Věstník (West, Tex.), Vol. 52, No. 45, Ed. 1 Wednesday, November 11, 1964 Page: 9 of 32
thirty two pages : ill. ; page 11 x 9 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Ve středu dne 11, listopadu 1984
chy už šly na hospodáře a hledal ra-
dy u sousedů.
“To už není s dobrým. . .”
“Někde není něco v pořádku.”
“Uvidíš, hříbě bude mrtvé,” hádali
zkušení sedláci i sám Kovanda, který
se přišel podívat na Divokou, tak my-
Ale zmýlili se, . . Hříbě přišlo živé,
leč starou jeho matku to stálo život.
Skoro všichni sedláci, co jich v Pu-
timi bylo, tu noc vystřídali se ve stá-
jích Cimburovic. Kdo co věděl, pora-
dil, kdo jak mohl, pomohl, ale všichni
rozuměli — buď Divoká, anebo hříbě
že to zaplatí životem. Nový život smrtí.
“Raději hříbě ať padne,” přál si
Cimbura; hříbě se však narodilo šťa-
stně. Zabalili ho do houní a ono hned
v houni na nohy se stavělo a k matce
se mělo. Ta ležela na slámě — bolest-
mi zachvácená, po hříbátku přece ob-
racejíc hlavu, pečlivě je celé jazykem
olízala i pít mu na poprvé ještě dala,
ale teprve asi po hodině natáhla u-
šlechtilou svoji hlavu, oči přivřela a
vydechla naposled.
Nebylo sedláka, aby v té chvíli tam
nad “Divokou” nezaplakal. Plakali ne
pro ztrátu výborného koně — toho si-
ce sedlák lituje, však nepláče proň,
ale plakali pro klisnu, která podlehla
mateřství, plakali pro siré hříbě, kte-
ré i k mrtvé matce se tulilo. . . Byl
to hřebeček na podiv silný a statný,
vyvinutý, který jen svojí velikostí za-
vinil smrt vlastní matky. . . Cimbura
hleděl na něho zlostně, nevraživě, ale
všichni ostatní s obdivem.
“Přivedu mu naši kobylu,” přihlá-
sil se Černoch dobrovolně bez říkání
a prošení. Měl pod ní týdenní hříbě,
když vyběhlo z ohrady, dostalo se k
valachlu, chtělo pít — a lechtivý, ne-
vrlý valach pokopal je tak, že zůsta-
lo na stání pod ním mrtvé ležet. Kli-
sně se stýskalo a aby nestonala, mu-
seli ji dojit; a bývalo proto v poledne
i večer u Černochů plno mlsných klu-
ků, zvědavých, jak chutná — kobylí
mléko.
“Vyvlecte kobylu a hříbě držte v te-
ple — hned se vrátím,” nařizoval o-
chotný Černoch a sousedé sami či-
nili přípravy. . . Tři válečy sehnali a
silná dvě prkna, svalili na ně Divokou
a vyjeli s ní ven ze stáje. . .Cimbura
ani rukou dotknouti se nemohl mrt-
vého koně, kterého tolik litoval a milo-
val. . .Jen hleděl stále na tu chladnou-
cí a tuhnoucí mrtvolu, po hřívě ji hla-
dil a nedal odvézti ji k rasovi, ale u
něho v sadu musili vykopati ohromnou
jámu, hlubokou a širokou, do které
Divokou skryli.
Cimbura téhož jara zasadil na je-
jím hrobě strom — jabloň panenskou.
“Tak — tu máš macechu,” — při-
váděl Černoch koně a pustil ho do o-
hrady. Nová kobylí máma očuchala
si pozorně nevlastního synka a hned
napoprvé a s velikou radostí pustila
ho k vemenu,
Hřebeček ssál, až se mu zadeček na-
třásal — a tak se spřátelili spolu cizí
kobyla a. hříbě a oba se zaradovali;
neštěstí, které je oba potkalo, spřáte-
lilo je.
Půl léta skoro krmili kobylu u Cim-
burů, ale tahala u Černochů. Hřebe-
ček ji ráno do práce provázel, v po-
ledne a večer domů se .s ní vracel —
až konečně po čtvrt roce došlo k od-
stavu. Hříbě už žralo ze žlabu s kli-
snou zároveň, samo zanedbávalo ko-
bylu a ta zvolna ztrácela mléko, až
vyschl v ní zdroj docela. * i
Vykrmená, pěkná vrátila se domů
k Černochovům a hřebeček, než za-
pomněl, musil se spokojiti uzavřeným
dvorem, kam ho pouštěli. Snadno si
zvykl. Spřátelil se totiž s dětmi, zvlá-
ště s malou Verunkou. Jak ji spatřil,
běžel k:ní a často se stávalo, že na dvo-
ře v chládku kdesi leželo hříbě a na
něm jako na peřině měkké spala ma-
lá Verunka. I hoši — Jan s Frantí-
kem si hráli s ním a ono jako ovečka
běhalo za nimi do polí a popásalo se
kolem nich. . ,x cizí děti přicházely
k nim na pole a na dvůr hráti si s
koníčkem. A ten hřebeček vyrůstal ví-
ce ve společnosti dětí než ve společno-
stí koní. — Do roka se vybarvil. Cim-
bura si přál aby se zvedl po Divoké,
ale ani v tom mu štěstí nepřálo. Když
hřebeček shodil první srst, poznali,
zrovna, jako je namalovaný v Chel-
čicích na oltáři. “Běláček” říkaly mu
děti po celé vsi. On si brzy na to jmé-
no zvykl a jako psík — zavolaly-li
ho tím jménem — běžel za nimi, tou-
lal se s dětmi celé dny. Stal se krot-
kým a důvěřivým, veselým a pozor-
ným. Ale ublížil-li mu některý hoch,
tu “Běláček” prozrazoval výbornou1
paměť a chytrost a nedal se bez trestat
trápit. . .
Cimbura si hříběte valně ani nevší-
mal. Při pohledu na ně ožila v něm
po každé bolná vzpomínka na “Divo-
kou” a ta bránila vřeleji přilnouti k
“Běláčkovi”. Ponechal ho dětem a je-
nom se usmíval, když viděl, jak to po-
divné hříbě i ke škole chodí a netrpě-
livě čeká, nohou hrabe a řehtá pod
okny, nemohouce se dočkati kance.
A jakmile slyší, že děti ve škole hluč-
ně spustily “Otče náš”, až mezi dve-
ře na chodbu předníma nohama po
Chodech se vydrápe a čeká na své
malé druhy. A děti se vyhrnou jako
velká voda a radují se! Jejich přítel,
Běláček Cimburovic, tu ve dveřích už
číhá na ně. Jedno mu schovalo kůrku
chlebovou, druhé placku, kousek hruš-
ky; co děti měly, o všeko se s hře-
bečkem rozdělily. . .
Cimburu těšily a blažily děti, ale
především ovšem jeho vlastní — oba
malí blíženci — Martínek s Václavem.
Kloučkové se už vyhrabali z peřinek
a stavěli se na nožky, batolili se po
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, Nick. Věstník (West, Tex.), Vol. 52, No. 45, Ed. 1 Wednesday, November 11, 1964, newspaper, November 11, 1964; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth624771/m1/9/: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.