Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 11, No. 33, Ed. 1 Thursday, August 27, 1896 Page: 3 of 8
This newspaper is part of the collection entitled: Fayette County Area Newspaper Collection and was provided to The Portal to Texas History by the Fayette Public Library, Museum and Archives.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
SVOBODA.
(Pokračovánf.)
Vzal si ji na starost a chee slušně ho zeela bezpečnou oestou byl vyhle-
Vy vinula se z jeho objeti, žertov- měslc,co bude musit míti strpení.
zhluboka lostué n objetí Klářině snil o nej vy é
dával zanhráan svého života....
dochovali ji do hrobu.
věru neatálo by 1a to děJat i si • ním
ně mu hrozíc:
Jak jsi mě polekal! Ještě všecka mrzutost uvedením do domu Kláry
přisvědčil
ryehták.
Sklopee nad věžním sehbodištěm
Všude jinde bylo by mi ky....
bodle
va...
Neřest vybrala
Pedpomevés A jedné strany Nět
Lutold oběhl několikráte kolem
- podle suda, pohnul se pod jeho no-
‘•Přece by mně krvavější časy, než jaké v Čechách hověl u teplých kamen pivovaru! jiz
bamedánka a žena nevdaná, proč ne tom smyslu dále.
scházelo k rybárně. ...
vyjel i rychty týmž
Z a hudi
skříněmi,
v ohnivém políbení.
se přežene, aby své přípravy k zi bezpečno pod ochranou tnrazu, stráž jakých od zábradlí
několik ae pnulo
sti
Ale nejinak, než jako svou že- mnímu spánku v obvyklém klidu a nové mohou plti a klábosili....
Ani Euderlinovi nechtělo se od
Však marné jejich čekání. Sněhu milého krbu a ještě milejšího dý- nám s tou zmijí!”
k němu se vší oddaností, ‘'ale osud své nejteplejší kožichy a narovnali vé noci/
čelo.
Hovořili o tom, jak krásně a bia
ským pež-hnéním . ... pak teprv nvě kulhavého Jakuba, jenž nemoha do- bou užfvati slastiplných chvil své
Neboj se,” klidně odvětil Ender řlm, že jsem tvá, že snad pa letech, čknti se návratu svého pána, rozesta- lásky, objímali a líbali se, ani nemo- němu vzhůru, boje se křičeli, aby
Lutc!dem dčliti s:
pobil,
nikdo zdola nezaslechl jeho hlasu a
lin, hladě její vlasy, “on už se ne- až bych seslárla... .až bych tě omr- vil kolem nebe nádoby s nejlepším
houce nasytiti se svým štěstím.
vínem a neustal vyprazdňovali je
zela
tu, slyš/ Několik ráz chceš, všechno ti dám, jen mě spusť
dolila
hřbu Jakubova jest vysoko zaváta tolik času, aby k sobě opět přiskočili
promluvili.
Té vhodné chvíle užil Enderlin a
Ta ve smrtelných úzkostech hy
krutém, nemilosrdném, qči.,
ka, trnožový stůl a několik stolic,
m a nelidském vystoupe
Nikoliv,” vece Enderlin, cítě na
nesyuuv.
ní proti Alastní matce stále mu za křečovitých záchvěvech jejího těla, vše 2 nepatřerého dubového dřeva.
Z mlčeni jeho tušila hroznou bou-
kolem nich v
chovával jako mladému a svobod- jaká bouře zrnitá jejím nitrem. “Kr
hvězdná obloha, pod nimi ztichlé
ré Nětky a nešťastné Jaruše, když til mezi dveřmi, žena se za ním, když zesebe toliko žalné:
Odpusť!” a
"Prkud zi 1 město: tak nodle malých kneb’evých
ustaranou.hlavu do hrobu.
Nebylo vyváznutí z pohromy! A se:
řm
Nemohl ani domysliti, jak děsná A pokoušejíc se vetáti, jakoby cht.
pohodlím, necítí mrru, jenž venku
1a přijmnnti "ž smrtelnou ránu o
, 12
Duchovní správce Rohovský záso- jak strašné/ Bezdězy se vztyčil a
ho val rybárnu vším, čeho k řádnému naklonil se přes zábradlí, aby pohle-
opatření ubohé rychthřky potřebí děl, jak vysoko ve vzduchu jest a jak
zřeni, tušeni nekalé existence, vědo-
mí krvavé odvážnosti jeho a pouhý
okov... .zrovna v
jest veliké okno
Nymburské patřilo 8 úžasem na ma
lý průvod, který vyšel z rychty.
Enderlin už už chtěl vyzati se jí ‘
co s Lutoldem učinil, když tu ona, nu
směrem
námi, >
šfeh roikoších pozemského života!
Dcera hlásného velmi brzy upoko-
rozžehl na stole lampu a rozhled! se
po komůree, po Kláře......
svým nákladem.
Sluhové vyřizovali rychtáři, že pá-
ter Auselmo je s tím poslal zpět.
nost našla ho už studeného. ...
Prázdný domek nožíře a krčmáře
ku stříšce......
“Ty mi neujdeš!
“Vyhlaď je sám z mé paměti,”
šeptala, ovíjejíc své plné lokte ko
lem jeho šije.
čas svrhnouti své listy a zpod suěho- pomýšlel na odchod z teplého koutka told a už vztáhl pravici a mocně za*
kvapil do ..............
“Holoubkovi tvému už jsem pod-
vázal křidla!” zlověstným hlasem
soptil, zamykaje za sebou dvéře na
závoru; “teď, holubičko, pomilujeme
se spolu naposledy!”
A věda po dávném zvyku kde tu
ryohtatku!"
Klesla mu do náručí, rozplývajíc
se radostí a nemohouc pohnutím ani
stříškou, mžikem vyhoupnu! se přes
zábradlí a spustiv se do okovu, šťast-
ně odepjal hák, jímž spasná nádebs
k zábradlí upevněna byla, a opatrné
počal soukali se jako pavouk 8 věža
dolů!
Při chladné, střízlivé mysli nikdy
Oběma rukama křečovitě stisknuv
oba prameny silného provazu, zavě-
šeného na kladce pod ochozovou
vrátí/”
“Nikdy?” dychtivě tázala se, a oči
její utkvěly na jeho rtech
ři, která nad ní se vznáší. Před oči-
ma se jí zatemnilo tak jako v mysli
......Téměř bez vědomí vypravila
byl spuštěn; tudy Enderlin by nebyl
mohl tak rvohle prohnonti. Výše na
Zatím se vy rov*
zvolal nahlížeje
nakládá s til! Oh zajisté jest vinen nich schodech, že slyším divoký hlas
vším neštěstím idifm. On na sondě ieho....” A opět iako znoly nomate-
ch rodinách měšťan- však hlas
Lampa na stole už dohořívala. neseznal, v jakém trapném postave-
Klára vstala od jeho boku, aby ji’ ní se ocitnul. “Žádej ode mne, co
ahv noční vánek mu n
Marhátu přuinožena boiutn nad Osu byl znamenal jebu zmizeuí. ovinuia ioki své kolem jeho nohou,
dem své milované velitelky minulé- Vlasy zjelily se Euderlinovi na Odkopl ji a dupnuv, až dutina pod
ho měsíce už také byla složila svou hlavě a dech zastavil se mu v prsou, podlahou hluboko zaduněla, rozkřikl
sněhem. Noční hosté rozprchli se a hrozícímu nebezpečí společnou o
po ostatních krčmách městských, branou vstříc se postavili. Lutold
jichž bylo na výběr; někteří, právě jediným skokem jako tigr na svou
nejdůvěrnější tovaryši Lntoldovi, kořist’ ocitnul se mezi nimi prostřed
nevěříce pověstem o jeho odcestová komůrky. Však sním otevřenými
ní do Amsterodamu a majíce pode- dveřmi vrazil do světničky tak silný
nebo závodili o ni, jedněm se neohu
tilo a druzí se neodvažovali. Pode
kamen dlíce na hrubé nízké lavici v
těsném objetí vypravovali ai o ny-
nějším štěstí a příštím blahu svém.
Klára zapomněla na Lutolda, En-
derlin na matku i bratra, žhaná vý-
čitka svědomí, Žádná nepříjemná
chmurná myšlénka nekalila požitek
této milostné jejich hodiny....
Vrátiv se pozdě z pivováru, hlás
ný neadl ni ochnye a smekl vyenkon
"Jest to tvé opravdové, upřímné “Nehněvej se na mne pro to, můj nocích, ba někdy teprve v le lnu zde samá rozkoš a touha......kdo by
snaží odloudili právě jemu prohláše- přání, Kláro? tázal se, líbaje její Enderline,” omlouvala se, vinouc se hospodaří, nutíce lid', aby vyhledali mohl odejiti od ní do tmavé, mrazi
prozradii taemerkf. které ii přirra I na na smyslech iala se bledati ko-lbera1e.
vilo o rozum, o češt, o rodinu, ba o I lem Euderiiuova pasu zbraň, žádné | chladil rozpálené čelo. Pokud En-
“Jen ještě kratičký čas měj strpe- vého obalu svou opožděnou zelení do budovy pivovaru! Vždyť v lakové chyliv pramen provazu, jejž Kader-
ní, má rozmilá, sladká Kláro, než tě mrazivého vzduchu nahlížely, zkou- zimě ani nejodvážnější zlosyn ne- linpopoušiěl,vyirhljejksoběvzhů*
budu moci odtud do své rychty uvé- majíce, kdy asi lato nepravidelnost vyjde z brlohu svého... .Město jest ru a otočil kolem dřevěného sloupku,
néh
rodice
nosti',,
nesyěas °
' ém
Pohlížeje z teplé komnaty své po Spouštěl se, spouštěl v horečném
dnešní návštěvě ti ní ještě, než by rozechvění počítaje, kolik šáhův od
položil se na tžko, stranou k rybár- hlasmice už se vzdálil a kolik . ještě
ně a posýlaje tou cestou své nej- mu jich zbývá, než stane na pevni
vroucnější city a ardené vzkazy, půdě a bude zachráněn.
maně zdvihl své zraky ko chmurné Rvohle strhl za sebou s věže ko*
věži Nymburské, která lam v temnu nec provazu, jejž pouštěje řídil svou
nočním nad nynějším chudičkým vzdušnou jízdu....Tichem nočním
příbyikeuJejíu hrdě se vypínala. zazněly uad ním na ochozu pádné,
V okénku hlásného zablesklo svě. břmoiné kroky Lutoldovy, tu mocně-
Nevěděla, jak tato důvěrná její snáze potkati se s ním. než tuto na Toho roku zima dostavila se mno- šel vypravovali:
skýcha hlas
PV^mské
ealýz
*. ।
nýcb, hřmotných krokův na prkenné dolů!”
podlaze ochozu, bohopusté zaklení, "Maš-li tak příliš naspěch, se-
“Musíš umřití!”
“Jsem připravena,” zašeptala, z-
chvácena mdlobou a zděšením. “Jen
Slarý hlásný ze štědroty jeho sobě provazu, svinutý na podlaze
razem, ko- tlo.."Jistě rtenhřnTkrtamposu ff, tur slaběji, jak -neočekávaný host
“Padouchu!” ozvalo se zoufalé za-
úpění z okovu. “Pusť provaz!”
“Jednou jsem také tak cestoval od
tebe z rychty,” zachechtal se Lutold;
“ty jsi zadržel mou šňůru... .pama-
tuju se, jak mi to bylo nepříjemné...
Teď li to uplácím. Počkej chvilku,
máme spolu co .............”
"BEdeíče!" Enderlin zasípěl k ně-
hlavo* po’ on ve vzdušné, útulné komůrce na “Já učinil dle tvého přání, má ným spůsobein zasedne po něm na nepohodlí a nedostatku tělesného, by nebyl býval 8 to, ahy touto zá-
věži Nymburské v hebounkém, mi- Kláro!” a políbil ji horoucně na rty. rychtářskou stolici ... Pro několik když už duchu jejímu není pomoci, vratnou, ač jinak pro člověka silné-
mluvit pak k rychtářovi.
Tento mlčky pokynul
něm už se neohlédaje.
“Tu ly skoučeno!"
vzdech* duchovní.
“Skončeno!” kvapně
derlin, “neurážej mě, nedráždi můj *tdl
rychtě pohlížel za ním z dolního poklady zasypává.
okna starý rychtář, s horního Eader ti závratným snům, jak krásné by to sem,
lin tak dionho, až ob roh pivováru bylo, kdyby se stala Nymburskou '/
zahnul k formě, kudy hradbami se rychtatkou. Když jí mohla býti mo- Klára žertovala poněkud nucené v ho prorokovaly se ještě bouřlivější a
no, jako blesk projela mu pod čelem,
na němž emrtelný pot ve- velikých
krůpějích byl vyrazil.
“Proč mi to připomínáš?” s pří a mrazu přibývalo. Ol severu při- chúnku ve věžní komůrce. Klára dolů ke své oběti.
“Kláro, Kláro!” prudce zvolal En pokud beze smyslů v nesvalil se pod
Večerní obvyklá společ-
loupí koltáři. S myslí náplně-
tímto překrásným obi
milostné a rodinné styky. Kdo tak je, nejsme bezpečni před jeho návra-
málo dbá svého jména mezi nimi, tem, před jeho pomstou....”
kdo tak pohrdá jejieh známostí a —Avzchopivši se podle Enderlin*,
přízní, tomu nikdy nelze odpustili aby mu pobleděla do očí, pokračova-
porušení dobrých mravův. Nyní, la ustrašeně:
když také je urazil, teprvé vědí, jak "Kde žije? Zde v Nymhurce, v
mrzce zachoval *e k vlastní matce! Amsterodamě, kde, kde, rei....zdá
Ubohá paní, j»k nevděčně, hříšně se mi, že slyším kroky jeho po věž-
uéjší a nejzkušeněj- udivené tváři jejf, rty několikráte se
é a záletníci. pohnuly, jakoby něco říci chtěly,
bylo. Paní Judita má zcela pro se hluboko tedy, padne, kdyby Lu- rychle, rychle! Ať dlouho se nemó-
be útulnou, čistou světničku se vším tol i....
Eaderlinovy zálety na věži nemo-
hly zůstali dlouho tajemstvím. Pě-
stovalt je bet ostychu netoliko v
době podvečerní, ale i za dne dosti
hojně. Když vyšly na jevo, zavdaly
nejstarší kmeny dnhovétrhé: .lom Jo smrt by to byla, letěti odtud střem-
nenje o úpravu nejohwtněj*tab, ži” hlavdolh.. . !rásné hrudi sví, sklcala opít pJale
ných pokrmův pro ni. Kdyby měla Pro samou tmu ani také nedopa něho.
ona, křesťanka, která Eadcrlina, váš bylu volačji, kdybych zde v té už na druhý rok trvaly. by ve společnosti ponooného a něko- hou......Lutold vzhledl pžes zábra-
vůz vrchovatě naložený bel- nivou láskou k ní rozpáleného, zají- vzdušné výšině už nebyla......Vše Nenadálou proměnou v povětrno lika strážných zbrojnošův, kteří ne- dlí a spatřil ve tmě, že prameny pro-
uzly, kufry atd sté přiměje, aby s věžního ochozu ji mě tu děsí, kdvž nejsi při mně. můj sti překvapena byla i zvířats. Ptáci, mohouce na blízkých hradbách zi- vazu se pohybují... .naklonil se....
Však za mal u chvíli se vrátil se uvidí k oltáři ... drahý, jediný Enderline....” A vy kteří jindy na podzim odlétali z mou vydížeti, přišli sem se ohřála a bystrým zrakem postihl v tmavá
Jeduoho večera, když opět rozplý- pjavš se k němu, políbila ho na Čech do teplejších krajin jižních, posilnit notným douškem zahořklé- hlubině klátili se
vaje se milostným zanícením tiskl ji ošklivou tvář. nyní v hejnech nalézali se mrtví, ho...... těch místech, kde
zteni stran nějaké pasti na ně nastra- proud mrazivého věnu, že lampa v nalézti křesadlo a troudník, chi
janovy ueco 11 cuiiy. Ostatek krásného říjnového vece- žené, kradmo opustili Nymburk, aby témž okamžení shaela. Byli úplně
nemohl proniknout! z bě ra minul milencům v největší blaže- buď v Praze nebo v některém krá potmě.
Probodni mé srdce.......
k srdci svému jen lak maně třes ucf Objal ji kolem pasu, nadzdvihl od zmrzl! buď pod sněhem nebo za kří Byl věru třeskutý mráz, na Spina- zvonice......
ma se rtema pronesla slovo “Lu- .podlahy, až sklonila se k němu bia- dla zavěšeni na stromech lesních a vých tabulkách zamřížovaného okna “Vlezl jsi, ptáčku, jen z jedné kle-
told!” vou a ústa jejich potkala se nanovo zahradních, které také zapomněly v třpytily se ledové květy; nikdo ne- ce do druhé!” divoce zasmál se Lu*
“Nepřipomínej mi to jménol" zvo-
lal, žhavé oči na ni upíraje.
v městě podpt ke mnoha řečem. Ni
kdo nepochyboval, že Lutold tak 2 cos Lutoldem učinil, když lu ona, nu ...” s rozkošným úsměvem po- pořádku vyřídili mohly..
nenadaní zabral se na cestu do vzdá přiloživši ústa až k uchu jeho, sladce, spíšila sobě dodsti Klára.
lené vlasti; ale 8 počátku každému prosebně pokračovala:
bylo divno, že dědic Nymburské “Kéž by se sem už nikdy nevrá zvukem výčitky pohleděl na ni En- hnaly se do rozlehlé krajiny Labské byla přítulnějěí než k ly jindy, tváře
rychty s takovým zápalem, nedbaje tilr" derlin. takové vánice, jaké jindy teprv o vá- její plály milostným vznětem, ústa
při tom ani li iských očí a jazyků, se
nou nevěstu.
Bylo v Nymburce dosti všelikých "Jest tak prchlý, divoký, zlý,” pra- pani Judity jest tni výstrahou/ Mílu do kamen hranici nejlepšího dříví.
hejskův i ženatých mužů, kteří v vila a sličná tvář její se zasmušila; ješli inue opravdu, pojmi mne a že- Země byla nakosť ztuhlá, že jen ženě plynou dni mladého života je-
ohledu mravním žádnými zákony ob- "bojfm se ho, bojím se o tvůj život, nu, před svědky při oltáři, s kněž- stěží bylo lze vykopali hrob pro jich, jak bez nej menší překážky mo-
mezovati se nedali a také na Kláru až vrátí z centv
g labuž týiu, žádosti iým okem vždy
. Páter Ansel- schodův. Než ve zmatku a hrůze Přiblížil se zvolna až k ní samé, a
že skrovný pabytek, skříně, dvě i2|mo v průvodu svého dvoreckého už nepamatuje si, kudy kam, zahnul v divoký, zničující zrak svůj na ni upi-
to trnoňé “12 “ hkalit ln | dávno byl se vrátil na Kohov z Nym právo a třeitm krokem narazil bia ráje, zaťal pěsti a mával jimi nad nf.
----- - .1 burské rybáray, kamž nyní aspoň vou na sud, jenž celou šířku ochozu """*
blízkých koutech jen jednou denně kratší oestou po ledě zabíral. Krev zaslavila se mu v srd-
svými se značil. Nad byl docházel navštívit paní Juditu, ci, už n¥ cítil n a sohě ruku Lutoldo-
..... .. “Nikdy/” pevným hlasem zněla mozek takovou řeči....” A krátko
po e na í ovi stnuii, urputnou tv odpověď Eoderlinuva. pomlčev, jakoby v sobě nějaké roz
21"" jeho zevnej Klára zpoly nedůvěřivě, zpoly ra bodnuli teprvé hledal, odslou j Lutolda jest nyní úředně uzamčen, mocné udeřeni na dvéře, a na prahu skoč!” posměšně odvětil shora Lu-
šek ochlazoval v nich oheň, jejž krá- doatně patřila na něho, nevědouc, pil od ni na krok, podal jí pravi čekaje vlastníka svého . .. Cesia k komůrky stanul Latol 1! told a upevniv konec provážu kolem
sa a půvabnost Klářina, jakož 1 z jak má dále se ptáti. ci a pohlížeje ji do očí se vši silon němu na konci slepé uličky od po- Zděšeným milencům nezbývalo ani sloupku ještě na několik nzlův od-
každého pohledu a hnutí jejího zjev- "Lutold nám už nebude překáželi své vášně pravil:
ná kratochvilná mysl její v nich roz- , n,ze p,get; V nxAm X+xet f » n. ,
g, j j j v nawi aqost v nártem 8-est’ po "Zde mé slovo, že tě odvedu odtud
n $" .i;„„ ,2: 22, n chvilce obapolucho mlčení ujal se jako svou zenu, jako Nymburskou
Ze Enderlinu při Kláře nevadil alova Enderlin, na líci Klářině pozo
Lutold, třeba nepřítomný, nikdo ne ruje účinek, jejž tato jeho slova v je-
dovedl srovnali s jeho ardopychem ; jí mysli spůsobila. Ruměnec i smr
nad tím kroutili hlp:ou a krčili ra- teluá bledost rychle střídaly se na
meny i ne jod
ší větroptau
v ám n
na soudě paní a dívek, loskvoncfho hrdla a z plné, lepotvár nosti.. Nymburk se svými péčemi, lovském městě venkovském hledali ____ ___________ _________ ...,c
n rychtářův svými oká né hrudi obavami a nadějemi politickými, se si nový bezpečný úkryt a nový výdě- skrčiv se k zemi těsně podle Lutol- nouc schoulila se vedle veliké skříně
t { ggyěvami w komůrce hlás “Ty j»i ho....” však nedopovědě- svými pomluvami a odsuzujícími ná- lek...: dových nohou vyklouzl na ochoz, k zemi a stkala. Hlavy k Lutoldo-
° posledního ždibce váž- la. Zachvěla se a sklesnuvši mu do zorynemělproněaninejmeněí zaif Byla tmavá noc v posledním tém- dychtě co nejrychleji dostihnouti vi pozdvihuouti ee neodvážit*.
osti, jejž i po jeho tak náručí přitiskla obě dlaně na své mavosti. V komůrce sešekilo se tak, dni měsíce listopadu. "
Historicky román od
FERDISANDA seHELZE.
-aph-g-
kounkaroháariar rychtářka v še známost s Enderlinem někdy má vysoké věži......odkud není spásy, hem dříve než jindy. Koncem řjna sobě místo nejvyššf v celém městě,
dém, prostičkém oděvu, netečně, tu- skončili; však už neměla dosti síly, leda skokem do propasti....” zaduly ostré větry se hřebenův Kr- jakoby nad ním chtěla panovali ještě věž také nemohl, poněvadž jediné
pě hledíc před sebe, zvolna kráčela ahy dalším návštěvám jeho se ubrá- “Jak jen tak mluvíš, bláhová!” konošských a na dušičky širá rovina mocněji než posud,” vzdychl z lilu schody tam vedly z vnitkka hlásnioe.
po náměstí. Páter Auselmo na ně- mia, ba aby si jich nepřála, aby po chlácholil ji Enderlin, však sám cílil Nymburská už byla pokryta bělo -oka a jal se v myšlénkách probírali Na ochoze také nebyl, i Kam se
kolik krtv pomalu postupoval nich netoužila......Lichotilo jí, že mražení vc všech Žilách při těchto skvoucím rouchem sněhovým. K všechny nepravosti Enderlinovy, poděl?
přední. Markéta plačky ubírala se syn a dědic nejmocnějšího pána V paalřdníoh ulovech. jejích. “Areste- svátému Martinu počalo mrznooti jichž páchal onde v pod temním skle-
zanf. městě už netoliko potají, ale zcela rodamská rychta má sklepy ještě tak prudce a nepřetržitě, že na sva- pě, tu v osamělém domku rybář věže, vždy opět 63 sudu vracejeiM
Průvod bral se ulicí ku kostelu. V veřejně ji navštěvuje, miluje, dary a hlubší než naše. Ani andělskými tou Kateřinu Labe už bylo spjato ském...... tam, kde už prve marně byl hledal
Nemohla odolá- křídly Lutold nedostane se odtamtud silnou kúrou ledovou. Nikdo nebyl Uhodl. Enderlin byl opět u Klá- ... .i do sudu nahlédl.... po Ender-
____________.__________ pamětníkem tak náhlé a ostré zimy, ry a ziržel se u ní déle než za po- línovi ani stopy!
“Ale ďábelskými by snad mohl...” Z neobyčejného toho zjevu přírodní- sledních dntv. Tu jako náhlým trhnutím koneo
němu muři a nadějnému, žádoucímu ví jeho nikdy nepokálím svon zbraň černými obrysy svými . _____________ ,______ _______, ______________ _____
ženichu. Nyní zdálo se všem věcí Budiž ti dosti, co pravím. On žije, nimi, tmavomodrá, posudlúpln .be2- opatrovanou nejpečlivěji láskou sta- vu, který v témž okamžení už šramo-
naprosto nomožnou, aby ještě kdy ale nž nikdy ho nespatriš
mobly yejti s ním v bližší, důvěrné, «ž:,! vžas‛a Klára.
pW«třršf.... On dohnal rychtáře a pak nenaleri ’'*o«tní úpěla: derlin neodešelzkemtrky, neodvá- Ja^né vědomí avé bytosti a svých b- tNjiesmnS Ale v té hrozné ebvilee,
NViRIiRKk RVSHA k této krutosti, která násilně přeťala "Ztohrifl mé před nttn, skryj mě, žil se vejiti tam. ssdův, zajisté by es zaradovala. I* když tušeni strašné záhuby zachváti-
- 1 !uL -u-n —-vuau dlouholeté pevné svátky domácího, skryj sebe, rychle...Obloha byla už pina -jasně třpyt se neplnilo někdejší jejf přáni, když lo jeho mozek, oči jeho postihl/ ve
manželského blaha a ubohou ženu, Enderlin měl co dělati, aby ros- ných hvězd, když láskou opojený syn poprvé vstoupila pod tento chudičký, tmách u samébo zábradlí zvenčí za-
ss.tárlee * ns duehe sníženou, vyt dláždinon ftbraxnaet jfljt - nBOkojil. rrchtáMy jfsupova! věžním sehmii přátelský krov. Tenkráte ovšem se věšený veliký okov/
pudila spod krovu, pod nímž skvěla Nechtěje povědřti jí pravdu, počti jí štěm do města, jehožto hluboký spá nenadála, že tužba její dojdesplněni StraeLVinal Kok hrdinství. My:
se v plnosti statků vezdejatho vs vše- vypravovali, že dle správy, došlé bo neb hlídaly dobře osbrojené stráže tak brzkého/ ělénka, že všecko ještě není ztrace-
obecné betě, na vrcholu vší moci a dnes z Amsterodamu, Lutold pro na zúbovitých cimbuřích bran a na Páter Anselmo jest tomu velice
slávy celého města! Dj nynějšího krvavou výtržnost, spáchanou tam vnitřním ochoze mohutných hradeb, rád, že byt a opatrování v rybár
XIV. utrpení, do nynější potupy uvrhl Ji na veřejném náměstí zabitého dne,- Táhlé odezvy jejich zvěstovaly ně téměě-eamo-eebou- ee-jt nabí
A kyna duchovnímu jako k odcho- jen on, vlastní jejf syn... .Necitelně byl odsouzen podle tamějsfeh siko- právě půlnoc, když vlastním klíčem dlo. Zle, v cizím domě a mezi ss
du, odvrátil se od něbo tváři, kterou díval ze za cl, když opouštěla ryíhtu. nů k doživotnímu''žaláři v těžkých odemykal dvéře pochmurné rychty, mými Ženskými bezděčný pobyt její
si zakryi levou dlaní. A posud ani je lenkrálu nenavštívil okovech, a že latu pokuta by se smír Nemohl ještě dioulo usuouti. U- vypadá mnoheu příhodněji, než by
PA AuJiuv >tá! aaalou chvíli ji v rybáruč, aby se podíval, žije li nila na pitou, určitau f ada 1 et j n važoval, co daes Kláře slíbil, a pře- bylo bývalou nčhov Rohově. Proto
jako zkamenělý Hucr na prsou kří- peand .... tenkráte, kdyby zdejě Nymburská mttal, kdy asi už přijde ta šťastná také jest Jaruši a matce její upři
žemn** oči pozdvižené knebi, Ójkvšehopovrženf Jest hoden I ryebtanhětehoédala, nebo a tím hodins, aby slovo své nnplniti mohl, mně a štědře vděčen za v*e dobré,
krátko přemýšlel. ‛ Jak* pokuta musí stihnouti jeho ne- aspoň srozuměna byla. Otec za posledních několik neděl po co vypuzené choti necitelného, kru-
“Trsáš při všem, pane, co jsi tu adaruost, jeho zvrbloal/ “A ly ?..,..” K<ár» s okouzlujícím odchodu lé mohamedáuky patrně tébo rychtáře prokazují, a stále jich
řekl?” ufruym, tklivym hlasem pto-t • Tak uvažovalo a mluvilo se po úsměvem pozdvihla očí k Enderlino- tratí se na tule a chřadnu .... Budu pobádá, aby nešetřily žádných útrat,
měsěoEaderlinovi tím časem, co vi. snad nejlépe vyčkali, až zcela klid- jen aby panIVudita necítila žádného
ryenne. .. jila ze nad odchodem Lutoldovým, a sechvějn. Bvlo mi, jakoby ten zlý, jak ženy......
“Přijímám ubohou, nevinnou oběť Euderlin neměl potřebí k drahocen- divoký človk už sem do komůrky šťastná dcera hlásného ovšem ne-
tvě nepravosti do své ochrany, pod ným šperkům ze zlata a z perlí při naší na nás sa vrhal a my nevěděli, myslila na to, že život starého rych-
záštitu cfrl e. Ještě té chvíle paní dávali ještě mnoho líchotných a svod- kudy uniknonti jeho rozsápanosti. táře by mohl býti nějakou překážkou
Judita opustí tento strašný dům. ných zlov, aby mu dovolovala přiná- Ach, drahý Enderline, ty ho neznáš, ve slavnostním vjezdu Jejím do
Ruk* Pán naloziž • tebou někdy šetijí zprávy o vzdáleném milenci, ty nevfš, čeho Je schopna jeho zlost, Nymburské rychty. Věřila slibu
milostivěji, než ty jsi naložil se zvou Za několik pak dní už nemluvilo se jeho žárlivost... .w Eodertinovu a očekávala, te v nej-
a. r... .... ” mezi aldi o Lutoldovi, ba Klára jen A zavěsivši se mu na šíji přitiskl* kraiěi uuuě jí onásí den, hd, soulu
Rychtář sebou ani nepohnul. Pá s nechutí a obavou někdy s.i přifo- svou tvář na jeho srdce a v milost- přistoupí k oltáři
ter Anselmo o ieš< 1 z jeho kamnaty. mněla, že snoubenec jejf by zšílel a nóm roztoužení šeptala: nou ť~ • -*
Ze malou chvíli obyvatelstvo ze rozzuřil, kdyby v komůrce, kdyby “Nebudu moci býti pokojné, klid- nečně usnula, když už dennice ma- užívá rozkoší světských,” pomyslil zi, dupaje a soptě pobíhal kolem věže,
v objeli jejím postihl syna rychtářo- né mysli, pokud mě odtud nevysvo- lym okenkem kmitala do její komůr- maje na paměti Enderlina, o jehožto hledaje zmizelého zrádce svého.
záletech dnes v rybárně opět byl sly- Sklopee nad věžním sehodištěm
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View seven places within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Haidusek, A. Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 11, No. 33, Ed. 1 Thursday, August 27, 1896, newspaper, August 27, 1896; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1458329/m1/3/?q=%22~1%22~1: accessed July 16, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.