Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 30, No. 13, Ed. 1 Friday, March 28, 1941 Page: 2 of 10
ten pages : ill. ; page 20 x 13 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Čechoslovák
V pátek, dne 28. března 1941.
VLASTA PITTNEROVÁ:
V MYSLIVNĚ A V ZÁMEČKU
"Šel jsem lesem a poznal ránu ze své pušky. Běžel
jsem, Blesk kvapil přede mnou. Domýšlím se všeho, a
když Blesk Jelínka popadl, ušetřil mne, že jsem se ho
nemusil sám dotknouti. — Zpátky, Blesku, nazad! A
oni vstanou!" poroučel Zvolán psovi i písaři.
Ten vstal a sáhl si na krk.
"Nic se jim nestalo. Blesk neprokousl límec, ale po-
valil jich jako chlap. Mluvit s nima nebudu, flintu si
vezmu sám. Jdou zpět do zámečku, a až se vrátím, at
jich tam již nevidím. Právě přijel nový písař, hned
spakujou svoje věci a odjedou, nebo se dozví pan di-
rektor, co se tu dělo," hněvivě, ale nehlučně zahovořil
Zvolán, ukazuje rukou na pěšinu.
Jelínek se oprašoval, hledě bojácně na Bleška, ka-
ždý jeho pohyb pozorujícího.
Našel klobouk, oklepal jej a s úšklebkem v zrudlé lí-
ci beze slova odcházel, co mohl nejrychleji.
Anežka klesla na balvan a dala se do pláče.
Pušku pustila.
Zvolán zvedl pušku i košíček zvedl a přisednuv k
divče, pravil laskavé:
"Nepláčou, panno Anežko, ten chlapíček si takových
kousků dovolil již více a véru je dobře, že přijde z
krajiny."
"Tak jich sem přivolala tím výstřelem, jich!" zvo-
lala Anežka štkajíc.
"Byl bych sem došel. Ani sám nevím, co mi to na-
padlo jít sem na procházku, a bylo dobře, že jsem šel.
Nepláčou, panno, ten kluk za to nestojí," chlácholil
Zvolán Anežku.
"Ó, kdyby věděli, co si ten člověk dovolil mi říci!"
zvolala Anežka.
"Domýšlím se všeho. To jsou ti páni úředníci, mysli
si, že si mohou všecko dovolit. Ale již se uklidnějí, pan-
no, já jich doprovodím domů. Ale dříve se musejí úplně
upokojit, nejlépe, když doma nic neřeknou, o takové
věci je lépe nemluvit. Jdou, zavedu jich ke studánce;
tamhle pod tou skalkou, jež vypadá jako křídlo veli-
kánského ptáka, je studánka s dobrou vodou. Napi-
jou se a umyjou si očka a pak si odpočinou. Potom na-
trháme do košíčku malin, ty vysypané ať si snědí ptá-
ci, a půjdeme do myslivny."
Zvolán hovořil k Anežce jako k dítěti a ona šla vol-
né za ním ke studánce.
Umyla si oči a obličej, napila se ((Zvolán měl v kap-
se malý, plochý skleněný pohárek) a čerstvá, jako led
studená voda ji občerstvila.
Zvolán hodil pušku přes rameno, košíček dal nésti
Bleskoví, který držel ucho pozorně mezi zuby.
"Ty hodný pejsku," řekla Anežka, hladíc Ble.ska.
"Ten rozumí své věci. Praštil chlapíkem jako hni-
ličkou," usmál se Zvolán.
"Byl by v stavu potrhat člověka?" tázala se Anež-
ka.
"Třem chlapům fcych se s nim ubránil," řekl Svolán.
"Ale nyní vezmou, panno, ten košíček a budeme trhat
maliny. Dají čerstvé lupení na dno a trhají do košíčku,
já budu do té skleničky a budu vysejpavat, jac bude
plná."
"Snad by se neobtěžovali." Anežka se zarděla, be-
rouc košíček od psa.
"Rád jsem trhával maliny s paní tetou jako chlapec
a vmyslím se do té doby mládí. Jdou, pospíšíme si, a-
bychom brzy došli do myslivny Zvu se na večeři, pani
fořtová nebude litovat nějakého kuřátka a salát je snad
v zahradě," Zvolán hleděl Anežku obveselit.
Usmála se a řekla:
*1 vajíčka na salát od perliček, taková chutná, jsou
po ruce, i čerstvé máslo na chleba; bude nás těšit, když
nám dají tu čest."
"A co dostane Blesk?" usmíval se Zvolán.
"Ó, pejsánek hodný dostane mléko a chleba a ků-
stky. Emilek bude mít radost," již docela klidně pra-
vila Anežka. i
"Co že ho nevzaly s sebou?" ptal se Zvolán, vysypaje
plný pohárek malin do košíčku.
"Šel s panímámou na paseku za rybníkem. Tam vče-
ra ženské vyžinovaly a dnes Anče a hajná s dcerou
suří seno, zítra se vezme domů. To on jde s babič-
kou rád. Také tam za nimi asi přijde pantáta, vzali
mu s sebou svačinu," Anežka hovořila již volně jako
jindy.
Trhali maliny a záhy košíček byl plný. V malé chvil-
ce došli do myslivny, kde nebylo nikoho doma.
Zvolán vida, že je Anežka v rozpacích, řekl, že půjde
na paseku k rybníku, ať zatím Anežka schystá tu do-
brou večeří.
Hleděla za nim, až zašel mezi stromy, a pak chysta-
la večeři. Zabila tři kuřata a smažila je. Misku sa-
látu připravila, polila jej smetanou a pokryla čtvrtka-
mi na tvrdo uvařených vajec. Měla radost, že velké vej-
ce od perliček maji velké a oranžové žluté žloutky.
' ochutnají, z těch bude šťávy jako'ze zahradních. Snad
' se tam lidé opravdu bojí, že tam nechodí. A ostružin
tam také bude dost a dost, i ty letos zavaříme. U
! Milířské myslivny okolo málo rostly, a také, co tam
1 bylo, děti z dědiny otrhaly a snědly."
' Anežka tak horlivé hovořila, jako by se jednalo o věc
duležitou.
"Jak chceš," řekla paní a chystala se na lože.
Anežka dlouho neusnula. Trapný výjev s Jelínkem
ani ji více nezročiloval, jako spíše vzpomínka na Zvo-
lana a okolnost, že mu slíbila, že aspoň obden dojde
na "černou paseku". Že on jí pomůže trhat maliny a
že si budou spolu prohlížet tvary skal.
Plísnila se, že to matce zamlčela, a opět si řekla,
že vlastně učinila dobře.
A přes den šla tam s větším košíkem a hrnečkem na
sbírání, provázena Emilkem a Junou.
Zvolán došel, pomáhal, do myslivny však nechtěl ji-
ti, že až zase jindy.
Emilek ovšem vyprávěl babičce, kdo s nimi na pase-
ce byl a paní Adamcová sepnula ruce a v očích se jí
objevily slzy.
Kdyby to Pánbůh dal," zašeptala
"Ó,Bože, Bože, jak jsem nešťastná," zahořekovala
opět Netynka. "Jak jim to mám jenom povédít?"
"Domyslím se," řekla Anežka. "Čekaly asi, že pan
Jelínek bude psávat, že přijede, že bude mluvit o svat-
bě, a on o sobě nedává vědět."
"Ba tak! Již šestkráte Jsem mu psala, a on neod-
povídá. A včera zde byli páni ze zámku, jemnostpán
kontrolor a jemnostpán důchodní u správy, tak jsme
strojily s jemnostpaní tetou velké uctění. Já jsem mě-
la srdce jako v kleštích, nemohla jsem si dodat mysli,
abych se ptala na pana Jelínka. Poprosila jsem vzác-
nou paní tetu, aby nějak přivedla řeč, abych se něco
dozvěděla. Jak mi srdce tlouklo, nemohu ani povědět,
když vzácná paní teprv při kafíčku, jak dělává, při-
sedla ke stolu a zrovna se ptala, jak se asi vynachá-
zí pan forstšrajbr Jelínek. Já stála za pootevřenými
dveřmi v kuchyni. Páni se smáli, a že prý se má pan
forstšrajbr jako kohout v koši. Vzácná paní teta se
ráčila ptát, co to má být, a jemnostpán kontrolor řekl,
to že jako je všady zván, vítán a zdržován, kde je dce-
ra na vdaní, nebo vdaná panička, která se chce bavit,
když její starší pan manžel je v kanceláři. To se prý
tak má kohoutek, když si nemusí nic hledat k snědku
A opět přes den šla Anežka s Em.lkem na maliny. A-: a jen se mu nasype," vyprávěla Netynka.
však tu se vrátila dříve s nevelikou kořistí, ale za to
přivedla milé hosty. Se Zvolaném došla na paseku paní
"To jsou divné řeči," nevrle řekla Anežka.
"Ba divné. Neptají se, jak mi bylo. A pan Fuchs řekl,
teta a ráda přijala pozváni do myslivny. Řekla však, že (že bude pan Jelínek asi jako býval jeho pantáta, že
by se nechtěla mezi těmi smutnými skalami dlouho zdr- j se dovede včas oženit, a dobře oženit. Že takový pán
žet, zvláště k večeru ne. I prý s láskou i se ženitbou je samá spekulace. Ale než
A hned hlásila, aby upravili večeře ještě pro jed- se žení, že se prý poměje dobře na uctívání i na lásku,
noho hosta, že pro ně dojede pan Fuchs, že by její sta-, To řekli zase jemnortpáni ze zámku a pan Fuchs se
ré nohy nestačily. | smál na celé kolo a dobíral si mladého pána Málka,
"Vlastně přijedou dva. Pan praktikant Málek, náš no- že prý se červená a upejpá. Pan placmajstr řekl, že o
vý písař, přijede též," podotkl Zvolán. j takových věcech je lépe nemluvit a že pan Jelínek je
"Arciť. To se zdá být hodný hošík. Je u nás již prý záletník. A tu jemnostpán důchodní povídá, že
jako doma. Jelínek se ani moc neporoučel, byl nějak co prý dostává pan Jelínek psaníček, odsud z městečka
nadurdén, asi se nepoho Jl s Netynkou, moc mu asi pla j že prý mu kolik panen píše a on že si z psaníček dělá
kala při loučení a snad čekala nějaké sliby," vyprávěla fidibusy. A když psaníčko přijde, tu že si zpívá: "Mysli-
pani teta. |veček šel za lesy." A nikdy že neodpovídá, že prý má
"Ty panské sliby!" vybuchl Adamec. j dost psaní účtů a nebude si k vůli zamilovaným panen-
Anežka ukrotila otce pohledem. \ kám kazit oči." Netynce již zase tekly hojné slzy po lí-
Fuchs a mladičký praktikant dojeli i ztrávili vese- cích.
lý večer.
Druhého dne i několik následujících pršelo a mali-
"Darebák!" vybuchla Anežka.
"Já bych snad o něm to slovo měla také říci, ale já
ny zatím přezrály a opadaly. Anežka se těšila na do- nesmím, já nemohu, já jsem si s ním zavázala svět.
zrání ostružin. ■ Panno Anežko, já jsem tuze nešťastná, on mi neodpo-
XIV. | vídá a asi již neodpoví na moje psaní; měl tedy ještě
Již zde byla jeseň a Adamcovi vzpomínali, jak se j'né panny podle mne a všecky nás plaušoval, jak pan
loni chystali k stěhování. A znovu a znovu si opakova- Fuchs řiká. Já si snad musím zoufat." Netynka polo-
li, jak se nenadáli, že jim zde bude tak dobře, tak milo. žila hlavu na opěradlo pohovky a štkala.
Na polích byla dobrá úroda, ač je pan Volman do-1 "To je tedy jejich neštěstí? Zklamaná láska, nevěra
sti vymrskal, chystaje se již po kolik roků na přestěho- milého —" volně řekla Anežka a její líce přeletěl stín.
vání. Ale že Adamcovi dobře zmrvili, byl výtěžek sluš- j "víc. panno Anežko, víc Já, já — vždyť oni to vědí,
ný. Vůbec ve všem bylo letos hodně zdaru, drůbež se oni to naznají, já jsem, já budu —" Netynka se svíje-
dobře vyvedla a dva ušípanci jenom kynuli tlouštkou. la křečovitým pláčem.
Však Fuchs se již těšil na zabíjačku a hlásal předem, že | "Matkou?" otázala se Anežka chvějícími se rty.
se dostaví hned ráno na ovar. Že zná svoje povinností "Ano! Ó Bože, Bože můj"! Netynka si vjela ruka
a úkoly mládenců při takové události a "slavnosti" v ma do vlasů.
myslivnách; že bude krájet sádlo ke škvaření i maso "a to já jim mám poradit? To jim mohou poradit
do tlačenek a natírat solí a tlučeným jalovcem šrůtky jenom rodiče. Ať si jejich pantáta zajede za panem Je
masa do "pácu" k uzení.
!línkem a domluví mu, aby jim vrátil čest. To je věc'
Však že Adamcovi přijdou zase na ten "švajnfest" rodičů," řekla Anežka s chladností, která ji samu pře-
do zámečku a že bude Anežka paní tetě pomáhat, otom, kvapovala.
se mluvilo jako o věci úplně vyjednané. | "Ale jak to řeknu rodičům? Panímáma z toho one-
S Netynkou že mnoho není, že je od odchodu pana mocní a pantáta se bude moc zlobit. A tak prosím jich,
Jelínka všecka nesvá a stále smutná, stěžovala si paní panno Anežko, poradějí mně, povědí, jak to bylo s ni-
teta již kolikráte. ma a jak se s nimi vyrovnal jejich amant a jak se
Byla pěkná říjnová neděle, Adamcovi šli ráno do ko-(stará o toho chlapečka," Netynka klidně promlou-
stela a na zámeček a Anežka byla sama. Emilka k jeho la.
škemrání vzala babička s sebou. | "Se mnou? Můj amant? Oni tedy myslejí, že je Emi-
Mělo se ten týden již započít s hrabáním chmouru lek můj synáček? Pravda, pomluva má křídla a lidé
na stelivo a k obložení myslivny, i pekla Anežka doj uvěří vždy raději horšímu než lepšímu o lidech. Já jim
zásoby buchty a hodlala nadělati nudlí a strouhání do! nemohu poradit, já jsem v takovém neštěstí nebyla,
polévek, aby mohla dojiti k dohledu do lesa a matka Zažila jsem také zklamání, ale svoji paneskou čest jsem
aby tak měla s vařením pro dělníky méně práce. í neposkvrnila. Prosím jich, panno Netynko, nežádají
Anežce nebylo smutno, Anče po obědě šla na besedu na mně rady, já s tou záležitostí nechci nic mít, již
k hajným, Nácek odběhl do dědiny, kde si získal ně-s za to, že tak ochotně o mně uvěřily klevetám," Anež-
jaké kamarády, a tak v myslivně osaměla. Věděla, že ka zbledla a oči jí vzplanuly.
rodiče dojedou asi večer, že je Zvolán nebo Fuchs do-j "Hněvají se?" Netynka se zarazila.
veze a přála těm svým milým starouškům, že se zase "Nehněvám, ale prosím, aby mne ušetřily s tou věcí.
pobaví milým besedováním na zámečku. | Nechci ani o panu Jelínkovi ničeho slyšet," řekla A-
Usedla odpoledne ve svém pokojíčku a vzala do ru-! nežka určitě.
ky kytaru. Ráda si zase nyní častěji zahrála a zazpí-l "Aha! Tak je to přece pravda, jak mi pan Jelínek
vala, přiznávala se sama sobě, že ji těší život více, než jednou řekl, že kdyby u nich zaklepal, že by mohl seh-
se byla nadála, že tak kdy se stane, když jí bylo pře-. na protekci, a třeba velikou protekci, ale že nezakle-
státi tolikerých těžkých žalů. . pal, tak mi to dávají nyní cítit. To si mohu pomyslit,
Začala si zpívati oblíbenou svoji píseň, dlouhou ba-iže by byly braly," Netynka se hořce rozesmála.
ladu: "Jan za chrta dán," když byla vyrušena štěko-J "Panno Nety, ubližovat mi nebudou, urážet mne ne-
tem psů. ' | mají práva. Nemusila bych se hájit, ale když to chtě-
Někdo tloukl na dveře myslivny a bedliví strážcové se' jí slyšet, tolik jim přece řeknu, že bych nebyla dovoli-
ozvali. j la, aby se pan Jelínek ke mně blížil. Takový holkář
"Kdo je to?" tázala se Anežka, vyšedši na dvůr. By- j — ale co mi do něho a do jeho záležitostí. Uklidnějí se
lo tlučeno jiným způsobem, než jak měli domácí u-1 a jdou se do čeledníku umýt, posvačejí a jdou sbohem,
mluveno a jak i hajných znali. (Ale o panu Jelínkovi již s nimi mluvit nebudu," pravi-
"Jen ráčejí otevřít, panno Anežko, to jsem .já, Netyn- la Anežka, téměř přísně, a odcházela do čeledníku, kde
ka portýrovala ze zámečku," zval se nesmělý hlas div-! chystala kávu.
v j Netynka ještě chvíli plakala, pak vešla za Anežkou
Anežka se lekla, že se snad rodičům něco přihodilo, a bránila, že nebude svačit, jen vodu k umytí a k
a rychle otevřela. Pobídla Netynku dále a zavírajic napití si vyprošovala, ale posléz usedla v čeledníku u
Bylo jí tak volno a milo. Všecka tíseň s ní po pře . ,
stálém nemilém výstupu s Jelínkem spadla a řekla si, xZavefa.ji do svého pokojíčku a tazala se po priči- dla buchtu.
_ | povš mla si, že je dívka uplakána.
i stolu, pokrytého červeným ubrusem a vypily kávu i sně-
že právě to, že Zvolán o tom řeči nešířil, přispělo k
jejímu uklidněni. A byla ráda, že Zvolán neslyšel vše,
ta ostatní zlá slova, kterými ji Jelínek potýral.
" BylTwlť'Netvnka^iM během léta asi třikráte s paní! A vypravela' jalc sliboval Pan Jelinek ~ 1 v n*j-
tetou ale k důvěrnosti mezi ni a Anežkou nedošlo. Ne-1 ^,5^ ^vyslovila jeho jméno bez titulu: pan -
1 jak ji licival, ze bude úřednici, jemnostpaní, bydleti v
Prostřela na stul v zahrádce, kde si byla dala upravit ^ 'a dětinský veselá a pak se tak hleděla z£mku krásné pokoje, hedvábné šaty, kuchařku .
... , ,, ' f.,,„ tu a onde odkoukanou noblesou opiciti, ze k ni Anežka ... . - . . . . .... •
z tyček besídku, která se zelenala a pestřila lupením p . aHnmnnv- taVi ^hv,'a ^aU,n]ra nttm služku, a nyní - ze nema pro ni ani psaní, ani radec
a květy svlačce a fazoli. A když se vrátili rodiče s mi-
lým hostem do lesa, ihned pobízela do besídky.
Paní Adamcová pochválila dceru za schystanou do-
brou večeři a libovala si, jaké má zastání.
'Však až jim někdo pannu Anežku odvede, bude po
: zastání," řekl Zvolán.
r 'Na to ani nepomýšlíme," odvětila paní.
ni a bez Emilka bych neobstál. Ani bych tady nevydr-
žel, jak jsem zde rád," prohodil Adamec.
^Nešla bych, pantáto, my s Emilkem od nich nepůj-
deme", řekla Anežka tiše, ale určitě.
Zvolán zesmutněl.
"Nepůjdeme, ale i
milek a Anežka v rozpacích odběhla-
Vrátila se za chvíli, přinášejíc ještě máslo k chlebu.
Byla vzrušena
znáti.
Zvolán setrval dlouho do večera.
Svítil měsíc a Adamec si nenechal zabrániti, aby mi-
lého hosta nedoprovodil na kus cesty.
Anežka vyprávěla matce, jak se setkala se Zvola-
nepnlnula. Pani Adamcové take nebyla Netynka pnlis , ,
., .... . . . . ... .. ku, a k tomu to vypraveni panu ze zámku.
milou; nkala, tak jako koci ze zámečku i hajných, ze
si ta panenka vede příliš vysoko. j Anežka se mrzela. Nechtěla děvčeti přísně domlouva-
"Stalo se snad něco našim? Snad mám běžet do zá-1 nec^ěla o té věci vůbec hovořiti. A zase se vyhý-
mečku? Prosím jich, panno Netynko, povědí rychle, ba*a °^azce Netynčině, čí že tedy Emilek. A když ne-
jsem jako na trní," žádala Anežka. ! omaleně a jízlivě po několikáté dotaz ten opakovala, tu
"Ne, panno Anežko, nikomu se nic nestalo, to je_' řekla Anežka hněvivě: Je a zůstane můj, a nikomu do
toho ničeho není."
"Tož se nesmím ptát. Nu dobře, tak se víckrát ptát
nebudu. Ráčejí odpustit, že jsem se opovážila; nu arci,
jsem portýrova, jenom portýrová, či jak pan placmaj-
, ., , , , , ;,, . o rj„, nom mně. A přišla jsem schválně, že vím, že jsou sá-
ti Ja bych ji nedal a ona by nesla, vid Anežko? Bez ^ ^ J4 ^ ^ g ^ ^ g ^
prosit o radu," Netynka se rozplakala.
"Já nevím, budu-li jim moci poradit; jsem málo zku-
šená a nevím někdy sama sobě rady," řekla Anežka líbí říkát: vrátného, nejsem jim, revírníkově dce-
trpce. Ale jestli maji ke mně důvěru a chtějí se mi s ři, rovna v rangu. Ale ještě jim něco povím, panno
Zvolán zesmutnei. něčím svěřit, tož jich vyslechnu, a bude-li možná, po-! Anežko, ať se zlobějí nebo ne, ale jestli si snad mysle-
'Nepůjdeme, ale do zámečku půjdeme, žvatlal E- ^ „ | ji na pana placmajstra, tak se nemusejí těšit. Pan
"Ó, já vím, oni jsou dobrá, a že sama také vytrpěla, placmajstr, kdyby si chtěl vzít takovou některou pannu,
1V1"; l^'nasej'lc —r Ift"snbč' soucitná- Ó. panno Anežko, já jsem nešťastná, moc ne- která děcko za ruku vodí, dostal by takovou a třeba z
a hledela, aoy tono neaaia na o šťastnái a nevimt co si mám počít, co a jak povědit ro-' komorných od vrchnosti, bývá mezi nimi na vybrání.
dičům. Tolik si na mně zakládali, tak pro mne šetřili a A'e to on a vzácná paní teta, když se o takových vě-
sháněli, a já jim způsobím takový zármutek." j cech mluví, kážou oba jako na kazatelně o ctnosti a
Netynka plakala a položila Anežce hlavu na rameno,, počestnosti," Netynka se smála jízlivě, takovým smut-
Té nebyla ta náhlá důvěrnost přiliš milou, i povstala s ným smíchem, jakým se směje hřích
pohovky, kam byly usedly, a řekla: "Dovolejí, já schy- "Já jich lituji," řekla Anežka, a když se Netynka chy-
nem "náhodou" na "černé pasece" a jak trhali ma- stám svačinu, zatim se trochu uklidnějí." stala k odchodu, šla jí otevřít, okřikujíc štěkající psy.
liny. i Netynka zachytila Anežku za šaty a prosila: "Ne, ne,; jíž se stmívalo a spěchající Netynka se záhy Anežči-
■"I jdi mi s tou "černou pasekou", je tam jako na nic nechystají, nemám ani pomyšlení na jídlo. Jen ným očim ztratila v soumraku.
"hřbitově. Já bych tam nešla na ty maliny, natrháme mne vyslechnou a poradějí."
"Ale tak nenaříkají, nepláčou a povědí," řekla Anež-
ka, přitáhnuvši si židli, na kterou se posadila.
na jiných pasekách," řekla paní Adamcová.
"Já tam přece půjdu, panímámo, mně tam není smut-
no, vezmu třeba Emilka s sebou, on pomůže, aspoň pa-
pat," usmála se Anežka.
"Nerada ho tam pustím, mohl by se v těch skalách
potlouci," řekla paní.
"Dám na něho pozor, to vědí, a vezmeme si s se-
bou Juno. Jsou tam takové šťavnaté maliny, jenom hoříc ve tváři. Připomněla si nerada Jelínka.
Anežka byla spiše rozsmutnělá než mrzutá. Nedove-
dla se dobře na Netynku hněvati, bylo jí líto ne-
šťastné dívky, a zase jí bylo smutno, že i sem, do klidné-
Netynka si otřela oči, zavzlykala a hledíc k zemi, po-. ho zákoutí, do toho zámečku, kde usmíval se na ni
čala tišším hlasem vypravěti: | p0 letech žalu zase osud poněkud příznivější u vlídných
"To snad vědí, panno Anežko, to snad pozorovaly, že dobrých lidí, vnikly pomluvy a klepy.
jsme se měli s panem forstšrajbrem Jelínkem rádi." I Umínila si, že nepoví matce, jak ji zlými slovy ra-
Povídalo se o tom," přikývla Anežka s nechutí, za- nila Netynka, hodlala se sice zmíniti o návštěvě její,
ale nehodlala pověděti, že se jí dívka svěřila s tím
svým smutným tajemstvím, které že dlouho tajemstvím
nezůstane, bylo k očekávání.
Přecházela po dvoře, hovořila se psy a ráda viděla,
když se vrátila Anče, provázena hajnými.
Hajný šel s Anči do chléva popravovat a hajná, used-
nuvši v čeledníku, hovořila jako vždy o všem všudy.
Byla Anežka vždy její pozornou posluchačkou a vě-
ru že ráda slýchala z úst staré ženy rozličné pří-
hody, jak je vypravěčka sama zažila a jak zase od ji-
ných vyprávěti slyšela.
"Měla jsem tu návštěvu," sdělovala Anežka hajné.
"Panna Netynka portýrová přišla ke mně na besedu,
věděla, že jsem sama doma, a tak přiběhla."
"Hm, portýrová Nanynka; to Netynka si teprv ne-
dávno přizpůsobila; jak se sem dostal tenhle pan plac-
majstr, tu se uváděla jako Nety, Netynka. No, snad
jim to nepověděla, jak střáhla na pana placmajstra;
to ona se nepochlubí. Do kuchyně se, pravda, dostala,
ale dál se nedostane. Možná, že se jí bude ještě někdy
říkat: Nánka ze zámečku," jaksi nevrle řekla hajná.
Nemáte Netynku ráda?" tázala se Anežka.
"Ne, paní slečinko, nemám ráda pyšný lidi. Tuhle oni
a vzácná panímaminka a ta paní teta ze zámečku po-
hovořijou tuhle s člověkem jako se sobě rovným, po-
rozprávijou o čemkoliv a neodbydou. A do toho zámeč-
ku když člověk došel ku vrátným, to bylo chlouby a
nadnášení: Naša dcera a Netynka naša, ta si nesedne
do sprostýho, ta se dostane vejš. A její krása a její po-
cvičenost a tento a ono — a jářku, že první je u děv-
čete skromnost. Arci říct se to nesmělo, ale pěj cha
patří snad pro pány, ale hu člověka podřízenýho a slu-
žebního je za hřích," hajná byla jaksi v kazatelské ná-
ladě.
Anči s hajným se vrátili a Anče hubovala na Nácka,
že není posud doma. Předhodila Anežce, že neměla klu-
ka pouštět do dědiny.
"I přej mu to, Anče. On asi bude čekat, ai naši po-
jedou a sveze se," mínila Anežka.
"To huž ano, to on si vyčíhá a dokáže," pousmál se
hajný. Měl Nácka rád a zaučoval ho do lesnických
praktik; Nácek pak byl chápavý.
Za chvíli začali psi štěkat a hajný běžel otevřít. Při-
jeli Adamcovi v kočáře. Fuchs sám je vezl. Nácek se-
děl podle něho na kozlíku. Chlubil se, jak panský po-
voz, dědinou projíždějící, zastavil "mysliveckým" za-
pískáním.
"Což o tebe, ty bys vlezl do nebe i do pekla, ty obej-
do," bručela Anče.
"A všade se dostanu!" smál se Nácek.
Adamcovi přijeli jako vždy ze zámečku rozveseleni
v dobré náladě. Emilek byl ospalý a paní Adamcová
vyslovila starost, že se asi přejedl samými dobrotami,
že měli výtečný nákyp jablkový a makový dort, a že
se až styděla, jak kloučkovi chutnalo
"Však on se % toho vyspí," usmála se Anežka.
"Pan placmajstr se zle zlobil, proč že jsi také ne-
přijela a Emilek ti má vyříditi, že nejsi hodná," vyři-
zoval Anežce otec.
"Slíbila jsem, že po druhé budeš hodná a třeba dří-
ve, než se kdo naděje, že do zámečku přijdeš," sdělova-
la matka.
"Měla jsem tu návštěvu, byla tu panna Netynka,"
pravila Anežka.
"Povídala paní teta, že se dovolovala, že po obědě ně-
kam poběží; měla tam paní teta potom nejstarší ko-
čovo dvěče; je mu dvanáct let, ale čiperně se točilo.
Dala jsem mu dva groše, moc způsobně poděkovalo.
Však paní teta ráda těm kočovým ty děti pocvičí, až
dorostou. Ale s Netynkou to dobře nestojí. Pan Jelí-
nek nedal o sobě posud slyšet, a Netynka prý posílá
psaní za psaním. A paní teta nechce první mluvit, ale
ví prý již něco víc," krčíc rameny vyprávěla pani A-
damcová.
"Ba, budou to ony asi brzy vrány na polích kvá-
kat," usmál se hajný.
"Co je nám po tom," řekla Anežka jaksi cizím hla-
sem, že se po ní všichni ohlédli. Slyšela nerada o té Ne-
tynce, měla přece osten v duši po jejich řečech a vy-
slovených domněnkách.
Druhého dne a celý týden bylo živo s hrabáním a
skládáním chmouru i obkládáním myslivny, s čímž si
letos Adamec přál pospíšiti, prve než listopadové větry,
mrazy a sněhem promíšené lijavce kolem myslivny za-
lehnou.
Anežka šla odpoledne do lesa, kde vždy ráda dlí-
vala. Hovořila klidně se ženskými z dědiny a ráda sly-
šela, jak si otce chválily.
Bylo jí však jaksi smutno a přičítala to tomu, že ji
Netynka rozladila.
Příští neděli šla do kostela. Šla rychle a přišla do ko-
stela skoro prázdného. Prohlížela si zase bedlivě mal-
by na omítce a v duši se obírala vyprávěním Zvolano-
vým o malíři, o jeho neštěstí v manželství, o jeho dítě-
A pohlížela na dceru Faraonovu i na Hagar a bylo jí
v duši hořko.
"Pro dítě, pro dítě," zašeptala a slyšela pak ta slo-
va ve zvuku varhan, slyšela je jako prochvívati ve
sborovém zpěvu lidu.
Při východu z kostela čekal na ni Zvolán a musila ji-
ti na zámeček, kde byla paní tetou jako vždy velice la-
skavě přivítána.
Sedalo se k obědu, přišli mladší úředníci.
Fuchs vesele a důvěrně, mladičký praktikant Málek
uctivě pozdravili Anežku, která vypadala velice svěže.
Měla modré šaty, chrpové barvy, které za posledních let
nenosila. Bílá, vyšívaná náprsenka ve.výstřihu a ozdo-
ba z černých sametových stužek jí hezky slušely.
Neušlo Anežce, že je paní teta jaksi sklíčena. Místo
Netynky přisluhovalo paní tetě nejstarší kočovo děv-
čátko, silná dívka světlých, přikadeřavých vlásků, rů-
měnná a zdravá. Klopila modré oči ostýchavě a odpo-
vídala na otázky skoro šeptem.
'Karolina se točí," usmál se Zvolán.
"Bude z ní hodná holka. Vycvičím ji," řekla paní te-
ta.
Po obědě chutném a hojném poroučeli se oba písa-
ři. Fuchs musil jiti do lesa s nějakým pánem z mě-
stečka, který si chtěl vybrati nějaké štěpinové dří-
ví na šindel. Bylo to v pasece blíže zámečku na druhé
straně od městečka, která patřila k jinému revíru. A
Málek že také půjde s ním, aby se trochu rozhlédl a
nabýval zkušeností; že tak určil Zvolán již včera, o
tom se mluvilo hned při obědě.
"Svačinu pánům schovám," slibovala paní teta.
"Budeme uctivě prosit," kláněl se zdvořile Málek.
"A přineseme si notný hlad," dodal Fuchs.
Když odešli a kočovska došla umývat s Karolínkou
nádobí, otázala se Anežka, zda jest paní teta snad ně-
jak churava, že se jí nezdá býti ve své obvyklé nála-
dě.
"I nebylo by divu, vždyť jsme byli v tom týdnu ja-
ko kolem očistce. Takových nemilých věcí jsme se doč-
kali v tom našem milém zámečku," řekla paní teta.
"Tolikrát jsem jich již prosil, paní teta, aby si to
nepřipouštěly. My přece za nic nemůžeme a nás se
to vlastně netýká," řekl Zvolán.
"Jistě byly nějaké mrzutosti k vůli portýrově Netyn-
ce," tázavě řekla Anežka.
(Pokráčovánl)
A
A
V
xj
J
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, August J. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 30, No. 13, Ed. 1 Friday, March 28, 1941, newspaper, March 28, 1941; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394354/m1/2/: accessed June 21, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.