Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 35, No. 21, Ed. 1 Friday, May 24, 1946 Page: 3 of 12
twelve pages : ill. ; page 20 x 13 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
V pátek, dne 24. května 1946.
ČECHOSLOVÁK
i
*
/
ROMAN
STÍNY ŽIVOTA
Napsal
BOHUMIL ZAHRADNÍK-BRODSKÝ
| požádal je za její ruku. Navrhovala mu, že doirfa sice j různého věku a různých povah. Hned prvního dne za-
j počká, až do dokončeni jeho doktorátu, ale veřejná čala. Snídani mně přinesla do postele, ač jsem o to ne-
hanba nebude alespoň tak křiklavá, bude-li se vědět, že
je zasnoubena. A tu dostala ránu, která ji otevřela oči.
Místo dobrých slov dostalo se jí rozčilené výtky, že vše-
j chno zavinila svou hlouposti. A příkře jí oznámil, že si
í ji nemůže vzíti, protože musí vyženiti peníze, které by
J mu dopomohly k výnosné praksi. A když mu ona vše-
cka vyděšená vytýkala, proč s ní poměr začínal, věděl
žadai, na postei si secua a zacaia mi vykladati, jaká je
nešt asina, jaK se nerozvazne provdala a jaky prožívá
trpký život, neboť nepoznala u svého mnohem staršího
muze nikdy trochu vroucí lásky. Poslouchal jsem jako
vyjeveny a chtěl ji říci, že mé to nezajímá, ale začala
mou poKiyvku hladiti a kroutíc očima, nakláněla se ke
mně a povídaia, ona že neni tak stará, že ji nedávno
! li, že si ji vzíti nemůže, hrubé jí vmetl ve tvář, že neni minulo čtyřicet let, ale že je jako mladice, každou mla-
"Vždyť je zdráva a že nemůže hned běhat, můj Bože,'tak nevinnou. i** se tváři, proto prý vedle něho udr- j dou ženu by přeskočila a že kdo by se chtěl přesvědčili,
není posvícení, aby měla kde tancovat. Do posvíceni bu- zme pomér * pnrucím Hulatou. Byla by se naň vrh a ^hledal by, ze ještě neodkvetia. Měl jsem toho pravě
pro tuto drzost, ale rozčileni ji ochromilo. Rychle na to j dost. Posadil jsem se na posteli a ukázal ke dveřím.
Mertl zmizel. Ještě téhož dne prchl z města, a když se
Jarmilin otec u otce Mertlova po něm sháněl, dostal
hrubou odpověď, že o synovi neví, a že se o něho ne-
stará. Nebylo radno s truhlářem se hádat, protože od té
doby, kdy nadobro propadl alkoholu, stal se z něho ná-
silník, který každé chvíle měl ostudné výstupy v ho-
stincích i ve svém okolí."
de běhat jako křepelka a má-li veselého muže, zatan-
cuje si. Slíbil jsem jí, že se zítra na ni podivám, ale bu-
de to docela zbytečné se strachovat nějakých násled-
ků! Ženy tak souměrné rostlé, plné zdrávi a síly jako
jste vy, ty přestojí svou hodinu bez nebezpečenství!
Takhle ve městech, kde se žije v těsných bytech, kde
ženy trpí chudokrevností, kde se rychle žije a není
zdravého pohybu, tam bývají zhusta vážné případy, ale
na venkově, tam je zlý případ vzácností. Proto také
venkov omlazuje stále městskou krev."
"Vidíš, holčičko, jak zbytečně jsi se trápila!" vytýkal
Jeral něžné. "Teď budeš veselá a budeme se na přírů-
stek těšiti. Já chci děvče a ona hocha, ale ať je to coko-
liv, jen když to bude šťastné."
"Škoda, že není na stole pivo či víno, přiťukli bychom
si na to," zažertoval lékař.
"Pošlu pro obé," nabízel Jeral rychle.
"Děkuji. Piji až večer jednu či dvě sklenice piva."
"Já také. Ale jednou si přiťuknout musíme! Snad
byste mohl některého dne při jiti k nám na prostou ve-
čeři, velmi rádi bychom vás uvítali."
"Také se za to přimlouvám," ozvala se Eva srdečně.
Seděla vedle svého muže, který ji držel za ruku a vý-
razy obou jejich lící byly šťastné a zářící.
"Přijímám rád pozvání. Snad v neděli bych přišel,
nechcete-li totiž někam jiti."
"Jsme stále doma, je nám zde nejlépe. Chodívám v
neděli večer do hostince, je tam však plno a doma je
lépe."
"Věřím vám, ani já rád nesedím v přeplněné místno-
sti. Slyšel jsem, že kolega Mertl je dovedný lékař a di-
vím se tomu. Studoval dost těžce a dost dlouho."
"Má pověst výborného lékaře, jezdí sem za ním zda-
leka, ale jak dalece je odborníkem, nemohu posouditi,
mě neléčil."
"Stává se, že i tak zvaní slabí lékaři mají šťastnou
ruku. Mimo to mnoho působí odvaha a způsob, jakým
si vůči pacientu počínají. Některým lidem imponuje,
je-li lékař hrubý a vidí za drsností věhlas. Někteří jsou
skoupí na slovo, pronášejí věty, které možno si všelijak
vykládati, a to platí za důvtip a správné prorokování.
Zkrátka lékařova osobnost je právě tak důležitá, jako
jeho vědomosti, a znám případy, kdy výborní lékaři
musili měniti svá místa, protože nechuť která proti
nim povstala, byla tak silná, že jejich ordinace byly
prázdné, co zatím prostřední lékaři měli nadbytek pa-
cientů. Já, pokud znám Mertlovu minulost, nechtěl
bych na jeho zručnost přisahati."
"Zdá se, že je jako lékař velmi oblíben, ale jako člo-
věk nemá mnoho přátel. Považuji ho za podivína a
není divu, žil podivínsky i nyní, když se jeho chování v
domácnosti změnilo."
"On je zatížen," prohodil lékař jako pro sebe. "Jeho
otec, povoláním truhlář, byl ze sousední obce, dovedný
, řemeslník, ale opilec. Je zvláštní náhoda, že rodinu, o
níž je řeč, dobře znám. Jsem ze sousední obce a co jsem
nevěděl sám, řekl mi bratr a má švakrová. Vy snad víte,
že měl jako student známost, která nezůstala bez ná-
sledků?"
"Mně vypravoval, že měl známost, k níž ho přinutila
jeho sestra, která prý nastražila jakési děvče, jež ho
svedlo. Toto děvče s jiným se miliskovalo a následky
svedlo na svůj poměr s ním,"
"To že vám povídal? Darebák!"
Rozzlobil se opravdu a zamračiv se, neklidně popo-
sedl.
"Promiňte, povídám, co jsem slyšela. Říkal to tak u-
přímně, že jsem mu to věřila. Později, když jsem ho lé-
pe poznávala, napadlo mě, že to asi bylo jinak, že nebyl
tak nevinný a že možná přede mnou byla v jeho životě
ještě jiná obětí jeho sobectví. Dokud jsem neměla ji-
stoty, nechtěla jsem křivdit. Co dělal mně, to ovšem
tajemnstvím není, třebaže se stydím o tom mluvit."
"Milostpaní, děvče, které se stalo jqjio obětí před vá-
mi, bylo ušlechtilé, milé a z dobré rodiny. A abyste mi
věřila, tedy se přiznávám, že je to moje švakrová. Mám
bratra obchodníka prádlem, který v Karlových Varech
v létě mívá poboční obchod, ve kterém právě jeho žena
hospodaří. Jarmila se jmenuje, rodem Jarolímková.
Nyní ovšem je Hulatová. Psal jsem jim, kde jsem a u
koho jsem a nemyslím ,že švakrová neopomene a nevy-
hledá doktora Mertla, aby si s ním vyrovnala starý ú-
čet. Ne za starý poklesek, uznává i ona, že tehdy také
chybila svou důvěřivostí a lehkomyslností, ale za to, že
ji ještě hanebně pošpinil. Co povídal vám, řekl také
známému pánovi, o němž netušil, že je přítelem naší
rodiny, a od té doby švakrová hoří pomstou."
Zasmál se sám pro sebe, jako by si představoval šva-
krovou v jejím rozhořčení.
"S člověkem, jako je Mertl, lépe je nemluviti a vy-
hnouti se mu," usoudil Jeral.
"Nic s ním člověk nesvede a také ho nenapraví."
"Máte pravdu, ale každý má jiné náhledy a není se
co diviti, když stará rána bolí. Jarmila byla dcerou ma-
lého obchodníka prádlem a bylo to velmi milé a přičin-
livé děvče. Rodiče byli šetrní, pracovití, nastřádali si
malý majetek a odbyvše ostatní děti, hodlali Jarmilu
do obchodu provdati. Můj bratr byl tehdy u nich příru-
čím a toužil po ní celým srdcem. Snad by ji byl získal,
kdyby se byl nevyskytl Mertl, tehdy medik, který dosud
žil dosti spořádaně. Alespoň se nevědělo, že v Praze vy-
tlouká hostince a velmi liknavě studuje. Začal si Jar-
mily všímati a ona, jak už nezkušená děvčata jsou, my-
slila si, že by bylo lépe býti paní doktorovou, než ženou
obchodníka. Zkrátka počáteční flirt měnil se ve vážnou
známost. Mertl toužil zmocniti se líbezné Jarmily a Jar-
mila viděla v něm ideál mladého spořádaného muže.
Vykládal jí, že bude co nejdříve hotov a potom že bude
míti mnoho míst na vybranoH. Omračoval ji líčením,
jak touží po útulné domácnosti po boku milované ženy,
které snese modré s nebe, jen aby byla spokojena a
šťastna. Vždyť víte, jak mladí lidé horují, je to koneč-
ně stále stejně obehraná písnička. Jenže u jednoho je
při tom cílem opravdové dosažení vytouženého ideálu
a u druhého pouze chytře nastražená léčka, aby užil
rozkoše. A u Mertla jednalo se o to druhé."
Na okamžik se odmlčel, lehce čelo nakrčil a maličko
"Jak se doma Jarmile vedlo, neni třeba vyličovat.
Rodiče byli její hanbou zdrceni a ona byla zoufalá. Celé
"Vezměte si svou kávu a jděte mi odtud!" povídal
jsem nezky ostře.
"Půjdu, až budu chtíti," jsenn tu domácí paní," odsek-
la. "Jednou ještě rád byste bral!"
"Ch, kupte si růženec a modlete se, abyste měla klid-
nou smrt!" řekl jsem ji na to.
Neptejte se, jak spustila. Hotová litice se z ní stala a
| kdo ví, co všechno by byla vychrlila, ale měl jsem toho,
dny i noci proplakala-a kdyby jí byli nehlídali, snad by i c0 řekla, právé dost. Seskočil jsem s postele, chytil ji a
si byla zoufala. Bratr tehdy vedl obchod vlastně sám a j už byla ze dveří. Kavu jsem postavil na podlahu v síni,
protože nepřestal míti Jarmilu rád, uzrála v něm my- | aby se neniohla vrátit, protože, upřímné řečeno, síly
šlenka ještě jednou se o ni pokusiti. Když svůj úmysl j má dost a je kostnatá jako nějaký starý voják. Co ze sí-
Jarmiliným rodičům oznámil, byli na rozpacích, pode- j ně křičela, jsem nerozuměl, ale zdvořilé to nebylo, ale
zřívajíce, že se chce pouze obchodu zmocniti, aby po- i nedbal jsem. Abych měl pokoj, zjednal jsem si děvče z
tom ženu zapudil. Ale Jarmila uvítala jeho návrh jako j hostince a to mi ráno.když mi mléko přinese, také po-
vysvobození a s pláčem mu slibovala, že mu všechno | klidí. Prvého dne ji nechtěla vůbec dovnitř pustit, ale
může zakrýti, ale to tuším ona nepozoruje. A šněrovač-
ku nosí, aby se nezdála silnou."
Zase se usmál a tak nějak podivně očima mžoural.
"Dovolte, snad se zbláznila?" prohodil Jeral udiveně.
"Ba ne, ta vše to dělá z dobrého výpočtu! Ona líčí na
nápadníka."
Nyní se také Eva probudila ze své zasmušilosti a je-
vila živý zájem.
"Na koho by vlastně tím myslila?" ptala se. "Zde ne-
vzpomínal. Eva ulpívala na něm lačnýma očima, jako ní nikoho, kdo by se mohl o ni zajímat."
by se jednalo o její vlastní osud. Jeral vážně pozoroval "Já nejsem nic?" povídal, jakoby uražen.
Hulatů, v duchu předvídaje, co uslyší. • "Vy a ona?" zavolal Jeral s úžasem. "To není možno,
"Když Jarmila cítila, že její důvěřivost ponese ná- mýlíte se."
sledky," pokračoval lékař, "přirozeně se zděsila, ozná- "Nemýlím, pane Jerale, nejsem dnešní a měl jsem
láskou nahradí. Zkrátka, dříve ještě, než se dítě naro-
dilo, vzali se. Svět sice věděl, co se stalo, ale když byla
provdána a muž jí nic nevytýkal, skončil se skandál
dosti hladce."
"Rozčileni, které po několik měsíců prožívala, ne-
mohlo zůstat bez následků na její zdravotní stav a její
porod byl velmi vážný. Dítě, chlapec, po několik měsíců
zůstal na živu, ale byl slabý, stále churavý a na konec
podlehl. Ačkoliv mu byla dobrou matkou, přece jen u-
vítala jeho smrt jako vysvobození z nejhorších dušev-
ních muk a potom rychle se zotavovala. Na její vybíd- j
nutí přenesl můj bratr obchod do Prahy a dařilo se mu
ku podivu dobře. Jako by mu osud chtěl jeho obět na-
hraditi, rostl obchodně a osou jeho zdaru byla Jarmila.
Stala se z ní výborná obchodnice, doplňující svým by-
strozrakém bratrovu houževnatost. Když mu navrhla,
aby v letní sezoně zařídili si poboční závod v Karlo-
vých Varech, lekal se toho, ale ona nepovolila, sama
tam obchod převzala a hned první rok přinesl netuše-
ný výsledek. Vydělali tam krásný peníz a Jarmila šťa-
stná, že mohla k mužovu vyšinutí platně přispěti, měla
malou útěchu, že mohla splatiti jeho obětavost.
Ostatně staré stíny mezi nimi už zmizely, mají se do-
opravdy rádi, žijí v souladu a mají dvě zdravé a milé
děti. Rostou každým rokem a budou zámožnější než já,
který jsem musil tolik škol projiti, tolik zkoušek dělati."
Zasmál se tomu vesele a Eva, jako by se jí také ule-
vilo, usmála se rpvněž.
"Nikdy se Mertl nepřihlásil?" zeptala se ostýchavě.
"Ten? Škoda, že ho znáte. Ten byl rád, že vyvázl
tak lehce a beze škody. Pil dál, až onemocněl těžce
právě v době, kdy jeho otec ležel na smrtelné posteli.
Uhnal si zápal plic, když opilý zůstal na ulici hodinu
ležeti a jako obvykle bývá u alkoholiků, nemoc ho
sklátila. Mertl, když se uzdravil, prodal zbytek majetku
a vida, že není nač se spoléhati, rychle dodělal zkoušky,
protloukaje se, jak se dalo, a potom se usadil v Kla-
sech. Žil samotářsky mimo rušná města a moje švakro-
vá neměla tedy příležitost vyrovnati s ním staré účty.
Bratr se jí smál, když bojovně slibovala vyrovnání, ale
ona nezapomněla. Jsem jist, že dnes už vypátrala, kde
v Karlových Varech Mertlovi bydlí a jakmile se jí na-
skytne vhodná příležitost, dojista mu připomene jeho
starou zbabělost. Rád bych byl přítomen, protože Jar-
mila není z žen, které by hladce odpouštěly."
"Na jejím místě bych se ho štítila, protože nic nemů-
že'těšiti setkání s člověkem tak bídným, jakým je."
"Ona se na setkání s ním netěší, aby obnovila vzpo-
mínky na chvíle lásky," zasmál se vesele.
"Pohrdala bych jím, to je jediná odpověď!"
Rozčilovala se také, ale doktor Hulata nepřestával se
usmívati a také Jeral vesele se podíval na ženu.
"Milostpaní, já vás chápu, promiřite však, že nesdí-
lím váš náhled. Vy jste prožila hořké chvíle po jeho bo-
ku, jste rozčilena při této vzpomínce, ale my muži má-
me jiné náhledy. Takový člověk, jako je Mertl, potřebu- j
je jednou jiné ponaučení, než pouze trpné pohrdání, i Jeral srdečně. "Znám zdejší poměry a podám vám in-
Nezapomínejte, že jeho život není skončen a že může i formace. Také zdejší lidé jistě vám přispěji, mám dosti
napáchati ještě mnoho zla. Kdo to překazí, prokáže j váhy mezi nimi, abych je získal."
společnosti lidské platnou službu." j "Vím o tom a děkuji vám. Snad toho nebudu potře-
"Co může vaše pani švakrová překaziti? Mertl není z bovati. Jsem mladý, dovedu se ve světě točiti a probí-
těch, ve kterých se dá svědomí probuditi a bude páchá- jeti, a spoléhám hodně na osobni štěstí. Ono sice také
ti zlo zase, jakmile se k tomu příležitost vyskytne." rádo člověka podskočí, jenže já se brzy zotavím a zase
"Kdo ví, já úmysl švakrové schvaluji. Když nic jiného čelím nehodám. Mohli byste mi podati ještě bližší zprá-
nedokáže, aspoň v něm probudí obavu, že by mohlo ně- vy o rodině Kačerové?
co ho zkrotiti a že nebude páchati zlo, kdyby ještě chtěl
tak činiti. Nemyslete si, že jeho nynější postavení je
poslední etapou a že už není schopen nějaké nové zra-
dy a nového úskoku. Teď, jak pozoruji, je pod vlivem
ženy, která ho ovládá. Ale kdo ví, co se z toho manžel-
ství vyklube? Že by jí Mertl pro budoucnost ve všem
vyhověl a dostačil, hrozně pochybuji. Je dcerou své
matky a tu jsem už prokoukl."
Čemusi se začal vysmívati a jeho výraz byl tak vý-
mluvný, že se Jeral neopanoval.
"Nečiní pokusy, aby vás proti nám popudila?" tázal
se.
"Jen jednou ťukla, ale nemá jaksi vůči mně důvěry,
protože jsem ji hned první den zakřikl. Dobře se zde
povídalo, že i ona sama i se svou dcerou obě jsou cho-
robný zjev, a že pouze s tohoto hlediska je možno si vy-
světliti, že se tak dlouho dobře s Mertlem snášejí.
Ostatně, když už jsme se dostali k tak důvěrným sděle-
ním, nebudu tajiti i to ostatní. Jak je asi matka paní
Mertlové stará? Hádám, že je jí asi dvaapadesát let."
"Asi," přitakal Jeral, krátce přemýšleje. "Má už děti
dospělé, je babičkou a ostatně je to na ní vidět."
"Měl byste ji viděti nyní, nepoznal byste jí!" usmíval
se lékař šibalsky. "Obléká se jako žabka, má krátké su-
kýnky, průsvitné punčochy, oděv s výstřihem, aby bylo
jak jsem se mezi dveřmi objevil, vycenila na mne svá,
téměř bezzubá ústa, jako by mě chtěla kousnouti, zmi-
zela však rychle. Vidíte, že neni vždy správnou metoda
mírnosti, jsou lidé, kteří rozumi pouze silným pažím."
"To je k neuvěření," vydechla Eva a zahanbeně oto-
čila hlavu stranou.
"Proč k neuvěření? Podobné jí to je. Vychovala tak
dceru a když viděla, že se dceři podařilo lapiti pána, za-
čala pomýšlet také na sebe. Svědčí to všecko o tom, že
při vší své prohnanosti je hloupá a nevzdělaná. Ona a
pan doktor!"
Rozesmál se tomu přirovnání a potřásal hlavou.
"Taková krasotinka, že?" žertoval lékař. "Ostatně co
se jí nepodařilo se mnou, snad se jí podaří s jiným.
Když jsem včera večer přišel domů, slyšel jsem na
chodbě kroky, mužské kroky, a vedle nich byly ještě
jedny kročeje, lehčí. Šli sice tiše, ale nedovedli utlumit
dupot. Potom kdosi otvíral dveře a když jsem oknem
vyhlédl, zachytil jsem neurčitý obraz tmavé postavy.
Nějaký muž to u nás byl na návštěvě. Dám si nyní po-
zor a při opakování je dopadnu."
"Kdo by to byl?" přemýšlel Jeral. "Zde přece s ní ni-
kdo neudržuje žádných styků."
"Snad někdo cizí," soudila Eva. "Jen, aby to nebyl ně-
jaký darebák, který vás jednou přepadne. Buďte, pane
doktore, velmi opatrný, aby vám někdo neublížil. Msta
lidská je zlá a vy nevíte, čeho všeho jsou tací liďé
schopni."
"Mám dobrou zbraň, milostpaní, a jsem starý Sokol,
který nadarmo celou zimu necvičil."
"Proti záludnému úskoku je i nejsilnější člověk bez-
branný."
"Máte pravdu, ale když jsem upozorněn, i tomu budu
čeliti. Byl jsem, přiznávám se vám, na vás velmi zvěda-
vý, a přemítal jsem, jak asi jste musila být silná, když
jste dovedla poměrně tak dlouho žiti ve společnosti
muže, oblopeného takovými lidmi, mezi nimi zdá se bý-
ti spokojen."
"Chtěla jsem poctivě dodržet svůj slib a pamatovala
jsem, že si mě vzal bez peněz," pravila vážně.
"Vy jste samu sebe necenila za nic?"
"Žena, která nemá věna, nesmí zapomenouti, že léta
utekou a že přestane muži býti žádoucí. Vzal-li si ji pře-
ce, musí se mu odměniti snahou, aby aspoň v něčem
byl spokojen."
"Byl on vám za .to vděčen?"
"Nebyl, to je pravda, ale mé svědomí je alespoň
klidné."
"To jediné jaksi vás omlouvá, vaše spravedlnost a
čestnost. A potom arci také to, že jste ho neprohlédla.
Kdyby vás byl zlatem zahrnul, nebyl by mohl zaplatit!
vaši oběť. Připadá mi to, jako když se dá holubička do
ochrany jestřábu. Nu, teď jste v úkrytu a doufám, že
vám příští život nahradí, co jste prožila. Jsem velmi to-
mu povděčen, že jsem se s vámi oběma seznámil, aspoň
budu míti kam občas zaskočiti."
Kdybyste potřeboval pomoci, přijďte," nabízel mu
Jeral vypravoval, co věděl, líče starého Kačera jako
ukřičeného slabocha, který se podvolil přísné kázni své
výstřední ženy. Také druzí členové rodiny jsou více mé-
ně normální lidé, trpící nevázaností Kačerové, která ve
své vášnivosti a bezohlednosti nezná ohledů, pročež i
oni ustupují a mlčí. Jediná Zdeňka se vydařila po mat-
ce. snad by byla i ona zachráněna v nových poměrech,
do kterých se sňatkem s Jeralem dostala, ale jakmile
její matka zasáhla, skácela i nejlepší úmysly a strhla ji
na dráhu, po které se sama řítí."
"Má tedy Mertl k očekávání, že jednou v ní najde
mstitele svých zlých činů," řekl lékař. "Aspoň všechny
věci na to ukazují. Jemu to neškodí, dostane aspoň za
vyučení a je-li v něm aspoň jiskřička svědomí, bude
moci činiti pokání."
"Pochybuji," zavrtěl hlavou.
"Proč pochybovati? Komu zůstal jasný rozum, vždy-
cky si, ať už dříve či později, připomene, co až dosud v
sobě potlačoval a nějaký velký otřes ho donutí, aby
zpytoval svědomí. Nu, to jsem si u vás poseděl, musíte
mi prominouti. A milostpaní ještě jednou vřele děkují
za pochoutku, na kterou jsem se dávno těšil."
Vstával, aby odešel a oni ho nezdržovali, protože i
jim nastávaly domácí povinnosti. Eva mu nabízela, že
mu bude posílati mléko ze statku a on rád přijal, slibu-
viděti krajky prádla. Také krátké rukávy nosí, podle! je, že v hostinci vyjedná, aby děvče, které mu odtam
všeho si celé ruce pudruje a natírá nějakým líčidlem,; tud mléko nosilo, docházelo pro ně sem. Na smetanu si
aby zakryla drsnou pleť. Žilnaté provazce ovšem ne- ! občas přiběhne sám, ale nezdrží se tolik, protože ví, jak
je čas v hospodářství vzácný. Přátelsky se s nimi roz-
loučil, ale na dvoře se ještě otočil a zaskočil se podívat
na nemocnou ženu.
Maličko se prospala a spatřivši ho vstupovati, vítala
ho rozpačitým úsměvem.
"Ještě chcete umříti?" žertoval.
"Já vim, že neumru, to jen tak z bolesti jsem křičela,"
omlouvala se v nesnázích. "Bylo mi opravdu velmi zle."
"Vím, vím, to jinak nejde, musí býti zle, aby bylo do-
bře."
Dal jí ještě několik rad a potom chvátal domů. Na
chodbě setkal se s nastrojenou Kačerovou. Pohled na
ni vyvolal v něm téměř ošklivost. Měřila ho drze polou
zlobnými, polou zvědavými pohledy, ale přešel kolem ní
pacient, který zde ráno byl a kterému slíbil připravitl
nový lék. Jelikož měl Mertl svou vlastní malou lékárnu,
zašel do ordinace, aby si lék na ráno připravil.
Hned prvého dne po svém příchodu prohlédl dů-
kladně lékárnu a vida, že je rozházená a neni plná, ob-
jednal nejnutnější a ostatní věci roztřídil a urovnal, a-
by měl náležitý přehled. Už z pořádku v lékárně nabyl
přesvědčeni, že vědomosti a péče Mertlova neni tak
zvláštní a že je to obvyklá ústní reklama, která ho po-
výšila na vynikajícího odborníka. Sotva dnes otevřel
skřínku s léky, poznal na první pohled, že zde někdo
byl a nospodařil.
Kdo to udělal? Cizí sem nepřijde, až do odpoledne by-
lo vše v pořádku, a teprve za odpoledne bylo zde ho-
spodařeno. Nikdo jiný to tedy neudělal než Kačerová.
Zlost jím zahýbala. Co zde má co dilati? Co vlastně
hledá? Naposledy snad potají lidem léky dává. To by
byl pěkný pořád k, aby v jeho nepřítomnosti děly se
nějaké švindle. Nebyl přítelem dlouhého otáleni a ote-
vřev dveře na chodbu, zavolal ji jménem.
Objevila se mezi dveřmi u kuchyně, udiveně naň
patřic.
"Pojďte sem, paní Kačerová."
"Co dobrého," tázala se, vstoupila mezi dveře ordina-
ce a její pronikavý zrak sklouzl napřed na skříň a po-
tom na něho.
"Kdo byl v lékárně," ptal se přísně.
"Což to vím, snad vy sám!"
"Měl jsem všechno urovnáno a teď je to zpřeházeno.
Ve dne se sem nikdo nevloupá a byla jste to tedy vy
jama. Co jste zde dělala?"
"Utírala jsem prach," řekla pohodivši hlavou.
"Kdo vás o to žádal? Nevíte, že byste mohla způsobiti
neštěstí? Mně prach neutřete, ordinace je plná pra-
chu, že se za to stydím, když sem lidé vejdou, a najed-
nou vám napadne poklizeti v lékárně. Zakazuji vám na
příště, abyste se lékárny dotýkala. Otřel jsem si vše
sám, a také budoucně budu si tam činiti pořádek. Roz-
umíte?"
"Jen ne tak z ostrá," rozkřikla se zlostně, "nejsem
žádná služka a vy zde nejste žádný pán."
"Co to pĎvídáte?" tázal se, pobouřen jejím tónem.
"Víte, kdo jsem já a kdo jste vy?"
"Vím," pohodila hlavou, "vy jste mladý doktor, který
byl rád, že mu zeť dal na čas vydělat, a já jsem žena
statkáře a tchyně zdejšího doktora Mertla. Neznáte-li
způsoby, tedy vám povídám, že nebudu zde žádné hulá-
kání trpěti a jednoduše zavru dům a nepustím vás do-
vnitř."
Oči jí svitily jako podrážděné kočce a vztek z ní sálal.
Hulata se napřed zle zamračil, potom však ho přepadla
uličnická veselost.
"Pěkně prosím, nevyhánějte mne, já už budu hodný,"
smál se.
"Nedělejte si ze mne blázny, vy nadutý člověče!"
"Stará pani, nehněvejte se, škodí vám to! Ostatně
dííst těch žertů. Abyste věděla, kdo jsem, řeknu vám
jen toto: V okamžiku, kdy se opovážíte ještě sebe méně
mne uraziti, nebo do ordinace či do mého pokoje vstou-
piti, zavolám sem četníky a dám vás zatknout. Tady
jsem na měsíc pánem já a poznáte, kdo jsem, zapome-
nete-li na to. Tamhle jsou dveře a koukejte, ať už jste
venku!"
"Vy sprostý člověče, tohle povídáte mně? Četníky
chcete na mne volat? Marš odtud, vy, zjednám jiného
doktora. Nepůjdete-li po dobrém, vezmu váše krámy a
vyházím vám je na cestu!"
Tohle bylo příliš silné i pro veselého lékaře. Okamžik
se na ni díval, potom však přistoupil k oknu, otevřel je
a nahnuv se ven, pátral* je-li někdo na cestě. Náhodou
šel jeden z hospodářů kolem.
"Prosím vás, řekněte panu starostovi, aby sem hned
přišel, že je to velmi nutné," žádal a z jeho hlasu bylo
znáti, že nežertuje.
"Rád, pane doktore, šel právě do hostince, hned tu
bude."
"Proč voláte starostu?" křičela Kačerová, ale ani sl
jí nevšimnuv, zavřel lékárnu, šel ke dveřim a poodstr-
čiv ji, zavřel ordinační pokoj a vytáhl klíč. Sledovala
ho hořícíma očima a zdálo se, že se každé chvíle na ně-
ho vrhne. Poozroval ji koutkem očí a zamířil k domov-
ním dveřím.
"Dobře, že jdete sám, ještě vám vaše věci vyházím,"
ječela vztekle, bylo však znáti, že je trochu znepokoje-
na.
Neodpovídal jí, vytáhl klíč ze dveří a otevřev dveře
dokořán, postavil se mezi ně. Přišourala se blízko k ně-
mu, číhajíc, co vlastně učiní, a když viděla, že nečinně
stojí, dala se do uštěpačného smíchu.
"Máme ponocného, bude hlídat dům. Jen hlídejte, on
vás čert přece odnese."
"Čert nosí takové staré ošklivé báby, jako jste vyl
Počkejte si na něho, nemusí k vám potmě večer dochá-
zeti!" odpovídal pokojně.
"Kdo ke mně v noci chodí?" rozkřikla se podrážděné.
A tu se cosi stalo, co ji poděsilo víc, než všechny jiné
pohrůžky. Jako by ze země vyrostl, objevil se přede
dveřmi starosta, ramenatý, starší sice, ale dosud stat-
ný muž.
"Pipota," houkl na ni, zaslechnuv venku její křik.
"Pusťte mne, pane doktore, ať jí něco řeknu," povídal
rozhorleně a když Hulata mimoděk ustoupil, vstoupil
do chodby. "Hned, jak ml soused vyřizoval váš vzkaz,
pomyslil jsem si, že vám asi tahle čarodějnice tady ně-
co provádí! Škoda, že jsem si nevzal s sebou hůl, to je
nejlepší odpověď na její řeči. Co tu provádíš? Mám po-
slat pro strážníka a dát tě vyvěsí za obec?"
'Jaká jsem já čarodějnice?" rozkřikla se. "Tady jsem
paní Kačerová a vy tu nemáte co dělat. Táhněte si do
hospody, nebo vezmu hrnec s vodou a polejů vás!"
"Tak ty tak? Dobrá, teď už vím, co s tebou! Co vám,
pane doktore, dělá?"
Chce mne vyhnat, protože jsem ji káral, že se hra-
bala v lékárně. Srovnal jsem si vše, abych v případu
náhlé pomoci našel hned potřebný lék, ale ona, ačkoliv
mi neuklízí, vlezla mi, když jsem byl u porodu, dovnitř
a všechno mi zpřeházela. Když jsem jí to zakázal, řekla
mi mnoho nezdvořilostí a nakonec prohlásila, že mi vy-
hází mé věci a mne vyžene ven. Zdejší lékař je také o-
becním a obvodním lékařem, tedy úřední osobou a já se
nemohu dát zuřící ženou napadati, i když je tchyní lé-
kařovou. Jsem jeho zástupcem a odpovídám za jeho
nepřítomnosti za všechno."
"Takové to tedy je! Počkejte, hned vám udělám po-
řádek, vzal jsem s sebou sousedy za svédky, protože
jsem tušil, že tu Mářa Kačerová vyvádí. Hej, sousedé,
skočte jeden pro strážníka a druhý pro četníka a u nás
se zastavte, ať čeledín zapřáhne do bryčky a zajede
sem, že postěhuje Kačerovou domů."
"To snad by nemuselo býti," namítal Hulata chlá-
cholivě.
"Musí, pane doktore, musí, já to znám a vím, co dě-
lám. Za pokoj v obci jsem odpověden já, a tady by po-
koj nebyl, dokud by zde byla. Vy Ji přece nepotřebu-
jete?"
"Nu ne, nepotřebuji, ale dostačí mi, když mi dá po-
mila to Mertlovi a žádala, aby šel k jejím rodičům a příležitost stýkati se, zvláště v nemocnici, se ženami mlčky do svého pokoje. Vzpomněl si, že přijde jeden koj."
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Bažant, E. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 35, No. 21, Ed. 1 Friday, May 24, 1946, newspaper, May 24, 1946; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth404684/m1/3/: accessed June 23, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.