Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 21, No. 10, Ed. 1 Thursday, October 5, 1911 Page: 4 of 14
fourteen pages : ill. ; page 26 x 20 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
■ Tmi# - Haší.
Humoreska od D. Romanova.
Lev Linda, mládenec v rozpuku
36 jar, klidní prožitých skromným
způsobem venkovského kapitalisty,
byl oblíbencem veškerých otcův,
pokud byli majiteli vdavek chti-
vých dcer. Jaký div, pěkně urost
lý muž, nezávislý, dobrých mravů,
který každoročně ještě ze své renty
uložil ke kapitálu nový přírůstek,
byl všude rád a dobře návidčn.
Bohužel ale právě tato výhoda
ve společenském životě, probudila
v něm dočasnou nedůvěru a vytvá-
řela náhled o lásce a ženitbě, jenž
dovedl na propukající city dívek
púsobiti, jak mráz na probouzející
„ se poupě na jaře, který i ty nejjem-
nější květy v zárodku hned utlu-
mil.
Prvním paragrafem jeho životní
dogmatiky bylo: Láska není než
dětskou bájkou, přenesenou zvy-
kem po otcích a od mnohých lidí s
úctou, však bezmyšlenkovitě poja-
tou ve víře, Či věrnosti. Pod pří-
sným řezem myslících lidí vybled-
ne pojem ten v naprostou osobní
samolibost a ta je podkladem neb
pojítkem většiny manželství.
Následek těchto zásad byl, že
každé něžné stvoření ženské, jenž
mu náhodou či osudem křižovalo
cestu, bylo podezřelým z lovu po
jeho penězích. A on si pak říkal
tlumeně: "VŠak se vám to nepodá
ří Lvíčka Lindu chytit do pasti.
Veškerá vaše sladká mluva, svůd-
né úsměvy, ohnivé pohledy odrazí
se o pancéřové jeho srdce, odolají
cí všem lákadlům ženským, neboť
chce a zůstane volným a svobod-
ným."
Takto asi dumaje pokuřoval jed
noho rána po dobré snídani vonué
havana, pohodlně~*Tí'atáhnuv nohy
na vedlejší stůl, když se otevrou
dveře a objeví se služebný duch v
osobě posluhující dívčiny a podá
mu na tácu dopis.
"Zatrolena holka! jak jsem se
ulekl, což nemohla se ohlásili?"
brumlal, mezi tím co strhoval pe-
čeť s dopisu. "Jistě, že mne chtě-
la překvapiti, aby mohla domáci
paní mé zneužití jejího nábytku ža-
lovati — však otevři se schránko
tajemná a pověz co mi přinášíš!"
S tím zahloubal se do obsahu do-
pisu, který zněl asi následovně:
Milý bratránkuI
Letnice jsou přede dveřmi a ne-
víš-li, jak bys lepšítn způsobem
jich užil, zveme tě, bys ony svát-
ky ztrávil u nás. Několik přátel z
mladších let bude rovněž zde pří
tomno a tak je postaráno o veselé
duy a zábavu. Mimo to očekává-
me jednu roztomilou mladou dámu,
přítelkyni z pensionátu a jsme pe
vně přesvědčeny, že seznámení sní
tobě nebude nepříjemným. Dosti
možná, že se do ní zamiluješ! Po-
mysli, ty zatvrzelý, starý mláden-
če — zamilovaný medvěd; Pěkné
vyhlídky ti připravujeme, že ano?
Kdybys ale přese vše k této naši
zprávě měl dělati kyselý obličej,
pomysli jen, že to byl sen a na sen
nesmí se člověk zlobiti!
Nadějeme se, že tě přec jenom o
svátcích spatříme, zdravíme t b<
co nejsrdečněji
tvoje oddané séstřenice
KatuŠe a Luša.
P. S. Tati náš tě pozdravuje
a vzkazuje ti, že u zdejší průmysl,
banky bys dostal o jedno procento
větší úrok, než jak máš 11 vás ulo
ženo. Radí ti, abys alespoň s Čá-
stí kapitálu to zde zkusil a přinesl
sebou.
S opětnými pozdravy
Tvoje K. a L.
Lev Linda pročrtl dopis asi čty-
řikráte za sebou pozorně, zvláště
prou důležitou doušku; pak opatr
ně složil a uschoval v náprsi.
"O tom by se dalo přeir.> -!vli,"
pravil sobě. "Takhle ztrávifi svát-
ky ve společnosti milých sestřenek,
nebylo by zlé a k tomu ty vyhlíd-
ky na to percento větší —! IIm[-
Koriečně, co se týče oné pozvané
k nim krásky, s tou budu brzo ho-
tov; ta má hnedle poznati, že ne-
jsem zbožříovatelem jakýchkoli
ženských půvabů, jichž by k něja-
kému manévru 11a mne použito by-
lo. — Tedy pojedu, za 2 hodiny je-
de vlak. Zatím připravím si syftj
kufřík a nějaký ten kapitálek vy-
zvednu. Stačí zatím vezniu^i se
bou asi 12000?
Netrvalo to dlouho, co Čekal
Linda na vlak, v té chvíli řítící st-
do nádraží. Dvakráte přeběhl řa
tlu vozů, tnhlédaje kam by vešel.
V ruce držel kufřík s nejnutnějšími
potřebami toatety pro nejbližT.ich
8 dnů a v tom též ony vyzvednuté
peníze.
"Nikdo snad netuší, že tento ne-
patrný kufřík v sobi skrývá malé
jmění" myslel sobě, "musim býlí
opatrným, avšak nikoliv nápadně,
abych tím, nevzbudil opět pozor-
nost, sic by mně mohl býti ukra-
den!"
Nebylo více času k dlouhému
hledání v natřískanéni vlaku lidmi
a ruce vskočil do oddělení, v něm
zastihl prázdné místo, ovšem vedle
dámy, kam se mu prve nechtělo,
ale co naplat. Pravda,- byla hezká
i Lvovo otužilé oko proti půvabům
těmto, zdálo se zjevem tím přec jen
oslněno býti.
"Jaké rozkošné stvofcřní!" od-
tušil sobě. "Ale — pozor hochu,
buď statečným", dodal ihned v du
chu k tomu "jest to Evina dcera
jako ty ostatní a kdo ví, není-1 i
právě na lovu po nějakém sňatku.
Na cestách nebývá to řídkým pá.
dem." Dále však nedalo se více
přemítali a jiného nezbývalo než
zdvořile dámu osloviti: "Jest do
voleno milostivá, snad není 'místo
zde obsazeno?" Nemohl však př
vší udatuosti patrné rozpaky za-
příti.
'•Není prosím dosud, libo-li jest
volným," odvětila, při Čemž po
zvedla své oči, vskutku čarokrásné.
"Děkuji srdečně," odvětil Lev a
snažil se svůj kufřík umístili uad
sedadlo do věšadla, při čemž ona
opět oči sklopila, což jeho rozpa-
kům ulevilo. "Krásný den má-
me" zmínil se, aby něco řtkl a
vedle své krásky se usadif— "O
zajisté", ona na to zdrželivě se o-
brátila k oknu, zakončujíc tím jaksi
počatý rozhovor.
Lev navázal další rozhovor opět
o počasí a v tom způsobě vyvíjela
se zábava obou dále a Lev cítil se
neustále více a více připoután ku
zjevu, vyvolávajícímu v vnitru je-
ho pocity dosud cizí, ale mocné,
jak magická pouta, vždy pevněji
jej přitahující k předmětu zajíma-
vému. Mezi hovorem zmínil se
též o cíli své cesty, že hodlá v Č.
několik dnů u příbuzných ztráviti,
při čemž na jevo přišlo, že i jeho
sousedka osudnou náhodou týmž
smě rem a příčinou se ubírá, jedině
s tím rozdílem, že nikoli k příbuz-
ným, ale pouze k dobrým přátelům,
kteří ji rovněž v Č. očekávají.
Jak se neměla podivili, když
Lev — při zastavení se vlaku v
předposlední zastávce před cílem
obou, najednou vyskočil a vykřikl:
"U všech kozlů, málem liych pře-
jel místo, kde jsem. měl sestoupili;
slíbil jsem zde přítele navštívili,
než dorazím do města, kde doufám,
že snad šťastná náhoda mi ještě
popřeje vás slečno potkati. A kdy-
by snad se to nestalo, litoval bych
z plna srdce. Zatím se vám co
nejuctivěji poroučím!"
Zachytil rychle kufřík a již, tni
/el dveřmi vlaku, nalézajícího se
málem již v dalším pohybu —■ —
Tak měř nevěděl jak se dostal k
bytu svého přítele. Zatrhl zvon
cem a sluha otevřel a doprovodil
jej, očekávaného dle víeho na ji-
nou dobu, zatím do pokoje přijí-
macího. Pak šel svého pána shá-
nČTÍ. Po delší době ozvaly se v
předsíni kroky a ve chvíli drželi se
oba přátelé v srdečném objetí.
Jaké překvapení Lvíčku, psal's
až po svátcích — čistá náhoda,
že's mne doma zastal!" — — "Mi-
lý hochu" počal Lev, mezi tim-co
perlicí réva pročistila hrdlo a ob-
čerstvila pocestného k nové síle —
unikl jsem velikému nebezpečí a
ty's mou záchranou. Nemusím po-
lotýliati, že přísná tnlčelivost v té-
to věci se rozumí sama sebou. Mu-
sím ti přiznati, že bych inálem pod.
lehl. Dnes ve vlaku padl—jsem v
náruč pravému andčli v lidské po-
době. Ještě dvě stanice a byl
jsem ztracen. Mé zásady a dog-
mata se rozplývaly jak poslední
jarní shíh na slunci. Cítil jsem,
že nedovedu více svého srdce ovlá-
dat! a jediné vyváznutí, že jest
možným v útěku jak Josefovi v
Kgyptě. Vzpomněl jsem si, že tě
hodlám na zpáteční cestě navštíví
ti a řekl jsem: co se dá pak prové-
sti, mohu učinili hned a skočil jsem
z vlaku téměř mezi jízdou a zane-
chal v něm zbožňovanou v údivu,
zajisté pro ni těžko vysvětlitel-
ném."
"Jsi zkrátka stále ten starý ne-
napravitelný .medvěd — ale jaká
pomoc, alespoň mám tvému podi-
vinství tvou přítomnost co děko.
valil1'
"Příteli, tolío již necháme, na
mne se nedá ničeho více získatíani
ztratili. Byl bys tak laskav a po-
díval se po mém kufříku? — Mu-
sím se ti svěřili. Nevím jak dalece
lze tvému sluhovi důvěřovali. Jest
v něm větší obnos peněz — 12000
korun!"
— "A kdes ho nechal, ty lchko-
myslníče," vykřikl jeho hostitel.
"Zdá se mi, že v předpokoji; při
svém vstupu odevzdal jsem ho tvé-
mu sluhovi."
— "Hochu, hochu, na tvá léta
bych u tebe hledal větší opatrnost".
Při toni odběhl. Brzy se však
vrátil s kufříkem v ruce: "Je to
on?"
"Ovšem!"
Nuže tak jej ihned otevři a po
dívej se, zda-li peníze jsou v po-
řádku."
Linda vytáhl kliček ze své tobol-
ky, otevřel zámek a vjel rukou do
vnitř; v tom ale sebou trhl a lek-
nutím sotva zatajil výkřik zděšení:
"U všech kozlů — co to má Zna-
menali?"
— "Nu tak co je?"
" — To nemůže býti můj kufřík!"
Při tom jal se vytahovati z něho
různé předměty, jako z polovice
hotové vyšívání, několik límců s
krajkami a tak dále, většinou dám-
ské jen toiletni součástky.
' "Dvanáct tisíc je v pekle,!" -vy-
křikl nyní druhý, "tvůj anděl v lid-
ské podobě musel dle všeho^o nich
dobrý vítr miti."
-Mezitím uháněl vlak dále k Č ,
kam asi po půlhodinné jízdě dora-
zil. "Anděl v lidské podobě" 0-
devzdal kufřík nejbliže stojícímu
drožkáři a svěřil svou schránku tě-
lesnou jeho rosinatě, která je do-
vezla až před dům honosíc! se ští-
tem "u Lindů" Dvě mladé dámy
vyběhly z předsíně vstříc a v mži-
ku nalézaly se všecky tři v něžném
objatí.
"Ani nevíš Růženo, jak se na
tebe těšíme!" ujišťovala jedna.
Druhá podotýkala"již jsme byly v
pochybnostech, nešla od tebe žád-
ná zpráva!"
"Na konec myslely jsme, že ani
nepřijedeš," spustily jednohlasně.
"Zdali pak's nezapoměla na slí-
bené vyšívání?" vyzvídala Katuše,
vedouc svou přítelkyni do bytu
"jsem na to velice zvědava."
"Nezapomněla, jest v mém kuf-
říku, máš se o mé dobré paměti sa-
ma ihned přesvědčili."
Kufřík byl přinesen a přímo po-
droben prohlídce.
Můj Bože!" zaznělo v nejbliž-
šítn okamžiku z úst Růžepy.
«to se stalo?" tázaly se spěšně
obě hostitelky jedním dechem.
"Pomyslete, jné drahé, vždyť
ten kufřík mně nepatří, alespoň ji-
stě <^bsah jeho je cizím. Jen se po-
dívejte!"
Při tom počne Růžena ku podi-
vu obou přítelkyň vytahovati před-
měty, zřejmě osvědčující majetek
pohlaví mužského, límce, kravaty,
ponožky atd.
"Co se stalo, je mi naprosto ne-
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 21, No. 10, Ed. 1 Thursday, October 5, 1911, newspaper, October 5, 1911; (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394736/m1/4/: accessed June 21, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.