Věstník (West, Tex.), Vol. 27, No. 33, Ed. 1 Wednesday, August 16, 1939 Page: 3 of 24
twenty four pages : ill. ; page 14 x 10 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Ve středu, dně 16. srpna 1939.
VĚSTNÍK
Strana 3.
mm
lilii
lip
uma
&§m&
Hifi
.v
■ : ř.' i %
lilii
lili
lišili
m
. i-ii
Pí
*iř
*l»
m
K:-~:
Si
bií
li*
■li
Oddíl cfopisovatelský
Dopisy, jež by obsahovaly nevěcná, neb zá-
vadné polemiky, pořadatel předkládá ve smy-
slu stanov Tiskovému Výboru k vlastnímu
rozhodnutí. __
ČESKÝ STUDENT V AMERICE.
Ilill
mm
®P
lilii
Ilil
(11
nt
BiWfflWiS
11®
lili
m
m
na
ins
■
sm
ilill
lilii
Ilill
li
um
■i
l«#»
lilii
iii#
iSlflí
■H
M
Pili
tlil
■
lil*
Odjezd z Č. S. R.
Bylo to loni v červnu, kdy jsem se vracel
z rakouských hranic do Brna do kasáren, kde
byla ubytována naše baterie, která v květ-
nové mobilisaci ležela na rakouských hrani-
cích u Břeclavy. Dlouhý proud povozů, řinčící
děla a cvakající podkovy koní, černě označe-
né vozy s municí —- granáty a šrapnely — u-
směvavé tváře vojínů, mávání a radostné vý-
křiky “Nazdar”, naši baterii. .Vtáhli jsme do
kasáren. Odstroj ují se koně, čistí slámou, dě-
la ukryta v remizách a pak teprve mužstvo
odchází do světnic. “Člověče, já již mám hlad
jak tygr", stěžuje si vojín a spěchá’do umý-
várny se trochu umýt. Kolem kuchyně je ži-
vo a na chodbě stojí již první nedočkaví hla-
dovci s “esšusy” a pobízejí kuchaře, aby si po-
spíšili s rozdáváním jídla. Mužstvo ještě ne-
dokončilo oběd, když do světnice přišel dozor-
čí desátník s poštou a dozorčí vojín prohýbají-
cí se pod tíží balíků, balíčků a krabic s různý-
mi dobrotami — cukrovím, čokoládou, buchta-
mi a p. — které jim poslaly starostlivé mamin-
ky nebo děvčátka. Kluci se vrhli na balíky a
za okamžik šelestí roztrhané obaly, praskají
dřevěná víka krabic, aby jejich obsah zas u-
viděl světlo světa, ale jen na chvíli. Každý do-
stává kousek těch dobrot a ti, co balíky do-
stali nemají z nich skutečně víc než ostatní
příživníci. Pak přicházejí na řadu dopisy: rů-
žové, zelené úředního formátu, adresy psané
na stroji a jiné zas těžkou, upracovanou ru-
kou nezvyklou vládnout perem.
Přišel jsem do mojí světnice a sháněl se po
poště. “Bernáte, skočte mi k dozorčímu de-
sátníku a optejte se na moji poštu, ať ji do-
dense z kanceláře!” “Rozkaz”, břitce odpoví
Bernát, cvakne ostruhami a již letí, jak když
do něj střelí. Za chvíli se vrací s několika do-
pisy. Čtu, nevěřím svým očím. Děkanství pří-
rodovědecké fakulty Masarykovy university mi
píše: “Profesoru Karlu Gamovi: Sděluje se
Vám, že na základě telegrafického sdělení z
čsl. vyslanectví ve Washingtone, obdržel jste
stipendium do U. S. A.. Do stipendia je za-
počteno školné, dává se Vám k disposici svět-
nice v universitní dormitoři a Ministerstvo
školství a národní osvěty poskytuje Vám $100
na cestu do U. S. A. .a tentýž obnos na cestu
zpáteční.”
Radostí jsem byl takřka bez sebe. Tak tedy
do Ameriky! Dokončíval jsem presenční služ-
bu vojenskou, ale měl jsem sloužit až do 15.
září. Nebylo to lehké dostat povolení zkrácení
pres. služby, ale konečně ministerstvo věc vy-
řídilo příznivě a 30. srpna jsem se loučil s ži-
votem vojenským. Naposledy jsem četl bate-
rijní rozkaz, loučil se s celou baterií a při-
znám se, že mi bylo měkko u srdce. Když před
rokem viděl jsem odcházet starý ročník vojá-
ků a viděl jsem je plakat při loučení s ostat-
ními kamarády, s nimiž po 2 roky snášeli dob-
ré i zlé, když kupovali spoustu kostkového cuk-
ru pro zamilované koně. pro které třeba byli
několikráte “zavřeni”, poněvadž velitel bate-
rie našel trochu prachu ve hřívě, když tleska-
li koně po plecích, a opět měli slzy na krajíč-
ku, to vše jsem tehdy nechápal, ale chápal
dnes. Tehdy jsem se divil, že pláčí, místo aby
se smáli, že je té dřiny a povelů konec, a dnes
bych byl skoro řekl, že nepojedu nikam a zů-
stanu u baterie. V kanceláři baterie z chvějící
se rukou prohlížel jsem vojenskou knihu a
zrak můj padl na odstavec: Má výcvik první-
ho důstojníka pátrače.” Ano, kolik jsem se
nadostával, že to či ono bylo špatně (v očích
vyšších, na vojně nikdy není nic dobře pro-
vedeno) provedeno, ale nyní bych se byl raději
vrátil a snášel všechny výtky a pokárání ať
již bylo zasloužené či jen pouhé “honění”
Tak teda jedeš do Ameriky, no měj se fajn a
nezapomeň, že seš Čech a nezraď svůj národ”,
napomínal mě velitel baterie Čepický. Stisk
ruky, poslední zařinčení ostruh a pak domů.
Civil. Jak zvláštní pocit být v civilu. Vše zclá-
se na mne padat, cítím se ve volných civil-
ních šatech nesviij a stále ještě koukám po
uniformách vyšších důstojníků a přistihl jsem
se jak salutuji s kloboukem na hlavě. Opaku-
ji si téměř hlasitě, že jsem civil, ci-vil, a vo-
jenské kázni je konec . . .
13. září opouštím Č. S. R. Z Prahy jsem se
musel vrátit na Moravu a odjet přes Polsko,
neboť nebylo radno jet přes Německo. V Su-
detách bylo prohlášeno stanné právo a tak
jedině zbyla cesta přes Polsko.
Byl jsem na lodi, opět na lodi. Vzpomínal
jsem jak před dvěmi lety vracel jsem se z
Východní Afriky a dnes je to zas Amerika.
Těšil jsem se na Ameriku, ale nemohl jsem se
zbavit starosti co si počnu. Anglicky jsem ne-
uměl a nejhorší bylo, že čsl. Národní banka
nedala mi téměř povolení vývozu peněz a já
přece musel jsem si hradit stravu a jiné běž-
* né výdaje, které nebyly započteny do stipen-
dia. Nic platné, budu tedy pracovat. Na lodi
využil jsem každou chvíli učením angličtiny.
New York. Snažím se dorozumět francouz-
ský, německy, ale nejde to a proto dávám do-
hromady několik těch málo slov angličtiny,
abych se domluvil ohledně cesty do Filadefie,
kde jsem měl jít na universitu.
Philadelphia, Pa., velké město, vše cizí, vše
drahé — přepočítávám totiž vše na koruny. V
kapse mám $5, slovy pět, ale za tři dny našel
jsem si práci výpomocného číšníka v Christian
Association. Oblékli rně do bílé blůzy, dali do
rukou podnos a ukázali mi, že mám jít do ku-
chyně pro jídlo a nosit na stoly. Řekl jsem, že
ukazovali a Dr. Zyaler sháněl dohromady
všechnu svoji znalost frančtiny a němčiny,
aby mi vysvětlil, co mám dělat. Aby “neštěstí”
bylo dovršeno, byl mi určen k obsluze stůl, kde
byly samé. studentky. Jedna z nich si vzpomně-
la, že bych měl donést něco jiného k jídlu,
ale ať dělala co dělala, já ne a ne rozumět.
Červený až po kořínky vlasů, byl jsem nucen
zavolat jiného číšníka, aby věc obstaral. Děv-
čata se smála a já je všechny posílal do ho-
roucích pekel. Hloupé žáby, myslel jsem si, ony
mluví jen anglicky a člověk aby se již učil pá-
tou cizí řeč.
Učím se slovíčka v tramwají, v autobusu, při
jídle i na umývárně a jde to dobře. Pak dostal
sem novou práci, učitel v anglické, privátní o-
becné škole, kde jsem měl učit tělocviku a ruč-
ním práčem (vyřezávání ze dřeva). Dovedl
jsem velet baterii dělostřelců, ale nebyl jsem
sto sehnat dohromady pár amerických kluči-
nů a ne a ne naučit je “line up” na zahvízd-
nutí. Za dva měsíce měl jsem třídu ukázně-
nou a kluci krotli jen když jsem se na ně po-
díval. Ovšem, byli zvyklí na slečny učitelky,
které se chytaly za hlavu a naříkaly nad ne-
zbedností kluků v tělocviku, ale pořádek ne-
docílily. Ruční práce úplně chlapce zaujala.
Vyřezávali jsme “Betlem”, já kreslil ovečky,
velbloudy, palmy a hoši vyřezávali. Chtěl-li
jsem někoho odměnit za poslušnost a šikov-
nost, pomohl a dovolil jsem mu vyřezat si
dýku, revolver a p. a v tělocviku věnoval jsem
chvíli hře na cowboye. Kluci jen zářili, ředi-
telka ústavu mi o vánocích přidala $10.
Nebyla to jen škola, která mi umožnila něco
si přivydělat, ale dělal jsem všechno možné. U
Dr, Nietzeho jsem vymaloval téměř celý dům
a natřel dvéře a okna. Takových a podobných
prací měl jsem dost a dost. Tak uplynul ří-
jen a listopad. Ve škole jsem již dosti rozuměl
přednáškám, vše šlo hladce. V prosinci jistou
spekulací vydělal jsem si $100 a za tyto peníze
podnikl jsem o vánočních prázdninách cestu
na Kubu.
Leden. Začínám číst anglické noviny a kni-
hy, jde to velmi dobře a usnadňuje mi to stu-'
dium.
Všímám si amerického života, čtu, poslou-
chám, přicházím mezi americké vzdělance a
navštěvuji chudou část Philadelphie, abych
viděl jak tam lidé žijí. Pozoruji život našich
krajanů. Čechů je zde hrstka, zato Slováci jsou
silně zastoupeni, ale jako všude náš lid doma,
tak i zde se nesnášejí mezi sebou.
Únor. Ležím v nemocnici s těžkou infekcí v
čelisti a ve tváři. Nutno operovat. Rekonva-
lescence a za 14 dní opět ležím na operačním
stole.
Březen. Jsem ještě sláb po nemoci. Zamě-
stnání jsem pozbyl, byl jsem vystřídán jiným
učitelem. Starost do budoucna, ale naděje, že
do května to vydržím a pak odjedu do ČSR.
Černý den 15. března. Konec Československa,
konec mých snů o návratu domů. 16. března
využívám psychologického okamžiku a odjíž-
dím do Washingtonu prodloužit si studentské
vízum. Úředníci nevědí co mají dělat, ale vi-
zum jsem dostal. S Dr. Alešem Hrdličkou mlu-
vili jsme o tom co bych měl dělat a bylo mi
doporučeno odjet do Texasu, do zemi budouc-
nosti a nejlepších našich českých krajanů.
Konec března a duben. Přišel jsem do jed-
né české rodiny a hostitelka mi podává koflík
čokolády. “Děkuji, pani, ale při nejlepší vůli
nemohu, mám čokoládu dvakrát denně, k sní-
dani a večer.” Prášek čekoládový za 3 centy
s horkou vodou, suchý chléb. Nemohu již pít
čekoládu, hnusí se mi. “Ach, proč jste neřekl,
že si tak skvěle stojíte? Já vám pomohu ale-
spoň s nějakým vajíčkem.” Úžasná změna v
jídelním lístku: ráno, v poledne a večer vej-
ce a žádná čokoláda. Nyní bych byl potřebo-
val oněch $100 utracených na Kubě, ale což
mohl jsem tehdy vědět, že zde zůstanu, že o-
nemocním a ztratím zaměstnání? Ale bylo
to krásné, myslím si a nějak se z těch nesná-
zí dostanu.
Maje v ČSR. nejlepší prospěch na univer-
sitě, největší zkušenosti (Afrika, Asie, Evro-
pa), nemohl jsem se pochlubit takovým pro-
spěchem v Americe. Starost co bude zítra, ne-
moc, převrat v ČSR., to nijak nepřidávalo k
soustředění se ku studiu. Vzpomínám na o-
statní kolegy, studenty poslané sem čsl. vlá-
dou, v počtu 14, já byl patnáctý. Dostávám do-
pisy: “Což nyní to jde, máme plná stipendia,
placeno vše i stravu, ale co bude o prázdni-
nách?” Neznáme se navzájem, jsou to stu-
denti z Prahy, z Brna z university, přijel sem
jen Dr. Langer a já, ale slibujeme si pomoci.
Velikonoce, duben 1939. S americkými Qua-
kery dostávám se do West Branch u Iowa
City, stát Iowa, abych tam spolu s jinými pra-
coval na projektu Scatlergoodské školy pro bě-
žence z Evropy. Za tři týdny ocitám se v Cedar
Rapids a za několik týdnů scházím se s Dr.
Langrem v Minneapolis u čsl. konsula Dr.
Proška. Tam také našel jsem ještě jiného ko-
legu Otu Podrábského z Alma college. Paní
Prošková starala se o nás téměř mateřsky a
snažila se nám zaopatřit práci přes prázdni-
ny. Byl to Dr. Prosek a jeho přátelé, kteří u-
místili Dr. Langra na univ. v Pittsburku, kde
dostal krásné místo ve Westinghouse Comp. a
assistentum na universitě. Větší cti se mu
nemohlo dostat a tak representuje náš vzdě-
laný svět v Pittsburku.
Zde v Mineapolis poznal jsem nový duch a
nové snažení, nové akce a práce pro čsl. stu-
denstvo. Rozvíjí se sběratelská akce, která má
umožnit pomoci nejen nám zbylým 14 studen-
tům, ale hlavně těm, kteří teprve přijdou a
jsou t, č. ještě ve vlasti. Lékaři, inženýři, pra-
covníci ve vědách atd., ti všichni se snažíme
sem dostat do Ameriky, aby zde studovali, zdo-
konalovali se v jejich oborech a přinesli do
vlasti zlepšení a jiného ducha. Oč nám vla-
stně jde, jaké zlepšení máme na mysli?. Je to
v první řadě zvýšení životní úrovně českoslo-
venského člověka. Bude se studovat architek-
tura, jak stavět u nás v ČR. dobré, pohodlné
a laciné domy po vzoru americkém, které roz-
hodně přijdou laciněji než dosavadní domy u
nás. Ohromně důležitá je otázka isolacé v do-
mech. Vnitřní zařízení: dnes ve většině do-
mácnostech v ČR. dřou se chuděrky ženy s
prádlem a perou jej v rukou, drhnou země rý-
žovým kartáčem, zlobí se s kouřícími kamny,
v mnoha domech na venkově není elektřiny
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 27, No. 33, Ed. 1 Wednesday, August 16, 1939, newspaper, August 16, 1939; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth624882/m1/3/: accessed July 6, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.