Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 29, No. 37, Ed. 1 Friday, September 13, 1940 Page: 2 of 10
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
ČECHOSLOVÁK
V pátek, dne 13. záři 1940.
MARIE KYZLINKOVÁ:
SRDCE VZNEŠENÁ
ROMÁN
| vámi smím denné setkávati, že se sím pokusiti získati si pravdové a vážné, než aby mohl býti schopen povrch-
vaše přátelství — a snad později i lásku — nepoužiji nich, lehce přechodných citů. Láska k Miladě klíčila v
proti vám své skryté síly." j jeho srdci od dětství. Rostla s ním a byla silná již tehdy,
"A neslíbím-li?" když si Vláďa ještě ani neuvědomil, že se zmocnila jeho
"Pak se přece jen nezřeknu vaší společnosti a úplat- srdce. AI Vláďa byl z lidí, s nmiiž jediná láska jde ce-
ním na vás svůj vliv. Co je vám tedy milejší? Setkávati lým životem až ke hrobu ...
se se mnou dobrovolné, nebo "působením mé vůle na va-1 Paní Šímová nyní častěji upozornila svého muže na
še činy?" ! svou mateřskou opatrnosí a prozíravost, s níž vzdálila
Milada neodpovídala. Vyhlídka, že by se aspoň na čas Miladu z domu, aby se nezamilovala do mladého Buška
Milada v oné hrozné noci pochopila, že nikdy neodo-
lá démonickému vlivu Borise Orabova. Přesvědčila se,| svůdná. Bude-li se s ní Grabov setkávati jako každý ji
že Grabov ji ovládá hypnotickou silou své osoby a že
není v její moci odolati této strašlivé, přímo pekelné sí-
le.
•Poznal hned prvního večera, že má na mou bytost o-
nen hrozný hypnotický vliv. Proto byl tak sebevědomý
a drzý! A já — já — nešťastná se nyní mohu z jeho
spárů zachrániti jen smrtí."
Jen vzpomínka na rodiče Miladu chránila, že neusku-
tečnila svého hrozného úmyslu a že se ješté téže noci v
zoufalství nevrhla oknem — aby rázem skončila svá
nesnesitelná duševní muka.
V chaosu myšlenek vynořila se jí i úvaha, aby přece
jen se obrátila o pomoc na policii. Dnešní čin Borise
Grabova by byl zajisté dostatečným důvodem k jeho
zatčení. Ale ubohá dívka se přímo hrozila této možno-
sti. Má prozraditi strašné své tajemství? Má připustit!,
aby se Jejího neštěstí zmocnil tisk, Jenž by v této trage-
dii nešetřil Jejího studu a patrné ani jejího Jména? Má
. svým udáním poskytnouti vítané vzrušeni sensacechtí-
vému davu?
Milada cítila, že není schopna brániti se před Grabo-
vem tímto — patrné jediné možným — způsobem. A
třebaže myšlenku na smrt odmítala při vzpomínce na
vzdálené rodiče, chvěla se hrůzou, že konečné asi přece
jen Jí zůstane tato jediná možnost záchrany: "dobro-
volná smrt!"
Utěšila se ve svém zoufalství konečně slabou nadějí:
' j vybavila z démonického vlivu Grabovova, byla opravdu Její muž však pro tuto obezřelou péči starostlivé matky
■ svůdná. Bude-li se s ní Grabov setkávali iako každv ii- neměl vůbec porozumění. Vytýkal dokonce své ženě, že
ný, úplné jí lhostejný známý, snese již jeho společnost, zbytečně pohrdá mladým medikem.
Jejího přátelství, nebo dckonce snad její lásky, nedo- "Nepřál bych Miladě lepšího muže, opravdu!" řekl
sáhne však Grabov nikdy! | jednou ženě. "Čím je Vláďa dospělejší, tím více lituji,
"Smím však véřiti, že splníte své slovo? Že podlým že nemáme syna jako je on. Skoro ho Buškovům závi-
zpúsobem nezneužijete mé důvěry? Že se vaše oči ne-jdím."
změní opět v ony hrozné zbraně, jimiž mne ubíjíte? Da-
la jsem vám své slovo, že se usmrtím, zneužijete-li je-
šté jednou svého vlivu na mne tím hanebným způso-
bem jako včera. Slovu svému bych dostála a myslím, že
"To je hrozné," zvolala zděšeně pani Františka. "Ty
bys byl skutečné schopen zasnoubiti svou jedinou dceru
s hochem jen o dva roky starším jí! A pak by mohla
Milada hezky deset roků čekat, než by mohla býti že-
vám přece jen není lhostejno připraviti mne nepřímo o1 nou úplné chudého lékaře, jenž by se jen pomoci jejího
život." I věna mohl státi samostatným. Krásné by ses postaral o
"Ne, Milado, nebylo by mně to lhostejné," pravil váž- své jediné dítě, věru!"
ně Grabov. "Proto mně můžete klidné véřiti. Doufám,) "Deset let by Milada na Vláďu nemuslla čekat," řekl
že nyní, když zmizí váš hrozný strach před mým vlivem,! klidné pan Šíma. "Ostatně, mluvil jsem Jen všeobecně,
budete mé posuzovati mírněji. Chci, abyste se stala mou že bych si přál míti zetě stejného charakteru s Vláďou.
přítelkyní a snad si získám časem i vaši lásku." ! Ani ty nemůžeš zapříti, že je Vláďa znamenitý, hodný
Milada již chtěla neprozřetelné zvolati: "Té si nezí- hoch! Jeho chování je bezvadné, je ušlechtilý a čestný
skáte u mne nikdy!" Ale mlčela, aby Grabova zbytečné _ je jedním z nejpilnéjších a nejnadanějších studen-
nepodráždila. Uznávala, že jen mírnou cestou může nad tů. Zároveň té také musím upozorniti, že jsi zcela bez-
Borisem Grabovem zvítéziti. j důvodné proti němu zaujatá. Miladě prokázal svým do-
"Přijimáte tedy můj návrh, Milado? Na důkaz sou- máčím vyučováním službu, kterou mu nikdy liebudeme
hlasu mně podejte ruku." | moci úplně splatit."
Po prvé za jeho rozmluvy pohlédla Milada do černých "Ano, ty jsi byl vždy jeho přímluvčim a ochráncem. w . r ^
očí Borise Grabova. Hleděly na ni laskavé a klidně. Ale. Na štěstí svou opatrností jsem Miladu jistě zachránila kdy ho takto skleslého a zničeného neviděla . Jaká
přece jen velice váhavě podala dívka Grabovi svou pra- před hrozným osudem: aby se mně do toho "dokonalé- hrůza se na ně přivalila? Co ji čeká v nejbližší chvíli?
vícl. Nepřelhal ji Grabov? j ho" mladíka nezamilovala," pravila s úsměškem paní Milada — co je s Miladou?
snad nvni kdvž dosáhl svého ÚDlného vítězství nad ní Ale ^ strach byl zbytečný. Mladý muž stiskl její ru- Šímová. j "Milada nám psala, Fany", řekl chraptivým hlasem
řmad nyní, když dosáhl svého úplného vítězství nad ni, ku zcela tak jak0 každy jiny nah0dily známy. Jen tro- Pan Šíma povážlivě pokrčil rameny. ! šíma.
bude Boris G^ab°v ve své ct ža osti uspo ojen a nebu- hu silnéjší byl tento stisk ruky, ale Milada zůstala při "Nevím, nevím, bude-li tvé "bezpečnostní" opatřeni "Co — co psala, že mně to říkáš tímto způsobem?"
de Ji jiz pionasiedovati. | něm úplně klidnou. Věřila již, že Grabov svá slova mí- ' míti žádoucí účinek. Což kdyby se Milada zamilovala v vydechla uděšeně paní Františka.
ani tato slaba na -je se nesp ni a Dru ie o dne u važnč a byla mu v té chvíli skoro vděčna. Volněji Paříži do některého svého kolegy — třeba stejně chudé-j Šíma chvíli váhal. Ale pak sáhl do náprsní kapsy a
čekal Grabov v poledne na Miladu před Jídelnou kde vydech,a jakQ kdyby Sfi zbavila ohromné Uhy ( ^ a[e ng ^ a p0ctivéh0i jako je Vladimír?' vytáhl Miladin dopis.
obědvala. Zcela klidné ji pozdraví a pri tužil se k ni,| Grabov kráčel úplné klidně po jejím boku a snažil se, Nebo máš to na úpis, že se ti dcera bez tvého svolení "Chtěl jsem tl vše říci sám. Ale — nemám k tomu sil.
vila se v duchu, proč na ni muž tak vážně kyne hlavou
a proč ji naléhavě žádá, aby ihned přišla za nim do jeho
pokoje.
Odvázala si rychle kuchyňskou zástěru, dala několik
pokynů služce — a spěchala za mužem. Vyhlížel tak po-
divné, když pootevřenými dveřmi nahlédl do kuchyně.
Snad se mu nestalo něco nepříjemného?! Pod slovy
"něco nepříjemného" si paní Šímová dovedla předsta-
viti hlavně peněžní ztrátu. Větší "nepříjemnosti" pro-
zatím neznala. Měla se však v nejbližším okamžiku pře-
svédčiti, že jsou na světě "nepříjemnosti" mnohem hor-
ší peněžní ztráty....
Pan Šíma ji očekával na prahu svého pokoje. Poky-
nul jí, aby ho následovala a — zamkl za ni dveře. Do-
vedl ji pak do sousedního pokoje, aby byl jist, že ani
slůvko jejich rozmluvy nepronikne do předsíně.
Paní Šímová byla tímto počínáním svého muže úplně
zneklidněna. K čemu tolik opatrnosti, aby snad služka
nezaslechla, o čem spolu mluví?
"Go se děje? Proč se zamykáš?" pravila užasle. "Stalo
se něco?"
"Ano, stalo se něco, milá Fany," přisvědčil dutým hla-
sem Šíma. "Milada ..."
Paní Františka uchopila muže za ramena a zoufale
jím zatřásla.
"Mluv, mluv rychle! Milada — týká se tvá zpráva ji?
Je nemocná?"
"Uklidni se. Milada je zdravá — ale než ti řeknu vše,
radím ti, aby ses posadila. Má zpráva je opravdu hroz-
ná a div mne nezabila. Buď tedy připravena snésti těž-
kou ránu."
Zbledlá až po rty, skoro mechanicky paní Šímová se
svezla na pohovku. Uděšený zrak upírala neodvratně
na muže. Poznala na jeho očích, že dnes plakaly ... Ni-
nezamiluje?" čti.
Paní Šímová se zamračila. j sklesl pak těžce na pohovku vedle své ženy.
"Nemám o Miladu strachu. Však jí naleznu vhodného' panj Františka mu dceřin dopis z ruky téměř vyrvala.
; ženicha, nestarej se." j chvěla se vzrušením jako osikový list. Rychle, lačné
maje na rtech polo cynický, polo shovívavý úsměv. j jj up0u^ai Svým vyprávěním. Miladě se dokonce ny-
Milada se od nčho odvracela aby nepodlehala sile n- nezdá, jB tak strašný a zly 0d olloho osudného ve-
jeho pohledu a chrlila z ust preryvané, zoufalé trpké gjrku k(je ^o p0Znaia, po prvé na něho hleděla klidně
výčitky. _ . 1 a bez hrůzy.
^riltSik,ýnntknvnníp~ 1 Grabov vyprávěl o svém minulém životě, a tu ho "Myslíš?" usmál se ironicky Šíma. "Dnešní mládež je hltala první řádky dopisu. Ale když došla ašl k polovině
vHa2 'Sól Milada přerušila rozpačitými otazkami: "Řekněte mne, samostatná a ve věcech lásky se zcela dobře obejde bez druhé stránky, strašlivě vykřikla — a zvrátila se v be -
hoz j.ste se na mne vceia dopustil, paic vam prisanam, GraboVe, máte na každého tak silný vliv jako na mne? rady rodičů. Mám jen obavy, zdali jsi od Milady neod- vědomí do náručí svého muže.
",^„VařS.^° nV . 'V čem je vlastně ona vaše hrozná síla, jíž dovedete hy- vrátila malé nebezpečí tím, že jsi ji poslala vstříc ne- Šíma ztrnul ... Má zavolati služku? Má poslat! pro
1 1 ( hv vr.'m Iid(. npvřři]i9 T|) tj,t j.> j,, pnotisovati svou oběť? Jak jste této síly nabyl?" bezpečí mnohem horšímu. Milada je mladá, je nezkuše- lékaře? Ale snad se mu podaří vzkřísiti ženu bez ci^
Grabov se usmál. 'ná a nezná svět. Skoro lituji, že jsme ji poslali do cizí- nyní tak nevítané pomoci! V ložnici nalezl čpavek a
"Kdybych měl na každého člověka stejně silný vliv ny. Mohla by se snadno státi obětí některého dobro- kolínskou vodu. Třel ženě spánky, dal jí vdechovatí
jako na vás, byl bych za chvíli pánem světa, Milado, druha, když je nyní odkázána jen sama na sebe. Vládi čpavek a konečně se dočkal, že paní Františka otevřela
Jako není každá osoba vhodným mediem při spiritisti- Ses bála — a zatím může Milada padnouti do sítí vypo- opět oči.
ckých seancích, tak není každý stejně náchylný k hyp- čitavého darebáka. Nemá nikoho, kdo by ji chránil." | Její první pohled však padl na Miladin dopis. ZachvA-
nose. Jste vlastně teprve druhou osobou, která tak silně, "Milada je rozumná a mou zásluhou dobře vychová- la se a uděšeně pohlédla na muže.
Grabov. "Bojíte se, že by vám lidé nevěřili? Je totiž je
ješté dnes mnoho umíněných lidí, kteří nevěří v pohád- j
ky o hypnotlsmu. Dosti těžko byste je asi přesvědčila o
mé vině. A potom nesmíte zapomenout, drahoušku,
že mám možnost vaše obvinění prostě popřít. Jak mne
chcete usvědčit? Nikdo mne u vás v domě neviděl. Byl
jsem opatrný, abych se s nikým nesetkal. A tak bych
*,cela klidné prohlásil, že to byl někdo jiný, kdo k vám
včera večer vnikl. Na to, abyste se mně mstila, vůbec a-1
ni nemyslete, Milado. Jste má a budete má. Proč jste
tak svéhlavá, že mne nutíte, abych proti vám užil své
sily? Víte dobře, že se mně marné bráníte a že mně ne-
uniknete."
"Uniknu vám," zvolala se slzami v očích Milada. "Od-'
jedu ihned domů a doufám, že se s vámi v životě už ne-1
setkám. A po smrti též ne — protože jste vtělený ďábel
a skončíte mezi nejstrašnějšími vyvrheli lidstva." i
reagovala na můj vliv."
ná," řekla sebevědomě paní Šímová.
"Je — je to pravda? Nebo jsem měla hrozný sen?"
"Kdo byl tou první osobou?" nezdržela se Milada zvě-1 . "Ano, je rozumná," přisvědčil jí muž. "Na to také spo- tázala se ho v pochybách.
davé otázky. Ale tato otázka byla spiše výrazem soucitu léhám a věřím jí, že se nedopustí pošetilosti. Ale za dva1 "Ano, je to pravda, Fany" přisvědčil jí muž. "Hrozná*
než skutečné zvědavosti. j měsíce má se vrátit domů. Připomínám ti, že nedovolím, ale neúprosná pravda!"
"Rovněž dívka. Dokazuje to, že mají ženy mnohem aby jela po prázdninách zase do Paříže. Bude-Ji chtíti: Paní Šímová zoufale zalomila rukama — a pak se
slabší nervy než muži." j studovat dál, ať studuje v Praze. Do ciziny ji však už vrhla na prsa svého muže, očekávajíc od něho radu a
"Ubohá", vzdychla Milada z hloubi srdce tak upřím- nepustím. Máme jen ji a bez ní je tu smutno až běda.1 záchranu.
ně, že se Grabov nevrle zamračil. j Vdá-li se, zůstaneme pak zase sami. Je tedy škoda při-1 "Co si počneme? Ach — co jen si počneme?!" vzlykala
"Proč ubohá?" řekl pak tvrdě. "Měl jsem ji nějaký čas praviti se zbytečně o její společnost již nyní."
"Nejste příliš zdvořilá, Milado pokrčil rameny Gra- Mi]ada ne cQ . ]áska, pokud sj do
bov zapaluje si klidně c Baretu. "A klamete se, mysli- představit), soudím, že jen jednou v živo-
e ' že mně uniknete útěkem domu. Pojedu za vaml.|té se může ^ zamilovat vážné a opravdově. Pře-
chodné vzplanuti vášně nazýváte láskou. A zatím o sku
"Ovšem!" odpovídala váhavé paní Šímová. "Je mně
"A teď máte na čas "dokonce" rád mne!" řekla hoř-| po ní též smutno a byla bych nejraději, kdyby zůstala
dokonce rád!"
Místo, jaké mám zde, naleznu lehce v Praze též. Líbíte
se mně a nevzdám se vás."
"Ale Já vás opětně svým čestným slovem ujišťuji, že
se usmrtím, budete-li opakovati svůj včerejší zločin",
vybuchla Milada tak prudce, že se po nich ohlédlo ně-
kolik chodců. "Nezáleží mně po včerejšku na životě a
nebýtl myšlenky na zoufalství rodičů, nebyla bych pře-
žila dobrovolně dnešní noc."
tečné lásce nemáte ani zdání. Ale vaše slova pro mne
znamenají novou naději. Doufám totiž pevně, že vlast-
ně jsem též pouze takovou vaší pomíjející láskou. Ne-
chtěl byste se mé společnosti zříci dříve, než vás též o-
mrzím?"
"Nechtěl! Marně doufáte, že se mne tak brzo zbaví-
pravil posměšně Grabov. Rychle však změnil po-
..a i-iix j. . *i i' . , . . „. ,.. te," pravil posměšně Grabov. Rychle vsak změnil po-
A Příště vás ta myšlenka nebude chraniti podotkl m 1 mluvil ět klidně. snaáii se býti
cynicky Grabov, vyfukuje z ust cela oblaka cigaretové- * společníkem. Doprovodil ji až k do-
ho dýmu
i Miladě příjemným společníkem. Doprovodil ji
..xt i i i. . v.. .... , ,1T . .. . „J mu a klidně jí řekl, kde ji večer bude očekávati. Milada
"Ne! řekla břitce Milada. "I muka maji sve meze. i . J . ' . J . „ - „ ~,.Anc, *0 V1P
~ u , . , . , *!,„ . .,1 sice chtěla namitati, ze ma večer mnoho piace, ze ne-
Grabov poznal, že Milada nehrozí marně. Smrti by , , .... , . n,,M i. „mi.
.... J v ., . , . ... ! bude moci vyjiti, ale jediná věta mladěno Kusa ji umi-
mu mohla skutečně uniknouti a toho si nepřál. Líbila " JJ
se mu a bude se mu snad ještě dlouho líbiti! Nebylo by. ce„^; ... ,,. .... , „„ „huci* „P.
, .. "Pamatuite na svůi slib! A snažte se, aoyste jej ne-
lepe změniti taktiku? Užit místo našili vlídnosti a roz-1 J
. In ..no • . - zrušila, neboť pak bych i ja zrušil sve slovo.
tomllostl? On sam je přece krasavcem a dovedl na ze-1 přijdu tedy," svolila Milada.
ny působiti i svým půvabem osobním - ne pouze svou . P J přijdete sama, bez Anči Vávrové. Té sta-
skrytou snou již konečně nepodlehne kazdy tak snad- PQ a a mně
■ mně stačí ú-
" j1 ', , . , -..i ...i' plně společnost vaše," řekl kategoricky Grabov
Odhcdil nedokouřenou cigaretu a snažil se uchopiti 1 ť .
i ««A o nomucím
Miladu za ruku. Divka se však přímo povérečně bála
každého jeho dotyku. Uskočila — stále se odvracejíc, a-
by nepropadla opět démonické moci svého tyrana.
Hrůza, již jevil každý posunek studentky, nepůsobila v
této chvíli právě příznivě na marnivost Borise Grabova.
Pokořovala ho, že se Milada boji jeho pohledu i pouhé-
ho doteku jeho ruky. Spílal v duchu sám sobě, proč 'aa"u,u ^ mnli
, , . .... ... „ . ... , .. f ... skrvtou silou. Chci, abyste byla dobrovolné moji
nebyl prozíravější a proč neužil "pomalejší, ale jistejsi J
A — a nemusím se vás báti, přijdu-li sama?" kokta-
la rozpačitě Milada.
Grabov se hrozně zamračil.
"Dal jsem vám své slovo a dostojím mu, nedonutíte-
11 mne svým chováním k tomu, abych je zrušil. I já
mám svou hrdost a chci zvítěziti nad vaší nenávistí
svou láskou právě tak, jako jsem nad vámi zvítězil svou
ne
taktiky".
"Nevěřím, že bych nezískal jeji lásky," říkal si roz-
vážně. "Bohužel, svým rychlým, bezohledným útokem
jsem ji příliš poplašil. Snad se dá však vše ještě napra-
viti. Musím býti opatrnější, neb Milada je schopna mně
připraviti nepříjemné překvapení. Mohla by mne sku-
tečně udati na policii nebo by mohla spáchati sebe-
vraždu. Věřím ji, že nehrozí planě."
Tyto úvahy přispěly k tomu, že Grabov promluvil na
Miladu hlasem, jaký od něho dosud neslyšela. Mluvil
pokorně a kajícně, jako hříšník, uznávající svou velkou
winu.
"JSteodvracejte se, Milado. Nebojte se mne. Vyslechně-
te mne úplně klidně. Půjdete-li ochotně po mém boku,
nenechám na vás působiti svou skrytou sílu. Nechci, a-
bychom byli nepřáteli. Chci se s vámi smířit! a chci vás
pokorně poprositi, abyste mně odpustila."
"Vina, jaké jste se na mně dopustil vy, se neodpou-
ští", řekla tvrdě Milada.
"Proč jste nebyla mou dobrovolně? Proč jste mne při-
nutila, abych sl vás dobyl násilím?"
"Protože se vás hrozím a protože vás nenávidím,"
pravila důrazně dívka.
"Nemluvte se mnou tak příkře, Milado," řekl zkrou-
šeně Grabov. "Přiznávám se kajícně, že jsem sice vinen,
ale má vina je menší, než se domníváte."
"Nerozumím vám."
•'Mám vás rád, Milado. Z lásky k vám jsem se dopu-
stil svého činu. Neznáte lásky. Jinak byste věděla, že je
.schopna i největšího zločinu i nejvyšší obětavosti."
"Ale vaše láska, jak Jste dokázal, je schopna pouze
zločinu," trpce se usmála Milada.
"Obětavosti též, Milado. Chci vám to dokázat!"
"Vy?! Řekla bych, že vůbec nevíte, co je to oběta-
vost."
"Nepokořujte mne stále, Milado, jinak zapomenu na
všechny své dobré úmysly a budu k vám opět nemilo
z přinuceni.
Milada se sotva zdržela, aby hlasitě nevykřikla přímo
do tváře Borise Grabova: "Toho se nikdy, nikdy nedo-
čkáte!"
Ale opatrnost jí kázala, aby se jen nedůvěřivě, lehce
usmála.
"Tedy pamatujte na svůj slib," volal za ní Grabov,
když již zmizela v chodbě.
Spokojeně si zahvízdal, když se ubíral pak do kance-
láře. Nad Miladou mnohem snáze zvítězí mírností než
násilím. Užil věru nyní správné cesty a napraví svou
nepředloženou chybu, zaviněnou přílišnou nedočkavo-
sti, aby vábná kořist byla co nejdříve jeho. Neboť Gra-
bov nebyl tak zcela klidný, jak před chvílí Miladě tvr-
dil. Zmínka o tom, že dívka ho udá na policii, jim přece
jen silně otřásla.
A pak — Grabov nebyl sentimentálni snilek. Dovedl
si zjednati o Miladě podrobné informace. Věděl, že je
jedinou dcerou zámožných rodičů. Nebyl to pouze zá-
jem o rozkošnou dívku, co ho k ní tak silně vábilo. Měl
ji svým způsobem sice rád, líbila se mu, ale nezapomí-
nal ani na to, že je vlastně chudým mužem, živořícím
na podřízeném, špatně placeném místě — z něhož mů-
že býti dokonce každou chvíli vyhnán. Sňatek s Miladou
by ho zachránil — a nebyl by špatnou spekulaci.
X.
Pani Šímová žila nyní úplně spokojeně. Po Miladě se
jí sice silně stýskalo, ale milující mateřské srdce dove-
de pro dítě přinésti i těžké oběti. Snese již stesk, jen
když Miladě pobyt v cizině poslouží — a jen když Je
vzdálena hodně daleko od Vládi!
Z mladého Buška totiž během několika měsíců se stal
hezký, silný, vyspělý mladík. Jeho způsoby byly jemné
a ušlechtilé, takže se vůbec nepodobal mladým mužům
svého věku, kteří bývají hrubí a bezohlední. Nešťastná
— a stále stejně silná — láska k Miladě byla příčinou,
že Vláďa se tak velice lišil od svých kolegů. Hluboká
duševní bolest a stálé vzpomínky na Miladu ho neopou-
štěly. Byl sice — aspoň zevně — klidný, ale ve svých ci-
srdný", pravil důrazně Grabov. "Slibite-li mně, že se s tech k Miladě se nikterak nezměnil. Žil vždy příliš o-
doma. Ale .. . "
"Jaké "ale"?"
"Ale — Vláďa. Měl bys přece jen dáti Buškovům vý-
pověď."
"Ještě stále tě straší ta utkvělá myšlenka?" zlobil se
Šíma na ženu. "Kdybys hned měla pravdu, že by mezi
Vláďou a Miladou mohla vzniknouti láska — myslíš, že
bys tomu zabránila, když donutíš Buškovy, aby se vy-
stěhovali? Vláďa s Miladou se může stýkati i pak zcela
klidně, zvlášť, bude-li Milada dále studovati medicínu
zde v Praze. Nebuď pošetilou a pusť tyto nesmyslné ná-
pady z hlavy. Buškovi jsou hodní, poctiví lidé. Jak bych
jím vysvětlil, proč je vypovídám? A kam by šli, když je
dnes úplně nemožné, aby sehnali za přiměřených pod-
mínek byt? Věrně a spolehlivě nám po celá léta sloužili
a teď, když je o byty největší nouze, měl bych je vystě-
hovat na dlažbu?"
Paní Šímová tedy opět se svou žádostí nepochodila.
Umlňovala si však, že bude Miladu pečlivě střežiti a že
úplně zamezí všechny její styky s Vladimírem Buškem.
Milada ve svých dopisech již tak nadšeně nehoruje o
povolání, které si zvolila. Medicína se jí asi příliš nelíbí
a dosud se otevřeně k tomu nepřiznala asi jen proto, že
se ostýchala. Ale až přijede, bude istě snadnou úlohou
docíliti, aby Milada se zřekla nejen studia mediciny, ale
studií vůbec. Pak nadejde pravá doba pro uskutečnění
krásných plánů starostlivé matky. Jako nevěsta bude
Milada znamenitou partií — a sama také znamenitou
partii nalezne! Heslo: "Svůj k svému" při sňatku dcery
paní Šímové musí býti uplatněno v nejvýznamnějším
svém smyslu. A nejvýznamněj jsou zajisté majetkové
poměry obou snoubenců
Takto soudila paní Šímová a v duchu již hledala pro
dceru hodně zámožného, společensky vysoko postave-
ného ženicha. Probírala ve svých myšlenkách rodinné i
finanční poměry význačných — totiž hlavně jměním
význačných — pražských rodin a sestavovala si již se-
znam slibných ženichů, kteří by se jí zamlouvali. Bu-
dou-li se zamlouvati — vlastně aspoň jeden z nich — i
Miladě, tim si hlavu příliš nelámala. Milada poslechne
— a dobře pochodí! Matka má víc rozumu než dcera ....
Ale do těchto slibných úvah paní Šímové přišla náhle
strašlivá rána — působící jako úder blesku za jasného,
klidného dne
Milada psala . . . Psala tentokráte dlouhý dopis, na
němž na první pohled patrno, že nebyl napsán najed-
nou. Písmo bylo nestejné, místy sotva čitelné a na do-
pis kanuly asi co chvíle horké, bolestné slzy Miladiny ....
Doips obdržel Šíma v kanceláří. Na štěstí byl sám,
když osudný list četl. Chraptivý výkřik vydral se mu z
hrudi, když zvěděl hroznou zprávu Miladinu. Nemohl
dopis dočisti až do konce ... Před očima se mu zatmělo,
v hlavě mu hučelo a pokoušela se o něho mdloba ...
"Bože můj — pomoz — zachraň", mumlal bolestně,
"Není to pravda — nemůže to být pravda .. • Má dcera,
má drahá, jediná Milada ..."
V té chvíli Šíma sklonil hlavu na stůl a rozplakal se
křečovitým pláčem tvrdého muže, jenž od dětských let
nezaplakal . . . Jeho pláč se podobal hrozným stenům
raněného zvířete ... Jen nejstrašnější bolest a nejvyšší
zoufalství dovede z lidské hrudi vyrvati takové vzlyky,
jaké otřásaly celým tělem nešťastného otce.
Dlouho trvalo, než mohl Šíma dočisti dopis Miladin a
než se vzchopil tak dalece, aby mohl jiti domů. Neměl
sice daleko, leč nikdy se mu ten kousek cesty nezdál tak
dlouhý. Klopil oči, aby někdo ze známých nepoznal, že
před chvílí plakal. Bál se každého pohledu jako člověk
špatného svědomí.
Ale konečně přece jen se dostal domů šťastně. Ne-
setkal se s nikým, s kým by byl niicen se zastavitl...
Paní Šímová dovářela v kuchyni se služkou oběd a di-
křečovitě.
"Co si počneme? Musíme jeti ihned do Paříže za Mi-
ladou. Pomoc bude asi jen jediná: aby se s ní Boris Gra-
bov oženil!"
"Jakže?! Milada aby se provdala za ruského dobro-
druha? Za podezřelého člověka, který se jí zmocnil ná-
silím? Ne — k tomu nesmíme svoliti! Obrátíme se na
policii a dáme toho darebáka zatknouti!" křičela v hy-
sterické záchvatu paní Šímová.
"A Milada? A — a — její dítě?" namítal křečovité
sevřeným hlasem Šíma. "I když Milada dokáže, že pod-
lehla Grabovi jen ve stavu hypnosy — co nám pomůže,
bude-li Grabov potrestán? Milada se stane matkou ne-
manželského dítěte a jistě jí nikdo neuvěří, že je úplně
bez viny. Je to prostě strašné ..."
Šíma hlasitě zaúpěl a přitiskl ruce ke spánkům, v
nichž mu divoce bušila vzrušením rozbouřená krev.
"A je to opravdu možné, aby někdo mohl tak ovlád-
nouti vůli druhého člověka, jako Grabov ovládl Mila-
du?" tázala se nedůvěřivě paní Šímová. "Nevěřila jsem
nikdy pohádkám o spiritismu a o hypnotismu. Snad Mi-
lada chce omluviti tak podivným tvrzení svůj pokle-
sek?"
"Věřím Miladě," prohlásil vážně Šíma. "Věřím jí a
mám proto o ni strašné obavy, aby nespáchala sebe-
vraždu. Kéž se s ní ve zdraví shledáme! Musím jí ihned
poslati telegram. Pojedu do Paříže, a ty ovšem pojedeš '
se mnou, že ano?"
"Ano," přisvědčila paní Šímová a naklonila se k u-
chu svého muže, šeptajíc: "Nalezne se snad jiný pro-
středek, jak pomoci Miladě, nemyslíš? Nesmíme ztrá-
ceti hlavu a mysliti hned na nej horší prostředek: na
sňatek s Grabovem. Je jiný, lepší způsob pomoci."
Šíma se nechápavě zahleděl na ženu. Ta se k němu
naklonila ještě blíže a zašeptala mu do ucha několik
slov.
"Ne, k tomu nesvolím," odporoval důrazně Šíma. "Ne-
svěřím svou jedinou dceru pokoutní fušerce, aby ji buď
připravila o život, nebo o zdraví. A pomoc důvěryhod-
ného lékaře vyhledatl nesmíme, protože je to zákonem
zakázáno." -
"I tehdy, když Milada prokáže, že se má státi matkou,
jelikož byla vlastně znásilněna? V podobném případě
má zákon jistě nějaký dodatek a připouští výjmku."
"Mýlíš se. Zákon je jasný a nepřipouští podobného
zákroku, ani tehdy, byla-li žena znásilněna. Vím to ze
soudní síně, když jsem kdysi zasedal jako porotce. Dív-
ku, mlynářovu dceru, zámožnou, hodnou, vzdělanou a
jemnoil, přepadl jednou na cestě z města neznámý va-
gabund a znásilnil ji. Uprchl, a dívka, vědomá své nevi-
ny, podala na zločince trestní oznámení. Bezvýsledně.
Tulák prchl a četnictvo ho nenalezlo. Ale jeho zločin
měl děsné následky a vymstil se na nešťastné, nevinné
dívce. Ubohá se měla státi matkou. Matkou nemanžel-
ského dítěte mravně a patrně i tělesně zchátralého ne-
známého otce! Matkou dítěte, jež počala proti své vůli
a jež jistě jednou ponese známky hrozné degenerace
svého zploditele — alkoholika a zvrhlíka nej horšího
druhu.
Divka šla s rodiči k lékaři, avšak byla odmítnuta. Zá-
kon byl proti ní! Nepřiznal jí ani tolik nejprimitivněj-
šího lidského práva, aby si sama zvolila otce svého dí-
těte a aby se zbavila následků cizího zločinu.
Lidský úsudek byl pak proti ní — ač byla právě tak
čistá a nevinná jako před svým děsným dobrodruž-
stvím. Měla známost — ale její milenec jí vrátil slovo!
Byla konečně tak uštvána, že skočila pod jez u rodného
mlýna — ale vytáhli Ji a pak ji hlídali, aby svůj pokus
nemohla opakovati.
(Pokračováni.)
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, August J. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 29, No. 37, Ed. 1 Friday, September 13, 1940, newspaper, September 13, 1940; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394144/m1/2/?q=%22%22~1: accessed July 16, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.