Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 29, No. 34, Ed. 1 Friday, August 23, 1940 Page: 2 of 10
ten pages : ill. ; page 20 x 13 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Čechoslovák
V pátek dne 23. srpna 1940.
MARIE KYZLINKOVÁ:
SRDCE VZNEŠENÁ
"Ano, volala jsem vás, pane Bušku," řekla ostrým hla-! ci a až nesnesitelně bolestně v mozku, že jeho slzy ne-
sem Miladina matka. Již dávno Vláďovi netykala, aby jsou výrazem nemužné slabosti. Vždyť právě před chví-
mu naznačila, že je úplně cizí celé její rodině. i lí dokázal, že je schopen nesmírně duševní síly že do-
"Přála bych si totiž vyrovnati s vámi účty, než odje- vede hrdinsky zapřít sám sebe, že není zbabělým slabo-
deme do Grada". pokračovala paní Šímová a sáhla po chem. A nebude ke svému příštímu životu potřebovati
své peněžence. "Kolik vám za poslední měsíc vlastně j opravdu nadlidské síly?! Nechce mysliti na smrt, ne-
dluhujeme? chce býti zbabělcem! Má rodiče a v životě nesmí člo-
Vladimír se krvavé začervenal. Byla mu nesnesitelnou věk mysiiti sám na sebe, chce-li býti prospěšným celku
Maturitu složil Vláďa s vyznamenáním a dik jeho myšlenka' že *' nucen ^ °? ^iladin*ch rodičů h0: Ale žívot bez Milady mu bude břemenem, těžkým a ú-
Maiuniu siuíii vidu a s v^nameiidium a oik jeno ncrar za ony krasne chvíle stésti — jedme, jez nyní navnym.
pomoci i Milada měla při maturitě prospěch velmi do- j.mě] tráviti po jejim boku! Nestyděl se za to, že si vydé- Jaké strašné pomyšleni' Nejen že nedosáhl Miladinv
bry. Jasala radosti a vymohla si na rodicích slib, ze po; iává npnízp Vpdpl žp íp rhndv a bvl nřroravpn *p na í-stv Qi« , JL* i • . , neaoí>ani Miiacuny
Drázdninách se dá zaosati na lékařskou fakultu záro- 1 *le Jejího Přátelství byl nucen se dnes navždy
ROMÁN
prázdninách se da zapsati na lékařskou fakultu zaro- vysoké škole bude nucen si přivydélávati kondicemi, a- zříci! Čím bude celý-jeho příští život' bh darmo o tom
ven s Vlád ou. Ovsem, ze pani Šímová nedala sve svole- hv „íov^n PnHiirtm Alf, hróti npni7p vvupnváni Míla r.tan.Mi.tii j un' aarmo 0 tom
ní tak lehce Miladu ieií konečné "ano" stálo mnoho ,y , rodičům. Ale biati peníze za vyučovaní MUa- premysleti! Citi, ze nikdy nepřestane na Miladu vzpo-
ni taK ience. Miiaau její Konecne ano suio mnoho Hv sp mn stríisnvm „okořením a hroznou minati, že nikdy, nikdy nepřestane na Miladu vzpomi-
i dy zdálo se mu vždy strašným pokořením a
proseb i slz. Ale s pomoci otcovou zvítězila nad tvrdo- „.„.„„„„i 1(1un tninp iá<-kVi i ™ „ib-.*,, t .. ., .
áiinvm odDorem své matkv profanaci jeho tajné lásky . nati, ze nikdy, nikdy nepřestane ji miti rád — z celého
Sljnym oaporern sve maiKy. I "Milnsťiva nnni snari vi kolik mnp nan Sima nndv ?a iréí m«eii ~ „;i.. ^ . . . . ^
... ........ . i Milostivá paní snad ví, kolik mně pan Šíma jindy srdce, ze vší mvsli z celé sílv svp inir íp n,i„„
Aby se Milada po namáhavých studiích opět zotavila, platí?>. koktal rozpačité. biblí
určil její otec, že letos pojedou na prázdniny k moři. Pot ..Ann vim .. nnkvn„ia vznešeně hlavou naní Šímová. A život bez ní?! Bude smutný a neradostný jako ce-
delší rodinné poradě bylo za letni pobyt zvoleno Grado. <<Ale posiední měsíc jste se více namáhal. Milada tvrdí, sta po uprášené, šedé silnici Dlochvm kraiem
Milada až do te doby nepoznala more a těšila se tudiz že jen vaši zásiuhou méla tak dobrý prospěch při matu-1 stmívalo se, ale na východním obzoru se objevil úpl-
nedočkavě na cestu. Jen jediná myšlenka kalila její věnoval jste jí mnoho času a zasloužíte si zvláštní něk ...
radost: že Vláďa nemůže jeti s nimi! Starostlivé pozo-
rovala, že poslední dobou mladý student je bledý, že
zdravá, svěží červeň s jeho líci skoro úplně zmizela a že
je zřejmě přepracován. S ní se učil v posledních týdnech
odměnu." j Vláďa nepomýšlel posud na návrat domů. Hleděl
Vláďa však živě protestoval. ; vzhůru, ke stříbrnému terči měsíce — a přemýšlel o
Ne, ne, milostivá paní! Děkuji vám za vaši laska- tom, že by bylo štěstím v této chvíli vznésti se vysoko
Toto rozhodnuti konečně paní Šímová uznala za nej-
lepší. Milada sice s ním nebyla spokojena, ale tento-
krát i otec podporoval matčino přání.
"Bude nám sice po tobě smutno, Milado, ale my-
slím, že pobytem v cizině jen získáš. Neuznávám, že by
Vláďova společnost byla pro tebe tak nevhodnou a
kcmpromitujíci, jak tvrdí maminka, ale učiníš lépe,
když vyhovíš jejimu přání. Tvá neústupnost by Vláďo-
vi jen škodila a maminka by na mne tak dlouho útoči-
la, až bych byl nucen Buškovúm dáti výpověď."
Milada uznávala, že má otec pravdu. Škoditi Vláďo-
vi a snad i jeho rodičům nechce. Ale bylo jí smutno, že
se má rozejiti se svým milým přítelem. Svěřila se otci
se svými obavami, že má strach, aby Vláďa z rozčilení
a lítostí nespáchal sebevraždu.
Otec ji však upokojil. Zná přece též Vláďu od malič-
ka a je přesvědčen, že mladý student není schopen tak
nepředloženého činu.
"K tomu je Vláďa příliš rozumný a rozvážný. Ostat-
ně — není to přece po prvé, že ho matka ponížila a u-
razila. Proč máš tedy tak podivné obavy. Darmo jsi je-
ho rodiče vyděsila," domlouval dceři.
Milada se ustrašeně zadívala ke dveřím druhého po-
koje, kam se po rozčilujícím výstupu uchýlila její
matka.
"Kdybys však viděl Vláďovy oči, tatínku, nedivil by
ses mé úzkosti," zašeptala Milada zděšené.
Šíma se čtverácky usmál a zatahal dceru za růžové
daleko — aby ani stínu světa zříti | ucho.
Dřed maturitou téměř denně a sám Dak studoval doma V0St' a'8 ne.mohu Přiímouti zvláštní odměnu za učení nad smutný svět a jeho velké bolesti i malé radosti. Kéž
pred maturitou temeř denně a sam pak studoval doma slečny Milady. Ucil jsem se zároveň s ni. když jsem s ni možno tiše zhasnout jako dohořívající plamen a než se
skoro cele noci. Není divu, ze je tělesné i duševně upne! „i „pphní látku ipn -jvp níli Hpkníp sipřna ?a „„„ ^ .. jjiamen a nez se
vvčeroán Potřeboval bv listě zotavení víc než ona a; opakoval "c®bm lat*u- Jen sve.p 11 dekuJe slecna za zas probudí den, zaletnouti uvolněnou duši daleko nad
vyčerpán, ťotreoovai Dy jisté zotaveni víc nez ona — a svů] prospěch ve studiích, ne mne." oblaka — daleko " " "
5Kis:ÍÍtjk ",ensephdm,l"unl0™h°ilch!
litoval namahy, casu, ba ani zdraví a íadéji sam nasta- "Nechci, abychom zůstali vašimi dlužníky, pane Buš- Svým cílem i přes vlastni ubohé zmučené srdce
vil noc, jen aby dobré připravil ke zkoušce ji, Miladu.; kupravila oclmitavé pani Šímová. "Můžeme, bohudík, IV ' ' "
f,0diÍe.^y. "a JÍPJÍ?"1".u..PJ-CL"?méIiZap°m!na>' ^Platit každou, nám prokázanou službu. Můj muž vás Vladimír vrátil se domů až před půlnocí. Nikdy posud
Sám se teď bojím, nejscu-li ti nebezpečné."
"Ale, tetinku, jak můžeš takto žertovat?!" řekla vy-
čítavě M lada. "Víš dobře, že mám Vláďu ráda jako
bratra a ic bych si přála, aby byl šťasten a aby zůstal
Síh by mua UstóSél^- přijal jak0 d0míCÍř° Učitele ?aS?CHry - fŠt'UjÍřVS nepřišel tak pozdé a měI skoro obavy, jak se rodičům! mým přítelem. Ale dnes se Vlád ra úpiné"a proudy me™
fvěžfl by ho V6 JSme S !aií!' byf 1 SPOkOJem- Mllada;'Sak pr° prfIst® 0mluvi' Pravdu říci nemůže Má lhátl? Nenáviděl kaž- j ho přátelství zřekl. Nemohu uvěřit že svá slova myshl
.. J /. i , • t> ui ,* , • ^ r, , nebude potřebovati vaši pomoci pn studiích, protože dou lež jako nedůstojnou zbraň nepoctivých a zbabě- vářnř"
Milada nezůstala jen pn těchto mylšenkach. Promlu- nrnvfižnorinbnp nebude studovati v Praze. ivnh lirti zDaDe I \a^ne.
vila o nich nejdříve s otcem, a když tento uznal, že by i HHsitv vvkřik mhdé dívkv ořerušil proud matičny ' khv? n HnmnvniVh ,3? i , "Netrap se, Milado. Soudil bych, že skutečného přá-
si Vladimír opravdu zasloužil odměnu za svou námahu, řpAj" hj, , 7 . j,. ia. /' zv"ni -1 • ze mu rychleji telství se '.lovék nemůže tak snadno zříci. O tom tebe i
obrátila se pak mladá dívka se svou žádostí na matku.! ,.ro nraviš maminkor nXk ,'JfJ ílil t° mu rekn^, . .' vlad'u jer'1nou snad budoucnost poučí. Zatím jste oba
AU u jíi .. , x n -a- - Piavis mamiriKOr' ! Bušek uvítal vsak syna s otevřenou náručí. Přivinul
Ale u teto vůbec nepochodila příznivě. Pani Šímová se „že tl nebude na škodu, poznaš_n trochu cizlnu. VJáďu k SQbě _ a cqž u
její zadosti prosté zhrozila a nemohla hned popadnou- Chceš studovati dále a vymohla sis na mně slib, že k dětských let.
ti dechu a naleztl dosti prikrých a zlých slov, jimiž by tvým daiším, zcela zbytečným studiím svolim. Kladu si "Jakou hroznou starost jsi nám způsobil," bylo jeho
svou dceru zdrtila. y .' však jednu podmínku: ze nebudeš studovati v Praze, ale jedinou výčitkou. "Ale teď pojď rychle k mamince. Div
V prvním okamžiku zalomcoval hrdou pani strašný v cizině, aby ses poněkud poohlédla ve světě. Naučíš se neumře úzkostí o tebe!"
hněv. Ale hned v zápětí pocítila hrozné leknuti. Žádost p]ynně cizí řeči a myslím, že ti pobyt v jiném prostře- Matka radostné vykřikla, když spatřila před sebou
jeji dcery e tak směla a tak nesmyslná, ze — že — mu- d, jen prospěje. Měla jsem původně v úmyslu, poslati viáďu živého a zdravého. Vyprávěla mu, že Milada k
že vzbuditl v opatrné matce nejhorší domněnky té na rok do švýcarského pensionátu. Všechny dcery nim pňběhla všecka vyděšená s nářkem, že matka Vlá-
Pani šimova se nepozastavila ani nad tím, ze jeji na§ich předních rodin prožily rok nebo dva v některém d' u velice urazila a rozlítestnila.
muz na Miladinu zadost nehledí tak tragicky a že do- švýcarském ústavu a já si přeji abys byla vychována
IrnnAO o rlnai*nn cnilhlocí UňHAlo mn Uló/4'n nn ri n Art , . ,, , ,o .. v •' — .
svým tak společenským kruhum primerene. Me piany nám, že jsi byl tak strašné rozčilený, že se boji, aby sis
jsi však úplně zkazila svým rozhodnutím, že budeš stu- snad nesáhl na život. Můžeš si představit, jak nám by-
dovati medicinu. Studuj tedy dále — ale v cizině. O tom lo! Kdyty ses do rána nevrátil, snad bych se zbláznila
si dodatečně ještě promluvíme. Zatím je dest času na hrůzou!"
tuto záležitost." | Vláďa se zachvěl. Věru, dovedl teprve nyní oceniti
"Nepůjdu do ciziny, maminko," zvolala prudce Mila- prvý význam své duševní síly.
da. "Naše rodiny posílají své dcery do švýcarských ústa- Klidné se usmíval a ujišťoval rodiče, že jejich starost
vů jen proto, že je to módou a že to stoji mnoho peněz." byla úplně zbytečná.
Vláďa stál posud na jednom místě u dveří a cítil
konce s dcerou souhlasí. Věděla, že má Vláďu rád, a že
mu jsou úplné lhostejná všechna společenská pravidla.
Pěkné by vychoval svou dceru, kdyby nebylo jí — staro-
stlivé a pečlivé matky!
Milada nikdy posud neviděla svou matku tak rozčile-
nou jako onoho dne, když ji prosila, aby směl Vláďa
jeti s nimi do Grada. Nechápala, proč se maminka tak
zbytečně zlobí. Věděla, že náklad na Vláďovu cestu by
rodiče velmi snadno zaplatili. Jeji přítel a svědomitý u-
Bušek uvital však syna s otevřenou náručí. Přivinul mladí a n áte oba své povinnosti. A teď jdi spat. Pozí-
tří odjede:v.e a budeš mít pak dosti času, abys vyhověla
matce i Vláďovi — a abys na vaše přátelství zapo-
mněla."
"Nikdy, tatínku," zvolala slavnostně Milada a zdvihla
dokonce ruku jako k přísaze.
Otec se však jejímu slavnostnímu prohlášení jen u-
smál.
Ráno Milada zaspala, neboť večer dlouho neusnula.
Byia již klidnější, ale hned po snídaní spěchala dolů k
Když tě nenalezla doma, celá ztrnulá hrůzou. Řekla | Buškovům.
"Co je s Vláďou?" tázala se netrpělivě hned ve dve-
řích.
Když uslyšela, že nyní mladý Bušek ujíždí již vlakem
k Českému Brodu, pocítila podivné zklamání. Tedy Vlá-
ďa byl včera úplně klidný? S rozvahou a dobrovolně se
zřekl jejího přátelství? Tak nepatrně si je cenil? Zna-
menalo mu v životě toto přátelství tak málo, že je snad-
no oželí? Odjel — a ani se s ní nerozloučil! Není to nej-
řitpl si iistě zaslouží mimořádnou odměnu svou nrá- ■ —- - - r-~-- - «v ; «. ~ . ~~~ Paní domácí mně sice zřetelně naznačila, jak mnou j lepší a nejvýmluvnější odpověď na její otázky? Tatínek
I a trapné rozpaky, jez se za reci pani Šímové změnily ve pohrdá, ale Milada se mýlila. Zůstal jsem úplně klidný -
ci. Maji mu nabídnouti peníze nebo pobyt u moře? skl,tečná duševní muka. Zpráva, že Milada odejde z do-
Je to přece totéž. A proti zvláštní peněžité odměně pře- mova _ a to asi na dlouhý čas __ ho úplně zdrtila Po_
i:e původně ani mat ka nic nenamítala. Proč se tedy teď Okoval opravdu vší své duševní síly k tomu, aby nepro-
tak zlobí — když přece jde vlastně o stejný obnos?
zradil, jak se ho dotkla slova Miladiny matky.
Udiveně a nechápavě hleděla Milada přímo do očí "Ncch si zbytečné poznámky pro sebe, Milado," odby-
•své matky. "Proč se zlobíš, maminko?" tázala se klidně. Ja matka suše dceru a obrátila se opět k Vláďovi.
"Není to snad totéž, dáti Vláďovi hotové peníze nebo
a vůbec jsem nebyl přiveden z duševní rovnováhy.'
"A kde jsi byl tak dlouho?" zvolali rodiče současně.
"Na procházce za Prahou. Zašel jsem však trochu da
lcl:o — proto jsem se zdržel. Lituji, že jsem vám bezdě
ky způsobil starost."
Matka Vláďovi rychle schystala večeři. Mladý stu-
..... . . ... . ^ J; ! ° "Uznáváte tudíž, pane Bušku," pokračovala klidně v dent se snažil, aby klidně jedl jako jindy, ač neměl na
ho místo peněžité odměny vžiti s sebou do Grada? přerušené ře6i ..že vás Milada již nepotřebuje. Nyní od-! jídlo ani pomyšlení.
Dražší by jeho pobyt v Gradu snad nebyl, nez kolik jsi jedeme do Grada, kde zůstaneme asi do konce srpna, a • "Abych nezapomněl, maminko, tady jsou peníze od
mu chtěla mimoiadne dati jako honoiai za to, ze mě pak vypravíme Miladu někam za hranice. Nemůžeme šímů. Je to poslední honorář za vyučování slečny Mila
připravoval — a to svědomitě pripravoval — k ma- vas tedy pro přiště zaměStnáVati jalco domácího učitele dy. Pani Šímová byla ke mně štědrá. Zaplatila mně dnes
... , ,iln, „ L1I, u u . , , , a musíte se poohlédnout! po výdělku jinde. Za námahu! víc, než jsem zasloužil."
ló. .SI ?yS' S-studenta pr^d posledních týdnů přijměte tento peníz. Tím budeme s Paní Bušková narovnala pomačkané peníze a kára
lázeňskými hosty vydavala za clena naši rodiny? Nebo vaml úplně vyr0vnáni." | vě poznamenala: "Takto se zachází s penězi? Neumíš si
dokonce, abych připustila domněnky že ten nezralý, Paní šimova podávala Vláďovi několik složených jich dost vážit, milý Vláďo! Čekala jsem stejně, že s
chlapec je tvým nápadníkem a že se jednou — asi tak bankovek. Ale mladý hoch po nich sáhl jen zdráhavě. kondicemi u Šímů bude teď konec! Snad nalezneš něco
za deset let — s tebou ožení? Nebo ho mam prohlásit! Nechal sl pouze jednu z nich _ svůj obvyklý měsíční jiného! To víš, musíme se přičinit! všichni, aby ses stal
h! I °p " , í ,H ?° TkT Jsou epravdu honorář _ a ostatni penize poiožil na roh stolu. ! jednou tím lékařem. Ale největší námaha čeká tebe!
báječné. Posloužily by jistě tve dobré pověstí. | ..Děkuji vam milostivá pani," pravil podivně se chve- jaka pomoc! Nedal jsi jinak! My ti pomůžeme ze všech
Hlas pani Šímové se lamal v jizlivém smíchu. Milada jícím hlasem. "Nemohu však přijmouti větši honorář 5ii) aje nevím, stačíme-li"
se zardéla a chtěla protestovat! proti škodolibým po- než jindy ,, I <<Nestarej se mamink0j nejsem ani první_ ani posled.
známkám sve matky, ale jediný kategoncky posunek Miladina matka se hrdě vzpřímila a přeměřila mladí- ní chudý student. Doufám pevně, že dojdu k vytčenému
pani bímove ji rázem umlčel. ka kreujícím pohledem, jako tvora, stojícího hluboko,' cjii" pravil Vláďa.
"Ani slovo!" vykřikla zlostně pani Františka a přikro-1 „ávrntnx i,,..hnifn „nH ní | ,, ,,
čila ke zvonku iímž nřivolal-i služebnou zavratně hluboko POd ni Matka, jiz úplně uklidněna, odešla do kuchyně, která
cua Ke zvonKu, jimž pnvoiaia siuzeonou. | ..Vy odmitate můj dobrovolný dar?" řekla jedovate.'b , 7árovpň lořnioi nhm. mnnýpiň
Když se děvče objevilo, řekla mu usečne: "Jděte k, „Na vašem mistě bych nebyla tak hrdou! Vím že vaši y1.ěl mCl °bou manzelu
domovníkům, at sem ihned přijde jejich syn." rodiče mohou dobře potřebovat každého haléře. Neza-j . .. . „
Služka odkvapila. Milada se úzkostlivě zadívala na pomínejte, že ještě dlouho budete odkázán na milost Te nocl ^snul vlada \en na chvíli, jsa úplně preko-
matku, jež odemkla zásuvku psacího stolu a vyňala z! cizích lidi než se konečně stanete lékařem - stanete-li, nan mocnymi'.vzrusuj.lcimi dojmy posledních hodin,
ní několik bankovek. | se jim V1jbec někdy! Chudému studentu nesluší pýcha,' Ráno o šesté hodině byl však již vzhůru. Rychle se
"Co zamýšlíš, maminko?" koktala zděšeně mlada, mily pane Bu§ku Lépe by vám svědčila pokora." I myl a strojil, protože měl v umyslu požádat! rodiče, aby
divka. ^ i "Maminko!" vykřikla prosebně Milada. Ale matka se na ^kolik dní nebo i týdnů zajeti ke strýci, jenž
Uvidíš! odsekla podrážděně matka. vůbec nedala Umto výkřikem vyrušiti vSe co za léta se mel male. hospodářství ve vesničce Lhotě u Českého
"Nezůstanu zde, chceš-li Vláďu nějakým způsobemj proti Vláďovi v jejím srdci nastřádalo — všechna zlo-! Brodu' Vláďa se chtěl vyhnouti každému setkání s Mi-
i razit i n ncknřiť.if" í/vnlnln MilnHn qp sl-znmi v r\fi\nh , ....
a Vláďa v pokojíku
urazit! a pekořiti!" zvolala Milada se slzami v očích. ba pohrdání a jedovatá zášť — vše to nyní jedním!ladou' neb°ť se přímo hrozil, že by před dívkou sruidno
"Vláďa si nezaslouží tvé nenávisti. Je hodný a já ho pr'udem Vychrlila proti nenáviděnému hochovi. J
mam ra a. [ "Nedívejte se na mne tak ztrnule," pokračovala ne-
Paní Šímová přiskočila k dceři a krecovite sevřela ( milosrdně ve své řeči. "Neuškodí vám, řekne-li vám ně-
}6jipaž'' *}* d!Vka bolesti zapotacela: "Co jsi te rek- kdo upřimně pravdu Nedovolila bych už Miladě, aby se
la, Milado? sípěla vztekem teměr nepříčetná žena "Ty s vami př4telila> j kdyby hned zůstala na universitě zde,
ze mas toho žebráckého kluka rada? A to pravíš klidně
do očí své matce? Nerdíš se hanbou? Tak daleko jsi
došla se svým kamarádstvím k mladému Buškovi?"
Paní Šímová se zlosti skoro zalykala. Byla nucena
přervati proud své řeči, aby si vydechla. Upírala na ne-
zdárnou svou dceru však zrak planoucí hněvem a nená-
visti. A přece Milada před těmito pohledy nesklopila
oči! Hleděla přímo na matku a vůbec se nezardívala
studem.
"Mám Vláďu ráda, maminko. Proč se tomu dnes di-
víš? Vždyť ho mám ráda od dětství a budu ho míti asi
ráda vždy — až do smrti. Vyrostli jsme spolu a Vláďa
je mně drahý jako vlastní bratr. Proč bych se měla za
své přátelství k němu hanbiti? Nerozumím ti."
Miladina matka se dlouze zahleděla do dceřiných o-
*.Si. "Ne, tyto oči neznají lži," vydechla sl ulehčené.
"Nikdy před nikým neříkej, že máš Vláďu ráda, Mi-
lado," řekla pak vážně. "Pronese-li tato slova osmná-
ctiletá dívka o dvacetiletým hochu, pak jim každý dá
zcela jiný smysl, než jak ty je míníš. Rozumíš mně, že
ano?
v Praze. Jejím nerozumným přátelstvím jste se stal pří-
liš domýšlivý a pyšný. Tomu teď bude úplně konec!"
"A nebude, maminko!" přiskočila Milada k matce. Při
svých důrazných slovech dokonce dupla na zemi a byla
tak pobouřena, jako snad posud nikdy v celém životě.
"Přátelství k Vláďovi mně nezakážeš, protože by tvůj
rozkaz byl marný. Jděte, Vláďo domů. Zcela zbytečně
vás moje matka uráží."
Vladimír však zůstal státi před paní Šímovou. Zbledl
sice jako mrtvola, ale vyhlížel jinak úplně klidně! Kolik
síly však potřeboval k tomuto zádnlivému klidu!
"Vaše matka má pravdu, slečno Milado," pronesl na-
máhavě. "Chudý člověk nemá nikdy odmítati dobrodi-
ní, nemá práva býti hrdý a nedůtklivý. Říká se sice, že
"chudoba cti netratí", ale toto přísloví není úplné. Má
míti ještě dodatek, že "cti nepřidá". Děkuji vám, milo-
stivá pani, za váš dar. Přijímám jej a prosím vás za pro-
minutí, že jsem tak neučinil hned."
S hořkým úsměvem sáhl mladý student po bankov-
j kách. ležících na stole, a nedbale je vsunul do kaosy. O-
mohl prozraditi své pravé city. Chtěl odjeti již o osmé
hodině. Vrátí se, až Milada s rodiči odcestuje do Grada
a pak — pak se s ní již sotva shledá tak brzo! Odjede-li
dívka do ciziny, rozejdou se opravdu jejich cesty úplně
a navždy.
Rodiče byli sice Vláďovou žádostí překvapeni, ale
když jim vysvětlil, že bude paní Šímové jistě vhod jeho
odjezd a když jim konečně řekl, že mu poslouží nyní po-
byt na venkově, svolili, aby Vláďa odjel. Přípravy na
cestu mu nedaly mnoho starostí. Složil si trochu prá-
dla do ručního kufříku — a po sedmé hodině vykročil z
domu.
Matka ho vyprovodila před dům a hleděla za ním, po-
kud nezašel za roh druhé ulice. Vláďa cítil její pohled
a šel proto svěže a křepče. Než zmizel v sousední ulici, o-
točil se a vesele zamával na matku kloboukem. Ale jeho
očí vté chvíli byly plny smutku — a hleděly vzhůru k
oknům, za nimiž dlela ona — Milada!
Paní Bušková byla Vláďovým klidem úplně upokoje-
na. Obávala se již dávno stejného "nebezpečí" jako pa-
ní Šímová. Chvěla se o klid svého jeďného dítěte a sta-
rostlivě pomýšlelela na možnost, že by si Vláďa Miladu
zamiloval. Znala dobře svého vážného, tichého hocha.
Věděla, že n°hledí na život lehkomyslně a povrchně, ja-
ko mladíci jeho věku. Zamiluje-li se jednou, pak bude
jeho láska opravdová a trvalá.
Pátravě a starostně pozorovala poslední dobou svého
Milada se zarděla, ale klidně vydržela pátravý mat- krátil se pak k Miladě^ hluboce se před ní uklonil a
čin pohled. řekl: "S Bohem, slečno Šímová. Děkuji vám ze srdce, že
"Ano, rozumím ti, maminko," přisvědčila. "Ale bud'Mste ve mně- nepatrném chudáku, viděla až dosud své- A,p tentokráte ji mateřský bystrozrak zklamal
úplně bez starosti. Já netoužím po lásce a Vláďa rov- '.10 P"tele- Ale našemu přátelství je nvní konec Nnše Tr*áďa dovedl svou lásku k Miladě skrýti i před mat-
něž ne. Nám úplně stačí ke štěstí naše přátelství." životní cesty se rozcházejí a sotva se někdy sejdou. Po- k°u-
Paní Šímová se podivně usmála. Ale uklidnila se Mi- f:'echnřt° svou matku a zapomeňte na naše nřátelství. Z^ťm co Vláďa ediížděl z Prahy do dobrovolného vy-
ladinými slovy. Mezi mladým Buškem a jeji dcerou se f řpi' vam- abyste — abyste byla v životě hodně, hodně h« n<!tvi. nodstoupi'a pro něho jeho přítelkyně urput-
tedy posud ve vzájemných citech nic nezměnilo. Ale šťastna!" nv boi s matkou. Jen otcova pomoc způsobila, že tento
další styky mladých lidi by znamenaly skutečné nebez- Poslední slova Vláďa skoro zavzlykal. Slzy mu stou- zápas neskončil úplnou porážkou mladé dívky.
pečí. Tomu nutno čelit!. paly do očí a cítil, že se slabošsky rozpláče, neodeide-li 'ádnia toťž hned včera večer důrazně
Tiché zaklepání na dveře vyrušilo pani Šímovou z je- ihned- Ještě jednou se poklonil Miladě, uctivě pozdra- na svém muži, aby dal Buškovům ihned výpověď. Šíma
jich úvah, jakým způsobem "čelit! nebezpečí" vzá-jv'^ pan* Šímovou — a rychle opustil pokoj. b^l v^aV ii* M ladou zoraven o výstupu mezi svou že-
jemné lásky mezi Miladou a Vláďou. Vzchopila se a je- Zaslechl sice zoufalý výkřik M'ladin: "Vláďo!" Ale nn1' a mladvm studentem — a ujal se Vládi, odsuzuje
ji tvář se nevlídně zamračila. prchal ze Šímová bytu jako šílený. Strašlivé vzrušení příkré, nespravedlivé jednání své paní.
"Volno", zvolala úsečně. posledních okamžiků ho téměř zbavilo smyslů. Ne^asta- T,-«: ^-intíči-q ppidřive divoce zuřila — a konečně
Dveře se otevřely a Vláďa s uctivým pozdravem V" se doma' ale prchal ven' do ulic a pak stále dál. za omdlévala rozčilením a bezmocným hněvem. Šíma, abv
vešel do pokoje. i n}^st0, kde kone^n^ k'esl únavou na pokraji malého le- " -«~wr slíbil, že M lada po prázdninách tedy odje-
síka. Zabořil hlavu do husté trávy a teprv° nvní n*w-®rou zahran'ční vysokou školu. Tím bude od
Milostivá paní mne volala?" tázal se, stoje před pa- še hořce bolestně řomlVlwi np^, .7-"Im ' ^ 7Z T 7 Z , «« jake potkaval někdy
ni Šímovou h norce, ooiestne rozplakal. Nebyl zde nikdo, pred kym mladého Buška úplně odloučena a tudiz není příčiny hoch skutečná muka
včera řekl, že skutečného přátelství se člověk nezřekne
tak lehce. Měl jistě pravdu. Vláďa k ní zajisté necítil
skutečného přátelství, jinak by hájil toto své přátelství
právě tak ohnivě jako ona sama. Odjížděl prý rád a ve-
sele, řekl jí jeho matka. A ona, pošetilé nerozumné děv-
če, se domnívala, že Vláďa je na pokraji zoufalství.
Milada statečně polykala slzy, když odcházela od
Bušků. Tedy Vláďa nežertoval! Jejich přátelství je o-
pravdu konec a jejich cesty se rozcházejí, aby se již ni-
kdy nesetkaly.
Když pak doma vyprávěla rodičům o odjezdu mladé-
ho Buška, nezatajila jim svého zklamání.
"Zbytečně jsem se strachovala o Vláďův život, tatín-
ku. Vláďa o mé přátelství již nedbá. Klidně a s rozva-
hou se tohoto přátelství zřekl a odjížděl prý rád a ve-
sele, zatím co já měla strach, aby si nezoufal! Neměl
dokonce ani tolik taktu, aby se se mnou rozloučil."
Pani Šímová triumfovala. Konečně, konečně nabývá
Milada rozumu! Ale proto přece jen zůstane při včerej-
ším plánu. Milada je jaksi příliš zklamána a dotčena
Vláďovou lhostejností. Je nutno býti stále na stráži!
Úplně klidně přijal Miladinu zprávu pan Šíma.
Pohladil dceru po zlatých vlasech a řekl jí konejšivě:
"Nebuď naivní, Milado. Přátelství mezi hochem a dív-
kou může skončiti jen dvojím způsobem: buď úplným
rozchodem obou, nebo láskou. Vaše přátelství s
Vláďou končí rozchodem a je tak snad lépe."
"Nevěřím tomu," odporovala Milada. "Sám jsi včera
řekl, že skutečného přátelství se člověk nezřekne tak
snadno. Nebýti Vláďova prohlášení — já sama bych se
jeho přátelství o své vůli nikdy nezřekla!"
"Na štěstí měl přece jednou student našeho domov-
níka kousek rozumu a zřekl se svého nesmyslného přá-
telství sám," poznamenala paní Šímová. "Jednal úplně
správně, a to mě s ním pněkud smiřuje."
Milada se věru nenadála, že její radost z cesty na jih
bude tak velice krátká. Nenadálý rozchod s Vláďou ji
zbavil všeho klidu a spokojenosti. Bylo jí smutno — tak
smutno, že sama sobě nerozuměla, proč ji pro Vláďu
tak prudce bolí srdce.
Svými posledními slovy jí Vláďa přál, aby byla hod-
ně, hodně šťastna. Ale — běda — bez Vládi se jí zdá
svět úplně pustý a smutný. Kde je tedy štěstí, jež jí
přál?
Druhého dne k večeru odjížděli Šímovi do Grada.
Před odjezdem zaběhla Milada k Buškovům. Rozloučila
se s nimi — a když stála již na prahu dveří, řekla za-
íkavě: "Až — až budete psáti Vláďovi, napište mu, že
ho pozdravuji."
Rodiče tento pozdrav v nej bližším dopise svědomitě
synovi tlumočili. Vláďa jim psal, že u strýce zůstane
přes celé prázdniny. Pomáhá mu na poli a cítí se zde
úplně šťastný a spokojený. Fysická práce se mu líbí, tě-
ší ho a blahodárně působí na jeho přepracované nervy.
O tom se však nezmínil, že touto prací léčí i své nemoc-
né srdce — ale, bohužel, úplně bez výsledku.
Dopis, v němž mu rodiče vyřídili pozdrav Miladin,
probudil opět živěji vzpomínku na ni. Zlíbal slova jejího
vzkazu — a dopis uložil pak do náprsní kapsy, přímo na
své nešťastné, trpící srdce.
O Miladě měl pak jen málo zpráv. Matka mu psala,
že koncem srpna se Šímovi z Grada vrátí. Líbí se jim
prý v Gradu, mají tam velkou a veselou českou společ-
nost.
Zamyšleně seděl tehdy Vláďa nad matčiným dopi-
sem. Milada je veselá, baví se, je jistě obletována mla-
dými pány a snad — snad některého z nich si též zami-
luje. Jsou uhlazeni, zámožní a jsou z "dobrých"
rodin. Proto se s nimi smí Milada volně stýkati a proto
paní Šímová je k nim laskavější než k němu. Měl o tom
~vé zkušenosti, trpké a bolestné, z tanečních hodin. Bo-
hatý, zhýralý pražský synek směl Miladu spiše dopro-
vázeti k domovu než on, chudý, ubohý student — syn
domovníka a ševce!
Vzpomene si Milada časem na něho? Či se jí stal ú-
plně lhostejný? Při myšlence, že Milada se jednou za-
miluje do některého z ulízaných, nastrojených elegánů,
jaké potkával někdy v pražských ulicích — cítil ubohý
by se za své slzy styděl. A dobře cítil, až hluboko v srd- vypovídat! jeho svědomité, poctivé rodiče.
V
<irrt4<tnvAn1
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, August J. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 29, No. 34, Ed. 1 Friday, August 23, 1940, newspaper, August 23, 1940; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394078/m1/2/: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.