Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 9, No. 34, Ed. 1 Thursday, September 6, 1894 Page: 2 of 8
This newspaper is part of the collection entitled: Fayette County Area Newspaper Collection and was provided to The Portal to Texas History by the Fayette Public Library, Museum and Archives.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
*
MOBERT PENFOLD
na polfttář.
Poslední hodinka se
ním - -
se
po-
li
vařila
sí
a
Šíji a po
levou
rukou
statním.
/
ote
PO
ohefl,
lavice
A,
Házel ji, poknd
mohl, pomáhal.
všech
ještě
misu na polínka, pak upravil
chnu tak, aby ji mohl vařiti a
ji s krsben do jednoho hrnce,
čež rozděle oheň a vařil je.
A tak záleželo blaho
ua dovednosti dívky, kterou
před hodinu chtěli zavražditi.
ka-
dal
na
He’
Až pak předstoupíme před ty, kteří
jsou lepěf než my, poklonfme se jim
a přimluvíme se sa vás a za tuto dá
nezasáhl
neboť v
Kdyby nebylo zemského ptáka,kte
rý si na stožáru odpočinul a pak dále
odletěl, byli by stále směrem východ
nim veslovali a nebyli by nikdy spa
třili obrovskou palmu u prostřed Ti
cbého moře.
Veleb se nyní obrátil k Heleně a
a
k
lodi, ostatní stáli těsně při sobě
šeptali, dodávajíce si zmužilosti
zoufalému činu.
Káno v osm hodin probudila
plněného a postavil jej na
jenž ze zbytkn rozštípané
rozdělat
Kdyš se asi deset minut
Nebyl to žádný mlž, nýbrž podi
vný, všem neznámý drnh korejší,
na jednom konci otevřených.
Při pohledu na korejše zapo
mněli námořníci na své rány, na
hnuli se přes okraj lodní a nožem!
v předu a v zadu dva prázdné
sty.
Umírající sebral poslední své
ly, pozvedl se a pravil1
‘Pište!’
'Já, Samuel Cooper, poctivý
snadno chytiti.
Tato želva poskytla neštastní-
kům dvanáct liber čerstvého masa.
Byla ihned rozsekána a Hazelovi
se podařilo asi dva kusy nvařiti.
Heleně se však želví meso zoklivi
lo, že je nemohla požiti, pocítila
proti tomuto pokrmu zvláštní, jí sa
mé nepochopitelný odpor. Námoř
Již po nějaký čas bylo pozoro
Váti, že se moře dlouhou klikatou
a nachově zbarvenou linií čeří,jale
pro krvavý zápas námořníka si to
ho nikdo nepovšimnul.
Makintosh vyplaval několik stop
za lodí na povrh a namáhal se vše
možně, aby ji zase dostihl. Led
bez plachty a jen větrem hnána,
Žák: “Prosím, pane učiteli, tatí-
nek se nechá pěkně poroučet a posý .
láim tadyhle vejslužkou prasečí
ouško.”
Učitel: “Ne, tentvj tatínek je
dobráček. Sobi to utrhne a mně to
pošle!"
nila' tiše se modlíc, svou
zdvihl# obě ruce k nebi.
Nůž se zableskl— ale
Hele Rollestonovon,
máhavě jed noh 0 mlže a výzvěd
nu v ho do výšky, ukazoval jej o
nasazením vlastního života zachra
nil, prolévali hořké slzy nad mrtvo
Ion tohoto svého přítele a soudru
ha v utrpení. Jen Velch nemohl
slzami boln svého uleviti.
Když Cooper poslední dech vy
pustil, obrátil se Velch k truchlí-
cím a pravil smutně a vážně:
'Děkuji vám, pane, i vám sled
došla zásoba paliva. Na lodi byly
již jen dvě dřevěné mísy, lodní
hák, tři vesla a dvě lavice.
Handl okusil uvařené listy a shle
dal, že jaou měkké a velmi chutné.
Dal část Heleně a zbytek Veleho-
vi, jemu ténto mořský špenát vel
mi chutnal, neboť maso nemohl
již M.
K 0 MÁN
x.„neada. Přeložil šos. Šestúk.
Pokraáování.
západem slunce se ochladilo a
čalo trochu krápati.
Hazel a ostatní pohlíželi 8
vřenými ústy na mračna a 8
zdviženými pažemi.
před přístavem čekat i, až přijdeš'.
Nenf-li pravda,příteli, tak‘s to řekl?
A Velch položil při těchto slovech
jemně ruku svou na mrtvolu přítelo
vu. ‘Přeji si, abyste mne vedle Ba
ma pochovali. Zitra ráno neb po
zejtř dorazite, pane, jak Sam tvrdil,
ku břehu, ač bude-li vám příliv a
vítr příznivý. Až do té doby chci
tělesnou schránku Sama ošetřovat a
pak na uložíte do jednoho hrobu.
no neý~rdečněji/” Pak pokryl
mrtvola pLchtOviuou, lehlal a po
léna z toho něco, však velmi málo
požil X lastury kroh* zhotovil
Heleně náapbu k pití.
Hazel posadil spak vedle Vel
cha a táni se ho, zdali si přeje,
aby m and jeho přítelem Cooprem
pomodlili a vykonali pohřební ob'
řad.
‘Přeju ii to’, odvětil Velch; ‘avšak
k tomu svolit! nemoha,aby byl Sam
(Samuel) na dně mořském pochován.
Já a Sam jsme si tak přivykli, že by
mně srdce puklo, kdybych se musel
od něho živ neb mrtev odloučí ti.’
‘Ach,’ odvětil Hazel, ‘nejlepší přá
telé se musí rozloučiti, když jeden
z nich nemře.’ i
‘Ano, když jeden s nich zemře a
druhý ho přežije. Ale já pane, ne
bodu již dlouho od svého přítele od
loučen. Já a můj soudruh Prince
jsme notně do zebe noži bodali a on
mě pustil více krve, nežli v nyněj-
lích okolnostech postrádat! mohu;
život můj chýlí se již ku konci. Co
Jste neslyšeli, jaký rozkaz mně Sam
Když se Proserpina ponořovala,
byli jsme já, a můj přítel Velch
na levé straně u korábu...... '
Spatřili jsme v přídě, hned pod
vodní čárou dvě provrtané díry
asi dva palce v průměru......
Tytc díry byly ze vnitř korábu
'vrtány, neboť vnější okraje byly
na všecky strany roztříštěny....
Proserpina byla pěkným a pe'
yným korábem a na celé plavbě
nestihla ji žáduá velká bouře.. ■ •
Kormidelník Vylie jí provrtala
zničil hanebně koráb a jeho muž
stvo. ‘
Cooper vypravil tato slova jen
s velkým namáháním a pozbyl pak
vědomí. Ale za dvě hodiny při
šel opět k sobě a obrátiv oči své k
Velchovi, pravil slabým, sotva sro
zumitelným hlasem:
‘Příteli, my oba musíme se spo
léčně na touto neznámou cestu vy
dati: Já vypluji první z přístavu,
ale'—následující slova, pronesl 8
nevyslovitelnou vroucností a je-
mností— ‘počkám venku před pří
stavem na tebe, můj hochu, neboť
—já tě—mám—Tomši—aesmírně
rád!’
Tť byla poslední slova tohoto
prostého námořníka, který nikdy
marně nemluvil a jehož srdce by
lo schopno pravého, upřímného
přátelství. A ti, kteří u jeho mrtvo
ly stáli, uznávali také velkou cenu
vzácné jeho povahy a věnovali mu
památkh, jakouž zasluhoval. Vzne
O třetí hodině odpoledne nahnul
se Hazel náhodou přes okraj a pro
hlížel si stěny lodní, nejsouli po
škozeny. Vítr opřel se v témž o
kamžiku o plachtu, čímž se loď ješ
tě více na druhou stranu nakloni-
la. V tom spatřil nad podlodím
jen několik palců pod vodní čarou
několik mlžů zavěšených.
Hazel nahnul se přes okrsj lod
ní tak hluboko, jak jen mohl, aby
nespadl do mhle, a .odtrhl dosti na
tom okamžiku se Hazel pozdvihl a
vrazil hlavou zoufale a'vši silou
| Makintoshovi do kolen, že se až
. ‘loď tímto prudkým nárazem na lo
amm vou strnu nahnula a Makintosh
padl přes okraj lodě do moře. Chtě
je se ještě v pádu zadržeti, vrazil
svůj nůž do lodní stěny, čímž se
loď jeě více naklonila.
Bylo by veta pa všech bývalo,
kdybý nebyl Cooper, jenž mezi
tím opět b velkým namáháním po
vstal,
hožem svým okamžitě tenký
provaž přeřízl, jímž plachta k lod-
ní stěn přivázána byla, neboť ne
zbývalp času, aby uzel teprv roz:
vazoví!, a ještě nyní se celá dolej-
M část plachty zmáčela a loď nabra
| la mtfho vody.
Kormidlem do vody!" velel
Ooop
Loď se opět narovnala, jakmile
Cooper odřízl plachtu, již vítr di
| vocesom a tam šleha). Ale loď,
jsou voiná a kormidlem řízená, ač
se ještě trochu kolíbala, plula bez
dalšího nebezpečí dále.
Mec tm oo Hazel tento nový
pokrm podával, bylo viděti hejno
kachen vysoko nad jejich hlavami
letících. Jedna kachha letěla da
leko za hojnem, ale velmi nízko, a
blížila se patrně k lodi. Konečně
se usadila k největšímu udivení
všech na kraj lodní, aby si odpoči
nula. Velch uchopil lodní hák, a
uhodil ptáka do hlavy a tento se
svalil do lodi. Tato kachna měla
na noze zavěšeného kraba. Ne
pochybně usadila se někde na bře
hu a lo*e snad až příliš horlivě v
bahně Červy, uvázla sama v klepe'
těch kraba.
Hazel ughopil kachnu a pravil,
obrátiv m f Heleně:
‘Bůh vám jí seslal, protože se
vám šeM ttíso protiví.*
Hazel rozštípal jednu dřevěnou
plula sice dosti rychle, ale tylo svými odlepovali korejhe, kteří,
plece patrao, lo se k uí Makintosh . když lasturu jo chránící reabili, mč
O druhé hodině odpoledne vy
skočil Fenner na lavici a vyhlížeje
ua moře • radostném vytržení zvo
M; -.......................................umám............
'Vizte, hoši, žde ten krásný, ze
laný palouk s travičkou jako mech
měkkou a plnou sed m krás a npro
střed tečo líbezný potouček. Po
spěšte honem na palonk, abychom
si tam odpočinuli.' A nežli ho něk
do mohl zadržeti, vrhl se pozpátku
do moře a zmizel v hlubinách.
III.
K večeru bylo viděti ua moři
mnoho tuleňů plavati, ale nikdo se
nenamáhal, aby některého chytil,
neboť Helena a Hazel musili s na
pnutím všech sil veslovat!.
IV.
dlouhým letem na stožár.
Helena naň hleděla zařím okem.
Velch vida to pravil:
'Tu je večeře pro vás, slečno, kte
rá za něco stojí.’
‘Ne, ne, nechte toho ubohého ptá
ka ua pokoji,’ odvětila Helena.
‘Máte pravda,’ dodal Hazel, ač
mě! tisíc chutí, ptáka se zmooniti.
‘Pamětliví vlastního utrpení buďme
milosrdnymi a ne ukrutnými. Pták
ten bloudí jako my na moři, neb jest
to pták zemský.’
‘Jak to víle/’
‘Vodní ptáci máji na ťapkách blan
ky, aby mohli plovati.’
Pták si odpočinul, a letě) opět dá
le k severozápadu. -
Helena jakýmsi vnuknutím paže
na, obrátila okamžitě loď a veslová
La týmž smě wem za ptákem.
Asi půl hodiny před západem šlím
ce pravila Helena, jejíž trak byl vel
mi bystrý, že vidí na okraji obzoru
tmavou jen, jako vlas tenkou čára
Vzhůru vyčnívali.
Hazél však nespatřil ničeho.
Čtvrt hodiny později ukazovala
Helena opět v onu stranu a Hazel
spatřil kolmou čáru, podobnou lodní
inu stožáru, do vzduchu trměti.
Všichni napínali svůj zrak s dych-
tivou nedočkavostí, co by to bylo,
čím více se blížili, tm patrnějším
byl pozorovaný předmět, avšak pře
ce ještě nemohli rozeznali, co to
jest.
Slunce zapadalo a vzduch by# ne
obyčejně čietý a jasný a nyní mohli
již na obzoru onen předmět zcela do
bře rozeznali.. Byl to osamělý strom,
podobný vysokému -štíhlému sloupu
s koranou na vrcholi.
Palma— u prostřed Tichého oce-
ánu!
slečna Rollestonova z krátkéhc
spánku.
‘Pané Hazel, měla jsem podiv
ný sen?zdálo se mně, že jest hoj
nost potravy vně na této lodi.’
Sotva však domluvila obrátili
se náhle tři z námořníků a majíce
otevřené zavíráky v napřažené ru
co, blížili se k zadní části lodi. Z
oči jejich plála divokost a vraždy
chtivst.
Hazel povstat a zvolal: ‘Velchn,
Coophel Chcete nás nechat bídně
zavraddit?’
Cooper chtěl Makintoshe rukon
zadržeti, ale bylo pozdě,avšak Mor
gan ještě zachytil a pravil:
‘To jest proti úmluvě— žádnou
zrádní'
Popuzen tímto peočekávaným
odporem vrhl se Morgan na Coo
pra a bodl hc nožem tak silně, že
tento sténaje na duo lodi se ská-
cel:
Velch vida přítele svého klesá
ti,' vM se na Morgana, a proťal
mu téměř celý chřtán. Pustit Mor
gana, jenž se mrtev aa dno lodi
svalil, obrátil se ua Prince, kterýž
jej byl zatím bodl a popadl ho tak
prudce, že oba padli a vztekle se
v pravě v levo bodali. Hazel za
tím výndal veslo a ndeřil p¥blíži v
šího bo Makintoshe vší silou, že za
vrávortl a na stožár padl. PH
tom však Hazel sám upadl naraziv
se do hlavy a do pravého ramena.
Makintosh se zatím vzpmatoval a
vyskočil zatím na zadní lavici a
vztekem zařvav napřáhl ruku, aby
Helerě Rollestonovézasadil smrtel
nou ránu.
Nešťastná dívka, očekávajíc po
slední okamžik života svéhq, naklo
Kapky se množily a nešťastníci
jásali a velebili boha, neboť koneč
ně počalo pršeti.
S jásotem spustili a natáhli pla-
chtu a dali do prostřed kámen,aby
z ní utvořili jakýsi vodojem a totéž
učinili s ostatní plachtovinou, již
měli na lodi. Naplnili vodou vel
ký vodní sud, všecky nádoby, ano
i soudek v němž byl rum, a při
tom neustále ssáli vodu z plachto
viny, z vlastních šatů, ano lízali i
s rukou kapky.
Když žizeů svou ukojili, rozvi
nulí opět malou plachtu, poklekli
na kolena a prosili boha; aby je vy
slyšet a přivedl brzy k nějakému,
pobřeží.
Po západu slunce přestal vítrvá
ti, avšak s přestávkami pršelo po
celou noc a k ránu nastalo necitel-
né chladno.
V noci je opět navštívila smrt.
Prince ležel ua daě lodi mrtev. Rá
ný jeho byly zcela nepatrné a ne
mohly býti příčinou jeho smrti; by
lo pravdě podobnější, že požil ví
ce korejšů, nežli jeho sesláblý ža
ludek snésti mohl. •
Tak smutaě začínal nový den
Hazelovi a Heleně, ašjiž tělesný1
mi mukami trápeni a hladem a ží
zni k šílenství doháněni nebyli.
Duch jejich nabýval opět předešlé,
průžnosti.
Rozhlédli be po lodi a zachvěli
se hrůzou a zděšením. Na dně
lodi ležely dvě mrtvoly a v předu
lodi seděli dva těžce ranění námoř
nici.
Hazel bez dlouhého rozmýšlení
'rozhodl se, aby se především, vy-
konal obřad pohřební nad mrtvola
mi, aby mohly do moře ponořený
býti, po té odebral mrtvým nože
a peníze, jel měli při sobě, vyko-
nal nad nimi pohřební modlitby a
požehnal je. Když byl tento srnu
tný obřad vykonán‛a mrtvoly do
moře ponořeny, obrátil se Hazel k
Velchovi a zvolal ukazuje na mo-
ře:
'Co to tamhle plave na hladině!
Jest to kus dřeva či něco jiného?’
Velch hleděl na stranu, kam
Hazel ukazoval, a pravil pak;
'Nemohu rozeznat;, co to jesr
prosím slečno veslujte v tu stranu.
Velch vyhlížekpozorně na mo-
ře; záhy jevil velkou rozčilenost a
dal,Heleně a Hazelovi nančení jak
mají veslovat!, aby k onomu před
ppětu. dorazili. Když pak připluli
až k tomu předmětu, nahnul se
Velch přes okraj lodě, uchopil
předmět a hodil jej s jásotem do
lodě, sám pak přemožen tímto na
máháním, klesl na dno lodi.
Předmět do lodi hozený byla
želva, která spala na moři a jaonc
řádný námořník jsem připraven od
plouti do jiného přístavu a před-
stoupili před tvář Stvořitelé.
Mluvím svátou pravdu....
Koráb Proserpina byl zlomyslně
zničen - - - •,
Námořníci dosáávali větší plat
uež byl umluven - - -.
Kormidelník dával kapitánovi
neůstále piti a tento byl neustále
opilým....
Dva dni před tím, nežli se trhli
na na korábn objevila, měl kormi
dělník dlouhou ldď již pno sebe při
pravenou.....
vicavfceptiblizute. Házet držel
veslo v rukou tak, že mohl plovou
čího okamžit odraziti a volal na
něho, že ho živého na loď nepustí,
nezapfisáhne 1! se, že nebude niko
ho vraždil.
Makintosh otevřel ústa k odpo
vědí, ale v témž okamžiku vyvalil
oči a úpěnlivě vykřiknuv, zmizel
v hlubinách.
Na hladině moře objevily se bu
bliny, svědčící,že byla voda v hlon
bí rozervána, a hned na to byl po
vrch moře krví zbarven. A aby
nebylo nejmenší pochybnosti, jaký
osud ubohého nešťastného námoř
nika stihl, objevila se hned ua to
velká hřbetní ploutev ohromného
žraloka, který se kolem kolébající
lodi sem a tam proháněl, očekává
je novou oběť.
Zápasem námořníků a osudem
svého soudruha,kterýž tak hroznou
smrtí sešel a jehož krev ještě na
hladině moře spatřovat, rozčílen,
povstal Fenner, jediný z námořní
ků, jenž raněn nebyl a počal zpívá
ti a smáti se, máchaje při tom ru
kama. Žralok však neustálea ece
la klidně kolem lodě ploval. Plach
ta krví potřísněná vlála ve větru.
Velch a Prince, kteří se zase udo
břiii,seděli na dně lodi a ssáli krev
ze svých ran, aby na okamžik
svou nee nesitelnou žize zmírnili.
Vše to zvětšovalo hrůzy tohoto dě
sného výjevu.
Cooper velel Fennerovi, aby
mlčel a raději pomáhal veslovat!.
Ale námořník tento se skutečně
zbláznil a ve své šílenosti spatřo
val před sebeu nejchutnější jídla a
celé veletoky čerstvé vody, jež
svým soudruhům s obvyklou n ná.
mořníků rozvláčností popisoval,př
tom mlaskaje, jásaje a výskaje až
do samého poledne.
Cooper otázal so azea umí li
dobře veslovali.
‘Umím,’ odvětil Hazel, 'avšak
moje pravé rámě je pádem celé o-
chromeno.’
V tom se ozval líbezný hlas He
lény Rollestonové: ‘Chci vše dě-
lati, co mně ukážete, paue Coo’
pře."
Cooper ji nyní poučil, jak má ji
opět k lodní stěně přivázati, krát
ce, jak má loď říditi. Helena či
nila vše, jak ji Cooper kázal, a
Při východu 81000-’ moře se sik
ně vlnilo a občas zavanul prudký
vítr. K západn objevil se na mo
ři černý bodě, sotva jako muška
velký, ale nikdo jej nepozoroval.
Hazel pohlížel neustále ua námoř-
níky v předu lodi. Cooper aVelcb
seděli mlčky a zasmušile uprostřed
H rpretu-tiovštku a 4ladee ehutnalk
jako jádro ořechové. Nepochyb
ně po čas bezvětří se na loď zavě-
sili. Přes sto jich bylo oiloupá
no a po stejhých částkách rozdě-
leno.
Helena požila k snážné prosbě
Hazela jen šest korejšů a to velmi
zvolna, ostatní uschovala.
Černý bod, jenž se ráno na zá
padni straně objevil, byl opoled'
nách již jako sloup velký; o třetí
hodině odpoledne pokrývalo černé
mračno polovici oblohy a k večeru
byla již celá obloha zatažena. Před
Hici však jedli, ano i hltali maso
sýrové. Jen Cooper požil dra ma
lékeuekymaea -vařenéhey vive-ne
mohl. Rána jeho byla smrtelná,
síly mu ubývalo každým okamže
‘Bůh vás miluje, slečno. Veslujte
směrem k onomu stromu, jenž nám
budiž vítán. Ale musíte velkou pha
chtu svinuti, aby kut každou hodí*
na jen malý kousek cesty urazil, a
ráno spatříte ostrov na blízka, pak
se můžete ohlednouti po bezpečném
místě, kde byste mohli přistát!.’
‘Ostrov, pane Hazel?’ tázala . se
Helena udiveně; ‘vždyť zde není žád
něho ostrova; musili bychom jej vi
děti.’
‘O ten leží ještě hlaboko sa obzo
rem, ale jest to ostrov. Či myslíte,
že rostou palmy ve vodě? Jen udělej
te oo jsem vám kázal, sice bychom
mohli naraziti na skaliska a loď by
se rozkotala.’
Hazel a Helena svinuli velkou
plachta a učinili vše, jak jim Veloh
nařídil,ač je to stálovelkénamáhání.
Když byli hotovi, pravil Voleb:
‘Tak jest dobře! ýtra ráno šťast-
ně přistanete ku břehu a pochováte
mne a mého soudruha na ostrově?
‘O nikoliv!’ svolala Helena. 'Coo
pra musíme ovšem pochovati, alet
vás opit uzdravíme? •
Pokračováni.
jest a tak srdnatá, že jsem na všech
svých plavbáoh a v největších nebes
péčích srdnatějš nepozná!. Neplač *
te, slečno, utrpení v aše se blíží ku
konci. Sam pravil, že nejsme sto
mil od břehu vadáleni nevím sice
dle čeho to poznal — byle vždy lep
ším a zkušenějším námořníkem než-
li já— ale jelikož to řekl, musí to bý
ti pravda, nebot Sam nikdy nelhal a
marně nemluvil.
Veleb demohl déle slabost! mlu
viti.
Opět uplynula jedna trapná noc »
z mořejvystoupilo slounce ve vit vele
bnosti na obzor. Ale kamkoli Ha-
zel své oči obrátil, všude nekonečné
moře, na němž se kutr jako nepatrná
tečka vyjímal.
O desáté hodině byla řasa opět
hustější, avšak Jedlé bylo jen velmi
májo, a tu musili syrovou snísti, ne
majíc žádného paliva, aby jí uva-
řili.
O polednách bylá hladina moře
místy selená.
O čtvrté hodině přeletěl pták, aai
-jako datel velký, a posadil se unaven
Noc uplydnla klidně a nastalo ji
tro. Neudálo se nic nového, leč
že musil kutr nyni náramným
množstvím řasy pracně dále ee pro
dírati.
Hami pozoroval, že se několik
druhů bas objevuje. Jeden z těch
to druhů podobal se velmi tenkým
zeleným listům našeho špenát a; li
sty byly jemenčké a šťavnaté. Ha
zol poznal v nich drah jedlé řasy,
rostoucí ♦ moři na skalách blíží
pobřeží, ale právě tohoto druhy řa
sy objevovaly ae nejméně a trvá
lo to celé dvě hodiny, nežli Hazel
malý hrnec takových listů naabí
ral. Vypral je vačisté vodě a udě
lav z Helen i na bílého kapesního
šátkn pytlík dal do něho nasbírané
ho listí, vložil do hrnku vodou na
patrně blížila.
Občas se zase vzpamatoval, byl
veselým a občas promluvil uěkolik
slov..
Když mu oznámil,že loď samou
řasou plaje, přál ai aby mu něco té
řasy ukázalí. Prohlížel ji pozor
ně a pak pravil Hazelovi:
'Radujte se,pane, nejste ani sto
mil od pobřeží vzdálen.'
O páté hodjně večer přišel Velch
na zad lodi a maje oči plné slz, o-
známil Heleně a Hazelovi, že Coo
per umira a Že by a nimi rád ještě
o důležité věci promluvil, nežli ze
mře. •
Oba odebrali se na přídu lodě
a Hazel uchopil Coopera za ruku,
a těšil jej slovy srdečnými a koneč
ně se ho otázal, jestli si něco ještě
přeje.——-
‘Ano, odpověděl vážně. ‘Máte
péro a inkoust!*
'Nemáme, ale já mám tužku,'
odpověděla Helena, a poněvaš ne
měli kus čistého papíru, nabídla
Helena své modlitby, které měly
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Haidusek, A. Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 9, No. 34, Ed. 1 Thursday, September 6, 1894, newspaper, September 6, 1894; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1458226/m1/2/?q=%22%22~1: accessed July 10, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.