Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 11, No. 34, Ed. 1 Thursday, September 3, 1896 Page: 3 of 8
This newspaper is part of the collection entitled: Fayette County Area Newspaper Collection and was provided to The Portal to Texas History by the Fayette Public Library, Museum and Archives.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
xe, bynynídolůa nečekal
FTTDIN ANDA SCIIULZE
Pokračovánf.)
en zor donšená Klára a v okovn
-pntěném do polon věž naeren
zoval až poend
jkmile snfh ú
<Mtnn w aronice dolft. ChodiIt tn
dy »ak často pozčním večerem
itírfm hnáty já .
rovně tak potmě jako dnes, A Ewa‘
Lnto přitrhnu evé secudlo
ešeFreeljietě,jkovpravép- T rjel#F Mikotě Qalin pki-
DoslonEil isem
uib *‘6
zemřeš dřív než tvů
prok""
rozmanitých
opňr se otevřely; krásné
Co bych mu
tím pomdb?"
meny.
1 o
jedt
—Lochu -
teče z jeho těla dtíve, než hlava
Což U tale to
s letí s krku
accla dále.
lernn, vlévala ave tpuré
tizuáu se ti nyuí, že teir-
vých u* dávno není ani kapky té tejsem poml smrtelné úckyati.
zlaté, ohnivé šťávy, kterouž druh-
hlnbo
avdouí
mně, abych « ní dlal, co brch skleslou
(Polrre,orénf )
m rvehrstemn n* ji nendr»,” 7» i
Juu veouvilhaci vhuiuu io- iditv) po ptibuzuýuu ni dávno ga-lemál se Lutold.
tak, jakoby
ani nebyl a
Jen v rukávech z lehounkého
hedváhí, v taných nohavicích »
jemného sukna a bez biretn—ne-
nu vy
povin-
"Dočkáš-li se ve draví rána
máš pevnější život, než si miy
itevník, ba chová se
už nadálo rvchtátem
býti nechtl
Ze všech velice
dy tak hojné so posilňoval
konáváuí svých obtížných
nosí.
Pohodlné rozložil se v
oknet
houpa
J 1 -
Viny i
koliy se obával, že
jiný mohl slyeti:
<kovu Euderin ....
“Až vyide mě-ček, bndeš mít
nač se dívati, aby se ti nestýeka-
l<.” zachechtal se otevFanm ok
nem z tmavé z'onico k rychtáto
č‘evč! po.le-
hy ho faRo
“Snad
Abjsi mileucům nepřekážel,
ý h‘upče!" zahtměl na něho
Lutold
“A ni—ani—j em—to všechno
— nemohl — propil— Ješ‘ě inái —
peníze—pěkné peníze—P‘oiď, । ojď
ně Ničema! L fr! Eh3
měl v sobí jen kapka pořádné kr-
. . . .chroptění — dl uhé vzdechnu
i-a cput llub. li tichu v Ccic..
sehedrtr......
Jun veuhu uracva viciiice bu-
lokte na slil, složil brdu, do pa-
r 340
stavených, spojených dlaní a •
udivením patřil na svého hosté,
"Ar.o, ano,’’ přisvěd oval tento.
-mut éhe a z efe‘éhe, že Klára za
nepřítomnosti jeho tak zrádně k
nimu se zachovala, a byl sám ve
iico zvědav seznati, kdo tuto nevě
rn na ní tak ukrutně ponatil. Lito-
val, že s Eiderlinem tak so spu
atla, še • ním zahynonti mnaila
M hlať prý nyní míti pohodlné,
krásné živobytí bnďo zde v Nym-
burce, nebo v Amhter dumě, kdy-
br v nkdejím přání svém byla
setrvala
Naleznuv ve svém domku, cho-
vaném po smrti Jakubově pod do-
zorem a zérnkee celé ebee,veeh-
ny nhromažiné a ukryté pění
ze své beze Vší ztráty, spočítal, že
tímto pně ritu wže vyrovnali se i
,ám 2né1im města utlm a obchod
n /k6m Nymhnrakým,
Dal osobě do řečí, že přinesl 8
yěrn. K. init nade mnou, a rhniotm ’
sám j' zran, jako dtíve zranil A F
Minulo pět měsícův. Tři hroby,
vykopané po oné bouřlivé noci li-
stopadové vedle sebe na metakém
hřbitově uvnitř hradeb blíže Praž-
ské brány, počaly odívat i se první
sporou travou. Pátráni po vrahu
nevedlo k žádnému výsledkn a nž
dávno utichlo a zamklo, poněvadž
osoba, kteréž z úřední povinnosti i
z poměřiv pokrevních a odhalení
krvavého tajemství hlavně zá‘eže-
no bytí mělo, rychtář Mikuláš
Ortlia, už od vánoc nejeví tím
směrem ani nejmení činnosti. Za
vtelť se ve své rychtě jako pon-
í j. h 13 j 3 rano-uuu eauu;
ve hlavním zvonu za nohy poeě
rychtě, v které jsem byl o deaet
let dříve než sím M knlá Oitlis..
na stará kolena mohu jít) kam elei
.... Propouští mě, vyhání mě...”
A zapil své pohnutí nvýu,
d!en! o‘renjícfm de někem.
"Bude snad své vězně příští za-
vírati, hlídati n oheluhoonti sn 1”
žertovně prohodil Lutold. 7,
"Vafužtam zbyl toliko. Jen
ubožák, Johlin! Dnespředveče-
rem propustili jsme poalednídva
pblepy z Kovnnic, kteř ve
lidileprncováti na mogtě.t.A
od dvon měaícRv nesFihul hibdo
vu synu, jehož v krutosti mrezu
už opouštěly smysly. Klečeli v
ekově, ruce pevně ovinuté kolem
vrovazu, hlavu k pram hluboce
všecko dopadlo jinak! ’ opukoual g
vyzná nným úsměvem, zdviuv
šedivé obočí. il
P‘ieupaie ha "debnua‘2
. ‘ir
chvátal na místo zločinu. 8 ý
ktikem hrozného překvapení sklesl
na mrtvolo svého syna.
O y8«.,1ai tok ax,ýek vre¥d
nebylo nn stopy, ba ani tušeni.
XVI.
kém, měkkém křesle a připil své
mu š^drému hostiteli.
"Utjem ani nemohl dočkati
se této pok jé hodiny,” pravil,
stnrým, ošnmě‘ým rukávem ntíra-
je 8 hě ústa a levou rnkon hladě
«!tvo«tné kovové pohér, ie jž zle-
hounka oled sebou byl postavil.
ten* pak opět se stalo o věsí”
vy ptával se Lutold.
“Z lá se mi,” odvětil ža‘ářík,
dychtivým okem měře hloubku r-
tevtené nádoby, “že Nymburská
rychta už dodělala!”
‘ T kó bych myslil, že ty se fta
Ivi‛ksneie voicsil6 haupcas.
úěkilik náracv hlavot o Ztu a <>
kkta! t‛žkýn jazykem a nemoha
“Ahy to udělal jako jí," Zasuál
se Lutold.
"Oh, a tebou to všechno kylo
jinak. O tobě předně ani eáneta-
rý rychtář nevěděl, že tam sdiš,
a za druhé jsi zůstal tak dokopale
při síle, že bylo radost podívati, se
na tebe, jak jsi pospíchal z toho
tmavého sklepení Ale o ně ví
ce‛ý svět, že tam je, a puk už jen
holá kost a káže, bez kapky krve
a ždibce maRa Jemu by nespo-
mohlo, abych náhodou nechal dyé-
Fe otevřené Jeko bych nevjavo-
bodil, ani kdybych ho vzal na zá-
da a vynesl z rychty ven na ní-
městí Nebndeli odvolá. >í pátrs
Anselma ke králi nic plátno aka-
děli se musit konečně přece ‘vy-
konali p prava, bude s uíu vuo
zalkala! T- prve z toho vidím, jak
ho měla ráda.... A on jí nebyl
hoden ...• Opustil ji v největším
neberveí, prchl od ní, zatavil j
obkrč! j! hrod, k‛ekl na rozpjaté mBť vru č-*n, pki 8vém úkn ‛
lokte její a objav dlouhému vvzá h‛á-nice vžiti 8 sebou drahocenný
oči rvuuulily se zpod hladkého če
la, obracely v sloup, nabývaly vze
tření děsného, příšerného . . . .dech
v rozkošné hrudi krátil se a zani-
kal....Lteld na to vše pohlížel
s nejvtaí ehladnortí Zeofna při-
tužoval svěrací kruh svých hube-
uých prstv, aby tím déle moh
pásti “v ><< ízf pomsty na mukách
umírwjici, nevěrné mihmky!
Pti plápolavém kmitu lampy
dobe rz-znával , j <k ptibývásmr
telná barvy na spanilém oblič-i
jejím, j ik hasnou vytřeštěné oči.
jak křečovitě p< trh ji st bou zsinale
rty, jat mramorová bledost poklá-
dá ee na její čelo. Zova phitui
palec na hrdelních tepnách, cítil,
že až srdce přestalo biti a že be--
duché tělo počíná chladnouti ....
Ještě nepřestal krásnou nevěr-
nici dusiti, posud klečel na bez-
vládných, plnotvárných loktech je
jích
Tak trval ještě chvíli, jak sklo-
nil 8vi u hlavu k iejímu obličeji a
klidně patřil do smrtelných oči
jejích....
Ve ku rozhnčel se mrazivý vítr,
on ho neshšd. Chumelenice me
talaplnébriti sněhu na okénke
severní on nič ho neviděl....
Zíval ae do té tuhnoucí p<-
eledními hroznými bolestmi poně-
kud zkřivené tváře dívčí, ani se
nehýhaje ■ • • • Povolil rukám, však
nesal jo s vychladlého hrdla a kle-
čel n rizpiniéch pažích dále, j 4-
koby htova‛, že oběť hvé vášně a
pomsty už zničil a jakoby byl př
praven, rton-iti ji ještě jednou,
kdyby snad ujakýn zázrakem o
Živ a... .
Ani stín soncitu, soustrasti ne
zavanul jeho pnanpnou myslí. . . .
Trvalo zai několik minut, než
vstal Postavil ee nad její hlavou,
kolem níž krásné, hnsté a dle vhé
vlasy širkou (hrubou se rczestte-
]y, zmonl si ruce, jakoby v niob
krov rozehřátí chtěl, a ušklíbnuv
ee, Žc s/m ďábel by se před nim
zacheěl h:8,n a ošklivostí, poho-
dil jeat d I.lávou;
“Mrtvá! mrtvá)....A ani ne-
bránila se. ani nepřežila, ani ne
derlinovi o sobě znamení-
“Slituj s-!" zvolal rvchtáF8v
syn, “nemohu už zimou protluvi-
ron, ano s odporem na něho pr h‛
že'i a při každém nectném a zlém
skutku, který v Nymburce neb v
ckclí mčsta se u lál, ihned na ně-
ho hádali, nyní téměř pošali od
i r 3 v ti ho v do/'n svém z
křivdit, kterou mu dělali.
Nejeden zámožný a vážený mně-
gtan dcházel dívat se na. jeho.dů.
k'adaoa. úhlednou stavbu, ten
onen dal se i ním na veřejné ulici
4 řeči, vyptával se ho, radil mu
Netrvá o dlouho, Lutold bez osty
chu pFidružoval se i ke konše'ům.
ba k Samému purkmistrovi, r z-
ilouvajo s nimi o věcech vlast
nich i obecních
Čim výse vypínal 8 jeho d8m,
čím zjevnější byla jeb zámožnost,
tím více klonila se k němu obecná
přizefi, tím více přibývalo mu Váž-
nesri v měfaastru.
T iiko konšel Kornílek a mistr
Hanuš, s nimižto setkat! se Lutold
patrně neměl ani nejmenší touhy,
ponšra 1ž vždy z daleka zub čl ji-
nam maje toho neb onoho z nich
prtkati, vrtili nad tím hlavou a
všelicos důvěrně mezi sebnu o tom
novém panském životě jeho si po-
věděli: však před jinými lidmi ni-
kdy ani nezavadili o jeho jméno..
Pokud by neme hl bydlili ve
vlastním novém domě svém, Lit-
told najal 8< bě byt v prvním patře
pěkné kamenné budovy právě ve
die rychty na náměstí. Z le na
zřelé povrti, neurvalého, hltčné
Io chování. Zichl, zvážněl, dul
si záleželi na svém zevnějšku, vy-
hýbal e svým někdejším drobw
a tovaryšům, a když z nenadání
některélo z nich potko), neznal ho
S ovem, z LutoHa sta! ač zce'n ji
uý, na pohled lepší člověk Mnorí
: těch, kdož pe tďik lot a ned6vě.
milenec, že nebudeš musit dívari
ae na jeho poslední chvíli.... Ale
ecmtiti me . ... ” . . .
A už uchopil ji za krásné vlasy.
dov1 I! z Lont ni do prostřed k
mrkv, mrštil j!. že padla na znak.
“Ril že j ci přijel ve!
.i.i nvhod!" trpce ustál 8 Li-
told, opilého starce svaluje ee sebe
na z ď
chtěl; jen na avon záchranu pomý-
šlel .... B' !’dk!. . . .Svedl ji k ne-
sípal s tmivé ohtohy v’ drobných
kou-rícl ledových ....
‘ T bc to Jednou také pr fonkí,
že na duešní noc budeš mysliti c<
Ion věčnost!“ zachechta’ ae Lutold,
iFfrje prg,, íby da! E -
jak t<> všechno skončí, pokud me-
minula půlnoc a Euderln seVne-
vracel domů. Po půlnoci uš.jsem
byl pokojnější, a ráno, když ‘po
městě se strhl křik a všechno "á-
dílo k věži, bylo mi úpin derbte
.... Vdéi jset, že všechno- jest
v pořádku, že jsi pomstil selže a
zbavil mě všech nepříjemných hni*
ledkv svého ziizeaí z
......My všiekni jsme inn toho
přáli. Naiýralť se nás iake aždeat,
A co a tou ubohou paní provédl!
Už za to musil býti konečuě po-
trestán!. • • • No, zachoval jaif se
tentokráte statečně,” dodal užhe-
zdvihaje k němu pohár, "připijme
si zase na to šťastně vykonagédí-
lo!” ' ! .
XV.
- "Srlee, to nevěrné, zrádné erd-
co ti r"rhodnenti . . . .ne. nc, toho
noněiním. t ■ hr bvla krásná, tichá
rychlá smrt or tehe," znřval L»
to!! "7 • * š pomalu....K4
bysi mohla umírati tak dlonbn js I
kojá i e.n ae trápil.... Z^mř-š
haneb".*. . . -jko jí bych bezmá
Ir byl zahynul. Tadinon milost ti
Lto‛d vríi‛ snaž na nejeyš3f
schod ve zvonici, opře! 60 o ledo-
voli, kamennou stěnu n čekal. Tr
e!o d!ouho, než p!n! nešeí
chodec vystoupil, či spíše po čty-
řech ho doškráhal až k němu
“Špatně hlídáš město a ještě
hůře svou deeru, smrý p‛esnivňe"
"bořil so na vrávorajiciho starce
novýV
kolí plno vzdorův a všelik! veple-
chy, ale rychtář jakoby byl 71-
mněl, k čemu tu jest a pmč v
rychlé jn žaláře. .. .” t' P
“Tedy :odiny I Blin tem 21 2
ir T
Lutold vrátil se k tomu juuu.
“Skorém jest mi toho chlapce lí-
toc..,." A po malé yEesyce
nakloniv se přes st6 k ž/AFvi
eště blíe dódal pološeptem,tja-
na zvonici. Nárazy jejími jrbit
více rnzčeHy se a zavrtily i dieir
lé vlasy, svislé od hlavy Klahy
mři voly v duiuě veikeno zvonu
i‛ak opěl se ucsiiy a sklesly kol
mo pod ni, p istýlajice podlahu...
E iderliu tmou noční upíral ave
horoucn rozpálené oči na tuto po-
divnou liru boufeto vet:u poo
Však jsi t ho také beiuausik,i-
tovati," vážně odvét.1 Lutxd.
। Deset zlatých nkiven jest,,
। krásný peníz, já je laku ucunbel
j+t tak někde na silnici leti,
musil jsem su za ué přičiuiti.6
—lam dulů—do pivováru—Pí lpi
jeme—9; — ne—na —- shledanou —
rychtitv syn—to zaplatí. . . .”
"Vr.f se tam sám, blbý věcht !
Nepřekážej synu rychtářovu ani v
pobledni I diuč jeho, li lak
dobře zaplatil,” Lutold zahřměl
apiténn Lámu do tváf3 a tut.c
ně o‛čia pěstmi vraziv mu do pr
mu, she díl ho pozpátku do schodi-
“A :‛va—p‛v—t
ve‛ui dbré— velui
‛cp3 acž — vy tau-
nn", hmatal opafru3 pře • • .5
eby so dostal ke schodišti, vedou
mě—A pan E derhu —
rý—t izu šturý—pán —
I vyšel na ochoz podívat ae,
poud-‛ sedí v nkově. ...
Vichřice rizdlávala se zuřivěji
jako žízr n pomsty v jeho bouřil
ýeh prsou. Mráz, šípal, jakoby
I-ný, ně chmelovinon silně
umnémen, přece jako ve snách po-
znal. Čí to h‛as.
‘Už — jsi — se vrátil—z Am-t-
Ráno strhl se po Nymburce vc-
liký poplach. Celé město shrnulo
se kolem chrámu svatého Mkuia
ée. Vs.chni ztrnuli zděšením, ja-
kými zločiny zneneténa jest svaty-
o'. Trojí vražda spáchána na
-.i, a j.; & h.o..3j. ici a č. -
krčmář, nožíf
»v tre‛ "‛l‛r1 *‛ "!-----
neče—kala—a--a—pan— E -
ferlin—také ve!...." blábolil da
všecek zasuělen zmrzlý E der
Tn..
útrpně vzfychl žalářní!, krše‛ra
ledne....
Vsk co to! Zlola zavál k ně-
mu po schodech silný, mrazivý
rŘvgn * • ni-’')liž5'm am*n,‛
4 •
zvaly se pod ním v hlubině věžní
pomeuatých, ti počal si tn zřizova-
t|. život zeela,jiuý, než jaký provo
Heed v březnu,
sešel, dní svěj
starý domek zbořit! až do záka
dv, přikoupil Ještě kus sonsednf
ho m<«ta a jal ae stavěti pěkný
jednopatrový dům s proetranněj
šiml světnicemi, než měli i přední
měšťané Nymburští. V přízemí
eFizava! klenuté místnngti, prý ja
Lo skladiště vzácného zboží, a nimi
chystai se provozovali obehnd.
S nemalým udivenfm patřili na
ního všiekni domácí i Vrukovští.
Nikdo nechtěl věř ti, že to týž Lu
výsi na celém těle, že sotva jazy
kom hýbni Při tom ještě okov
větrem stále se houpal tak. že co
chvíle o věž narážel a vězni svému I
rozbitím hr zil Eiderhn akFehlý-
mu rukama úzkostlivě držel se pro I
vrzu inko jediného ptítele, na ně- I
Imž v této trapné hodince spoleh-
neuti se mohl
“Zlom si vaz!” Lutold radil mu
opět.
E iderlin zabědoval několika |
slovy, která však vichřice zachytí- |
la a kolem věže rozmetla, tak že
k uchu Lntoldovu vzhůru už nesti-|
lila.
lilia by si msila také pospíšili,
aby ho je ště na ochoze zastala
‘Třeba skončiti!" vzchopil se
Lutold k dokonání svého záměru,
vida, že Enderlia nemá tolik du-
chovní síly, aby z okovu sám dolů
e vrhl.
Vrátiv po do h‛ásnice, sesonkal
zpod hrubého kabátce evého dlou-
hou hedvábnou šru, jak ji vždy-
cky kolem pasu navinutou měl. a
počal jí opřádati mrtvola Klátinu
od krku až k oběma patám, pevně
k sobě svázaným. Ruce rovněž
otitáhi k tělu.
Zbyl ještě dlouhý kus pevného
hedvábiého pletiva. Ziten Lu
told nyní vzal oběma rnkama a
vlekl mrtvolu ven z komůrky, po
choze obklikon ke schod šti, a
rím‛o potmě nyní delů tak, žel
h‛ava o jedu tlivé stupně narážela,
až, do zvonice Z le ji dovlekl přes
mohutné trámy až po I prostřední
nejvtí zvon Z tohoto odpá-a’
na řemeni zavěšené mohutné er lee
a na místě jeho uvázal za nohy
mrtvolu Klát nu, tak že hlava ieií I
orávě až k obrabě zvonu doraho
vhíh a dlouhé, krásné, rozputné
vlany až podlahy trámové se dotý
Italy
“Tak!” oddechl sobě po těžké
práci “S tebou jsem navždy ho
rov! Teď půjdu na něho ”
A přistoupiv k velikému oknu,
otev}el látkovou okenici, kterou
uzamčeno bylo, a před ním právě
uprostřed okenního prostoru asi na
Síh od Věře houpal se venku v o- samným zvonem. Mesfe nevycbá
zel; proto z okovu nebi lo lze roze
z.nati, iaké srice zvon dostal. Eu
derlin byl by tim pohledem musil
zšilrt jeste dtive, než tresku ý
mlaZ mu ouial vesieuui zujíra
nínéní. kteráž o vraždách, spáchá-
ných na věži Nymburské v obyva
telstvu domácím i venkovským
vznikla, znenáhla podrželo vrch
ono, jež pokládalo sanéhe h‛ámné
ho za původce oněch zločinů v
Ptiéelť prý nejspíše pozdě v noci
<>pilý domů a ani nevěda, co dělá,
zaškrtil prý deeru i ženicha j-jího,
a pak upustiv jeho mrtvolu v oko-
vě a j< jí ve svém b‛áznovství uvá-
zav do zvonu sá n prý si zmátl ce-
stu a spadl zpět do schodiště
Jiného, lepšího a pravdě podob-
nějšího vysvětlení velice záhadné
příhody listopadové rozum a zvě.
davo-t N ymburňanův nemohly se
dobrati. Kdož by byli mohli po-
věděli; jak všecko vpravdě bc sbě
hlo, mlčeli Mezi těmi ovšem nej
prvoijsí byl Lutold; rak žalářník
a onino pomocníci j-ho, kteří ten-
krátě z E iderlinovy komůrky od.
nášeli spoutaného nožíte do nej
hlubšího sklepa v rychtě.
Lutold po vykonané pomstě vy
se těl v komůrce věžní, až se poča-
lo rozednívai h krány městské se
otevřely. Ještě za šera, hlavu za-
kuklenou, jakoby proti neochabit
icímn mrazu cbrániti ji citl, vy-
kradl ae nikým ani nezpoz rován
P‛r*ikon branou ven a Apchal ku
l‛raze. K1ž pak odtud za týden
se vrátil, dělal velice překvapené-
ho a roz,cutenéh >, slyše, co na vě.
i se hvl" stalo. Poučen ed žalář
níka, jakou pověst E u)< rlin o jeho
nenadálém zmizení mezi lidi byl
o-til. 78+ při tom Vypravo-
val o A aterodamě, kamž prý na
nelilo mnul se odebrali za příči-
nou nějakého dědictví. Dělal
blými prstv a-ými iejí bloskvon- kožich ze vzácné soboliny, v němž
cí, Bbn!é hrdlo, stiskl jo nsjvtcekzahnlen 8 večera byl ku
něm a ial nej... .škrtit-! I Káře př šel—mrznul v té vzdušné
I-ptvárne tělo její škubalo se-
bou. ve; iralo co pod ním, chvěl
ee............. líce zbledlv, m<>
drali: vnadaé rty sevřely so kř--
; mucu — irát.mp 8i.
opatrně, aby nikdo o tom nevěděl,
starý žalářník z rychty.
Potkáváme so tu 8 ním čpět za
vlažného, deštivého več ra počát-
kem. mčoíce kvčina r 1310, Uvi-
tav jej velmi vlídné a pobídnuv ke
stolu uprostřed pěkně upravené
komnaty Lutold usedl naproti ne-
mu a jako obvykle hostii drtin cen
ným, ohnivým vínem. Sraruch
pticházel sem zahřívat svou styd-
noucí krev Ve sklep‛ch rychtáře
"Zvlástě když rychtér mtnes
kekB abrch , nyh
a 8fce co nejdříve,” &ndmň&i
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Haidusek, A. Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 11, No. 34, Ed. 1 Thursday, September 3, 1896, newspaper, September 3, 1896; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1458330/m1/3/?q=%22%22~1: accessed August 15, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.