Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 28, No. 50, Ed. 1 Thursday, December 11, 1913 Page: 2 of 8
eight pages: ill. ; page 20 x 14 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Vstaneme
TFTCCTT-TCTTE-TT
IR/EEMMie en
a
tom jevilo se
beku jejím co ničemná a obtížná v Paříži poprvé s ním byla se
byla jen pomíjející, jako bývá u
velmi horce želeli.
“A proto mě poslouchej dobře,
ku, že se mi vskutku nedostáva
tom mluvila. Za jedno byl tehdy
hrabě Arthur Eldon, se koří, ano
pobyt Markéty na Ekfjo bude jí
die tím
nadmíru prospěšným a že
k Renému, jenž ji umělec, při tom je člověk
víiO-
‘I napotom se mi nedostávalo
požívá přízně její. Benke
takto
abych ti o tom poví-lzahrává s jejím dobrým jménem hu; povídaliť si, co kterého v do-
kde se byli neviděli, potkalo
vosti své lichotil a aby se na ú-a jaká změna se s nimi stala.
ze
uplynulé
této době
a
zná ledví a srdce lidská. Když se
doby a podívejme
vosti a z nedostatku pojmu pra-
hradu do druhého domu, v němž
Přes tvář
VITY $
jelikož
bré srdce a tudíž kojím se v tom-
“Nuže Arthure, řekni mi přece
! sem Benke přijel,
, to ohledu nadějí, že se vše
CO
kdy jsi posledně viděl
Frigg:
slu-
ko-
opět pohromadě žiji, doba příliš
krátká, než abych si mohla vy- chopiv za obě ruce, radostně zvo-
světliti, jakou vlastně nyní jest
181:
*4
“Konečně tedy, má drahá, roz-
thur rukou čelo a zamyšleně před
málo dozvěděl, kde se nacházíš a
dále :-=
99
whTaRenllrcrienbMBSRAASMAW k
44 5
V tom okamžiku vstoupil
ho dó pokoje a oznamuje:
"O nikoli, zamilována nenf do
žádného z nich. Možná že byla
určila,
práci.
ji zbožňuje a to již po delší do-
bu. Při tom ale má tisícerými ú-
skoky pykat za ono štěstí, 2c
té doby, co jsme se viděli," pro-
mluvila k němu něžně Sorenza r
přitáhnuvši jej blíže, aby si k ní
| přáním bylo, abych odstranila od
tebe všecko, co by mohlo býti na
překážku zdraví tvému a návra-
tu tvému zase k životu.’’
horoueně ruku
alce, -
vřele ji políbil.
1 zvěděla pravdivé zprávy 0
poměru, když jsem se stala
osoba, jejímž slovům se neteř známila; leč tato náklonnost její
vždy jen vysmála.”’ kel GAM wn***w*ae 1 149
de povždy sestrou, kterou jsem
odjakživa nejvíce ze všech vás
miloval. Co se pa k mladé vdovy
této Šturmové týče, jest ona oso-
jemné chvíle neočekávají,’’ pro-
mluvila pak, když byla Marie do.
Jakmile Sorenza z pokojíka
svého vyšla, chtějíc se do náv-
štěvny ubírati, spěchal jí hrabě
Arthur Eldon vstříc a vroucně ji
druhem mládí iejího nadmíru
rozloučenou, odebrala se z poko-
jíka, zanechavši ji tam o samotě.
23 2 .1 - -------- —
vzavši si s tím takovou
a pověstí její, aby tímto marni
1 malou chvilku s ní pohovořil, o-
1 dešel i od ní. r ‘
Panovalť mezi starou hraběn-
kou Eldonovou a mezi synem je-
ba v
vou,"’ odpověděla Sorenža poně-
kud se zamyslivši, "možná že by
se bylo dalo mnohem snáze tomu-
návštěvu!"
"Ach, milá, zlatá přítelkyně.
příliš krátké, než aby byli mohli
spolu poněkud důvěrněji pohovo-
řiti. Tudíž není divu, že si nyní
měli tolik co povídati a jeden
mluvila, Sorenza s líbezným ú-
aměvom, pedávajfe—švagrové své
******
jí nakloněn, přece, nalézá-li se S
ní ve společnosti, nedává tuto
svoji náklonnost tak příliš na je-
vc, za to ale Benke dělá, jakoby
chtěl celému světu objeviti, že
********* *SPESSRHRRHR=R=-emHHu-mRY u do hrabě-
výsledku, umínila jsem si, že ji te Eldona zamilována a to sice
opustím, abych- nebyla— Lvice po tehdy, kiyz se pri pobytu. svém
Arthurovu přeletěl,
1 pověst nabude spíše rázu mnoheni
ť věděla jsem příliš
y tě zpráva taková
a a mým největším
ní. "Tyť jsi pořád stejný a ne-
změnil jsi se ani dost málo od
iti ese kud drzý, je ale sličný a z.vlášt-
m.Markéta zase jest trochu leh-
I do- kemyslná a zdá se, že ani nepo-
tomto zoruje, pakliže Arthur, ačkoli i
ose pohlížel.
Sorenza se naň ehvíli dívala,
ani slova nepromluvic, pak ale
nakloněnou."
("Co se pak Benkeho týče,"
pokračovala Marie Šturmová v
řeči své dále, "tedy ji poměrten
to bavil. "‘Jeť mladý pan Benke
Proto ale můžeme ještě děkovsti
Bchu za to, že se Markéta pokle-
sku svého dopustila z nerozvážli-
libí, vidí-li kolem sebe zástup
zbožňovatelů, tím více ale lichotí
její samolibosti, vidí-li kterak se
ji muž, jenž má tak výborné tě.
kterak se tr vede.”
krátkou dobu byla mu poněkudina pohovku sedl. (Právě tak ne-
se, Co nyní
od matky
tomilá Sorenzo, popřál nám osud
chvíle, kde se můžeme bez všach
okolků a beze všeho obtížného
představování vidět. Jak často-
kráte jsem v předešlých letech s
"Ale, prosím tě, proč jsi mi to ní každý jiný dojem, ted ale hra
všecko neřekla tehdy, když jste s je u ní hlavní úlohu zase marni-
Markétou přijely do Ekfjo ‘ra vost. Neboť jí se nyní nadmíru
MffbMRA M ES SASE SSARCOCAARNALMEEL
| "Benke že jest tu?" tázala se nejlíp akončí.
Sorenza a v hlase jejím jevila se
mlouvání a všecky prosby, jaký-
mt jsem na ni po čas pobytu své.
zdává
M M
Puta
*
1
RR
N.
Akla
reb
cl’
: 2
roztržitě na všecky otázky, kteréž
Ze švédského přeložil—FR. ČIŽEK.
mu ona sama předložila odpoví-
dal a jak nepozorně řeč její po- co ti nyní povím: Sorenza mi bu
slouchal ,
Na plesu včerejším stávalo pro
Jenny toliko dvé osob mimo ji
samou, a osoby ty byly: Sorenra
a Porry, a proto se jí zdálo, že
V každém rysu sličného a zajíma-
vého obličeje jeho, jak jej vskut-
ku těší, že se mohl s ní bez pře-
kížky a beze všech okolků vidět;
ale i ze klidné a hrdé tváře So-
renziny viděti bylo, že-ii toto ne-
očekávané setkání se s mileným
Mu
“Tehdy jsem byl povo
služby na loď, která v mo
dozemním křižovala. Na w
této zdržel jsem se celých
náct měsíců a pak tepry T
jsem se s lodí svou zase do |
své zpět. Přišed do Stokh
setkal
se tam náh
ch •.
.
NFY
K.37A
*
■ V
...
—um
ani na světě není žádného balsá-
mu hojivého pro tuto bolest srdce
jejího a nikde že nenalezne úle-
vy pro mrzutost, jakouž ji toto
setkání naplnilo.
Sorenza, tato druhdy opovrže-
ná a v prach zašlapaná dívka,
čím byla nyní?— Byla bohatou a
váženou vdovou a mimo to poží-
vala pověsti co výtečná a slavná
umělkyně; dále všichni o ní tvr-
dili, že jest duchaplnou a rozto-
milou ženštinou, zkrátka, byla 10
inladá, sličná a bohatá vdovičk:.
kterouž neustále
fy záletníků.
Co ale nejvíce
bylo, ne snad, ž
tato sokyně její
obletovaly hou-
bou, která požívá všeobecně pří- , oom, os E ......----- ...
Tis dobré pověsti a jest i co žen-o zmužilosti, abych s tebou č lesné i duševní vlastnosti, jako
ujeen
těší, neboť přes obličej její přele- že. Melcer, který již po d
těl úsměv plný radosti a potěše- bu trpěl jakýmsi prsním 1
ština i co umělkyně všude tak
vážená, že mi bude vždy velkou
hrdostí, pakli že ji budu moci
obdivovati. A teď měj se dobře
milá Jenny a tuším, že tě hned
tak brzy opět návštěvou svojí ne-
budu obtěžovati."
S těmi slovy odešel Arthur od
své sestry a odebral se do poko-
ja k své matce. Přišed tam, tázal
Gunar na smrt nemocen a za
druhé byla jsi též i ty tolika ra-
nami těžkými sklíčena, že by byl
musel mít člověk srdce skoro z
kamene kdyby byl chtěl jen dost
málo trápení tvé rozmnožiti. Mi-
mo to jsem na jisto doufala, že
Jenny mrzelo, jím Arthurem, již od té doby,co
honosila
výtečnými vlastnostmi jejími, vy-
jma urozenost její, nýbrž pomy-
šlení, že se těšila i lásce muže,
jehož ona sama nade všecko milo-
vala. Jak tu takto Jenny seděla.
bylo srdce její takou
musí udusit.
žárlivostí
: ji tato
1 dostou-
pila rozdrážděnost tato nejvyšší-
ho stupně, když tu najednou se
otevřely dvéře pokoje, v němž se-
děla, a jimi vstoupil bratr její
Arthur. Milejšího hosta věru že
jí nemohla náhoda v tomto okam
žiku na oči přivésti, a tak
mile uzřela Arthura, ihned
úštěpkem promluvila:
"‘Aj, aj, co pak to asi
bratrovi napadlo. Ze mě nyní
jak-
naň S
pani
ráčil
návštěvou svojí poctít? Vždyť o
včerejším plesu se zdálo, že zbý-
va milost pánu bratříčkovi jedva
tolik času, aby mě a matinku po-
zdravil. Věru, že chování tvé vče-
rejší ke mně a k matce bylo mno-
hem více ještě než neslušné, ne-
bot vypadalo tak, jakoby ani mě
ani matky tvé pro tebe na světě
nestávalo. Ale nejen" včera Ju1 se
5 k nám tak nevšímavě choval, ný-
brž již po nějaký čas se podobné
chování tvé opakuje. A tak by-
dlíme-li v zimě v hlavním městě.
štního druhu poměr. Se strany
jedné nikdy nemohla hraběnka
odpustiti synovi náklonnost jeho
k dceři muže jejího a Arthur o-
pět nebyl s to, aby byl matce své
odpustil ukrutné chování její k
Sorenze. .
rozvážlivý, cituplný a výstřední,
! zrovna jak jsi byl za prvních let
mládí svého.. Či nebyl čas s to,
aby ledovým dechem svým dospě-
lejšího věku mužského vroucí tvé
city poněkud ochladil?"
1O nikoli, Sorenzo," neboť srd-
ce mé posud chová v sobě tytéž
vroucí city, jako tehdy, když
jsem tě ponejprv viděl a bohdá
že city mé k tobě nikdy neu-
chladnou, neboť ani lidé, ani o-
sud sebe horší nikdy nebude s to,
aby smýšlení mé se změnilo."
Dlouho otáčel se hovor Sorenay
s Arthurem o věci všedního dru-
hem, odebral se do Italie
této cestě jeho že jej Fri
teta Harthonová provázely. 1
šev tuto novinu, rychle jsemil
odhodlal, že se také do Italie#
dívám, neboť pomyšlení,
tam snad s Friggou setkám, by
pro mne nadmíru slastné. I z:
jsem u svého pluku za dovol
a této mé žádosti bylo za nedl
ho také vyhověno, načež js
přes Německo vydal se na cer
A následkem tohoto poměra
staly se tyto dvě pokrevenstvím
tak blízké osoby sobě zcela cizími
a jevily k sobě pouze před lidmi
jakousi povrchní zdvořilost, aniž, .
1 Sorenza pohladila Mari TKOC
by se byly k sobě nějak důvěrně- . . carn , r
.. 1 1 1 . S úsměvem:Ty milá, dobrá Ma-
J1 chovaly. Dále nemohla stará..:
1 . rie, jak velice jsem ti za tuto la-
hrabenka nikdy zapomenouti 11a ‘" . 7.. .
. .. skavost a obětavost tvoji povděč-
mrzutost, kterou jí byl způsobil , . ...I , .
. .ncu. Jen se také nyní již upokoj
Arthur lehkomyslností svou, pře- .*
.: 1 , a nestarej se ani dost málo o to,
rusiv námluvy své S dívkou, kte-. . .
. 1 l jaký konec to vezme S Markétou,
rouz mnu byla matka jeho za choť
Já doufám ostatně, že se může
Když pak pro tuto lehkomysl-
nost počala mu činiti trpké vý-
čitky, pronesl Arthur proti ní ně-
kolik trpkých slov, která matku
jelo ještě více od něho odvrátila
a následkem toho se od té doby
stará hraběnka Eldonová nikdy
ani dost málo nemíchala do sou-
kromých záležitostí synových, an
si to byl tento jednou pro vždy
zapověděl.
Leč vraťme se zase do nynější |
uplyne mnohdy třeba kolik neděl, Arthur činil odexed
E • • ' 41IIIIII! UEiIl, U40DCC
oniž bychom pana bratra jen jed- Od matky své ubíral se přes za-
ním okem uzřely a pakliže se ná-
hodou někde jinde vidíme,
jako‘na příklad letos zde v
tak bydlely Markéta a Sorenža.
ještě všecko obrátiti k dobrému.’
Nastalo pak krátké pomlčení a
chvíli pily obě ženštiny svojí ká-
| vu ani slova nemluvíce, načež tá-
zala se Sorenza:
"Ty tedy stojíš na tom, že do-
brá pověst Markétina Wleustálou
pozorností, s jakou se k ní Arthur
chová, velmi trpí?’. =
"Ano, a to je také úplně prav-
da, neboť lidé vidí v tomto dvor-
ném chování jeho něco zcela jiné-
ho, než pouhou pozornost a po-
važují vůbec Markétu za ženšti-
nu lehkomyslnou a trestuhodnou
a mimo to, což jest ještě mnohem
horší, počínají si ještě o milost-
ném poměru jejím s umělcem
Benkem šeptati. A tato poslední
čet pravdivosti těšil % vítězství
nad Markétou. A tak ji oba •
pověst velmi špatnou uvádějí, 1
sice jeden schválně a druhý aniž
by při tom na něco zlého pomý-
šlel."
‘‘Proto myslím, že jednoho vel-
mi snadno budeme moci zkrotit,
druhého ale bude již mnohem ne-
snáze lze odzbrojiti," pravila So-
renza vstávajíc od stolu.
"První prostředek, jehož se
nyní musíme chopiti," pokračo-
vala v řeči své dále, "bude, aby-
chom nějak Reného pohnuly k
tomu, aby sem přijel. Neboť on
vlastně jest tohoto poklesku její-
ho, ač může-li se toto milování
její takým jménem nazývati, nej-
více vinen, jelikož mladou choť
svou tak lehkomyslně v nebezpe-
čí vrhá. Teď ale již se jen upo-
koj, milá, dobrá Marie, a uvidíš
že onino oba mladí pánové nebu-
dou se mnou tak brzy hotovi.
1 Bylať se v době té vskutku sta-
la s nimi veliká změna. Když se
| byli posledně viděli, byla Soren-
| za mladou sedmnáctiletou dívkou,
1 Arthur pak byl tehdy jinoch de-
vatenáctiletý. Nyní čítala Soren-
za Šestadvacet let věku svého a
Arthur byl mužem osmadvacítile-
tým. Byloť tedy od té doby, co se
důvěrný poměr jejich vyvinul,
skoro deset let do bezedného mo-
ře věčnosti uplynulo.
Kolik trpkých upomínek a kg
lik těžkých ran osudu zakusili o-
do Italie, a přišel jsem, na ti
cestě do Francie, tu ale osud i
mu chtěl, že jsem neměl p
dále." Po těchto slovech um
Arthur. *
"Co pak tě asi zdrželo od.
ší cesty tvé?” tázala se Sore
stavíc se nevědomou, "či jsi#
spad náhle roznemohl I"
"Ba, to máš pravdu, mi
renzo, že jsem se roznemohl,]
že neduh můj byl duševní."
Když byl Arthur tato slova d
pověděl, vyskočil rychle s poho
ky a několikráte přešel přes
koj, načež náhle zastavil se
Sorenzou, promluviv k ní:
"Vidíš, milá Sorenzo, to, #
nyní řeknu, posud jsem nik
nesdělil. A ty jsi první, ku
mám tolik důvěry, že ti to
nu. Proč? to ti nemohu a
říci, neboť to nevím; ale
zdá, jakoby jsi ty byla ze
jedinou, která by byla s to
mi porozuměla."
"‘Že ti porozumím, to jest d
možná; budu-Ir ale s tebou
kolik zklamaných nadějí a kolik hlasiti, to věru velmi pochybt
usměvavých snů bylo za těchto
let pohrobeno, to ví jen Ten, jenž
Po těch slovech podala mu
renza ruku řkouc: “Tak
teď hezky ke mně posaď a
byli spglu v hraběcím domě Har- dej mi, co máš na srdci."
thonove viděli, bylo setkání toto Arthur políbiv vřele ru
druhého na tolik se tázal, že pr-
vé, než se nadáli, uplynula hodi-
na a v té době nepřišli v hovoru
. - svém dále, nežli že Sorenza odpo-
vého svých povinností. Neboť věděla Arthurovi na otázky jeho,
mohla tato nerozvážlivost její mí-aniž by jí zbývalo času, by se jej
mu podanou, posadil se opě
na pohovku na místo kde
prvé seděl.
‘‘Abych ti to tedy všecko
lil, milá Sorenzo, musím ti
dat hned od začátku. Na
své do Italie, přišel jsem id
Paříže a rozumí se samo se
že jsem se tam též poněkud d
zdržel, neboť nevím co by to bj
zních, s mladým pánem hrabětem když od matky odcházel, temné - : 1
thr jest příliš zaměstnán, tak žé mráček jak osi-bolu. Tak že se pravdě podobnějšího ny
mrv nezbývá ani dost málo času, zdálo, jakoby nějaké tajné trápe-
aby si nás trochu povšimnul, ne-ní mladistvou duši svíralo.
b. aby prokázal matce své onu Přišed dolů potkal v síni
zdvořilost a úctu, kterou jest Ji mornou Markétinu..
co syn povinován.
" Má milá Jenny, Chceš snad se
zde se mnou notně vyvadit!" tá-
zal se jí Arthur, pohlednuv na ni
jaksi důstojně. ..
"O nikoli, nýbrž já ti chci pou-
ze do pravdy povědít. Či myslíš
opravdu, že ve včerejším chování
tvém k nám jevilo se jen dost
málo dobrého tonu!"
‘Ano, já si tak myslím skuteč-
ně, a tuším, že mám k tomu úpl-
ného práva. Neboť předně prová-
zel jsem tebe i matinku, jakmile
jste do plesu přišly, dolů do sa-
lonu a tak jsem úplně vyhověl slu-
šnosti, jakou jsem k vám byl po-
vinován."
"Takt a s tím myslíš že jsi
vší povinnosti zadost učinil? a
pak to se snad také srovnávalo
se slušností, že jsi se celý večer s
onou Sorenzou bavil, nevšímaje
si ani dost málo přítomnosti mat-
činy. Což pak člověče nevidíš v
tom ani za mák neslušnosti, že
před očima vlastní své matky se
"Přijímá dnes paní tvoje náv-
štěvy?" tázal se jí Arthur.
"Nikoli, pane hrabě, nýbrž ona
mi řekla, že dnes celé dopoledne
choe o samotě ztrávíti.’’, “
Na* ta slova zakabonilo se ne-
málo čelo Arthurovo, proto ale
přece neřekl ani slova, nýbrž o-
debral se nahoru k Sorenze.:
VIII.
Mezi tím, co byl Arthur na
návštěvě u své sestry a u své
matky, seděly v druhém domě na
protějším konci zahrady, v ma-
lém pokojíku Sorenza a Marie
Šturmová při kávě.
Tetka" Marie byla právě u kon-
ce s nějakou delší. povídkou, a
Sorenza velmi pozorně sledovala
toto vypravování její.
"A to tedy bylo snad příčinou,
proč jsi, moje milá tetinko Marie,
nechtěla déle zůstati u miláčka
svého, nýbrž že jsi raději volila
žíti po boku mém, navzdor tomu,
že tě v mé společnosti tak pří.
jakási neobyčejná hrdost.
" Ano, on sem přibyl včera ve-
čer a dnes ráno, když jsi byla s
Markétou ještě v lázni a na pro-
cházee, potkala jsem jej-dole v
síni domu našeho. Právě odcházel
od nás a nenašed nikoho doma,
zanechal zde svůj lístek, abychom
věděly, že se též v lázních nalé-
zá:" -
Nuže, a co z toho následuje!
Prosím tě, řekni mi upřímně a
bez obalu, co si myslíš o tomto
muži a o Markétě? Vidíš, že celý
zních nacházím, nemohla jsem si
o ní utvořiti žádného zvláštního
úsudku, a tomu se také pranic
nedivím, neboť jelikož jsem ovdo-
věvši, po celý rok s ní nežila, je
tento pobyt v lázních, kde s ní
ti ještě horších následků a já se na něco tázala-znečně ale pře-za člověka, který přijds
spoléhám-ještáy mnohoyfiá jnondow ce se 396=*-*A-CLOXALL NNES PKWA
"Právě přišel pan hrabě -Ar-
thur Eldon, a dá se ptát, zdali
by nemohl nyní mít tu čest, vás
navštívitit"
‘Bude nás těšit, řekni jen pa-
nu hraběti," že ho očekáváme,"
odvece Sorenza.
Načež obrátivši se k Marii, pra-
vila s úsměvem: "Vidíš, jak se
počíná proroctví mé vyplňovati.
Právě přichází milenec Markétin,
jenž ji miluje srdcem. Nu, hned
uvidíme, co se asi dá-s ním dělat.
to nádherného
hlavního
1 již Jenny, S touto řečí
«dx vskočil ji roz-
"Za to ale bych myslila,” po-
kračovala Sorenza v řeči své dá-
le, "že by si mohla ty, jelikož
si s ní za posledních šesti let ne-
ustále v domě jejím přebývala,
dáti o ní, jakož i dotčených pá-
Harthonovou?",
"Já jsem jí neviděl více od té
doby, co jsi mě přinutila opustiti
Ljungbro.2—..........—-------—<—
"Neviděl jsi jí opravdu od té
doby ?"
."Arci že ne. A mně vskutku
někdy připadá, jakoby byl osud
sám určil, bychom my dva nikdy
více se neviděli. Proto ale přece
v některých okamžicích se mi zdá,
jakoby ona byla mezi všemi dív-
kami, které jsem kdy poznal je-
dinou, po jejímž boku bych byl
pravého štěstí nalezl."
"Ale, můj ty milý božíčku, co
pak ti tedy bránilo, že jsi se o-
pět na Ljungbro nevrátil!"
"Moje milá Sorenzo, vidíš, teh-
dy tomu nedovolovaly okolnosti
a kdybych se tam teď zase ode-
bral, bylo by to marné, neboť
nyní nemá srdce mé pro Friggv
žádného místa více; dívka ta mi
sice zůstane vždy milou, /drahou,
ano téměř svatou upomínkou, ni-
kdy ale nebude srdei mému více.’
Při těch slovech přejel si Ar.
Francie poněkud déle" by se
r.czdržel. Prohlížeje si znamen
sti světového města toho, nav
vil jsem mezi jiným též jedn
dne tamní velkou operu. *
tam, uzřel jsem za nedlou
jedné lóži y první řadě sedě
kousi mladou ženštinu, kte
hned vzbudila celou pozo
mcji, tak že jsem s ní nemo
cka spustit. Když bylo po
stavení, následoval jsem k
který sličnou moji neznám
divadle odvážel, chtěje se n
bližší stopy po ní dopátrati
vé, než kočár s nf do hosti
němž byla ubytována přijel,
děl jsem
ženština Švédka a že jest 1
jednoho švédského tová
že se již po delší čas s tet
jí v Paříži zdržuje.
"Po celý druhý den p
jem v mysli, jak bych ji
zase viděti a jakým způsok
bych se mohl s ní nejlíp set
miti. Všecky ostatní myšlénk
všecky zájmy byly úplně ze 1
ce mého zmizely. To si můžeš
myslit, že jsem byl zajisté mn
krát jaktěživ zamilován,
posud nikdy nebyl nikdo
moji tak vzbudil, jako ona sli
dne na. to procházel jsem
taswlcornioninancminionoineions-nemipeinneoinekinee
zrovna se k eli
*......mé krajance odeberu a že
“A co bylo příčinou, že si-z promluvím, ale Bůh som wi
Chcet
61 bank
nýkapi
na poc
má Rol
Uřadní
mezi n
byly p
vážiti,
všem
n° pozo
Občan
Důkaz
zvratn
důkaz
nů.
Výpov
Pí. J.
še
Kidne
vé ne
- těch
Meye
léčily
ledvin
livým
též tr
. vás,
Pils
1. Na
60 ce
... jed
2 1
K
bez d
fícic
K
M Kape
pu.
mu n
Jo
Jo
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 28, No. 50, Ed. 1 Thursday, December 11, 1913, newspaper, December 11, 1913; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1617840/m1/2/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.