Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 31, No. 17, Ed. 1 Friday, April 24, 1942 Page: 9 of 10
ten pages : ill. ; page 20 x 13 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
V pátek, dne 24. dubna 1942.
ČECHOSLOVÁK
\
i
\ «f '
v
KOUTEK
PRO
ÉEČLÁKY
Ekvelle Krýk, 21. aprila.
Milá redachce a bečlácká chaso:
Bratře předsedo Šipulo, a braťko-
vé Filipe a Socho: dík srdečnej a
vřelej za tu hezkou velikonoční spo-
mínku. Udělali ste mi radost. Vodpo-
vjeděl sem vám rýmovačkou, kerouž-
to doufám že ste fšichni ve zdraví
vobdrželi. (Krapánek vopozděně —
tendle dík — ale přece!)
Ve minulým vytlačení byli bečláci
zastoupený, řek bych, ňákořka po-
skrovnu. Jen dva příspjefky. Ofšem,
voba byly dobrý. Paní Filomence se
do tý francouzštiny připlet jeden
krapáček vostrej vejraz, ale že holt
tomu nerozuměl — kromje legioná-
řů (kerý už něco snesou) žádnej —
tak se vlastně nic nestalo. Jožka Ze-
ťák humorysta zaseje nás polechtal
s tím hromem, kerej toho jeho ka-
maráda minul jen vo pár coulů.
Nejčky muším konstatovat, kerak
sme dopadli cestou z Oklahomy, dyž
sme se tenkrát vraceli z náfštěvy
"nemccnýho" Bonifáce, kterýho ten
neduživej doktor vyprášil z postele.
Pankrác navrch, abysme zpáteční
cestou projeli ten slavnej Pénhéndl,
tak jsme se tamtudy pustili. Marký-
ta v zadním sicu najednou začala
čenichat a za chvilku z ní vylítlo:
"Jeje, tady fšecko krásné voní. Tady
se to volně dejchá!" "Tak dejchej,
dejchej, als nosem. Hubu nech hez-
ky zavřenou", bručel její manžel.
Zastavili sme v jednej vesnici k vůli
káře a inejm potřebám u jedný fil-
lingsteišn, a Markýta, dyž se vrace-
la z dámský vodpočívárny, povídala
tomu co stál s čepici na hlavje u gás
pumpy: "Tady u vás bych chtěla
bejvat. Máte tu tak čistej a vonnej
vzduch, jako ozoun f alpskejch ho-
rách." "Hm, ozoun", hučel si Pan-
krác do fousů. "Co pak ty víš vo Al-
pách. Dyť si tam jaktěživa nebyla."
Ten u tý pumpy se usmíval a řek:
"Milá paní, pravdu díte. Tady je tak
zdravo, že za minulejch pjetatřicet
let sme tu nemjeli jedinej funus."
"No todle?" divil sem se já. "Ale k
čemu teda máte ten hřbítof vokolo
kerýho sme před chvilkou jeli?"
"Ten maličkej krchůvek tamdle
za mjestem?" vodvecel ten vod vo-
lej e. "Ten máme k vůli doktorům.
Víte, von nám tu každej doktor
umře hladem."
Po těch slovech sme se s Pankrá-
cem na půl hodinky ulili do zátiší
hned naproti toho gashauzu, kde
stálo psáno: "Budwelser On Tap", a
byli bysme tu půlhodinku natáhli
na celou, nebejt tý vokolostojičnosti,
že ten ozoun mjel tak blahodárnej
oučinek nejen na Markytiny plíce, a-
le taky na její jazejček a hlasifky.což
ji ponouklo aby se po půl hodince
vobievila f celej svej majestátnosti
ve dveřích toho zákoutí s přivostře-
lým zavoláním: "Ťak co, kamarádi
pivorádi, jede se!?" — A jelo se!
Fšecky čtoucí zdraví, a do příštího
krátu se pouroučí, Váš se fší ouctou,
Servác Bradavička.
V
West, Tex., 20. dubna 1942.
Ctěná redakce, pane předsedo a
všechno bečlačstvo!
Dnes odpoledne vzal jsem si tužku
do ruky, že napíšu inserát do Čecho-
slováka, to by se četlo jako kandidát
ženitby, a to jen k vůli asi šestero
rozedřeným kalhotám. Chvíli jsem
o tom rozmýšlel, potom jsem přišel
na myšlenku rozumější: abych tu
hloupost neprozradil a zalátal si
kalhoty sám. Paní F. W. Lichnovská
byla té dobroty, obstarala mi jehlu,
niti a nůžky a já s pomoci boží se
dal do práce a dílo k úplné mé spo-
kojenosti provedl. Ono to není jak
by to mělo být, ty stehy jsou všelija-
ké, ale na poprvé to projde. Však
vám vždy povídám, že žádné práci
nerozumím, ale rád bych se aspoň
na starost nějaké práci naučil. Zase
si myslím, až toto bude čisti můj ko-
lega a humorista Jožka Zeťák asi
řekne: no, ten Valenta se zase chvá-
lí. Ale braťku Zeťáku, to máš tak:
Ty víš, že já všechno moje prádlo
posílám do prádelny, a až na těch
mých kalhotech lidé uvidí ty laty a
tu práci, aby potom neřekli a nevi-
nili, že to byla práce těch dcerek,
které operují tu prádelnu tady ve
West. Tady vy, pane sazeči, pozor na
písmenu "r" ve slově prádelná a ne-
udělejte z toho r—ř.
A jak vy ogaři, hodně jste těch
dcerek okoupali? Staříček Lichnov-
ský a já jsme plánovali jiti na kou-
pačky asi 14 dní před Velikou noci,
ale až přišel ten čas tak jsme uznali,
že jsme už zase o 14 dní starší, tak
pěkně jsme zůstali doma. Ogaři, ko-
lik jest vás ještě na živu z těch nás
osmi, jak isme chodili po koupač-
kách jedné noci v roce 1902. Bylo to
ještě v Lavaca okresu. Ty Richarde
Loiků. nebyl jsi také s námi? A teď
řekni jestli přeháním! Já jsem byl
ten vůdce a podle toho poznáte, jak
jsem byl hned od mého mládí vážen,
ctěn a milován. Když jsme té noci
přišli do jisté rodiny okoupati dcer-
ky, ale do světnice ne a ne se dosta-
ti. ale hodně jsme při tom rámus dě-
činí bohatá třída, kteří si učiní vý-
lety kdy si smyslí.
Tož mějte se hezky.
Joe Shipula, před. B. K.
P.S.: — Pozdrav na Andulky, z
Crosby a Svižnou. Tož cerko, ty krp-
ce bych už potřeboval.
V
Eola, Tex., 19. dubna 1942.
Ctěná redakce a předsedo B. K.!
I Jo tak bečlácká chaso pokračujete
znamenitě. Tak vždy každý něco a
chyně jest také zabarikádované. Je- íak.seK ten Čechoslovák každý týden
stli není, tak tam v polici mívají touzebne 0Lekava ba 1 Kpre,Cte; J° °*
vždy dobré koláče tvarohové i má-™™1021,3 nrnohe beclactvo by
kové. Trochu se posilníme, hlad jsme 11101111 vselicos zajímavého napsat,
j ... , , . i ;ale ne a ne. No vsak počkejte, az
meli. Okno jsem zdvihl, vlezl do ku- . \ ^ , ' ' .
chyně a již podávám misu s koláči, "fs vfmoun(a tu voínu;.pak
první jsem ale jedl sám. Ogaři brali lltovat' "41ste nasnetěšili, dokud
~~ . ... .... . . • _ .. . i- xr , w jste nas meh v tom B. K. Jo a ta sa-
a jedli. Vsxhni jsme ztichli. V tom ..... , , „ ,
uslyším tato slova: Kteří jste to ta-i™* beclacka f toho New Yorku s
dy. vy nezdvořilá, všecky vás postři- lt0" ^procentní medecinou ze pn-
lám! Ten hospodář přišel domů od tam kde'e Prohlb'ce
vat za cukr. Jo ono o tu prohibici
odcházeli jsme. Šli jsme kolem ku-
chyně. Já povídám: ogaři, počkejte,
já se přesvědčím, zdali okno do ku-
svého rentýře, slyšel ten rámus a
zůstal pod oknem státi. Ogaři se
rozprchli jak koroptve. A rány boží,
já v kuchyni. Nevím podnes jak
jsem vyskočil tím oknem ven a pak
dále u kribu přeskočil tu dřevěnou nepujdou aneb hlavovou dan $1.75
nouze asi nebude, neb ti prohibiční
tlučhubové už zde začínají. Mužské
hlasy jsou při vojsku, no a ženské už
se nechají přemluvit, neb k volbě
šesti střevu ni bránu.
No tak dnes ukončím a zůstávám
váš, třebas v těch zalátaných kalho-
tech, Val. Kopecký.
V
nezaplatily. A tož prohibice v Texas
bude brzo na krku. No ono těch
mravokárců je všude na čerty. Ale
tam kde se vedou ty neivětši neřesti,
to nevidí. A co prohibice přináší?
Jen tu největší neplechu. Známe to.
Ty tlučhuby, co by měli zařadit k
vojsku, nechají je volně tu prohibi-
Milá chaso B. K.!
Tož už jsme z těch nebeských vý-
šin doma. Víte, myslel jsem, že udě- ..... T .. . ... .
lám nějaký "dýl" na tom Vergel- ci vdakat. Jo s tím cukrem lid oby-
villu, když ta pí. Filomena si vzala potiz nebude mít, neb co se
toho Jakuba, ale kdežpak. inekten narva1' do rfdla anovin; **
Tož jsem vynašel, že na usedlosti 1 ^°.sl ne,c° ^P11 ale ll
pí. F. R. B. jest vrtací právo zadáno,! yelkozvanilove. ti to nějak ucachru-
dolovací právo jest nevýnosné a ku> a 1 41 buTtleSan cukr od "lch
tací právo ještě jak tak, ale jest v dostanou. Jo my na farmach budem
tom holt - chlup. Ono to není jen Presovatf cukrol na cukr. Jo az toz
jet a koupit zajíce v měchu. Tož, «am pisté castejc z toho vzdáleného
' New Yorku do B. K. Z toho si nic
nedělejte, že Vám ti mravokárci v té
jsem si vzal měsíční prázdniny, já-
řku prozkoumat vše, když už má ... .. ... . . . .. .. .
člověk učinit nějaké oběti, tož ať to redakci neotlskl1 Písen 0 «'*>le "
zp to stoií ice' 0 Ja nevim Pr°č' nek když to
Z?NUŽS ubytoval jsem se v Cactus' zpívat v českém rozhlase a
hotelu na opuštěné rancho, kdež jen | hrat "a gramofonových deskách,
starý Mexikán ve dvoraně opuštěné tožPročby to nemohli otisknout v
'staré budovy měl své zařízení, nu aiB-K-?naslouchám v pul dvana-
tak jsem se dozvěděl všelicos o u- každou noc česky rozhlas, který
J , f XTin mi 1 HAHmtr f r> m to CnhflMOnrO-
sedlosti, kdež pí. Filomena zůstavala
nežli si vzala pana Jakuba, kterýž
přišel záhadně do oněch končin. No
a sama přiznává, že je jako pobou-
chaný pytlem, že ho musí pořád va-
čovat. To mi ten starý Mexikán sám
povídal, že to jest nějaký podivín.
trvá půl hodiny, tam ze Schenecta-
dy, N. Y., stanice WGEA a WGEO,
meg. 9.53 a meg. 9.55 short wave
band. A tak několik nocí tam zpíva-
li jak von Papen, německý vyslanec
v Turecku lítal po parku v podvle
kačkách a jiné šaškoviny. Jo a také
IM ale - nechám toho, neb ono to někdy naslouchám rozhlas českoslo
pomalu z pí. F R. B. vyleze, a pak žensky z Boston> Mass- Po P°lednl
naše ctěné shromáždění pravých! ^ minut do 3 hodin, někdy 15 minut
bečláků uvidí, co se z toho vyklube. do ctyrech- stanice WRUL, meg.
Hlavní věc jest, že z nás několik již U-TO sta°rt wave band. Jest 1 někdo
F K B se skrývá. A'Vlte kde chytit česky rozhlas, popis-
víme, co za pi
tak pí. F., toho Kubu trejnujte, víte,
Kuba každý potřebuje někoho, aby
ho pamatoval.
Tož naše švícko z Ennis jaksi ne-
mohl toho Vincka Perendu minout.
Škoda, že Vincek tak málo náš B.
K. navštěvuje. — Ono za jedno se| . .... *
mu nedivím, nemá kdy, a pak dru- j ™vano do Německa. Jine zeme, Ja-
hé, že asi v prázdných chvílích si ko Polsko a jiné ještě malují ale Če-
rád přehlédne události světové. choslovaky ne Jo ono jen si precist
Ale jak náš p. Vytopil se odvolává v Amerikánu od kolummstky Vlasty
na p. K. Lažnovského, že on ví, že u Vrázové ze dne 13. dubna v Amen-
vojska staré rakouské ármády ševci kanu. A pak od kolumnistky Doro-
byli hodně zdělaní, - božínku, pan[ thy Thompsonove, co pisi o tech na-
K. Lažnovský musel být asi taky, šich obchodních tachrarich. Jo a toz
ševcem neb když spravoval ten se zazlívalo ruskému Josefu Stalino-
kramflek své paní, tož to se ví, že.vi. že čistil. Jo, dnes slovanské Ru-
nemohl býti proti. Ale tohle bych já'sk° se obdivuje, jen jestli to potrvá
nedovolil ve své dílně žádnému. Tak 1 P° va!ce- Jo a eo je s našimi ko-
ač neznám p. K. Lažnovského osob-! lumnisty p^ Jos. Havlickem z Okla-
ně, tak musí býti také ze šefeovské homy a p. E. Bažantem z West, Tex.
rodiny, ono vidím, že ani p. Vytopil T°z Jaksi přestali stratégovat
^ T« n 4-nlr 4-rtvi ví n f nvn r l/n TO í"
te stručně v Čechoslováku neb Věst-
níku stanici a jestli broadcast neb
short wave band, za což předem dík.
Jo ono je to vše pěkné naslouchat,
ale netěší mě, že naše Českosloven-
ská republika se víc na válečných
mapách nemaluje, ale je to už zará-
neví kolik druhů ševců jest. Zapo-1
Jo a tak ten náš braťko zámečník
měl na odrůdu ševců skalních. A Vincek Perenda z Brumstyku vzal si
podle práce p. K. Lažnovského asi, ty ševce do prače. No vsak jemu ten
náleží k odrůdě skalních ševců. To mistr obuvnicky z Ennis slibuje kun
já vím, neb jsem s těmi dratvičkama |oka- Jo ale °f° ku" oka
měl časté slovní potyčky, když jsem Jen ti co mají "fiat foot
a takové
k vojsku neberou. Jo ono ševcem být
taky vojákoval, a to nebylo jenom v i v , .
jednom místě. A tak tvrzení pp. jak j vezme nerv a učeni to je pravda. To
Vytopila tak i K. Lažnovského, že. kdyz Jsem byl ve Vídni, tak tam po
ševci u rakouské armády byli něco slal mistr ševcovsky ucne na nakup
na trh, jako nakoupit zeleniny a ji-
vejš, se nezakládá na pravdě, neb
sám vím, že je vždy dávali tam, aby
vyšší hodnostáři je neuviděli. Víte,
ševci mají výřečnost, jest to jejich
nebeský dar, a proto toho namelou
hromadu.
Nu ale to se ví, všichni nemůžeme
býti ševci, a zase učiteli anebo ad-
vokáty. Ale vsadím se, že ani pan
Vytopil neví jak a z čeho povstal
první švec.
Tož se oteplilo, taky zapršelo, ale
asi všude jsou letos úrody zpozděné.
Viděl jsem ve středním Texasu kor-
ný terpve ven, neb o dvou lístkách.
Nu a tam když nenasadí kornu v ú-
ných kuchyňských věcí. A tož tam
ten ševcovský učeň se sešel s učněm
krejčím. Jo ono od dávných časů
krej*i a ševci byli kamarádi. Jo a
tak ti učni na tom tržišti vymysleli
kočičinu. Byly tam totiž želené kru-
hy zapravené v cementových slou-
pech k uvázaní koni, co dováželi
zboží na trh. A tak ten učeň krejčí
chytl se obouma rukama za tu
kroužku a zapřel se nohama a kři-
čel: Musí ven! Ven musí! Jo a tak
lidé co na trhu byli šli se dívat, co ti
kluci tam morduií. Též i několik po-
licajtů se šlo podívat. A tak až těch
noru, pak pozdní není jistá pro hor-1 diváků tam bylo hodně, tak převzal
ké červnové větry. Ovse a pšenice i tu železnou kroužku ten ševcovský
severozápadního Texasu jsou pryč.!uěeň. A též se zapřel jednou nohou
Místy zapršelo, ale místy nezaprše-!a druhou nadzdvihoval a volal: teď
lo by došla vláha k vláze. No, ono|Půíde ale ven, musí ven! A při tom
vše může ještě dobře dopadnout, jen
aby jsme vyhráli.
Taky jsem jel přes Fredericksburg,
rodiště našeho admirála Niemitze.
Proč mě více zajímají města a
krajina v severozápadním a střed-
ním Texasu? Jest, že mi to připo-
mene můj mladý věk, který jsem
strávil ve střední Evropě, kdež oko
uvyklo na scenerie terénu horského
a vlnitého, kdež města a dědiny ča-
sto jako vlaštovčí hnízda přilepena
v úbočí hor, a pak jako na dně pán-
ve v prolaklině, anebo na vysoké
planině náhorní jsou vystavena. A
to se člověku jeví i v severozápad-
ním a středním Texasu. Ba jak chu-
ďas si posteskne, že nemůže tuhle
vyšla rána a učeň ševcovský zvolal:
je ven, pět korun mně zůstane v
kapse, jinak bych je musel dát lé-
kaři. A tak diváci se dali do chech-
totu, ten ševcovský kluk má pravdu.
Jo i policajti přikyvovali hlavami,
jo prý saframentští ševci.
Jo a tož před páru dní se tu v zá-
padním Texasu objevil ten puškař
Vincek Perenda z toho Brumštyku i
s tím staff sergeantem, a tož že je-
dou na inšpekci po vojenských cam-
pech prohlížet u pušek spouště či
kladívka a u aeroplánů vrtule a ji-
né vojenské tajnosti, co spadají pod
zámečnictví. Jo a tož při tom že na-
vštíví i ty bečláky z toho B. K. Jo a
tak mě našel, ale jeli jsme i za Be-
dřichem Sochou. Ale nebyj doma a
lali. Když pokus se nám nezdařil, novou vlast si prohlédnout, jako to jeho soused nám pravil, že se Bedři-
chovi polámalo kolečko na flancá-
ku či sazeči mašině a že to jel spra-
vovat a mastit do San Angelo. Jo a
tož ten staff sergeant praví V. Pe-
rendovi, že by chtěl se podívat ně-
kterému tomu bečiaku jak kuchti.
A tož Vincek navrhl mé. Ja pravím,
vždyť nemam grocerie doma. No že
to nakoupíme, a tak se i stalo. Vešli
isme do štoru a u dveří Perenda vy-
bral dvě velké hlávky zelí, též ty ta-
lia nské makaróny, nudle, maso a
I rýži. Jo a tož přijeda domů ten Vin-
I cek se pustil do kuchtěni, nadělal i
j ty ruské holoubky, taliánské prasko-
! krky a polské lamořeze, ale tož do
všeho dával zelí z těch hlávek, ač
jemu pravím: zeli ne velí a zelnice
ne velice. Jo ale až jsme zasedli ku
stolu, to bylo žrádýlko. No však i ten
staff sergeant se olizoval a pravil
V. Perendovi, že on nepatři pušky
prohlížet, ale za kuchaře do kuchy-
ně vojenské. Jo však jsme si vzpo-
ra ěl> i na ty bečlácké dcerky i na tu
tam samotáiku v tom Illinois, co
dala ten návod na to zelí, i na paní
M. Paulovou z Fort Worth, co dala
j návod na ty makaróny a holoubky.
I No tož dik vám všem za ty labužni-
ické návody. Jo a tož vy bečlácké
| dcerky, i vy pani dopisovatelky, dá-
Ivejle nám více těch návodů na to
kuchtěni i na kapustu, kedluby a ji-
né traviny, neb Vincek Perenda tvr-
dí, že to obsahuje všechny vitaminy,
A, B, C i D. Jo prý i slepice ze zele-
ného nese pěkně žluté vejce. No
však víte dcerky bečlácké, až nás po
té registraci kdesi zašantročí, aby
jsme uměli něco ukuchtit, třeba i tu
japonskou rýži. No je to trochu žert,
ale i pravda skutečná se může stát.
Jo a tak letos tu máme jaksi su-
cho. ne a ne pršet. Ono trochu za-
pršelo, ale je toho málo. Tak vás
všechny zdravím a neochabujte ně-
co zábavného napsat, též i ty návo-
dy na rozličná bez cukru jídla. No
a ty Vincku Perendo těš se na ty
křivé podpatky a kuří oka, neb u
těch ševců jsi sí vylil ocet. Zdra-
vím, Paul Filip.
V
West, Texas.
Ctěná redakce Čechoslováka a
milý předsedo B. K.! — Již zase pá-
ru řádků. V posledním čísle kdyby
ne paní Filomyiy; a mně, tak by ani
B. K. nebyl v Čechoslováku. Je to
zvláštní náhoda, že jsme se tak sa-
mí dva sešli v B. K. Kdyby byl člo-
věk pověrčivý, byl by si myslel, že to
něco znamená. Nyní -děkuji Vám
paní Filomeno za zmínku a že jste
ráda, že jsem se uzdravil a ráda mé
dopisy čtete. Co jsem se minulou so-
botu sešel s mnoha krajany, jedni si
chválili v tom minulém dopisu to
první o tom hromu, však jiné zase
zajímalo to poslední, a tak jsem vy-
hovtl všem. Také jsem na krátkou
dobu navštívil mého dobrého přítele
Louis Horsáka. Vyprávěl mně, že má
všechny syny najednou doma, o-
všem všichni dovední kováři, a že se
navzájem škádlí, který to umí nej-
lépe. Pan otec z nich má velkou ra-
dost, že všichni se výborně vyučili
jeho oblibenému řemeslu. Kde kte-
rý je a čím je v armádě strýce Sama,
jsem se za tu krátkou dobu nedo-
zvěděl. Tak přeji jemu té radosti a
spokojenosti z celého srdce. Když
mně toho nebylo dopřáno, alespoň
nechť se jiný těší ze svého ovoce.
Moji dva synové jsou v armádě
Spoj. Států. Starší již vyslouží dru-
hou lhůtu a je v Kalifornii, mladší
byl na Havajských ostrovech v Ho-
nolulu, kde je nyní nevím.
Nyní jsem nabyl úplného
zdraví. V té nemoci jsem ztratil
16 liber a nyní jsem 18 dostal na-
zpět, takže zase vážím 188 liber. Prá-
ce tesařské mám víc než zmohu,
protože dělám lacino a dobře, tedy
dvakrát poctivé. Všichni co pro né
dělám mně mají rádi. Já ještě ni-
kdy nehledal práci, oni přijdou sa-
mi.
Nyní, aby se to moc neprotáhlo,
milým čtenářům a spanilým čtenář-
kám chci vypsat jednu příhodu, což
si nemohu ještě dnes vysvětlit. Je to
vše doslovně pravda. Bylo to někdy
v lednu 1897, tehdy mně bylo 14 let.
(Já musím počítat leta, proto že
jsem narozen v létě). Před večerem
jsme si přichystali lucernu, na jed-
nu stranu připevnili tlustý papír, a-
by nás zastínil, na vidle si namotali
drát a po večeři, totiž jak bylo tma,
šli do pastru na strnady (filáky).
Joe Juřiček šel s námi. Byli jsme tři,
Joe Juřiček držel lucernu a šli po-
zorně, tiše a pomdlu. Jakmile jsme
strnady našli, on jim opřel světlo do
očí a já vzadu se ze tmy náhle vy-
nořil a v zápětí jednoho šlehnul vi-
dlemi, ten zapísknul a bylo po něm.
Tak jsme jich jen tolik zabili co
jsme snědli a to jsme šli jen jednou
za dva týdny, někdy, ani to ne, neb
nebyl k tomu příhodný čas, muselo
být pod mrakem, bezvětří a ne moc
zima. Pastru bylo asi 100 akrů, a my
se dostali až k severozápadnímu ro-
hu od nás, tedy jsme si rozdělili str-
nady, on 8 a my také, a dáme se na
zpáteční pochod rovnou domů, na-
příč jihovýchodním směrem. Ujde-
me asi 350 kroků, myslíme že jsme
již v půli pastru, když tu se objeví
ten samý roh, neb byl u toho rohu
malý stromek. Po celou dobu jsme
se neotočili. Kamarádi již dostávali
strach, ale já jsem nevěděl co je
strach, pravím: já jdu v předu a vy
capejte za mnou. Tak si zaměřím
rovnou směrem k domovu. Musím
podotknout, že jsme ten roh dobře
znali a die toho věděli, kde se nale-
za náš domov, tedy jsme byli zase
asi taK daleko, pra.nn: ale teď jde-
me dobře a vy již měli strach. Udě-
láme jesté 20 Kroku a k našemu zdě-
šeni zase byli v tom samém rohu s
tím stromkem. Muj mladší bratr již
natahoval moldánky a Juřiíkovi ta-
ky nebylo do smíchu, (on byl jen asi
0 12—13 dní starší mne), ale ja se
tomu smál až jsem se shýbal, ale
všeho do času. Na západě se počaio
blýskat, tedy jsme se dali zase na
pochod, ale rychle než přijde dešť,
ale uběhneme zase tak daleko co
dříve, již i mně přešel smich, když
přicházíme zase k tomu samému ro-
hu. Tak co teď? pravim. Juřiček již
plačky: Však když stále ledaco vy-
nalézáš, vynalezni jak se dostat do-
mů. Já na to: a vite jak se dostane-
me jistě domů? Pújdem vedle samé-
ho drátu na východní stranu a ten-
to fenc vede přímo k ohradě co by-
dlí Američan, za ohradou así 10 kro-
ků je druhý roh, od toho rohu rov-
nou dolů na jih. A tak jsme šli, leč
stále se nám zdálo, že jdeme opač-
né, ale jak jsme byli u ohrady, jako
by nás pustil, již jsme byli za 15 fhi-
nut doma. Joe se ještě včas dostal
domů, když přišel veliký dešť a pak
severák, což se vše ráno proměnilo v
led. Však Juřiček vice na strnady
nešel a my do pastru také ne, jen do
cukrolového strniště. To bylo na
Brushy mezi Juřičky.
V příštím dopisu vám napíši o
jedné zelenině a její zázračné moci,
a ta musela být v onom pastru.
Nyni, ctěni čtenáři, pravim jen
čtenáři, poněvadž čtenář je co toto
čte, bez rozdílu zdali muž nebo že-
na, až když se chce trochu zalicho-
tit tomu něžnému stvoření, píše
spanilé čtenářky. Tak jednou se
Martinu Juřičkovi (hornímu) ztrá-
cela v kribě koma. Bylo to v zimě,
ale Martin měl podezřeni na toho
Američana, jenž bydlel na severní
straně, ten samý co jsme vedle šli z
toho bloudění. Oni se přistěhovali z
Tennessee a měli bídu. Daleko moc
nebyl, tak Martin mu nachystal ja-
kési dřevo nad dveře, ale ne moc
těžké, proto že nechtěl ho moc po-
ranit. Korný bylo plný krib. Ameri-
čan přišel až na třeti noc, nahnul se
do dveří stoje na venku a počne ru-
kama kornu hrabat blíže ku dve-
řím, na něco zavadí a v zápětí dře-
vo mu spadlo za krk. A tak nadáva-
je na Bohemíny pospíchal domů s
prázdným pytlem. Ale při konci to-
hoto dopisu seznáte, že musel slíbit
1 pomstu, však příležitost se na-
skytla až v březnu, když se Martino-
vi někde zatoulalo již velké tele.
Když všude hledali a nenašli, tak
pravil Martin Janovi, tomu samému,
co ho ten hrom polekal: Jdi ještě k
tomu Američanu a řekni mu tak po
anglicku, však já to budu psát po
moravsky: Viděls naše tele? A Jan
šel a stále sl to opakoval tou angli-
člnou, aby nezapoměl. Až přišel tam
(on šel pastrem), ten měl koně o-
kšírované a právě je spinal, proto
nechal bránu do pastru otevřenou.
Jan přistoupí blíže, pozdraví a v an-
gličině láme: Viděls naše tele? On
měl v ruce celokožený pletený bič
neboli tatar, pravili mu mulský, u-
káže ná bránu a praví: A ty vidíš tu
bránu? Jan tušil čertovinu, obrátil
se k němu zády a šel, když tu Ame- j
ričan ho dvakrát šlehnul tím tata-
rem tak pořádně, že Jan vyskočil a
na to vyletěl z braný do pastru a
tak hnal, že by možná i zajíce chy-
til, kdyby tam některý byl. Však po
té události celý týden nemohl se-
dět. Mnohokráte pravil mým rodi-
čům: Ale strýčku, to byly na kůži
klobásy, a tele příští den samo při-
šlo domů.
Milí čtenáři, zde vám podávám
báseň v mexické řeči k přeložení do
naší řeči. Jsem velice zvědav, mno-
ho-li našich krajanů umí mejdeky.
V příštím čísle to samé přeložím do
mateřštiny a budeme vidět, bude-li
to pasovat.
Si a tu ventana llega una paloma
Tratala con carino que es mi
persona:
Cuentala tus a mores bien de mi vida
Coronala de Filores que es cosa mia.
S úctou, Humorista Joe Zeťák.
-V
PŘEDPLAŤTE SI ČECHOSLOVÁKA
$2.00
V
Pro pohodlí dítěte.
"McGee'i Baby Elixír" jest při-
praven pro menší poruchy žaludku
a stolice, které jsou přiváděny ná-
sledkem požití moc nesprávných
potravin neb dočasného nadbytku
kyselin v žaludku. Láhev McOee'3
Baby Elixír stojí pouze 35c. — Old
Corner Druf Store, West, Texas, a
ve všech lékárnách. (2)
Čechoslováci nebezpeční i v bio-
grafech,
Londýn. (ČTK.) Z Prahy přichá-
zí zpráva, že "Česko-moravský fil-
mový svaz" vydal nařízení, vylepe-
né nyní ve všech biografech, podle
něhož není dovoleno vstupovati do
biografů za představení a odcházeti
před koncem promítání. Toto o-
patření bylo učiněno proto, že di-
váci úmyslně vstupovali do sálů
až po německých zprávách, zejmé-
na z fronty, nebo opouštěli biograf
ihned po ukončení hlavního filmu,
byly-li německé zprávy a propagač-
ní filmy zařazeny na konec před-
stavení.
V
Češi nesmějí studovat.
Londýn. (ČTK.) V Čechách by-
lo úředně oznámeno, že omezený
počet českých hochů bude připu-
štěn do německých veterinářských
škol a reálek, ale jakékoli jiné stu-
dijní obory jim budou uzavřeny.
Chtějí hochy germanisovat a za-
bránit jim, aby samostatně mysle-
•U.
rBI MARTIN L1NEN SUPPLY CO.
Martin System
Opatřujeme zástěrami, bílými ka-
DAty a ručníky v jakémkoliv počtu.
Toaletní potřeby úřadoven jeat
naše specialita.
1725 Franklin Are.,— Telefon SMI
A. C. HONE A, řlditel,
WACO, —TOU!
Ben J. Vanžura
POZEMKOVÉ JEDNATELSTVÍ
A PŮJČKY #
NOTÁŘSKÁ PRÁCE
Telefon, úřadovna: 78
Telefon, residence: 137
WEST, TEXAS (dz.)
GEO. E. KACÍŘ
právník,
West, Texai
V// ^
t/ Enjoy and Sěrvě
BOTTLřD IN
^BONO ICOPROOP
ALSO A VAILABL ■
IN 93 PROOP «UT
NOT BOTTLIO IN
BONO
Le Sage Company, Distributore,
Dallas, Texas.
MÁTE POTÍŽE
SE
ŽALUDKEM?
Pociťujete ztrátu chuti k jíd-
lu a těžkost na žaludku? Pakli
ano, učiňte to co činí sta jiných
lidí v Texasu.
Berte
SEVERÁS
BALZOL
U SVÉHO LÉKÁRNÍKA
"Ůhost 50c 85c
KDYBY LÉKÁRNÍK NEMĚL.
NEBERTE NAPODOBENIN A
OBJEDNEJTE PŘÍMO OD VÝ-
ROBCŮ
KDO JEDNOU SEVERŮV
BALZOL ZKUSIL, NEOHCE BEZ
NĚHO BÝTI!
W. F. SEVERA CO
CEDAR RAPIDS IOWA
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, August J. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 31, No. 17, Ed. 1 Friday, April 24, 1942, newspaper, April 24, 1942; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394127/m1/9/: accessed June 29, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.