Obzor (Hallettsville, Tex.), Vol. 23, No. 48, Ed. 1 Thursday, July 9, 1914 Page: 2 of 8
eight pages : ill. ; page 24 x 18 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
JESTŘÁB
CONTRA HRDLIČKA.
Ze zápisku přítelových
(Pokračování.)
Tanulo jim na mysli, jak se jim
poprvé představil starý tento pán
vystupuje v Supovském nádvoří za
hrabětem ze sametového oitra ko-
čáru, opíra}e se lehce o rameno
preniovaného lokaje, který mu po
máhal při slézání; nyní přichází
)itn vlastnoručně otevřít dvéře tě-
sného prázdného pokoje! Zdilo
«e jim, že značně zhubeněl a ždro-
bněl; že i bývalý komický nádech
prstem času valné byl setřen s je-
ho osoby. Viděli na něm tytéž
šaty, které nosil naposled v Supo-
vě, ale stěží mohli uvěřiti, že jest
nynější jejich obnošenost a ošumě-
lost dílem poměrně tak krátké do
by. 1 paruka jeho jaksi zešedivě
la a zplešatěla; vypadala téměř, ja
ko byla po ten čas sloužila za hrač
ku myším, čím by se byla též mo-
hla omluvili ztráta jedném o.
hutné kadeře na skráni,již pohřešo
vali naši přátelé na první pohled v
tomto jim zevrubně známém diie
vlásenkáíského umění. Ba i kví-
tek, který nesl rytíř Komárovský
po dávném obyčeji v dírce kabátu,
byl úplně zežloutlý, jako by tam
vadnul mnohá léta.
Zvlášť bolestně dotkla se tato
sešlost našeho rytíře Jaroslava.
Podoba toho rytíře srostla s dět-
skou minulostí jeho, představiv mu
nyní tuto podobu bez obviklého
nimbu, vyrval mu čas milý jeden
květ z věnce mladistvých přeludů.
Jaroslav míval vždy zvláštní ná-
klonnost k divnému šlechtici. Vznik
la nepochybně z vděčnosti. Po-
kud síhalajeho pamět do dětských
dob, chovával se k němu starý ten-
to pán vždy přívětivě a mí-
val pro něho vždy nějaký pamlsek
pohotově v šosech starovětského
kabátu. O ty šosy měly velmi čest
né misto v upomínkách hochových.
Hledfval na ně vždckys úctou a
domníval se, že jsou jako kouzel-
né pytle z pohádky, do nich šťa-
stný majitel jen sáhnouti může pro
všechno, po čem srdce zatouží. A
bývaly vskutku jen zřídka prázdné.
Tak přišlo i nyní Jaroslavovi
bezděky na mysl, že spatří v ru-
kou starého pána, až je z těch šo-
sů vytáhne, nějaké okázky desertu,
které tam byly za nadšené rozmluvy
se starým hrabětem o slávě předků
zmizely; ale rytíř vytáhl ruce prá-
zdné a poklepal jen cvrklým prstem
hochu po líci pravě: "Jak jsme
vyrostli, jak jsme rozkvetli! Ach!
člověk stárne —ba stárne!"
Uvedl na to hosty do druhého
pokoje. "Nejsem ještě zařízen,''
omluvil se na prahu.
Zařízení pokoje bylo vskutku ne-
hledané. Několik porouchaných
kusů prostého nábytku,
které vypadaly jako promí-
chatié zbytky několika ztroskota-
ných domácností, na podlaze v kou
tě spusta knih, zbortěná kytara,
zaprášená šachovnice se skupením
<do černá ohmataných figurek, na
staré skříni torso ze sádry, předsta
vující na vkusném podstavci pěk-
ně provedenou hořejší část kabátu
a límec nějakého duševního veli
kána a před ním řada uzardělých
jablek — toť bylo všechno movité
jmění našeho rytíře.
Však málem bych byl zapoměl
na jeden výklenek, v němž schra-
ňoval schudlý šlechtic poslední
trosky své šlechtické slávy; tam
viseli vedle sebe heraldicky přesné
vyobrazení rodinného znaku a kra
jinka v laciném barvotisku s pod-
pisem: "Pohled oa zříceniny hra-
du Komárova," pod nimi pak sta
rožitný kord v odrané kožené po
chvě.
Rytíř usadil své hosty na jed i •
ných dvou stolcích pokoje a spo-
kojil se sám bednou, rozestře v
na ní voskovanou látku, která byla
dosud psací jeho stůl před zraky
hostů zakrývala. Tato záclona
měla patrně fysiognomii jeho sto-
lu zastříti jinému druhu návštěv,
kterou byl na místě staršího a mlad
šího Hrdličky očekával.
Odestřený stůl měl tvářnost pul-
tu v obchodnické písárně. Byl
hustě pokryt dopisy a obálkami, z
nichž byly některé již zapečetěny
a nápisy opatřeny. Vedle psacího
náčiní nalézaly se na něm ještě a-
dresní knihy a z novin vystřižené
seznamy cizinců, ubytovavších st
v různých hotelích města.
Starší Hrdlička bezděky zavadp
okem o čerstvé nápisy několika o- [
bált-k a spatřil tam mnohoslibní
začátk): "Jeho Jasnosti", "Jeho t
Osvícenosti", "Jeho Eminenci" a
pod. Tim byl upamatován nř,
vlastni účel své návštěvy.
Vylíčiv neskvělé své poměry, o-
brátil se k starému šlechtici s pro-
sebným dotazem, zdali by nemohl
tento na základě svých mnohoná-
sobných styků s urozenou spole-
čností něco učinití pro dávného
svého ctitele neb jeho syna.
Rytíř Komárovský byl takovou
důvěrou dojat. "Mám ovšem sty-
ky se sourodými kruhy," pravil a
jemný ruměnec pokryl při těchto
slovech jeho líce, "a vynasnažím
se, abych vám vlivem svým, ač ve
velice skromným, prospěl. Než
musím bohužel podotknouti, že
lesk bývalých cností s naší šlechtic
ké společnosti vůčihledě mizí. Již
zakalil otravný dech kramářského
století i to jasné vznešené zrcadlo,
v němž spatřoval se dosud nejčist-
ší, nejdůstojnější obraz člověčen-
ství. My oba jsme obětmi toho
kramářství. Ztráviv téměř půl ži-
vota pod hostinným krovem šle-
chetného přítele, byl jsem na ko-
nec v stáří svém(vyhnán z tichého
útulku, vypuzen navždy, jako by v
tom rozlehlém paláci nebylo tnísteč
ka, kde by byl mohl sestárlý přítel
domu pokojně zemřít. Vyhnali
mne a vyhodili za mnou tu vrstvu
knih tam v koutě, tu jedinou pa-
mátku na drahého vznešeného dru-
ha, na posledního pravého šlechti-
ce, kterou jsem si stěží vyžebral.
Zde krčím se v nájmu u cizích lidí
a tam nevědí, čim naplniti ty dva,
tli pokoje, z nichž mne vyhodili."
Za této řeči zdvihl se šlechtic a
namířil k posvátnému výklenku.
SSal tam se stěny starožitný kord
i odrané pochvy, zkoušel na palci
ostří rezavého čepele jeho.
na to pokračoval, přecházeje po
(iokoji a máchaje obnaženou zbra-
ní předků v povětří, ve své filipice
"Ba, dočkali jsme se truchlivých
časů! Kam poděly se velkodušnost
kam nedůtklivá, posvátná čest bý-
valé šlechty?! Kdy vídati bylo
před tim bursovní galopiny s hra-
běcími korunami na knoflících man
šet? Již již klesá poslední tvrz
ideálnějších snah," — zde zastavil
se rytíř u skříně a sňal jedno z u-
zardělých jablek, — "a hrubý,
sprostý materialismus dere se ví-
tězně do vnitř sterým průlomem.'
Ustal na chvilku a pozoroval
krásné jablko se všech stran
"Smutné, přesmutné to podívání,"
začal opět a rozřízl si při tom ja-
blko kordem ve dvě na vlas stejné
polovice, "vidíme-li —"
Nedokončil mnohoslibnou větu.
Těkal okem s polovice na polovici
a byl patruě na váhách, do které
by se měl dříve zakousnouti. Ale
vzpoměl si v čas na nevhodnost
svého konání: aby poklesk zastřel,
vybral několik jablek a podal je ua
I talíři hostům.
''Jsou velmi chutná. Žádný
obzvláštní druh, ale přes to výbor-
ná. O jablka jsou šlechtou naše
ho domácího ovoce. V Supov-
ském parku bylo Děkolik vzácných
štěpů. — A jak se vede ctěné cho-
ti?''
"Diky za laskavé účastenství.
Jest zdráva-"
"Ó paní Hrdličková jest výbor-
nou kuchařkou. Zpomínám ?i s
velikou pietou na uěkteré pokrmy,
jichž jsem ve společnosti zemřelého
přítele, pana hraběte, na Supově
požil. Tane mi právě na mysli
jedna pečená ryba — zdá se mi,
že ji vidím před sebou, lesknouc:
se jemným zlatým nádechem, hustě
prostoupenou řízky citronu. Vím,
co chcete podotknouti: není peče-
ná ryba kolbištěm takovým, kde
by kuchařka své umění v náležité
světlo postaviti mohla. Avšak u-
jišťuji vás, že se právě v takových
na pohled prostých a nahodilých
věcech, jeví pravá kuchařská geni-
álnost. A jak se vede slečnám?
Rád bych opět uviděl tu sličnou
dvojici, která před mýma očima
rostla a zkvétala jako dvě poupát-
ka na jedné haluzi. Co se zde va-
šeho synáčka týče, jedná se přede-
vším o to, k jakému povolání by
se připravovali měl. Pravil jste,
že je k studiím příliš nedbalý a k
řemeslu příliš slabý, že nemá scho.
ze své svatyně, aby zlomným pře- ráz
puosti k technickým vědám a že \ protějšího domu, než faktickým
se mu nedostává potřebného k
cibcboiiu praktického ducha. Při
tomto stavu věcí jest ovšem volba
uesnadná. Kdybyste chtěl zvědě-
li mú| úsudek, řekl bych vám na
íáklsdě několikaletého pozorováni
tohoto mladého pána, že bude ne-
oochybně — nu čím by jste soudil
vy?"
Starší Hrdlička prohlížel si na
zardívajícího se mladšího od hlavy
k p*tě a pokrčil rameny.
"Básníkem," pravil rytíř s to.
oem nezvratného přesvědčeni.
Pan Hrdlička podotkl nesměle,
že by to^snad nebylo nejlepším za-
opatřením.
"S hmotného stanoviska jsou
ovšem výhody toho povolání skro-
vné," přisvědčil rytíř. "Ale jinak
jest to úkol krásný a dle mého ná
hledu také užitečný. Jsou chvíle,
kdy sahává i rozumný člověk po
knížce veršů. Na příklad, pro-
cházite-li seeamoten lesem, usedne
te tam v soumrak stoletých dubu,
slyšíte li nad hlavou šumící korunu
a volání kukačky v dáli, neb někdy j mničnou píli, aby vyřídil nejnutněj j jen kratičké slyšení,
za dlouhých večerů, v teplé svět I ší záležitosti — tyto rostly mu pod ! Když se mu pau
Lehce chytlavý personál kance- Písař don .1 uan snažil se marně,
kolnostem v odpůrcově žalobě, i láře dal se do smíchu, ale smích aby upoutal na sebe pozornost,
které čekaly na jeho popření. tento rázem umlkl, jako bys uťal, Nadarmo zkoušel rozličné finty
Ke všemu tronsivají se v tu dobn | když se v tom otevřely dvéře kabi- svého pekeluého uměni, oddycho-
strany jen řídce. Po celou hodinu • netu. pan Jestřáb vystřídal první ) val z hluboká, načechrával zrzavé {
zůstávají dvéře šéfova kabinetu o-1 stranu, odcházející v hlubší ještě ) kadeře, rovnal svůj nákrčník, zá-
tevřeny a dr. Zamotal stopuje tua,; sklíčenosti, než s-jakou byla vešla, i vodící krásou tvarův i barev s nej-
bystrým sluchem linou chůzi per, | Po chvíli vyšel také pan Jestřáb i pěknější trojbarevnou violou,
rozeznává každé staccato, každou ' a dr. Zamotal poklepal mu ještě j Sám koncipent u okna byl c^nes
pausu v té věčné skřípavá kance j mezi dveřmi na rameno s ujiště- jeho sokem. Pohlížel zamilovaně
lářské hudbě a vynořuje se časem 1 ním: "Nebojte se, půjde to ráz na j do dupliky odpůrcovy, ač mu tato
hazováním tascikulů ochablý orche
sir zbudil k nové činnosti.
Jediná jiskřička čáky udržovala sem;
nešťastné mundanty nad propastí
zoufalství. Šéf byl asi před měsi-
cem prohodil něco o výletu do lá-
zní a rozdmychoval odtud mnoho-
slibnými přípravami plamének na-
děje v myslech svého personálu.
Podával žádosti za tříměsíční pro-
dloužení vypršujicích lhůt, dikto.
val psaní s narážkami na obmýšle-
ný výlet a dal si shotoviti vkusnou
cestovní kabelu, již přijímal v kan-
celáři s velikou okázalostí z rukou
brašnářových. Zároveň jevil zi-
týž den založil starý re-
nový subfascikul s tiápi-
Ještě v
gistrator
Jestřáb contra Hrdlička."
A po nějaké době představil se
pan Hrdlička osobně v kanceláři.
Od své první návštěvy u pana
Jestřábá změnil se velice, Ta tam
byla důstojná přímost jeho posta-
vy, brada klonila se smutně mez-
cipy tuhého límce košile a vysoké
čelo, jindy tak hladké, bylo rozry-
to pluhem starosti. Ba i snih na
jeho hlavě, jindy tak pečlivě se-
braný v úhledné vlnky, byl rozptý-
len a rozprášen jako zimní vichry.
Dr. Zamotal popřál dlužníkovi
nici— ubezpečuji vás, že mívám j rukama, ale naděje plni písaři na.
nejkrásnějši sny, sním-li před u. j pínali zoufale všechny své síly, aby
snutím míšeuské jablko a přečtu-li I odklidili chlebodárci svému s cesty
si při tom Lamartineovu báseň, |
Pan Hrdlička podotkl, že dosa-
huje stejného účinku pouhým mí-
šeňským jablkem bez básně.
"Vše |edno," pravil šlechtic.
"Vyslovil jsem svůj osobní náhled.
Prozatím necháme ostatně příštího
básníka stranou. Doufám, že se
mi podaří uvésti ho na pravou
centu k nějakému zdárnému pro-
saickému povolání. Těšilo by mne
kdyby se občas u mne zastavil a
na hodinku za mého pomocníka
při těchto pracích —" okázal na
psaní na stole rozložená — "se
propdjiil; zdokonali se při tom v
krasopisu i slohu a rozšíří zajisté
svůj životní obzor."
Starý Hrdlička svolil ochotně.
Od této návštěvy otevřelo se pro
Jaroslava první pole vnější činno-
sti. Trávil den co den několik
hodin u starého rytíře, vystříháva-
je mohutné obálky na psaní, pro-
váděje krasopisecké sáhodlouhé
vzletné adresy a pečetě hotové do-
pisy těžkým železným pečítkem,
v němž byl vyryt znak rodiny
Komárovské. Divil se opravdu
rozsáhlému písemnému spojeni
svého protektora s množstvím u-
rozených osob ve městě i po ven.
kově Časem roznášel sám tyto
dopisy, bohužel neuváděl ho tento
úřad ve styky s majiteli zvučných
titulatůr, jimiž obálky popisoval,
nýbrž s jejich portýry, jejich maje-
státnímu třpytnému zjevu se byl
před tím vždy obdivoval, ale kteři
ho nyní přesvědčili o pravdivosti
přísloví, že není všecko zlato, co
se třpití. Poznal, že se neskrývá
nikde tolik hrubosti jako v zlato-
tkaoé portýrské obálce.
Však za takové trampotné vý-
pravy býval odměněn hodinkou
volné zábavy, kterou trávil pod ve-
čer u svého příznivce. Tento za-
mykal na dva spády dvéře před-
pokoje a zapaloval líh na plecho
vérn přístroji, jenž brzy na to, ob
klopen modravými plameny, vese
lou melodii bzučel; při sklenicích
čínského nektaru sedaii pak na
proti sobě, stařec i mladík, onen
živě povídaje, tento snivé naslou
chaje a stihaje zrakem modravé
plameny, jež skákáty mdie kolem
plechového přístroje a na obru-
bě jeho zvolna umíraly. —
Bylo kruté letní vedro. Všech
no klesalo vadlo pod řezavým jeho
železem. Běda tomu, kdo zaklet
bývá v tu dobil do široké prouhy
zaprášeného světla, padajícího
přes vysoké střechy v dusnou kan-
ctlář, přikován k psacímu stolku,
nad nimž tráví osm hodin denně
přepisováním suchopárných práv-
nických spisu! Jaký div, že vkrá-
dají se hustější pausy odměřeného
vrzán! per, věčnou tu hudbu kan-
celářů a že se klade lenost jako o-
lověná tíha na shrbené postavy
zoufalých mundantů. Také v kan-
celáři dra. Pravoslava Zamotala
jevila se bezadějcá zmalátnělost.
Péra opisovačů vlekla se po papíře
jako stížená dnou, pořadatel regi-
stratury pohružovalse nad každou
exkučni žádostí, kterou měl zalo.
žiti, ve filosogické rozjímání a sám
mladý koncipient u okna věnoval
větší pozornost vrabcům na řimse
do lázní poslední překážky. Jen
starý registrátor, jehož celý hube-
ný zjev dýchal nejčernějším pessi-
mismem, vrtěl skepticky hlavou.
Pronášel tušení, že je výlet dokto-
rův pouhou válečnou lstí. A jeho
tušení nabývalo pravděpodobnosti.
Nutné práce jsou dávno odklizeny,
dri Zamotal vyŠtěrbává všechny
kouty registratury, aby
shledal pro svou kancelář v mrtvé
sesoně nějaké zaměstnání — a
vkusná kabela, zdá se, že klesla
na dobro v zapomenutí. Bezna-
dějná malátnost zmocňuje se opět
kanceláře.
Díky Bohul Strana. Všechny
o£i uvítaly radostně sklíčený její
zjev. A když se dvéře sanotissima
za ní zavřely, octlo Se rázem každé
péro za uchem. Shrbená záda se
narovnávají, ruce se protahují,
všichni snaží se vykořištiti krátkou
chvíli odechu-
V tom zaklepáno opět na dvéř$
— á, pan Jestřábi Vstupuje do
kanceláře s přívětivým úsměvem a
a počíná si tu jako starý známý.
Přitáčí se důvěrně k písařům, na-
bízí jim šňupec z kulaté tabatěrky
a klesá na židli s nedbalostí domá-
cího přítele. "Uf! jaké parno!"
hovoří, otíraje si čelo křiklavě ba-
revným šátkem, "Šťasten, kdo
může v této době okázat městu
paty!"
"A přece má leckdo možnosti
oazbyt a sedí raději v dusné kan-
celáři," podotýká registrátor s jí
zlivým přídechem.
Pan jestřáb mrkl očima směrem
ke dveřím sanctissima. Byl jakož
to starý, důvěrný známý zasvěcen
v tajemství kanceláře.
"A co nám přináší pán?" otá-
zal se mladý koncipient blahosklon
uě.
"Pakatel. Tři směnečné žaloby."
"Což pan Jestřáb mívá pro nás
vždy něco pod rukou.''
"Bohužel. Uhodily zlé časy na
poctivého obchodníka; krvavě
vysloužíš si každý groš a dáš-li ho
mezi lidí, bez exekuce se ti nevrátí.
Půjde-li to tak dále, zanechám dě-
tem žebráckou mošnu."
"Nacpanou tisícovkami prohodil
jeden písař.
"Nežertuju, pánové," ujišťoval
pan Jestřáb. Vizte tyto tři kusy
papíru. Stály mne notnou sumu
peněz a na konec posvítím si jimi
nepochybně na sáhodlouhý pal-
mární účet. Sedl jsem opět na vě
jičku jednomu z těch starých, váž-
ných, poctivých pánů. Teď visí
mé peníze v drahém třepení na
jeho fiflenách a já —"
"Aj, váš dlužník má dcery?" o-
tázal se jiný písař, který se těšil
mezí svými kolegy pověsti Don
Juana.
"A jaké dcery! dvě, jednu krás-
nější než druhou —"
"Pak tam půjdu na exekuci!"
zvolal písař.
"Divný začátek zuámostil Mně
je jeho pense milejší než obě dcery
dohromady. Je to pense dosud
zachovalá jako panenka. Zarděl
se celý studem, když jsem proho-
dil jen slovo o jejím zastavení.
Dny jejího panenství |Sou ovšem
sečteny."
vyčítala zcela převrácené pojmutí
několika dvorních dekretů. Při
tom zalétal okem zhusta ku sličné
dívce a věno al ji mnohem větší
pozornost neS slušelo se na budou-
cího advokáta, jemuž má býti ze-
vnějšek stran jen právě tolik jako
šachistovi so stružnická práce na
figurách jeho Šachovnice. Studoval
báječnou květnu jejího kloboučku
jako by ji s> ěsloati chtěl v sou-
stavu Linéo 1 a zkoumal vkusný,
bleděrůžový [ tuhovaný oblek dív-
čin tak bedlivé, že mu neušel ani
lehounký, jedva patrný nádech po-
rušení, kterým byly poněkud chy-
ceny obruby a řasy toho oděvu, ja.
ko by tu májovou lidskou květinu
byl ovanul mrazivý dech života.
Dr. Zamotal přijal Julii způso-
bem, v němž se zračily jeho vybrou
šeoý vkus esthetický a dvornost k
dámám.
Zdvihl se ze své lenošky, z ba-
rikády fascikulů a zákonníků s po-
chlebným pro návštěvu šramotem,
odstrčil dalel-') od sebe rozepsanou
repliku a podal dívce sedadlo s ve|
likou galantností.
Ani vyznání Juliino, že přichází
jménem svého otce, aby poprosila
pana doktora jen o lhůtu dvou dní,
neoslabilo jeho laskavost.
"Jest mi velice líto, slečno," od-
pověděl přívětivě, "že vám nemo-
hu dáti jiné odpovědi, než jakou
jsem dal vašemu panu otci. Kdyby
se jednalo o mou záležitost, bylo
by mi nemalým potěšením zavdě-
čiti se vám lhůtou byť sebe delší.
Ale kde jedná se o prospěchy mých
klientů, stávám se automatem
jenž pohybuje se toliko pruiiqou
jejich vůle a necouvne, byť anděl s
nebe mu vstoupil do cesty — jakož
sama vidíte, slečno. Promluvte s
panem, Jestřábem.
"Ach, můj otec prosil ho již ně-
kolikrát — marně," namítla Julie
smutně a sklopila dlouhé řasy, je.
jichž obruba jemně navlhla jako
třpytivou jarní vlahou.
"Pokuste se o to sama, slečno!
Prosbě z vašich úst odolá stěží,"
pravil dr. Zamotal a pohlížel stří-
davě ha dívku a sádrovu sochu
Venuši, jež bez ostychu skupením
cizopasných rostlin v koutě vypí-
nala na odiv své bílé, plastické pů-
vaby.
Tento kout byl pro dra. Zamota-
la jaksi zelenou oásou, kam se u-
chyloval časem unavený jeho zrak
z poušti paragrafů, jaksi ústupkem
učiněným nepráv nické, prolánní
stránce jeho osoby. Tam byl sto-
jan s oblíbenými dítkami flory,, tam
visely ve skvostných rámcích po-
dobizny drahých osob a rozličné
tretky vyšívané drahými rukami,
tam odtud mířil po ním sádrový
Amor mnohá již léta pozlaceným
Šípem. Ostatek pokoje zasvěcen
byl střízlivé bohyni práva a pyšnil
se zejména vysokým podstavcem,
vyplněným řadami tlustých knih,
v nichž překapín byl právnický
důmysl jako krůpěj léků v láhvič-
kách homeopatické lékárničky.
"Ale jedna z těchto žalob podá-
na je od Roziny Plaché," pravila
po chvíli Julie. "Kde najdu tuto?"
"Od Roziny Plaché? Ach, prav-
du máte, od Roziny Plaché," od-
pověděl doktor poněkud váhavě.
"Směnka byla na ni rubopiserc in
bianco převedena. S tou můžete
jednati prostřednictvím pana Je-
Ostatně jsem vám, slečno
tou radou, abyste si zbytečné ty
.... , , kroky uspořila. Věřitelům vašich
může-li promluviti s panem doktc- rodičů jedná se o to, aby si pro
rem. - -
Písař don
#
*
Hrdlička s u
zarděnim představil, uhodil rázem
na jádro věci otázkou: "Přichází-
te snad zaplatit?"
Překvapený dlužník pronesl
šeptem několik nesouvislých vět,
trosky to pečlivě sestaveného, k
srdci právníkovu namířeného úvo-
du, kterýž dr. Zamotal svou věc-
nou otázkou pojednou rozbil.
"Nehodláte li platit, byla vaše
cesta úplně zbytečnou," pravil
advokát suše a chopil se péra, aby
pokračoval v začatém sporném spi
Pan Hrdlička se pronesl v ten
smysl, že zaplatí všechno do krej-
caru, ač zaplatil za ten krátký čas
pouze na úrocích více, než kapitá-
lu skutečně obdržel, ale prosí snaž
ně o několikadenní poshovění.
"Již jsem pravil, že byla návště-
va vaše naprosto zbytečnou," od-
pověděl advokát, nezdvihaje oči ze
sporného spisu. "Jakmile jsem
převzal záležitost strany, neslyším
než hlasu jejího. Jen tento hlas
může zastaviti železný chod práva
jejž řídím neu,prospř„k. vyhnuté .
mu cíli. S cizí záležitostí neberu
na sebe mravní zodpovědnost za
ni; přejímám ji bez jakýchkoli o-
sobnich přívěsků, přejímám zále-
žitost holou a tato platí mi za sva-
tou. Spíše omeškal bych vlastni
prospěch, než bych zadal tečky z
práva svých mandantů. Vyhovíte
li platebním rozkazům ve třech
dnech, bude věc v pořádku;
nevyhovíte-li sáhnu bez prodlení
do zbrojnice práva po zbraních,
jež uznám za vhodné. Všechno
další mluvení o tomto předmětu
bylo by darebným mařením drahé-
ho času vašeho — i mého."
Na posledních dvou slovech spo
číval důraz tak významný, že Se
pan Hrdlička bez námitky porou
čel.
Dr. Zamotal poručil ua to v
kanseláři, aby se podtrhl dvakráte
den k podání exekuce Jestřáb con-
tra Hrdlička
V předvečer toho dne zaklepáno
nesměle oa dvéře a do kanceláře
vstoupila dívka, oa niž se vrhly rá
zem oči celétio persnálu jako vyhla
dovělí vlci 11a vzácnou kořist. Bylť
skutečně vzácným tak něžný a pů-
vabný zjev v této suchopárné pro.
stoře, jež vídala většinou hranaté
a křivolaké syny Israele. Oči pí
sařů okřály patrně na stepilé této
podbě, jež stála tu rozpačitě v kří-
žovém jejich ohni, s ruměným de-
chem studu v celám líbezném obli-
čeji, zpola czář«:ná prouhou žluté-
ho světla, jež líbalo jako v :aníce-
ní obrys její, jakoby vsáti chtělo
do sebe krásu, již tak dávno neby-
lo bývalo objímalo. Spanilá stra ! střába.
na zašeptala se sklopenýma očima, |
t
Juan poprosil jí nej-
sladším odstínem svého chraptivé-
ho hlasu, aby se na chvilku posa-
dila, že mešká právě návštěva u
hlavy kauceláře.
Julie Hrdličková usedla na po-
danou jí židli jako na pranýř. Cí-
tila takořka hltavé pohledy, těka-
jící odevšad po její postavě. Zdá-
lo se jí, že všichni znají neb ale.
spoň tuši příčinu její návštěvy.
Sklonila oči na špičku střevíce,
aby se nemusily potkávali se zkou-
mavými zraky kancelářského per-
sonálu.
své pohledávky nějakou jistotu
zjednali. První stupeň exekuce
není tak hrozoý. Přijdou, sepíšou
do protokolu stoly a židlice, hodi-
ny a zrcadla, snad přenesou vzác-
nější předměty — a to bude vše."
Útěcha tato minula se patrně s
účinkem.
"Není tedy žádné pomoci?" ze-
ptala se Julie, vstávajíc.
"Lituju velice, že nemohu v té
věci ničeho učiniti. Ach, ten
prožluklý žoldnéř zachytil hala-
partnou vaši mantilu. — Dovolve!
tak — Šibal! Má v pravdě žold-
néřskou povahu. Ale práce na
něm je pěkná.
(Pokračování.)
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Obzor (Hallettsville, Tex.), Vol. 23, No. 48, Ed. 1 Thursday, July 9, 1914, newspaper, July 9, 1914; Hallettsville, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394619/m1/2/: accessed June 27, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.