Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 31, No. 13, Ed. 1 Friday, March 27, 1942 Page: 9 of 10
ten pages : ill. ; page 20 x 13 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
V pátek, dne 27. března 1942.
ŮECHOBLOVAK
i
I!
i
Y
i
"V
k
Besídka
NEKDE Z AMERICKEHO LETEC-
KÉHO TÁBORA.
Drazí přátelé!
Nejsem dávným odběratelem Če-
choslováka, ale opravdu vám musím
říci, že se mně vaše psaní v něm o-
hromně líbí, zvláště v tom Koutku
pro beč láky je to nejlepší čtení. Ne-
jsem mnoho zvědavý na zprávy z
války, neboť nestojí nyní stěně za
nic a já se jenom musím zlobiti. Nej-
více jsem se musil zasmát! povídce
pana Filipa, ve které nám povídá je-
ho zážitky ve staré vlasti, jako ba-
ron Prášil. Skcro mu závidím, ne-
boť my jsme takové veselé mládí
přece jenom neměli. Bylo to za ta
poslední léta jenom samá válka a
samý Hit er. Po vychození škol jsem
pracoval v Grand hotelu v Praze,
potom jsem šel na vojnu do lete-
ctva ve Kbeiích, kde jsem byl až do
okupace naší drahé vlasti. BjJy to
trpké a hořké chvíle, když německé
lupičské bandy vnikaly do srdce
Čech. Bylo to, jak víte 15. března
1939 a v ten den byla taková vánice,
lépe řečeno plyskanice, neboť padal
déšť se sněhem. Ve všech tvářích
bylo viděti rozčilení a bolest. My vo-
jáci ani jsme si neuměli uvědomiti,
co se vlastně děje a Němci již byli
zde. Ihned jsme musili odevzdati
naše pušky a letadla a vše co jsme
měli, co by se dalo použiti proti je-
jich bezpečnosti. Jednali s námi ja-
ko se zvířaty, stěhovali nás z jedno-
ho baráku do druhého, tak že jsme
sora, který seděl jenom o jeden stůl
dále od nich, a tak jej zavolá a ptá
se jej, jaký je rozdíl mezi katastro-
fou a neštěstím. Profesor se zamyslil
a pak povídá, že by jim to mohl vy-
světliti, ale že se bojí, že by jej po-
slali do koncentračního tábora. Oni
mu slib dali, že se mu nic nestane a
tak profesor začal povídati: Víš Hit-
lere. to je tak jako kdyby jsi si sedl
do letadla a letěl hodně vysoko a to
tak vysoko až do stratosféry. No a
jak tam tak v té stratosféře letíš,
tak by se ti utrhlo křidlo od letadla
i havaroval bys. To by b}lo neště-
stí, ale žádná katastrofa by to pro
Německo nebyla. — Tím končím a
oučím se s vámi.
Doufám, že se to podaří a podí-
vám se za Viktorem Pončíkem, se
kterým jsem zažil velmi krásný Ště-
drý den. Je to jeden z nejlepších ho-
chů. které jsem kdy potkal.
Se srdečným pozdravem.
Franta z Prahy.
Poz. red.: — Pisatel tohoto dopisu,
'loužící u letectva Spoj. Států, ne-
udává své jméno, aby-jeho příbuzní
ve staré vlasti netrpěli následkem
něho. Doufáme, že často nám napíše
něco ze svých zkušeností.
V
West, Tex., 22. března 1942.
Ctěná redakce!
Protože mně sazeč můj minulý
dopis tak pěkně doslovně vysázel,
tedy mně to dodalo kuráže, bych za-
se něco napsal.
Počasí minulého týdne bylo hodně
větrné, větry se střídaly a při tom
bylo i dosti chladno. Ve středu ráno
dne 18. t. m. jsme tu měli dosti ci-
telný mrazík, aspoň na nížinách
lezl do nosu, totiž vzduch toho o-
cWadu, a pak se začalo pomrakávat
a foukal silný jižní vítr. V pátek z
rána se podobalo, že se rozprší, asi
již byli rádi když jsme mohli jiti do^ každý na ty mraky pohlížel, aby za-
civilního života. Ale co začíti, to by- pršelo. Třeba ve spodu země je dosti
la otázka každého z nás. Do Něme- vláhy, ale povrch je těmi větrý vy-
čká nikdo na práci jsme nechtěli a I sušený, tak že dešť by se upotřebil
doma toho mnoho nebylo, neboť naj jak na rostliny v zahrádkách, tak na
vedoucí místa byli dosazeni Něm- j korný, které jsou místy ze země
čouři, aby se tam mohli nafukovati t veni a zvláště na ovse, neb ty jsou
jako rousní holubi a my, abychom! přítomně, aspoň místy ještě stále
pro ně dělali otroky. Nakonec ale to j čazeny hmyzem, jakýmisi zelenými
dopadlo tak. že nás povolali do jed- brouky. Tak ovsu by dešť mnoho
né místnosti a odtud nás odvedli naj prospěl, jenom že ten jsme tu u nás
práci do Německa stejně. Fracoval ■ nedostali, ač v pátek se na to podo-
jsem tam přes rok a když jsem řekl,! balo, neboť k poledni se přihnal
že chci jiti domů, tak mě vypověděli.
Měl jsem ale štěstí a dostal jsem po-
volení'jeti do Spojených Států. Byla
to opravdu velká cesta, neboť jsme
musili jeti přes celé Rusko, Manchu-
kuo, Koreu, do říše žlutých opic
(myslím Japonska* a potom do Sp.
Států. V Rusku projížděje, lépe řeče-
no prolétavaje hranice, viděl jsem
masy vojsk ruských připravených
proti náckům. Po příjezdu do Mosk-
vy jsem se šel podívati po městě, a-
bych již něco z toho měl, když jsem
tam byl. Ptal jsem se jedné zaměst-
nankyně v hotelu, kde jsem bydlil a
která byla ředitelkou, proč dělali
Rusové jako slovanský stát onen
pakt o neútočnosti na deset let s Ně-
mrak od severozápadu s dosti sil-
ným větrem, ale nepršelo. Později
toho dne začal foukat severák a při
tom stále bylo zamračeno. Později v
noci začala padat poledovice a něco
pršelo, ale že severák při tom začal
silněji foukat, tak asi proto deště
bylo velmi málo. Nemůže se ještě
předpovídat, ale vyhlíží to, že to prv-
ní zahřmění po Novém roce na seve-
rozápadu znamená letos více sušší
rok. Doufejme, že se tak nestane
neb při dnešní situaci neúrodný rok
by byl nemilý pro rolníky, aspoň v
místech kde byli suchem postiženi,
tak jak mám v paměti rok 1925. V
tom roce bylo nepříjemné rolničení
píce takřka žádná a bavlny též
meckem. Její odpověď na to byla:' mnoho ne. Pamatuji jak v-tom roce
"My nechceme válku a proto jsme můj přítel (je už na věčném odpo-
to udělali." Já jsem jí na to povídal, j činku) p. Anton Foyt, který toho ča
že Hitler napadne Rusko stejně, na- j su bydlel zde na farmě poblíže West,
čež ona mně povídala, že oni jsou, ^ne 14. srpna v tom zmíněném roce
pro něj Již připraveni. Druhý den
jsem byl nemocen, neboť po té sil-
né (?) a vydatné (?) stravě v Něme-
cku, kterou jsme tam měli, přišel
jsem na hubenou (!) stravu ruskou,
kde jsem mohl koupiti vše co jsem
chtěl a hlavně bez lístků a beze stá-
ní ve frontě po několik hodin. Lékař
mi povídá: "Jo, to nesmíte tolik ji-
sti, neboť naše strava je trochu moc
mastná pro lidi, kteří přijdou z Ně-
mecka anebo z okupovaných zemí.
Moskva je opravdu krásná, to je
pravda. Úplně moderní město a
mnohý byl by, velmi překvapen, kdy-
by ji viděl. Mně se tam alespoň líbi-
lo. Za to ty žluté opice již tenkrát
mluvily o válce proti U.S.A. To, co
vám nyní napíši je svatá pravda.
Data již nevím přesně, ale bylo to
nějak na podzim r. 1940, když něme-
cké hordy lupičské ukradly miliony
vajec v Holandsku, tuny másla a ce-
lé vagony kafé (které jsme dostávali
v Německu jenom proto, že jsme tam
měli stále návštěvu Tommyho —
Anglie, jak je Němci nazývají — tak
aby se nám utišilo srdce po těch ná-
letech, o 75 gramů kafé na měsíc) a
přivezli je do německého přístavu
Břemen. Angličané dostali nějak ty
zprávy a ihned v noci tam pospícha-
li a zapálili jim tam ten celý sklad i
s chladírnami. My jsme jenom mu-
sili čichati jak kafé hořelo, ale my
jsme je dostati nemohli. Asi za dva
dny jsme dostali na celý týden vejce.
Byla vařená na tvrdo. Když jsem je
počal jisti tak divně zapáchaly. Tak
jsem je sebral a šel jsem se zeptati
do toho obchodu kde jsem je koupil,
čím to je že tak smrdí. Babka se
nejdříve podívala do všech koutů
není-li tam někdo a povídá: "Tom-
my hodili hořlavé bomby na brém-
ské skladiště a uvařili vejce, upekli
jablka, želeninu a pomohli nám od
kafé.
Víte jaký je rozdíl mezi katastro-
fou a neštěstím? Tuto otázku dal
Hitler Goeringovi jak seděli v jedné
berlínské restauraci. Stále tomu ne-
mohl rozuměti, že v novinách píší
katastrofa a neštěstí. To je přece
jedno a to samé, povídá Hitler. Goe-
ring mu na to odpověděl, že asi ně-
jaký ten rozdíl musí býti mezi těmi
slovy. Goering viděl jednoho profe-
zajel se podívat do jeho bývalého
bydliště v jižním Texasu v okolí
Praha, Flatonia, Moulton, Shiner a
Gonzales, a jak odtud odjížděl tak
mi říkal, že si tam mezi jeho zná-
mými na delší dobu pobeseduje, ale
toho nesplnil neb za dobu jednoho
týdne jsem se s nim opět ve West
setkal a tu mně vyprávěl: Člověče,
my si tu naříkáme, že je tu sucho a
bída, ale nám je tu ještě dobře, neb
přece máme aspoň něco úrody, ale
tam v jižním Texasu jsou lidi k po-
litování, tam nemají po většině žád-
né úrody, ani vylezlé, tam neuvidí
nic zeleného, ba místy ani ne listí na
stromech, vyhlíží to tam jak v zim-
ní době, a vody je taky už málo. A
když jel ze Shiner do Gonzales, že
viděl v několika místech hovězí do-
bytek při cestě a tento měl na ro-
hách připevněné menší desky na
nichž bylo napsáno: "Kdo máte pro
nás krmení a vodu, tak si nás může-
te sebrat." Při tom říkal, že jak to
uviděl, že ho pojala lítost a do Gon-
zales už ani nejel, ale vydal se na
zpáteční cestu sem do West. Takové
besedování že jej tam nic netěšilo a
lid že byl ve smutné náladě, čemuž
on se nedivil. — Z toho roku mám
další v paměti a sice, že jsem toho
roku byl v nájmu při sousední osadě
Tours, a asi s dvaceti akrů bavlny
jsem nasbíral jeden bal bavlny a
ten nevážil 500 liber. Můj farmář ča-
stěji jezdil do okresního města Wa-
co, tedy mně jednou vyzval, že mohu
jeti s nim a ten balík tam mohu
prodat, což se stalo. Cena za bavlnu
byla dosti dobrá, obdržel jsem 19%
centu za libru. A tak když jsme tam
byli setkali jsme se na chodníku s
vícero známými, tedy se mluvilo, jen
nic veselého, neb většina farmářů co
stržili za bavlnu, tak za ty peníze
byli nuceni koupit krmivo a to bylo
dosti drahé, tak ta nálada mezi rol-
níky nebyla moc veselá. Obyčejně v
tu roční dobu po dobré úrodě lid na-
kupoval oděv pro nastávající zimu,
ale v roku 1925 to nebylo možno, a-
spoň ne mnoho, a to byl trest na ob-
chodníky židy,neb jejich příjmy byly
velmi skrovné a to je netěšilo. Pří
tom viděli, že rolníci jsou v městě,
ale od židů velmi málo kupovali —,
inu, nebylo peněz, museli je vydá-
vat za krmivo. Jak židé mají ve zvy-
ku, prochází se po chodníku a vybí-
zí lid, aby od nich kupoval, tedy tak
o dělali i tenkrát, ale že jejich řeč
jim mnoho neprospěla, tak se hně-
vali že lid nekupuje. Tu jeden z i
těchto židu na chodníku velmi rozči-
leně povídá, že ti rolníci v našem o-
kresu jsou velcí lenoši, jakých v ji-;
ných okresech není, že kdyby byli
dbali farmaření, tak že když nebylo
dost dešťů, tak že měli svoje úrody
zavodňovat, a když ne všechnu tak
aspoň bavlnu. — Těch slov se uchy-
til jeden farmář rodem Angličan aj
mírnými slovy se toho žida tázal, že
kdyby on (ten žid) farmařil, jak by
byl tu úrodu zde v našem okresu na
těch dost svahovitých pozemkách
zavodňoval, když ani žáden pro ten
účel nebyl připraven, a pak kde by
vzal vodu, když v řece Brazos takřka
žádná není a ta artézská studně a
to jejich luxusní jezero Lake Wacoj
by k tomu nedostačovalo, že by tou
vodou po celém okresu ani zem ne- i
pokropili, že je málo rolníků kteří
by měli dost vody pro svoji spotřebu |
pro dobytek a jiné, a pak že nežli by
všichni měli nadělané kanály pro
ten účel a pak též velké pumpy, co
by tu vodu do všech míst dodávaly
že by to nejen mnoho peněz, ale též
dlouhou dobu práce vyžadovalo a
pak by z toho přece nebyl výsledek, ]
když by nebylo dostatek vody. Než
ale žid si té řeči farmáře nevšímal a
stále v tom rozčilení mluvil svoje.
Na to se ten farmář též rozhněval a
židovi vlepil pořádnou facku, až žid
se octl na podlaze ve dveřích jeho
obchodu, ale zase rychle povstal a u-
tekl do zadní části jeho obchodu.
Sousedé a známí toho farmáře jej
upozornili, že nedaleko od toho mí-
sta je policajt a že to viděl, jak on
tomu židovi vlepil tu facku. Na to
ten farmář, ač ještě dosti rozčilen,
šel k policajtu a tázal se jej, že'kolik
dluhuje za tu facku, kterou tomu ži-
dovi vlepil. Policait se usmál a řekl
že nic a odešl z místa. Ač málo do
Waco jezdím, ale více jsem toho ži-
da neviděl přecházet po chodníku a
na lidi vyvolávat neslyšel. Inu řeč
lidi, kteří ve farmaření nemají zku-
šeností, ta k ničemu nevede a nemá
žádné ceny, neb jedině dle čeho se
musí rolník při práci řídit je poho-
da, a ta je každým rokem měnivá a
nestejná. — Taky mám v paměti ty
suché roky, a to dva po sobě, byly
to roky 1917 a 1918. V našem okolí
West, Touis a Leroy bjlo to ještě u-
cházejíci, ale v našich sousedních o-
kresech Bell a Falls, aspoň v severní
části těchto měli příliš sucho, nejví-
ce v roku 1918. Viděl jsem to a to
tím, že toho roku bydlel jsem v sou-
sedství mého přítele Rudolfa Kotr-
ly, jenž přítomně bydli na své farmě
poblíže La Grange anebo Ellinger,
ale v r. 1918 bydlel zde poblíže Tours.
Stalo se, že on měl dosti dobrou ú-
rodu bavlny a potřeboval něco po-
moci ku sbírání bavlny, tak si vzpo-
měl na svého švakra Kopřivu, který
bydlel pobliíže Seaton.. a tento že
má více dítek už odtostlejších a
schopných práce a taky věděl, že v
těch místech jsou slabší úrody, a už
měl taky, jak on tomu říkal, střep
káru. Tedy počátkem měsíce záři to-
ho roku jedné neděle brzo z rána
přítel Kotrla přišel ku mně a tázal
se, že jestli bých s ním jel toho dne
io Temple neboli ku Seaton skrze
náležitost pikovačů. Toto jsem pří-
teli Kotrlovi neodepřel, a tak jsme
se na tu cestu vydal. Cesta byla su-
chá a tak jsme ujížděli až se za ná-
mi prach zdvihal. Cestou od nás až
poblíže města Lorena byly ucháze-
jící úrody, ale pak v okolích Eddy,
3ruceville a Troy, ba až ku Temple
všude bylo vidět, že jak farmáři na
jaře úrody zaseli, tak ještě nebyly ze
země vylezené a řádky vůbec nepo-
rušené, všechno to v těch polích vy-
hlíželo jako teprve zaseté. Jak jsem
již podotkl, že to bylo začátkem mě-
síce září r. 1918, v těch místech to
skutečně vyhlíželo smutně, neb pa-
stry byly bez trávy, ba ani metlivi v
nich neuviděl. Když jsme cestou mě-
li potkat káru, kterých tehdy ještě
mnoho nebylo na cestách, ale když
kdo jel tak se za nim prach zdvihal
j jak kdyby kára hořela. Než ale pak
| od Temple ku Seaton a zvláště na
i nížinách byly úrody dost obstojné,
: avšak přítel Kopřiva, co měl setou
! úrodu na vršinách jeho farmy, tak;
; této též málo vylezlo, ale při jeho;
farmě byl větší potok, tak vedle to-
i ho byla úroda obstojná. Pak si též:
vzpomínám, že poblíže p. Kopřivy
nebo na jeho farmě byla obecní ško-
la a v té tu neděli odpoledne kraja-
né z toho okolí měli schůze ve pro-
spěch Červeného kříže, které s pří-
telem Kotrlem jsme se též súčastni-
li. Nedaleko té školy nalézala se dost
velká džina, ale kdo to vlastnil nebj
jak se to místo nazývalo, to nevím.
Přítel Kopřiva nemohl však žádosti
přítele Kotrly vyhovět, neb jeho dít-
ky už byly odjeté na piko vačky u
Granger, kde snad měli obstojné ú-
rody. Tak jsme jeli zpět domů, ale I
vyjížďky této jsme nelitovali, neb
isme uviděli, že zde u nás při Tours
farmáři na tom byli mnohem lepší
nežli v těch místech co jsme viděli.
Musím však ukončit, zvláště o tom |
suchu, neb se možná čtenáři budou
domýšlet, že náhodou si toho suché-
ho roku zase přejí. To rozhodně ne.
vždyť by mně to též škodilo. A vás
n. sazeči prosím za prominutí, žej
jsem toho zase tolik napsal. Sej
mnou budete mít smůlu, neb jak se,
o něčem rozepíšu, tak to zkrátka ne-1
mohu ukončit. — Při ukončení to-j
boto dopisu vzdávám všem upřímný i
dík za přání k jmeninám Josefa. Se j
srdečným Dozdravem na ctěnou re-
dakci a všechny čtoucí jsem,
Jos. F. Tydlačka.
V ,
Pro pohodlí dítěte.
"McGee's Baby Elixír" jest při-
oraven pro menší poruchy žaludku
a stolice, které jsou přiváděny ná-i
sledkem požití moc nesprávných j
j notravin neb dočasného nadbvtku I
{ kvselin v žaludku. Láhev McGee's |
Babv Elixir stoií pouze 35c. — Old
Corr> r Drui* Store, West, Texas, a
vp všech lékárnách. (2)
fHE MARTIN LINEN SUPPLY CO.
Martin System
Opatřujeme zástěrami, bílými ka-
oáty a ručníky v jakémkoliv počta.
Toaletní potřeby úřadoven je«t
naše specialita.
1725 řranklin Ave,— Telefon 2SZH
A. C. HONEA, řídíte!,
WACO, —ZK.XAM
MATE POTÍŽE
SE
ŽALUDKEM?
Pociťujete ztrátu chuti k jíd-
lu a těžkost na žaludku? Pakli
ano, učiňte to co činí sta jiných
lidí v Texasu.
Berte
SEVERÁS
BALZOL
U SVÉHO LÉKÁRNÍKA
50C-85c
KDYBY LÉKÁRNÍK NEMĚL.
NEBERTE NAPODOBENIN A
OBJEDNEJTE PftÍMO OD VÝ-
ROBCŮ
KDO JEDNOU SEVERtJV
BALZOL ZKUSIL, NEOHCE B£7
NĚHO BÝTI!
W. F.SEVERA G0
CEDAť RAPID5, IOWA
THE UNITED STATES
GOVERNMENTS C0NSUMER'S PLEDGE
FOR TOTAL DEFENSE
★
"I will do my part to make my
home, my community, my coun-
try ready, efficient and strong."
★
"I will buy carefully."
*
"I will take good care of the
tliings I liave."
★
"I will waste nothing."
"The defense ejjort that
America is making today
must not stop at the tram-
ín g camp or fleet at se a.
In this ti tne oj crisis, the
battle to make America
strong must be fought in
our homes."
Helping to win a war
s / V
Vitamin -saving is easier
with modem GAS cooking
★ Use little svater in cooking.
•fa Cook vegetables fcr the shortest possible time.
★ Cover utensils to keep air out.
ir Avoid unnecessary stirring of vegelables.
★ Don't put in baking soda to brighten food colors.
★ Don't throw away vegetable liquids — use them
in soups or cream sauces.
★ Start vegetables in boiling water.
i( Keep foods as fresh as possible — use dependable
automatic refrigeration.
★ Serve plenty of green vegetables.
if Serve foods soon after cooking.
★ Broiling is preferable to frying to retain vitamins.
it Low-temperature roasting saves vitamins and min-
erals.
THE HOUSEWIVES OF AMERICA are a vítal
factor in this war. In the program to make America
strong by making Americans stronger they are the
guardians of the natioďs health.
NUTRITION IS YOUR BUSINESS because good
health and energy are imperative. To help do your
bit toward building your family's health, serve well-
balanced vitamin rich meals. It isn't enough just to
select the right foods at the market, for many of
the health-giving vitamins may be lost if the food is
cooked improperly.
"I WILL WASTE NOTHING"—Pledge yourself
that the vitamins in the food you buy actually reach
the family table andyou'11 be helping to win the war.
LONE STAR.
LONE STAR GAS SYSTEM
I
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, August J. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 31, No. 13, Ed. 1 Friday, March 27, 1942, newspaper, March 27, 1942; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394067/m1/9/: accessed July 9, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.