Svoboda (La Grange, Tex.), Vol. 32, No. 23, Ed. 1 Thursday, June 7, 1917 Page: 3 of 8
eight pages : ill. ; page 20 x 14 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
SVOBODA
Strana 1
lu svém slídil jsem |M>
Napsal Jan Třeitik
hoří v mlhách s
pni vil
“Přijímám nabídnutí vaše:
naleznu li v
že Lá.jošova ruka sahá v místa.kde
mi umíral \
tUk^iLde kiuiťílč im Metkuvi-
ríeh neb rukou katovnu. A lid uáé
jsouc
mne po chvíli,
manžel
jsem
lášť.
ázku.
još poznal okamžitě hrozné posta-
jsou vám
mému
jako fraiiroii7.ský štábní důstojník
V patách za námi spěchal rcpubli
* ‘ Ema
hořec!;
Jaká
blehl.—Několik nešťastných puku
tak stati musilo.
vání svých zajímavých příběhů ro
peň vzdělání
no
né místo. Od města zazníval se-
na
P<»
náhlá přiblížili jsme se k Druco-
a dobrá dívka počala na novo ho
odpovědí a již tyto bytosti s< běinJ* pravil klidně,
a tvář, vynikající markantními ry
SC
po
do
okamžiku z crkve se navracejíce,
na práh chaty graficiny vstoupi-
li! vsi pod Ilanem. Veškeré cho-
vání jeho jevilo veliké rozechvění
kádi života ani lháti nemůže. Dě
kuji vám. že naladil jste příjem-
něji struny nitra mého k nastáva-
jícímu shledání s ubohou dcerou.
Však, dobrou noc již, zapomněl
mne na
armádě.
Jako
domu mého v Paříži obrátila se
do Itálie a odtud do Rakouska.Ne
> • v hostinci Fabianibo v Metkovi
•í h. Je prý nemocna, jak sdělila
mi májku Ragůžova a Katica, kte
zpráv, kde nesvorností stran a ne-
zdarem povstání roku 1863, uvr-
žena vlast v krutější jařmo, než
dosud hybi. Náhodou v listině,kle
mne. 4 o byla podědili slova, kte
rá se mnou promluvil. Krátce po
jsem v kruhu hudebníku, pro< há-
zeje s nimi kraj zu krajem, hledá
je marně stopu svého dítěte, po
němž jsem toužil jako usýchající
Rána zahřměla nízkou chatou.
Medvěd zasáhnut. zařval a vrhnul
•se v bolesti na Lájoše. Nastal kni-
ze tohoto, jehož odměřené pohy-
by a ušlechtilý způsob mluvy pro
V týdnu po strašné události té
odstěhovala se grafica, na níž od
onoho večera jakási bolná sklíce
nost usedla, do Metkovič, na půdu
Dalmatinskou. Jak náhle objevi-
la se v Bivolje Brdu, tak náhle
odešla, zanechavši u Ragůžň mi-
lou vzpomínku, u Aspijovy vdovy
pak vyvolavši svou šlechetností
vděčnou památku. A místní hi-
storie mahaly Bivolje Brda, v tra
dici vzpomínajíc pobytu mladist-
vé poustevnice, na zajímavosti své
jen získala.
povinnost.” Po slovech těch uleh
nul na lůžko a za ranního šera,
kdy vojín mne vzbudil, pozoroval
jsem, že soudruh můj, snad násled
kem únavy ještě klidně spal.
Festa k Dráčovu ubíhala nám
za ranního pochládečku příjemně.
Hrabě seděl po mém boku. Pro
jížděli jsme za Domanoviči kraji-
nou, jež stala se dějištěm, kde pra-
tak drahé klesly si do náruče.
Vzdálil jsem se, nechtěje při
tomností svou posvátný tento o-
knmžik rušiti.
Vykonav různé koupě, jaké ulo
ženy mi setníkem, spěchal jsem
Pán k ševcovskému učedníku:
“Tak tvůj pan mistr včera už u-
mřel?”
Učedník: “Ano! Jeho srdce a
ruka už přestaly biti!”
rem, ana zráda počínala
všech stranách okazovali
své zuby.
ry v bídné sketovi proměňuje. A
mně v ten čas stala se lá»ka klet
•on, já zapomněl, že vlast hyne,
r oteina úpí a že poslední krů-
unylou krásnou
níž uvadnul trn
jaký dovedly jí
Bivolje Brda a
ního města Mexika. kde zaujal
jsem dost; vynikající hodnost ú-
řrdní v ' provisorní vládním, jež
předcházelo panování šlechetného,
bohužel však nešťastného císaře
Maxmiliána.
Vykonav povinnost s dodáním
potravin spojenou, odejel jsem s
dovolením velícího důstojníka s
W. HERMES, Ji.
V LA GRANGE, TEXAS.
má zásobu všeho druhu léků, taktél
Akolní knížky i veškeré psací potřeby.
Na východní straně náměstí.
)ědné chvíle, jež následoval'. to
bylo ovoce té kletby, již anděl o-
udu na hlavu mou vypsal. Vše
lo bylo pro bezsmysliiou lásku k
Jděte k John H. Klllough
La GRANGE, TEXAS, ukáže Vám
nový Aermotor větrák, jehož stroj
běží stále v oleji. Též Vám opatří
!ásti pro starý Aermotor větrák/
ce stroj poběží v oleji a bude lepší,
>ež když byl nový. dl
voký řev vítězův. Ob čas vzpla
nula temnem nad stromy zář po-
žáru. zarachotily stále řídnoucí
hromadné výstřely chrabrých ob
hájců qucrctarských a když vše
splynulo v neurčitý hluk, čím dá
le tím více sc iimirúujíeí, naplňo-
valy opět vzduch nářky a volání
raněných, ležících kol kolem na
rozlehlé pláni bojště.
V ty chvíle bylo mi tak, jako
nikdy v životě, V trapných my-
šlénkách jež mimoděk stále a stá
le k minulosti tíhly, ztrávil jsem
celou noc. Když ranní červánky
ověnčily východ, rozhlédl jsem se,
pokud šero dovolovalo, kolem se-
be. Několik kroků v ode mne, na
břehu potoka, ležela mrtvola,voji
na, rakouského to dobrovolníka.
Zvláštním citem puzen připlížil
jsem se k němu. Hlava jeho byla
ranou tomahawku tuk roztříště-
na, že obličej ani k poznání nebyl.
Okamžikem vznikla ve mně my-
šlénka převléci se v jeho šat a zrně
niti před světem psance Jiřího
P—ského za tohoto prostého syna
oné země, jež jej vyslala na po-
moc arciknížeti. Jako vyšší důstoj
nik neměl jsem naděje, že bych
z hrozícího zajetí na svobodu zá-
hy propuštěn byl, a touha po via
sti a dítěti tak mocně vzplála v
prsou mých, že nemeškal jsem u-
poslechnouti rozkazu vnitřního
hlasu .
V nejbližší chvíli svlékl jsem
vojína ze svrchního šatu a v něm
k nemalé radosti své nalezl jsem
i písemní doklady jména a rodi-
ště jeho. Vyňal jsem nyní i dokla
dy svoje a ponechav dopisy nepa
trneho obsahu a málo důležité li
stiny v náprsní kapse uniformy,
provedl jsem dokonale s nemalou
ovšem bolestí a namáháním úmy
sl svůj.
Hodinu na to ležel hrabě P—ský
s rozbitou lebkou na břehu poto-
ka a Viktor Stránský, Čech ro-
dem, dobrovolník, jak z dokladů
vysvítalo, vlekl se ku branám
Queretary. Po několika krocích na
silnxi byl jsem zajat oddělením
republikánského vojska, což jsem
životě, počínal jsem zavírat i srd
ce své všem nadějím v příští snad
štěstí své.
Jsa přidělen sboru francouz-
ských diplomatů v Mexiku, s ho-
I v prsa má zasadila zpráva ta
to bolný pocit.
Ubohá poustevnice naše tiše do-
trpěla v náručí otcově, jak sdělila
Aspijová, jež zaslechnouc o považ
livé nemoci grafičině, odešla a dět
mi do Metkovič, aby jí posloužila.
Jiří hrabě P—ský zmizel pak be
ze stopy, by (jokonal nezasloužený
bědný úděl psance.
(Pokračování.)
dél jsem, kde nyní se zdržuje i po
ptal jsem se u Rngužů. kteří uda
během řeči otázali, “jaké svazky
poutají vás ku Emě? Pokud mi
známo z jejího sdělení, •nemá ni-
jakých příbuzných !”
Oko starce se zalesklo d'vným
ohněm. Pohledná mi upřímně do
ho sboru armádního svedlo mno-
ho potyček s povstalci. M jiuli
jsme malebně položenou Poěitelj,
jejíž příšerná kula (lavran nad v!
seděl, do blízkých Metkovič. Tou
žil jsem opět spatřit i graficu, po
mnohých dnech. Také uložil mi set
nik, cosi ve městě nakoupili.
Kalcssa naše zastavila se před
hotelem Fahianiho. Služebná do-
provodila nás vzhůru k pokoji.kte
rý grafica obývala.
Mimovolně jsem se pozachvěl.
stoupaje přes práh světnice. Ema
ležela na lůžku. Opouštějíc Bivol
je Brdo jevila ovšem stopy nejen
duševní sklíčenosti, ale i zjevný
příznak vnitřní nemoci, k níž u
bledlo líce poukazovaly. Zahleděv
se však nyní v
tvář dívky, na
Starý muž přijal návrh můj s
ně stopy opravdové a zhoubné
moci.
Ani ne plných čtrnácte dnů
návštěvě grafice vstoupil jsem
chaty Ragůžovy .Zde majka uslze
na a Katica skloněna nfld tkalcov
ským stavem, jaký v každé herec
govské domácnosti nalezneš, v
prudkém pláči hlasitě vzlykala.
Dříve, než jsem se po příčině o-
tázati mohl, pozvedla Katica hla-
vu a pravila smutně:
G. A. TIEMANN
Pekař, pe^ chutný chléb pšeničný 1
režný. Obchod na výchoní straně ▼
La Grange. Cukrovinky a všeho dru-
hu ovoce. (36-30
ale byl pro účastenství v povstání
roku 1863 poslán na Sibiř.
Protestace moje, kterou jsem
již z Paříže proti zabavení části
majetku mého do Ruska byl za-
slal. snad pohozena a nepovšimnu
ta tím spíše, když přislíbená pří
mluva vynikajícími diplomaty
francouzskými snad z ohledů po-
litických zůstala planou frází. Pro
hlášen za psance a velezrádce.zba
‘ ’ 1 )nrs. aspoň
ještě rozloučili se s hrabětem a '^dobecm jeho intencí?
Emou. I „ .
Vkročiv do světnice spatřil jsem "ti ku vznešenému muži
hraběte sedícího těsně u lůžka a
. grafica, majíc něžně hlavu svou přestat, věřit v upřímná srdce lid
na rameni oteově položenou jeiiijSká?—Vizte, sire, zde jedno, jež
zvěděli, obrátil jsem kroky své
do vlasti, kam jsem se dostal jako
člen kočující české hudební spo-
Žáček mlčí.
Učitel: “Nu, neviděl jsi nikdy'
šatech díry od molů!”
Žáček: “Mol sc živí dírami.”
mé smířivši mne vyprošováním
Nevím, jakou příčinou, avšak v
ten čas, kdy uvažoval jsem o osu
du císařově, jakoby v prsou mých
vznikla nepotlačitelná touha po
dálné vlasti—a po dítěti. y
Při jednom a to posledním vý-
padu večerním z Queretary, kdy
zradou plukovníka Lopeza padlo
ustrnutí, ^edíe na lůžku, hleděla
Ema na výstup tento. Pojednou
zapraštěly kosti a smrtelný jek vy
cobedovýeh, byl jsem raněn do le
vé nohy. Uklouznuv po mírném
svalin, sklesnul jsem do hustého
křoví, jež kol potoka se vinulo.
řil. nalézalo se omylem i jméno
mé. jako jednoho z hlavních osno
vatelů, kteří o bezživotí velkokní-
žete Konstantina usilovali. Násle
dek toho byl, že vláda po uduše-
ní povstání prohlásila i ty statky
za propadlé, jež v pornčenství mé
Po zprávě te zmdivel se naproti
'dieí poutník a hluboce vzdechl.
| ‘‘.Sire,” odvětil jsem pln uetivo-
tomu,
zda ráčilo již V«íc Veličenstvo
IU zut* nMxanmi jatka na jlknl atra-
n* n*m*at> v la Granga. Ht»la
m. klobfiw a barlHwaa tarMTt. Plat!
dobrou cenu sa hovřsáky. (36-3G
Bivolje Hrdu, uložila mi vřelé
vzkazy všem, dětem pak Aspijová
poslala po penízi. Hlas její mčl
však již sípavě a v přiostřených
rysech lící jejích jevilo se znatelné
rychlé přehání svěžesti a síly ži-
votní. I oko její stále zamžené zr-
doubraviny kol
bodrý rozmar Hagůžovýeh deer
vdechnouti, pokročil jsem soust ra
statě ku předu. Hrabě zůstal stá
ti několik kroků za mnou.
Ema podala mi průhlednou, sn
chou ručku a slabý úsměv pohrá
val jí kol sevřených rtíkň. Zdála
se býti radostně překvapena.
Po tom pohlédla ku dveřím, kde
hrabě stál. Tvář její obestřela sc
divným výrazem. Hlubinou sivé-
ho oka jejího jakoby táhnul bla-
žený svit vyplněné touhy.J’řipa
Vlala mi jako světice.
Vztáhnuvši pojednou ruce, slin!
ce zašeptala: “Otče!”
Vřelé zvolání “Dítě mé!” bylo
mm ručkou hladila vráskovitoi-i nabízí se vám k službám, plno od.mnoha jinými zbylými byl jsem ,
tvář jeho. Plavý vlas rozpuštěn'danosti!” Pflk po ujednaném míru vládou ra
-ply val- jí ladně v -Imitatých pra . t ísná, přešel m-k-dikráte knliiss|l*t.iis*utu kou.azl. u vdveŽV'U Z.fclc ..
jakou Napoleon nešťastnému Max
milianovi připravoval jistou zá-
hubu. Odchod francouzského voj-
ska byl potají pevně určen.
V ten čas poslán jsem byl s mno
ha. jinými Bazaiuem k .1 nářezoví
s návrhem, dle něhož podlý’ tento
generál francouzský nabízel za
noctných, sobeckých podmínek
zrádu města Mexika i osoby císa-
řovy v ruce republikánů. Vyjed
návání toto bylo však zmařeno re
publikánem Diazcm. jenž ukázal
se býti šlechetnějším, než sám Ha
zaine.
Navrátiv se do hlavního města
vyprosil jsem si audienci u císa
řc a vyjevil jsem mu upřímně
vše, co nad hlavou jeho nepoctivý
mi íitoky vyvoláno, nepřátelsky se
stahovalo.
Udiven pohlédl na mne. “Není
é, “že váš
císař zachoval se ke mně nešlechel
ně a i nyní, kdy odpůrcové vlády
mé na všech stranách sc množí,
vtm, že jim ruku ku spolku nabízí
Avšak, kterak vy, jako služebník
dvora francouzského, stáváte
I Po obvyklém pozdravu nalil mi| 'iěi ideály žhoucím dechem klainl
[Miliěevič vína a posadiv se vedle, >ýeh snův a nejpevuéjší karaktel
mně, 'pravil:
“Tento muž tázal se mne na
Na náhlý brigádní rozkaz ode-
brala sc záhy po oněch dnech,kdy
minulé události vyílčeny byly, na-
ší setniny četa ku střežení nového
mostu, jaký v těch dnech přes
Křupu poblíž Draeova byl dosta-
ven. Oddělení tomuto dovážely se
(Pokračování.)
V tom zdálo se jí, že medvěd I
nepokojně zamručel. Prohlédnuv-
ši. spozorovalu muže před dveřmi
chaty, které chránil věrný Bélo.
Byl to Lájoš, jenž okřikoval zví-1
Mudrc.
Učitel: “čím se živí mol!
vozy s potravinami na Dráčovo
jedoucí, odebral jsem se večerem
do krčmy Radého.
Za primitivním stolem ve vět-
ším oddělení seděl sestárlý muž,
nahrbené již postavy, jenž pojí-
daje ovčího sýra, zapíjel vínem
a zadumaně před se hleděl.
Ač na živé silnici, jež kol Ha-
nu na Mostar sc vinula, vystřída-
lo se množství cestujících různých
typů, přec zevnějšek muže tohoto
upoutal mne po ehvíli tak, že se-
dl jsem si naproti němu. Sat jeho
jevil stopy dost* pozorné čistoty
a tvar, vynikající iiiaiknui>i>m> vy no ciziny, Rite mnone oko utKvi
sy, zrcadlila zjevně tlumený bol, snad útrpností na té řadě emigran
jenž hlavně kol očí a na vysokém však nikdo nepochopí ani stý
čele jasným,písmem své stopy vy ,][| (šeh bolů, jakými naplpěno ni
tro každého z nich. I v mých ňa-
drech vzplály krásné úmysly, pl-
né vznešených ideálů ku osvobo-
zení drahé vlasti směřující. Však
nic horšího pro ncjskvělejŠÍ úrny-
ryl. Celý zjev poutníka toho svěd
čil, že tvrdý los žiaotn sklonil
předčasně mohutnou jinak posta-
vu jeho.
Příchod krčmářův přerušil mé
pozorování. /sly, než láska k ženě nehodné, ta
je z mnoha ran, přiblížil se ku div
co. jež na lůžko v mdlobách skles
la. Malé nožky její obnaženy vi-
sely k zemi. Bélo, jemuž krev
z bohatých ran hojnými pramén-
ky po huňatém kožichu unikala,
lízal vděčně bosé nožky své ve-
litelky. Již množily se rudé kalu-
žiny krve po hlnité podlaze ehatr
če. Po ehvíli počal se medvěd
chvěti, oko jeho strnule zíralo na
bledý obličej grafiějn rozpuštěný-
mi vlasy z póla pokrytý a po ně-
kolika mocných záchvěvech s táh
lým hlasitým řvem dokonal. Věr
né zvíře zachránilo svou velitel-
kn za cenu vlastního života.
Toto hrozné divadlo objevilo
se ženám Ragůžovým, jež v tom,
1 Hercegovské |
| Obrázky |
“Jsem její otec!”—
“Hrabě I>j—ský,” zvolám pře-
kvapen. “Týž, jenž při výpravě
incxickě tak tajemně zmizel?”
“Ano, týž, který v posledních
dnech života nalczti má dceru
svou bohužel v těchže poměrech,
jakými.spjat byl takořka celý los
života jeho.” Po slovech těch za-
hleděl se do země a odmlčel se
-hvíli.
Bydlel jsem v malé komůrce
blíž skladiště našeho na Hanu,
ivětniěce nalézala se dvě lůžka, z
;iiehž jedno odchodem druhého
poddůstojníka bylo uprázdněno.
Nabídnul jsem hraběti nocleh, kte
rý jej přijal.
Práhnul jsem žádostí seznat i o-
sůdy muže tohoto, k jehož paniát
ce Inuh) grafiea s touhou vroucí.
Nechtěl jsem však dáti podnět
zvědavosti a doěekával jsem ne-
trpělivě, kdy hrabě sám snad roz-
přede rozmluvu o minulosti své.
Tlehli jsme již na lůžkn, aniž by
ehom ve směru tom cow hovořili.
V noci však pozoroval jsem, že
soudruh můj nespí. Pojednou vstal
a rozňal svítilnu, jež na malém
stolku stála a přecházel rozčileně
po světničce.
| Pohlédnuv po ehvíli na mne.spo
zoroval, že i já bdím. I přikročil
. k mému lůžku a usadil se na jeho
od sctniiiy každého týdne potráví okrgj N(l vf.ť|(. pros))y vypravo.
ny. Silnice tam vedla přes Doma vgj jsp|n Iuu osll(]y graficiuy v dol
noviče na Mrtkoviée, které od
Draeova byly as hodinku ! Vam jclio jevilo veliké rozechvěni
lény. ducha.
Přejmuv jednoho dne rozkaz,) ,<Hlc přítcli •> pravi|i ■‘tofvše
abych příštího rána doprovodil neviditelná, trestající ru-
____a___Druntivn . - , , w.
ka osudu stihá mne životem. Dé-
monicky věsí mi na paty neštěstí
za neštěstím. Jak těšil jsem sc, n-
slyšev náhodou v Sarajevu, že zde
najdu dítě své, svou Emu,—a o-
na vzdálena ještě a k tomu nemoc
n«. Hleďte, jak celé žití mé pro-
tkáno blanou, na níž černým pís
mem vetkané neštěstí do nekoneč
na lze čítati. Jsem jedním z o-
něeh tvorů, jimž nevinně Kainův
osud bědným údělem na dráze ži
vota. Jsem Polák, z těch, kteří
pro Jásku k vlasti ubohé, rozsápá
né, zbaveni byli otčiny a vyšíváni
do ciziny, kde mnohé oko utkví
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda (La Grange, Tex.), Vol. 32, No. 23, Ed. 1 Thursday, June 7, 1917, newspaper, June 7, 1917; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1315303/m1/3/: accessed July 5, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.