Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 17, No. 17, Ed. 1 Wednesday, April 1, 1908 Page: 4 of 14
fourteen pages : ill. ; page 13 x 10 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
3*
Obzor Hospodářsky.
Časopis v fno vany rolnictví, zahrad-
nictví t domácímu hospodářství
a příbuzným odvětvím.
Vychází 1. a 15, každého tučnice.
Předplatné ročně 6o ctů.
Zašili ne )on předplatitelům
Adresa: "Obzor Hospodářský*',
Halletlsville, Texas.
•Obíor Hospodářský," The only
Agricultural and Horticultural
] ournal in the Bohemian language
in the South.
PiMAci seminjonltly by F. Fabian,
Advertising rates on application.
F.ntercd as second-class matter in tht
Halletlsville, Texas, post - offict.
Které sestry orgán nemají v do
mě, měly by na každý pád sif jej
předplatiti. |
Musí mezi námi nastati méně o-
mluv, méně odkazování na málo
volného ěasu. Často na zbytečné
zábavy máme času dosti, ale pro
kousek vážné práce a práce jen
přece pro sebe, nám času nezbývá.
Pokrok je krásná věc, ale musí
to být skutečně pokrok od méně
dokonalého k dokonalejšímu, niko
livopáčdě. Jestliže se však staré
ubíjí a nenahražnje lepším, není v
tom pražádný pokrok, nýbrž ú|
dek.
Bratry tajemníky upozorňujeme,
že jest jejich povinností, aby po
každé schůzi oznámili nám všech
ny nově přijaté bratry, s udáním
jejich adres, tak abychom je do a-
dresáře vřaditi a jim orgán posílati
mohli. Adresy nově přijatých se-
ster není nám třeba ohlašovali, ty
se ohlašují pouze jen Hlavní Uřa
dovně, vyjma takových, jež by na
orgán chtěly připlácet! a týž dostá-
vati.
Hlavní Ú. je vrchní dohlížitel.
kou na správnost úřadníků všech
jí podřízených řádů. Jí samé se
zasílají všechny zprávy k potvrze-
ní neb zavržení, a stalo-li by se, že
by ona přijala zprávy neúplné neb
nesprávné, zajisté dříve neb pozdě-
ji tím povstalý zmatek by přišel na
veřejnost a členové Hl. Ú. by kri.
ticeneušli. Proto Hl. Ú. musí po-
žadovati správné konání povinno-
stí od podřízených řádů, býti spra.
vedlivě nestrannou ku všem a vý.
hod zvláštních nikomu neposkyto-
vat!.
Převzavše veliký úkol na sebe a
sice: lásku bratrskou a svobodu
ducha mezi členy pčstovati, podpo-
rovali se vespolně v nemoci a smr-
ti, jakož i v životě obecném, pečo-
vati o zachování českého jazyka v
této zemi a o všeobecné povzneše-
ní spolu bratrů rodáků našich, v
mravním, duševním a hmotném o-
Vc spojeni je siln.
Otcem Jednoty je rozum a mat-
kou láska! Rozum splodil pozná-
ní a ideu (myMenku) o prospěšno-
sti organisace (sdružování) a láska
pak dala život myšlence té.
Rozum poznal, že ve spolčování
spočívá síla.
Jednotlivec, pokud stojí osamo
cen a o nikoho neopřen, zůstává
slabým v životě veřejném, i kdyby
byl sebe horlivějšíma vytrvalejším.
Mluví-li o něčem, co uznává za
pravdu, cítí, jak v nitru posloucha-
jících přesvědčivost jeho slov dusí
myšlenka — tř(.bas nevyslovená:
"To jen on tak myslí;" potírá-li
zhoubnost nějakého společenského
zla, tu, byť i srdce okolo stojících
mu za pravdu dávala, oči jejich pře-
ce mluví: "Jen on to nezmění";
odporučuje-h něco prospěšného a
kdyby sebe zřejměji to odůvodnil,
nedostaví se uskutečnění, dokud
jen on to chce, jen on se o to zasa-
zuje. Toto "jen on" je nejvýmlu.
vnější protiřečník pravdy, nejhou-
ževnatější zastance starých křivd a
zlořádu, i největši ničitel prospě-
šné akce, ničitel každého blahono-
sného úmyslu i činu. Jsi-li osamo-
cen, vždy slova tvá i úmysly tvé
naráží na nedůvěru, neb aspoň má-
lomyslnost, kořenící v tom, že jsi
to jen ty. Tvá osamocenost zará-
ží, zdržuje a vůbec nepříznivě pů-
sobí na tvé okolí, jež bys rád pře-
svědčil a získal. Jeto — "jenonl"
Jsi-li osamocen, sám na sebe od-
kázán, cítíš i ty tuto osamocenost
ona podvazuje křídla tvému rozma
chu, dusí tvé nadšení, tísní 'vé kro
ky, rodí malomyslnost, jež nezříd-
ka vyroste v zmalátnělost, jež pře
jde v nečinnost s povzdechem: já
"sám" to nezmohu! Co zaniklo
ve světě dobrých myšlenek jen
proto, že ten, v němž myšlenka ta
se zrodila, stál osamocen; co pro-
spěšných úmyslů neuskutečněno, a
jen proto, že zneuznány byly, vy-
šedše od osamoceného jedince; co
blahodárných skutků zmařeno, k
nimž síla osamoceného jednotlivce
nestačila! Kdož by vzhledem k
tomu neuznal, že ve spojení spůčí-
vá sila? Nejen proto, že více jich
více zmůže, ale hlavně proto, že
tam, kde jednotlivec ví, že za ním
stojí sbor stejně smýšlejících, z to-
hoto vědomí soitdružnosti a sou-
činnosti každý čerpá odvahu a po-
silu, nadšení a vytrvalost, — neb
nemyslí, nemluví, nejedná již jen
za sebe, nýbrž jménem a v.souhla-
se celého združení. Ano ve spo-
jení spočívá sila!
Dnes každý uvědomělý člověk
vidí, že je povinnosti sebevědomé-
ho občana i ženy přináležeti ku
spolku, jenž slouží dobru a vzá-
jemné lásce.
Rozum prospívající ua larmách
utěšeným, postrádajíc možnosti vy-
datné pravidelné návštěvy školní,
často i náhradou, pozdní sice, ale
tím vítanější náhradou školy, o níž
v mládí byl zkrácen.
Zajisté přivedla jej ku vzdělání,
jež nyní má, škola života: šel ži-
votem s otevřeným zrakem a vjíma-
vým srdcem — vše pozoroval, vše
jímal a vše hlavou a srdcem zpra-
coval: a tak nasbíral bohatou zku-
šenost, rozšířil svůj obzor a oboha-
til svého ducha. Ale oné zručno-
sti, s jakou dovede nasbírané toto
bohatství zužitkovati, — k oné jas-
nosti a přesnosnosti, s jakou dove-
de to co ví, cítí a chce, vyjadřova-
ti: dovedl jej spolkový život. Ja-
ko v plovárně začátečník nejprve
pozoruje obratnější plavce, pak
pomalu a postupně sám se od-
važuje, — tak tomu jest také při
shromážděních řádových. Nová-
ček pozoruje starší, poznenáhlu se
osměluje nejprve k menším poznám-
kám, brzy již k delšímu projevu
svého názoru a za nedlouho získá
nebývalou obratnost a způsobilost
ku věcnému pronášení svých my-
šlenek. Takto vycvičeného člově-
ka poznáte pak vždy a všude dle
jeho uvědomělého vystupování, jež
jest prosto vší neurvalosti na stra-
ně jedné a prosto vší nesmělosti
na straně druhé. Nesmělost ve
spolcích mizí a neurvalost, hrub-
stvi, umíněnost se krotí, — vycho-
vávají se karakterni lidé, kteří ma-
jí odvahu i způsobilost pronésti a
hájiti své mínění, zároveň ale klid-
ně učí se vyslechnouti a uvažovati
odchylný názor druhého. Vzácný
tento prospěch ze spolkového ži-
vota musí rozum uznati.
Rozum uznává také potřebu bliž-
šího přilnutí jednotlivců k sobě.
Život přináší tak mnoho, co jedno-
tlivce tíží, co jednotlivci takřka ne-
možno je samotnému nésti, kde sí-
ly jedince nestačí.
Co útrap, bolů a strast! i zoufa-
lých nesná/i vkrade se na člověka,
do rodin, do domů tak tiše, že ani
nejbližší soused, stojí-li cize k ro-
dině té, to nezpozoruje. Jakým
štěstím pro ubohé postižené je to,
jsou-li přátelskými, bratrskými svaz
ky spojeby s jinými, jimž velí ne-
jen srdce, ale i povinnost přispěti
ku pomoci. Každé dobrodiní, jež
musil přijmouti své důstojnosti
dbalý člověk, tíží — jinak je tomu,
když pomoc přijímá od svého řádu,
svých řádových sester a bratři. Tu
neni onoho ponižujícího pocitu mi-
losti, vždyť dostává od řádu jen to,
nač má právní nárok a tenkrát,
když uznání a láska sester a bratří
poskytne více, než co velí povin-
nost, i tenkrát netřeba mu cítiti
žádného tísnivého pokoření, ježto
za stejných okolností stejně bratr-
ky by on sám jednal.
Krátký poměrně čas trvá naše
pod vlivem matky přírody, — této | Jednota a již v přečetných přípa-
vá prospěch ze sdružování, rozum
plodí myšleními organisace, pře.
svědčivě dokazuje její nutnost, na-
bádá, ano nutí k jejímu provedeni:
"rozum jest otcem sdružení, otcem
spolků, řádů, jednot".
mrtvolu platiti pokutu, kteráž po-
máhala králi Normanskému vésti
válku s králem francouzským. —
My považujeme za hroznou věc,
pak li že trolleyová dráha zabije
dítě a jakýsi idiot, jenž náhodou
zasedá na křeslu soudcovském, pro-
hlásí, že život děcka nemá více ce-
ny, než jeden dollar. Člověk do-
vede něco takového sotva pocho-
piti, avšak z historie známe horší
poměry, které v jistých periodách
převládaly. Tak ku př. tento sta-
rý anglický zákon: Vše, co zavi-
nilo či bylo příčinou smrti, stalo se
majetkem krále. Pak-li že vozka
náhodou byl zabit koněm a vozem,
staly se tyto předměty majetkem
královým, třeba že byly jediným
majetkem, jedinou nadějí vdovy a
sirotků, Pak li že rybář spadl se
své lodi do vody a utonul, loď i na-
chytané ryby připadly králi, poně-
vadž loď byla příčinou smrti rybá-
řovy. Pak.li že mlynář při práci
své rozdrcen byl mlýnským kolem,
opět moc peněz a armády odstrčily
ženu a dítky jeho na stranu a skon-
fiskovaly majetek, který "byl pří-
činou mlynářovy smrti."
My každopádně z poměrů tako-
vých se vyzuli a značně pokročili.
Rozeznáváte rozdíl mezi zdaněním
dnešním a zdaněním za starých ča-
sů? Tehdy každý dollar, jenž li-
du jako daň a trest byl uložen, po-
užit byl ku ztřeštěným choutkám
bohaté šlechty aneb na brutální
vraždění, jež jinak také nazývá st
válkou. Dnešní systém však od
tehdejšího daleko se různí. Daně
naší vlády ve skutečnosti neobná-
.litidy a nyní.
Od počátku lidského žití na této
planetě byl člověk ohrožován, te-
rorizován a v šachu držen dvěma tří-
dami netvorů. Některé z nich by-
ly příšerami fysickými — skutečně
žijící bytosti — jiné opět byly spo-
lečenské, morální, náboženské ne-
bo politické. Člověk postupem
času a pokrokem svým osvobodil
se skorém úplně od netvorů fysi-
skýcli, které jej kdysi kontrolovaly.
Bojoval s úspěchem s mamuty, vel-
kými skalními medvědy, obrovský-
mi hady, jež byli tak četnými jako
nyní komáři, porážel hrochy, noso-
rožce, rinosaury atd. Zvířata jme-
novaná vyhynula a dnes možno zří-
tí již jen v zoologických zahradách
stíny bývalých dravců, jakými jsou
nynější medvědi, lvi atd., o nichž
lze sotva věřiti, že by požírali lid-
ské maso. Avšak trochu jinak má
se to s příšerami druhými — my
dosud se nezbavili našich politi-
ckých, morálních a náboženských
nestvůr. Veškeré obyvatelstvo svě-
ta dosud úpí pod moci a sobecko-
sti peněz. Člověk, jenž kdysi
ohrožován byl ve své jeskyni med-
vědem, závisí velmi často od milo-
sti obyčejného malého šerifa, jeuž
representuj# věřitele. Rodina, jež
kdysi žila v strachu o svůj život,
poněvadž v sousedství jejím r.alé j gejí mnoho, ba skoro ničeho. So-
zalo se jisté obrovské zvíře, trpí | ;va, že je pociťujeme. Skutečné
nyní sobectvím a bezcitností vel-1 daně naše vypisují nám trusty a
kých korporací, které v moci své podobné kombinace průmyslové,
zaujaly místo předhistorického ma- j A ty ještě jsou proti starým daním,
mllta- j o nichž jsme se zmínili, maličko-
Peníze jsou nepopiratelnou mocí, i stí. A daně ty konečně, máme-li
ale mocnou jest zároveň i pověra; j býti spravedlivými, otvírají pole
sobeckost, egoismus, pošetilá, tříd-1 novým podnikům, novému zdroji
ní pýcha a marnivost a jiné morál- j výživy a zaměstnání.
ní nestvůry činí nás dosud nesta- j Peníze jsou mocí. Ony kontra-
stnými. Však jak poměrně mírné J jují naše počínání v povšechném
jest panování nynějších našich ne-: dosahu, ony kontrolují celé naše
přátel a jak šťastné jsou dnešní po- j štžstí; neštěstí. Avšak vzdor to-
měry naše u porovnání s poměry j mu peněžní moc dnešního dne jest
za starých časů. Jak pošetilým je j slabou věcí u porovnání s mnoha
od nás, necháme-li se odstrašit!, jinými mocnostmi, které lidstva v
jak nerozumným jest, pak-li že je- minulosti ovládaly. Jsou ubohým,
nom na okamžik oddáme se bezna-| neduživým králem, třesoucím se
ději, když dovedeme rozpoznali po-J na SV(:m trůnu> Nemají kllráŽEi
divuhodný pokrok, jež lidstvo uči- nemají pravého trvání. Slovo ve-
nilo. Lidstvo jest oprávněno říci:1 likého muže bylo j(;daou z4konemi
"Ano, peníze maji svůj den i svou j Slovo to jest zákonem i dnes, ale
jen tehdy, pak-li že velký ten muž
učitelky vší moudrosti, — i rozum
tříbený obchodními snahami v mě-
stech, rozum ten praví; "Ve spoje-
ni je síla."
Ve spolku, jenž založen jest na
hledu, nenechme tato povznášející násado rovnocennosti všech členů
krásná slova pouhou mrtvou literou ] m'z' u jednotlivce poznenáhlu jeho
nýbrž statečně ku předu, jen ku j nesmělost, přirozená skromnost,
předu kráčejme, před celým náro- I pokora a dostavuje se vědomí prá-
va — práva posuzovali, práva pro-
jevu svého smýšlení, práva sebe-
určení, práva spolupůsobení, prá-
va spolurozhodování.
Aby však tato práva mohl člověk
účelně a prospěšně vykonávati, je
mu třeba přiměřeného vzdělání:
širšího rozhledu a bystrého úsudku.
Školou, ve které obého nabývá, je
řád se svými shromážděními, ve
kterých se rokuje a různé otázky
soukromého i veřejneho života se
všestranně probírají, osvětlují. V
tom směru je řád pravou školou
pokračovací, ježto při jeho shromá.
žděních školní vzdělání se převádí
ve vztah k životu a jeho otázkám,
— jest školou doplňující, skýtající
dem českým a ostatním světem plň-
me úkol náš opravdově a svědo-
mitě.
Bratři tajemníci měli by přečisti
důkladně celý obsah orgánu a co-
koliv tam naleznou, nač by měli
bratři neb sestry býti upozorněni,
měli by ve schůzi přednésti, aupo-
zorniti na to. Obzvláště sestry
třeba upozorňovati, neboť tyto ne-
jsou tak bedlivými čtenářkámi orgá-
nu jako bratři. Bratrům zasílá se
orgán všem, neboť také všichni má-
ji povinnost přispívati čtvrtletně
na jeho vydávání a tedy si mnohý
spíše obsahu povšimne. Sestrám
bylo ponecháno na vůli, aby na vy-
dávání předplácely nebo ne a to
proto, poněvadž se očekává, že členu poučení v oborech a otázkách,
velká většina sester jsou příbuzný-(jichž školní vyučováni nedbalo, —
mi bratrů, tak že orgán tak jako j jest mnohému, jehož mládí bylo
tak v domě mají. pro zbědované hmotné poměry ne-
dech výplatou úmrtní pojistky ule-
vila starostem ubohých pozůsta-
lých a řády v mnohých případech
poskytly bratrskou podporu jak v
nemoci tak i v jiných tísnivých po
měrech. Hle, toť ono ovoce, jež
přináší bratrské sdružení v dobách
smutných — právě v okamžicích,
kdy opuštěnost, osamělost, nejtrp-
čeji by bolela a kdy bratrská účast
je pravým balsámem na rány, jež
neúprosný osud srdcím lidským za-
sazuje. Proto prozíravý člověk
nečeká, by jej osud naučil znáti tí-
ži osamělosti v strastných dnech,
nýbrž hledá sblížení, sbratřeni již
předem a nalézá v něm zajištění
moc, avšak den ten i moc ona ne
potrvá dlouho. Slabý člověk, kte-
rý počal práci svou s holýma ruka-
ma a přemohl celý svět, přemůže
i nestvůru peněžní a dovede ji re-
gulovat. Lidský důmysl, jenž do-
nutil elektřinu, aby dopravovala
člověka z místa na místo, nedovolí
ostřížům z Wall Street a různým
korporačním tyranům diktovati ná
rod i štěstí i neštěstí."—
zakoupiti může ony osoby, jež zá-
kon tvoří. A pak ještě velký ten
muž musí jiti za záda lidstva a o-
šiditi je — dnes nemůže více potí-
rali je s otevřeným hledím, tváří v
tvář. Existence peněžní moci jest
skvrnou člověčenstva, jež nazvati
se chce svobodným a toto by se mě-
lo jednou usnésti, že učiní moci té
konec — as usnesením tím mělo
Otažme se škarohlída, který tvr- by si pHspíšiti. Ale mezi tím ne-
d. a dokazovat, chce, že svět "jde musímc míti před mocí tou přílišný
strach; neměli bychom zapomínali,
že mocný peněžní boss může býti
odstraněn ihned, jakmile naše my-
sle na podobném odstranění se u-
sjednotí.
dolů'', zda-li má ponětí o poměrech
jaké lidstvo již prožilo. Jest mu
na př. známo, že kdysi ve Francii
musel býti přijat zákon, jenž za-
braňoval sedlákům, pojídati mrtvo-
ly lidi, jež zemřeli morem? Vi, že
ve vyspělé nyní Anglii panoval zá- j České přísloví praví: "Zítra, zí-
kon svého času, jenž Činil občan-! tra, zítra nic, říkává pán z lenošíc."
stvo zodpovědným za vraždu, spá-i Kdo odkládá, nikam se nedostane,
chanouv jeho okolí? — Pak-li že Co má být vykonánp, vykonejme
zločinec nebyl do ustanoveného ča- j hned, neb jen tak doděláme se
su úřadům dodán, bylo nevinné ob-! zdaru.
čanstvo jistým peněžním obnosem i —•
pokutováno — a když nastal mor Jistý řečník vytýkal ženám zba-
své a tak zažehnání tísnivých obav a mrtvoly lidí po stech nacházeny v
před budoucností. Že není ělově- polích, úřady dle zákona toho pro-
ku dobře býti samotnému, to pla- hlásily, že nešťastníci morem padlí
sáti nejen v životě manželském, ale! hyli vlastně zavražděni a nutily
společenském. Kdo sám zůstává, ! občanstvo, které přirozeně nemoh-
musí v sebe uzavírati radosti, jimiž dododati soudům zločince v pří-
srdce jeho oplývá, i sám nésti tru- padě, kde lidstvo zmíralo hladem a ^ těm často neuspoří, co
dy a boly, jež nikomu nezůstávají a morem, ku placení peněžitých i. ky mohly uspořit. Zeny z vyšší spo-
bělost, jejíž příklady podal: Bojí se
obléci šaty, které jim nejlépe sluší,
nejsou-li podle nejnovější mody.
Když sousedství je marnotratné,
většina zen se bojí být mezi něma
jednoduchou. Bojí se svých slu-
ušetřeny. Členem-li jest bratrské, jiných pokut za každé podobné tí-
ho sdružení, tu v kruhu upřímných mrt'- Tehdy spojila se ku vzá-
ester a bratří sám na sobě cítí tu jemnému působení moc peněžní s
starou pravdu, že sdělená radost mocí vojenskou. A nevinný člo
je dvojnásobnou a sděl ný žal jen věk, jehož soused na vedlejším po-
poloviční. Ano, rozum jasně uzn- li zemřel hladem, byl nucen za onu
lečnosti (a o těch je zde řeč), jsou
vůbec otroky mínění všelikých lidí,
od nejbohatších sousedů, do nejpo-
slednější své služky. Zdá se, že
ani jedna nemá dosti odvahy, aby
řekla: "Ať si lidé myslí cokoliv,
já udělám, co uznávám za dobré."
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 17, No. 17, Ed. 1 Wednesday, April 1, 1908, newspaper, April 1, 1908; Halletsville, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth395060/m1/4/: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.