Věstník (West, Tex.), Vol. 36, No. 21, Ed. 1 Wednesday, May 19, 1948 Page: 2 of 12
twelve pages : ill. ; page 17 x 11 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
3i;ráry, I
— * ... ««• £ - •» -f *> *•♦ *7** ?T* 7rf"* •* 1 <*"'
li Z* & • «» * — V, *Lč5 ,. .
Ye střed vy duo li), května 254-?,
PLANA RU2EIÍ
1 ANTJáE MITTSNHUBRDYA:
i dívčí do man
jWi£5 ^
'^'íjl.”., :’iíiř; V VI’1 JílO Kd VUČkOVO.. VÍCŮ pOiUOCi : Jihy OdiOŽlto. ť.SCCkl Zťíáň Věi‘U 2: aŠJUU h, ' “NA, RuŽenkď tak poseté li. Hí\nv<i y.t cv>
! "* r.viii!-!, než odpor obraném:. . ;smíiiU su .s ním. aby si z domova v kru-. měkla nepůjdeš r
PH členi vzácného toho díla ňouirazo--^, válečné ovzduší odnést! mohl sladká! “Což pak jsem malé, naro/.unmé elite?'J
v.j*j ^.oVv Vn tnýV‘Hid»*uhúm na "toho vý- i vědomi, že všecka neshoda je’mezi nimi! ohradila .•to dívku skoro uražena.
'ováni* v'dneání' době. kel v také bvív via- j vyrovnána, že se naň již nehněvá pro, "Přejétoli ;>i Heleno a dovoií-li Růten-
riou zakazován? a zabavovány knihy u; dí*ívéj«i nepředložení chování a 2n -••-1 ka, doprovodím ji do městar nabitu ,=o
odstraňován v “příliš” vlastenectvím pro-! že - ........ j *»Uwl* mžcn/r íl P*m Doubmvskc neušlo
I pjup; éítankv j Acil nikoliv — jaké to bláhové sny! Kdo! lehké chvěni v jeho hlasu.
' " .......'....... . t ,, . i ví, nepřinesia-ii by mu odpověď Rúžcnči* | “Pod tvou ochranou Růženku dovo-
na trpké zklamáni. Ale prcce bylo by lépe! lim!” odvětila nerozmýšlejíc se,
.........Kvědéti jistotu, ať již by byla jakákoli, j “Děkuji/' uklonila se krátce Růženka a
Aspoň přátelství té drahé, zvláštní div- v hrdém, odmítavém posunu její drobné
ky kdyby si odnesli mohl s sebou, co dra-; ručky byl opět patrný bývalý vzdor. “Ale
iCc tuoké nástiny životopisu toho které- j
Tato doba musila v
Uo spisovatele byly vždy předeslány a; hárodovel vzbudili porovnáni s onou do-
program tento zpestřen někdy í volnými ’00u; j^dy zuřivý íanátik Koniáš půlil
vyprávěním různých vzpomínek■<; kruhu j vzácné i proste knihy české. Tehdy do-
pořadatelstva, jež ú naše mladá, horlivá | kázali ti drazí mučedníci česlí, kteří za
pracovnice rozšířila svým volným, pék-('draho své knihy i životy obětovali, že
ným vyprávěním o svém pobytu na bře- ] možno umírali s nadšením pro své pře-
).ui půvabného Jaderského moře.
Mcsory vyplňovány pěstováním písní.
Tyto besídky měly svůj volnil blahodárný
vliv v době všeobecného rozkladu na mla-
dé, vznětlivé duše, jež zabaveny jsouce
krásnými, vznešenými ideami, mohly tím
Spiše být i ušetřeny, pod vlivem zkázonos-
nýeh válečných poměru, rychle se šířícího
moru. jakési zničující nevázaností a ne-
.spouDanosti mravů, který nevynechal i
visky nejzapadlejší.
Usmívává, ochotná a čilá Růženka sta-
la se téměř hlavním činitelem tohoto hu-
mánního poslání, nevymykala se žádné
práci a námaze a cokoli na ní vloženo,
přijala ráda a ochotné, s radostí vše pro-
vedla.
A tak, aniž si to v celém rozsahu uvě-
domila, byla práce a snaha její blaho-
dárnější a účinější než mnohých, do svě-
ta rozkřičených, novinami velebených
dam a dobroditelek velkých mést, kde
hrůza a děs války zanechávaly stopy nej-
•značnější.
Přes to, že byla Růženka velice zaměst-
nána. nezapomínala na svého starého
přítele Žižku, jehož neopomenula na
chvíli navštívili, kdykoli jí to bylo možné,
a starý tábořila vždy s neztenčenou ra-
dostí vítal milou dívku,
V nadšenou duši starého vlastence* z*a-
padly nyní časté stíny, vyvolané válečný-
mi událostmi; a když se musilo “oslavo-
vali” nějaké to vítězství, vždy odcházel
na pudu s těžkým srdcem, jakoby kráčel
nu Kalvárii, aby zde z . vykýře vystrčil
dlouhý prapor nenáviděných barev. Šedé
jeho oči zadívaly se tu neskli ve k nebi a
mys! naplněná hořkostí a žalem hledala
úlevy ve zvoláni-; “Což nesejmeš. Bože
muj. nikdy ta pouta s našich rukou a U‘~
svědčeni,'
Milovali knihy své, jako samy sobe —
a zanechali lásku tu dědictvím potomkům
svým. I oni knihy milovali vroucně — a
ony jim přinesly poučení, vzdělání, po-
zvedly je 2 prachu a vypěstovaly v nich
národní uvědomění a hrdost, lásku k od-
strkované vlasti a mužnou sílu, čeliti pro-
ti útisku, nedá ti se, nepokořit! se.
Duch českého lidu byl nyní již zcela od-
lišný od onoho zakřiknutého ducha teh-
dejšího zmučeného lidu, jenž tiše, jako
beránek, odcházel s cesty svým utlačova-
telúm, aby v cizině zanikl. Dnes sebevě-
domí nutilo k setrvání a k boji ve jménu
spravedlnosti na život a na smrt.
Kdo zvítězí?
Otec Žižka i ve chvílích nej těžší pokles-
losti zase zvedl hrdé hlavu a jeho šedé
oči hleděly s důvěrou budoucnosti vstříc.
Počátkem října přijel na osmidenní do-
volenou Jarola od svého pluku, přeložené-
ho do Kečkemetu v Uhrách, kamž se byl
po ukončení důstojnického kursu ode-
bral.
Přijel osmáhlý, jaksi změněný ve stej-
nokroji;,kadeta. jenž pružné jeho postavě
\řelice slušel.
Růženka poprvé si uvědomila jistou
plachost, jež ji v jeho přítomnosti pře-
padla a zbavovala jistoty, s jakou se k
němu dříve chovala.
Zá krátkého pobytu Jardova v B . . .
došla zpráva od Jindřicha ?, Ruska. Mla-
dý stavitel sděloval, že se mu daří velmi
dobře, že řídí v malém městě kyjevské gu-
bernie velké stavby reálky, měšťanské
školy a represenladního domu; město
před válkou zcela nepatrné, rostlo nyní
téměř vučihledé.
Jindřich vděčně uznával duvéru, jakou
s našich čel? Což opravdu již navždy | d v tak krátké době zde zísal a která zou-
ne m ‘>rn odešla všecka spravedlnost? Ne- sobka. že nemusí! setrvali v zoufalé ne-
vzejde nikdy snad již slunce štěstí nad j činnosti, která jej přímo ničila,
drahou moli vlasti? O, B:>že. Bože. což to~[ “Kdo ví. nosejdeme-li se spolu někde
;á;> ;vuh naplněna číše žalu našich?; pod ruským krovem!” usmál se Jarola,
Vždyť přonéku, vašem přetéká jíž a šupla- j snaže se smutnou cu vyhlídku podložili
hý talisman!
Byly chvíle, kdy již již chtěl zaťukat!
na její uzavřenou hrdou mysl, ale slib He-
leně daný znovu jej oci zamyšleného ú~
myslit odvrátil.
Růžence ovšem bude již za nedlouho
sedmnáct let a ve veku tom již mnohé
dívky volí pro celý příští život, ale Helena
nezbavila ho dosud slibu a on jej nemohl
sám o sobě zrušit!.
Paní ředitelová četla v jeho duši a chá-
pala, nepokoj jeho srdce a byla by mu zc
srdce ráda přinesla klid. Ale dosud se jí
nepodařilo vypátrat! smýšlení Růženci no.
Mladá dívka zůstala zdánlivě stejnou;
přes to však zdálo se paní Heleně, že cho-
váni toto bylo jen zevním nátěrem, za
nímž skrývaly se zcela jiné city. Často se
jí zdálo, že při pronesení Jardova jména
zazářil její tmavý zrak, v němž však ne-
mohla dále pozorné čisti, neboť Růžen-
ka jej rychle zastínila svými dlouhými,
tmavými brvami a tvář její jevila úplný
klid.
Drahé svéhlavičky nebylo tak snadno
lze prozkoumali a proto nemohla paní
Helena nikterak milému švakrovi pomoci.
Bylo třeba vyčkati jen vhodného oka-
mžiku, kdy uzavřená mysl dívčí poodhrne
sama závoj, skrývající její tajemnství a
kdy cit sám nalezne výrazu a srdce pro-
mluví.
Věrna svým zásadám, nechtěla paní ře-
ditelová působit! zřejmé ve prospěch Ja-
rdův a omezila se jen na bystré pozoro-
vání každého jejího duševního hnutí.
Až na malé výminky zdálo se, že srdce
Růženčino dosud pevné dřímá. Aspoň sty-
ky s mladými muži z města anebo továr-
ními úředníky neměly žádného vlivu na
ni. Bavila se velmi vesele a nenucené a
myslím, že přece bude lépe, ztistanu-ii jíž
doma. Koupím vlnu hned zítra ráno než
půjdu do kuchyně a na odevzdání do to-
várny bude i zítra času dosti.”
Jarola maličko zbled a Helena sc v du-
chu na Růženku rozhněvala.
“A my se půjdeme projít spolu, Jaroto,”
návrh pan Doubraský. “Cítím dnes toho
nutnou potřebu. Buď tak laskava, Helo,
měj večeři připravenou až se vrátíme,
půjdu pak Ještě do kanceláře. Od té doby
co jsme se stali vojenskými dodavateli
přijde co chvíli nějaká mimořádná práce,
již není možno odložit!.”
Bylo dobře, že pan Doubravský promlu-
vil, neboť náhlá povolnost Rúženčína u*
kládala choti jeho mlčení, které jí bylo
velmi trapné, zvlášť když zpozorovala Ja-
rdovo zblednutí.
Povstala, pokynula Růžence, aby ji ná-
sledovala a pravila pro své i jeho uklid-
nění;
“Souhlasím, ale za to nám po večeří za-
hraješ s Jardou na klavír.”
“Na klavír — matiko? Jest zajisté znač-
ně rozladěn!”
“Uvidíme!*” pronesla paní Doubravska
hlasem tak určitým, že nebylo možno od-
porovali.
.. “Viď, .Jaroto, že mne s Růženkou za-
hraješ Dvořákův “Domov”? Víš jak tu
skladbu miluji a neslyšela jsem ji už tak
dávno!”
“S radostí, Helenko, doufám, že mé ru-
ce po více jak roční stávce neprovedou
žádnou kardinální chybu!” bránil se po-
někud. „i
“Chybu, ty, téměř umělec?”
“Vyhledám tedy noty,” svolil.
Růženka následovala matku do kuchy-
ně a když shledala, že Vlka není přítom-
nu, pravila tiše, ale hlasem určitým:
‘Malinko, nebudu s Jarotou hrát i! ”
byla proto zvlášť velice oblíbenou. Něvy- i
znamenávala žádného, ale zřejnou neli-j “Ani tehdy, kuyz té to žadam?
bosi projevila vždy inženýru Bendrovi, i ^ů>. se pam Helenu puhnevánm ale uzná-
jenž se jí nyní vytrvale dvořil, I iu za vhodné /. prvu mírné Růžence tio-
í mluvili.
Avšak i této společenské nepřístojnosti i
zbavila se nu domluvu matčinu, která sil "Řekni mi, z jako pziemy /luara.-mje*
přála, aby dívku ke kolegovi svého pě~
! se vůči .Jařmoví tuk hrdou nopfwtupností,
\m.to eotou drahou zen
dinu<to nevychází ý’
A slunce hd1: žertovným nádechem.
Budeš-li musit! do války, £udo nám roz-
Iscouua chovala se s příslušnou zď/oíiio-1 ^ť—á jest imueř marnivou; S ooicsý.i Pd*
i stí.
jzuntjh že se téměř zúmyslné příéíňuieš,
X. vsoivi svíiv, rovxni soudila ;>nní.j ALŠI'
pěstouna jest nejton nepřímo! né. hío. spolp.
IVkmu jen lo, &•* v Euenčiué nápadné
' íhi-siíMCičm chováni sc k J a roloví mohly
AU- kv kouči vAfy nabyto vzácná jeho I -vadně milejší bo.iišté výdrodm než jižní!’
(lůvehv. vrchu v > pmnmu vír-m v touši bu-1 podotkl, ředitel, s povzdechem. , liv,, oa:W1UV1 iu;m,y ř,
<to:rno*-: mn-ciii ?r\ “ť se km své j nou{ pj zajisté nikdo pěkné!” po-j f.«P. u »!„„> s,., hrd*v to- \^vlV^ žkni.v.dnc* a umv.mslz.ď
, , :vZdladd„LakúpauiHd^aaaiak2byd,,>iZi;- ......... ' ' ! ■■yu.uusuaa „had:- Hí>*
yt!ť/ťtot;ik /tiravi 11 ""l i6,:hneil,'i>y x-»nt &*.«-.
1 "J*, ’ Z’ .Z; '.z;.;, \ !"''"‘l. ř1," . . .. . . rkoíUku, M.v* «r RitóbniM t raísl-a,“ !!•■•;> d,n ;u: drivů Teto'.:
vad-: KSO- «rr posuv... pos ia.. „ • ■■huyby su ruodlo ,1C1 «, K.'tm sraau a j . ..„„jrav siu.urv duiaorky Our-i ubliíovaí a uuiu.p.u za „o. iaa áv Uo -
......................." ' :wu"‘ reh' ťK A f lml? ce'SK0,1 , ťjní a porusum dokíora iijjskvho, s nimiž! man, nu!:.!" raxada nr«-í.
Jrvzícckiř.J;-.' sluiu: ;*n'seháZi*i. tu *."kk.cty.
Gum Ač/kz r .u.u,o se rozicohouri; a od ho- { vyvoiorsé /y obětní beránky prvních linii. \
dúzioauť- uovir.y ua stul. huboval pak n.\| odvrátily od brníru Slovanu a vrhly ,so í a'J-> u'- í—mud.
! “Proto nor i iřebr., abys žv pominula na
hezuviví to rteite volají**:, nu zuásihmvn-1 tmžtid, na své mučitele, kteří s cynickými <mroia ztíaniivc kheme iiusiouchal iio-j yeeel.j --vo uru!«) d
}<[ Udí; a krmou vládu černého, ávouhto-1 úsměvem přihlížejí k bťatrovražednému| vnťU i>ťui;t0.v.U' nh-ůo Jiepieud^c j lun jen .'..•ui.a /.co., j\m \u ii, ldUl ,ý,h.ý”
včho druver*. i-mž nc.depd Udí mírou.t če-jboji u posměšnými výroky a nadávkami
se vracel k líbeznému zjevu milované div- rolové 'Chováni sc k lomě ani stihu byv a
akélm rdousí u ničí vy svých zlověstnýchj provází zoufalý zápas, k němuž jest misi “-V-
lénu détin.J.vého odporu, který zajisté n«5*
! lid hnán jako nu jatky němá tvář, která | ”Dn*.-s j«v:t ještě jako na jaře o. zutím | n}QÍ hlubsíim r^ornuau. Jcsi \v:n\o man-
! tvívr.m íí nnmó I m-dílů }) íMí* í \ í I k í"hlí WVMl Vlkh!'* CltOlilO U II *?:l * i 13 ÍÁl * í \ \ \ <!*> CÍu^
Gpa.r.,
” -Nciicpri lidi nám žalářují, výkvě: ná-i rozumu nemá. j mámo Již za,, několik činí Všech Svatých
rod-, v-jšc ji % duševně umořuji u my ne- j > -My Slovu né nchodimc se k válčení, na- j hovořila Ruzrnka, přisedla ko stolu u při
můžeuč pozvednouť pádné pravíce, ujke mysl jo příliš měkká, holubici a proto i jala s dikem, od matky koflík kávy. “Zá-
Unský spm* do živo;a lidi dosríelých s>
rozumaycu. Upozorňuji cé, ze si nepřejí,
o .piď dále!” Bože. Bože. což jsi na své
verné zcoto -:spomněl?”
“Ale v nynějším ovzduší zaniká i tou-
\ ha po hudbě. Nezuhrál jsem si jíž snad od
wsndmo za hromovali; “až s»iud a uni! miluje hudbu u nenávidí třesk zbrani.” danou vinu na. punčochy pro děti nelze i al)ys ř?hvl‘”’ «-’.Miisk.yuu vrtochy zi.rpcovu-
již nikde doslat i, malinko. V tmavých la J;a’oiov- Jcho knmtey pooy*}
barvách, jaké jsi si přála jest úplné vy-! ňte»á numi. t-i učen. a mu nocíiu h".Or.
prodánu. A některé děti by nutné teplých | uv“-'ari‘1' '*ma“b --
punčoch potřebovaly. Chtěla jsem ti im-j num vuo‘,<* *'
vrhnout i, že bychom mohly i onu pestrou Ružonciny oči /ulily se slzami. Odvrátí-*
vinu koupili a dáli ji v továrně přebar- i lu se ryc.hie. aby ju skryto.. Kr„utá litosc. š*o-
An >. dobu itrůví \ běd ro/tunožlia, po- počátku války a býval jsem přece vždy
cavv eevký ^*loiěk nesměl pronést; své j vášnivým pianistou.”
xe..mé;n. nesměl hlasitě .muniuviu, i "I u nás klavír odpočívá, Růženka je
A v tovúnto zvlášť bylo třeba mít: se j stále zaměstnáno a pak ani nálady není,”
i-:<. po/oru, přecházelo tu dosti Udí a mezí posteskla si paní Helena. “Diví sc náš
j.emú yviášť pruď čuchům au ujatý inže-j starý přítel asi. že jej nyní tak zanedbá-
í.-.yr Scndr. kteří buziíiščlni zrakem s>áie: vámc:” dodala, a při obcházení pokojem
nud-vě cíímlí, jc-U vše v pořádku, uchou-( pohladila v roku stojící křídlo,
jn-íí se příliš ly tvrdé české pnlicď \ Jarola norekl dosud, že po návratu z
riž imiototcí nevinných, poctivé smý- \ dovolené musí již také odejití na bojiště.
vití/
j vřela jí hrdlo. Měla snad omlouvali své
či. pí.tich čcekýcU lidi pykalo ?;a svou
lusku I
mrchiél, aby příjemný jeho pobyt: domu
“Toť dobrý nápad, Růženko! Vlnu bude j jednání? Nikoli, spíše by si ukousla šptč-
brzy připravena a můžeme ji pak naším; ku jazyku.
děvčátkům v besídce rozdali snad již v| Omluvila kč tiše, že sc jde převleknou:;
neděli.” i ;i spěchala clo «vého nokjiku. Zde na oka*
| “Hovořily jsme o tom již se slečnouI mžil: skryla pobledlý obličej do dlaní a,
| Černou, radili mi vlnu koupili hned, že sej prudce za vzlykala. Napadla ji slovu mat*
1. pravdě spravedlnosti ve velkých ža-! zkalen byl úzkostí a obavou drahých by- j nyní stálo /nucné prodává a nám by sel činu; “Tvé chováni jest kruté z hunysine a
; toV.nit*** s.-- jirn! naplr.ii;.' ?. m.usUy j to.su před nebozpečim, jež ho bezpro-i pak uiohís nedostávali. Aiě nechtěla jsmn: mvženske/’ Matínlca lundy noposuzova.a
hýň ■zřízeny b.jráí:ová tábory pro nešťa-! středné očekávalo. ! rozíjodovuti bez porady r* mbou, malinko! | u-vpravedlivé. o tom byla Růženka příliš
otrto zběh násilí beezprávi. I Chvílemi zmocnil se ho stesk a přihiá™! Souhiasiš-ii. půjdu ještě jednou do mě-j pNvjvédccnít, než aby pochybovala U
Růženka půjčila Zižkov: přečtení Isíia ;-;e obtn/a, zda ještě jednou vrátí so v | stá• j pravdě jn.Uho výroku.
Ivásrto Jirásku ve “T-umo”, vzácnou io\ tento milý kraj a spatri-li opět bytosti I “Jcšto dno? Než bys se vrátila byla by; Byla tedy skutečné zšomysinoíť’
ktďkv. kioré. v v.árolě způsobil:.', pravou 1 'juilovuné. ýtod* ; Z usilovného promilem vznikly nu je«
épo-ýco, na,byvší tisklo nehryšši potoy yý ha takových okamžiků z,též: odolával; “Co n>.i tonu vždyť m« cos’*a vodě si úle ..jím čelo dvě kolmo vrásky. Upřely zraň v
uanái/i. jehož si spisovatel mohl práii. ; žhavé touze, využiti vhodné chvíle k roz-i oživenou siíhicí/' . * prázdno a odkrývala ve sve dus; záhyb za
' Čížky caáto y nedělních “.sněmech” vcť ; pravé s Růženkou, pověda'* M,,co pi’o ni; "Dost času. koupíš-ii vlnu zítra.” izáhybe?u, •
v. oí úryvky, bouř/ vlažné,;ši ještě spáče ki cítí, vy/nati se jí z lásky, která pevné ko»; “Ale. inatinku, v obchodech ji měli jižf Tou posudek hrtré a- jí zaryl om srnce
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 36, No. 21, Ed. 1 Wednesday, May 19, 1948, newspaper, May 19, 1948; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth624851/m1/2/: accessed July 11, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.