Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 14, No. 10, Ed. 1 Friday, March 6, 1925 Page: 2 of 10
ten pages : ill. ; page 20 x 13 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
V pátek, dne 6. března 1925.
— ČECHOSLOVÁK
r
5J E. RICE BURKOUGHS- [Č
| TARZAN.
m
i
ROMAN.
Ě
3i □
DIL V.
TARZAN A KLENOTY
Z OPARU.
(Pokračování.)
'Tento muž je sprostý vrah",
ijfpl důstojník, jemuž se podařilo zdolati zuřivý ště když spatřila ojedinělého jezdce, který se
odpor strašlivého lesního muže, byl očividné v pomalu blížil ke stromu, v jehož korunách
dobrém rozmaru a posmíval se zajatcům, tvr- seděla.
dě, že se jich snadno zmocnil. Tarzan mlčel Vlající burnus a kápě, stažená přes hlavu,
zaryté", neodpovídaje na urážky a dotérnosti ukrývala i obličej i postavu jezdce. Ale mladá
belgického důstojníka ani slovíčkem. Za to žena byla přesvědčena, že je to pan Frecoult,
Werner zuřil a protestoval stále proti násilí, i poněvadž její záchrance a přítel chodil ustro-
ijež na ném bylo spácháno. Vykládal dokonce, j jen jako ostatní Arabové, a nikdo jiný neměl
že Tarzan z rodu Opů je anglickým lordem a ani potuchy, že se tu nalézá.
že tato urážka jemu učiněná bude Angličany: To, co viděla naplnilo ji radostí a jejím na-
hrubě pomstěna, ale belgický důstojník se jen ojatým nervům se uvolnilo. Ale bylo mnoho
věcí, které neviděla. Neviděla černý obličej
pod bílou kápí, ani řadu jiných černých jezd-
ců, stejně ustrojených jako byl první — kte-
rá se pohybovala pomalu po stopách svého
vůdce. Tyto všechny věci neviděla z počátku,
a proto se sklonila se stromu, když se první
! vysmíval tomuto tvrzení, a napomenul Werpe-
ra, aby si šetřil plic, že jich bude míti zapo-
,! třebí, až se octne pro vraždu před řádným
pokračoval S0U(jem
důstojník. "Pronásledoval jsem ho již dlouho,! S° Tarzan z rodu Qpů naby, vědom.
abych jej polapil a předvedl před válečný a jakmile se vyšetřilo>
že nebyl těžce zraněn,
soud ^ pro vraždu svého nadřízeného dustoj-, by,. oba vézftové ihnd obklíčeni vojáky a
ní^f: , . , , „ . . I hnáni nemilosrdně a rychle ku předu směrem
Werper vyskočil nyní take se zeme a zíral j k konžského svobodného státu
vytřeštěně, zbledly a chvějící se, na vojíny | R večeru zastavila četa u břehu řek rQz
svobodného státu konžského, kter. ho dopad . | ^ ^ & pQČala g. vati ^
i v nejhlubsi džungli, kde se domníval bytí Me c() zaméstnáni vařením
před nimi v úplném bezpečí. Bezděčně se obrá-
til, aby se dal na útěk, ale Tarzan z rodu 0-
potravy, sledovalo z hustého listoví nedaleké
džungle dvé divokých a krví podlitých oček
pu přiskočil k nemu a vztáhnuv svou mocnou; ,, ,, . ,
, , ... . i is mlcenlivou zvědavosti a napjatosti tuto ži-
ruku, uchopil ho za rameno. Utek byl napro- , v , „ , . ■ , ,
... ! vou činnost cernochu v stejnokrojích. Divoký
.sto znemoznen. I , . . ,» . , ,
- v , . . , • tvor díval se nepohnute na to, jak vojíni zbu-
Pockejte! rekl opi muž k svému zajatci.1
"Tento gentleman vás potřebuje a já také.
Až já si s vámi vyřídím své záležitosti, může
si vás odvésti. A nyní mně řekněte, co se sta-
lo s mojí ženou."
Belgický důstojník si jaksi prohlížel takřka
nahého obra s velikou zvědavostí, neboť jeho
divošské zbraně i výzbroj byly ve velkém od-
poru s plynnou spisovnou frančinou, kterou
mluvil. První věc svědčila o velmi nízkém stup-
ni vzdělání, druhá o neobyčejné duševní vy-
dovali rychle ohradu z trnovníků kolem leže-
ní, jak rozdělali ohně a jak pojídali svoji ve-
čeři, bavíce se vesele vespolek.
Tarzan z rodu Opů a Werper od té chví-
le, kdy se četa zastavila na břehu řeky, leže-
li svázáni na malé hramádce konopných
pytlů, ale když byla večeře hotova, vybídla
jezdec přiblížil a pozdravila ho radostně hla-
sitým výkřikem.
Při prvním zvuku jejího hlasu zvedl jezdec
hlavu a podíval se vzhůru. Jane Claytonová
když spatřila černý obličej vůdce Habešanů
Abdula Muraka, trhla sebou uleknuté a skryla
se ve větvích. Ale bylo již příliš pozdě. Muž
ji spatřil a zavolal na ni, aby sestoupila. Zpr-
vu to odmítla rozhodně, ale když se přiblížil
plný tucet černých jezdců, a když na povel
Abdula Muraka počal jeden z nich lézti na
strom, uvědomila si, že by byl každý její dal-
ší odpor marným, a proto slezla dolů a sta-
nula před neznámým jí černošským vůdcem,
aby ho prosila o smilování a ochranu proti
jejím nepřátelům.
Abdul Murak rozlícen nedávnou porážkou,
ztrátou zlata, drahokamů i svých zajatců,
je jejich stráž, aby povstali a přiblížili se k I nebyl nikterak v náladě, aby se dal pohnouti k
jednomu z ohňů, kde jim na chvíli měly býti j nějakému milosrdenství a ušlechtilejším citům,
rozvázány ruce, aby mohli pojisti. jež mu ostatně byly neznámy i za nejpřízni-
Když obrovitý opí muž povstal, trhl se- j véjších okolností pro něho.
spělosti tohoto podivného tvora. Proto bylo . , _ , ,
mu nesnadno rozhodnouti, kam by měl tohoto bou Podiv"ý tvor v džungli uleknuté, neboť! Kdyby se by takto vrátil ke svému ysemoc-
prazvláštního tvora zařaditi. Ale o tom bvl i ^ Poznal a z -ieho chřatnu ozval>' se P0'0" nému vladci Menellkov' do sv* rod"e zeme,
přesvědčen, že to nebude lehkou věcí, aby se hlasité hrdelní zVuk>'' P^^né přidušenému
psímu štěkotu. Tarzan z rodu Opů ihned zby-
zmocnil Werpera, který byl zajatcem Tarza-
na z rodu Opů, dokud tento s tím nebude do-is*™' sluch, ale odpověd, která se mu již drala
brovolne souhlasiti.
*
"Promiňte mi," řekl, postoupiv ku předu a
uchopiv Werpera za druhé rameno. "Ale ten-
to pán jest mým vězněm. Jsem bohužel nucen
prohlásiti určitě, že ho musím ihned odvésti
s sebou."
"Až s ním budu hotov," odvětil Tarzan
klidně.
Důstojník se obrátil a dal vojínům povel,,
aby se seřadili na cestě za ním. Četa černo-
chů v stejnokrojích postoupila tiše, ale spo-
řádaně ku předu a obklopila všechny tři se
všech stran.
"Zákon i moc, která ho může provésti, jsou
na mé straně," řekl slavnostně důstojník. "Žá-
dám vás, abyste neklaj žádného odporu, sice
budeme nuceni použiti zbraně. Máte-li s tímto
mužem nějaký spor, anebo ublížil-li vám, mů-
žete se vrátiti se mnou a přednésti svoji žalo-
bu před řádným soudem našeho státu."
"Vaše zákonné právo je bezsporné, milý
příeli," řekl Tarzan z rodu Opů, "ale máte-li
dosti síly, abyste je provedl, o tom pochybuji.
Vaše moc je jen zdánlivá, nikoliv skutečná.
Mimo to jste vstoupil s ozbrojenou mocí na
území britského státu. Kde máte úřední povo-
lení k takovému vpádu? Kde jsou listiny, kte-
ré by vás opravňovaly k zatčení tohoto muže?
Kde je povolení k jeho vydání? A jste jist tím,
že nemohu já sám přivésti ozbrojenou moc a
zameziti vám váš návrat do konžského svo-
bodného státu?"
Blgický důstojník ztratil rozvahu.
"Nemám naprosto žádných rozkazů, abych
jednal s nějakým polonahým divochem,"
vzkřikl. "Nechcete-li býti zraněn nebo zabit,
nepleťte se do mých záležitostí. Seržante!
Zmocněte se vězně!"
Werper se přiblížil svými ústy k Tarzanovu
uchu:
"Zachraňte mne před nimi, a já vám uká-
ží místo, kde jsem viděl vaši ženu ještě včera,"
zašeptal mu tiše. "Nemůže býti dosud daleko
odtamtud."
Vojíni na znamení, dané seržantem, se
blížili, aby se zmocnili • Werpera. Tarzan z
rodu Opů, uražen jsa drsným chováním bel-
gického důstojníka, nelenil. Uchopiv Werpera
kolem pasu a nesa ho pod paždí, jako kdyby
nesl pytel mouky, skočil ku předu, aby prora-
zil řadu obklopujících jej vojínů. Jeho pěst
zasáhla prvního vojáka přímo pod čelist. Čer-
noch vletěl mezi své soudruhy, porážeje je
na všechny strany. Několik vojínů obrátilo
pušky pažbami vzhůru, aby srazilo divokého
lesního muže k zemi, ale pušky jim byly vy-
rvány strašlivou silou z rukou a vojíni sami
byli sraženi hroznými ranami pěstí k zemi.
Černí vojínové obklíčili Tarzana z rodu Opů
a Werpera, že se neodvažovali použiti střelné
zbraně, aby jeden nezastřelil druhého,, a
Tarzan se prodral již jejich řadami a chtěl již
zmizeti v husté spleti džungle, když v tom
jeden z nich, připlíživ se k němu ze zadu,
udeřil jej do hlavy strašnou ranou těžké své
ručnice
Tarzan upadl omráčen na zem a ihned na
bylo by ho pravděpodobně očekávalo zbavení
důstojnosti, ba dokonce možná i smrt za je-
ho porážku i nehody, jež ho postihly. Ale kdy-
na rty, byla jím potlačena, neboť opí muž se by byl mohl přivézti svému vládci nějaký
obával, že by mohl vzbuditi podezření u čer- vzácný dar, jistě by tím zmírnil jeho hněv.
ných vojínů, kteří ho obklopovali. A nyní se takový dar takřka zázrakem na-
Náhle ho napadla dobrá myšlenka a on se bízel sám, neboť nebylo pochyby, že habešský
obrátil k Werperovi.
"Budu na vás mluviti hlasitě, a to v řeči,
které nebudete rozumět", řekl anglicky, aby
konžřJtí .černoši nerozuměli. "Dělejte, jako
byste mi naslouchal pozorně a rozuměl tomu,
co povídám. Chvílemi zabručte něco, co se
bude podobati zvukům, které budu já vydá-
vati, jakobyste mi odpovídal v téže řeči. Náš
útěk vyváznutí z rukou Belgičanů na tom
bude záviseti."
Werper kývl přisvědčivě hlavou na známe*
ní, že rozumí, a ihned potom vydrála se t
úst jeho druha podivná řeč, která byla vtlice
podobná štěkání psa, bručení lva a štěbetání
malých opiček.
Nejbližší vojíni se zahleděli překvapeně na
opího muže. Někteří z nich se smáli, jiní u-
stoupili od něho pryč, zřejmě naplněni pově-
rečným strachem. Důstojník'se přiblížil k obě-
ma vězňům, zatím co Tarzan z rodu Opů stá-
vládce přijme milostivě tuto překrásnou mla-
dou ženu, třeba byla i z jiné racy nežli on
sám, neboť byl znám jako veliký znatel a cti-
tel ženských půvabů.
Když Jane Claytonová dokončila svoji pros-
bu, odpověděl jí Abdul Murak, že jí poskytne
sice ochrany, aře že jí musí dopraviti ke své-
mu vládci. Mladá žena pochopila ihned, co to
znamená a naděje v jejich prsou odumřela
znovu. Odevzdaně svolila k tomu, aby byla
posaziena na koně za jednoho z habešských
/Válečníků, a celá družina vydala se opět na ce-
stu směrem k říši mocného habešského panov-
níka- Tentokráte již Jane Claytonová nedou-
fala v zachránění a upadla v ponurou apatii.
Abdul Murak, ztrativ v bitvě, kterou svedl
s loupeživými Araby, své domorodé vůdce a
sám nejsa obeznámen s krajinou, odchýlil se
daleko od původní cesty, kterou přišel, a pro-
to urazil jen malou vzdálenost k severu od mí
le ještě štěbetal a štěkal, a naslouchal mu sta, kde stával kdysi bungalow lorda Greysto-
se zmateným zájmem. Když Werper odvětil I kea. Toho dne ubíral se právě k západu, dou-
stejnou, podivnou řečí, postoupil ku předu a
chtěl věděti, jakou řečí to mluví.
Tarzan očekával, že se přihodí něco podob-
ného, a proto nepřišel do rozpaků, nýbrž od-
pověděl ihned bez rozmýšlení:
"Mluvíme řecky."
"Ah! Myslil jsem si hned, že je to řečtina,"
odpověděl důstojník, "ale je tomu již dávno,
co jsem studoval a proto jsem zapomněl i tu
trochu, kterou jsem ve školách se naučil. V bu-
doucnosti však si musím vyžádati, abyste
mluvili řečí která je mi více známa."
Werper odvrátil hlavu, aby skryl výsmě-
šek, který mu zkřivil rty a zašeptal Tarzanovi:
"Jemu to byla řečtina a mně také."
Ale je&en z černých vojínů řekl druhému:
"Já jsem již jednou slyšel takové zvuky v
noci, když jsem zbloudil v džungli. Slyšel
jsem tehdy, jak kosmatí lesní mužové rozprá-
věli tak spolu v korunách stromů nade mnou,
a jejich řeč zněla právě tak, jako řeč tohoto
bílého muže. Přál bych si, abychom ho nebyli
nalezli. Vždyť to není vůbec člověk, nýbrž
zlý duch, a nám se povede špatně, jestli ho
nepropustíme na svobodu."
A černý voják zamžikal očima ustrašeně,
aby opakoval tuto rozmluvu s rozličnými ob-
měnami a zveličením i jiným černým vojákům
takže to netrvalo dlouho, a strašlivá zkazka o
náhlé zhoubě a čarodějné moci neznámého
bílého obra se rozšířila po celém táboře a na-
plnila srdce všech černochů strachem.
A hluboko v soumračné džungli, uprostřed
houstnoucí temnoty, huňatá, člověku podobná
šelma uháněla rychle korunami stromů kam-
faje, že cestou přibude do některé černošské
osady, kde by mohl najati nové vůdce. Ale
chýlilo se již k večeru a on nebyl blíže k u-
skutečnění tohoto svého úmyslu, nežli byl
ráno.
Habešané byli velice znavení a skleslí na
duchu, když se konečně rozložili táborem v
džungli na místě, kde nebylo žádné vody, aby
mohli uhasiti svoji žízeň a vykoupati svoje
zmalátnělá těla. Po cestě nezdařilo se jim u-
loviti ani jediného kusu zvěře, a tak se odebra-
li i hladoví a nespokojení na odpočinek, o-
hradivše se jen slabou ohradou z trnovníků,
kterou bylo možno snadno proraziti. A právě
ta okolnost stala se jim osudnou.
Lvové přivábeni výpary z koní, řvali nepře-
tržité kolem nočního ležení Habešanů, a ten-
to neustálý hromový řev, svědčící o tom, že
tu musí být značné množství těchto strašlivých,
divokých šelem, byl jen občas přerván proni-
kavým skřekem zděšených zvířat, jež lovili.
Zvířata i lidé sotva mohli zamhouřiti oči ke
spánku, a proto byla hlídka zdvojnásobena,
aby mohla býti i na stráži před útokem dra-
vých šelem z džunglí, i aby mohla udržovati
veliký planoucí oheň, jenž je mohl spíše udr-
žeti v uctivé vzdálenosti od tábora Habešanů,
nežli slabá a nespolehlivá ohrada z trnovníků-
Bylo již dobře po půlnoci a Jane Claytono-
vá dosud sotva chvílemi zdřímla, ačkoliv by-
la téměř vysílena předešlými bezesnými noce-
mi a mocným rozrušením nad tolikerým nebez-
pečím, jež ji v posledních dnech potkalo.
Pocit hrozícího nebezpečí visel nad zmalo-
něho skočilo asi tucet černých vojínů. A když j na němž ji Werper umístil, se zdálo že tato
1 i _ y j f -iii i v _ • . . / v ^ * lolu
noc nebudeme mít žádného konce- Ale noc se
přece chýlila ke sklonku, a když se počalo ro
Tarzan opět nabyl vědomí, shledal, že je pev-
ně svázán silnými provazy. Vedle něho ležel
si k jihu, ab, vykonala posláni, jet ji bylo „i plněným ledním . Habešanů jako těžký,
loženo. J ' u temný, zlověsticí mrak. Stan, otužili a sta-
teční vojáci černého císaře byli rozrušeni, ro-
zechvěni a skleslí na mysli jako nováčkové,
kteří prodělávají svoji první nebezpečnou vý-
pravu. Abdul Murak sám povstal několikráte
ze svého lože a přecházel neklidně sem a tam
mezi poplašenými a chvějícími se oři a mezi
vesele praskajícím ohněm. Mladá žena viděla
ohně zřetelně jeho obrovskou postavu,
Kapitola XXIII.
Noc hrůzy.
Jane Claytonové, která čekala na stromě,
rychlých a nervosních pohybů tohoto muže
usoudila správně, že se bojí, ačkoliv se to sna-
žil vší mocí zakrýti před sxými podřízenými,
kteří byli ještě více postrašeni, nežli on sám.
Rvaní lvů stávalo se stále mocnějším a straš-
nějším, až nakonec se chvěla celá země jako
př zemětřesení. Koně řehtali stále pronikavě
a poděšené, vzpínali se a snažili se odtrhnou-
ti od kolů, k nimž byli přivázáni. Jeden z bo-
jovníků patrně statečnější nežli byli druzí,
skočil mezi ně, aby je uklidnil, ale marně. Ko-
ně vyhazovali, dupali, řičeli úzkostlivě a tr-
hali sebou jako potřeštění. A nebezpečí se blí-
žilo stále víc a více. Obrovský lev, patrně od-
vážný, s očima divoce planoucíma, skočil po-
jednou až k samé ohradě do plného světla,
které vrhal na všechny strany veliký oheň u-
prostřed nočního tábora Habešanů.
Jedna z hlídek zvedla ručnici a vypálila po
něm ránu. A malá olověná kulička byla pří-
činou toho, že se kolem tábora i v něm roze-
vřelo pravé peklo.
Projektil vyryl hlubokou a bolestnou ránu
v boku lva, a to zranění ho přivedlo v děs-
nou zuřivost, nezmenšivší však ani v nejmen-
ším jeho strašlivou sílu a ocelovou mrštnost
jeho obrovského těla.
Kdyby byl zůstal nezraněn, byla by ho za-
strašila trnová ohrada a oheň. Ale nyní bolest
a vztek zapudily poslední zbytek ostražitosti
z jeho hlavy a s hlasitým vzteklým řevem
přeskočil ohradu a ocitl se mezi koňmi.
Zmatek, který panoval již dříve mezi zví-
řaty, změnil se nyní v pekelnou paniku. Kůň,
na něhož lev dopadl, zařičel hrozně děsem a
bolestí, neboť strašné spáry divoké šelmy se
zaryly hluboko do jeho hřbetu- Několik jiných
přetrhlo v zoufalství řemeny, jimiž byli při-
poutáni, a pobíhali splašeně sem tam po tábo-
ře. Mužové vyskočili ze svých loží a běželi s
ručnicemi v rukou k ohroženému místu, za-
tím co tucet jiných lvů, osmělených příkladem
svého druha, se vrhlo nebojácně na tábor Ha-
bešanů.
Jednotlivě, po dvou, ba i po třech přesko-
čili trnovou ohradu, až celý tábor byl pln
proklínajících mužů a splašených a divoce ři-
cících koní, kteří podnikli zápas na život a na
smrt se zelenookými ďábly džungle, kteří je
napadli se všech stran.
Při útoku prvního lva vzchopila Se Jane
Claytonová na nohy, a nyní zděšeně pohlížela
na strašné krveprolití a vraždění, které ko-
lem ní zuřilo. Jednou ji splašený kůň srazil
k zemi a za okamžik potom jeden ze Ivů, pro-
následující jiné poděšené zvíře, otřel se o ní
tak prudce, že byla znovu poražena na zem.
Uprostřed praskotu výstřelů z pušek a řevu
rozlícených dravců vynikaly pronikavé a smr-
telné výkřiky mužů i koní, kteří byli odvlékáni
dravci, šílícími po krvi. Skákající lvi a vzpí-
nající se oři zabraňovali tomu, aby se mohli
Habešané shromážditi a bojovati soustředěně
proti strašným dravcům. Každý muž byl od-
kázán sám na sebe, a v této děsné spoustě i
zmatku všichni Habešané, hájící své životy
s nasazením všech svých sil, zapomněli úplně
na svoji zajatkyni, která stála naprosto bez-
branná uprostřed této vřavy, jsouc ohrožena
smrtí se všech stran- Asi dvacetkráte byl její
život ohrožen rozlícenými lvy, vzpínajícími a
zběsile se prohánějícími koni, nebo nazdařbůh,
bezhlavě vypálenými kulemi od poděšených bo-
jovníků, a přece nebylo žádné naděje na vy-
váznutí, poněvadž lvů přibývalo a oni utvořili
kruh uvnitř ohrady, hubíce vše, co se j misna-
žilo uniknouti, svými strašnými tesáky a spá-,
ry.
Znovu a znovu skočil některý lev náhle me-
zi poděšené muže a koně, vybrav si nějakou
oběť mezi nimi. Některý, provrtán četnými ku-
lemi, zmítal se v smrtelných křečích, až po-
šel, ale přece jich neubývalo, neboť stále je-
ště chrlila džungle nové posily. Sem tam po-
dařilo se i některému koni proraziti trnovou
ohradu, a pak zmizelo poděšené zvíře v džun-
gli, jakoby bylo pohlceno temnotou. Ale ani
Habešanům, ani mladé ženě nebylo možno u-
niknouti.
Jeden z koní, zasažen zbloudilou kulí, padl
vedle Jane Caytonové, a současně přeskočil
lev dokonávající zvíře a dopadl plnou váhou
na jednoho z habešských bojovníků, který se
nalézal těsně za ním. Muž obrátil svoji vy-
střelenou ručnici pažbou vzhůru a udeřil lva
do širokého čela takovou sílou, až se pažba
roztříštila, ale marně. V příštím okamžiku byl
sražen k zemi a šelma se nad ním zastavila-
Křiče zděšením, tasil muž ještě svůj dlouhý
nůž a bodl jím lva do prsou, aby odvrátil od
sebe jeho hrůzně vyceněnou tlamu, ale lev se
nedal zadržeti. Chňapnuv po muži, uchvátil
ho svými strašnými čelistmi. Ozval se praskot
rozdicených kostí. Obličej muže se změnil v
beztvárnou, krvavou hmotou, a lev, obrátiv se,
vlekl zpět přes tělo padlého koně bezvládnou
a krví zbrocenou postavu do temnoty džungle.
Mladá žena stála bez pohnutí, pozorujíc ten-
to strašný výjev. Viděla, jak lev vylezl na trup
koně se svojí strašně zohavenou kořistí, jak ji
vleče pryč, a jak s ní mizí v temnotách prale-
sa, vydávaje ze sebe zuřivý ryk.
(Pokračování.)
- * - - ----- M.uuau, d Jiu,y;6 se pocaio ro- v 7ář onne zreieme jenu uuiuyohuu puai*»vu,| w
erper rovnez v pevných poutech. Belgicky zednívati, odvaha mladé ženy vzrostla, zvlá- která se jasně rýsovala v plamenech, a podle Čechoslovák pOUZe $2.00 na Tok
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Křížan, J. E. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 14, No. 10, Ed. 1 Friday, March 6, 1925, newspaper, March 6, 1925; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth404568/m1/2/: accessed July 3, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.