Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 28, No. 45, Ed. 1 Friday, November 10, 1939 Page: 2 of 10
ten pages : ill. ; page 20 x 13 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Čechoslovák
V pátek, dne 10. listopadu 1939.
MARIE KYZLINKOVA:
DVĚ MATKY
ROMÁN
"Boženo, mám tě rád, že toho nelze vyjádřiti^ slovy,
řekl konečně. A timto doznáním byla dívka úplně opoje-
na. Nepřemítala, proč až dosud Stáňa své city před ni
lak úzkostné tajil. Stačilo ji vědomi, že je milována
mužem, jehož sama miluje. Zatočila se jí hlava zaviut-
ným, nesmírným štěstím.
"Stáňa mne má rád! Milý, drahý, jediný, šeptala si
vzrušené, přijímajíc jeho laskání, které ji omamovalo
až k mdlobě ...
A polibky Stáňovy stávaly se žhavými jako plameny.
Spalovaly ji svým žárem, ale citiia, že i smrt by byla v
Jeho náruči sladkou a krásnou.
Stáňovi bušila v tepnách krev jako v horecce. Mel do
Jem, že tato chvíle nebeské blaženosti je snem, z néhoz
se opět probudí k životu pustému a beznadějnému. Zmi-
zel pro něho i pro jeho drahou milenku pojem casu i o-
fcoli . . Vše pozbylo významu a důležitosti. .. Láska je
přemohla svou silou, před niž je člověk malým a nepa-
trným, před níž ustupuje i rozum a rozvaha.
Dva mladí, zdraví lidé v této situaci by vždy pozbyli
nadvlády nad sebou.
Jak mohli odolati, vábeni k sobě láskou, den ode dne
silnější?
Všechna jejich vůle, kterou dovedli za jiných okolno-
sti tak pevné ovládnouti své city, byla zlomena jako sla-
bá třtina.
Stali se bezmocnými... Šílený var krve strhl je v o-
pojný, závratný vír.
X.
Téhož dne, kdy Božena se Stelnercm a s Pánkem pod-
nikla výlet do hor, probudil se Born velice pozdě. Oba
chlapci byli s tetou Žofií na procházce. Když se továr-
ník ustrojil, přemítal, že by dnes byla nejvhodnějsi
chvíle k tomu, aby prohlédl pokoje paní Irmy.
Až dosud vždy mu v tom buď Stáňa nebo teta Žofie
""" ~ sotva
Zazvonil na Josefa a nařídil mu, aby se postaral o to,
aby pokoje jeho zemřelé paní byly uklizeny a vyvétra-
' ^Když pokojské vyřizoval Josef tento rozkaz, spráskla
udivené rukama. . - „
"Milostivá pani plukovníkova pnsne nakazala, ze se
v pokojích nesmi ničím ani pohnouti a před pánem
schovávala kliče, aby si nepřipomínal smrt sve pani. O-
bávala se, že by ho to velice vzrušilo. Chtěla, aby na pa-
mátku naší pani byly její pokoje ponechány tak, jak je
tehdy opustila. Paní plukovníková byla jista, ze se na-
šemu pánovi velice zavděčí. A vy najednou tvrdíte, ze
tam máme vše ukliditi jako jindy. Nevím, mam-li vas
poslechnouti. Bude snad lip, když počkáme, az přijde
pani plukovníková." . , „ . .
"Pán poručil, abyste tam ihned vse uklidili a jeho
rozkaz je zde přece nejzávažnéjším. Nakázal mne, a-
bych se o to postaral a doufám, že poslechnete.
Děvče pokrčilo rameny.
"Vidíte, Josefe, jak rychle se muži meni. Pan take uz
zapomíná, ač se zdálo, že je to nemožné. Ostatně, pani
továrníková ho peměla tak ráda. Myslela jinam, to my
víme lip než on, viďte?"
Poslední slova byla sotva slyšitelne zaseptana, ale Jo-
sef změřil dívku přísným pohledem.
"O mrtvých jen dobré! Ať vás nenapadne, podobným
způsobem o paní ještě jednou mluviti. Víte dobre. ze
nerozumím žertu a mohl bych se postarali o to, abyste
přišla o své pěkné a pohodlné místečko v Bornově do-
mě."
Pokojská se rozpačitě usmala.
"Vždyť jsem tak mnoho neřekla. Vy jste dnes zly,
staroušku. Ale už běžím, abych vyplnila pánův rozkaz.
Teta Žofie byla opravdu na výsost překvapena, když jsem az
zabránili, obávajíce se, aby se příliš nerozčilil a.
Znepokojen se Born přestrojil.
"Snad se jim něco nepřihodilo?" přemítal.
Byl nádherný, sluneční den.
Včerejší dešť podivuhodně osvěžil celou přírodu, jež
se zazelenala jako v plném létě. Hory vykoupané v rose
a sluneční záři, byly jasné a zdály se tak blízkými a leh-
ce dosažitelnými...
Born vyšel po snídani s dětmi do zahrady, ale byl ne-
klidný a stále pohlížel na hodinky.
Očekávaní přijeli až v poledne. Byli všichni bledí a
Božena se lehcs chvěla, ač slunce hřálo teple a příjem-
ně.
Když se všichni přestrojili a sešli se u oběda, začal
Steiner líčiti příhody minulého dne. Paní plukovníko-
vá inkvisitorským zrakem měřila pohrdlivě Boženu. Ale
její tvář se během řeči Steinerovy poněkud vyjasnila.
Profesor ji s Boženou usmířil trochu tím, že nezamlčel,
že jen na snažné prosby slečny Benešové se vydali na
cestu k nádraží.
"Bránil jsem se tomu a pan inženýr rovněž radil, a-
bychom zůstali až do rána v Schuesserbrunnu. Ale sleč-
na nás svými prosbami přinutila, že jsme nedbali ne-
bezpečí a pustili jsme se na zpáteční cestu. Přes to, že
byla strašná mlha, nezabloudil jsem a došli bychom až
na stanici, kdyby se za mnou pan Pankl se slečnou ne-
opozdili. Šel jsem stejnoměrně dále a neměl jsem ani
tušení, že zůstali vzdu. Mlha byla tak hustá, že každý
zvuk tlumila — a právě v těch místech byla cesta po-
kryta spadaným jehličím, takže jsem se nad tím nepo-
zastavil, že neslyším jejich kroků. Šli jsme stále skoro
mlčky, protože jsme býli všichni unaveni a bylo nutno
dávati pozor na cestu. Teprve po chvíli, když jsem se o-
hlédl, viděl jsem s ustrnutím, že jsem je ztratil. Křičel
-ž do ochraptění, ale marně. Šel jsem tedy zpět.
Ale došel jsem až na místo, kde jsem byl jist, že byli je-
nepotkal jsem jich. Nedaleko se cesty
že v husté mlze šli oba ne-
děla na Borna. ,nmrařenv a!nřavvm směrem. Vydal jsem se tedy touto cestou, ale
Ale s tím dnes mnoho nepořídila. Byl zamračeny a jlch/Byl jsem naprosto zoufalý. Poslední
nemluvný. . r,„ ' nii r.„flaj; hvio že se vrátili do Schuesserlbrunnu
"Přec Jen na něho působí opět vzP°™'lka j Vystoupil jse'm až tam, ačkoliv byla již úplná tma.
lou ženu," myslela si, pozorujíc nenapadne, Borna. _Jen ^^oup^l ^ ^ ^ když ge mně podařilo je
probuditi a otevřeli mně, ztmul jsem hrůzou, protože
obou pohřešovaných neviděli od té doby, co se mnou o-
dešli. Když hospodář slyšel, co se stalo, sám se nabídl,
e jg pújdemfe s pochodněmi hledati, ale naše námaha
ať nezapomíná, tiin lip pro mne! Kdyby se chtěl znovu
oženiti, byl by pro mne konec krásnému a bezstarostne-
! mu životu." . •
Born oba chlapce prudce objal, když se teta s ni
rátila. Nemyslel již na sebe a na své strašné zklamaní.
zacelenou ránu opět nérozjltřil. Dnes však nebyla teta | vrátila. Nemysleljizna" i byla bezvýslednou. V noci a v mlze bylo nemožno naléz-
—— " ..nuí A v krátké době odjedou Za sebe dovedl Irmě . i . ' . f t, vzpominka ti jejich stopy. Teprve k ránu, když mlha klesla, vydali
y - ' me se zas ven. Nikdo nepochopí, jake strasne, dlouhé
doma. Rovněž Stáni zde není. A v krátké době odjedou
všichni zpět do Vídně . . . Nemůže přec odjeti drive, po-
kud se nerozloučí s míi;ty, kde jeho drahá Irma travila
poslední dny svého života, netušíc, že nevrátí se zpět se
gvými drahými.
Born věděl, kde teta Žofie má uschovaný klice a st a-
etně je v jejím pokoji nalezl.
Srdce se mu sevřelo bolestí, když odmykal dvcie, ji-
miž paní Irma vyšla, aby se již nevrátila .. .
g, zatajeným dechem přestoupil práh jejího pokoje,
2 něhož vedly dveře do její ložnice. , • , I
Bylo zřejmo, že zde nebylo ničím hnuto. Na plochac 11
nábytku usadila se jemná vrstva prachu ... V budoiru j
pani Irmy na pohovce ležela rozevřená kniha, v niz asi i
posledního dne před svou smrtí četla ... , • - .
Born těžce usedl na pohovku a přitiskl svou tvar k
poduškám, z nichž vystupovala jemná vůně oblíbeného
parfumu pani Irmy ... Na jedné nalezl tmavý vlas sve
milované ženy. . . , .... .
Všechno, co po dlouhé týdny se snažil přehlušiti, vše-
chna bolest z Jeji náhlé smrti, vše to se probudilo y je-
ho nitru a otřáslo jeho vynuceným klidem, jako když
zkrocená šelma v návalu divokého stesku po volnosti
začne lomcovati mřížemi svého vězení.
Born sklonil hlavu pod tíží svého zármutku. Teprve
po dlouhé chvíli se opět vzchopil. Přistoupil ke klavíru,
na němž ležel sešit not, z nichž paní Irma mu hraia je-
ho milou skladbu večer před jeho odjezdem do Vidně.
Každý předmět, jehož se jeji ruka kdy dotýkala, byl mu
^Konečně usedl k jejímu psacímu stolku. Byla to spise
o/dobná přepychová hračka, než stůl pro praktickou po-
11 Born otevřel jeho desku, vykládanou perletí. Probíral
se zásuvkami, v nichž jeho žena uchovávala svou kore-
spondenci a něco šperků, které vzala s sebou na letni
byt.
hodiny to byly, než se rozednilo! Prohledali jsme bedli-
vě celé okolí, až jsme konečně našli jejich stopu. Odbo-
A v mysli začala se mu . o
na — Steinera. Ví, že není vinen, ale cítil hruzu preel
člověkem, který tak osudně zasáhl do jeho žiyota . . .
jakými podivnými cestami chodi lidsky z vot Bor | ^em a pak, když pozná-
,al o tom, jak ještě nedavnojyprayěl pam ir^.ci, ^ ^ se ^ vrátill aIe misto aby ŠU zpět
na hlavní křižovatku, dali se pěšinou, odbocujici k Er-
hardu. Pustili jsme se touto stezkou a došli jsme po ni
uvazovai « j— o ... - i!S
o lásce Steinerové k Boženě. A zatím jeho zena jiz teh
dy neměla jiné myšlenky, než na něhol Proto se tak
změnila, proto bývala tak popudlivá a nervosni.
"Bude nutno promluviti se Steinerem o tom. ze vím
pravdu," rozhodl posléze Born
k samotě, kde nalezli na štěstí přístřeší! Jejich hostitel
Erhardu, když jsme je
dům opustlti, protože bych nesnesl jeho přítomnosti, ac
dobře vím, že jednal správně."
Umínil si, že s profesorem promluví jeste dnes.
Ale odpoledne se přihnala prudká bouře, po niz se hu-
sté a vytrvale rozpršelo. Neklidně vyhlížel Born oknem,
jak ze zachmuřené oblohy se řinou celé spousty vody
• Naši turisti se dnes sotva vrátí zpět," rekl Born tetě
Žofii když ho volala k večeři. "Je strašna mlha a v te
nelze se vydati na cestu. Pošleme jim sice na nadrazi
povoz, ale jsem jist, že se vrátí zpět prázdny.
Po večeři teta odvedla hochy do ložnice a vratila se
/P"Tyto výlety slečny vychovatelky se Steinerem a s
Panklem se mně opravdu nezamlouvají a na tvém mis e
bych Je zakázala. Nehodí se pro učitelku dbající na svou
bezvadnou povést, celé dny blouditi po horách s mladý-
mi muži. Tvrdíš dokonce, že se dnes nemohou vratiti
zpět. Věděli však jistě, že bude změna počasí a mohli s
vydati na zpáteční cestu dříve. Přijedou-1 skutecne a
zítra, pak to bude svědčiti o nemistne volnosti nazon
slečny Benešové, a tu bych ti radila, abys ji raději pro-
pustil. Nemůže přece býti vhodnou vychovatelkou tvých
' dětí dívka tak málo dbalá slušnosti.
I "AlTtetinkoJaké máš staromodní předsudky! Slečna
Božena má nárok na dovolenou a protože nikoho nema,
Musí nyní opravdu můj I je právě vyprovázel na cestu k
konečně nalezli."
Born pozorně sledoval každé Steinerovo slovo a pak
vyžádají mnoho obětí.
toho. Byla hodnou ženou a matkou, pokud jeji mysl ne-
byla zastřena chorobnými city."
"Za sebe jsem ji odpustil. Její zpověď zabila však je-
diným rázem mou lásku. Ale za děti ji odpustiti nemo-
hu," řekl příkře Born. "Rozumí se samo sebou, že po-
mlčíme o příčině její smrti. Myslím, že kromě vás a
mne nikdo nemá tušení o pravdě."
Steiner rozpačitě se odmlčel.
"Proč neodpovídáte? Či jste byl tak nediskretním, že
jste vše prozradil?"
Profesor se uraženě vzpřímil.
"Pane továrníku, nemáte práva mluviti se mnou tím-
to tónem, prosím, abyste o tom nepochyboval, že v celé
záležitosti jsem se zachoval naprosto čestně. Tehdy v
Eisenerzu byla s námi slečna Benešová a uhodla, co se
přihodilo. Jen ona a já známe tajemství smrti vaší že-
ny. Pokládali jsme ovšem za samozřejmé, že se vám o
něm nikdy nezmíníme, aniž někomu jinému. Nebýti ne-
šťastného deníku, nikdy by toto tajemství nebylo zná-
mo ještě třetí osobě. Tím buďte jist. Po všem, co se sta-
lo, prosím vás, abych nyní mohl od vás odejiti. Vite
dnes pravdu a budete ve mně viděti vždy bezděčného
původce svého neštěstí. Nemám zde stejně více stání.
Slečna Benešová mne nikdy nevyslyší a hleděti na to,
jak ponenáhlu se v ní probouzí láska k jinému, je pro
mne strašnou mukou."
Born uchopil Steinerovu pravici.
"Odpusťte mně, příteli. Jsem k vám zlý a nesprave-
dlivý. Ale chápete, že včerejší den ve mně mnoho změ-
nil. Máte pravdu. Bude lip, když odejdete. Rozloučíme
se však jako přátelé. Slečně prozatím neříkejte, že vím
pravdu. Snad s ní o tom časem promluvím."
XI.
Se široce rozevřenýma očima ležela Božena ve svém
pokoji na divaně, ale nespala, ač se úsilovně snažila,
aby rozbouřené nervy uklidnila spánkem.
Znovu a znovu vracely se její myšlenky ke včerejší-
mu dni, — vlastně k jeho zakončení...
Co se s ni stalo? Jakým zázrakem se změnila celá její
bytost? Láska přišla do jejího života a otevřela ji bránu
poznání, před nimž se jí tajil dech bázní a úzkostí . . .
Chtěla by plakati a bolestně žalovati, chtěla by přivola-
ti zpět kouzlo, které až do včerejšího dne opřádalo její
mysl čarovnými vidinami . . .
Ale neměla slz, nenalézala slov . . .
Vždyť by byla zbabělou a pokryteckou, kdyby před-
stírala, že lituje toho, co se včera stalo!
Měla by býti dnes zoufalou kajícnici. Ale jak směšný-
mi a bezvýznamnými zdály se ji dnes všechny zákony
lidské morálky! Jak jsou lživé a zkreslené! ...
A život je přec tak zcela, zcela jiný! Nedá se spoutati
pravidlem, nedá se zavříti do oddělené, přesně ohrani-
čené přihrádky. Kypí skrytou, neznámou silou, hlásí se
o svá práva a v živelné moci konečně vybuchne, aby
strhl všechnu nicotnou teorii v prach . . .
Božena připomínala si každé Stáňovo slovo a opájela
se v duchu těmi vzpomínkami.
"Stáňo! Stáno!" zašeptala v slastné touze.
Věděla, že ji Stáňa má neskonale rád, ale na dně duše
cítila neurčité obavy o svou lásku. Proč byl Stáňa tak
že jste se všichni vrš
nemilosrdné. Každého roku si . ....
Budete míti poučení pro příště, abyste byla opatrnější
a abyste dbala rady zkušených horalů." , v
"Touto příhodou jest jen potvrzeno mé míněni, ze dá-
my by neměly podnikati těchto nebezpečných horských
výletů. Bylo vám asi trapno, když jste byla celou noc
nucena probdíti ve špinavé, nevětrané jizbě horské cha-
lupy. Dovedu si představiti, jak tam vše vyhlíží!" pokr-
čila pohrdlivě nosíkem pani Žofie. _ v
Obrátila se pak na Stáňu, aby jí podrobně vse vypia-
věl. Ale Stáňa byl roztržitý a zamyšlený. _
I Božena byla zamlklá a jen neochotně vypravela o
nebezpečném dobrodružství. Jakmile paní Žofie Poysta-
la omluvija se Božena a odešla do svého pokoje. Pankl
a Steiner chtěl následovati jejího příkladu, ale profe-
sora Born zadržel.
"Rád bych s vámi promluvil o důležité veci, pane pro-
fesore. Buďte tak laskva a pojďte se mnou do mého
pokoje."
Steiner poněkud udiven ho nasledoval
Born si vzpomněl, že jedna zásuvka má skryté oddě-
leni. Stiskl tajné pero a jeho zrakům objevila se pn-
hrádka, v níž bylo něco suchých alpských květin — a
úhledný sešitek. i,,,.** ™
Zvédavč rozevřel jeho listy a poznal, ze jsou husté po-
psány rukopisem jeho ženy.
"Co to? Psala si Irma snad deník, aniž by se mne
tom zmínila?" pomyslil si a dychtivě začal číst hustě po-
psané stránky. ... __
Nečetl však dlouho . . . Bolestne zaúpěni vydíalo se
mu ze sevřeného hrdla a ruce mu bezvládně klesly . .
Seděl chvili zdrcen děsnou, nenadálou ranou . . • raK
vlak vyskočil a jako šílenec pobíhal pokojem, stenaje,
jako když trpi strašnou fysickou bolesti.
-A ja ji měl rád nad všechno na světe! zalkal, potá-
ceje se pod hroznou tiži nenadálého objevu.
Pak se zas vrhl opět k psacímu stolku, aby dočetl svůj
ortel Hltal jednotlivá slova zázračnou rychlosti, ale
přec každé z nich vrývalo se mu palčivě a nesmazatel-
J 'Vani Irma svěřila deníku city, o nichž nesměla mlu-
viti a k nimž se nesměla veřejně přiznali.
Psala upřímně vše, co myslela. Deník by1 ji ventilem.,
kterým ulevovala své tajné bolesti a vasni. Klidné psa
Ja o tom, že Borna nikdy neměla ráda, pokladajic sňa-
tek s nim za nezbytný, aby nemusela se starati o svou
^Osv^lásce ke Steinerovi psala postupně tak, jak vzni-
kala Rozepisovala se o svých nadějích, ale stale ponu-
řeji vvstupovala před ni jistota, že Steiner ji nema rad.
Ředili stránky deníku byly psány v zrejmem roziu-
^Born se zraky hrůzou rozšířenými četl poslední jeji
Dle data, byly tylo řidk, napsaný v«er před
^■•Mú^Tony bez Tebe nemá pro mne život ceny. Za-
Muj iony é stále tak lhostejným a
vrhneš-li mne Ibudeš UM ^ muku ži-
a Tvá chladnost bude mou smrti.
Born i flc7-XVÍ" afho orálně pobouřeni Se
Rozuměl ted, všemu, ho dne řekla
iSLCvfv ™ a prohřátá. Nentob. ae nt hnlvatl.
ke komu by o prázdninách jela, používá svých vol
ných chvílí k tomu. aby poznala Alpy. Steiner i Pankl
jsou slušní a rozumní muži, s nimiž múze zcela bezp c
ně a bez obav pustiti se do hor. Bylo by baybarstvím od-
za-
chatě ve
ve chvíli opojné rozkoše, nevyzradil jí, čím zabývají se
jeho myšlenky, když bývá časem tak cynickým a — ne-
spokojeným.
"Jednou zvíš vše, má lásko. Musis mne slepe duvero-
vati a buď jista, že budeme šťastni. Mám tě rád a ty
máš ráda mne. Nestačí to k úplné životní blaženosti?"
A Božena tak lehce se dala přesvědčiti! Pokud by!
Stáňa s ní, neměly k ní přístupu její obavy. Ale nyní
vystupovaly vždy neodbytněji a určitěji. V několika
dnech odjedou do Vídně a Stáňa se vrátí do Kulířova.
Nalezli se jen proto, aby se opět rozloučili? Či dostojí
Stáňa své povinnosti a přivede ji svým rodičům Jako
svou ženu? Po včerejšku patří oba k sobě a nic na světě
je nesmí od sebe odtrhnouti. Jejich svazek neposvětil
sice kněz, ale je tím pevnější, že jej posvětila velká, ne-
konečná láska.
Tak zaplašovala Božena své obavy, malujíc si budouc-
nost po boku Stáňově čarovnými barvami.
Vtěchto úvahách konečně usnula a ve snu oblétaly
ji dále vidiny štěstí ...
Probudila se až k večeru. Rychle se umyla a upravila.
Když osaměli, pohlížel na neho Born_ I Vy"š^ pak"ven do zahrady, kde nalezla Steinera s chlap-
I Cl.
souditi Ji k tomu, aby na hory pohlížela jen s nasi
h'.^rS zaSntaU. že Je ,yehovatelk.„ , Jem-
né rodině, k níž má míti mnoho "hledu. Sam ■ «-
" se nehodí, aby přenocovala nekde v horské
společnosti dvou mladých mužů. Kdyby žila
umu, nestrpěla by ji po tomto dobrodružství ani hodi-
nu déle ve svém domě. Tím jsem jista. Byla vždy uz
kostně dbalou cti Bornova domu a mel by ses riditi je-
jim příkladem." ..
'«««■ °
"pm^vlíZa^TSaaem k nenn, obrátila, ale
pak se uklidnila, pokládajíc Bornovu zadost za vyraz
irho stálé bolesti a nezměrného stesku po zemřele zene.
J T^miň že jsem se tak nešetrně dotkla tvé bolesti, ac
T vzpomínka na Irmu tě stále jeste nesmíme
vím,
vzrušuje
nnšetilou nesmyslnou vášeň zaplatila
protože svou poscU . . é chvili mrt-
"STiSsťCuS*. " ■ «• •>* mr'-
se
va
cem. může býti om.-.—- - h
2e však jeho žena dovedl ° ■ matka
presto neehapa " anesvetna ^ ^ ^ ^ ,
X Slepeni kořil, akáaal ae býti bezcenným
, ... . linlns klidným. S hořkým usmes
kcBm°^!Un" SJni kapsy a aníž by se
ohlédl opustil pokoj
Venku zahrčel povoz a Born vysel ven aby se podi
val vraci-li se Steiner s Boženou a s Panklem.
' Áie jak předpokládal, nepřijel nikdo.
Teta Žofie rozhořčeně přijala tuto zprávu. _
"Přijedou tedy opravdu až zitra. Od slečny Benešove
jsem očekávala přec jen viíce taktu. Naduživa vsak pří-
liš tvé laskavosti. Měl bys jí připomenouti jeji povinno-
sti uoněkud důrazněji."
-Nechápu tvého hněvu, teto", řekl již rozmrzele Born.
-Jiti horskými cestami v této neproniknutelne mlze by
bvlo naprostým šílenstvím. Či by tvé puritánske svědo-
mí bylo klidnějším, kdyby se slečna Božena i se svými
průvodci někde zabila, jen aby nebyla nucena zustati v
horské chatě s mladými muži přes noc?!
Pani Žofie pokrčila jen bezmocně rameny a pozdiav,
imž se s Bornem loučila na "dobrou noc", znel velice
odměřeně a nemilostivě.
Bornovi však to bylo lhostejno. Odebral se sice do sve
ložnice, ale skoro celou noc nespal.
Vstal posléze a'začal opět čisti neblahý zápisník
Svítalo již, když dočetl a zamyšleně bolestne hledel
na poslední řádky své ženy.
Teprve nyní jsi pro mne mrtva, vzdychl, zavíraje
Ulehl opět a podařilo se mu usnouti tvrdým, těžkým
spánkem. Karel s Oskarem již dávno byli vzhůru a tise
přešlapovali za dveřmi, když se Born konečně probudil.
' "Tatíček dnes zaspal. Už je deset hodin a on je jeste
v posteli!" smál se Oskar, nahlížeje pootevřenými dveř-
mi do otcovy ložnice.
Born rychle vyskočil.
"Přijel již pan protesor se slečnou a s panem inžený-
rem?" tázal se dychtivě.
"Nepřijeli. Teta poslala na nádraží k vlaku povoz, ale
nepřijel nikdo."
Pak pomalu sáhl do náprsní kapsy a
m!lVÍS sp „ nfestěte si nejdříve tento deník, který I Oba hoši se k ní přitulili v zřejmém vzrušeni.
i sem nalezl ^čera" v pokojT své zemřelé paní." "Seleno, pan profesor nám odejde," žalovali tjce.
Steiner smrtelně zbledl a jen nerad a váhavě sáhl po "Přimluvte se, aby zůstal. Bude nam bez neho toa
ZáčeUÍkzatím co Born sledoval každé hnutí jeho tváře, ToeTna překvapeně a tázavě se podívala na Steinera
jež se ze zsinalé bledosti začala ponenáhlu měniti, až "Ano, je to pravda. Nenaříkejte, hoši, Pro ch apce se
no chvíli zahořela temným ruměncem. to nesluší. Svými vylevy smutku slečnu obtezujete. Ji
Kdvž Steiner dočetl, nebyl chvíli schopen slova. Jen La tom přece nezalezi odejdu-li, ci zustanu-li zde.^
jeho uděšené oči v němé otázce obrátily se na Borna, je- Poslední větu pronesl profesor s napadnym prizvu-
hož klid na něho působil zdrcujícím a strašným do- kem, takže Božena se rozpačitě odvratila.
hoz Kilo na neuu p "Neodpovídáte, slečno," řekl hořce Steiner. "Ale v ne-
Jmvěděl jste že smrt mé ženy nebyla náhodnou?" řekl kterých případech i mlčení je zřetelnou odpovědí."
konečně Born i "Budeme všichni litovati vašeho odchodu, pane pro ^
"Ano," zašeptal Steiner. „ . .
"Můžete mně říci vše, co se toho dne přihodilo mezi ještě změníte?" řekla klidné Božena.
vámi -v Irmou' Mluvte jen bez obav, vím, že nejste vi- "Nikoliv. Na tomto rozhodnuti nelze jiz ničeho mě -
něn že íste jednal jako čestný muž. Ze zápisků mé pa- U. Pan továrník již přijal mou výpověď a dovolil abych
ní je zřejmo, že jste se snažil odvrátiti ji od její šílene mohl odejiti ihned. Do Vidné se s vami jiz nevratirm
vášně Nemohu vám naprosto ničeho vytýkat! " Hoši odešli aatim stranou. Božena a roapaku vysvobo-
Steiner vyprávěl nyní Bornovi vše. dil Stáňa, kterého touha po ni vylakala z j P
"Nemusím vám snad dokazovati, že nemohu za to, co steiner s bolestí postřehl radostný záblesk v očích
se stalo. Kdybych tušil, jaká chorobná vášeň zachvátila I cjrahé dívky, když shlédla mladého inženýra
vaši paní, byl bych opustil váš dům dříve, pokud byla ^y za jeho vítala tímto pohledem! A
ještě naděje, že se paní Bornová vzpamatuje. Její c'Hpanici je stá.le zamračený a nemluvný, ač
ke mně byl spíše duševní poruchou, než láskou. O tomL tajemstvím, že Božena ho má ráda.
_jx: ! niiSfňn 7p huph hvl vnHpii 7.P.-1 ... _
ič mu nemůže
Pozoroval, že Stáňa by rád mluvil s Boženou o samo-
tě. Na chvíli pocítil záchvat zlomyslnosti a zmocnilo s
ho pokušení, aby tomu zabránil. Ale dobrá stránka jeno
povahy zvítězila nad malicherností. Zavolal k sobe ho-
chy a navrhl jim malou procházku do údolí.
Když Božena se Stánou osaměla, zadívala se něžně a
starostlivě do jeho drahých očí.
"Co je ti, Stáňo? Tvé oči jsou smutné. A přec bys měl
" mame
svědčí i Její smrt. Buďte ujištěn, že bych byl raději ze-
mřel sám, kdybych ji vám a vašim dětem mohl vrátiti.
Ale není v naší moci vzkřísiti mrtvé," končil své vyprá
vění Steiner.
Born se bolestně a trpce usmál.
"Irma mne nikdy nemilovala. Klidně se k tomu při-
znává, a já teprve nyní nahlížím, jakým jsem byl blou-
dem, když jsem věřil v jeji lásku. Muži mého rázu ne-
jsou stvořeni k tomu, aby byli milováni. Jsme jen trpě-
ni, jako nutný přívěšek nárokůplné ženy, jejíž každý býti dnes tak neskonale šťastným! Jsme svoji, mam
úsměv musíme platiti zlatem. Prodávají nám každou se rádi a nad toto vědomí není v životě většího stesti.
svou lichotku, každý okamžik rozkoše. Čím liší se tako- stáňa uchopil její ruce a zlíbal je, až na nich výško-
vé ženy od prostitutky? Vdala se za mne, ač jsem jí byl čily rudé skvrny.
spiše odporný, než sympatický. Prodala svou pěknou pa^ odvedl dívku až do nejvzdálenějšího kouta za
tvář a své tělo za trochu pohodli, šperků a hedvábných hrady, kde s ni usedl v malé besídce, zastřené žloutnou-
toalet." . čími listy divokého vina.
Zklamání a bolest činí vás příliš trpkým, namítali "yěříš mně Boženko že tě mám šíleně rád? Budeš
Steiner. "Kdybyste měl všechny rozumové sňatky na-1. tQ yždy věřiti) ať se stane cokoliv?" řekl Stáňa po-
zvati tak nepěkným jménem, co by pak zůstalo z man-K^ objimaje Boženu tak pevně, jakoby ji chtěl svý-
želstvi? Kolik snoubenců jde k oltáři opiavdu z čisté, o-1 pa^emj rozdrtiti. Jeho oči snažily se při tom pronik-
bapolné lásky? Vdává-li se žena, aby se zaopatřila, zeni ly a- Ra dnQ duše drahé ženy Dival se upřeně do
se muž pravidelně proto, aby získal věno, nebo kariéru.!.. .ejich hořicich láskou do těchto temných hlubin
Opravdu ideálních manželství je málo a není to vz y nad šerými ho vždy jímala sladká závrať.
jen žena, která se dle vašich slov "prodává .
"Máte sice pravdu, ale to je právě velice smutné, že z
manželství učinili lidé obchod. Proto je tolik nešťast-
ných manželství a mnohá z těch, která jsou pokládána
za šťastná, jsou jen lživým a nicotným pozlátkem. Ta-
kovým bylo manželství mé a teprve ženiny zápisky
mně ukázaly pravdu."
"Neodsuzujte však svou paní tak krutě. Nezaslouží (Pokračováni.)
/
"Ano, věřím ti, můj Stáňo. Jsem tvá a ty jsi můj. Ne
pouze dnes, zítra či za rok. Jsme svoji pro celý příští ži-
vot, ať krátký či dlouhý."
A Stáňa nejsa schopen slova, zasypal ji polibky žha-
vými jako plameny a opojnými jako dech cizokrajných,
nádherných květů ...
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, August J. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 28, No. 45, Ed. 1 Friday, November 10, 1939, newspaper, November 10, 1939; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394243/m1/2/: accessed July 8, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.