Věstník (West, Tex.), Vol. 30, No. 19, Ed. 1 Wednesday, May 13, 1942 Page: 3 of 24
twenty four pages : ill. ; page 14 x 10 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Ve středu, dne 13. května 1942.
Oddíl dopisovatelský j
Dopisy, Jež by obsahovaly nevěcné, neb zá-
vadné polemiky, pořadatel předkládá ve smy-
«lu stanov Tiskovému Výboru k vlastnímu
rozhodnuti.
Houston, Texas.
Bratře Lážnovský, dávám Tí za pravdu
stran toho děkování přes noviny za návštěvy
a buchty. Já myslím, že to úplně každému
stačí, když se mu při rozchodu poděkuje, a že
je to již zbytečné hnát to i přes noviny, po-
něvadž to není pro jiné lidi četba, aby je to
mohlo zajímat. Na místo toho bychom mohli
mít nějakou užitečnější četbu. Ovšem, náš
redaktor to také asi někdy nemá snadné, aby
každému vyhověl a nikoho nepohoršil.
Celkem když tak někdy přemýšlím o všech-
né té spolkové práci, není snadno vyhovět to-
lika tisícům lidu, já ale myslím, že kdybychom
všechno to kritizování a vidění chyb mohli
tak pocítit na sobě samých, že by bylo snad
více uznání pro práci jiných. Ku příkladu bu-
deme pro někoho pracovat, ale na té naší
práci se všech stran se budou vidět chyby,
bude neustále kritizována, že měla být nějak
jinak udělána, nedostane se nám žádného u-
znání, jak dlouho by nás taková práce těšila?
Já se někdy divím, že vůbec tu práci chce je-
ště někdo dělat, poněvadž ať je to jakýkoli
dělník a jaká chce práce, když není uznána,
netěší, a takových míst se dělníci hledí zbavit.
A naši ředitelé, jak já je znám, nepotřebují
nadhánět, aby uchránili svoji existenci. Proto
já věřím a jsem přesvědčena, že tuto práci,
kterou dělají pro náš spolek, dělají jen proto,
že mají zájem o rozmach a vzrůst naší Jed-
noty. Jinak já nemyslím, že by ještě někdo
chtěl pro nás pracovat, nebýti si nikdy jisti,
že vyhoví. Každý dolar, který je vydán, začne
se o něm rozjímat. Bratří a sestry, to není
snadný “job” a můžeme býti rádi, že to pro
nás ještě někdo dělá.
Není správné, když někdo napíše o našich
ředitelech zlehčující článek, hned se toho chy-
tit. Je lépe vždycky počkat až na pravdu. O-
všem, ona někdy, chodí záhadnými cestami,
musíme na ni dlouho čekat, ale vždycky přijde.
To mne naučila moje životní zkušenost.
S pozdravem na čtenáře,
Špaňhelová.
-V-
Miami, Florida.
Milý p. pořadateli:—
Na dopis pí. Vlasty Markové z Crosby, Te-
xas, ohledně jejího švagra Lad. H. Marka ve
službě vojenské, posádkou v Miami, Fla. —
dovolujeme si uvědomiti pisatelku a čsl. ve-
řejnost v Texasu, že milerádi vyhledáme a
pohostíme domovem i orientací každého
chlapce ve službách branné moci, sídlící běž-
ně v Miami a okolí.
Ve škole Embry Riddle (létací posádky) byd-
lí v “kasárnách” kolem 5.000 mužů. Nemohli
jsme první den spojení s Láďou Markem na-
vázali — ale neustaneme dokud ho nenajde-
me, domů pozveme nebo Miami mu neukáže-
me.
Dozvídáme se dále, že jsou prý naši chlapci
1 v Camp Blanding, Fla. — Zavítají-li kdy do
Miami, bude nám potěšením se s nimi shle-
dat!.
Je zde velice útulná restaurace — pivnice a
í taneční místo v restauraci “Slavie” — vlast-
něná manželi Martin Ploužkovými, 7330 So. E.
2 Ave — a Hostinec u “Zlaté Husy” v Goral
Gables (Bili Kolář).
Naše celá rodina upřímně zve texaské vo-
jáky, by nás po dobu svého pobytu v Miami
navštívili. To ovšem platí též pro všechny ji-
né chlapce čsl. původu v armádě Spojených
států.
S pozdravem rodina: Joe Veselý.
Adresa: 2491 So. W. 27 Lané,
(Cocoanut Grove)
Phone: 4-3935 Miami, m*
7ÍBTNÍE
Houston, Texas.
Ctění čtenáři:—
Tak zas píši za dlouhý čas do našeho Věst-
níku, Předně vám všem musím říci, že náš
Sokol bude hrát/ divadlo 17. tohoto měsíce. Je
to skutečně krásný kus. Někteří z vás se nej-
spíš usmějete a řeknete, “hleďme, jak se chvá-
lí” Ade do opravdy jest to krásný děj. Zasmě-
jete se, písně s vámi budou jen škubat, a tu
“theme song” jak my anglicky říkáme, při-
vinete si do vašeho srdce a vy ji ne a ne za-
pomenout. Budete si ji popěvovat při práci.
Vy, drazí čtenáři, kteří máte rádi drama, jak
i já ho mám ráda, také budete uspokojeni, neb
dřív než se nadáte ta kříšáiová krůpěj bude
vám stékat po líci. Jak se říká: “Krásná věc
se neschová”, tak proč bych se nechválila a
nedala vám příležitost tu krásnou chvíli
s námi prožít. Ta Praha, ta překrásná, sto-
věžatá Praha, která jest již jen obrázek v na-
šich pamětích, jest kde se tento děj odehrává.
Ó, Praho má, ó, Praho má,
ty matko naše milená,
když tebe zřím, tu zdá se mi,
že ráj, zde vidím na zemi.
Ó, Praho má, ó, Praho má,
tys matka naše jediná.
Pamatute si ta slova, a až’ vám ji zazpívají,
budete si ji prozpěvovat též. Teď vám konečně
řeknu název našeho divadla. “Vzpomínky
mládí”. Tedy si pamatujte, 17, tohoto měsíce
na Studewood v síni řádů Pokrok na sokolské
divadlo.
Paní Marková v posledním Věstníku nám
sdělovala, že pan Orsak jest nemocen. Staříč-
ku Orsaku, jak je Vám. Byla jsem bolestně
překvapena tím, neboť jsem prožila zde doma
jednu úzkou chvíli, když tatínek byl churav.
Jak Jožka přijede z Louisiany, přijedu se ihned
za vámi podívat. Prozatím celá naše rodina
Vám přeje brzké uzdravení.
Teď přicházím k té nemilé části mého do-
pisu, to jsem si nechala na posled, neb jsem
nikdy nemyslela, že budu já jedna z těch lidí,
která bude odpovídat těm lidem, kteří hází
bahno na dobročinný účel. Ale chránit to bu-
du ne pračkou, ale slovy. Bratře Vajo, v Tvém
dopisu o Sokole a Č. N. S. stěžuješ si, že nežá-
dali za používání síně a že ji nadále použí-
vali bez placení jakékoliv náhrady. Sokol pla-
til $20.00 ročně rent za používání síně, $10.00
půl ročně. Což pak si nepamatuješ, bratře,
vždyť přece jsi byl starostou toho Sokola a
předsedou Č N. S. Tak jaký jsi to byl úředník,
přece starosta Sokola jest hlavou té rodiny a
její vedoucí? O to, o co jsi se přál před rokem,
teď budeš na to házet bahno, jen proto, že s
jednotlivci jsi se nepohodl?
Na ten plyn a světlo ti též odpovím. Koli-
krát se svítilo do nebo 2 hodin ráno jen pro
dva neb tři párky, které si tancovaly při nicie-
odionu. A to, co ti hosté utratili, pokud byla
jejich možnost, nebylo postačitelné nahradit
řádu útraty. Bratře, nezapomeňte, že Dram.
odbor sestával z členů Sokola a členů řádu, ale
někteří členi Sokola nebyli členi řádu. Všich-
ni byli členy Sokola neb Č.N.S.. Spočítejte si,
bratře, kolik divadel nečleni řádu hráli z do-
bré vůle pro řád. Uvidíte, že jich je většina. Co
se týče toho příjmu z podniku, který Dram.
? odbor udělal ve prospěch Sokola, ten byl jen
ze vstupenek. Sokol používal síň na dva pod-
niky ročně a schůze se jednou týdně konaly a
to byli hotovi před jedenáctou hodinou.
Na ochranu své matky Ti jen řeknu, že za
ní mluvily její činy a ty nepotřebují vysvětle-
ní, ty mluví za sebe. To ví každý, nejen zde v
Houstonu, ale po celém státě Texasu, kde e~
xistuje spolkový život. Že do síně nechodí?
Do schůze chodila, ale na zábavy neb večírky
v češtině, v drama, pro které šila kostýmy do
jedné, do dvou hodin do rána. Pak ty samé dě-
ti se nezdvořile k ni chovaly, posměšky děla-
laly, které jejich rodiče nezastavili, urážkami
ne, a proč? Jak by jsi šel na místo, které jsi
miloval, jak ona jej milovala, pro které se
dřela až do úpadu, v kterém vyučovala děti
házeno proti spolupracovníkům dramatické-
ho kroužku a býti uražena členy řádu skrz nic
a za hic. Taky by jsi nešel.
Btrana t.
Mohla bych Ti toho vypsat mnoho a mno-
ho víc, ale vím, že vás drazí čtenáři toto vše
nezajímá.
Ještě jednou vás upomenu na naše divadlo a
těším se, že vás tam všechny uvidím. Na zdar!
Mrs. W. Tepera.
SOVĚTSKÁ ŽENA - HRDINKA.
Telegram korespondenta “N. Y. Post” z Mg*
skvy: ‘Včera 7. března, o mezinárodním dnu žen
SSSR.., séšly se sovětské ženy na projevech, a-
by vyslechly řeči, schválily resoluce a oslavily
mezinárodní ženský den. Nejslavnější hrdinka
rusko-německé války mezi nimi nebyla. Byla
partyzánkou. Jmenovala se Táňa. A je mrtvá.
Táňa je pro Rusko tím, čím byla Edith Cavell
pro spojence. Její mučednictví bylo oslaveno v
ruském tisku. Hrozná fotografie jejího zmuče-
ného těla, visícího s německé šibenice, je oti-
štěna ve všech listech. Po smrti se jí dostalo
největšího vyznamenání, kterého může udělit
sovětská vláda, hodnost “hrdinky Sovětského
Svazu”. Byly složeny na její čest písně a básně.
Její školní úkoly, deník a dopisy vyjdou kniž-
ně. Není pochybností, že dojímavý příběh Táni-
ny smrti více prohloubil ruskou nenávist k
Němcům, než jakýkoli jiný incident této války.
Tánino správné jméno bylo Zoja Kozmoděm-
janskaja. Dala si jiné jméno, jak to dělali vši-
chni partyzáni, aby zmátla nepřítele a chránila
své příbuzné. Když vypukla válka, byla 181etou
studentkou v Moskvě. Rozhodla se připojit se k
partyzánům, a jak praví její příběh, odmítla
radu přátel, kteří ji vybízeli, aby se stala oše-
třovatelkou. Zabalivši svůj tlumok, Táňa odje-
la z Moskvy začátkem listopadu, pronikla s ma-
lou skupinou partyzánů přes německé linie a
súčastnila se úspěšného nočního nájezdu na
vesnici Petriščevo, kdy byly zapáleny tři domy s
Němci a stáj s koňmi. Pár nocí potom se Táňa
pustila do svého největšího a posledního do-
brodružství. Rusové říkají, že podrobný příběh
se dověděli od vesničanů a od německého za-
jatce, když vesnice byla v lednu dobyta. Takový
je ten příběh, podle oficiálních sovětských
zpráv: Oblečena do kožichu, prošívaných kal-
hot a plstěných bot, ozbrojena pistoli a tlumo-
kem s láhvemi benzinu, partyzánka se vkradla
do Petriščeva a dostala se do německého skla-
diště. Už měla budovu zapálit, když ji překvapil
•německý strážce. Po zápasu Táňa by|a zajata.
Teprve až ji přivedli do sousední chýše, dově-
děli se Němci, že jejich zajatec jest dívka. Za-
čali ji vyslýchat, a aby z ní dostali zprávy, za-
čali ji mučit. Jediné, co prozradila, bylo, že se
jmenuje Táňa a že je z Moskvy. Vysoká, štíhlá,
černooká dívka hrozně vypadala, když výslech
byl skončen — vypravují sedláci. Měla na čele
ránu a krev na rukou a nohou. Ale jedinou její
odpovědí na otázky bylo: “Nevím! Nepovím!”
Druhého dne ráno na návsi byla postavena ši-
benice a sedlákům se nařídilo, aby se přišli po-
dívat na trest pro partyzány. Táňa měl být vý-
strahou. Vojáci ji vedli ulicemi. Na hrudi jí vi-
sely dvě láhve s benzinem a prkno s jediným
slovem: “Partyzánka”. Na popravišti postavili
ji na dvě bedny, a smyčka byla jí navlečena na
krk. Sedláci zachmuření a mlčenliví se dívali.
Ale Táňa nemlčela. Vzdorovala do konce. “Sou-
druzi!”, cituje se v sovětském tisku její řeč.
“Nedívejte se tak smutně, nebojím se smrti. O-
ni mě oběsí, já však nejsem sama. Je nás 200
milionů. Budu pomstěna. Zvítězíme! Sbohem,
soudruzi. Nebojte se, Stalin je s námi. Stalin
přijde.” Tak zní poslední Tánina slova, uveřej-
něná po celém SSSR. Její život byl skončen ně-
kolik vteřin potom, kdy bedny byly vyraženy
zpod jejích nohou. Visela tam téměř celý měsíc,
až ji konečně pohřbili sedláci pod břízou za ves-
nicí. Tánin otec, sovětský úředník, umřel před
devíti lety. Její matka, učitelka v Moskvě žije.
Ve vzrušeném rozhlasovém projevu její matka
vyzvala celou zemi, aby její dcera byla po-
mstěna.”
Vydávání listu rev. Coughlina “Sociál Ju-
stice” bylo zastaveno. Department pošt vylou-
čil jej definitivně z poštovní dopravy. Rev.
Coughlin a E. P. Schwartz, redaktor onoho li-
stu, uvědomili generálního poštmistra Walke-
ra o svém rozhodnutí krátce před slyšením, ko-
naným departmentem, v němž úředníci časo-
pisu měli dokázati, proč jim poštovní právo ne-
má býti odňato.
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 30, No. 19, Ed. 1 Wednesday, May 13, 1942, newspaper, May 13, 1942; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth624686/m1/3/: accessed July 10, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.