Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 11, No. 49, Ed. 1 Thursday, December 17, 1896 Page: 2 of 8
This newspaper is part of the collection entitled: Fayette County Area Newspaper Collection and was provided to The Portal to Texas History by the Fayette Public Library, Museum and Archives.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
2
ZTRACENY ŽIVOT
— od —
WH. PPLEGERA.MORAVSKÉHO,
(Pokraěování.)
bě vtípený u jiného, tenť se prohře mozolné namáháni, bez něhož nio
ze nedá přírodě uzmouti a jež pod-
Suje proti samé přírodě.
Klára dívala ze Jo knížky a Seká tou uvítajíce vždycky z nelíěenou vždy všiekni národové.
jeviště její dcera vstupu je.
Chová
Mluvil li Olšovský o přírodě a je
zkušenosti.
ježto se jeví každým zrnkem písku
Cítila, Že se chovala k
nesnázích.
ranní procházkou.
Klára netajila svou zvědavost a po
brých svých zásad a zapomněla na
v leubf, naitoupiy zpáteční cestu.U ným jeh duševnfmu míru.
A toho vinou bylo setkání se s Ol důstojnost svého srdce, v němž po bíraly se stinnými chodbami pomalu
Dosud však potlačili dovedl vzni zornozt a zapomínala na celé vůkoM. Sonnenstein odveze!”- ■
šovským.
“Nechci na to pomyslit!! Mftj ty
Klára odcházela a plnou důvěrou příjemným hlasem zazpívala tklivou sti.
nického neodvážila se při podobné jehož jsem jednou toliko viděla,jenž
tím vědomím, že nastupuje dráh u no
fred k Olšovskému s novinou, že se
Olšovský dosud se díval za dáma
chystá jeho paní teta k odchodu a
Kdyby byl sledoval dívku při ko, a často se jí zdálo, že si přeje,
V tom zahnuly okolo keře; jim v
mí, když už dávno byly zmizely v
ubíral se naproti ním před sebe k ze vit.
takovém setkání, byl by pozoroval, aby byli déle při zábavě pohromadě, ústrety přicházel Olšovský.
Klára však čím dál tím více po
Bylo ticho jako v
Obě sťanuly.
rozevřela Klára knížku a předčítala přelítnul lehounký ruměnec bledé sklopila.
v korunách šuměl lehounký vánek, z
Ona vi-
Je to ži, který ji přiměje, aby rozdíl tento
vajfe a buď vyšším či slabším tonem vem, nesoucím na sobě jakési tajem výsledek věčného se zapírání.
Zdálo ze jí, že sama žena v
činila.
vosti.
Olšovský ihned se vzpamatoval
Tak žila několik dní v krásném
Tak tichý, chladný zjev Olšovského
vi děje vlasti. Uváděl ho v doby ne dojmů mladé dívky touha, aby ten
blouzením.'
lidu tak vznešeně opěvoval city do
rou vložené, ať pochází z chýše ne- la v něm plamen šlechetného hněvu, ní dopídil se zdroje těchto úkazů.
Nápadné, pravíte, konteso? Proč
cha zápal básnictví již v dětských le
ce pravila:
nik/”
Konteso, kdo pak se tak rozbor*
vznešenost splývá v jedno 8 mocným jeho posvětil svoji pevnou vůli.
ky^MŽivý rozhovor objevoval i či.
losťt jejího ducha. Tvořilať tak mi- efch komnatách aneb v jizbě žebrá ho hraběte k Olšovskému.
1A LAm4paat ■ calon avn2:ěf nAvahAn t. n i- i "a ,
lý kontrast s celou zevnější povahou
ka. Poesie je jměním obecným a
již jim poskytoval Olšovský napomí lý přednes jeho, a s napnutím sledo
naje je ku čtení,aby obohacovali své vala jej do veledílen mocí tajných,
Olšovský častěji vídal mladou hra a každým pýrem voavého květu.
běnku v zahradě aneb na procház Vypravoval-li Olšovský o denní ně.
lať dítě své jako drahokam a hledě-
la je uchránili především jedovatým
nádechem společenských poměrů
radostí návštěvy pánů ze zámku. Vy
nasnažovali se uposlechnouti rady,
vžiy ji uchvacovalo jeho pojmutí dě
jin těchto, vždy ji unášel výklad o
věčně stejném střídání se zákonů,
jimž podléhali a po ilehají desud a
Mysl mladého děvčete byla čistá, ne jí společnice se jí mocně dotknula,
porušena. Matka hleděla vší silou Dosud nikdo nepromluvil s ní o po
přístupným všem, kdož chovají v so-
bě lidský cit. Na tomto poli není
žádného: rozdílu rodu, zde je všecko
sobě rovno.”
Mluvil li o dějinách, vždy ji pou jsme za poslední doby odvykly,mne
tal způsob, jak své náhledy pronáší; tísní.”
zoufání!”
“A což hrabě Páry, ten ušlechtilý
cizinec, jenž po celý takřka den ne
ustupně trvá vám na biízkn a oka s
vás nespouští/ Nevím, konteso, co
nápadné/”
"Já myslím, že se Olšovský k to-
si Klára a upadla
tnání.
vala, brzo-li kontesa přeruší mlčení.
Čekala nadarmo.
Hraběnka se zadumala. Slova je
daleka doznívalo klekání. Olšovský
se přiblížil v myšlénky zabrán; tuše
náhle vztýčil, pohlídnul k hluboké-
mu blankytu nebes a prohodil pro
zebe, jako by pokračoval ve svých
myšlénkách:
Ať svět se zboří, nebe strhne,
jednou se zastavila a pravila k svojí
společnici:
“Kláro, čtěte ještě jednou ty po
slední verše/ Jsou tak krásné, tak
významné/”
Klára mile ráda opakovala něko-
lik veršů a, možná li, čtla je ještě s
větším výrazem.
Kontesa se zadumala.
“Ten básník byl asi velmi nešta
přestupné hráze zděděných předsudi
ků.
Když byly sobě dívky odpočinuly
verše lak krásnou ozvěnu, budí. Mu
ailť to býli člověk vznešeného ro
du.”
"Ó nikoli, hraběnko/ Bylť to člo
Dívky se zarazily.
“Postůjme, až přejde!” šeptala
“Nešel tu okolo Olšovský/”
“Právě/” odpovělěla krátce táza
ná.
Alfred zmizel.
“To je tedy Olšovský?” pomyslila
bezpečí, v němž leprvé osvědčí svou
Al odvahu a pevné své zásady.
e
své dcerušky. Mlnvítar Klára nřko tem pozorovala, že se kontesa chová lať přítomnost přísné aristokratky ja loz úst mužských,
lik řečí, kreslila velmi úpravně ahrá k ní a patrnou milostivou blahosklon- ho nějakým kouzlem všecka místa, a " ’ *
laspadšením Klára “Jak hluboce tá hrdost/ lá se ti pomstím!'
“A což vám zábava nebyla milá,
konteso?”
Ah/ ta zábava mne nudí, a nevím
proč. Dříve jsem spíšeměla z těch
úklon radosť; byla jsem však marni-
vé děcko. Teď mi to je jako uráž-
a za malou chvilku vrátily se všecky a upozornila děvče na nebezpečí, ja
do zámku nejsouce nikterak utěšeny ké jf hrozí, kdyby se odchýlila od do
těch, zemřel,zahynul v bídě jedem.’’
Hraběnka se zachvěla. Po chvil
tentam. _ U*U |
Kontesa Mary byla v největších čův.
“Ale při tom jeví přece svou lí šťastných převratů sedmnáctého sto chladný muž své hrdé čelo před ní
tost tak ušlechtilým, tak vznešeným letí, vypřavoval mu o utrpení bojo sklonil. Snížila se sice vybavili se
mladé hraběnky^a na první pohled
byla by vždy spíše uputala pozornost
k sobě,nežli velitelka její. ,
Pochátelať Klára, jak se říká, z
dobrého domu. Její otec byl úřed-
afkern v hlavním městě, avšak bez
Jmění. Jediné dědictví, ježto své
společnosti dám a tak více poukázán
na sebe měl po chvíli rozpomenonti
se na události na zámku se sběhší od
příchodu hostí. A tu bezděky utkvě-
la jeho upomínka na obrazu mladé
dívky, kteráž krásou svou myšlénky
jeho poutala.
Když se přistihnul na myšlénce té
to, vymlouval se, že to jen hříčka,
která vítáná mu krátí chvíli. Pak
se dále vymlouval, že na mladou hra
běnku myslí, poněva jejím přícho-
dem na zámek změnila se tvářnost
celého vůkolí.
Nebylo to tedy zajisté nic ob
zvláštního, že Olšovský často na ni
pomýšlel; vždyť se o ní beztoho mlu
vilo po celém domě. Proč ale dnes
ráno přistoupil k oknu, když zasle-
chnul dole v zahradě ženské hlasy?
Proč tam zůstal, když hraběnka se
svou společnicí kráčela před okny
komnat, kde bydlil s mladým hrabě
tem/ A proč tam u toho okna stál
asi půl hodiny dívaje se neustále za
dámami, když už byly.dávno zmize-
ly ve stinných • chodbách zeleného
parku? A proč na okamžik, když se
byla kontesa po někom obrátila k
zámku, rychle ustoupil, obávaje se,
že by ho snad mohla spatřit, jak se
za ní dívá?......
Přemýšlel neustále o příčině toho
co jej vodí k podobným otázkám, a
přece nedospěl k žádné odpovědi.
Vidělť dnes ponejprvé také mla
don dívku, která se stala nedávno
společnicí mladé hraběnky. Ačko-
liv Olšovský, aniž se sám k tomu při
znati chtěl, se zabýval krásným zje
vem kontesy Mary, přece neopomi-
nul, podívali se také ua její průvod-
kyni, která živě hovoříc velmi pří
jemný na spůsobila dojem.
Bylať to dívka asijedenadvacetile
tá, pěkného vzrůstu, skoro stejně vy
eoké postavy jako kontesa, zjevu vů
bec velmi zajímavého. Nesla v le-
vé ruce malou tlustou knížku a když
M byla sehnul, aby uškubla malou
růžičku z bujně kvetoucího záhonu,
objevila se pod širokým letním sla-
měným kloboučkem roztomilá hla-
vínka, ovroubená bohatými kadeře
mi, a tvář bujným Životem zářící, na
nfž spočíval lehounký nádech karmí
nový. Její postava byla lehká, ky-
prá a jevila yíce roztomilé pružnosti
• hebkosti, nežli postava její velitel
Kdo neuznává cit v so kovaná váži), uváděje mu na mysl ření nových zásad.
rala ho svou milou přítomností, em - To vše obyčejně se dělo, když ro
počínal cítiti, že ten obraz vpravuje dina hraběcí se k obědu nebo k čaji
se ponenáhlu v nejtajnější hlabiny je sešla. Mladý hrabě nebyl tu pozor.
jí vědě, rozehřál zvědavou dívku vře ka. A neustále slyšeti totéž! Tuť k
proudem velkých myšlének, ať jejich Výsledkem dnešního vyučování
petemský úděl—tělo— žilo v kníže- bylo tím vroucnější přilnutí mladé-
rťízrývá srdce svoje, aby vyronil ze V tom přikvapil Alfred, Olšovský počínal na ni působiti svou nevšed
sebe všecku lítost nad vlastním po se rychle utišil. Vykládal mladíko ností. Tu vzešla na oboru duševních
čestnost a ženskost prvními jsou ko- se svahu ku krasosadu, tu a tam se kající nepokoj, rozum vítězil nad li Kontesa sedíc přes stůl naproti Ol-
runami. zastavujíce a kvítí trhajíce. Klára cholivými obrazy rozebrané obrazno šovskému vedle starého hraběte Rov bože, jak se mám upoutati k muži,
“Já to ale nesnesu/” horlila hrá-
čem vlastně práhnou. běnka při tom pohodlo pyšně hla-
Její starostlivá matka chvěla se Kontesa však, sdálo se nenacháze vou; “já to nesnesu! Bes toho mi tak
sebeklamu, až jí najednou nepatrná
událost objevila pravý stav její du-
še.
Schylovalo se k večeru. Teplý
srpnový vánek kradl se od jihozápa
chala dívku přemýšlení, aby sesama snažil, aby zapudil od sebe všecku a cký jemný nádech celku přidaný pů- "Oh měj bože! Prosím tě Kláro,
bo z bohatého paláce. Nešťastný Jaromír dokládat, že to úlohou naše
věk v chudobě zahynouef. Muž z sledefeh hrozného toho soudu.
Hraběnka naslouchala jako u vytr stupuji k všeobecnému* prospěchu
žení; upírala mlčky na smělou mluv právě lidé tito.
kyti svá černá oči. Nedovedla Klá A bodří venkované spláceli toto
ře ničehož odpověděli laskavé chování se nekonečnou úc-
"O tom sem nikdy tak mluviti ne Po jejím odjezdu nastoupil opětsvo
slyšela/” odpovělěla hraběnka celá ji vládu bývalý domácí pořádek,
překvapena. I Přísná etiketa, kterou Werthsfel-
Nebyloť snadné loučení starostli-
vé matky s jediným dítětem. Vě
dělať pečlivá ta paní, na jak kluzké
Naje lnou obě utichly. Klára za- stíhal, skoro každou chvíli potkal la se, že by vyzradila, co se zatajiti se ani nestará. A já vůbec k žádné-
hlídla muže, jenž zabočoval z ve- kontesu buď ve společnosti s Klá snalilacvyznání totiž, že ji zajímá mu muži nechovám náklonnosti — a
dlejší pěšiny na chodník, jímž kráče rou buď s hrabětem či s hraběnkou rozmluva ostatních s Olšovským.Ne přála bych si, aby tak ještě hodně
ly. Zamyšlen neslyšel zpěv dívek a a vždy musil se zastavili a promlu- ušlo však mladé hraběnce ani slovfč dlouho zůstalo.”
Pozdravení jeho mělo patrný ráz
ledové zdvořilosti, v nfž se nejeví ná
ležitá úcta, nýbrž toliko trpká vynu-
cenost. Obě dámy to dobře pozoro-
valy. Kontesa se rozmrzelá, a její
pyšná hlava pozbyla na chvíli urážli
vého rázu neústupné brdopýchy. Klá
ra poznala však ihned, že Olšovský
bezohlednou chladností mladé hra-
běnky popuzen, v sebedůvěře a v se
bevědomí uražené osobní důstojnosti
chce stejně spláceli mladé hraběnce.
Obě dámy se zamlčely a přemýšle
ly podávajíce se dojmům, jež v nich
KNIHA II.
Výzvědy.
I.
Asi za ětyry dni na to přišel
ve vlasní síly duše své a hrda byla píse, k níž kontesa přizvukovala. Jako kdyby ho byl osud schválně příležitosti ani oka pozvednouti. Bá se prohání po celém světě a o mne
sfitijíc. Kontesa naslouchala Nu-
kách okolo zámku. Obraz mladé jaké události, stávalo se to vždy s ne by řekl pan major hrabě Sonnen-
dívky poal ho pronásledovati,- kam nucenou, podivuhodnon lehkostí v o stein, kdyby, ho byl viděl,” žertovně
koli své kroky obrátil, čím více se bratu řeči a v obsahu, a humoristi- doložila Klára.
-------- ----------------- Před odchodem ukázala jf matka propracovala‘z té směsice odporů pomínku na ni, tím ví :e stavěla se sobiltímzápalaěji,čím méně toho nevzpomínej mne na majora a na Pa
svému strýci velmi nejapně,což i do jeviště života, jaké se ukrývá za zá nikdy nepoznaných, ježto patrně na pyšná ta postava s celým svým uráž- kdo očekával od chladné tváře za
svědčoval pohled hraběnky Rovni donami bohatých panských komnat; ní mohutnou silou dorážely. Chtě livým pohrdáním před oči jeho a tý- dumčivého mladíka.
cké, jímž dívku obdařila. I teta ukázala jí kluzké dráhy, jimiž se tak lať takto ponenáhlu dále bořiti ne
Werthsfeldová netajila rozmrzelost, zvaná “vznešená společnost” ubírá,
ho srdce, že začíná býti nebezpeč- nější nežli jeho sestřenice.Mary; aai dusiti." ---------------——
ném tahé dnavnfmn mtřii. Klára netajila svou zvědavost a po “Nu ovšem, vždyť za rok si vás
II.
Uplynulo několik dní. Na zám-
ku panovalo opět ticho, jako před při
chodem hraběnky -Werthsfeldové.
ti?! To jest jinými slovy: Mně se
tu sice nelíbí, ale až si přivyknu, bu
de mi tu dobře. To jsem od tebe
neočekával, vzácná dámo,” pravil
hrabě poněkud rozladěn; byloť na
něm pozorovali, že očekával docela
jinou odpověď.
‘Jak vidím,’ pravil dále, "nenachá
zejí se dámy v dobrém rozmaru.
nebudu déle váhati v jejich společno upevnili neporušenost duše dcery dobných věcech; otvíraly se jí nové
sti; možná, že by mne nakazily. A- své, aby neklesla, i kdyby jí nebez světy nikdy netušených zásad živo
dieu! Adieu!” pečenství hrozilo. ta zásady tyto zatřásly celým tím a
A než se dámy nadály, byl hrabě Tak odešla Klára do hraběcfho do pařátem, do něhož bylo její dosavád
mu provázena jsouc požehnání rod i ní smýšlení vtěsnáno. Klára pone-
povždy, kdyl si pomyslila, jakýma la žádné roa^oiá ▼ zábavě takové, Ml? nacházím na bltll to
nebezpečí jde v ústety v panském Nemálo zatoužila po tiché procházce ho člověka. On mi je jako zlý duch,
domě. Hledělať dívku odstrašili od v šumícím parku,ačkoli již z dálí vy jako démon, který mně tou svou od
pohlaví mužského líčíc je nejkřkla- soké jedle vrhaly dlouhé stíny na měřenou, dělanou chladností a tím
vějšími barvami. Klára zachovala krasosad nablíře zámku se rozprostí nejapným pychem spůeobuje nepo*
do nynějška srdce své prosté vší ná- rajfcí. hoj a nepříjemnost. Já ho nechci
klonnosti a přivykla si takové chlad Nepozorována vytratila se z velké viděti." _ , "
nosti, že její chování nabývalo Um ho salonu, kde četná společnost hluč U okra ování.)
jakési neobyčejné důstojnosti. Tak ně si počínala, a uchýlila se rychle Kdo potřebujete jakoukoliv
zatarasila se za pevnosť neústupnosti do komnaty své společnice, aby ji potadu odbírejte “SVOBODU,” ob-
a poněvač vynutila sobě u jiných ú- vyzvala k procházce parkem. Klá- držíte poradu za darmo.
rýho také ne! Majora takřka ani ne-
znám a Paryho nechci vidět. On se
sice tak chová, jako bych mu byla
jedinou spásou na světě—a já tu do-
mněnku jeho chci hned z počátku u-
do domu hraběnky Werthsfeldové jsou rovni.
Musím vi přivyknouti, drahý strý co společnice její neteře— a tak ji
če" poznáváme nyní na zámku Rovnic*
Aj, aj! Tedy si musíš přivyknou kém.
sten!” vypravila za chvilku ze se- hněv. t
be. “Já jsem pozdravil a ona neuzná- Olšovský těmito vlastnostmi byl o né přčiny, aby naň vzpomínala.
"Oh, on velmi krásně pftil,” pravi la mne za hodna poděkování Prokla právněn k podobnému vystupování. - • - s *
A když ho osud v propasť svrhne,
pozbyla velikou čásť onoho hrdopy lou! Když to vše počínala Klára V tom zpozoroval Olšovský dámy,
chu, jejž přinesla oo výsledek vycho- nahlíželi, připomínala si řeči a my Zarazil se; byloť mu to divné,že kon
vání svého na zámek Rovnický. šlénky Olšovského; z myšlének pře- tesá se svou společnicí si vyšla na
Když se jí Olšovský ponejprv obje- šla na toho,jenž je pronášel, a najed procházku v dobu, kdy se odbývala
vil a tak neohroženě vystoupil proti nou se jí objevil obraz jeho v plném v zámku zábava a vábila všecken
v hluboké zadu přísné tetě, nabyl tím jakési zajíma- lesku. Při tom se dívka studem taj mladý svět.
Když pak se o něm v rodin ným začervenala, že toliko duševní Olšovský ihned se vzpamatoval,
V srdci Olšovského vzbudil se ném kruhu mluvilo a jeho vlastno- sympatie, jiskry to jeho ducha, nauč mlčky smeknul a ubíral se dále.
sti se vynášely; tu jf bylo, jako by né rozpravy ji vabf, že nemá včru ji
du přes vrcholy stromů pozlacených
spůsobem, že rády zapomenem na je vnfků pro církev českou a pro svo- z těchto a podobných myšlének, pře magickým světlem zacházejícího
bo poblouzení my, v nichžto jeho bodu vlasti; vyličovat mu strašlivý ce však stávala se čím dá! tím ml slunce. V zámku byla hlučná spo
výstup na náměstí Staroměstském a čenlivější. lečnost. Ze všech vůkolních stát
milý obsah veršů odstiňujíc a obja- né utrpení. Co zatím bojoval Olšovský prot společnosti takového muže prospívá,
Tu vyrušil obě dívky Alfred, jenž své obraznosti—tak si myslil— děly že nabývá světla v duchu svém jako
rychlým krokem přikvapiv oslovil se se nemalé změny 8 hraběnkou Mary, ranní den od slunce; že poznáním Muž zná jen pevnou vůli svou;
střenku: Od té doby, oo poznala Olšovského, muže stává se jaksi teprvé žena ce
podotknul, že vlastní příbuzný jeho Bystrého zraku její spo lečnice ne kův sjelo se mnoho hostí, staří mla*
klesl pod mečem katovým. zůstala okolnost tato tajna; ba jed dí, páni a dámy. Byloť to opět po
Pak vypravoval o neblahých ná nou upozorněna pátrala Klára po nejprvé po smrtí otes hraběnky Ma- spůsobilo potkání se 8 vychováte*
příčině toho dále, a ženský ostro- ry; co zámek Rovnický vzal na sebe lem. Klára úmyslně čekala, až se
V mladíku bouřila krev; jiskra,již vtip, ve věcesh podobných nade tvářnost poněkud živější. opět dopracuje hraběnka duševního
srdce každého člověka stejnou mě- Olšovský vrhnul v prsa jeho, rozňa- všecko bystrý, bez velkého namáhá- Za pobytu kontesy Mary na zám- poklidu. Po chvíli tato přerušila
ku Rov ujekém roznesla se rychle po mlčení slovy:,..............................................
Tato okolnost měla i proni samu věsť o kráse a bohatství jejím, a mla “Nepozorovala jste to nápadné po
básník ten, jemuž nebe vdechlo v du ho věku, aby pozůstalé na polo zpu- nemalé následky. I její zájmy stýká dr i staří kavalírové použili dues rá- zdravení, Kláro/”
chřelé větve toho národa, jenž se vy ly se s osobou, která se stala předmě di příznivé příležitosti, aby se na bo
krvácel před dvěma sty lety za vlasť tem častých vzpomínek mladé hra- hatou dědičku podívali.
svou, opět oživly a dědictví práchni běnky. Hraběnka Mary všeobecně se líbi
-r_______ . vících dědův z hrobu vynesly. Tu Mělať Klára svým postavením mno la; jedněm lahodila její krásná po- mu velice nutil, a to mne urazilo. Ta
“Jak se jmenoval ten neštast- mladíkovi otvíraly se dráhy budoucí hou příležitost, seznámili se s Olšov stava, plna kyprosti, plna plastické, to hrdá neústupnost je mi nanejvýš
nik/” ho působení, a šlechetné předsevzetí »kým. Po prvním setkání v zahra dokonalé souměrnosti; jiným opět li protivná, a podruhé budu hledět, a-
“Chaterton. Otrávil se v osmná. zakotvilo se v mladistvých jeho pr- dě neopominula, aby se buď sama s bil se spůsob, jakým se pohybovala by 88 všemu setkání vyhnala.”
otém roku svého života.” sou, žiti toliko vlasti v neštěstí a po Olšovským bavila, aneb aby naslou- v hlučném kruhu mladých pánů, kte “U
“A že nebyl z rodu vznešeného?” hroměúpfef. chala, když se o něm za její příto ř se vespolně překonávali, aby fráze H pro pouhé pozdravení/—Měla jste
“Nebyl/ Což pak musí býti člo Byloť to ponejprvé, že mluvil tak mnosti mluvilo. . mi tisíckráte již obnošenými projeví tuším již příležitost, abyste seznala
věk z rodu takového,aby mohl básni Olšovský a Alfredem. Neopominul Nemělať dívka ta, než vstoupila li svůj obdiv dívce; jiní konečně vy zvláštní povahu Olšovského.Nedá ae
ti, aby mohl opěvovat! city a touhy připomenout! mladíkovi, aby své sva do domu hraběnky Werthsfeldové, nášeli do nebes krásu statků mladé to u něho nutit!”
radosti a žal/ V končinách oněch, té předsevzetí na pravý čas uchoval ani času aniž příležitosti, aby se stý dědičky, dávajíce takto na jevo, po
kde neobmezeně panuje duch, tam v hlubinách svého srdce a utajením kala a mužským* pohlavím.
že přijela společnice jeho sestřenky, chladném stínu zelených kvetoucích mi hledě.
Za těchto dnů stranil se Olšovský
dceři po sobě mohl zůstavili, bylo do “Nuže, budeme o tonrftartěji hodová v domě Rovnieképo k větší otu, nabývala tím více důvěry do ae ra seděla u piána a hrála nějaké ron
bré, ano skvělé vychování, které jí hovořili, když dovolíte, hraběnko,” platnosti pojednou přivedla, ztrácela be, z nichž konečně vyvinula se pý do, sabíbajíc vždy více od původ-
mělo pojistit existenci. Matka její odvětila Klára s radostí pozorujíc, den ode dne svého ostrého rázu; na- cha vlastního sebevědomí. ní komposice do říše tonů, které ros
doplůovala svými nabytými zkuše že to první pozvolení hrdé dívky, vrátilo se opět nenucenější pohybo Následkem toho opovrhovala kaž položení duš? její nejvíce odimvída-
noetmi poslední mezery ve véděnt "KTářas Bolesti ásllaaným íHočT vábí v kruzích domácídh. Ovládá dým pochlebenstvím, ježto přioháse ly.
své dcerušky. Mtuvitat Klára něko tem pozorovala, že se kontesa chová lať přítomnost přísné aristokratky ja loz úst mužských. “Kláro, nechte nyní hraní a poj
rotrovan, lik řečí, kreslila velmi úpravně a hrá k uf s patrnou milostivou blahosklon- ko nějakým kouzlem všecka místa, a Jinak to ovšem vypadalo, kdy* po te se mnou/” zvolala kontesa rychla
' ’’ r ta piáno s neobyčejnou virtuositou, nosti, jako by jí tím dáti chtěla na neskroceně hrdopanská přemrště- znala Olšovského. Jeho chování čini vstoupic do komnaty, do nr šikmo
Poutal je k sobě toliko zevnější j v přepočítání byla mistryní; její srozuměnou, že se snižuje, když s ní nosť její nakazila celý dům. lo jej velmi zajímavým, vždy pozoro padaly poslední paprský slunce tvo-
svazek pokrevenství, láska však ne- živý temperament a snadné chápání laskavě promlouvá. Olšovský procházel se buď po par vala, že zábava a ním zůstavila v ní říce zlatou čáru na zdi.
zapustila hlubokých kořenů v 8rd- podporovaly ji ve všem, cokoli nále- “A oo jsem pravila o duchu,” po- ku anebo vyjel a Alfredem do vů pěknou památku, že získala rozmlu Klára vítala, hodila na sebe leh-
efeb jejich. Vespolný otce a dcery želo v obor ženského pů sobent. kračovala Klára dále, "tož platí též kolcích vesnic na procházku. Pro- vou nový náhled, že ta neb ona my kon letní šálu a odešla a hraběnkou,
byl chladný, konvencionelní a nio ví Tak dorostla. Přišla brzy doba, o citu, Každý člověk chová v falu- váděl mladíka po dvorech rolníků, v šlénka, která se jí nejasně přel zra- “Nevím věru, oo to má býti,” pra-
08 — která ji volala na dráhu, k nfž se by binách svého srdce tajuplné zřídlo, z nichž toliko spočívá síla vlasti a na ky šeřila, jedním jeho slovem vystou vilatato.kdyžmlčkydostalyseo-
Když byl hrabě otázku, jak se M a la připravovala podle vůle svých ro něhož vyplývá láska, přátelství, ú. nichž se zakládá blahobyt celé země, pila ze šedých mlh nejistoty, že ji bě ke vchodu do parku; “ta dnešní
ry v rovnickém zámku líbí, pronésl, dičt.; Dostala se před krátkým časem ctaa vážnost; aizde všiekni sobě Kladl mladíkovi na srdce,aby si ven pohádala k dalšímu přemýšlení a tvo společnost je mi prstivná; toužím,
odpověděla ve svém spsobu: do domu hraběnky Werthsfeldové 180 rovni. Kdo neuznává cit v so kovanŮ vážil, uváděje mu na mysl ření nových zásad. abych si oddechla. Ten hluk, jemuž
Tu se potkali. Mladý muž pozve že ji na okamžik opouští hrdost, že
Dívky se ubíraly dále do parku, dl hlavu, sňal mlčky svůj slaměný oblítne vánek karmfnu její líce. A dléhala tajemnému kouzlu, jež roz-
až došly na pěkné místečko, na němž klobouk a kráčel dále. Klára děku kdyby byl se odvážil upříti svůj zrak přádala celá bytost Olšovského ko- kontesa Kláře,
se vypínalo stinné loubí. Po cestě jfc pozdravujícímu nepozorovala, jak v její oko, ona zajisté by byla hlavu lem nf. Dívka ta najednou viděla C5 Mt-‛
On však nezměnil ani v muže, jenž se ve všem odchyloval hrobě. Ptáci dřímali první svů| sen,
několik básní. Knížka obsahovala tváře kontesy, a jak rychle sklopila nejmenším své chování plné chladné od obrazu tradicemi její matky a tra " '------ch " x' 1h---' x - -
věnec nejkrásoějších poetických vý- oči. Nepozorovala, že ve svém pře úcty a přemohl svoje pohnutí nevšed dicemi jejími utvořeného.
tvorů anglických básníků. kvapení ani hlavou nepokynula. — ní silou. dla, že se musr ciniti rozdíl; ona oí
Zvučným hiátem přednášela Klá Před ní stál muž s tím zářícím okem, Silné povahy navyknou si snadno tila, že žena mug( vzdávali úctu mů-
ra na slova patřičného důrazu dodá- s tou bledou tváří, s celým tím zje- železné nezměnitelné masce.
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Haidusek, A. Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 11, No. 49, Ed. 1 Thursday, December 17, 1896, newspaper, December 17, 1896; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1458345/m1/2/?q=%22~1~1%22~1: accessed August 15, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.