Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 31, No. 13, Ed. 1 Friday, March 27, 1942 Page: 5 of 10
ten pages : ill. ; page 20 x 13 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
V pátek, dne 2?, března 1942.
Čechoslovák
K
k
K
koutek
pro
bečláky
>> zjev; pohled, při němž obyčejný
Fairbanks, Tex. smrteinik přestával myslet na vše
Hola družky, kamarádi, ostatní kolem sebe . Zapoměv, že
pojďte všichni do parády, ■ dosud na jekési hmotě, již zo-
je dnes jarni pohoda, ; vem svět, ba i na ty chřestýše.
veqj nás vábí příroda. j y tě chvíli maně napadla člově-
Slunéčko právě tak teple hřeje, j_a my§ienka, zdaliž existuje ještě
motýlové v letu činí akrobatické nějaká vyšší moc, která by byla sto
přemety a nevezme to dlouho, že i vyšinout tuto jen o piď z její vla-
babky (chrousti) půjdou do páru — stní dráhy. Ba i to pomyšlení, že o-
Je také zapotřebí i časté přeměny pět ^ ^ ^ a sedmdesáti létech
čerstvého materiálu pro ústrojí ocjtne se znovu zde nad těmito mí-
mozkové, by nám dobře fungovalo dnes ji obdivujeme. A co
a hlavně aby bečlácký rozum neklesl bude již z nás lidských červotočů?
až k bodu mrazu — Ohledem na pozoruji, že pozorováním komety
všechny tyto slibné výhody hodlám zatočila se mně hlava a já odbočil
dnes milé čtenáře na společném vý-! v jiný směr. — Rychle musím zpět
letu zavěsti do vzdálenějšího kra- ^ naší výpravě.
je našeho milého Texasu, <lo míst, j Nasyceni tak vzácnou podívanou,
kde příroda darem svých krás ne- brzy usnuli jsme bezstarostným
šetřila. Že však cesta tam je přec spánkem z něhož probudil nás ran-
jen trochu vzdálená pro opěšalé, nj citelný chlad. Rychle tedy vzhů-
můžete pohodlně provázat mne -v j ru snídani odbyli jsme cestou douš-
duchu a představách. — Takto a- kem z pi.?skačky, na niž nikdo ne-
lespoň neotlačite sobě kuří oka, to- zapomněl a tak nyní "Pochodem v
tiž -kdo jich máte, — &do ne, ten pochod", stále k severu, třeba až do
země Eskymáků.
(Pokračováni příště)
S pozdravem všem.
Pepiček z Kladna.
V
ať po nich netouží. Co -mne se týče,
to ponecháme náhodě, neb mému
-osudu. By jste ale přece byli uspo-
kojeni, tož oznamuji, že sám poje-
du na koni. To je překvapení, že?
Zajisté množí řeknou, hle-hle, jak
'ten Pepík se spouští. Není to dlouho,
co teprve se učil lézt staré kobyle
na hřbet. To museli vždy za ním no-
sit boxnu nebo mlékařskou kenu
pod nohy, by se na ni vyhrabal a
dnes už hm? lnu ovšem. Časy se
mění, co bývalo, není a kobyla sta-
rá již nechtěla stát. Tentokrát ale
obdržel jsem šikovného koníka i na-
sedlaného, jakožto present k jme-
ninám od přítele bečl. P. Filipa.
Prozatím dík za milou vzpomínku.
Nuže, tedy jedem:—
V prvé době příjezdu mého do Te-
xasu r. 1907, ihned zahájil jsem no-
Milá chaso B. K.!
Z jara se těšila každá babička,
že se již dočkala toho teplická,
syn půjde na dráhu,
bude tlačit káru,
chopí se lopaty nebo kolečka.
Na dráze .zemáky jisti nebudu,
na snídani kafíčko, maso k obědu;
na svačiny vuřty,
k tomu má.z kořalky
a tak vesele dále život povedu.
Milá chaso B. K., ten jarní jižní
vítr mi tak připomíná můj mladý
věk, asi tak trahnisko 16—201eté.
, Nevkn přátelé, proč jest to na světě,
vou, zcela neznámou etapu na dra-;^e jeden se vždy z rodiny vyvrhne,
ze uhlokopa. Bylo to poblíže mě- ^ak jako zvířata z jednoho hnízda
stečka Stravn, které leží na trati nejsou vždy stejná. Převede-li vás
Fort Worth-El Paso v Palo Pinto dobrý farmář po své farmě, a deve-
Co. Krajina různě přírodou vytvo- > de-li vás ku stádu buďto hovězímu
řená, chová v sobě i mnohé zajíma-1 nebo skotu, anebo ku prasatům, s
vosti, ovšem že musi se hledati. Mi- j hrdosti ukazuje vám své stádo, ale
sty rozsáhlé roviny, sporé lesy, tu o-
pět rozeklané skály, jež na úpatích
zarůstají křovinami. Vše celkem
vzato činí malebné panoráma a to
byla tehdy voda na náš mlýn, no-
vé přistěhovalce, zelené právě jako
ty prerie. — Životni poměry byly
časem dobré, jindy opět bylo více
zahálky neili pracovních dnů. Čas
ubíhal jako voda i při tom nuce-
ném odpočinku, neboť většinou u-
bijeli jsme ho obyčejně honitbou v
široké oblasti tamnějšiho okolí. Se-
bralo se nás několik vždy kamará-
dů a táhli jsme třeba i na tři dny
z domova. Když jsme tak urazili
notný kus cesty, zakampovali jsme
kdesi a vyspali pod širou oblohou
a z rána táhlo se dále. Při tom o-
všem přihodily se i mnohé ty po-
trefuňky. Ovšem že jsme se nikdy
nevydali na delší tah bez nutných
zásob, ale i tak se někdy stalo, že
došly. Tu si představ každý tu smut-
nou cestu k domovu o hladu, třeba
vždy vám poukáže na nějakého
zmetka, který se ze Stáda vyvrhl.
Prý tohle skvrně dostává tu samou
opatrnost a sJtravu, ale jen se ve
všem pofrfní, zpřehází vše, ale aby
na neřádovi bylo to znát, to ně.
A ták jest to i v životě lidském.
Vždy se zdá rodičům, že -některé dít-
ko jest jaksi ven zustálenýčh zvyků
rodiny. Nu a pak takové ditko často
'dostane nezaslouženou ďutku, ba od
sourozenců nějaký ten štulec. A tak
pak není divu, že Často si oblíbí sa-
motu, anebo sni o dobrodružných
historkách románových hrdinů. Nu-
že a pak hledí se Chytit každé příle-
žitosti z domova se vytratit."Ba ano.
jak často si já vzpomenu své milé
zesnulé matičky. A tak u valašských
horálů když zadul do korun stromů
první polední vítr, pod jehož de-
chem bílý sněhový Tůbáš bral "šedou
barvu, kdež ve stráních sluníčko
hřálo, pomáhajíce takto vítru tu
sněhovou lavinu ta viti. Ba jak ta-
i 12—15 mil. Podobně se stalo v máji, jemný se zdál tento převrat roční!
11
1910, kdy jednoho večera kolem de-
sáté hodiny měla se na východním
obzoru objeviti očekávaná "kometa
Halleyova".
Bylo nás pět, kteří jsme se umlu-
vili, že před večerem vyrazíme z do-
mova, bychom v čas dostihli ná-
horní roviny as pět mil na sever,
odkudž onen zjev bude nejpříhod-
něji pozorovat. Tam že pak přespí-
me do rána a po té vydáme se dále
výš. Během dne připravil si každý
své zásoby na cestu, jako potravu,
tabák, zápalky a patrony, ba ani
na nezbytný "kuthan" na smažení
ryb, jakož i pleskačku s otravou pro
červa do zadní kapsy se nezapomě-
lo.
Vyrazili jsme z domova v pravý
čas, ale nežli dostihli jsme umlu-
veného tábořiště, počalo se rychle
stmívati. Však znáte dobře ten
rychlý západ slunce zde. Nyní mu-
selo se pokračovat již opatrně, zvlá-
ště přední vůdčí, neb brali jsme se
řadou po úzké, dobytkem vyšlapa-
né stezce. Na takové holé pěšině
se velice rádi po západu slunce v
teple vyhřátém prachu plazí a pře-
valují hadi. Tam obzvláště to chře-
stýši milovali a také tu a tam ob-
časně ozvalo se v trávě známé již,
ostré, řezavé zachřestění co výstra-
ha. Avšak bez zvláštní nehody do-
stihli jsme konečně místa táboři-
ště. Zapálili jsme oheň a rozložili
kol něho, pokuřovali a vyprávěli
různé anekdoty. Pojednou strana
východní počala se poznenáhlu roz-
světlovati víc a více, až objevil se
první záblesk komety, v pár oka-
mžicích rozlila se záře po celé pla-
nině, a již tu za ní táhl se její o-
hnivý chvost.
Na prériích v dálí ozývali se vy-
strašení kajoti, leč toto těleso plu-
lo velice rychle, neboť na jeho ho-
rizontu konalo zde kratší dráhu.
Byl to velice úchvatný, majestátný jenosti.
Zurčení ve stráních potůčků, šumě-
ní Tiájů a lesů, trilkování skřivanů
-ve výši modré oblohy, šumící hučení
řeky Bečvy, kdež kry ledové se třely,
a často v prudkém tání sněhu řeka
měnící se v mohutný tok stékajících
se vod rozvodněných potoků hor-
ských a "bystřin. Ano, často museli
lidé i obydlí opouštět v nížině řeky,
zvláště noční dobou příšerné praská-
ní mohutných ledových ker a tření
zvyšovalo tohle prudké tání sněhu.
Ano, utkvělo mi v pamětí tohle
vše, ten příchod jara v těch valaš-
ských horách. Jak krásný přírodní
úkaz Všehomíra. A tak si teď často
vzpomínám na ty lesy krásné, stojí-
li tam dosud. Ba co jsem pomáhal
zalesňovat ty mnohé stráně, teď po
48 letech, jestli je nazisté nezničili,
musí býti krásné šumící háje.
A tak příchodem jara se lid valaš-
ský těšil, že zase po zimním odpo-
činku se uvolní vše, každý půjde za
tím chlebíčkem. Rolník bude těž-
kým pluhem obracet tu matičku ze-
mi, která si odpočinula pod bílým
příkrovem asi 5 měsíců. Drvoštěpo-
va sekera zase s veselou ozvěnou ve
stráni bude do věkovitých buků a
jedlí zasazovat smrtící rány, kdež
kos a drozd svým hvízdáním a ku-
kačka kukáním ku-ku, lesní holub
vrkůůů-vrků. Škoda, neumím to na-
psat, ale věřte, v celém naším slun-
ném Texasu není ptactva, aby zápo-
lilo s opeřenci valašských hvozdů a
hájů. Ach ano, jak na pohled chu-
dičký kraj, ale — věřte mi, co krásy
a bohatství vložil Bůh do těch lesů
a hor. Tak zvaní Valaši se stády ovcí
na stráních, píská na píšťalu, která
má jen 6 dírek, ale jak dojemně on
zná ty valašské písně na ní hrát,
tak že když si cestovatel sedne a
poslouchá jaké tóny vyluzuje, věru
závidí tomu lidu valašskému tu ve-
selou povahu. Ano, zde vidíme jak
málo člověk potřebuje ku své spoko
Beskyde. Beskyde
kdo po tobě ide,
černooký bača
ovečky zatača.
i «iak často teď má mysl tam zalé-
j tá, a zvláště k tomu hrozenkovské-
i mu ko teluku. Jsou-li tam ještě ty
I mohutné lípy a na tom hřbitově t\
mohutné smrky v jejichž stínu od-
počívají moji milí rodiče a bratr —
ale o druhých nemám již asi 4 leta
žádné zprávy. Ba ano, odpočívá tam
! muj učitel Fr. Růžička, který byi
| velký rusofil a v tomtéž duchu nás
! vychovával. Nenáviděl rakouskou
; dynastii a vštěpoval svým žákům
lásku k české koruně, lásku ku všem
Slovanům. Čest budiž jeho památ-
ce! Zajisté mnohý krajan si ho pa-
matuje a zvláště náš Pavel Filip, ví-
te, musím naň někdy něco vyzradit,
ale dáš mně za pravdu, neb on učil
až do své smrti, aši přes 40 let v No-
vém Hrozenkově. Ba přátelé, jak jest
mi i hanba, že ač jsem v Americe,
nemohu ji pomoct jak bych si přál.
ale nemohu své rodné země zapo-
mět. Jak rád bych ji pomohl, ale že
jaksi to štěstí se mi vyhýbá, — ale
kolik budu moci pomohu. Vždyť A-
merika bojuje ten samý boj, a proto
co udělám ať jde na obranu této
velké republice Sp. St., kdež naši sy-
nové jsou na všech světových boji-
štích. A proto: God bless U. S. Army
and Navy! Remember Pearl Harbor
and to hell with Hitler!
Jos. Shipula, před. B. K.
V
Ekvelle Krýk ve středu 25íýho
března letos.
Pane šéf a veselí bečláctvo:
Tudle sme dostali melduňk vod
Zuzanky z Oklahomy, že Bonifác
vážně stůně, tak sme se f sobotu ráno
vypravili hezky záhy a vyrazili sme
na káře k nim na náfštěvu. K samý
mu večeru sme tam chčasně dojeli,
totiž Pankrác, Markýta, já a jejich
poslední syn co eště nejni na vojně.
Dyž sme se Zuzanky ptali kerak se
nemocnýma daří, řekla: "Jo, lidičky
zlatý, s Bonifácem je to zlý. Vondy-
no si přines z Marietty ňákej doch-
torskej makacin a čet v něm jak
prej nikotýn a alkohol zdraví lidský
podrejvají, jak prej oučinkujou na
nervy, žaloudek, srce a ledviny, a v
jiným pragrafu zaseje bylo něco vo
přejídání, jaký strašný následky má
přílišný přecpávání žaloudku — no
a vod tý doby vám je chudák Boni-
fác prach načisto hin. Leží, heká,
hladí si žaloudek, sahá si na levou
stranu, poslouchá jak mu srdíčko
ťuka — inu, je holt maroud politý
rovaní hodnéj."
"Nu, a což pro doktora ste nepo-
slali?" ptám se. "I ba jo", povídá
Zuzanka. "Má tu bejt každou chvíli
už". A zrovna co takhlec povídáme,
přisypal se medikus. Takovej dlou-
hé j, tenkej, vyzáblej, ve vobličeji na-
žloutlej — inu, bylo mi ho líto, a
myálím si: "Ty človječe píiulkářšká
potřebuješ doktora víc než Bonifác",
kterej ležel pod dekou s vočima f
sloup, ale vobličej mjel jako zrající
jablíčko zdravej.
Medikus přide k posteli, veme Bo-
nifáce za ruku a povídá": "Ste při
vjedomí?" "To sem", povídá ubreče-
ně Bonifác. "Ale mám srdeční vadu,
skaženej žaloudek, zhnilý ledviny, a
myslím že mi taky játrovátí plíce!"
"Hmm", mručí doktor a nasazuje
si do uší tu poslouchací trumpetku
a ptá se: "Kouříte?"
"Ba jo, a jak", povídá pacijent.
"To já sotva ráno voči votevřu už
mám fajfku v hubje a nevyndám jí
jen při jídle a než du večer spát."
"Hmm", mručí doktor, a kaboní
se. Bonifác ho po vočku pozoruje a
začíná se strachy potit. "Pijete?"
ptá se zaseje doktor. "Taky, a často
a hodně. Vobzvlášť před jídlem a
po jídle a mezi jídlem a dyž ráno
vstávám a před spaním. To muším
mít dycky šlúček. Nu a dyž sem ve
mjestě, tak třikrát tejdně, tak za
seje vytáhnu nejmíň vosům flašek
piva", zpovídá se Bonifác.
"Hmm! Hmm!" brouká doktor a
kaboní se jako Satanáš. Bonifác se
celej třese. "A co jídáváte, a moc-
li?" ptá se hrozně přísně medikus.
Bonifác jektá: "Ráno čtyry vajíčka
se šunkou, šest bysketů, tři hrnečky
kafé, a dyž sou domácí klobásy,
tak — "
"Co k vobjedu?" chtěl vjedět dok-
tor a mračil se čím dál tím hrozi-
vejc. Bonifác ustrašeně vodříkává
číslo knedlíků, kolik kousků masa
libovýho, a kolik tlustýho, a mocli
zelí, nakonec kolik makovejch kolá-
čů a zaseje tři hrnečky kafé. Doktor
vylít ve vobličeji celej rudej vzte-
kem, a brejloval na strachem málo-
živýho Bonifáce vočima vostrejma
jako šídla.
"To teda, už je se mnou konec,
viďte, doktore", bjedoval Bonifác.
"Co? Vy umřít?!" křičel medikus.
"Dyť vy človječe nechčasná ste
zdráv jako medvjed!"
Bonifác vypoulil voči, votevřel hu-
bu a za chvíli vyhrk: "Tak, tak proč
se tolik rozčilujete, doktore? Proč
ste tak zlej? Já byl istej, že mám do
funusu už jen několik hodin!"
"Proč se rozčiluju? Proč sem
vzteklej?" křičel doktor. "Já vám
povím proč. Helejte se. Vy kouříte,
pijete a jíte za tři chlapy — a ste
zdráf! A já nekouřím, nepiju, za-
chovávám přísnou dýjetu — a kouk-
něte na mje jak vypadám — nervy
pryč, srce slabí, žaloudek k ničemu
— a nemám já proč bejt vzteklej?.
Marš ven z tý postele!!" A milej me-
dikus popad svou tašku a vylit ze
dveří.
S veškerou ouctou se fšem čtou-
cím poroučí, váš
Servác Bradavička
(Nota bene: Za svrchu vytlačenej
•džouk" dlužím diky našemu přítel
Lojzkovi Štěpánojc. S. B.)
V
San Angelo, Texas.
Předně pozdrav na celou bečlác-
kou chasu a zároveň prosím za pro-
minuti, že jsem mezi vámi tak dlou-
ho nebyl. Mám toho moc na staro-
sti, neb krom nejstaršího chlapce
který je už vojákem 9 měsíců v
Camp Roberts, Kalifornii, odejel i
můj druhý a poslední do Los Ange-
les do mechanické školy. Tak uzná-
te, že když leží celé hospodářství na
mně, že se mi zrovna nedostává čas
být" mezi vámi častěji, neb k tomu
ještě někdy dostávám záchvat té
Servácovej nemoci Zhnilijatitus Le-
nivotris.
Předně pozdravuji a vítám mezi
nás Pepíka z Kladna, jehož příspěv-
ky každý čte se zájmem.
Těší mně, že se mezi námi objevilo
i poupě-, a nebylo by ku škodě, kdy-
by se mezi nás dostavily také i roz-
vité růže.
Že válečná mašinerie je v plném
proudu dokazuje i to, že z poza mé-
ho i sousedova kribu zmizely staré
model T body, a svážením těchto
odpadků ze živi všelijací" pobiravi
hombre. To nic není nechat si vy-
vézt staré železo, ale jak jsem do-
slechl, že snad vláda bude konfisko-
vat všem osobám šůze od čísla 12 vý-
še, a tyto se budou užívat na zá-
chranné čluny čili life boats, a proto
bečláci a čtenáři, pozor!
Dříve než skončím musím vám
podat smutnou zprávu. Odběratel
Čechoslováka bečlák John Janek,
původem z Penelope, použiv nějaké-
ho roztoku snad omylem, byl dove-
zen do Shulkey Clinic, a jak jsem
dnes doslechl, je ve špatném stavu
ale doufejme že se z toho vykřeše.
neb by jej bylo škoda v tomu věku a
opustit děti.
Na zdar! Fred Socha.
V _
Jan Masaryk o menšinách.
New York. (ČTK). V Manhattar
Center konala se 15. března schůze
zástupců židovských organisaci.
Před 3.000 delegáty učinil projev čs.
ministr zahraničí Jan Masaryk. Ve
své řeči pravil mimo jiné: "Jedním
z cílů této války je odstranit ne-
demokratické rozlišování lidí podle
jejich původu. Po válce budou zaji-
štěna práva všech menšin, včetně
menšiny židovské." Na konferenci
byl přítomen také polský konsul
Krasicki, který přečetl poselství pol-
ského ministra zahraničí Raczin-
ského.
V
Oslavy narozenin presidenta-Osvo-
boditelc v Kolumbii.
Bogota. (ČTK).— Československá
kolonie v Kolumbii oslavila 92. na-
rozeniny presidenta - Osvoboditele
Tomáše G. Masaryka zvláštní sbír-
kou ve prospěch Čs. červeného kří-
že a přednáškou o Masarykovi a
Československu, kterou přednesl
španělský profesor José Benito.
Přednáška byla vysílána na dlou-
hých i krátkých vlnách bobotskou
stanicí "Nuava Granada" 7. března
večer.
-j jl i •• li jednou jménem řádu čís. 84. srdeč-
I 21 Cil V DOJÍ za. Vlast a ně zvu a na shledanou se všemi se
těší
Božena Ježová.
herbine
Když žlučnatost, bolení hlavy,
nadýmáni, plyny či pocity únavy
jsou příznaky dočasné nezálivno-
sti a užíváte nějaké projímadlo,
zkuste Herbine. Je to naprosto ro-
! stlinný lék. Láhev 60c. Old Corner
Drug; Store, West Texas a ve všech
lékárnách. (i)
V
RHEUMATISM, VŘED, BOULE!
TOMÁŠ FRANK PEČENA
Manželé Frank Pečenovi z Whee-
lock, Tex., členi našeho Bratrstva
SPJST, byli uvědomění odborem
války, že jejich syn Tom Frank Pe-
čena, rádio operátor u námořnict-
va, padl v námořní bitvě u Javy a
jako další řada chrabrých obhájců
svobody a křesťanské civilisace, po-
ložil svůj mladý život za vlast, na-
padenou zákeřně imperialisty Dál-
ného Východu — Japonci. Junák
T. F. Pečena narodil se 10. května
1919 a v únoru 1939 dobrovolně při-
dal se k válečné marině. Zanechá-
vá tu rodiče, tři bratry: Ben Pečena,
v Nacogdoches, Tex., Alvin v San
Antonio a Leonard ve Wheelock a
tři sestry: pí. Lydia English v Oceán
Park, Gal., pí. Esther Hubáček v
Bryan a slečna Eisie Pečena v San
Antonio, Texas.
V
DO DALLAS A OKOLÍ!
Děkuji Vám za tu dolarovou No-
nat, která mi vyléčila revma v ko-
leně, vřed na skránj a vzadu na kr-
ku bouli velikosti krůtího vejce, kte-
rá byla zaklíněna mezi žilami, ťo
vy hnisání zůstal otvor jeden palec
do hloubky. Kdo viděl tu šerednou
ránu každý říkal, že je to rak. Do še-
sti týdnů pod Nonat rána zarostla
zdravým masem a boule byla vylé-
čená. Po mnoho roků užíváme v na-
ší domácnosti Nonat na každou bo-
lest. S úctou Jos. Sladký, Lipan, Te-
xas.
NONAT
Cena Nonat je poštou 55c a $1.05.
Ptejte se vašeho lékárníka neb jed-
natele, ale nic jiného neberte, radě-
ji pište přímo na naši adresu:
| . . K. C. MILLER & CO.
P. O. Box 285, Altadena, Calif.
Tak zas po dlouhé době, asi přes
rok odpočinku, zahrajeme v naší
nové síni na novém jevišti první di-
vadlo dne 5. dubna. Kus má název
"Slečinka z Bílého zámečku". Jest
to zpěvohra pod řízením p. Jana
Kebrdle ,a to víte, íe co on řídi, že
mohu směle hlásit, že je to hezké.
Celý děj se točí kolem šotka Elenky,
která si vzala do hlavy, že si vez-
me pouze mlynáře, třeba i ježaté-
ho práska, neb to prý je beztoho
jediný muž co ji rozumí, ovšem v
čertovíně. A co všechno nepodstou-
pí p. inženýr Můller, než Elinku
dostane. Dále druhý páreček, kte-
rý se schází za zády rodičů, a chu-
dák Faninka má stále bolení hla-
vy, aby se v čas dostavila na do-
staveníčko s myslivečkem Bohušem.
Ale moc vám toho nechci prozra-
zovat, to se musíte přijít podívat a
osoby najdete v oznámce v pří-
štím Věstníku.
A dále, p. Jan Kebrdle celé jevi-
ště krásně nám namaloval; co času
jeho cenného nám věnoval, že my-
slím, že ani nikdy mu nebudeme
moci být dosti vděční za jeho dar,
neb vše dělal pro nás zdarma. A to
víte, koho těší divadla, tím více to
dovede ocenit, a proto jménem
všech ochotníků vyslovuji srdečné
díky a doufám, že nám jeho ocho-
tu a přízeň i nadále zachová.
Jsem jistá, že se vám vše u nás
bude líbit a o kuchyň i druhé bude
náležitě postaráno. Proto vás ještě
Cestou Křížovou
Napínavý román ,dčj ze živo-
ta, napsal J. Š. Baar. Filmován
v chodské vesnici u Domažlic.
Předvádí Jos. Vašut, zástupce
Praga Film Co.
KARNES CITY, v neděli 29. břev-
na, o I hod. odpoledne.
FLORESVILLE, v neděli 29. břez-
na, o 4 hod. odpoledne.
GANADO, v pondělí 30. března,
od 2 hod. odpol. do 11 večer.
ELLINGER, v úterý 31. března,
o 8:30 hodinách večer.
POWER -wlieie its
• The amphibian tractor—a startling product
of American industrial ingenuity— delivers
military power where it will do the most good.
The electric network—another example oř
Industrial resourcefulness—connects hundreds
of operating clectric companies and delivers
electric power at points of need.
Built up by the business men who manage
America's electric companies and produce %
of America's power, this nation-wide web of
electric lineš has proved its vital value in the
^ war emergency—by providing power for tank
and plane plants, shipyards and arsenals
almost anywhere overnight.
The careful, planned production of electric
power will continue—we pledge it—until the
war is won — until Amprica's tractors tura
from dealing death to planting peaceful fields.
INVEST IN AMERICA!
Buy Defense Sonds and Stampsl
TEXAS POWER & LIGHT COMPA""
i
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, August J. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 31, No. 13, Ed. 1 Friday, March 27, 1942, newspaper, March 27, 1942; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394067/m1/5/: accessed July 9, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.