Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 9, No. 34, Ed. 1 Thursday, September 6, 1894 Page: 3 of 8
This newspaper is part of the collection entitled: Fayette County Area Newspaper Collection and was provided to The Portal to Texas History by the Fayette Public Library, Museum and Archives.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
------------
Po půlnoci
‘Sud‘te eama, drahá pEftelkyně.
v duchu. ‘On je tak změněn. ..
Toť hlas Janův. Obrátila' se.
Vidyť
anebo tí* to netěšít
nezmíail. Mám odpovědít Nel
Homán od Váciava Vička,
jsounejstarširanejtepši
Pokraování
Zdálo m mi, že doch
plodný
’jeem přesvěd
jata ni milovala ■
potvrdil, ta dloaho nekvete. Kdy*
Lodmilos-h.- pt® Eda ’bychom’i dloyho oatali navzjem
te dosudl’
zachováme oba před opadnutím a
avadnutím
pel z něho nebo
zíme na ty cizozemské pijavky a vy
edom’mi
Ná-
ohnivěji .
sklonil k ni hla-
Kupuite SeveroVy láky! ’
P
Zvolna políbil jt.ni_Jelo....a
• vy se neraduje‛t přešel, a že jedině si přeje nelil
dtpeg85Api
to jistě ob. Vidyť se nou min*
vil víc — kterak třináct let u Pru
sův sloužil a nyní k Rakušaním
1
a
drý Bůh
te.. • • ’
‘Ba mohl, ba byli*
‘A my o tom nevěděli
‘Až do dnešního dne. Ale do*
vás
ani
vu.
‘Antoníne!’
Které ncho lidské bylo by ze
slova, ze zvuku hlasu toho opo-
menutí alyšelof A přece působilo
na mladíka, jako dotknntí kouzel-
Nechci vám tajiti, že sa mne
zmocnil divný cit, kdyi Evelina
přitelkyni svou ke mně uvedla a
kdyi tato jaksi nucené mne odpro
šovala, íe vlečko vyslechla. Nebyl
to hněv, ale lítost, o nížto jsem ne
věděla, čím- vlastně byla vzbuzena.
* Účinek citu toho vbak byl blaho*
ma sepjatýma. Bylo patrno^ já
čen, že ano, avšk neptám se ko
ho... .nic více nechci vědět a ba-
dali to vle vale na vidy odpověď
vaší pohřbím jako neslyenou -i.
odkvapil.
Dívka přistoupila k oknu s ru-
kama sepjatýma a a okem te oblo
ze upřeným stála drahnou chvíli.
Dlouhá řada obrazův přeála
zvolna před zrakem jejím......
vlastní její šivot. Viděla na ko
nec f tvář zesnulé matky, ale ni
nebylo tak tradno okolo srdce v--
,Panno Ludmilo!1
ní slovo a opit se zadumal. •
Pokračování.
Jak vysvětloval*učitel dětem ve-
mocnost boží: Kmán nemá žádné
hvězdičky a není také Žádným pá*
nem. Frajtr má jednu hvězdičkuje
tedy už pánem, kaprál nosí na límci
dví5 hvězdičky. Je ještě větším pá-
nem, fir má tři hvězdičky, je ještě
větším pánem a pán bůh má tolik
hvězdiček na nebi, jak mocným mu
sf tedy býti pánem!
ně tento hlas. Mé umění bylo
mou milenkou.... já n žádné žen
štiny lásky jsem se nedomáhal,
přicházeje tím v pokušení, čím ne
podobněji! viděl jsem krasavice
svému ideálu.’ .
Z vašich slov soudil by leckdo,
ie jste se\ proti ženakým pevně
ohradil láskou k svému umění a
předsudky.’
‘Jest to celá tvá novina, Jene?
Z toho cos pověděl, nemohu se ra‛
dovát — nebo z toho patrno, ie
Pavel ba nás — zapoměl,’
‘Spasiteli, to je možnár zvolal
Jeník tkal opět hlasitě,
hle sám sobe vytrhl.
‘Pro BŮh, panno Ludmilo,
to......vy tomu neříkáte
má zásobu všeho druhu léků, taktéz
i veškeré psací potřeby. Lékárna na
východní straně náměstí 18
--------
Předplácejte na HSvobodujdo
staré vasti. $2-50 ročně.
divně naložil. Kterak bychom
se byli nadál, Ie E tiché vesnice
octneme se zde.... Ie bndem státi
naproti sobě. Panno Ludmilo,
pamatujete se na ten osudný den,
kdežto jste posledně spala v domě
otcovském? Vy snad jako ve snu
vzpomínáte na ty dávné doby, ne-
bo s vámi přemnoho se změnilo
— já vlak vidím všecko ještě před
sebou, slyším srdcelomný hlas
Pavlův, když se mne po vás ptal,
vidím, jak pádil z dbmova, aby
vás vyhledal.... on se více nevrž
til a my ho oželeli.’
'Pro Bůh, Jene, povéz konečně,
co přinášíš?
nás
*A tys tak dojat......*
‘Nedivte se, panno Ludmilo, já
......já doufám v Boha, . ie u
vás přece. .. .do smrti ostanu.’
A při těch slovech, ježto s us-
měvavou tváří povídal, vypukl ve
pláč tak usedavý, že nemohl dlou-
ho slova pronést.
Dívka snažila ae uchlácholit
jei.
‘O, prosím vás, nechte mne vy
plakat, vždyť......vidyť nepláču
hořem.... o, Panno na nebi....
ne hořem. Nesu vám novinu...
panno Ludmilo, novinu*.....’
‘Od F. .skýehr
čníkřeče, bolestí v střevách »
iv odstranf rychle • úpně
-------4 - z -—)oDšanmoshe
oereo ‛0n MrVVV C‛9010‛5 ( HVNV
iea
umře, aby mohl rodiče své navátí'
viti. O vás ae arci nézmínil — a
já rpvněž ani nepověděl, komu
sloužím, nebo jsem musil pryč,
abych vám donesl tu, netuženou no
vinu. Vy jet nevěříte......
ného prutu.
‘Ludmilo.... o, sestro
má novina.
‘A řekl jsi, že není zlá. •.. a že
se podobá nemožnosti? !’
‘Prosím, upokojte se.’
'Kterak mne mučil, Jene! Hle,
již poslouchán? tak pokojně. Jen
tvé napínání mne rozčililo. Co
jsi chtěl říci o oželeném?.... Proč
jsi vzpoměl na Pavla?’
'Mluvil jsem a někým, kdo ho
viděl.... později než my. /....
Panno Ludmilo, bylo by vám vy-
řízení od něho milým? .... Už
hned povím svou novinu!......
Panno Ludmilo, my jsmě se kla’
mali. Pavel neumřel tak brzy,
jak jsme se domýšleli .... nepadl
v* Kolíně......Prosové jej od-
vedli sebou za hranice.’
‘Že nepadli... .Jestli nepadl v
Kolíně, pak mohl ostati dlouho
živ.______-%-----
slova?’ zvolal v ustrnutí.
‘Co to činíš, Jene? Tys byl
vždy tk hodný, Bůh ví... ■. .od
nějaké chvíle zacházíš se mnou
velmi nemilosrdně.’
‘O, Bože můj, snad jsem měl
přece mlčet.’
'Mluvíš a jednáš tak, žes vše-
chen rozum můj ve zmatek uvedl.
Cos to řekl, Jene?’
Dozpraskané pysky a ruce, dnnou
D tvář, opruzení a vyrážku po holení
bojí
Stverova Rúiová Mate ta Í6e.
Kuří oka ryčhle a Jistě odstraní 8hva
fdv Ničitel kuřích ok
centů. .
Maietnikv dobvtka
činím pozorný natytolěky:
Sevezu Jlat. hojiciunimen
za 50c., znamenité to mazání pro koná
Severův Léčiv ý i> rášek ze 50 a S5c.
a Bavorovu Karbolovou Mail pro
dobytek na rány a boláky za 50c.
sobě na blízku, vždyť může se stá
ti, Ie vy Antoníne, naleznete brzy,
zajisté brzy......skutečný svůj
ideál a pak pro takovéto přátelství
nezbude v srdci vašem místa. V
tom nelze vám odporovat.... A
Léky tylo Jsou na prodej ve všech ob-
chodech s léky. Kde takových obchodů
není, tam posílám Je přímo po expresú.
Kdo pošle 55.00, muže ai yybrat léků sa
86.00. Expressné nikdy nevy-
plácím. Obchodníkům dám slušné vý-
hody. — Beverův Vlastenecký Kalendář
alarm a Peníze
dou mít chuti opět ae navrátit! Nu,
ale teď čas, abych já sám se navrá
til. Na shledanou, drahý příteli!
Já přijdu co nejdříve zas, a doufám,
že vás najdu veselejšího!’
Jarobujná síla a uchvacující sna
žlivoat jenjen vály ze slov poručíko-
vých. Zdaž rozehřály také Pavlovu
mysl?
Zdálo ae. že dost bedlivě poslou-
chá; ani jednou otázkou nepřetrhl
mluvícímu řeč. A pravda zajisté,
že byl jaksi dotknut; přede zrakem
jeho rozstíkla se dřív pustina, nyní
obživly před ním postavy a obrazy
.i. ..ale vše vleklo se jak polo
umrlé, síla vyhaslá, údy se rozpadá
John Sehuhmacher
obchodník potravinami te vel
kém i malém.
LAGnaxaE, - Tazan :
------- W i
Wm HERMES mlad., ,
by nechtěla kol sebe vidět co nej *
větší počet vzdychalů a ohybač,
která by nechtěla zápolili s družka
mi svými, že skutečnému cit dát*
ší výpověď’, přetvářkou mistrně
jej dovede nahraditi. Přál jsem
sobě najiti děvu, která něžnost
svého srdce chová pod posvátným
zámkem, která citem svým udržu!
je posvátný zdroj nebeské poesie,
jejížto závoj mul chladným roso
mem a drsnou' rukou všude trhá
... .přál jsem sobě najiti děvu,
Ludmilo, která by porozuměla i
nevýslovným citům mým, s dobro
tu v srdci chovajíc ku všem, ke
mně přilnula s neobmezenou odda-
nosti, jaké není schopen muž,
abych ji ctiti musel jako bytost
čistější, vyšší nad sebe ......
však darmo snažím ee, Ludmilo
..-já slovy špatně vládnu ....
kdybyste vy chtěla věrně vypsat
bytost svou, tak něšně a tklivě,
jak city vypisovat umíte.... řekl
bych*! Toť ženská, toť můj ideálI*
‘O, Antoníne, toť velmi laskavý
o mne úsudek, nikoliv však • • •. 2
'Kdyby to byl klam nejbludněj-
ší pod sluncem, nechtějte mi ho
vyvraceti Ludmilo. Já nemluvil,
abych se stal dvořákem. A vy
nemáte, co byste mohla proti úsud
ku mému namítali. Jest přátel
ství naše klam. Nuž, a z jakého
semene, v jaké půdě - ono výrost
‘Jest to květin a......mně dra
há neméně, můj příteli, než vám.
Však právě sám jste slovy svými
vající. . 2 , ,q hody. — Beverův VlMtenecký H
‘Veselejšího! opakoval si posled rozdéván Jest každý rok zdarma.
proto jsem řekla, še 89 poměr nás
zjinačí. My kvítko to, Antoninenakládás člověkem.. . i s námi
? emoci ženské, pocházejícE z eprayb
V delnosti měsíční, pak př1 změně ži-
vota a při jiných případech rodinuých,
odstraní záhy
Stvtrůu Rtguldtor hntkyck nemocí,
za 41,00. Kntřkn o ženských nemo-
* cích dostane každé žena zdarma.
Devmatismus kdekoli v těle usakeny,
1 bolesti v sádech, strnulost údů, stu-
hlosť a otekliny. vyléčí e
Stwův lák proti meumatismu
sa 81.00. Staří lidé bv měli léku tohoto
zkuaitt.
krkavky i jiné qizopáaufky, hlaty.
roupy I tasernisk s sla vypudí . —
ne objednávky musí být zaslány napřed.
Na každém obalu a na každé láhvCjost
jméno i
W. F. SEVERA,
čESKÝ LÉKÁRNÍK,
Cedar Rapids, Iowa.
za 50 a 25c Odatrabzlo bolés
1 ‘ sfčném toku,
alarir, zastaralou zácpu a bolesti
hlavy, zlatou žílu, lutnudlut
my v obličeji, nadýmání, závratě a .■
5by, I nemoci ion lečí výtečný |
Severův životni Rpltam sa 75q
Každá žena by mla zkusiti tohoto Uku.
NTechuť k Jídla, bolesti žaludku, ne
N adživnost, slabost, vrhnut! odetra
Kuje M • í _
Seotrora Žaludtini Hořká
za a 50. 1.
Znamenitý sflite rstifsponemoet
vrab a různé kožní vyrážky i Hišoje
hojí rychle
Severova Mate nroti tvrabu a vy
raieninam tá 60c.'
iapar očí, bolavé, silicí, červené a za-
L‛n‛cené oči zhojí brzy
Xaverova Zlat Ě Matena oM
za 95c.
Vypadávání vlasů po nemoe, lupy
V vyraženiny zamezí tam, kde pomoc
jest možná,
Severův tilitel vlatů ta 91.00.
Kdo chce míti vlasy hebké a Jemné, to-
mu se odporučuje krásně vonící
Severova Potndda na vlasy ta tSc.
Bolesti zubů rychle a Jistě odstran
Bavorovy Kapky proti bolení zubů
za 10c. Kdo chce miti zuby čisté a bílé,
a pevné dásně i libou vůni 2 dat, tt •
koupí
Severův Prálek na tuby sa Mc.
zimo na ty ezozemsKe pijavky a vy- Qtrženinu kříže, bolesti v jednom _
čistfme od nich vlast, že pokud pra- 9 stě. křeč a revmatismus i zápal aya
dčd pravnukovi bude povídat, nebu J^iváná^ Mí^ir
XXIV.
‘Jen jako v letu vás navštěvuji,’
pravil poručík Hudec vstoupiv brzy
s rána do pokoje Pavlova. ‘Celou
noc měl jsem o vás sny: Bojovali
jsme sobě po boku a nepřátelé před
námi prchali jako plachá svěř. Pak
jsme byli ve veeaiei......tam, kde
jsme se poprvé viděli — ve vašem
rodišti, a'vy jste byl velice vesel.
Nuž, milý příteli, ten sen mohl by
se vyplnili - já musel k vám zabě-
hnout, abych se přesvědčil, je-li vám
lépe.’
'Děkuji vám,’ odpověděl Pavel
jako bezcitně.
'Co říkal ranhojič?’
'Nenalezl na mni žádných ran a
já se ho ha nic neptal.’
'Snad vás řečí svou pomrsím ....
ale nezazlete mi, zeptám-li es JKJ»
ký neduh na sobi cítíte.’
'Slabost a vnitřní ošklivost.’
'Jste tu příliš o samotě. Vy jste
voják a zde je klášter. Ačkoliv ae
z toho srdečně těžím, že jaté se do-
stal k lidem tak šleohetným. Co
bychom mohli pro vás učiniti, dra-
hý příteli/ O prosím, povězte, kdy-
Byste žádal půl mého srdce, rozpol-
tím jej. Sám arei nejsem mnoho a
S těmi pány neumím poklonkovati,
ale zdá m mi, žs bych všecko vy-
mohl, co by vás potěšilo.’
‘Jste velmi laskav...že ani ne*
chápu. Děkuji vám opět. Vidyt
ani nemám, Čeho bych si ještě přál.
Máchoroba....ta přejde zajisté
sama a doufám, že brzy...
1 ‘Čím byste se jenom povyrazil! Já
byeh tak rád s vámi strávil nějaký
den, anebo denně dělit chvíli, ale
práce jo tolik a starosti ještě víc a
nejvíce rozkazův, z kterých nic nevy
plývá a přece nutno dle niob pohr
vet. ‘Neustále chvátáme, ale poř-
do jsme v Prese, jako myši v díře a
Prosové vůkol číhají jako kocouři.
Však myši nejsme a mohli bychom
to Prutům dokázat... .ale to věčné
váháni! ‘ Všichni křičí: 'Císařovna
je ztracena, říše jo ztracena, všecko
je stračeno, jestli naše vojsko ztrace-
no!’ Všichni »o třesou oicfsařovnu,
o říši, o vojsko, o všecko, a — radí
sol O dej Bůh, aby se už jednou
uradil. Příteli milý, kéž byehom
už jednali! Já iaám hlouček vojá-
kův, s kterými něco pořídím. Kaž-
dého učil a rozohnil jsem zvlášť, a
který dřív vězel v bílém kabátě jeti
jako vnucen do žaláře, jiskří očima,
když slyší: ‘Za rodný kraj, sa rodi-
če, za čet svou a jména českého!’
O věřte, z každého muže, z každého
chlapíka je snadno udělat hrdinu!
Já to do nedávná arci neuměl, ale
dostalo se mi zkušeného, výborného
mistra! Neslyšel jste ještě o čes-
kém vysldužilci? O, však o něm
uslyšíte, snad i jej seznátel Zajisté
i vy nadchnete"svAj sbor — a vyra-
de setřen do smrti.’
‘Marná moje slova, Ludmilo. •’
‘Ne maqná, příteli. Té vaší
rady vposlechnu svědomitě, že v
samotě své budu víoe psáti. V
tom nalézála jsem dosud utěchu,
že jsem myšlénky a oity své někdy
zaznamenávalarpak budu U> čititi
nejčastěji. Dále nestačí má síla
na světě; té pak nejsvědomitěji
budu oci úžit o samotě.... ’
Antonín vzchopil se k odchodu.
Neřekl proč přetrhuje rozmluva,
netekl a jakým citem odchází —
jen podal dívce ruku.
A když její ruku ve své ucítil,
tu rozproudil se v celém jeho těle
cit tak úchvatuě bolný a tak nevý
slovně blahý, že div nepozbyl vě-
domí.
Přikročil v unošení tom blíže
ještě k dívce.
Ludmila patřila nafl s celou lilou
bí zrakn svého.... duše své, že
div neklesl.
O, Ludmilo!’
Zašeptal, pohleděl na ústa její,
plápol v žilách jeho šlehl ještě
Dva sousedé se potkali po prohý-
řené noci.
"Nu, oc říkala stará?” ptá se první
"Ještě nic,” odvětil tento* "A va*
še stará?”
“Také ještě nic.“
“No, pak nám pomoz Pán H6h!"
doložili oba při rozchodu
‘Nikoliv... .to jest z jejich do-
mu, ano. Jich ale se novina ta
netýká, oni netuší ničeho... .jen
vy, jen vy..*.já nevím, kterak
začít. Nelekejte ee, panno Luď
milo, není to novina zlá."
'Jen mluv,, milý Jene, vždyť i
zlá novina..,
'O, nikoliv, nikoliv, není zlá,
ale nenadálá, panno Ludmilo....
Kdyby vám někdo řekl, že vaše
nebožka matka vstala a mrtvých,
nelekla byste se toho, nebo by to
také nebyla zlá novina .... ale
kdyby to pravda bylo, taková pře-
kvapení mohlo by vám škodit?
‘Snad víš něco o mém otci, Je-
nel {
'Nikoliv, o tom ničeho?
'Nač tedy mluvíš o nemožno
stech?’ .'
/ 'Má novina je těm uemožuoitem
podobná a bojím se—’
‘Mluv zřejmě, milý Jene?
‘Budu a musím mluvit o nebožtí
dob, panno Ludmilo. Bůh divně
Severův Certokat sa Mc.
Je to také výtečný lék proti atřevnímu a
žaludečnímu kataru., 1 4
Vředy, boláky na nohou, nežity, vyráš-
V ky, svrab, krtice a všechny neaqce
kožní a krevní odstranf 777
Severův KrveřiiHtel ta $200
Jste-li stéle unaveni, malomyslnf, ocha
bií a ospalí, užívejte tohoto léku.
TTřče, revmngismus, suché lmáni, ot
K klíny, boule, stele, píchání a bo-
lezli na prsou, v zádech, kloubech a ko-
etích odstraní
SSiňfCVtďlV, Gottharda
sa 50c. Jet nejlepr domácí mi
Ďezayku, pitek a I
D vlnový, obtn
znět a jiní nemoci 1
Severův eiUtel
za $125. Lepšího léku prot,
tt-rn uoUe připravit.
Qáay a bolékyěerstv4 1 zataraliqpe-
Ji řy aspáleiny, odřeniny, vředy
nisové boláky kojí m •
Severovtt Mott na ránu a Metti
za 250 Maeř tato osvdčil se vědjoky,
kaMý JI chválí.
vědčím. Antoníne, rychlé a nao
byéejné sblížení duší našich má
snad jeden stejný základ. Anto-
níne, vy jste zajisté nš miloval!’
Mladík měl se nyní co pFemá-
hati, aby roučilení své utajil.
'Smím vis prosit,’ odpověděl
hlasem přitlumeným, 'smím vás
prosit, byste dříve jednu otázku oď
pověděla?’
‛S tou ochotou.’
'Ludmilo, já ee neptám, zdali
zrazovat!’ .............—.....ae mem m v-
A teď prolótal Jeník alzy trp*
čí......
Ludmila mlčíc zvolua ušed*
můj jito vyjasněn, jako pramen
dříve zakalený......Dovolte,
abychom o té věd délé nemluvili.’
‘Kéž byste se jen nevracela k
'řeči o rozchodu. Ludmilo, já ne*
uvěřím takovým slovům; muě ee
zdá býti nemožným, co by v pra-
menu mého života velké zkalení
způsobilo.’
‘Troufám si, že vás jinak přes
hodu místo neštěstí? Avšak já
před ním o ní také mlčel. Jí sa
mé lze dosud buď ae utájit, aneb
jeduati — jak rozhodne."
‛Zapoměl‛li nevím? dokládal
klasem stísněným. 'Ale zdá se,
že mnoho vytrpl.’
'A odkud máš celou tu zprávu,
odkud celé to zdání? Pravíš, že
v domě F""ských......’
'Poslyšte, panno Ludmilo, vyř
díl jsem, oo jste mi uložila a chtěl
jsem se navrátit. Na chodbě pot*
kal jsem lokaje, který a plnýma
rukama ubíral ae právě k nemoc*
ným i pozval mně, abych Šel a
ním o dobrotivé vrchnosti se přes*
vědčiti. Tři pokoje jsme prošli
me ses ven na chodbo. ‘Teď
zbývá ještě jeden,’ praví lokaj,
‘kterého nám sem jiná hraběnka
přivezla, poněvadž mu sama ne*
mohla lékáře opatřit. Jest o ty
pány nyní velká nouze. Chcete
ee i k tomuto podívat? Je to buď
veliký podivín a nebo ho čeká ne’
moc tuze zlá. Přišel sem rovně
ze slulby a neduhu mní na něm
^idět a přece vdihled trpí? I
vešel isem, puzen zvědav octí do
malého pokoje. Blíže okna seděl
mladý důstojník obličejem od nás
odvrácen a patřil, jak se edlo,
do červánků. Nás si nevšimnu),
ai to průvodčí mi.ptel, poroučíli
něco. Zavrtěl hlavou s ještě se
neohlédnul. ‘Vidí, šeptal Můj
průvodce, ‘a podívej se do ob*
ličeje.... nn, jen kurážně... . ja
kobys měl u okna co dělat.’ Bůh
tomu chtěl, abych poslechl. - Já
přistoupil k oknu....ale neměl
jsem smělosti, abych nan popatřil.
Když už jsem zraky pozdvihoval,
on prudce sebou pohnul. Pohled
nu mu v tvář — vpadlou, bledou,
zasmušilou......Mráz mi projel
údý. Ohň ucouvnouti — leč ne*
byl jsem s to. Důstojník zíral"na
mne upřeně... .já byl přimražen,
až mnou otřáslo slůvko, ale nena
dále jako z čista jasna bleak. Dů
atojník vyslovil mé jméno: "Jan?
On mně neznámý.... a přece pra'
covalo něco v prsou mých, jako
by se z nich pramen vody chtěl
vydobyt. ‘Ráčíte něco poroučet?’
‘Nic, ale rád bych věděl, nemýlím
li se. Nejsi ty se Břežan?.. « ..
O, panno Ludmilo, tím slovem se
mi v duši rozbřesklo. Já ho poz
nal?
‘Důstojníka?’ dl tiše Ludmila
po krátké přestávce.
‘O němž jsme mysteli, že Již
dávno mrtev? , -
‘Dopověz, milý Jene? pravila
dívka na oko klidně.
‘O, oo mám ještě říci, panno
Ludmilo?......Náš Pavel Šije do
savad, jeho jsem viděl, s ním
jest velice pohnutý.
‘Oo jeet ti, Jene?’
’ ‘Ntc, panno Ludmilo ... . jen
jsem tak slyšel od Dorinky, že
... .že....přece byste chtěla od,
ITašel, chrapot, chřipku, nastze
N počátky souchotin, záduch a ke
průdušek, záškrt a nemoci pilo rychlí
Jistě vyléč! unafuenity :
Severdv baltmn pro plicnl neduh
sa 50 n 25c, (Dt rády ho užívají pro'
hodnou chuť Jeho a rychlé účinek.
Bopuenay
vždycky utišiv úpiněodstreuí výtečné
Severovy l\^Uky pr. boletletn hlavy
a neuttgit sa 95r
ráepn, Hloutenku, nezaživnost n boto*
L šti hlavy, atyrinuti Jater, vyléčí
Severovy /‘ilulky pro játra
sa Mc. Jsou velmi male, ale dčinel
Jich jest Jistý a přjemný.
‘Příteli,’ odpověděla dive s nej
jemnější eleglí ve hlase ive tváři,
"povím vám více; nežil to tážete.
Byla jsem téměř ještě dítě, když
jsem pocítila, oo jest láska. Vy
mi uvěříte, še to byla skutečně 14*
eka. Mladík, jenžto ji ve mne
vzbudil, zahynul — před třinácti
léty.... Od té doby lila jsem jen
své matce a knihy byly přední mo
jí moji zábavou. Antoníne, oó
jsem tehdy cítila, to myslím, že se
láskou v nej užším smyslu slova na
zývá a jsem nezvratně přesvědče"
na, taková láska, stvrzená přka
hou, že nemůže opanovat podruhé
- k jinému předmětu?
Antonín obrátil se tváří k oknn.
‘Takové srdce, jako tvé jest, ty
perlo ženskosti!’ zašeptal a jeto
srdce sevřelo se bolestí.
*A ted prosím? dokládala div*
ka, ‘teď prosím za vaší odpověď.
Své tušení jsem vyslovila napřed:
nad se vám vedlo podobně?’
‘Nikoliv, drahá přítelkyně? pra
vil Antonín před sebe, ‘tak jsem
já až dosud nemiloval?
‘Nemožno!’
Nastoupilo krátké pomlčení.
‘Vy, který máte srdce tak boha
té a vřelé, zrak pro všecko .krásu
9 — x 1.aA..c 26 A..xa 0 en1. uNul:x
oy^try, Který JS55 avei v tax rožne
ných paších seznal a ty nejprvněj"
ší krasavice velkého světa viděl. •’
‘Ano, Ludmilo, viděl jsem mno
ho krásných Žen a plesal jsem ne*
jednou nad tou, ježto utkvěla mi
v paměti. Neupírám, ie v jedné
opatřoval jsem Venuši, v jiné Ju
nonu. Netajím toho, še ee mi
mnohdy srdce rozechvělo, ale po"
každé ozvsl se ve mni hlas......
a já myslím, strážného ducha mé*
ho hlas, že půjdu'li po touze srdce,
zlomím třtinu nad klidem duše
své, nad klidným, nadšením nmě*
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Haidusek, A. Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 9, No. 34, Ed. 1 Thursday, September 6, 1894, newspaper, September 6, 1894; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1458226/m1/3/?q=%22%22~1: accessed July 10, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.