Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 35, No. 24, Ed. 1 Friday, June 14, 1946 Page: 4 of 10
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
cechoslovak
V pátek, dne 14. června 1946
ROMAN
STÍNY ŽIVOTA
Napsal
BOHUMIL ZAHRADNÍK-BRODSKÝ
Je-li vám takový suchoparný život bez jediného osvé- Chlácholil jí, horlivé jí vykládal, jak je to vlastně
"Proč se tedy neženíte?'
"Dokud nepociťuji živelnou touhu po některé ženě,
krásné, budou-li se moci stýkati, aniž by svět něco po-
zoroval.
Smála se tomu.
"K čemu jaké skrývání? Budu tvá a nebudu snášeti
společnost toho protivy!"
"Nemám takových příjmů, aby stačily na společnou
domácnost. V Bratislavě je draho, není tam bytů a mu-
sím čekati, až budu povýšen. Budu se nyní starati, a-
žení milý, potom jste ovšem súčtovala s celým svým ži-
votem a učiníte dobře, když se zavřete mezi čtyři zdi."
"Počkejte, k tomu nemám nejmenší chuti," volala
rozjařené. "Jsem zde teprve několik hodin, musím se
napřed porozhlédnouti a potom uvidím, k čemu se roz-
hodnouti a potom uvidím, k čemu rozhodnu."
"Hledáte nějaký předmět zbožňování?" zažertoval
trochu podrážděně.
"Nic nehledám, ale abych hned dnes se k něčemu bych byl přeložen do Čech a potom teprve vystoupíme
rozhodovala, na to jsem příliš neklidná a bez klidu není i na veřejnost."
radosti. Vida, už vidím Karlovy Vary! Skutečně je to! "Nesnesla bych dlouhé tvé nepřítomnosti, ráda vše-
nechci se vázati. A také dosud vždy, kdykoli mé chytil blízko. Obědváte v témže restaurantu, jako my?" chno snesu a mám také vlastní jmění, které přisadíme,
stesk, dovedl jsem si pomoci." ! "Arci a nenamítáte nic proti tomu, přisedl bych k než ti bude lépe!"
"Zdá se mi, že jste mlsný vybéráček," zahrozila mu vám!" j "Aspoň nějaký čas buď opatrná, než si všechno upra-
prstem. "Ovšem, bude nám milá vaše společnost. Odpoledne vím," naléhal dosti rozmrzele. "Jakmile by se to roz-
Je to snad hřích? Mohu odolati, setkám-li se s roz- chodíte do kavárny?" křiklo, musil bych odtud, protože zde má naše banka
košnou ženou? Mohu za to, že se mi líbí?" "Každodenně, to patři jaksi k lázeňskému léčeni." filiálku, a činilo by zlý dojem v centrále, y y se am
"Půjdeme tedy pohromadě. Mám ráda ruch a hud-
bu."
"Naše duše maji stejné sklony a stejná přání, i já
mám rád ruch a hudbu, samota by mě sklíčila. Ne-
chcete se o mne podepříti? Cesta je zde dosti příkrá a
vaše nožka mohla by uklouznouti."
"Přijde na to, opětuje-li ona vaše zanícení," povídala
jaksi významné.
"Pokusím se ji přesvědčiti a vidím-li, že je tak ome-
zená a nechápe krásu života, nezoufám, protože najdu
jinde, co jsem nenašel u ní! Zoufala byste si snad vy,
kdybyste viděla, že vás manžel nemá rád?"
"Ten by mi stál za to!" vyhrkla pohrdavé.
"Vidíte tedy, že jsem řekl pravdu, byť tvrdé, že je ži-
vot stále týž a že je uměním rozuméti, jak život prožiti,
aby se nezmocnila člověka rozmrzelost. Ostatně není k
tomu potřeba velikého umění, aby člověk poznal, že
vás nemůže pan doktor uspokojit. Na prvý pohled jsem
uhodl, že vy vedle něho živoříte."
"Počkejte, tohle mu řeknu," hrozila laškovné.
"Povězte, dokážu mu to do očí. Hned dnes při obědě
mu to řeknu."
"Raději počkejte, on bývá někdy velmi nevlídný a
potom tím trpím. Hodné Maďarek jste poznal?"
"Mnoho ne, neměl jsem jednak času, jednak nejsem
přelétavý pták. Dívám se na takové dobrodružství ja-
ko umělec, který nesméňuje požitek na obchod. Bohu-
žel jsem už dávno neměl příležitost aspoň trochu du-
ševně se zotavit, nesetkal jsem se až do včerejšího dne
se žádnou, která by mě mocné chytila."
"Včera jste ji našel?"
"Ano, včera Jsem ji našel," přikývl, ohnivé se na ni
dívaje.
"Smím věděti kde? Znám ji? Je hezká?"
Tušila, nač naráží, ale její krev byla už pobouřena a
všechno ji nutilo, aby se podívala za nové obzory, které
se před ní otevíraly.
"Hezká? Ne, ona není hezká, to by byl slabý výraz, i
Ona je krásná, rozkošná, strhující. Vy ji dobře znáte."
"Opravdu se nepamatuji, kdo by to byl," vrtčla hla-
vou, ale úsměv bloudil už po její tváři.
"Milostpaní, nežertujte se mnou tak krutě, vidíte, že
tím trpím. Když jsem přišel do restaurace k večeři a vi-
dél vás, byl Jsem tak očarován. A když jste ke mně o-
točila s\é svůdné krásné oči, byl Jsem překonán."
"Umíte výborné lichotiti," povídala, těkajíc očima a
bráníc se podívat se mu d;> očí. "Nejsem tak hezká, jak
tvrdíte, viděla jsem zde hezčí."
"Jak jste skromná a zároveň jak pošetilá! Kdo tomu
1 dověděli, že jsem zde měl nějaké dobrodružství."
"Co je jim po tom? Můžeš si přece dělati, co chceš,"
j odbyla ho lehkomyslně.
"Neznáš, co jest podřízené postavení! Máš-li mně o-
i pravdu ráda, vyhov mi a aspoň čtrnáct dní všechno
i utaj."
"Přečti si tohle," povídal, hodiv před ni dopis.
'Odkud je to? Ach, už poznávám maminčino písmo.
Podívala se naň, úsměv mihl se po její tváří, a potom "Pro čtrnáct dní nebude zle, vyhovím ti beze všeho!
jaksi váhavé vložila svou ruku pod jeho rámě. Cesta Ale nemysli si, že ti dovolím, aby ses bavil s jinými,
dosti příkře spadala do úbočí, ačkoliv jinak byla poho- j povídala a hrozila mu. Oči se jí jiskřily. Ted jsi můj
dlná a opatřená zábradlím. Lehce se podepřela a ma- j a kdybych se dověděla, že s některou koketuješ, pře-
lounké chvění projelo jejím tělem. Po chvíli cítila, jak svědčil by ses, že se mnou nejsou žádné hračky!
silněji ruku přitiskl a její vzrušení vzrůstalo. Bránila se "Dovol, jaký bych to byl člověk, kdybych tě zrazoval?
dosud opětovati jeho stisknutí a také potkali nějaké Nejsem lhář a co jsem ti sliboval, také splním. Ostatně
pány, kteří vystupovali nahoru. Ale za chvíli, jako by to bude miti krásně kouzlo, když budeme svou lásku
se jí hlava zatočila, krev jeji byla ve varu a více bez-j skrývati. Budu si mysliti, že jsem studentem a že mám
déčné než zúmyslné i ona podepřela se o jeho ruku. | dostaveníčko s děvčátkem své první lásky."
"Jste neodolatelné rozkošná," povídal tlumeně. "De- velice se jí toto přirovnáni líbilo a když s ním do ře-
šet let svého života bych za to dal, kdybych mohl vás staurace došla, byla ve výborné náladě, ani si nevšim-
aspoň jednou obejmouti." la, že je Mertl jaksi pohněvaný a že ani skoro neodpo-
"Čfekejte," řekla prudce, "nemyslete si, že vám osud věděl na jejich pozdravy
dá hned všechno, čeho se vám zachce!"
"Počkám, ale mějte slitování, dlouho mě netrapte.'
"Až jak si zasloužíte. A teď dovolte, abych mohla jiti j Na něeo si stěžuje, že? Necháme si ji stěžovati, však ona
sama, jsme už na rovině a nechci, aby nás někdo potkal přestane."
zavěšené." | "Jen čti, bude z toho trochu ostudy," hučel nevlídně.
"Zde si nikdo takových věcí nevšímá," chlácholil ji, "Prosím tě, nemluv hned o ostudě," utrhla se uraže-
nechal však, aby svou ruku vyvlékla. "Tisíce dobrodruž- ně, "beztoho je to nějaká maličkost."
ství a episod se zde odehraje a nikdo přece neví, ne-
jsem-li vaším mužem."
"To je sice pravda, ale prozatím nechci nic takového, kou, bylo třeba luštiti její klikaté písmo. Potom však
Učte se trochu trpělivosti," doložila jaksi svéhlavě. j porozuměla, oč se jedná, a zamračila se.
"Kdybych věděl, že se plní, co praví přísloví, že trpě- j "Tohle je drzost, to si líbiti nedáme," vybuchla páno-
! livost růže přináší, rád budu trpět. Řekněte mi aspoň, j vité. "Napišeš hned starostovi, že mu takové věci zaka-
j smim-li míti nějakou naději." [zuješ a neposlechne-li, že ho budeš žalovati! Takový
"Jste opravdu nenasytný a není to hezké, čekejte!" j sprosťák, co si to dovoluje? — Je snad v našem bytě
"Už mlčím a počkám. A nedočkám-li se, budete míti I pánem?"
' na svědomí zmařený lidský život." j "Pomalu s tou flintou, nebudu strkati prsty do žádné
"Bah, lidé jako vy si nezoufají!" j choulostivé věci. Starosta je vlivný člověk a jistě ne-
"Ale při tom mohou žiti hůře, než kdyby se zabili. Vi- udělal nic bez rozvážení. Maminka všechno líčí ve svůj
dítě tento dum? Je nad zámeckým pramenem, tichý a | prospěch, bylo by to vše jistě jinak. Budeme z toho míti
útulný. Bydlím v přízemí, mám krásný pokoj, kam žád-1 ostudu my. Čert nám byl lázně dlužen."
Vzala dopis a četla. Napřed tomu dobře nerozuměla
Kačerová psala trhaně a protože byla špatnou písař-
ný hluk nedoráží a kde nikdo nemůže špehovati, co se
tam děje. Až jednou půjdete okolo, podívejte se naň,
váš."
Podívala se naň, maličko oči přimhouřila a rty poote-
'J j vřela, jako by chtěla něco říci. Hned však hlavu pood-
vrátila.
"Hezký dům," řekla až po chvíli. "Není tu opravdu
hlučno. — Nu, někdy se sem s mužem podívám."
"Pana doktora to nebude zajímati."
"Kdo ví, možná, že zmíníte-li se mu, rád sem zajde."
"Promiňte, jemu nebudu říkati nic," řekl určitě.
"Snad nechcete, abych se šla na váš byt podívat sa-
ma?" povídala, snažíc se vložiti do těch slov odmítnutí,
což se jí však nepodařilo.
"Bylo by to něco zlého? Zde, kde se v každém domě
cizí hosté stále střídají, jest příchod neznámých zcela
lhostejný, a nikdo si toho ani nevšimne ..."
"A co bych tam u vás dělala?" zeptala se po chvíli,
jako by vzdorovitě chtěla mu dokázati, že se marně na-
máhá.
"Podívala byste se na byt, kde kdosi, jenž je vámi o-
kouzlen, myslí na vás a touží, aby směl vaše ruce zlíba-
ti."
"Hm, líbáte mi ruku i v hostinci."
"Políbení a políbení jsou různá. Ostatně, jsem trpěli-
vý a čekám."
"Jen abyste se nepřepočítal."
Chtěl jí něco břitkého říci, ale jen se pousmál a mlčel.
Záhy došli k restauraci, kde Mertl už seděl, ač nebylo
ještě poledne. Byl v dobré míře, protože se zastavil před
obědem ve vinárně a pochutnal si na lahůdkách. Právě
mu přinášeli polévku a dychtivě sahaje po lžíci, pouze
chvatně stiskl ruku ženinu a Ředinovu.
"Škoda, že jsi s námi nebyl, to ti je nádherné," vele-
bila, usedajíc proti němu. Ředina, ani se na dovolení
netázaje, usedl vedle ni a poroučel si také oběd. "Jed-
nou musíš také ven do lesů."
"Ani mě nenapadne se trmácet po stráních a čertech
í ďáblech. Projdu se dost po městě, kde je také krásně.
! Těší-li tě to, s pánembohem. Divím se panu Ředinovi,
rozumí, je-li zena krasna, muz ci zena? Muz na prvý, , , , ... ...... -•
, , , - , ... abyste mohla posouditi, neni-li muj byt lepši nez
pohled ocení všechny půvaby ženiny a posoudí, je-li, 1,. , ^ .. .. . ... .
' , r i .. .. .. . PnHivnln np ntin mnlicko nn nrimhonrila a rtv n
cela její bytost slicna. Zeny dívají se spise na povrch,1
na toaletu, na účes, ale nikdy neoceni krásnou hanno
nii celé postavy a kouzlo bytosti. Nepovažujte to za
plané horování, opakuji-li, že jste kouzelnice, která mi
učarovala. Kdybych takové ženy dosáhl, považoval
bych to za triumf svého štěstí!"
"Ale já jsem vdaná!" zvolala a její hlas byl pln zvlá-
štního jásotu.
"Vím to, a ctím vaše manželství, ale není přece třeba
bořiti manželství, jedná-li se o malé rozsvétlení života.
Nechcete přece uvadnouti jako květina ve skleníku,
kterou nikdo neošetří, nikdo se k ní s obdivem nepři-
blíží, a nikdo se její vůní neopáji? Vy šťastna nejste,
marně byste se přetvařovala, já vám nechci činili pro-
to výčitek. Stalo se to proto, že vaše srdce dosud ne-
promluvilo a vy jste si neuvědomila, že vlastně zvolna
usycháte! Až si to připomenete, změní se váš názor.
Žijte s mužem, ano je to tak vlastně výborné, když má-
te jakousi ochrannou zeď, za kterou jste bezpečna, ale
část svých citů pusťte na volný vzduch, aby se trochu
nalokaly krásny a užily jasu životního."
Neodpovídala, zápasíc sama v sobě. Jeji vášeň byla
sice probuzena, ale dosud neměla odvahy.
"Zlobíte se snad na mne?" tázal se, nachýliv se zbli-
zoučka k ní a jeho oči žhavě plály. "Nechtěl jsem vás
uraziti a hořce bych litoval, kdybyste se toho domní-
vala, protože vidím ve vás pravý dar nebes."
"Nezlobím se, nemám proč, ale vy si myslíte, že jsem
přelétavý motýl, který hned letí, kam ho vítr nese. Ne-
jsem taková lehkomyslná."
"Řekl jsem snad, že jste lehkomyslná?" tázal se jako
v údivu. "Jak bych mohl něco takového říci? Právě
naopak, vy jste příliš plachá, velmi vážně se díváte na
svět a to právě je pro vás přítěži. Dokud budete tak
vážná, nikdy se nerozhodnete vznésti se ke světlu."
"Nemám chuti připáliti si křidla," řekla se smíchem.
"Jen hloupý si křidla připálí a vy jste všechno jiné
jenom ne hloupá. Naopak vaše hloubavá mysl a váš by-1 ... v , ,
strý postřeh činí vas schopnou vystilinouti včas nebe/.- * SX'á?kU>1íe' ™ Jsem po f y rok
pečenstvi a zachovali pevnou životni linii. Ale vile. že i f"P*" k; ™' a ze je mi pochoutkou tou-
vrin ® ni* . . i lati se v lese. Milostpaní to take svědci, všecka zruzově-
*t J!. ?i.C_"eUŽije?,C?dV^ha p0dp0™je la a bude ji také chutnat."
"Na to nepotřebuje procházky, kdo má dobrý žalu-
I dek, ten má chuť k jídlu vždycky."
"Ale jak dlouho? Dnes mám zdravý hlad, cítím na so-
bě, jak jsem se zotavila a denně budu se toulati. Však
i že se mu chce trmáceti."
štěstěnu. Přemýšlejte trochu o mých slovech a zítra
mně povíte, nenašla-li jste v mých slovech trochu
pravdy."
"Dobře, zítra vám to povím. Nemyslíte, že bychom se
už mohli vrátit? Než dojdeme do města, bude pomalu
poledne, muž musí v poledne jisti, jinak je velmi
mrzutý."
"Prosím, vrátíme se, tuhle je nejpřímější cesta, bude-
me v malé půlhodince na místě. Ale znovu jste se zmí-
nila o panu doktorovi a projevila před ním strach. Má-
li pak i on o vás nějakou starost? Ptá se vás, co by
v£m bylo přijemno a čím by vám udělal radost?"
"Na to je on veliký sobec." prohodila s pohrdáním.
jsem jen proto jela, abych si odpočinula a na starosti
! zapomněla."
"Ty jich mnoho nemáš" — prohodil kousavě.
"Jak to se mnou mluvíš?" ohrazovala se uraženě a o-
čima po něm zablýskla. — "Aspoň před lidmi se trochu
opanuj!"
"Nu, nu. něco snad říci smím, ne?"
Chtěla cosi říci, ale v tom ucítila, že ji Ředina kole-
nem ťukl. Pochopila ku podivu a spokojivši se posměš-
Zcela správné, take jsem to tak odhadl, a přes to ným sevřením úst, dala se do jídla.
máte na paměti stále jen muže a zapomínáte při tom Xm
na sebe samu. Komu není rady, tomu není pomoci." j Dopis Kačerové, v němž žalovala na neslýchanou u-
"Myslite, že jsem tolik nerozhodna, že si nevím rady? I rážku, které se vůči ni starosta dopustil, došel toho dne,
Dejte pozor, abyste se nemýlil. j kdy Zdeňka se šla podívat na Ředinův byt. Každodenně
radostnější, čím vice vas obdivuji. před tím zvyšoval svůj útok a ona, jako by jí činilo roz-
"Taková mýlka přinese mi radostné překvapeni, tím | koš mu odporovati, odpovídala žerty, že začal kolísati
"Kolika přede mnou jste to řekl? Zdá se mi, že rád u ve svém přesvědčení, že ji dobude. Konečně však se
cizích stolu mlsáte. prozradila, že vlastně už bvla rozhodnuta, a že dobro-
Teď se naň podívala s jakousi vyzývavosti. ale při družství ochotně vitá. snažíc se dodati si odporem vět-
tom se jeji oči smály a jeji výraz jako by ho chlácholil, ší přitažlivosti.
Nedivte se svobodnému, kterého láká krásný květ. i z bytu Ředinová přicházela vznícena a naplněna di-
když náleží někomu jinému, potihl lehce rameny, vokým jásotem. Ředina nebyl její muž, mrzutý a od-
"Ostatně je mýlka, že jsem požitkář, mám jistý vkus a porný a jako u jeji matky, také u ni vyšlehla erotická
nikdy nezatoužím po něčem, co by nebylo vrcholem vášeň vysokým plamenem. Šla jako u vytrženi a všech-
krásy a něžnosti. Poručte očím. aby neviděly vaši spa- ny její obavy zmizely. Ano, napije se rozkoše až k ze-
nilost a nic více ode mně neuslyšíte. mdlení, bude miti po celý čas, který v lázních ztráví
"Můj muž mi řiká. žejsem tuctová mladá žena." pro- j hojné příležitosti, aby mohla vítězně jiti za svým fan-
nesla s nádechem posměchu.
I tomem a půjde za nim, ať se stane cokoli. Nic nevzpo-
"Protože, jak jsem tvídil, nemá vůbec smyslu pro i mínala vytáček Ředinových, když prohodila že odejde
půvab a nedovede ocenit oběť, kterou mu přinášíte, od muže a že založí si s ním společnou domácnost.
"Styď se trochu, ano?" — okřikla ho vztekle. "Tobě
je sedlák milejší než má matka a nebudeš-li se jí ují-
mati ty, ujmu se jí já sama."
"Dělej co chceš, já se do toho míchat nebudu!"
"Oč se vlastně jedná?" vmísil se do hovoru Ředina,
boje se, aby nepovstala u stolu váda, která by upoutala
pozornost ostatního obecenstva.
"Ale hloupost j,e to," vykládala rozčileně Zdeňka:
"Když jsme odjížděli z domova, vzal tam muž zástupce,
mladého nadutého lékaře, a maminka měla mu věsti
domácnost. Je to nějaký neotesanec, roztahoval se v
domě, a maminka si to nedala líbit! Zavolal si tedy sta-
rostu a ten dal maminku z našeho domu vyvěsti. To je
přece drzost a urážka, kterou nemůžeme trpěti!"
"Kde je teď maminka?" ptal se klidně.
"Doma je, kde jinde by byla?"
"Kdybych směl raditi, radil bych, abyste si pro tako-
vou věc nekazila náladu. — Snad se paní matka neopa-
novala, něco řekla, co neměla a malér byl hotový! Snad
by bylo dobře, kdyby všechno poodložili, až se vrátíte
domů a seznáte situaci. Takhle by se mohlo něco státi,
co by věc ještě zhoršilo, vy byste si zkazili své léčení a
na konec by to skončilo všelijak! Že mám, pane dokto-
re, pravdu?"
"To se rozumí, že se odtud nedá nic dělati, ono to ta-
kové, jak to tchyně líčí, nebylo, jistě si zle omočila a
dostali bychom se ještě do nějaké trapné situace. Kdy-
bych mohl, zabalil bych své věci a jel domů."
"Jeď si sám, já nepojedu," prohlásila resolutně.
"Ale, ale, k čemu taková mrzutost, když to nestojí za
řeč," chlácholil Ředina. "Milostpaní, poslechněte mě a
nechte to běžeti. Uvidíte, že z toho nebude nic, že se
všechno vysvětlí a že byste potom litovala."
"Myslíte? Snad tedy počkám, ač nebude-li maminka
znovu psát. — Ale tomu doktůrkovi to osladím, může
býti jist, že ode mne dostane, co mu patří. Je skoro
pravda, že to nestojí za to, abychom si kazili náladu.
Abych nezapomněla, odpoledne půjdeš se mnou, musím
si koupiti nějaké prádlo, jak jsem ti hned prvého dne
říkala a jak jsi mi slíbil. Nic nevrť hlavou; co jsi slíbil,
to jsi slíbil a nešel-li bys se mnou, koupím to bez tebe a
tobě pošlu účet!"
Mluvila tak rozhodně, že se neodvážil odporovati. Jen
se kysele pousmál a chvíli mlčky jedl.
"Snad bys mohla věc poodložiti, jako ten dopis z Kla-
sů," prohodil potom mrzutě.
"Tohle je něco naprosto jiného, to se oddáliti nedá.
Půjdete s námi?" otočila se k Ředinovi.
"Budu se museti omluviti, jelikož mám něco nutného
zaříditi, ale do kavárny určitě přijdu."
"Byla bych ráda slyšela váš úsudek o věcech, které si
budu vybírati,' 'dodala mazlivě.
"Podívám se na to zítra. V obchodě, co nebude po-
škozeno, rádi vezmou zpět. Nepochybuji, že váš vkus je
tak dokonalý, že bude vše krásné."
"Škoda, že přece nejdete s sebou," stýskala si koketně.
"Dej pokoj," napomínal ji muž. "Co ti může pan Ře-
dina raditi o ženském prádle? Jest svoboden a myslí
na jiné věci."
"Rád bych svůj úsudek pronesl, ale opravdu nemohu.
Svobodní muži mohou rozuméti pěkným věcem, ať je
to cokoliv."
"Že by se vám chtělo kaziti si čas takovými hloupost-
mi ! Ale poslechni, mnoho peněz ti na to nedám. Mnoho
utrácíme a koupíš si jen nejnutnější"
"Kouím si, co budu chtiti a ty to zaplatíš. Tak, můj
drahý, tím jsme dokončili svou řeč a odpoledne, až
půjdeme do kavárny, zastavíme se v obchodě. Jaký je
to krásný den — už dávno jsem nebyla tak šťastna
jako dnes."
"A přece jsi si proti mně vyjela jako sova. Snad jsi
zase někde viděla něco, co se ti líbilo."
"Uhodl jsi, viděla jsem něco velmi pěkného," přisvěd-
čila s důrazem a po očku se na Řepinu podívala.
"Nemysli st, že zase mne přemluvíš, abych vyhazoval
peníze. Sklepníku, ještě sklenici piva!"
Chystala se, že mu něco řekne, ale Ředina se na ni
významně podíval a ona spolkla chystanou pilulku. Jen
se na něho podívala pohledem plný pohrdáni a jeji ni-
tro povídalo, že je jí protivný a jednoho dne že mu to
řekne do očí. Až věci dozrají a až Ředina povolí, opustí
ho, stárnoucího protivu, a zařídí si teprve krásný život!
Ředina je rozkošný muž, rozumí tomu, co je to láska a
jeho krev není tak lenivá a chladná jako mužova. Ah,
ten vzplane, ten bude sám toužiti, aby ji nadobro a na-
vždy získal, jen až několikráte se s nim setká. Proto ta-
ké chvátala s koupí, aby zvýšila svůj půvab a stala se
mu nepostradatelnou.
Usmívala se bezděčně pochodu svých představ a mi-
mo nadání se rozžvatlala v bujné veselosti. Mertl jenom
rameny potrhával, ale nakonec i on se rozehřál a když
ho vybídla, aby s ní šel, dosti ochotně vyhověl. Cestou
ještě se u výkladních skříní zastavovali, ale Zdeňka ne-
měla už stání a sotva došli ke krámu, vešla dovnitř,
táhnouc za sebou Mertla.
Asi pětatřicetiletá paní byla v obchodě a přivítala je
zdvořile. Dosti hezká byla, byla vybrané oblečena a na
jejím obličeji bylo znáti, že je spokojena. Místnost ne-
byla veliká, ale zboží bylo velmi vkusně vystaveno, aby
návštěvníky lákalo. Jemná vůně voňavky vanula ze
všeho a všude panovala úzkostlivá čistota.
"Ráda bych si vybrala nějaké prádlo," oznamovala
Zdeňka. "Ukažte mi, co máte!"
"Je to pro vás?" ptala se obchodnice.
"Ovšem, pro koho jiného by to bylo."
"Má to býti něco luxusního či pro obyčejné nošení
nebo k toaletám?" tázala se obchodnice a jaksi pátrá-
vě oba pozorovala.
"Pro to, či ono, natom nezáleží. Vezmu, co se mi bude
líbiti. Vy jste prodavačka?"
"Nikoliv, jsem majitelka," povídala zvolna, sahajíc
po krabici se zbožím. — "Panstvo je v léčení?"
"Ano, my jsme v léčení."
"Smím se ptát odkud?"
"Z venkova od Prahy. Vy jste Češka?"
"Zajisté, já jsem Češka. Toho pána bych měla zná-
ti," dodávala, upírajíc zrak na Mertla.
"To jest možné, snad vás léčil, protože můj muž je
lékařem."
"A jmenuje se Mertl, že?" doložila obchodnice a po-
divný úsměv se jí objevil na tváři.
"Jmenuji se tak. Odkud mne znáte?"
Pozornost Mertlova byla vzbuzena a jaksi neklidně se
aa ni podíval.
"Velmi dubře vás znám, třebaže jste se trochu změ-
nil, jako jsem se změnila já! Pamatujte se, pane dok-
tore, na Jarmilu Jarolímkovou?"
Už začínal její hlas se měniti a ozývalo se v něm cosi
ostrého. Mertl ještě více oči vypoulil a rozpaky se uká-
zaly.
"Arci, pamatuji se na ni," povídal ve zmatku. "To jste
vy?"
"Ano, pane doktore, to jsem já, vaše bývalá Jarča,
které jste tolikrát věrnost a lásku přisahal, a na konec
hanebně ji zradil, když jste ji napřed o čest připravil.
Tohle je vaše paní?"
"Jsem jeho paní a nechápu — co se vlastně děje? Jdu
sem kupovat a místo, abyste mi zboží nabízela, poví-
dáte tady takové neslušné věci! Jak vám mohl muj
muž slibovat nějakou lásku, když o vás vůbec nic ne-
vím? Nechte si takové povídačky, nebo odejdu a nebu-
du nic kupovat."
"Prosím, odejděte, protože pro vás švé zboží nemám,
ale napřed si s tímhle pánem něco povím."
Planula už a aby nemohli odejiti, přešla od pultu ke
dveřím a postavila se do bojovné posice. "Tak vy jste
ten darebák beze cti, který o mne roztrušuje, že jsem
ho svedla, ačkoliv je opak pravda! Není vám hanba, vy
starý hříšníku? Měla bych vám naplivati do tváře a
otevříti dveře a vykřičeti obecenstvu, co jste zač, ale
nestojíte mi za to! Řeknu vám pouze tolik, že opováží-
te-li se ještě jednou něco hanebného pronésti, přijedu
za vámi a na obecním úřadě povím, kdo vy vlastně jste!
Zničí slušné a důvěřivé děvče, zanechá je v zoufalém
postavení, a místo, aby se styděl za svůj hanebný čin
a mlčel, je tak drzý, že chodí po světě a kydá hanu na
svou oběť! Jste vy ničema, škoda, že jste lékařem! Ani
obyčejný vesnický chasník by si tak nepočínal, jako
jste si počínal vy."
Všecka se třásla rozechvěním a její oči sršely blesky.
Zdeňka, která při počátku řečí se stavěla do bojovné
posice, zkrotla a vyslavši letmý pohled na muže, viděla,
že i on je ku podivu sklíčený.
"Dovolte, vy se zde rozkřikujete jako na ulici a já ne-
vím opravdu proč? Co vám můj muž udělal?"
"Co mi udělal? Zkazil mou čest, svedl mě hanebně, a
když mě do hanby přivedl, utekl zbaběle, jako to umí
všichni takoví ptáci, kteří nemají čest a svědomí! Dáv-
no už jsem is přála sním se setkati, ale můj dobrý
muž mě zdržoval. Čtla jsem v lázeňském seznamu, že
je zde a byla bych si za ním došla, když mi ho osud při-
vedl do cesty sám. Vy jste třetí, kterou zkazil. Já jsem
první, poštomistrová druhou a třetí jste vy! Kolik jich
měl přede mnou a po mě, to on se nepochlubí."
"Jest všechno tohle pravda?" ptala se Zdeňka otá-
čejíc se k Mertlovi, který zarytě stál, hlavu maje evěše-
nou, zamračený a nehybný.
"Ona blázní, nech ji," vynutil těžce.
"Kdo že blázní?" — křikla a přiskočivši k němu, za-
třásla jeho ramene. "Chcete, abych zavolala strážníka?
Vy se opovažuje takhle lháti, když víte, že mluvím
čistou pravdu a že ještě nepovídám všechno? Byla
jsem mladá, nezkušená a počestná, když mi začal poví-
dat, jak mě miluje. Uvěřila psem mu, ale prosila jsem
ho, aby mě nekazil, dokud si mne nemůže vzíti. Víte,,
čím mne odzbrojil? Že prý není s to se přemoci a ne-
vyhovím-li mu, že ho doženu, aby hledal jinde, co mu
já poskytnouti nechci. Naříkal při tom, prsty zvedal,
že mě neopustí a že do roka budeme svoji. Podlehla
jsem ve slabé chvíli, důvěřujic jeho přísahám, ačkoliv
už tenkráte mě mohlo napadnout, že takový student,
který místo studií flámuje, nemá tolik cti, kolik jí
možno od něho očekávati. Chybila jsem, a jedinou o-
mluvou mojí je tehdejší mládí a naprostá nezkušenost.
A vite, co mi řekl, když jsem mu oznámila, co se mnou
děje? Že prý jsem asi měla styky s jiným, a utekl z
města. Bál se asi, že snad ho donutím, aby si mne vzal.
Ale od onoho okamžiku, kdy jsem ho prohlédla, ra-
ději bych do vody skočila, než svůj život se životem ta-
kového mravního ničemy spojila."
Udýchala se ve svém rozhorlení a odmlčevši se, zhlu«-
boka vydechla. Zdeňka nebyla schopna něco říci, stále
očekávajíc, že se muž ozve, ale ten posupně mlčel,
koutkem očí pozoruje vzdálenost ke dveřím,"aby mohl
utéci.
"Bůh se nade mnou smiloval a dal mi hodného muže,
který mi můj poklesek odpustil a nebohé dítě, které
mělo otcovu otrávenou krev, zemřelo. Vdala jsem se,
byla jsem šťastna, mám zdravé děti a spokojený do-
mov, ale kdykoliv si vzpomenu, jak jsem byla o nejkrás-
nějši svůj věk oloupena někým, kdo o cti nemá po-
nětí, všechno ve mně vzplane! Někdy jsem si myslila,
že snad svého činu litoval a že budu moci odpustiti, ale
on sáhl po druhé ženě, úředníci z pošty si vzal, a aby
zakryl svou hanebnost, vypravoval ji, jak je nešťasten,
protože jsem ho svedla a křivě mu přisuzovala ditě,
jehož on nebyl otcem. Kdo tedy byl tím otcem,
mluvte!"
V
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Bažant, E. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 35, No. 24, Ed. 1 Friday, June 14, 1946, newspaper, June 14, 1946; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth404566/m1/4/?rotate=270: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.