Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 26, No. 19, Ed. 1 Tuesday, March 7, 1911 Page: 2 of 8
eight pages: ill. ; page 22 x 15 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
2
C17 A p A n. A
Franta na vojně.
Hanácký románek.
• “Pravda, ale na štěstí ne u nás.
i Tam dole v Netalii je jeden král,
snad prý z přízně našeho císaře a
, proti tomu se zdvihli leberanti a tož
vrChm JeSCH
milostpane,
nom o tom I
žou mně věř
Aši vlasti do hejtmanstvy Kresti-
Cckeho - a okresu Nepsalo ■
kdež jsem na prazdreo sih
ho žáden u has ne. Clen Narodniho vadi-irel
8tOJ1m. uaTKU)
lichni se dostavijou, ie-
kajičku nevím a mů-
Sepsal MATOUŠ KLÁCEL.
(Pokračování.)
“Dobrého to nic nebude,” mluvil
Omasta včil zase k Odehnalovi; “to
by si s tím tak nepospíšili, ale bez-
pochyby nové platy.”
“Uhodl jste,” řekl Odehnal; ‘když
přišel ten finanční patent, taky to
tak bylo. Tenkráte byl jsem s ry-
chtářem já. V noci jsme museli na
kancelář a tam nám pan vrchní po-
vídal, že musíme platit větší daně;
bude nejspíše zase něco podobného.
Tak s Bohem, rychtáříčku, a neza-
pomeňte se oplatí stran toho přípi-
su.”
“Nezapomenu,” odpověděl rych-
tář a Odehnal celý jsa zamyšlen, u-
biral se domů. -----
Na cestě potkal pátera Josefa;
když jej uviděl, smekl čepici, políbil
ruku a řekl: “Pochválen buď Pán Je-
žíš Kristus.”...............
“Na věky amen! Dobře, že vás vi-
dím, milý Odehnale,” pověděl páter
Josef, “chtěl jsem s vámi mluvit,
pojďte se mnou až k faře.”
Šli. Když byli za hospodou, řekl
mu půjdou naši na pomoe. Koně
budou kupovat ještě před novým ro-
kem a vojsko odvedene hned poma-
širuje dolů."
‘"Ale to jste chybil, měl jste se
přece optat a slova za mne ztratit,”
řekl Odehnal.
"Když, jsem si řek, že by to bylo
už málofplatné. Však si můžete zí-
tra sám tam zajet a vrchního popro-
sít. Ale nezapomeňte na kolomaz,
kdo maže, ten jede.”
"To budou,hezké svátky,” vzdy-
chl si včil Odehnal.
"Ba že budou,” odpověděl rych-
tář. "Co si Kováříkové bez Vende-
lína jenom počne? Podešva se taky
lekne, třeba že má ještě jednoho.”
"A o nás nic neříkáte .. .” pově-
děl Odehnal hořce: "nemám taky
nežli jeho.”
"Každý,je k politování, koho to
trefí. Ale co dělat, císař potřebuje
vojáky a kde by ie nabral, kdybysme
mu je nedali. O vás se nebojím, vy
si můžete pomoct, ale kolik jest ta-
kových, kteří nemají, nežli co jde z
ruky do huby.” .
Byli u dědiny. — “Rychtáříčku,”
pověděl Odehnal, když se rozcházeli,
"neříkejte to dále,” že je náš vy-
psán. Možná, že ho zítra musíte
pátr Josef: “Odehnale, nechal jste
už připsat grunt na syna?” smazat, nestálo by to za leknutí do-
“Ne, ale stane se to, velebný pa-
ne, na druhý týden,” odpověděl Ode-
hnal.
ma. Prosím vás za to!” -
zná, že tedy od nás není, a že to bu-
de nějaký omyl. — Velebný pán ho
vykázal, patří k vám a musíte se
proto starat, abyste ho našel. Punk-
tum, více ani muk. — Tak si považ-
te, jaký to mám kříž a nenajdu-li
ho, neobstojím. Ještě se spoléhám
na velebného pána, že mně snad zí-
tra dá dobrou radu.”
"Ale rychtáříčku," ozval se starý
Kocourek, “počkejte, počkejte, ano,
ano, to on bude, už ho mám. To je
technického — ovše
“Nemeškejte ani hodinu, cosi se
chystá a litoval bych vás velice, kdy-
byste zameškal.”
“Toho nedej Pánbůh,” zvolal Ode-
hnal polekaný. “V sobotu, čili už v
pátek mi přinese rychtář zprávu,
kdy se mám dostavit na kancelář.”
“To je,dobře,” řekl páter Josef,
“měl jsem o vás opravdu strach. Ne-
máte než toho jednoho a chlapík ja-
ko dub, tomu by nebylo pomoci.”
"Co pak je už tak zle, aby mně ho
vzali?” ptal se Odehnal s úzkostí
vzrůstající.
“Jistého nic nevím,” odpověděl
kněz, “ale musili jsme včera na kan-
celář poslat křtící listy všech chasní-
ků, i vašeho, a to se jindy stává te-
prv až po masopustě, tak nevím, co
se děje a umínil jsem si vás upozor-
niti.”
“Líbám ruku za to,” pověděl 0-
dehnal a běžel domů. — Nic neveče-
řel a když si lehl, nemohl oka zavří-
ti. To písmo z kanceláře a řeč páte-
ra Josefa bez,přestání ho znepoko-
jovaly.----------------==
A v pátek to bylo nějakého vyhlí-
dání. Několikráte si vyšel Odehnal
k Boží muce podívat se, jestli už ry-
chtář ide a když už bylo tma a jeho
ještě nebylo,"sebral se a šel mu až
“Dobře, nepovím. Dobrou noc.”
Kdož by mohl pověděti, jak staré-
mu Odehnalovi bylo! To se nedá
vypsati, to musí člověk zkusit, když
to chce vědět. Jemu, chudákovi, by-
lo tím hůř, poněvadž se nechtěl Le-
noře svěřit, nebo byla ještě slabá po
nemoci a tak se bál, aby ií leknutí
neuškodilo. : Věděl, že kdyby s ní o
tom mohl promluvit, by si ulevil a
ona že by ho potěšila. To ho však je-
ště drželo, že to snad sám spraví a
že jí ušetři zbytečného strachu.
“Franto,” řekl doma, “zítra ráno
se svátečně obleč a Zapřáhni, poje-
deš se mnou do města.”
Když po večeři seděl s Lenorou u
stola, dělal se veselým, pověděl, že
zítra Frantovi pustí grunt, že se už
nadřel dost a že taky už touží po od-
počinutí. Lenora neřekla nežli: "Dě-
lej, jak myslíš.”
“Lenorko,” ptal se Odehnal, “ko-
lik máš těch stříbrných koláčků v
truhle?”
“Padesát pro Frantu a padesát
„Hemandl.”
"Švec, co pracuje včil v Přerově?
ne snad?” řekl pudmistr.
“Ano, to jelon,” odpověděl Ko-
courek; “je po Zmrhalce, která jed-
nou tady sloužila na hospodě. Hej,
žide, pojď sem. Znáš Hemandla? jak
může být starý?”
“Jak dlouho je můj otec v hrobě,
asi dvacet roků,” odpověděl Gerson.
“Chlapec byl sotva rok starý, když
matka od nás s ním odešla do města.
Říkali jí Lokajíčková, ale tak se ne-
imenovala, to jméno dostala, proto
že ho měla s lokajem a zůstalo po-
tom chlapcovi. Matka brzo zemře-
la, chlapec se k nám nehlásil a tak
jenom slyším, že je švec, ale veliký
lumpák.”
"Znám ho, znám,” řekl včil sou-
sed Vysloužil, “já jsem jenom nevě-
děl, že se jmenuje Lokajíček. To je
kus darebáka, ale voják z něho ne-
bude, je celý křivý a nehodí se ani
na kramflik." ,
‘‘Hledte, tak měl vrchní přece
pravdu. Chvala Pánu Bohu, když
ho jen máme!” pověděl Omasta; ‘pro
toho si tedy musíme poslat. Hanba
mluvit, jaká pakáž se mezi nás vpli-
chtila.”
“Ten přiběhne sám,” řekl zase
Vysloužil, "když uslyší, že dostane
na kořalku.”
“Co pak je to včil rekrutýrka,
hračka, ale za mých časů, to byla ji-
ná,” vykládal starý Kocourek. "Mne
chytali čtrnáct dní dráb, dva gardi-
sti a mládenec a nedostali mne. Po-
tom jsem odešel do Strážnice, tam
jsem zůstal rok a když jsem se na-
vrátil, už mně dali pokoj a nevolali
mne. Nežli dostali nebožtíka Mlčo-
cha, přetal stolařovi Svobodovi ru-
ku. Bartoše Pospíchala jste všichni
znali; ten stál tři dni s kosou za
sklopcem nad maštalou a hrozil, že
poněvadž je nad
Do Nepomine
gou Pacalesen
jeho druhgnsiie
mek na
dosud cel
: Jed
noristi."oen
droždi ale už w
je škoda. Jehon
leko široko ah
pani co hlimss
nevěděla samce
rista toho d
mišli kdefs
nebo v te Rr
i Šel jsem tediy
'hlavně zajímal :
.na Hora (něm
o pent
nddlali"tu-eabave
Shvili dostanou ve
relou šunku a]p
čas ubíhal nepods
ie ani ne podmas
lili se tedi že jede
CIGARETTES
(kdež za onoho 1
bozi zvani Pohane
‘kdiž ho napadne
st‘anski kniže pash
[Dřive bila Zelen
i i rahéte St maperii
dal panu Martinien
„drženi r šlechtiKzy
Mansfeldi ktera s
Soldem od Vinohr
Cdla ovšem nikdih
lani po šavli ani pol
pro Polenu. Proč se ptáš?"
"Zítra mně je dáš,”’ řekl Odehnal,
"já ti je brzo zase oplatím, budou
pěknější nežli tvoje, jako mléko."
“Na každém je Panna Maria, už
je tolik roků sbírám. Co pak je tak
náhle potřebuješ? Máš dost dvacítek
nech tolary pro děti.”
každému hlayu utne, kdo se přiblí-
ží. Když začali střechu trhat, zapá-
lil a v tom zmatku ten tam a chytili
ho teprv v Kvasicích. Každý měl
pouta, u každého stáli dva i tři chla-
pi na vartě a ještě se bylo neštěstí
co báti, tak jsme se tenkráte bránili.
& A
E
10 / 10
a "exposluch
teleco pat
ami že hi
take
Bomur
Porvev
Bili si
Biti. To
gem přiroze
lže ti herci
•—mně san
Jantož jsem
mně . nil
jsem inko
■ s nimž se
ostech obch
ire že dosta
"aspoň pře
co k zapiti.;
Jich tajně ti
Ke vihovět
menuto bilc
orlesk — toho
Cli z Pradla ze 7
seleti jsem se mez
ngedil nebo niha
bilo me neštěsti
lana mne.za vrehn/
za les naproti.
“Že konečně jdete!” zvolal, když rozumíš!"---
“Potřebuju je všecky pro Frantu,
První Národní Banka,
LA GRANGE, -- TEXAS,
při uzavření obchodu dne '
7. ledna 1911.
Výtah ze zprávy řiditelovi Uná-
rodních bank. •
Zdroje.
Půjčky...............$302,731.57
Spolkové bondy........60,000.00
Bankovní budova a nábytek 14,600.00
Hotovost a požadavky.... 164,454.95
$541,786.52
Povinnosti.
Kapitál..............$ 60,000.00
Přebytek a čisté výdělky.. 49,215.44
Bankovky v oběhu......160,000.00
Vklady................372,571.08
$541,786.52
A. HAIDUŠEK, předseda.
JNO.B. HOLLOWAY, pokladník.
Řiditelé: Geo.E.Lenert,Carl Letze-
rich, John C. Speckels.
V příhodný čas tato banka nabíd-
ne ceny za nejlepší rolnické plodiny,
vypěstované v okresu Fayette. Jmé-
-.....Parmioninerenergengeenenneromoie.,.
na plodin a ceny budou určeny řidi-
teli banky. Všichni rolníci by si
WAC0 SANITARIUM,
jediný český léčební ústav v Texasu.
Krajané jsem jediným českým lé-
kařem v Texasu, který sám koná
všecky operace na lidském těle a léčí
všecky těžké choroby. Já konám
všecku práci sám a neposílám ne-
mocné k jiným a jak mne již po mno-
ho let znáte, mám v tom vzácnou
zkušenost.
Moje privátní nemocnice jest zaří-
zena dokonale, mám všecko potřebné
zařízeni, mám české ošetřovatelky a
asistenta, který mluví česky, tak že
se cítíte jako doma.
Krajané podporujte krajana který
se mezi Vámi usadil a hleďte si udr-
žeti jedinou českou nemocnici v Te-
ho uviděl; “no a s jakou přicházíte?’
“Se zlou,” odpověděl rychtář a
poškrabal se za uchem.
“Ne snad, jenom mluvte,” řekl
Odehnal a dech se mu skorem zarazil.
“Už je mám tady v kožichu.”
“Koho?”
“Lekruty.”
- Odehnal se zastavil, ruce mu kle-
sly, nohy nechtěly dále a po chvilce
teprv mohl se ptáti: “Kolik jich pů-
jde od nás?”
“Sedm,” odpověděl rychtář; “váš
je první, Vendelín Kovářík druhý,
Francek Pospíšil třetí, Josef Pode-
šva čtvrtý, židův pacholek Jan Vy-
koukal pátý, tuhle od mé sestry Ja-
kub Rozehnal, šestý a jakýsi Ema-
nuel Lokajíček, to ví Bůh sám, jak
se ten mezi nás dostal a kde ho na-
jdu.”
A kdy se máme s Frantou dosta-
vili na kancelář?” ptal se Odehnal.
''Prosím vás, když jsem viděl, že
je první vypsaný, už jsem se potom
ani neptal a taky nebylo k tomu ča-
su, tak dlouho nám vrchní při zprá-
vě kázal. Od francouzské vojny ne-
měli jsme tak silné rekrutýrky, ja-
ká bude brzo po novém roce.”_____
“Co pak máme vojnu?”
“Tak si ie vezmi.”
Ale včil je napíšou na papír a jdou
jako ovce. Tak se časy měhí.”
“A je to včil depší,” pověděl rych-
tář; "prosím vás, kam se včil člověk
Časně ráno otec se synem posnída-
li, Odehnal vzal všechny spisy s trá-
mu, podal Lenoře ruku a řekl: “S
Pánem Bohem! Dej, stará, Frantovi
požehnání, abysme se šťastně navrá-
tili.”
Matka namočila prsty do svěceňát-
ka, udělala Frantovi kříž, utřela si
při tom,oči a pak usmívajíc se řekla:
“No, starý, nebude škodit, když to-
bě taky křížek udělám” a dotkla se
vodou svěcenou čela manželova.
Odehnal se ani nehnul, sklopil oči
a když odcházel, vzdychl si: "Kdy-
bysme už zase byli doma!”
Lenora se toho vzdechnutí lekla.
"Co pak|se stalo, že se té cesty jaksi
bojíš?” ptala se.
“To bys snad ráda jela s námi, na
kancelář?” řekl Odehnal.
"Ne, ne, jeďte jen sami s Pánem
Bohem!” zvolala matka Lenora,
“mne tam na tomto světě už nedo-
stanete.” VIII.
V sobotu na večer byla hospoda
dostane bez pasu, hned ho mají a da-
jí na šup. Já bych raději třicet ro-
ků sloužil, nežli bych jednou přišel
na šup.”
“A já taky,” ozvalo se jich více
nejednou.
"Kdy pak to chytání přestalo?”
ptal se Vysloužil.
“Mně se zdá, že teprv roku dva-
náctého začali vypisovat, po té veli-
ké patálii u Luben, kde patnáct le-
grutů posekalo dva mládence: čtvry
hajné a rychtáře zabílí; muselo pak
vojsko na ně, živé pak dostali jen tři
ostatní postříleli. Když se o tom cí-
sař dozvěděl, velice se lekl a hned
napsal psaní do Kroměříže,-že se to
nesmí vícekrát státi, že lekruty ma-
jí postavit jen na papír a rychtář že
musí za ně státi” — vykládal Ko-
courek.
plná; židák, nestačil nalévat a nemlu-
vilo se nežli o rekrutýrce. Rychtář s grunt připsaný.’
pudmistrem seděli za stolem u okna,
hromadu sousedů stálo ukolu nich.
Omasta vypravoval: “Ptal se mne
měli toho povšimnouti a připravili
se k získání cen. Podrobnosti bu-
dou udány později. S úctou,
JNO. B. HOLLOWAY, pokladník.
PADOUCNICE
(FITS - EPILEPSY)
VYLECENA.
xasu a podporujte ji, posílejte své
nemocné do ní a nenechte se závistní-
ky přemlouvat. Pakli potřebujete o.
peraci neb léčení, nedbejte na pře-
mlouvání a přijeďte ke mně a u mne
budete poctivě obslouženi. Když
chcete ke mně, nikdo Vás nemůže
od toho odnutiti. Hlásáme svůj k
svému, tedy to také konejme. Když
„ přijedete do Waco, vezměte si-u ná-
- draží kočár a nechte se dovéztido
nemocnice číslo 1004 North 5th St.
aneb přijďte do. soukromé úřadovny
číslo 324 Austin St.
Dr. Karel H. Breuer.
“Tu to máme, všecko jen na rych-
táře,” řekl Omasta a zavdal si.
“A Frantu nevypsali?” ptal se
soused Vondráček, “vždyť mu na sv. :
Mohu přísežně dokázali, že doktor
GRANT vyléčil mého syna z padoucnice.
C. A. BURDA, Hayfield, Ia.
Jedna láhev na zkoušku zdarma. Udejte
věk, pošlete štemplík, a pište česky, že
jste četlioznámku ve “Svobodě.”
/ Dr. F. E. GRANT, z Ridge Bldg.,
", Kansas City, Mo.
-------------------------------------------—.....................
Anglicky v 28 úlohách. Můžeme Vás
naučili po poště v 28 úlohách anglicky
mluvili, čisti a psáti. Také máme na pro-
dej následující knihy: Samouk česko-
anglicky,cena $1.85; Praktická škola an-
glického jazyka, cena $2.25; Znalec an-
gličiny, cena $1.75; Čtenář novin angli-
ckých, cena $1.75; Slovensko-anglická
škola,cena $1.35. Peníze pošlete dnes na
adresu: Samouk vesko-Anglický, 86S9
22nd St., Corner Millard, Chicago, ni.,
Dept. S.__________1 (94y)
Frank Reichert,
obchodnik o nábytkem:
Prodává koberce, rámy, obrazy, rak-
ve, barvy, nástěnný papír, rohožky atd.
Obched na reti První Národní Ranky
V LAGRANGE, TEXAS.
Jana taky bude dvacet roků a nemá
“Dnes mu ho otec popouští,” od-
povede: ryehtar
(Pokračování.)
30,000 tisic liber nejlepsího
listového 3 a 4 roky starého tabáku.
Přiložte poštovní známku a pište si
o vzorky na Anton Vavrin, Rfd 5,
Boz 84, Franklin, Kentucky. —-
ODR RICHTERS
PAIN-
EXPELLER
a Mužiženy, těžce pra-
3 čajích* mense vlivu
a pakostnici, bolent **-
A dech a jiné nemoce. Pro
U to chovej každý v domě
2 Dra. Richtera Pain Er
8 peller a vydat-
o ne ním tř bo-
2 lestná míst and / N
U hy zažene bole-
0 sti, otoky, od-(T)
Ulehat a boji: 1 a
A VBude vi 2
. lékér- 7
* nach 25 The
K,a50ctu. 6
Mo lahvička a
Olej árna
HILLJE BROS..
ve Welmar,
vzdává dík za přízeň, které se jí dosta-
lo v minulé sézoně a ujišťuje své přáte-
le, že se přiště přičiní je stejně ne-li
lépe uspokojiti.Zariseni—jest—nymiv
- ar nejlepším pořádku ku zprácování Vaše-
[dz ho semene a budete dobro obslouzeni.—
dicis-anono-AirBARS ISO
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 26, No. 19, Ed. 1 Tuesday, March 7, 1911, newspaper, March 7, 1911; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1655313/m1/2/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.