Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 11, No. 18, Ed. 1 Thursday, May 14, 1896 Page: 3 of 8
This newspaper is part of the collection entitled: Fayette County Area Newspaper Collection and was provided to The Portal to Texas History by the Fayette Public Library, Museum and Archives.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
srte***
i
=
3
NYMBURSK RYCHTA. na rybník. Napjala vlechny st »
ale vše mamo.
Kovanic, Komárna a ještě nkte- lov a nalétli přijetí a výživy, musi
FERDINANDA SOHULZE.
• Jaruše M ohlédla a spatřila v
dy.
pánů v této zemi Hd český ocitnul -M
1
t
i
. f -
68
i
stébel rákosníku, odtrhla ji od bře- tiskna v pravé pěsti na obranu ne
I
řř
)
1
hranné věže roslehlo se třaskavé
zahlaholení trubky večerním ti-
chem. Stanní a ohledl se. Spatřil
v okénkn roubeného ochotu pod
věžní střechou vouaaton tvář a dvě
ruce, z nichž jedna držela kovole-
sklon polnici. Hned natozahu
čel s výše hřmotný, drsný Nm:
"Nepřibližuj se nikdo k ostro-
votních vlastník & v a vzdělavatelův
tohoto kraje, nesnesitelnou potu-
pou českého jména!
Tak a ještě dále hosté a přátelé
páně Divišovi rozvinovali před se-
bou žalostný obras krajiny Nym-
3
)
1.•0 N2UNaya
1
z Boleslavi.
(Pokračování.)
d
1
hn.
“Nemám ani • nejmenší ehuti
plouti tam s tebou,’* klidně pravil
Lutold, s úsměchem hledě za div-
-i
kou, která už veslovala k hradeb-
nímu ostrovu.
Odvrátil se k odchodu, chtěje z
lesního úkrytu pozorovati, co Ja
ruše zde hodlá počíti a jak se jí
bo na útok proti zvířatům i li-
dem ....
Tou dobou na Kostomlatech po-
rada českých rytířův a zemanův z
okolí Nymburského byla y plném
ohni vlastenecké nevole a rozhor
lenosti.
Ve veliké hradní síni na pový
šeném místě seděli oba nejstarší á
ustrašenou dívku. “Vím, kdo jsi
a proč sem přicházíš. Jsem ti k
službám.”
A dal se jí poznat;.
“Budu ti velice vděčna, pomů-
žeš-li mi tuto mou loďku dovléci
tam na rybník,” pravila stále bázli-
vě pohlížejíc na muže, jehožto jmé
no slýchala s poznámkami ne prá-
vě příznivými a kterého by v tom
to zakuklení ani v Nymburce ne-
byla poznala, tím méně v těchto
místech.
“Však i potom bude ti nemož-
no, dostati se do tvrze,” pokračo-
val Lutold, silnou pěstí uchopiv
řetěz a jako nějakou třísku táhna
pan Divil z MydlovaryaRodoslav
z Boleslavi. U druhého stolu,
přistaveného k sedadlům jejich,
podle věku a zkušenosti zasedli
pak přátelé a obhájci národní m-
mostotnosti a cti české, rytíři a ze-
mani ze Čilce, Zdonína, Velelibi,
Pstřína, Skrchleb, Všechlap,KEin
ce, Budiměříc, Šlotavy, Babina,
' SpuetivBi ruce n velice umdle-
né podle štíhlých boků v, vzdychla
z hluboká a smutně vzhlédla ke
lovského města. Vlasteneckým
hněvem, hluboce uraženou hrdostí
národní vzplály zpoly zapadlé zra
ky nejstarších kmetů, když se roz-
pomínali, jak potom za několik ne
děl téměř veškeré prvotní české
obyvatelstvo starodávného Více
milova opouštělo své rodiště, jsouc
z něho vyháněno cizáky, obklope-
nými zbrojnoši českého krále!
Slzy nejtrpčího žalu nad tako-
vou potupou vlastního jména a
vlastní krve na novo zkrápěly ty
poctivé, vrásčité tváře českých sta
rochův a v žilách mladších druhův
jejich divoce zkypěla žluč, tak že
jaré pále seboupotrhovatyarúce
bezděky tiskly se k jilcům dlou-
hých mečův, kteréž hlučným řin-
kotem se rozhovořily místo jazy-
kův, zaťatými zuby na uzdě drže-
ných ....
Bolest jímala všechny při vzpo-
mínce, co dobrých, poctivých a
pracovitých Čechů, nomohše v nej-
bližším okolí opuštěného Vícomi-
Kam se to odvážila! co tu chce!
.... Tato myšlénka zase dodala jí
nové síly. Che viděti svého Joh-
lina! Obce buď ho vysvobodili
anebo sdíleti s ním vězení, muka
a smrť. •■•On tu jest; proč ona
by tu nemohla býti? • .. •
Stále níže plujíc, pátrala dychti-
vým zrakem, kde konečně objeví
se jí ty dvě vysoké1, dřevěné věže,
o kterých tolik divného byla slý-
chala vypravovat!. Tu z nenadání
stály před ní na konci širokého
průseku, jenž od břehu k ostrovní-
mu pahorku se táhl.
Přistala k břehu. Podivem, ra
dosti a bázní zároveň zatajil se v
ní dech. Upevnila loďku řetězem
k vrbovémru pahýlu a zvolna uči
vesměs, že jedině starý pan Petr
* Havraně, do nedávná zdejší lu
pan a vůdce jich všech, pro příliš
nou slabost svého těla mezi ně za
blahý sen. Ani stopy nepozůsta-
lo po nich. Král Přemysl Otakar
II. s hříšnou a jemu samému pak
nejosudnější nevšímavostí pro oby
vatelstvo české pokračuje v zaklá-
dání a zvelebování hrazených měst
v Čechách spůsobem už zahájeným
ode dvou předkův jeho vyhledí'
sobě i zdejší krajinu pro založení
nové osady německé, která by po
máhala rozmnožovali důchody je-
ho komorní a byla mu oporou pro-
ti vlastnímu jeho národu.
Jakoby to dnes bylo, připomí
nají sobě s panem Divišem bělo-
hlaví zemané z Velelibi, ze Vše-
chlap a ze Šlotavy, kterak tenkrá
te z Prahy přijelo několik úřední-
kův královských v průvodu tří ci-
cincův do Vícemilova a kterak
nejprve jali se kolem té české osa-
dy na obou březích Labských u
velikém kruhu vyměřovali půdu,
lesy, Inka a pole; potom kterak ti
tři cizinci tu zůstali, prohlašujíce,
že od krále tu českou obec Více
milov i se zatyčeným okolím kou-
pili, a že tu budou stavěti město;
kdo z posavadního českého obyva
telstva od nich právo měšťanské k
provozování nějakého obchodu neb
řemesla a kus půdy ke stavbě do-
mu kamenného koupiti chce nebo
může, tomu že rádi prodají, však
kdo by na to neměl peněz, neb
nechtěl jich dáti, že musí odtud
pryč, poněvadž všecky zdejší dře-
věné domky se zboří jakožto sta
vení nehodící se nikterak do krá-
sila několik kroků v po průseku,
jehožto písčitý nános ještě byl val-
ně mokrý, tak Že se v něm zaho-
řovala.
Při každém kroku plaše rozhlí-
žela se kolkol; nespatřila než ně-
kolik kavek, které v krouživém le-
1 tu a pronikavě n ařfkajíce vznášely
se nad oběma věžemi; když pak
-4- postoupila aš k rybníku, vyplašila
z* rákosí hejno divokých kachen,
jež vzdvihše se nízko nad hladinu
kalné vody zapadly do ní opět a
druhé strany tvrze, kde domnívaly
se býti v bezpečnosti.
Paprsky zapadajícího slunce
provozovaly hru pestrých barev na
šedé, chmurné stavbě hradní, po-
kud od vrcholu k prostředku její-
* inu nevyplněnými posud koruna
mi protějších kmenův zasáhnout!
mnhly; apodní část té nepřístupné,
dis vzezření svého velice vážné
budovy tonnla ul v úplném šeru.
Konec lávky s této strany byl pře-
klopen zpět. Jaruše obešla celý
rybník: nikde ani lodice, aby po
ní se dostala na ostrov.
Vrátila Se k řece a a velkým
namáháním jala se vytahovali gyou
loďku na břeh, chtějíc ji odfféci
, tvrzi, jakoby odtamtud očekávala
nějakou pomoc. Však jen chlad-
ný večerní vánek táhl k ní a té
. strany a pohrával ai a rozpuštěný
; mi hustými hlaay jejími, kteréž
vroubíce sněhobílé čelo a namáha
, vou prací zvýšený ruměnec jejích
jarokrásných lící splývaly po lepé
šíji a rozkošně se vlnícím živůtku
jejím až po pás.
Stála tu před starověkou tvrzí v
té lesní samotě jako krásná víla,
na jejížto pokyn má z okolníc
. stínův vyhrnonti se roj drobných
i velkých, pitvorných i vážných
, ozbrojencův, aby dobyli čarodějo-
va sídla a osvobodili sličného mi-
láčka své velitelky. Obraznost dív-
čina, zimničně vzrušená novými a
mocnýmí dojmy, snad opravdu
očekávala cosi podobného, neboť
Jaruše v zadumání svém ani neje-
vila velkého překvapení, když tě
sně za ní ozval se drsný hlas muž-
ský:
“Chceš, abych ti pomohli”
Zvolna se ohlédla a spatřila
statnou postavu mužskou v dlou
hé, režné haleně, hlavu až po oči
a nos v kukli z jezevčí kůže. Te
prv nyní se vzpamatovala a za-
chvěvši se uskočila na druhou stra
nu loďky.
“Neboj se!” Lutold chlácholil
। dati sobě přístřeší a živobytí jinde
po vlastí jako tuláci a psanci....
Za to pak cizinci ze všech zemí od
západu hrnuli ce do nového osadí
ště na Labi, kde ihned se počalo
se stavbou kamenných domův, a
8 zakládáním mohutné, posud po
celých Čechách nevídané ohra-
vu, alce vyšlu k tobě šíp, který tě
připíchne ke dnu rybníka."
ťo Web výstražných iTaeWf
objevil se v témž okénku Ink s na-
niatanbXbšennsaniwi-suGwweaI
FJOUVH IVlITvU.
“Styď ke, starý vouaáči, střílet
po dětech, a k tomu ještě dív-
DTKaždý člověk má býti ve
všem samostatným, chee-li býti svo
bodným občanem. Kdo není eamo-
statným jest někomu podřízeným,
tedy není svobodným. tte “SVO- I
BODU", naučíte se samostatnosti.
U________L ...
SVOBODA.
Neminulo ani deset tet, a nové
město, čili, jak Holanďané a Něm
ci o pojmenování jeho mezi sebou
ee hádali, Nyemburg, Neuemburg
vypínalo se uprostřed dvojatého
pevnostního pasu' s množstvím ka-
menných budov na pahorkir Lab-
ském .... Však se vzrestem a při
býváním toho nového cizáckého
tábora na půdě české teprve hlav-
ní trýzeli na domácí obyvatelstvo
v okolí jeho ee přivalila.
Čechové zdejší ani se nenadáli,
že král Přemysl Otakar, připraviv
jo o starou jejich osadu a rozině
tav je po sousedních i vzdáleněj
ších krajinách, zachová se k nim
ještě dále rovněž nemilosrdně, ja
ko k oněm rodákům, mezi něž po
stavil cizácké město na místě až
posud úplně prázdném, jako na
příklad v blízkém Kolíně.
Zmýlil se. Jako všude jinde
kách” pospíšil vzkřiknouti k hlás-
nému Lutold, a vraceje se několi-
ka skoky k břeht pokračoval:
“Raději dej znamení klíčnfkovi,
aby otevřel branku mostní té vzác
né návštěvě, která si musila při
néati loďku s sebou, aby se k vám
dostala.”
Slova tato pronesená nečeským
přízvukem a všelijak nesprávně
sestavená, měla za následek, že
hlásný pozdvihl luk, namířil a
spustil. Však Lutold, vida šíp k
sobě letěti, v čas se uhnu). S
hlásky zaznělo troubení na po-
plach. Na můstku mezi oběma
věžemi jako jedním mžikem stanu
li dva statní muži, klíčník a stráž
ce vězně s vytasenými tesáky v
rnee a s Inky na plecech, a kolko-
lem pátrali po nepříteli. Tiskna
ee ku kmeni mohutného dubu, Lu-
told dal se do hlučného chechtotu
a kyna rukou k Jaruši, která tím
časem už byla s loďkou přirazila až
k ostrovu a vystoupila na úzký
pruh země, který mezi jehlovou
ohradou a vodní hladinou zbýval,
tak že z tvrze nikdo nemohl jí vi
děti, volal posměšně:
“To je tvrz! děvče veslem jí
dobude! Chcete-li věděti, co jsou
hradby, přijďte ee podívat k nám
do Nymburka!”
Byl opovážlivý, drzý, věda, že
rytíř s větší částí své čeledi není
rých jiných osad a tvrzí z levého i li stěhový w | této krůiiPT S hle
pravého břehu Labského, litujíce
bohužel i zde bylo jménem králo-
vým prohlášeno, Že na míli cesty
v objemu královského města ne
směly provozovali se žádná Živ-
nost, žádné řemeslo, jichžto provo-
zovatel byl se usadil v městě sa
mém.
A správné plnění tohoto nelid.
ského a nevlasteneckého zákazu
král odevzdal jednomu ze samých
osazovatelfv nového města, jako
v odměnu, že tolik zámožných ci-
zincův mu sem přivedl.
Tento jednatel a náhončí stal se
popraveem celého okršku městské
ho, vlastníkem svobodné rychty,
založené na úkor a potupu domácí
české správy župní. Krutým stí
háním a pokutováním Nymburská
rychta za krátký čas spůsobila, že
řemeslníci a živnostnici městští
byli v dalekém okolí neobmzení
páni, kteří od českého lidu dávali
si několikanásob nahrazovali, co
za své výsady musili platiti do ko
mory královské.
Uvažujíce tento průběh věcí s
největším rozhorlením, shromáždě
ní rytíři a zemané zhrozili se, jak
to kolem Nymburka v osadách je-
jich vypadá, a počali dělati si.sa
mi ostré výčitky, že to vše až po
sud trpěli, ba že vůbec to nechali
dojiti až k těmto smutným kon
cům....
Počítaliť, ' že nyní na prostoře
téměř půl čtvrté míle kolem Nym
burku nesmí býti ani jeden kolář,
tesař, zámečník, krejčí, švec, tru-
hlář, sklenář, pekař, řezník atd.,
že tam není ani jediný mlýn, pi
vovár, hostinec.
Bouře hněvu rozhučela ee v
hradební síui, když přtomnf si
požalovali, že nyní už s každým
rozpadlým kolem, s každou zláma
nou nápravou nebo podkovou, pro
každý přetrhnutý řemen nebo, pro
vaz, pro každou roztrhanou škorni
nebo nohavici, pro každý zkažený
zámek nebo přelomený klíček, pro
každý kousek masa, pro každou
sklenici piva, pro kždý trošek
mouky má se až na dvě hdiny
cesty do Nymburka.
Rytíři a zemané na syých tvr-
zích a dvorcích ovšem nedbají
těchto směšných a tvrdých záko-
nův cizáckých, ale ostatní český
lid v tolika osadách jest jimi tý
rán, sužován a na úplnou mizinu
přiváděn. Nemaje dovoleného
zaměstnání jiného mimo zdělávání
půdy, ve všech ostatních svých po
třebách životních jest vydán na
burské.
Každý ?. vlastní zkušenosti vy- ..„^é
pravoval něco zvláštního o zpup- •
nosti Nymburských přistěhoval-
d)v, o útrapách a svízelích domá-
cího lidu českého.
Všichni s nadšením prohlašova- m
li, že tomuto nedůstojnému a smut
nému živobytí Čechů v Čechách S
chtějí udělali konec, že s obecným
lidem vesnickým se spojí na o8vo- 22
bození župy Havraské od vydíra-
vosti a násilí města Nymburka, na 22
zlomení moci Nymburské rychty. M
S hlučným, radostným přievěd-
čováním pHistonpili k návrhům,
kteréž na prospěšnou výpravu pro-; mnunon
ti Nymburku byli jim předložili
pan Diviš z Mydlovar a Rodoslavi
loďku po zemi k rybníku. “Ohra
da jest vysoká, že já bych bez ře
bříku přes ni se nedostal, a vrata
pevně na zámek a závoru zapadlá
Mimo to rytíř před chvíli odtud
odjel, kdybysi snad prosbami u
něho chtěla zjednati sobě vstup do
vnitř k Johlinovi. Ubožák, v hlu
bokém sklepě pod touto kulatou
věží očekává svou smrt.. . . ”
“Co pravíš?” zděšeně vzkřikla
Jaruše stanuvši ja,ko přimražena
proti Lutoldovi.
“Nevím, vyvázne-li Životem,”
tento potvrzoval svou prvnější vý
pověď. “Což pak jsi posud ne
slyšela, že tvůj Johlin jest vrahem
Olena z Mydlovar!”
"Utrhačný lháři!” rozlehlo ee
zoufalým stonem po okolním lese.
V témž okamžení Jaruše vstoupila
do loďky, která už na rybníku se
houpala, a zachytivši se silných
vedloosti děje se tu na úkor, zleh-
čení a utlačení dávných řádův a •
zvyků v domácích.
Bohužel, už král Přemysl Ota
kar II. jal se podkopávat! moc žu-
panův a zřzení Župní, propůjčuje
městům užívání práva německého
a vymaňuje jo ze soudův a povin-
ností župních; však nyní už došlo
tak daleko, že Nymburk nemá na
této výsadě dosti, nýbrž že usilu-
je potrhnonti na sebe veškerou
pravomoc župy Havraské......
Ubohá lupa! Sídlo její nejdříve
bylo přeneseno do Poděbrad, a
staroslavná tvrz Havran jako její
obyvatel, pan Petr, kloní se v opu-
štěnosti a vetchosti své k brzké a
úplné zkáze. Však ani Poděbra-
dy neudrží se dlouh na své ny-
nější výši vedle vzmáhajícího se
Nymburka.... *
A potupo nej vyšší! Lid český
z okolí, až pokud rámě Nymbur-
ské rychty ee vzpíná a dosáhnouti
může, dohání se krutými pokutat
mi a úmorným žalářováním, aby
pro větší bezpečnost těch cizích
vetřelcův kolem hnízda jejich sta-
věl pevné kamenné hradby, pro
ejich pokrytecké modlitby nád-
herný chrám a pro jejich kvetoucí
obchody pohodlný mest!
Mnohý, který z českého Více-
milova násilně byl vypuzen, nyní
násilně se donucuje, aby pracoval
na opevnění a okrášlení německé-
ho a holandského Nymburka. Ty-
to městské roboty jsou nekonečnou " •
trýzní pro veškeré okolní obyvatel-
stvo, nejdrzejším pokořováním pr-
milost či spíše na nůž nesvědomi-
týmxyděračůmautiakovatelm--
■ městským, kteří zdaleka přišil, aby
bo oloupili o všechno: několiko o
rodnou půdu, nýBr ' i o zemská
práva, omateFký Jazyk, ó akrov- “
ný výtěžek jeho.neunavné práce, o
znak důstojnosti jeho občanské.
V horší zajisté porobě než ko-
lem hradův některých zpupných
dáli za sebou jen kříž Nymburské
věše blyštěti se nad vrcholy leaů v
paprscích slunce, klonícího se k
nápadu. Před ní mezi břehy, aš
po samou hladina vodní porostlý
mi starověkou doubravou, šeřilo a
stmívalo ae.
Té chvíle jí přišly na mysl po-
věsti, které od dětinství byla slý-
chávala o Mydlovarských doubra-
vách, které, když k nim od Nym-
burka pohlížela, zdály se jí vždy
jako kraj plný tajemství, kouzel a
divův.
Z Nymburských málo kdo ee
tam odvažoval a vnikl; jen nej-
etarší lidé z prvotního obyvatelstva
českého, oo ho tu pozůstalo, vy-
-pravovali o tvrzi Mydlovarské a
t jejím okolí mezi sebou vé chvilfch
zvláště důvěrných, a to vždy s ja
kouši posvátnou úctou, jíš prokmi-
lal zpoly stesk, zpoly naděje. Z
takových hovorův, které často i v
rybárně zvláště za nebožtíka otce
jejího se rozpřádaly, Jaruše zacho
vala si o Mydlovarech v mysli
obraz tajemného sídla českých ry
tířŮv, obklíčeného pralesem, v
němž mimo divokou a dravou zvěř
ještě i pohanští mužové své skrý
, še a obětní kameny mají a přístup
k šedé, dřevěné tvrzi střeží.
Obraznost roznícená úzkostí, z
které sotva vyvázla, jakož i hlubo-
kým tichem a šeřící se samotou,
do které vjížděla, neméně než mi-
lostnou touhou, která ji sem zvá-
bila, malovala nyní v mysli dívčí
tu pohádku o Mydlovarech ještě
pestřejšími a ohnivějšími barvami
dále. ... .Jaruši pojal strach.
doma, a pozůstalá hlídka že neo-
pustí hradeb, nemajíc velení a ne-
znajíc, není-li nebezpečná přesila
v záloze.
Nemýlil ae v těchto svých úsud
cích. Mydlovarští ocitli se věru
na rozpacích, co počíti. Hlásný
volal dolů k můstku svým dvěma
druhům, aby se nehýbali s místa a
bedlivě pozorovali, co na protějším
břehu kolem rybníka se děje, on
zatím že silným nepřetržitým trou
bením chce dáti znamení do Ko-
stomlat, že tu potřebí kvapného
přispění odtamtud. I spustil hla-
hol, že všechno zpěvné i dravé
ptactvo z podvečerních skrýší a ú-
tulkův svých s věží i v okolí jejích
vyplašeno ve zmatku se rozlétaloa
širým lesem mnohonásobná ozvě-
na se ozývala.
Lutold srozuměl, že nesmí dlou
bo obmeškati se na blízku Dle
síly hlaholil, nesoucího se nad vr-
choly doubravy, dobře soudil, že
na nedalekých Kostomlatech, zvlá
ště když večerní vánek odtud tam
táhne, shromážděné rytířstvo české
brzy vyrušeno bud ze svého sjez-
du, že úprkem se požene k Mydlo-
varům domněle ohroženým, a v
tom kvapu že by ee mu mohlo do-
sti špatně vésti... . Zaběhl až k
břehu a podle něho vzhůru ubíral
so lesem už silně přitmělým zpět
k Nymburku, dlouhý nůž pevně
vítati nemohl.—--------------
Zde byli pamětníci dávných ča-
sů v, když staroslavná župa Ha
vranská náléšela k nejpřednějším
částem eelého království, jakožto
sídlo pravého ducha, zdroj pravé
síly české; těch časův, když na mí-
stě nynějšího cizáckého Nuembur.
ga nebo Nyemburga nebo Neum-
burga nebo Nůmburga—jak s trp.
kým smíchem tu řadu jmen něko-
likráte opakovali — rozkládala se
česká starodávná osada Vícemilov
na přívoze, který tu spojoval jed-
nu z nej hlavnějších obchodních
cest, vedoucí ze středu země k ee
vérnímu pomezí. Jak teskno bylo
jim vzpomínali těchto dob, když
Čech tu ve vlastním domově také
byl neobmezeným pánem, když
mohl zde svobodně žiti, dle práv
zděděných po dávných praotcích,
dle zákonův domácích, zdělaných
z usnešení kmetův,lechův a vladyk
českých, kteří každému cizímu ná-
tlaku co nejrozhodněji se opírali!
Ty krásné časy zmizely jako
se kotem tohoto cizáckého města.
A rytíři a zemané s ním! VEenice, t
ve kterých kdysi hlavně řemeslní-
ci žili, zpustly a znenáhla staly ee
skrýšemi tulákův a výtržníkův
zemských; několik jiných osad,
přeplněných pracovným lidem rol-
nickým, hyne v nouzi: město 6
Nymburk pohlcuje blahobyt a prá-
va. Neboť zvláště od roku 1293,
co Holanďan Ortlin rychtu Nym-
burskou od krále Václavu II. do
dědičného vlastnictví koupil za dví
stě dvacet hřiven zlata a sud latin-
ského vína, konání práva a spra-
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View one place within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Haidusek, A. Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 11, No. 18, Ed. 1 Thursday, May 14, 1896, newspaper, May 14, 1896; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1458314/m1/3/?q=%22~1~1%22~1: accessed July 16, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.