Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 26, No. 22, Ed. 1 Friday, March 17, 1911 Page: 3 of 8
eight pages: ill. ; page 22 x 15 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
3
N€EEERCEECEEEEEEEEEEEEE=
" De Lavalodstředivky. m
w 1878-1911. Po třicet roků předčí všechny ostatní, m
W Prvmf úspěšná odstředivka byla vynalezena a patentována drem. i
W De Lavalem roku 1878. ======= -—a
Odstředivka De Laval byla pionýrem. *
Byla první v trhu a po třicet roků před-N0.
Čila kteroukoliv a všechny nové. 40.
Odstředivka DegLaval byla vždy první v 701
zlepšování odstředivek. Její zlepšení ú-
plně převrátilo mlékařstvi, a učinila více ai
než co jiného ve prospěch vyplácení
mlékařstvi. Lepši jakost odstředivost De W
Laval jest tak uznávána mlékaři a máslaři, “0!
že 98 procent všech másláren na svstě pou- (0)
žívá odstředivek De Laval, dávajíce jim před- moi
i nost před druhými.i
V čistotě odstřeďování, jakost odstředě- *
né smetany, jednoduchost soustavy,a trván- “
livosti, odstředivka De Laval předčí všecky 20
i, ostatní. . 40
h Čím více budete věděti o odstředivkách, tím více budete dávat mi
! přednost odstředivce De Laval a dříve či později st jednu koupíte. i
% THE VON ROSENBEG CO., LaGrange, Texas, in
03***00*0000333033935
Mám na skladě
150 rozličných druhů postrojů
na jedno i dvoje spřežení. Ruč-
ně zhotovené postroje za $9.00
až $15.00, zaručené na dva roky.
Ohromnou zásobu kožených,
gumových a plátěných postrojů
‘ do vozů, 450 rozličných cho-
moutů, těch nejlepších podkla-
dů, “cowboy” sedel toho nej-
lepšího vkusu, kartáče, hřebelce, kůže na podešve, rozličné nýtky, pro-
vazy za 10c. libra, ty nejlepší oleje na postroje i kočáry. Přijďte a
přesvědčte se. Ujišťuji vás, když budete se mnou obchodovat, ušetří-
te až 20 procent neb mám ten největší český sedlářský závod v Texasu.
Neotálejte a piště si o cenník. Zboží se zašle vyplacené až na vaší sta-
nici. Peníze se nežádají až po obdržení zboží. Adresa:
(11-y)
F. A. BEZECNY, Schulenburg, Texas.
F. Zima & Company.
Galveston, Texas.
jediní zástupci firmy F. MISSLER, BREMEN.
Prodej lodních lístků do Evropy a z Evropy 14
pro všechny paroplavební linie a přes veškeré přístavy. Lodní lístky
do New Yorku na "Mallory Line,‘‘přeplavy do Jižní a Střední Ameri-
ky. Obstarování volných lístků (Freikaret)pro přátele ve staré vlasti.
Zasílání peněz do staré vlasti rychle,jistě a lacino, laciněji a rychleji,
než pošta. Vyřzování veškerých právních záležitostí v celé říši
Rakousko-Uherské. *
Vymakání dědictví jest naší specialitou.
Chcete-li býti obslouženi co nejsvědomitěji, obraťte se s důvěrou na nás.
Naše firma jest pod zárukou. ------------------------------------------------
L Keelik.
Zhotovujeme spolkové odznaky (regály), šerpy, korouhve a
prápory, lepit a laciněji než kterákoliv jiná firma. Mime na
skladě zlaté odznaky K. D., K. J. T., K. J. Ž. T. Z. Č. X. J.
a vůbec pro všecky katolické Jednoty a spolky. Máme všecky
modlitební knizky a kancionálky. Zhotovujeme spolkové sigly
a mime všecky potřeby pro spolky. Zasíláme vzorky spolko-
vých odznaků si na místo vyplacené, plite si o ně. Zasíláme
rozpočty a vsorky praporů. Ku předu nežádáme žádných peněz
A 3105 W. 22nd Str.,
Ml. KeClIKCCO., CHICAGO, ILL
Šetřete 5c. denně!
Chcete-H platiti 5c denně, zašleme Vám 1
na úvěr skvostné hodinky ze solidního K
14 karátového plněného zlata se 3 plášti se |
. 20ti -letou zárukou, krásným řetězem a ná- v
A věškem. Cena těchto jest $26.00. Nikdo v
1 tak.levně tyto—hodinky neprodává, o
y O Neposílejte nyní ani centu, nýbrž jen 2c a
o známku na katalog. Pište na:
$009 National Gold Watch Co.,
Cory 225 West 43ndSt.. New York
* Českým velikánům, — Pěkný
Čin vykonala’ záložna vinohradská.
Ve své valné hromadě, která konala
se v neděli, usnesla se postaviti po-
mníky Fr. L. Riegrovi, Sv. Čechovi
a K. Havlíčkovi. Pomníky budou po-
staveny v sadech, které nesou jména
těchto mužů. Na každý pomník vě-
nuje záložna 50.000 K. Odhlasováno
postaviti první pomník Riegrovi a
povoleno nanpro letošek 25.000 kor.
ze záloženského přebytku.
* Naši v Pruském Slezsku. — Dle
sčítání lidu bylo v Hor. Slezsku
4.668.857 obyvatel, z nichž jest 1,-
100.800 Poláků, 60.517 “Moravců”
15.396 Cechů a 24.467 Lužických
Srbů. Všichni tito Slované nemají
ani jedné střední školy. Škola obecná
ač německá, je neodnárodňuje, za to
účinně germanisuje škola střední.
Pravidelny host. i *
e Trestanec: "Tak isem tu zase, pa. hlase jsi vybizejících.
med......nepřišly satim pro mne “Neni to nio svláátnthe,” odporo-
nějaké dopisy?”
Hladolet.
Humoristická črta. — Napsala
Joza Kratochvílová........
Seděli jsme zase v nádražní resta-
uraci pohromadě.
Bývalo totiž zvykem, že scházívali
se zde jednou za čas* úředníci a zří-
zenci Železniční se svými manželka-
mi, aby v družné pospolité zábavě se
trochu povyrazili. Bylo toho také
třeba, neboť nacházeli se v “uzavře-
ném území," kde našinec více lne k
sobě a kdy přeje si sepjatá (křídla
jednou rozepnouti, aby volně mohl
mezi svými dýchat. Také v tako-
vých místech a při podobných příle-
žitostech nehledí se nijak na lepší
kabát, nýbrž rozhoduje jenom upřím-
ná, bodrá českost a dobré srdce.
Každý z nás se již také těšíval na
ony večírky, při nichž tak milo bylo;
vyprávělo se při nich o běžných vě-
cech, různé historky se líčily a oby-
čejně naposled se i ozval český zpěv.
Obyčejně scházívali jsme se již po
šesté hodině večerní; nerušená zába-
va se však rozproudila až k deváté
hodině, kdy odtud odjely poslední
vlaky, jež se tu křižovaly. Pak na-
stal již ve stanici úplný klid, přeru-
šovaný jen občasným hvízdotem a
rachotem “reservek,” jež tu po ce-
lou noc posunovaly.
I dnes byli jsme tady, ale náš ho-
vor byl ještě nehlučný, neboť v brz-
ké době měl přijeti vlak, jenž tu
měl půlhodinové zdrženi. Každý té-
měř s netrpělivostí již jeho příjezd
očekával a dosti často pohlédl k vel-
kým kulatým hodinám, jež na cestě- je-li jídlo, které se rádo nejí.”
“Po každé měl těch různých zbyt-
visely a jichž rafie se tak pomalu
sunuly ku předu.
Konečně jsme se toho přece do-
čkali; ozval se pojednou supot ve
stanici, několikráte zasyčela lokomo-
tiva a vlak již zde stanul. Hned na
to zaslechli jsme táhlé volání prů-
vodčích vlaku, kteří vyvolávali jmé-
no zdejší stanice, jakož i dobu zdr-
ženi A v malé chvíli již hrnuli se
do restaurace nově přibylí[cestující,
aby se trochu douškem piva, nebo
nějakým jídlem posilnili. Naši po-
zornost upoutal starší pán, robustní, z pánů lajtnantů objednal velkou mí-
postavy, s objemným břichem, kte-
rý vešel do místnosti a posadil se
blíže nás. Sotva že ale. usedl, již
sháněl se po číšníkovi.
“Máte tam něco k jídlu?” ptal se
chvatně, když k němu byl přiběhl.
“Hlavně co jest již hotové, abych
nemusil čekat dlouho.
"Služební duch” jal se mu rychle
vyjmenovávati jídla, jež v kuchyni
byla připravena.
“Dejte mi kousek vepřové,” po-
roučel si návštěvník. “Ale větší por-
cí a na knedlík při tom nezapomeň-
te. Kousek roštěné, by také neško-
dilo. —Přineste mi ji také. Nějaký
sýr vezměte také s sebou — přidejte
však větší kousek chleba k tomu.”
Čišník honem odkvapil, aby vyho-
věl přání příchozího.
My, kteří jsme zaslechli podivnou
žádost cizincovu, trnuli jsme nad
tím a významně pohlédli jsme na se-
be; avšak přj tom jsme nepromluvili
očekávajíce příštích událostí.
V malé chvíli byl zase čišník zpět,
přinášeje žádané pokrmy. Upřeli
jsme své zraky na cizince. Ten pu-
stil se s chutí do jídla a pomalu mi-
zeT kousek po kousku v jeho útro-
bách.
“Je to žaludek — co?” zašeptala
jsem vedle sedícímu kancelistovi Pe-
ci noví, “jakoby ten člověk nebyl čtr-
nácte dní jedl.”
“Pranic se tomu nedivím,” přitlu-
meně sděloval mi tento. “Je to pře-
ce pořádný hranáč, který něco již
snese. A pak i znám ještě z vojny
podobný případ — také jsme tam
měli notného jedlíka, který v jídle
dával představení, za něž*pak vybí-
ral i vstupné.” . .
. Poslední slova pronesl hlasitěji as
jakýmsi úsměvem.
“Povězte nám o tom — povídejte,
Pecino,” ozvalo se současně několik
val trochu vybídnutý, “ale přece
jame se museli tomu jednou zasmát.’
A vida, že hledíme na něho dych-
tivě a že každý odpor by byl marný, mně po produkci dávajinějaký ten
pronesl konejšivě:
"Povim tedy 0 tom, ale až pozdě-
ji, až bude tenhle pán pryč, před
ním to přece nejde.”
Každý byl zvědav na Pecinovo vy-
právění, ježto uměl velmi pěkně liči-
ti historky z prožitých dob. Proto
nedočkavě hleděli jsme na cizince,
kdy již odejde. Ale teprve za hod-
nou chvíli jsme se toho dočkali, že
zaplativ, houpavým krokem, odchá-
zel z restaurace.
. "Ted ale již nám to honem pověz-
te,” vyhrklo nás několik najednou.
“Nyní mohu již začíti,” počal Pe-
cina vyprávět. Dříve však ještě u-
činil notný hlt ze sklenice. “Nevím
však, bude-li vás to zajímat, jest to
pravšední historie.” *
“Jen povídejte již,” žadonila jsem
nedočkavě.
—=Třebas tomu nebudete ani věřit,
mohl bych vám však přivésti svědkv,
jsou toho dosud pamětníci. Však již
povídám,” dodával honem, vida, že
jej chci zase přerušiti. "Měli jsme
tedy u naši “xumpanie” jistého Ho-
lečka. Byl to takový hranáč, jakého
jste před chvílí viděli. Pro execírku
rozhodně nebyl a měl jsem kvůli ně-
mu dosti nepříjemností. Za to však
byl velkým jedlíkem, až k neuvěření.
Jemu nestačilo, aby snědl dvojitou
porci, jež mu byla povolena, nýbrž
běhal od jednoho muže ke druhému,
aby co který nechal, dojedl.”
“A mohl toho někdy dosti sehnat,’
prohodil kdosi se smíchem, “zvláště,
ků plno," přisvědčoval kancelista,
dopíjeje sklenici. A podávaje ji při-
spěchavšímu číšníkovi, pokračoval:
“Jeho báječný hlad vynesl mu ta-
ké u kumpanie přezdívku “hladolet”
která mu již zůstala a jinak člověk
také na něho se nedoptal. Že ta ve-
liká chut na jídlo nezůstala v tajno-
sti, jest samozřejmé; dozvěděli se o
ní důstojníci a mnohdy vypravili mu
zvláště v době švestek, tak zvané
švestkové hody. Obyčejně některý
su švestkových knedlíků u kantin-
ského, kterou hladolet ještě po “mi-
náži" do sebe vpravil, ba i někdy
několika uzenáči doplnil. Důstojnici
stávali při tom u něho a bavili se,
jak labužnicky a rychle knedlíky po-
týká a smíchem se mohli vždy uku-
ckat.”
. “Pěkná to podívaná, chichichi,"
smála jsem se srdečně.
“Arciť, milostpaní,” přisvědčoval
mi Pecina, “ale zároveň vždy hlado-
letovi ještě něco vynesla. Když to-
tiž pojedl, natáhl svoji širokou ruku
k důstojníkům s prosbou, by mu ně-
jaké zpropitné k tomu přidali.”
“Podívejme se na chytráka,” di-
vil se přednosta Ryšánek, “ještě pe-
níze chtěl mít za představení.”
“Na to nezapomenul nikdy,” vy-
pravoval dále kancelista, smočiv si
rty pěnivým mokem; “ba až k vůli
tomu k raportu šel .. . Však se o
tom hnedky dozvíte. O hladoletovi
dozvěděl se i náš hejtman Špelda a
chtěl také jeho produkci viděti. Sám
mu zaplatil notnou porci knedlíků,
jakož i několik uzenáčů a přihlížel k
jeho výkonům. Smíchy se za břicho
popadal a musel naposled raději o-
dejíti, aby neměl z toho nějakých
následků. Druhý den však stalo se
něco neobyčejného: Hladolet přišel
hned časně z rána ke mně a hlásil se
k raportu, že prý potřebuje podráž-
ku na boty. Předvedl jsem jej tedy
k hejtmanovi. Chlapík pěkně secva-
kl k sobě kramfleky a mrštně zasa-
lutoval, jak již dávno ne;. zároveň
ihned přednášel svoji prosbu dědko-
vi. Ale aniž očekával vyřízení své
žádosti, ihned spustil:
“Pane hejtmane, poslušně hlásím,
mám ještě něco.”
“A co? Mluv,” ptal se jej zhurta
stech nám nepřátelských jizlivé po-
známky, povídající, že se mnoho lidí
z Čech stěhuje do Ameriky a že je
to vesměs lid, který doma nemůže
najít obživy. Při nynějších přísných
zákonech vystěhovaleckých je vlast-
ně zbytečností o té věci se rozepiso-
vati, ale naše, národní hrdost velí
nám přece, abychm se o ní zmínili.
Je kletbou našeho národa, že naše
nejlepší síly stále odcházejí do cizi-
ny a právě tím lišíme se od národů
jiných, kteří z vlasti vyvrhují přeby-
tečnou populaci, kdežto naše kraja-
ny pudí z vlasti ne bída, ne hledáni
chleba, ale nespokojenost se stávají-
cími poměry. Do Ameriky jdou od
nás jen tací lidé, kteří si myslí, že
doma není práce jejich dostatečně
odměněna. Bída nepudí náš lid z
vlasti. Naopak, bída zůstává doma.
Lidé kteří spokojí se po celý rok
brambory a podmáslím, netouží po
cizině. Vlast opouštějí jen lidé,
kteří jsou přesvědčeni, že by doma
nikdo jejich dovednost zaplatiti ne-
dovedl, dělníci, kteří vědí, že dove-
dou více než jiní, ale doma pro je-
jich zvláštní výkonnost nikdo nemá
pochopení, zámožní rolníci, kteří vi-
dí, že vzdor své zámožnosti doma
trpí bídu vůbec lidé kteří pra rot.
“Ráčili včera na nrodu- pjeti svých sil potřebují širšího a
KZCUI mnou proEE: volnějšího okrsku. Takové ječeské-
" vys těhovalectvo a tím list se od o
státních národů. Semov.
Spelda.
rei,” začal nejistě.
“To jsem byl — co tedy je?”
"Bejvá vždycky zvykem u pánů
oficirů,” začal již kurážněji, “že
krejcar. A voni, pane hejtmane, mi
nedali nic — prosil bych tedy něja---
ké to zpropitné,” a při tom již K
němu natáhl svoji velkou dlaň.
“To se povedlo — chachacha, chi-
chichi,” smáli jsme se všichni.
"A jak to dopadlo?” otázala jsem
se ho po chvíli.
“I dobře,” dokončoval Pecina, je-
muž očka od smíchu až zrudla. ‘‘O-
čekával jsem, že dědek jej vyplísní,
spustí rámus za tuto smělost, ale za-
tím se dal do nehorázného smíchu.
“Zpropitné tedy chceš — zapomněl
jsem ti je dát,” kuckal se smíchy;
“hned je dostaneš,” a hrábnuv do
kapsy, vylovil z ní peněženku, ze
které vyňal zlatník, podávaje jej pak
hladoletovi pravil vesele: “Tady máš
vstupné za tvoji produkci — abtre-
ten.”
Hladolet zamumlal nesrozumitel-
ná slova díků, zmačkal chvatně pe-
níz a s rozradostněnou tváří spěchal
přímo do kantiny, aby. se za něj po-
silnil.” —
Národnostní poměry v Cechách.
Pokleslo české vlastenectví, časo-
pisy ve staré vlasti naříkají, že roz-
máhá se vlažnost k věcem národ-
ním. Provozuje se politika agrární a
rolníci volají: “My jsme jádro náro-
da.” Naproti tomu volá dělnictvo?
"Nikoliv jádrem národa jsme my.
Vy platíte jen tu nejmenší daň a je-
ště je to daň z majetku. Ale my
vyděláváme miliony a platíme daň
ze svého výdělku. Říše by bez nás
neobstála. Průmyslové dělnictvo je
jádrem národa.”
A naposledy ozve se městské živ-
nostnictvo a řekne: “My jsme já-
drem národa. Národ je něco, co ne-
ní z majetku i z výdělku. Bez nás
nebylo by rolnictví ani průmyslu.”
Na tyto tři třídy vzájemně se po-
tírající a současně do předu se tlačí-
cí je dnes rozštěpen český národ. Má
někdo pravdu? Sotva. Předně není
pravdou, že by některý stav byl já-
drem národa. Národ je něco, co ne-
ní vymezeno stavem, je to soubor
všech stavů, věc, které vůbec nelze
definovati. Kdyby chtěl někdo u-
činiti definici o národě, mohl by na-
nejvýš říci, že jsou to všichni lidé
poutaní k sobě příbuznosti krve. Ta
příbuzná krev v českém národě sice
je, jenže je to krev stále rozpěněná
stanovskými rozdíly a malichernými
politickými hádkami.
A pro to prvenství v národě bylo
už tolik zápasů a vždycky jen na
škodu celku. Pročítáme-li dějiny své
staré ylasti, přesvědčíme se, že kdy-
koliv na českou vlast dolehlo velké
neštěstí, nejlepši její synové ji opu-
stili a hleděli se uplatniti v cizině,
když to nebylo možným doma.-----
V takových dobách těžila pak ci-
zina z českých vědomostí, z českého
umění a z české práce. .
V novější době objevují se v li-
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 26, No. 22, Ed. 1 Friday, March 17, 1911, newspaper, March 17, 1911; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1655316/m1/3/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.