce Cha
ritona. K tomu užila tétéž díry
v rákosovém plotě, kterou, jak
pozorovala matuška, udělaly svi-
ně.
“Ano, já nemohu bez matušky!
řekla Olena, “doví se to, Bůh ne-
dej, co sc stane!“
I šla k matušce.
• Nčcoo tetování. -- Tetování považu-
je sc dosud za zvyk barbarských národů
a je v užívání jit jen u athlctíi a námořní
kfi, lidí,‘kuří jsou hrdi na sví svaly áno-
sí obnažená ramena a prsa. A přece jest
dle jedná vědecké anglické revue tetování
prastarým obyčejem a má zň zebou úcty -
hodnou minulost, Už Mojžíš viděl sc nu-
cena zakázati Uradi tům vtiskovati si
i uzná znamení do kůže nebo dělati ti zá-
lety do masa. Fcničanč byli tomuto xvy
ku tak oddáni, že dokonce i své modly
lM»hů tetovali. Některé z* tČclrto soWk,
jež byly objeveny na Sardinii, jsou celé
pokryly obrazy, které znalci prohlásili .
, za tetování. Herodot píáe o tom, že
Thrákové a jiní horští národov£.holdo-
■vr.li tomuto obyčeji. U kmenů indián-
ských , povpžuje se tetování za zuamení
•noci a důstojnosti. Nejvíce rozšfřcpo jeát
na ostrovech Jižního moře; slovo tetová
ní odvozuje.se právě z tahitského slova
ta.tou.__V ’ dnvejiíchdobách mělo tetová-
ní svůj praktický význam; hlavně po vel
kýcb bitvách dle znaků v kůži poznává-
5* ky.lpur^vj^. V,,Thmcii ka/dé Šlech-
tic m<í do pleti vypícháno své jnféno,
kmen a rodinu. Také někde bylo tetová- /
ní znamením smutku, jako na př. u židů.
Kapitán Cook videi nn ramenod ostro-
vanů havajských vtetóvané hieroglyfy,
které znamenaly jméno zemřelého krále
a den jeho úmrtí. Divocí národové dosud
mají ve zvyku tetováním sc rozlišovali
dle kmenů. Barva jeho pak dává na jevo,
blíží-li sc příslušníci cizího kmene v přá-
tclskím Či nepřátelském úmyslu. Také
tajné spolky vytetují si různé kabalisti-
cké značky, aby se členové vzájemně po-
znali. Dr. Holub poznal v Kapské osadě
příslušníky kmene Korannů, kteří měli
tajné řezy na prsou; znamení to zaručo-
valo jím volný průchod celou zemí.
" Benjamin Conigisky v Peoria, III.,
probuzen byl ze s trnutí, pčt neděl trvají-
cího, do něhož sám tebe přivodil studo-
váním hypnotismu a podobných záhad.
Nalézaje se ve Washingtoně.za účelem
uměleckých studií svých, počal se pojed-
nou více zajfmati o umění hypnotismu á
přiučil sc riiu konečně tak dajece.žc i sám
sebutavedl hypnotizovali. Jednoho rá-
na zježen by) ve svém pokojíku v tvr-
dém spánku, z něhož nemohl ho nikdo
probudili. O stavu jeho proto zpravena
rodinu jeho v Peorii a bratr přijel si pro
. něj do Washingtonu. Od téže chvíle spo-
číval v temže tajuplném spánku, do jaké-
ho po svém pokusu hypnotickém byl při-
veden a byt konečně probuzen pouze tím
způsobem, že silný elektrický proud pu-
štěn byl do jeho páteře.
.... I • V Colntnbus, T)., pořádán byl ban-
Šit. Kdybyste na základě onoho ! kct’ možno nazval, únikem a jehož
zákona byl ony Amerilfliny stí-1 ^ča’,tniI' P'<;minen.nl muži, .
. . , . . lk . ví t I Clevclajtdu. Ti všichni byji hosty muže,
hal soudné, byl byste mel pro bu-|kt„, jř,t nl 7 roků mrt( v SpolcřnoIt •
doucnost Od nich pokoj Vy i Vaši I wsu w, aby vvplnila znění poslední víle
sousedé. Lidé ti patrně o onom «vHnfléb<> Emila Amhrose. !■:<!jž týž «■-
zákonu ničeho neví. Nynější zá-' rai'cf zanechal fond, z jehož pfíjmů má
kon skytá ptactvu dostatečnou)“ iť"o,u “,č“ '"'Mt,ati '1’a"k't ”ro>-
, • x r* v i u j zi ho přátele a jich dítky. Poslední vůle Žá-
ochranu, jest-hzehd bude zákony (1A hollty, abv >dli pili „ K jak<r.
tohoSSctřit. ’ * ‘ ‘ •
ale volně jljbíhajícíeli psů, před
smírčího soudce a jemu svou stíž
nost sdělíte a svědky stvrdíte.
Tento už ostatní nařídí. Kdyby
však bylo už pozdě a v době té
pokousaní psi Vašeho souseda se
vztekli a dobytek nebo lidi po-
kousali, může být majitel ji«h stí-
hán kriminálně i žalován o ná-
hradu, jestliže by se mu dokáza-
lo, že věděl, že psi jeho- byli vzte-
klým psem pokousáni a on ode-
přel bezpečnostní opatření učinit.
Následování hodný příklad to-
ho, jak promyšleným, účelným a
společným postupem zájemniků
možno dodati některému oboru
výroby v krátké době velkého vý
známu, je obchod s vejci' v Dán
sku. Až do roku 18G7. kdypopr
vé přišlo se na myšlénku, vejce
vyvážeti, věnovali dánští země,
dčlci drůbežnictví pramrflou po-
Zornoat.
Tanto ostrov dělá. Japoncům,
novým svvm pánům, nemálo stu
roští, jež rostou každým dnem, o
který je blíže příchod loďstva Ro
žestVenského. .Japonské, listy
,,Niši Niši Šitnbun” a „Asnchi
Šimbun” předpovídají, že Rože-
stvenský tento ostrov zachvátí.
Podle japonských listů, plují za
baltickým loďstvem pomocné
křižáky s 8—10.000 pozemního
Vojska, jež prý Formosu obsadí.
Loďstvo Rožestvenského pak
popluje dále k Port Arturu.
Japonská vládá se na to yážnč
připravuje a s ohledem na tuto o
čekávanou udalosť zřídilaoperač
nou basi přo své loďstvo na Pes-
kadorcch čili Rybářských ostro-
vech na západ ód Formosy.
Formosa jest bohatý ostrov,
kynoucí hlavně svými čajovými
plantážemi. Obydlen je čínskými
kmeny, jež Japonce nenávidí.
Vojenská posádka na Formose
obnáší v době míru 10.988 m. a
317 důstojníků. Část tohoto
vojská byla již odeslána k Port
Arturu na vyplnění mizer v oble-
hací armádě gen. Nogia. ,
Japonci sami vyznávají, že For
mosa není jimi dostatečně chrá-
něna. Od Port Arturu a z Man-
džurie k její ochraně vojsko posla
ti nemohou,'a kdyby tam poslali
z domova invalidy,-málo by po-
mohlo.
W Předplaťte si“SVC%0DU.”
V domě otce Charitona zvěděli
o tom hned, jakmile vozy přijely
k místu vykázanému. Bylo to
lehko poznati po hřmotu nářadí,
jež se skládalo, -a po rozmluvě
vozků, protože domy obou čur-
banovských kněží byly vedle sebe,
a to, co se dělo na dvoře jednoho,
bylo viděti a slyšeti na dvoře
druhého.
A tu v onep okamžik, když o-
tec Chariton šel do kabinetu,
aby vykonal modlitby, příslušné
před nedělními službami Božími, '
matuška pak v ložnici rozepjala
už živůtek, protože mčk^á, širo-
ká postel s čeystvvm prádlem lá-
kala ji do svého objetí, —,do po-
koje vešla Olena a oznámila, že
nový baťuška přijel.
"Nu, hleďme, co jsi sobě ještě
vymyslila! Nač by. jezdil po Ho-
rech?" nedůvěřivě namítala ma-
tuška.
"Ale na mou věru, že přijel! Jej
sámého ještě není viděti, ale vozy
jsou už zde. Čtyři vozy a věcí
— věcí kolik, ne'dcj Bože!” pře-
svědčovala matušku Olena.
"Podivuhodno! Poprvé vidím,
že by lidé po nocech stěhovali se
s nářadím,” řekla matuška* ja-
kýmsi odstínem pohrdání ve hla-
se: "ostatně pak, co je mně po
lom. býť i o půlnoci! Bfi, Olenqu
chci spáti.” '
Matuška ovšem sama ještě ne-
■ věděla, žě v hlubině duše její již
zahnízdilo s<; něco nedobrého na-
proti novým sousedům. Zatím
však nepojlléhalo to pochybnos-
ti. Co zločinného bylo v tom, že
lidé trochu sé opozdivše, přijeli v
noci? Nebudou přec nocovati v
poli pouze proto, že matuška ni-
kdy neviděla lidí, kteří v noci se
stěhovali s nářadím? A nicméně
• nrostá okolnost tato přímo jí po
buřovala. A potom přídavek
ale ovšem ide z toho nebylo. Po-
seděl ještě asi půl hodiny, rozmý-
šleje o bezdůvodnosti žen vůbec a
zvláště žen popů, potom pak po-
čal se modlit!.
III.
V domě přibylého baťušky byl
hrozný shon. Nebylo lze mysliti
na rozestavování nábytku. Le-
dabylo rozložili postele a slam-
niky, vytáhly samovar a ještě
některé nejnevyhnutelnejší před-
měty a uložili děti. Děti přijely
unavené a úplně ospalé. Jeli sedm
desát verst po železné dráze, a
asi pětadvacet verst na voze.
Když přijeli, děti daly se do křiku
a kňourání, astáloto mnoho sta
roští, přemluyiti je, aby si lehly
Jo postele.
Vibylýtn-, když se trochu obe-
známili, zachtělo se čaje. Služky
neměli, ale jakási bába pořád se
točila u nich na dvoře, Podobná,
bába vždycky někde se najdi:.
Zdá se, že kdybyste byli vhozeni
na pouš-', šije není obydlí ani zví-
řete, at'i stromu, a kdyby zachtě-
lo se vám, postaviti si samovar,
i tam ukázala by se bába. I tato
již, jak se hned vysvětlilo, zvali
Marjou, už loudala se jcolétn sr-
movaru. Tu však se ukázalo, ží-
nění nikde komína k samovaru.
Patnič, komín-ztratili, stěhujíce
se.
Avšak, bohužel, nejsou to je: •!'
nom děti, ale také muži. Při hra-
nici mé farmy byly pěkné Rva
i houfy koroptví, ale Amerikáni ne
( ustal* v střílení, pokud jedna by-
( la k spatření. Proč není takové
ptactvo chráněno zákonem celo-
I ročně?
Dále mělo by být při každém
domě nějaké stromoví, aby ten
’ ptáček měl nějaký útulek před ů-
. palem slunce, a jak je to utěšehé,
když si začne ptáček prozpěvo-
vat. Ale také domácí drůbež po-'
j strádá stínu. A jak ten dům vy-
padá bez stromoví — jak nějaký
, hastroš.
( prospělo, kdyby kaž-
t dý, ktfWiemá v pastevníku stro-
mů, hleděl nějaký vysadit; stálo
by to nějaký kus drátu a pár pos
tů a dobré Vůle při tom, a jakou
výhodu by tím způsobil dobytku
! a ptactvu! Tím způsobem, sou-
. dil bych, ze hmyz onen postupem
času by sc nechal vyhubit.
' T. Iluňka. ■
, Poz. red. — Zákon o ochraně
i ptactva praví, že bez dovolení
: maj-tele nwtmínikdo pod trestem
. pokutj- na farmu vstoupit a tam
jltaetvo jakkoliv hubit nebo pla-1
tento: "co.je jnpšjjo^tynij byť j <>
půl nocí," zdali nedokazuje jasně
že matušky se to týkalo, a že, ne-
dej Bůh, kdyby ještě přijeli o půl-
noci, — pak by jistě proti sobě
rozlobili matušku.
Netřeba ani povídati, že živů-
tek byl znovu zapjat, matuška si
vhodila na ramena lehký pleteně
šátek a vyšla do kabinetu. Otec
f ’• Chariton dosud se nemodlil; se-
děl v měkkém křesle, a myslil na
to, že by byl čas, aby se dal do
modlitby. Neměl.už na sobě kaf-
tan, nýbrž jakousi .plátěnou še-
dou kamizolu, široké kalhoty a
vysoké boty.
“Víš, Tošo, (tak druhdy, zvláš-
tě večer, když se blížila doba od-
chodu ke spaní, matuška nazý-
vala otce Charitona), víš Tošo,
— přijely povozy tvého otce Ni-
la!” oznámila matuška.
"Co! Přijel tedy?” otázal se
*' otecdíariton a zatřásl, hlavou.
“Povozy dojely) on však ještě
ne Jak divný je, teti tvůj otec
Nil!” '
"Nu hle, už to začalčf, zaealo!”
pravila matuška, která přes to,
že na odiv vystavila lhostejnost
k přijeadu sousedů, nevíra proč
nešla spnt. "Teď začnou ličhat!
Ižej jim komín, ale <kj ]H>zor -t-uc
nový, nýbrž onen dčtavv. Nový
jistí si nechají!”
Alena vyhledala starý komín,
klený matuška ne nadarmo na-
zvala děravým. Skutečně komín
skládal se ze samvch děr a z da-
leka mohl se zdáti nějakou krás-
nou věcičkou pt úhledné práce, z
blízka však — nehodil sc k niče-
mu. Olena, podávají^ Marje ko-
mín, jak samo sebou sc rozumí,
poýědčla jí také všecko to, co ře-
kla matuška, při čemž neočeká-
vaně od sebe sama doložila dvý
tři. jistá sl.-vá strany sousedů,
připsavši’také jí matušce.
“Nu, to jsou lidé!” nahlas pro-
nesla Maria, vrátivši se k místu
své nahodilé služby, “nn to. jsqu
sousedé, darmo mluvit!”
“Co pak?” otázali sc jí.
“A co pak! Přijdu tedy ”
A Marja vypravovala všechno,
co jí ieklil Olena spolu s jejíma
dvěma třemi slovy; ale takě při-
pojila sem i svých půl tuctu, při-
psavši_všccko mátušce otce Cha-
ritona.
“Nuže, co na to řeknete, o<če
Nile?” pronesla tchyně, složivši
ruce na prsou.
"A já přece předpovídala! Zná-
me ty slaré druhy!” doložila se
své strany přibylá matuška.
Otce Nil neřekl ničeho, nýbrž
pouze pokrčil rameny v odpověď
té i oné.
Otec Nil nebyl tak hezký, jak
otec Chariton, ano naopak byl
jednoduše nehezký, protože obli-
čej měl dlouhý v. lehce poďubaný
neštovicemi, vousy řiďounké, via
sů na hlaví měl málo, ač do lysi-
ny bylo ještě daleko; postavou
také se nemohl pochlubit! — byl
hubený a shrbený a, kdežto na
otci Charitoně říza seděla tak,
jako by se byl v ní již narodil, na
otci Nilovi dflala takový dojem,
jako by mu ji pověsili na ramena
aby proschla, jako včšejí prádlo
na souček suchého stromu. Ale
otec Nil mčl přednostijichž neby,
lo u otce ,Charitona. Vezměme
třeba jen oei ■ ■ neveliké, šedé, ro-
zumné, kdežto u otce Charitona
v očích Utazích čela nebylo Zna-
inenati žádného zvláštního rozu-
mu. Obličej měl otec Nil vždycky
oživený — bylo viděti, že muž ten
to žil ne nadarmo, ne ledajak,
jen aby prožil naznačený jemu
věk, hýbržs rozmyslem, rozum-
ně. Opět pa'k — poslyšme, jak
však už i tq i druhé i třetí
Možná, že jsou to Ijdé velice dob-
ří a’ přívětiví]?”
“Ne, nemiluji jich, nemiluji!”
řekla matuška, “neznám jich sice
nikdy jsem jich neviděla; ale ne-
miluji jich, co uděláš?”
"Ale já tak si myslím, abych
šel tam, s otcem' Nilem se přiví-
tal Fřyce už patnáct let jsme
se neviděli..... Spolustrávníci....^
A otec Chařiton vstal s křesla
s patrným úmyslem uskutečnit
přái.í svoje.
"Bůh té chraň! Bůh tě chraň,
otěc<haritone,'’á hrůzou zvola-
la matuška, ano i spráskla ruce,
“abys ty běžel k němu první, ja-
ko nějaký chlapec! Lidé sotva
přijeli, ty pak už běžíš A oni,
Bůh ví, co si crsobě nebudou zny-
sliti! Divím se ti, otče Cbaritoue;
zdá se, že jsičldvčk rozumný a ne
nějaký nedouk, nýbrž bohosloví
jsi ukončil; ale druhdy tak pro-
mluviš, žeuž uši schlípíš! Divím
se! Ne, prosím tě, ani na to ne-
mysli, abys, běžel k němu. Ani
dnes, ani zítra, ani kdy po tom.*
Ať dříve on přijde k tobě! Ty jsi
tu — starodávný obyvatel, on
pak — příchozí....Zdá se, že znártl
pravidla slušného obcování. Tak
všichni jednají, o my také nejsme
ledajací! Ne, to ti povídám bez
žertův, otče Charitone, ani na-
mysli na to, abys šel k němu......
Tím mne tak rozlobíš ”
. Slovem matuška užila všech o-
riěclrvýrazů, které óbyčejně nutl-2
ly otce Chailtona, aby máchl ru-
kou a poddal se. Sedl opět do
křesla a opět’ rozepjal svoji ka-
mizolu. Matuška však, opakb.
vavši ještě jednou prosbu, aby o-
pravil rákosovou stěnu, šla do
své ložnice. »
F’odrobiv se ženě spíše z lenosti
než z přesvědčení, otec Chariton
potěšil sc tím, že počal přemýšlet
o všem, co se stalo.
"Divho,” myslil si, jak u tčeh
žen je všecko fentohle bezdů-
vodnp. Mně nic, tobě nic — tu
máš, a dost! Odkud si to Simoč-
ka najednou vymyslila: ne:
jich? Nikdy jich- ta-áři, v tvář ne.
viděla a najednou: nemiluji jich.
A bpět — nechoď, povídá, pra-
vidly slušného obcování nedovo-
lují toho. Jaká mik isou to pra-
vidla, abych nešelk starému dru-
hovi? A kde to moje Simočka
slyšela o nich? Zdá se, žijeme s
ní, možno říci, tváří v tvář v Cur-
baho^ee plných patnáct let a .
žádných takových zvláštních pra
videi nebylo. Žili jsme tak ob-
stojně a dosti. Přímo dle svčdo.
mí A tu najednou — pravidla!
Podivu hodná věc! *1 zajímavo
zuáti, zdali všecky ostatní dámy
jsou právě takové bezdůvodné,
či prátě na příklad manželky po-
pův? Ale chtěl bych sc přivítat s
otcem Nilem. Hle, kdyby se tak
sám sebral a.přišel! Dobře by by- '
lo, na mou věru, dobře!”
Ano, otci Charitonovi velice se
chtělo přivítati se s otcem Nilem,
"Kdo pak to přijel!” roztržitě
otázala se matuška, která dobře
věděla, o kom jde řeč.
“Nový baťuškapřijel! I matuš-
ka, i jejich děti a ještě jakási sta-
rá paní," oznamovala Olena.
"Nuže jdi, polib se s- nimi!" o-
všém rozzlobeně promluvila ma-
tuška-, jako by ji něčím urazili.
Olena, jež nijak nečekala, že její
zpráva učiní tak nepříjemný do-
jem, okamžitě se skryla, zmizevši
v tmavé síni. Matuška pak po-
kračovala:
"Sousedy,.darmo mluvit, po-
slal Hospodin! Hromada dětí a
ještě nějaká sta’ena, patrně pří-
buzná. Bude se sem plahočit,
nos strkat do hrnků v a různé kle
py dělat Prosím tě, otče Cha-
ritone, rozkaž opravit!' rákoso-
vou stěnu, která děl’ nášdvůrod
dvoru jejici-Sviň' tam uděla-
ly díry, tak už ti chlapci —’ mají
patrně hromadu chlapců — kaž-
dny chvíli polezou k nám a všec-
ko zkazí. ..i."
“Nechápu, proč se zlobíš!" pra-
vil otec Čhatiton, ostatně dosti
klidně pokrčiv rameny! "nechápu
poťídám, příčiny, Simočko!
Lidé teprve teď přijeli, a není nic
Engle, Texas.
Mnozí lidé praví, že bavlnový
pilous přezimuje v bavlnovém ke-
ři, což však je omyl. Kdyby hmy,
zoznalci prohlédli u některého rol
nika hnůj, který se do pole vyvá-
ží a zaorává, nalezli by tam množ
ství pilousů, kteří si v teple pěk-
ně šedé a podřimují. Kdyby sa-
mi viděli, <^> to je, hnůj shromaž-
ďovat a do pole vyvážet, aby po-
li nahradilo se, oř vypálením by-
lo připraveno, rozmyslili by se
než by vypalování bavlníku rádi
li. Jejich rady připadají mi, jako
by někdo řekl: Nameleme mou
ky z kamene, možná, že bude tak
dobrá, jako z obilí. Druhý řekne;
Ba, bude ještě lepší. A třetí: Byť
i nebyla tak dobrá, však ji rol-
ník sní—třeba nebude bavlny set,
bude mít chleba laciný.
Onehdy vztekl se pes p. Jana
Pišni a pokousal v sousedství
množství jiných psů, z nichž ně-
kteří byli postříleni, kdežto ostat
ní pobíhají volně a svobodně.
Maiiteléjich o tom ví, ale odpí-
rají psy uvázat. K.
Oťfp.—Zákon, ne-li psaný, zaji-
sté lidský, dává člověku právo
užít v sebeobraríě takových pro-
středků, jaké uzná za neiúčiunčj
ší. Ve Vašem případu stačí, po-
voláte-li majitele pokousaných
Dobré pbodsevzetí.
Mésto St. Louie stalo »e v poelednfeh
letech pov&itnýni svou bídnou úplatnou
tuéttBkou správou, vnitřními neřestmi a
nejistotou*svých ulic před lupiči. Správa
jeho nalézala se vidy v rukou demokra-
tů, možno-li svlčilé politikáře tamní de-
mokraty zvát, a proto asi rozhodl se
tamní i venkovní lid pro zmřnu politické
Hprávy. Jediný jen státní úřadník byl
zvolen demokrat, dKvéjií státní nrtvlad-
ní Eolk za guvernéra, jehož přičiněním
tlostalo se úplatným méstským úřadnf-
kůrn St. Louiuu důkladného potrestání
a kterýž hodlá správu města ode vií ne-
řesti očistit. Vyty krt sprrtvč otevřen?, le
podporovala různé herny, nevěstince a jl
nébílohy, kde řádní lidí nebvli nikdy ji-
sti svými iivoty. Rozkaz, který vydal
policii, překvapuje vSechtiv obSany svojí
drastikou. V rozkazu praví guvernér pH-
un», ie policejní Wt* Mathew kielly musí
ra každou cenu město wčistiti od po-
dobni nevešli. NeučiQÍ-li tak, jest vidno,
že stojí alpodobnÝmi lidmi ve spojení. Po
licie, dle jeho mínění, jest ti pinč zapiodá-
na tčmtQ InpiMm a sa n*mi stoH i politi-
káři, kte<í je za úplatek chrání před kai-
dřm soudem. Policie, soudcové a celá
politická městská ihaiineiiejest vloldu
tčehto vyvrhelů lidstva. Vraždy v ťčeh- *
tapeMttch jsou na denním pořádku, po-
licie pouze oznámí, le tam aneb jinde na-
Iczeďbvl mrtvý človřk, ale případy se ne
wletřují. Tak to dále nemůže jiti, praví
guvernér, nebuiie-H policie tonatl stojí
povinnost, imnhem ji suspendujeme. A
lo stane se ihned, ncbude-li mřeto co nej-
dříve vyčisHao od vrahů, hazardních
hráčů a vykřičených domů. Každého po-
Lcistu, aťai stojí v jakámkol; ranku, kte-—r-
rý ncjjudc konati povinnost, která se
mu tímto rozkazem nařizuje, <»l>Žaluji u
státního nAvládního jalo přestupníku
sákona a podporo . atele nemorálního li-
vota. .Občané musí býti chráněni před
lupiči za každou cenu. Otec, který, jde v
sobotu s malou výplatou domů, nesmí
býti látcán do brlohu, kde obrán je do
posledního centu, co zatím rodina doma
hladoví. Guvernér Folk dále praví, ie rn-
dčji iivot ztraií, nel by dovolil podobné
vraidční a okrádání obČáhů, jpmž slouii-
ti chce jako otec v každém ohledu. Ten
lid mne zvolil a jemu poctivé chei sloužit
pouzedobru; co jest ipatnéljiž^jryujý-
t ,‘m o(Mcoř< nc
Zrhfcse vfcak, že si guvernér Frrtk otírat
úkol nad svč sfly, neboť zlo se bylo přilil
zakořenilo než aby je mohl vvmýtit ve
dvou letech svitlo úřadování. Špatný
řiv|L Lotllsu |»odniknc vie molný,
y následujících volbách"
porazil A svou pastvu *1 nich,ánit
Circlt-vilk*. Tcx., 17. ledna.
V č, 51. jest článek o ničeni ba-
vlníku a "Svnboda” navrhuje,
by o toni rolníci svá mínění pro-
nášeli. Čekal jsem, žc ‘Svoboda’
bude vyplněna Samými návrhy,
ale mimo málo vvminek nestalo
se tak, pročež chci o tom též svůj
úsudek podati.
Nepopírám, že by se tak nějaké
procento pilousů zničilo, než co
by t<. bylo proti oné ztrátě, jíž
naše zem utrpěla? Zkrátka, na
to hodí se nejlépe onen výrok o
hospodáři, jen^Svůj dům pro ště-
A-e zapálil.
tMcžco uznávám za veliké zlo
jest, že se zde ptactvu velmi malá
pozornost věnuje, ba nejen to,
všemožně se hubí. Kluk, sotva
6 let starý jde s pukačkou a ničí
užitečné zpěvavé ptactvo o vše-
cko pryč. Byl jsem kolikráte to-
ho svědkem, a při pohledu na to
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Haidusek, A. Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 20, No. 5, Ed. 1 Thursday, February 2, 1905, newspaper, February 2, 1905; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1315124/m1/3/: accessed July 11, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.