Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 18, No. 41, Ed. 1 Thursday, June 24, 1909 Page: 3 of 4
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
&
NAHQDA.
Xapsnl M. ťrbaneo.
Předmětem rozhovoru denní spo-
lečnosti "U zlatého Čepu" byly toho
večera všeliké záhadné kriminální
případy. Mluvilo se o možnosti a
pravděpodobnosti jednotlivých pří-
hod, dotyčná literatura byla po-
drobena kritickému rozboru. A tu
vypravoval pan Málek, soukrom-
ník tuto událost:
•'Také já za svého života přispěl
jsem k odhalení zločinu, který v
důsledcích byl by se stal osudným
nejen snad mně, ale i celému ústa-
vu, v jehož službách jsem tehdy
byl. Musím však předeslali, že v
mém případě nebylo zvláštního dů-
vtipu třeba; vše, jak se sběhlo, by-
lo čirou náhodou, jednou z těch ná-
hod, jež zachraňuji nebo ničí živo-
ty, ku ztrátě přivádějí, nebo získá-
vají bohatství.
Jak vám asi známo, byl jsem až
do nedávná pokladníkem spořitel-
ny v K. Jest to starý, solidní ú-
stav, vlastně menší banka, jejíž
klientelu tvoří rolníci a statkáři z
bohatého okolí, a ovšem i obchod-
nici a živnostníci Čilého a lidnaté
ho toho města. V tu dobu, kdy se
tato příhoda stala, čítal jsem nece-
lých třicet let a byl jsein ještě ne-
žeuat. Na obědy a večeře chodil
jsem, jako většina svobodných ú-
íadníků a učitelů do hostince k
•'Černému orlu", kde nás výborná
a nepříliš drahá kuchyně, poctivý
nápoj a bodrá povaha hostinského,
tatíka Šebesty, upoutávaly. Ho-
stinec byl zároveň také hotelem a
byl zejména obchodními cestující-
mi vyhledáván. Bývala to veselá
cháská pohromadě v těch dvou
klenutých místnostech, příjemných
se svou starobylou pohodlností a
čistotou. Jednu z nich nazývali
jsme jídelnou a druhou hernou
protože v prostředku jejím stál dů-
kladný kulečník a v rozích vedle
zrcadla, pod sádrovým poprsím
Havlíčka a Žižky, dva zeleně po-
tažené stolky, u nichž večer jak
večer zasedala "vysoká škola"
makslářů. Dvéře mezi oběma mí-
stnostmi byly stále dokořán otevře-
ny. Zde v herně trávili, jsme my
"svobodníci", zvláště za ijepřízni
vého počasí, většinu volného času
čtením časopisů, rozhovorem anebo
"kybicováním" a hrou na kuleční-
ku, a zde také dotkl se mne prst
Náhody v důležitém okamžiku.
Pamatuji se na to, jakoby se to
přihodilo včera a přece je tomu ví-
ce než pětadvacet let. V neděli
dne 31. října roku 18. . . ve tři
čtvrtě na dvauáct dopoledne, když
na dřevěných schodech dozněly
hřmotné kroky posledního venkov
ského návštěvníka, a náš předsta
vený s přáním "dobrého chutná
ní" pospíchal před obědem vypít
sklenku vína— uzavřel jsem právě
pokladní knihu a pod tlustou čáru
vepsal jsem saldo: 251.440.62 zl
Tuto částku v bankovkách měl
jsem skutečně v pokladně. Ukon
čené hospodářské práce a den před
tím konaný výroční trh přivodily
značný přiliv peněz do spořitelny
a rozmnožily pokladní hotovost ne
tušenou měrou. Poněvadž po prv
nim, byly k výplatě poukázány vět
ší Částky, vyčkávalo se s odešlá
ním přebytečných peněz do-banky
a tím také vysvětlovala se tato
naše poměry neobyčejně velká ho
tovost. Srovnal jsem balíčky han
kovek do tresoru, který jsem uza
vřel, do spodního pak oddělení
pokladny uklidil jsem knihy a mi.
sky s drobnou mincí. Pak přira
zil jsem dvéře pokladny, uzamkl
přesvědčil jsem se ještě o dobrém
uzávření.
Když společně s praktikantem
opouštěli jsme pokladní místnost,
stál již u železných dveří, vedou
cích na chodbu, sluha Nečásek. Za
mé přítomnosti uzavřel laké tyto
dvéře na dva zámky, potom zamkl hám tatíka Šebesty.
"Černému orlu", těše se na oběd
a volné odpůldne. Před domem
spatřil jsem státi muže, obrácené-
ho zády ke vratům, který si prohlí-
žel, jak se zdálo, v té chvíli skoro
liduprázdné náměstí. Oděn byl v
elegantní zimník hnědé barvy, kte-
réž barvy byl také tvrdý jeho klo-
bouk. V ruce nesl neznámý Čer-
nou, koženou kabelu. Jen letmo a
bez zájmu jsem jej přehlédl a u-
soudiv hned, že jest asi obchod-
ním cestujícím, nevěnoval jsem mu
další pozornosti a spěchal jsem
šikmo přes náměstí k "Orlu". O-
běd byl — jak zvláště v neděli bý-
val — znamenitý. Seděli jsme po
jídle asi do dlou hodin, pak šel
jsem do nedalekého svého bytu,
chtěje se převléci a jiti na procház-
ku. Než nebylo z toho nic. Sy-
chravé počasí proměnilo sfe zatím v
hustý dešť a proto jsem se roz
hodl, že zůstanu doma.
Po osmé hodině večerní odebral
jsem se opět k "Orlu". Když ve-
šel jsem, byl v obou místnostech
čilý ruch, neboť vedle každoden
nich hostů byli zde také tací, kteří
přicházeli pouze v neděli. Usedl
jsem v herně ku svému stolu, po-
večeřel brzy a zahloubal jsem se do
čtení vyložených humoristických
listů, když tu učitel Kuřák mne vy-
rušil nabídnutím partie karambo-
lu. Nevím, kolik partií jsme hrá-
li; zaujati hrou, nepozorovali jsme
ani, jak hostinec se pomalu prázd
ní, až zůstali jsme v herně sami
dva, v jídeluě pak pouze malá spo-
lečnost u jednoho stolu.
"Mohlo být asi jedenáct hodin,
když do jídelny vešel onen cestu
jící, kterého jsem v poledne viděl
státi u spořitelny. Poznal jsem
jej ihned. Vešel bez pozdravu,
setřásaje se sebe kapky dešťové a
uklonil se jen lehce směrem k ob-
sazenému stolu. Svlékl rychle
zimník a posadil se ke stolu zrov
na proti dveřím herny, postaviv
černou kabelu vedle sebe na židli.
Zatím co ujednával se sklepníkem
večeři, pozoroval jsem jej mezi
hrou se zájmem, jakým pozoruje
me náhle objevivšího se cizího člo
věka. Byl štíhlé postavy, snad
přes třicet roků, s rusým vlasem a
poněkud tmavším knírem. Oči je-
ho neklidně těkaly po místnosti a
svezly se často na černou kabelu.
Pozoroval jsem také, že byl asi
notně hladov, neboť přinesenou
pečeni nejedl, ^le přímo hltal, a
plně vínem zaléval.
Hostinský Sebesta měl nepěk-
nou vlastnost, že vyptával se kaž-
dého cizince, odkud přišel a kam
jede, a neušetřil ani tohoto nezná
mého. Činil to však s jakousi
uctivou bodrostí a starostlivostí,
což jej omlouvalo. Slyšel jsem ta-
ké, jak cizinec odpovídal, že přijel
sem ráno za obchodem a že hodlá
rychlíkem, který odtud odjíždí po
dvanácté hodině noční, opět od-
stovati, při čemž se tázal, jezdí-li
z hotelu dostavník na nádraží.
Obdržev uspokojivou odpověď, ne-
všímal si více hostinského, vyňal
z kapsy zápisník, v němž horlivě
převracel listy, tváře se při tom vel-
mi důležitě. Měl jsem v úmyslu
již jiti domů, ale na naléhání pří-
tele Kuřáka rozhodl jsem se hráti
ještě jeduu partii do padesáti.
Chybil jsem právě čtyřicátýdru-
hý karombol, jsa před přítelem u-
čitelem o sedm napled, když v pru
jezdě zarachotil doslavník, vyjíž-
dějící ze dvora.( Cizinec se zvedl
a zavolal: "Platit!"
Můj spoluhráč předhonil mne
zatím o dva body a stanul. Kfi-
doval jsem tágo, přehlížeje nepříz-
nivou situaci na kulečníku a na-
slouchaje na půl ucl a, jak hostin-
sky počítá útratu cizincovu. Chtěl
jsem "falší" přes celý kulečník sti-
hnouti Červeuou kuli, než náraz
byl příliš prudký; bílá koule pře-
skočila rám a koulela se hřmotně
po podlaze do jídelny, přímo k no-
Běžel jsein
kovku, kterou držel mezi prsty le-
vé ruky. Zvednu kouli a chci jiti
zpět do herny, když tu obraci se
hostinský ku zbylé společnosti a
pozvédaje bankovku do výše, pra-
ví:
"Ale to je zvláštní náhoda! Vče-
ra odnesl jsem tuto desítku do spo-
řitelny a dnes ji dostávám zpět.
Inu, ovšem, je to ona, dodal, pro-
hlížeje ji proti světlu. -'Byla roz
tržena a slepil jsem ji proužken.
průsvitného papíru, jehož růžky
jsem takto zastřihnul."
"Podívejme se! Tatík Šebesta
nám zde neustále lamentuje na zlé
časy a zatím nosí peníze do spoři-
telny", prohodil kdosi, a všichni se
rozesmáli kromě cizince, který za-
pínal chvatně kabát a opět jen se
ukloniv, odcházel.
"Ano, ano! Nosí peníze do spo-
řitelny, ale platit dluhy", pronesl
vážně hostinský, ukládaje desítku
do velké tobolky, rozevřené jako
tahací harmonika.
Po tomto intermezzu kladu kouli
kulečník a přítel těší se již, že
ještě dřevěné z průjezdu na scht pro ni a tu vidím, jak Šebesta do-
dy, * pak teprvo vybral js«m §« k jdává cizinci na deBetulRtofotJ ban-
"třapec", mne nemine. Ale co to?
Mozek můj přemýšlí o Čemsi úsi
lovuě, až hlava počíná boleti. Sna-
žím se, připamatovati sobě kterous
okolnost, ale jak nabývám jistoty,
zmocňuje se mne strašné rozčilení
a srdce bije v hrudi jak palice do
zvonu. Ano, není jinakl Pama-
tuji se určitě, jak včera přijal jsem
od hostinského Šebesty mezi jiný-
mi také tuto bankovku, o které
právě mluvil. Pamatuji se, jak
prohlížel jsem ji opatrně, nechybi-
li z ní žádná částka, a jak srovnal
jsem ji do balíčku s páskou. A ba-
líček tento musí býti v pokladně.
Musí tam býti, protože od té chví-
le, co jsem ji přijal, nevydal jsem
z pokladny ani krejcaru. Ale jak
se ocitla v majetku neznámého mu-
že? Cítím, jak blednu a jak zdě-
šení svírá mně hrdlo.
Toto a co následuje, odehrálo se
ovšem rychleji, než jak vypravuji
Nepromluvil jsem ani slova, strhl s
věšáku klobouk a vyrp.zil jsem ven.
Venku lil se dešť jako z konve.
Na temuém náměstí zurčela do
stok stékající voda a z ulice, ve
douci k nádraží, bylo slyšet drko-
tání vzdalujícího se dostavníku.
Stanul jsem několik vteřin v roz-
pacích. Mám běžet za cizincem
na nádraží a jej zadržeti? Ale mý.
lím-li se! Či nemůže suad býti vi
ce podobných bankovek, a zmýlil
li se hostinský? Na každý způ
sob musí sobě dříve zjednat jisto-
tu. V šíleném letu rozběhl jsem
se přes náměstí, až mně voda do
obličeje stříkala. Doběhl jsem k
vratům spořitelny a začal jsem zu
řivě rváti zvoncem, burcuje sluhu
Nečáska, který měl v přízemí byt.
Jedna nebo dvě minuty, než ozva-
ly se je.iu ki vjky řuM^i.lě, zdály
se mně véčuooii.
"Kd i jesi?" z\oldl zhurta Nečá-
sek, stikaje klič do ^áihku
"Pokladník M utk. Uu.vřterych
lei"
Poznal hlas a oicvtel v okamži-
ku.
"Co d« s«a o?", t-izal sc ulekaně,
zvedaje svitiluu, a uda mne zmok
lého a chvějícího se rozčílením.
"Vezměte rychle klíče od úřa-
dovny," vyrazil jsem ze sebe.
"Hoři?"
"Neptejte se, jen rychle!" v
Byl tu ihned s klíči. Dvéře z
průjezdu na schody byly zamčeuy.
Oddechl jsem si poněkud. Tedy
snad se přece klamu. Nicméně
vyběhl jsem chvatně po schodech
nahoru, vzal za kliku železných
dveří — a dvéře se otevřely. Ne-
čásek, který právě doběhl, zbledl
překvapením a zděšeně koktal:
"Co se stalo! Kdo zde byl!"
Vytrhl jsem mu svítilnu z ruky a
vrazil jsem do pokoje. Několika
skoky byl jsem u pokladny, a ztr-
nul jsem leknutím. Na jedné stra
ně pokladny, ve výši tresoru, zel
otvor s ohýbaným krajem, dosti
velký ku pohodlnému Vybráni ob
sahu. Sluha, vida toto nadělení,
div neomdlel.
"Já za to nemohu," bědoval hla-
sitě. Utěšil jsem jej krátce, že
peníze nejsou ještě ztraceny, naří-
dil jsem, aby nechal vše, jak leží,
uzavřel dům a běžel pro policii, a
sám rozběhl jsem se k nádraží. Po
hlédl jsem dříve na hodinky. Ku
příjezdu vlaku scházelo ještě deset
minut a cesta k nádraží byla o ně
co delší; počítal jsem však, že ješ
tě v Čas doběhnu. Ubíhal jsem
pustými ulicemi bez dechu jsa pro-
sáknut deštěm a potem. Z dálky
blížil se rachot přijíždějícího vla-
ku. Napnul jsem všechnu sílu,
chtěje dosíci již nedalekého nádra
ži, než nohy již začaly vypovidati
službu. V tom vynořila se z tem-
na přede mnou postava a zastou
pila mně cestu. Vzhlédnu polekán
a pozuávám při matném světle sví-
tilny četnického strážmistra, vra-
cejícího se bezpochyby odkudsi z
noční pochůzky.
Když mne poznal, pozdravil a tá
zal se: "Kam utíkáte na nádraží?'
Nemohl jsem odpověděti, jak
jsem byl udýchán. Mávnul jsem
rukou naznačeným směrem, chytil
jsem strážmistra za rukáv a táhl
jej. Byl udiven mým jtdnáním,
ale několik slov v běhu pronese-
ných, stačilo, aby pochopil oč jde.
Ocitli jsme se před nádražní budo
vou právě, když konduktéři 'vyvo-
lávali: K.—jedna minuta!" Pro
běhli jsme letem čekárny a stanuli
na peronu. Mžikem přehlédl jsem
prostor, hledaje očima cizince. Krá
čel, provázen konduktérem, ku vo-
zu druhé třídy, maje černou kabelu
v ruce.
Tamhle jest! Zatknoutl" zvo-
lal jsem,
Ze předu vlaku bylo slyŠeti ne-
trpělivý a pronikavý pískot prů-
vodčího, povzbuzujícího k odjezdu.
Byl nevyšší čas. Neznámý právě
vstupoval jednou nohou na schůd-
ky vozu, když mu na rameni spo-
činula těžká ruka strážmistra. O-
brátil se a zbledl. •
Co chcete?", pronesl a vsunul
ruku s mosazné tyče do kapsy.
Zatýkám vás ve jménu zako-
na!\ Strážmistr chytil jej za ruku
a strhl jej se stupně vagonu. Pí-
skání stávalo se důraznějším i pra-
vil jsem ke konduktérovi, který u-
diveně přihlížel: "Ten pán s vámi
nepojede, zůstane zde." Pochopil
a dal znamení k odjezdu. Nyní u
viděl cizinec také mne, uhádl asi
vše, neboť zasyčel: "Prokletá de-
sítka."
Ostatní se lehce domyslíte. V
kabele lupičově nalezeny byly vše-
cky peníze, až na onen baliček de-
sítek, netknuty a vedle toho celá
kolekce lupičských nástrojů z vý
tečné anglické ocele. Jak se lupič
do spořitelny dostal, lehce se vy-
světlilo. Vyčíhal, když sluha Ne-
čásek odešel po obědě do hostince
a jeho žena na klep k sousedce.
Odeniknouti paklíčem dvéře na
schody a opět je za sebou zamknou
ti, aniž by byl lupič pozorován,
bylo při tomto podniku nejdúleži-
tější. Ostatní pak mu bylo hrač-
kou; byl ve svém oboru virtuosem
a věděl dobře, že nahoře celé od-
půldue a celou noc nebude vyrušo-
ván. Vše zdařilose mu dle přání i
lup byl jistě větší, než lupič očeká-
val a jen čirá náhoda byla jeho
zkázou. Zemřel v žaláři kde od-
pykával sobě dlouholetý trest.
> DR. RICHTERS |
PAIN-
LPELI
9 Lahví Drn. Richtera
„Pain lixpellcr'1 zaientto
pekelné bolesti. Nic sc tomuto''
nevyrovná, nlcvAmtak rychle
nepomůie, nic tak trvale. Mrtte-^ \
11 pfcliánf neb bolesti, odřeninu neb
pohmoždění, mažte to místo dů-
kladně ,,1'aln Iíxpellcrem". Užf.
vajíce ho pilné zbavíte ne bolestí.
Ve viech lékrtrnrtch lahvlřky
25 a no ctfl. Hleďte aby na Uliv! *
byla kotva; táruka to pravosti.
F. Ad. Richter & Co.
215 1'earlSt,, N, Y.
I*kliilíilijící |>rostreilck.
Lakomec trpěl nervosou a bole-
stí hlavy. Kdosi poradil jeho že-
ně prášek, který báječně působí
jako uklidňující prostředek.
Šla žena, koupila prášek a dala
jej mužovi užívat.
"Tak, teď si pěkně lehni a uvi-
díš, jak se uklidníš."
Muž si lehl hned ale zase vstal.
"Co stál ten prášek?"
"Dvacet centů...."
"A rány boží, takové hrozné pe-
níze vyhodí za mizerný prášek, to
je hrozné, já se z toho zblázním,
ti lékárníci mne chtějí svléknout,
banda mizerná, íuj, to jsem se roz-
čílil, krev se ve mně vaří, já se
zalknu."
ZÁPACH POTlT.
Abyste zamezili tomuto nepří-
jemnému zápachu, který teď ve va-
ší krajině bude panovati, jest nejlé-
pe, budete-li se často koupati a při
tom upotřebovati Severovo Léčivé
kožní mýdlo každodenně při omý-
vání. Jest to to pravé mýdlo pro
děcko při koupeli, pro každou toa-
letní potřebu a při holení. Zlep-
šuje a zpříjemňuje pleť. Cena 25
c. Ve všech lékárnách. Malý vzo-
rek zašle po obdržení 2c pošt.
známky firma W. F. Severa Co.,
Cedar Rapids, Iowa.
Dři kn z.
"Pravíte, že mne šíleně milujete,-
dokažte to, pane...."
"A kterak vám to mám dokázat,
slečno?"
"Nějakým šílenstvím," odvětila
krasavice.
"Staniž se," zvolal. "Pojmu vás
za ženu."
Dr. F. Formaneck z Chicago,
111., upozorňuje opět všechny ne-
mocné trpící na jakoukoliv nemoc,
pro kterou doma u domácích léka-
řů ulehčeuí dosíci nemohli, že mo-
hou osobně na Dr. F. Formancka
psáii a že obdrží pak jeho radu ú-
plně zdarma. On pomohl již ne-
mocným na celé zemi a bude I10
těŠiti, když poradí a pomůže kte-
rémukoliv nemocnému, ať již by-
dli v té či oné zemi. Pamatujte si
adresu: Dr. F. Formanek, 668 S.
Calilornia Ave., Chicago, 111.
V kusárinic.li.
Poddůstojník: "Vopršálku, ne-
dělají tam tak kyselý ksicht, jako
kdyby nějaká žirafa měla páleni
žáhy."
POTÍ SE VÁM NOHY:
"Ovšem, že ano," odpovíte vy
Chcete-li tedy dostati rychlou s
stálou úlevu od horkých, bolest
působících a oteklých i potících
se nohou, upotřebujte Severův
Prášek na nohy dle předpisu.
Krabička pravidelné velikosti stojí
25 centů ve všech lékárnách.
Chcete-li malou část na zkoušku,
vložte do psaní 2c známku a pi-
šte na W. F. Severa Co,, Gedar
Rapidli iowa.
Dr. Cox's fíarbed lVire Linimtnt
nepůsobí páleni ani puchýřů, a u-
leví bolestem v několika minutách.
Na prodej ve všech lékárnách.
Hejtman: Proč jsou 11 raportu.
iníanterist Vokurek?
Vokurka: Poslušně hlásím, pane
Hejtman, že jsem to "natáh" do
rána.
Hejtman: Tak když to tak pěkně
natáhli, tak to budou 30 dní skr-
čovat.
Dr. Cox's Barbfd IVire Liniment
25c, 50c a $1.00 láhev. Každá lá-
hev zaručena.
lékárnách.
Na prodej ve všech
A: Co dělá pani?—B: Má migré-
nu!—A: A to jí nemůže lékař po-
moci?— tíi Nel Jenom rti«diatkai
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 18, No. 41, Ed. 1 Thursday, June 24, 1909, newspaper, June 24, 1909; Halletsville, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394902/m1/3/?q=%22~1~1~1%22~1: accessed July 15, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.