Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 14, No. 8, Ed. 1 Friday, February 20, 1925 Page: 2 of 10
ten pages : ill. ; page 20 x 13 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
V pátek, dne 20. února 1925.
_ WHOSLOVAK —
ÍHĚ
5] E. RICE BUR80UGHS (t
id)
TARZAN.
1
roman.
DIL V.
TARZAN A KLENOTY
Z OPARU.
f (Pokračování.)
A netrvalo to dlouho a Belgičan přesvědčil
v duchu sám sebe, že zajatá do něho musí být
zamilována, ba že již projevila některými
"Křesťanský pse! podívej se na tento nůž v!propůjčiv se nad t p y ■ _
ruce Mohameda Beyda! Podívej se dobře ne-!páleni a zpustosem majetku jmeho Evropa ,
věřící, poněvadž to je poslední věc, kterou na gentleman3' který mu pos \ nu oc o ne p
světě spatříš a pocítíš. Ah! Mohamed Bevd tilstinství. K
vyřízne tvé zrádné srdce z těla. Pomodli se k| A Werpera, který kdys, býval čestným ob-
■rgl Bohu, máš-li jakého, neboť tvůj konec se při- čanem a důstojníkem savne o e\rops e o
iPl. .ížil státu. zmocnil se nesmírný pocit studu a hnu-
A vrhl se po Werperovi, který marně clou-ísu nad sebou samým, i zároveň touha, aby a-
mal svojí zbraní. Ale jásot Mohameda Beyda iSpoň do jisté míry nyní -napraví to, když i je-
byl předčasný. Evropan vyčkal, až byl Arab mu hrozila smrt, čím se provinil.
těsné u něho, ale potom uskočiv střelhbitě stra- Když tak stál nepohnutě proti Jane ay o-
nou, vrhl se na zem Mohamedu Beydovi přímo nové, naslouchaje krokům \zda ujicic se -
j p0d nohy. rabu, přiblížila se mladá žena k němu, dívajíc
Lest se podařila. Mohamed Beyd, řítící se'se mu starostlivě do obličeje.^
ku předu, pozbyl rovnováhy a dopadl prudce | "Co budeme nyni dělati? otázala se ho.
na zem, až to zadunělo. Werper vyskočil sej "Zítra ráno bude vše vyzrazeno, neodklidime-
země. Mohamed Beyd vyskočil o okamžik po-1 li jeho mrtvolu, neboť to je jisto, že nás oba
. v , , • v . Z.CII1C. iuujiaiiicu Y J v vivamziK |iU- l 11 • »
Mtv. patrným, ženskými projevy :ze 81 přeje. „h| se na Belgi{ana. Ale ten,0 „ | biji najcJou-II ho zde.,'
aby tato jej. nove zrodivs, se náklonnost k ně-j^ se mu ^ I
^ ,)ři tom ukázala na mrtvé tělo Mohameda
mu byla jím opětována.
A tehdy se ho zmocnilo náhlé rozhodnutí.
Odhodil od sebe pokrývku a povstal. Navlék-
nuv rychle boty a připevniv si opasek s ná-
boji a revolver k pasu, přibližoval se k východu
ze svého stanu a pohlédl ven, by se podíval,
bylo-li by možno nepozorovaně vniknouti do
stanu, v němž spala mladá žena. Ke svému. v
značnému překvapení shledal, že před stanem vxavorav, převalil se na zem těsné vedle lože j bot
Jane Claytonové nebylo žádné hlídky. A pře-^ade zen-v- ktej,°u chtěl Pred chvilí z»^ctl ' " .
ce tam ještě před chvíli, když uléhal na lože, , cloř'' h!, lie,' » . , , . ....,,
stála. Co to znamenalo? Ulehl snad mladý A- Téměř okamžitě po výstřelu se ozvaly ven- "Vydržím vše, co si budete prati- odpoxe-
- - - * _ . i- — st^tecne.
neboť v A př
ruce Werperově, která byla vztažena proti;Beyda.
němu, zaleskla se hlaveň revolveru. Po několik minut Werper neodpovídal, ale
Arab rychle skočil k Evropanu, aby mu vy- potom se náhle probral ze zamyšlení, do něhož
rval smrtící zbraň, ale v tom třeskl osudný vý- upadl, a obrátil se k ní.
střel, zsínalý záblesk osvítil na okamžik vni-i "Mám již dobrý plán," zvolal. Ale bude
třek stanu a Mohamed Beyd upustil nůž, cho- v.vžadovati značné odvahy a duchapřítomnosti
j pil se křečovitě za levou stranu prsou a za- od vás. Doufám, že se dle toho zachováte, ne-
■ urAitnvoir nvAirolil co n O r/om focnu iTO,lln DOlíllCl js6lTl SG ITlOVll J)I*0SVCClCltl| lil cl i 6 O"
mladé ženy, kterou chtěl před chvílí zneuctí- bého dostatek. Vydržíte to? Jsou vaše nervy
to
rab unaven na své lože přes přísný rozkaz Mo-1 ku v táboře vzrušené a rozčilující hlasy. Bylo děla, usmívajíc se statečně. Jen kdjž nam
* v " jak mužové na sebe volají, a jak se je- prospěje k umožněni a usnadněni našeho
"Musíte se stavětí mrtvou," vysvětloval jí
hameda Beyda, který mu nařídil, aby zde stál; slyšeti,
a pečlivě střežil vchod do stanu zajatkyně, j den druhého táže, kdo vystřelil. Werper i Ja-; těku.
dokud nebude vystřídán? Či snad byl někým od ne Claytonová slyšeli dobře, jak Arabové po- _
lákán? Eh — to bylo jedno! Byl pryč a to by- bíhají sem a tam po táboře, vyšetřujíce příčinu Werper "zatím, co vas ponesu tabo™m pry
nočního vzrušení. do džungle. Vyložím hlídkám, ze mi Mohamed
Když Arab dokonal vedle jejího lože, po- Beyd nařídil, abych odnésl vaší mrtvolu z tá-
vstala Jane Claytonová s lože a přiblížila seibora. Tuto zdánlivě zbytečnou věc odůvodním
s rukama vztaženým k Werperovi. tím, že Mohamed Beyd, jsa jat mocnou vášni
"Já věděla, že jste můj přítel a ochránce," jk vám a chtěje se vás zmocniti, byl podrážděn
lo hlavní. Werper se mohl nyní nepozorovaně
vplížiti do stanu Jane Claytonové a zmocniti
se jí, ať po dobrém nebo násilím. Štěstí mu
patrně přálo.
Vyplíživ se opatrně ze stanu, podíval se ij
na zadní konec stanu zajatkyně. Ani zde ne- j řekla. "Jak vám mám vlastně poděkovati. Jsem i vašim odporem tak, že vás zabil, a že ho jeho
bylo žádné hlídky. Bylo to podivné. Kam zmi-| vlastně nevděčnice. Považte jen, že bych by-j čin tak mrzí,že nemůže snésti pohledu na va-
zely obě hlídky? Ale vysvětlení bylo snadné, la dnes málem uvěřila vypravování tohoto ne-jsi mrtvolu.
Toho dne byl vykonán veliký pochod a lidé j tvora o tom, že mne chcete prodati za otrokyni Mladá žena
zvedla ruku na znamení ze
byli nesmírně unaveni. Ulehli patrně, nedbají- do některého sultanského harému i tomu, že jste rozumí aby přestaly mluviti. Na jejích rtech
ce žádného rozkazu ani nařízení. Zasluhovali zběh, zloděj, lupič a vrah! Odpusťte mi, pa- se zjevil nedůvěřivý úsměv. ^
trestu, ale Werpera ani nenapadlo, aby je u- ne Frecoulte! Měla jsem věděti, že Evropan, "Vy jste se zbláznil! řekla. Což pak si
dával Mohamedu Beydovi. Nyní nebylo již (bjlý muž a gentleman nemůže býti ničím ji-i myslíte, že budou hlídky věřiti takové směšné
třeba obávati se nikoho. Směle popošel ke vcho-;ným, než ochráncem slabé ženy vlastního ple-|báchorce?
du stanu Jane Claytonové a vešel tiše dovnitř-1 mene uprostřed těchto barbarských, bezcit-
Měsíční světlo, vnikající do stanu otvorem, [ ných lupičů, kteří neznají ani studu ani smi-
vzniknuvším odhrnutím závěsu u vchodu sta-|lování s nikým."
nu, ozářilo matně jeho vnitřek. Na druhé stra-1 Werperovy ruce klesly bezvládně podle bo-
ně stála sehnutá jakási mužská postava nad, ků. Zůstal státi zaraženě, pohlížeje upřeně na
ložem z pokrývek, na němž spočívala mladá'mladou ženu, ale jeho ústa se nedovedla zmo-
žena. Bylo slyšeti šepot, a potom se žena na ci na odpověď. V jeho zkaženém srdci se ozva-
loži prudce vztýčila. Oči Alberta Werpera za- !o cosi , co mu zabránilo, aby jí odpověděl
tím přivykly temnotě a viděly zřetelně, co se
děje. Muž, který se skláněl nad ložem, %yl
Mohamed Beyd. Ah! Ten bídník to byl tedy,
který poslal hlídky pryč, a chtěl se zmocniti
mladé ženy a urvati ji tak Werperovi.
Belgičana se zmocnil náhle zuřivý vztek.
Spustiv závěs u vchodu stanu, pokročil blíže
k Arabovi. Ale ten ho neviděl, neboť byl úpl-
ně zaujat mladou ženou. Jane Claytonová si
teprve nyní uvědomila, nebezpečí jež ji hro-
zilo. Rychle se vzchopila, aby se bránila sil-
nému vetřelci, ale kostnatá pravice Mohameda
Beyda ji uchopila za hrdlo a srazila ji zpět na
lůžko. Mezi oběma se strhl před očima Alber-
ta Werpera krutý zápas.
Belgičan, jehož vášeň i vztek byly rozníce-
ny největší měrou, ocitl se ve stavu strašlivé,
vražedné zběsilosti. Ne! Ten bídný africký lu-
pič se jí nesměl zmocniti. Jemu patřila, jen
jemu! On měl na ni právo a nikdo se nesměl
míchati do jeho záležitostí, nechtěl-li se státi
synem smrti.
Rychle přeběhl stan a vrhl se od zadu na
Mohameda Beyda. Arab, ačkoliv byl nesmírně
překvapen tímto nenadálým a strašným úto-
kem, nevzdal se nikterak zápasu. Prsty Bel-
gičanovy se mu sice zaťaly do hrdla, ale on je
oderval a vzchopiv se, obrátil se proti svému
protivníkovi. A právě tohoto okamžiku využil
Werper k tomu, aby mu zasadil do obličeje
tak strašnou ránu, že se Mohamed Beyd sřítil
na zem.
Kdyby byl Werper využil této příležitosti,
byl by se mu musil Mohamed Beyd vzdáti v
několika vteřinách na milost a nemilost, ale
místo toho, aby opětoval své rány a omráčil
svého protivníka, počal rozepínati pochvu své-
ho revolvéru, který měl za pasem. Ale revolver
vězel pevně v pochvě a nedal se vytáhnouti,
ať jim Werper lomcoval jak chtěl.
Byly to strašné okamžiky. Dříve než mohl
Werper dobýti revolver z pochvy, vzpamato-
val se Mohamed Beyd, vzchopil se ze země a
hnal se po něm. Werper udeřil jej znovu do
obličeje, ale Arab tentokráte neupadl, nýbrž
mu ránu ihned vrátil. Bijíce se zuřivě, snažili
se uchopiti jeden druhého kol pasu a bojovali
tak zuřivě spolu před mladou ženou, která na
ně pohlížela se široce rozevřenýma očima, pl-
nýma děsu.
Verper, uskakuje, snažil se tasiti svoji zbraň,
ale vždy mu v tom bylo Mohamedem Bejdem,
neúnavně dorážejícím zabráněno. Arab, který
se nenadal, že mu bude překonávati takový
odpor, přišel do stanu bez střelné zbraně. Je-
lží.
Zatím venku Arabové pátrali po Člo^fcu,
který je probudil svým výstřelem. Obě hlídky,
keré byly poslány Mohamedem Beydem spát,
navrhly první, aby byl prohledán staň uvězně
"Ah, vy je neznáte," odpověděl Werper.
"Pod jejich drsnou skořepinou, nehledě k je-
jich nedůvěřivé, podezřívavé a zločinné po-
vaze, jsou všichni velice romanticky a pověr-
čivě založeni, a uvěří všemu, co jim pověsím
na nos, už z pověrečného strachu před vaší
mrtvolou. Jsou to zvláštní lidé, zpola zvířata,
zpola děti. Právě tento sklon k romantismu
je zavedl na cestu zločinu a hanebného lou-
pežnického života. Vsadím se nevím o co, že
tato povídačka bude míti úspěch. O to nemusí-
te míti žádného strachu."
"Dobře," pravila, můžeme se o to pokusiti.
né Jane Claytonové, neboť jim napadlo, že se;Ale co budeme dělati potom?"
asi přihodilo nějaké neštěstí při tom, když se
mladá žena bránila jejich vůdci.
Werper slyšel, jak se Arabové přibližují.
Kdyby byl jimi dopaden jako vrah Mohameda
Beyda, byl by bez milosti na místě ubit. Divo-
cí a suroví nájezdníci by byli roztrhali na ku-
sy křesťana, který se opovážil proliti krev je-
jich vůdce. Proto bylo nutno, aby rychle nale-
zl nějakou výmluvu, která by jim zabránila
vstoupiti do stanu, v němž ležela mrtvola Mo-
hameda Beyda.
Zastrčiv rychle revolver do pochvy, pokro-
čil ku vchodu do stanu. Rozhrnuv přeponu,
která zakrývala vchod, vystoupil ven a stanul
tváří v tvář mužům, kteří se tu shromáždili.
S napětím všech nervů podařilo se mu vyloudi-
ti na své tváři úsměv. Potom vztáhl ruku před
sebe na znamení, aby se zastavili a počal mlu-
viti.
"Zajatá žena odporovala vznešené vůli Mo-
hameda Beyda," pravil, a on ji byl nucen stře-
liti. Není mrtvá — je jen lehce zraněna. Vrať-
te se opět do svých stanů a odpočívejte v po-
koji. Mohamed Beyd a já ji sami ošetříme.
Váš vůdce si nepřeje býti vyrušován."
To řka, vrátil se opět do stanu, a Arabové,
uspokojeni tímto prohlášením, rozptýlili se o-
pět po ležení, aby se opět oddali spánku.
Když se ocitnul zase tváři v tvář Jane Clay-
tonové, necítil již Werper touhy zmocniti se
jí. Jeho nitro bylo ovládnuto úplně jinými my-
šlenkami. Vzrušení ze zápasu s Mohamedem
"Já vás skryji v džungli," pokračoval Bel-
gičan. "Sám se vrátím a ráno se k vám vrátím
s dvěma koňmi, abychom mohli snáze uniknou-
ti z jejich dosahu."
"Ale jak jim vysvětlíte smrt Mohameda Bey
da?" otázala se. "Vždyť bude objevena dří-
ve, nežli se vám podaří uniknouti z tábora."
"Já jim nebudu vysvětlovati sám. To musíme
přenechati jim. Jste připravena odvážiti se to-
hoto kousku?"
"Ano," odvětila Jane Claytonová.
"Počkejte okamžik," řekl Werper. Musím
vám opatřiti zbraň a náboje," a vyšel rychle
ven ze stanu.
Za chvíli potom se vrátil s revolverem a se
zásobou nábojů, zastrkaných v opasku, který
si přehodil přes bedra.
"Jste hotova?" otázal se.
" Ano, docela," odvětila mladá žena.
"Pojďte tedy a položte se mi bezvládně
přes rameno," řekl Werper a pokleknul, aby to
mohla lépe provésti.
"Tak," řekl a vzchopil se s břemesem do
postoje. " A nyní nechte své ruce, nohy i hla-
vu viseti bezvládě dolů. Pamatujte si, že jste
mrtvá a že se nesmíte pohnouti, ať se děje co-
koliv, jinak jsme ztraceni."
"Dobře," odvětila Jane Claytonová.
Za chvíli potom vyšel muž ven ze stanu do
tábora, nesa na svém rameni bezvládné tělo
ženy, které se klátilo sem i tam.
Koíem tábora byla jak obyčejně zřízena o-
Beydem, jakož i nebezpečí, jež mu nyní hro- hrada z trnitého křoví, které bylo z večera
žilo od arabských lupičů, ho donutilo k tomu,j nasekáno v okolí, a které nyni zabraňovalo
aby se vzdal zatím myšlenky na mladou ženu přístup k spícím lidem hladovým, velkým ko-
a pomýšlel na svojí záchranu, neboť z rána čkovitým šelmám, které se v noci plížily ko-
musilo vyjiti na jevo, co se v noci ve stanu o-|lem ležení. Dvojice hlídek přecházela sem i
dehrálo, a proto bylo nutno ihned jednati. tam v záři ohně, jenž byl jimi udržován po
Ale bylo tu ještě něco jiného, co působilo Veice'ou noc v sí'e' a'íy ky-lo viděti, kdyby se
prospěch mladé ženy. Ať již muž poklesne z džungle objevilo něco nebezpečného. Bližší
sebe hlouběji, přece vždy v jeho duši zbudou z těc^to hlídek vzhlédla překvapeně, když
jakési stopy jeho bývalé cti a galantnosti vu- spatřila Werpera přicházeti s jeho příšerným
či ženě. Tak tomu bylo i nyní s Albertem Wer- j břemenem.
perem. Slova, k němu mladá žena promluvila. "Kdo je to ?" zvolal strážce. "Co tu dě-
když zabil divokého arabského náčelníka se
mu vřezala hluboko do mysli a pálila ho nyní
tak, jako řežavé uhlí.
Nyní poprvé si uvědomil, v jakém naprosto
láte:
dinou jeho zbraní byl-dlouhý nůž, který nyní nalézá krásná zajatkyně, i hloubka hanby
konečně tasil a oddychuje silně, vyrazil vzte-! bezecti, v jaké se sám octl tím, že přivedl
kle ze sebe.
^beznadějném a děsném postavení se "Mohamed Beyd mně požádal, abych je vy-
vi n lnrvn lfttn n«% n » n « a iL ■. u 5Í • 1.1.1 l « - n /ín 1 17 O TI i i A í I 711 1*1 CT1 O Y~\ A TI OlTQ /í ry v\ r\ 1V\ X — 'i '
tak,
Werper pozvedl kápi svého burnusu
aby muž mohl shlédnouti jeho obličej.
"Nesu tělo zajaté bílé ženy," řekl šeptem
nesl ven do džungle, poněvadž nemůže snésti
pohled na mrtvolu, té, kterou miloval a kte-
nou evropskou dámu do tak hrozné situace, rou zabi1, když nebyI° Jiného vyhnutí. Trpí
jem-
nyní strašně. Je prostě bezútěšný. Stálo mně
to mnoho namáhání, než jsem ho přemluvil a-
by si nevzal život."
i Mladá žena, visící bezvládně přes Werpe-
•rovo rameno, očekávala úzkostlivě a se zata-
jeným dechem, co Arab odpoví. Byla jista, že
se zachechtá výsměšně báchorce Werperově a
| že v příštím okamžiku objeví podvod páně
i Frecoultův, a že budou oba ztraceni, až se na
ně celý tábor vrhne v zuřivém vzteku. V du-
chu pomýšlela již na to ,jak by mohla nejlé-
pe a nejvydatněji pomoci svému statečnému
zachránci v boji, který se musil v příštím o-
; kamžiku rozvinouti mezi Arabem a panem Fre-
coultem.
Ale na místo zápasu uslyšela ke svému ne-
skonalému překvapení následující odpověď A-
rabovu: ,
"Půjdeš sám, anebo si snad přeješ, abych
vzbudil někoho, aby tě doprovodil?"
"Ne! — Půjdu sám. Mohamed Beyd tak na-
Iřídil!" odvětil Werper. "Mohamed Beyd si ne-
přeje aby se jeho lidé znepokojovali k vůli
nevěřící ženě, která zahynula jeho rukou, ne-
chtěvši býti vyznamenána vysokou poctou je-
ho lásky."
A mimo hlídajícího Araba vyšel ven úzkým
otvorem, zanechaným v trnové ohradě, u ně-
j hož stála hlídka.
Za několik vteřin potom octl se mezi pni \f*
| sokých stromů, a když byl úplné jist, že se na-
I lézá z dohledu Arabova, postavil mladou ženu
na nohy.
"Psst!" pronésl tiše a výstražně, když chtě-
la něco promluviti.
Potom ji zavedl trochu dále do pralesa pod
obrovský strom s daleko rozprostírajícími se
větvemi, připjal jí opasek s náboji a s revol-
verem kolem pasu a pomohl jí, aby se mohla
vyšplhati do spodních větví.
"Zítra," řekl jí, "jakmile jim budu moci u-
jniknouti, vrátím se k vám. Buďte statečná, la-
dy Greystokeová — snad se nám podaří opra-
! vdu uniknouti."
"Děkuji vám," odvětila pohnutě. "Byl jste
l velice statečným a — velice laskavým ke mně,
slabé ženě."
Werper neodpověděl. Hluboká noční temno-
ta zakryla ruměnec, který se mu rozprostřel
při těchto slovech po jeho obličeji. Rychle se
obrátil a zamířil zhovu zpět k táboru. Hlídka,
i která dosud stála u nízkého vchodu v trnové
ohradě, ho spatřila, když se vracel opět zpět
do ležení a vešel dosvého stanu, ale neviděla
ho, když opět podlézl pod jeho zadní stěnou
a vplížil se dostanu, v němž byla téhož večera
ještě u místěna zajatkyně, a kde nyní leželo
nehybně mrtvé tělo Mohameda Beyda.
Pozvednuv opatrně cíp zadní stěny tohoto
stanu, vplížil se Werper dovnitř a přiblížil se
k mrtvole ubitého jim arabského náčelníka.
Neztráceje ani okamžik váháním, uchopil mr-
tvého za ruce a odvlékl ho k místu, kterým
právě vstoupil do stanu, vztýčil se opatrně, a-
by se podíval, nepozoruje-li někdo jeho počí-
nání, ale kolem vládlo naprosté ticho a nikde
nebylo viděti ničeho podezřelého.
Vrátiv se k mrtvému tělu, přehodil si je přes
rameno a rychle přeběhl krátký prostor, kte-
rý dělil vchod do stanu Mohameda Beyda sta-
nu, v němž byla uvězněna Jane Claytonová.
Za hedvábnou stěnou stanu náčelníka se za-
stavil a spustil mrtvé tělo Arabovo opět na
zem. Po několik minut pak zde stál nepohnutě,
naslouchaje pozorně a rozhlížeje se opatrně
na všechny strany.
Přesvědčiv se, že ho skutečně nikdo neviděl
shýbl se a zvednuv okraj stanu, vlezl dovnitř,
vleka za sebou tělesné pozůstatky Mohameda
Beyda. Zavlékl mrtvé tělo lupičovo až na jeho
lože, a potom tápal po stanu opatrně tak dlou-
ho, až se mu podařilo nalézti revolver, který
náležel zabitému. S touto zbraní v ruce vrátil
se k mrtvému muži, poklekl vedle lože, na
němž nyní mrtvola spočívala, a vstrčiv hlaveň
revolveru pod podušky stiskl kohoutek, a stis-
knuv jej, zakašlal současně hlasitě.
Stlumenou ránu přehlušenou mimo to hluč-
ným zakašláním, nebylo téměř ani slyšeti. Wer-
per byl spokojen. Jeho rty zkřivily se úsměš-
kem, když vytáhl opět revolver z pod podu-
šek a vtiskl jej pečlivě do pravé ruky nebož-
tíkovy, smáčknuv ji v pěst a vložil její uka-
zováček na spoušť zbraně.
Chvíli potom zaměstnával se ještě uspořádá-
ním lože ivnitřku stanu, aby zde nezůstalo
nic nápadného, a potom opustil stan touže ce-
stou, kterou vstoupil, upevniv opět zadní stě-
nu kolíky, které před tím vytáhl.
Když dospěl ke stanu, v němž byla před
tím zajatá, zahladil i zde všechny stopy zápa-
su a uvedl vše do pořádku tak, aby na nikoho
nemohlo padnouti podezření. A potom se vrá-
til do svého vlstního stanu, upevnil látku při
zadní stěně, aby nebylo patrno, že tudy někdo
v noci vylezl a pak se odebral na lože, kde
za nedlouho usnul tvrdým spánkem znaveného
člověka.
Příštího jitra byl probuzen vzrušeným hla-
sem černého otroka Mohameda Beyda, který
na něho křičel cosi poděšeně, stoje u vchodu do
stanu.
(Pokračování.)
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Křížan, J. E. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 14, No. 8, Ed. 1 Friday, February 20, 1925, newspaper, February 20, 1925; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth404518/m1/2/: accessed June 23, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.