Věstník (West, Tex.), Vol. 34, No. 9, Ed. 1 Wednesday, February 27, 1946 Page: 3 of 16
sixteen pages : ill. ; page 14 x 10 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Ve středu, dne 27. února 1948,
Co se někdy přihodí. Bratr Ant. Hamusek v
Houstonu četl oznámení schůze Tiskového vý-
boru v síni řádu Pokrok a protože jsme dávní
kamarádi dopsal pořadateli, že v den schůze
milerád bude ho na železniční stanici čekat a
zaveze ho autem do síně, což jsem s povděkem
přijal. Jedinec míní a náhody mění. Kolega Jos.
P. Holásek co předseda společnosti Čechoslovák
a správce ©známkových oddělení tří časopisů
tiskárnou vydávaných má nyní spoustu práce a
proto nemohl se ihned rozhodnout!, bude-li mu
možno vyhovět výzvě předsedy T. V. bratra Jos.
Horňáka, aby se do schůze dostavil a osobně
přednesel přítomnou situaci tiskařství a sdělil
výborů podrobnosti ohledně zvětšení orgánu.
Redaktor proto předem dopsal bratru Hamus-
kovi, že jeho nabídku rád přijímá. V sobotu rá-
no hotová věc vzala však neočekávaný obrat;
kolega Holásek po obvyklém vzájemně vyslove-
ném “dobrý den” pravil; “Tak pojedeme?” —
“A kam?” odpovídá redaktor. “No přece do
Houstonu na schůzi T. výboru — naše manželky
se domluvily, že pojedou také, pojeďte s námi,
vyjedeme z West autem o 4:30 hod. ráno.” Můj
cestovní plán byl rázem pozměněn, místo drá-
hou Katy ujednali jsme cestu autem. Než jak
uvědomit! ochotného bratra Hamuska o nena-
dálé změně příjezdu do Houstonu? Bylo sobot-
ní ráno, dopis nedojde ho až v pondělí, tele-
gram mu úřad v neděli nedoručí (bydlí na Rt.
11) a telefonovali nešlo, nevěděl jsem má-li v
residenci telefon a jestli, neznal jsem jeho číslo.
Nezbývalo nic jiného než ponechat! věc dle u-
jednání. Jeli jsme do Houstonu za neustálého
sprchání i občasného deštíku, bratr Holásek co
vysloužilec prvé světové války je “stará vojna”
a ovládá řídící kolo vozidla bezpečně a za každé
situace. Dorazili jsme k síni řádu kolem deseti
hodin a v nádvoří jak jsem tušil, očekával nás
bratr A. Hamusek. Dodržel dané slovo, čekal na
nádraží, vlak měl 15 minut zpoždění a očekáva-
ného nebylo. Milý Tonda prý se dovtípil, že
jsem z určité příčiny plán cesty změnil a zajel
tedy k síni, kde jsem mu nemilou příhodu vy-
světlil a srdečně poděkoval za projevenou přá-
telskou ochotu. Čas zahájení schůze se blížil,
Členi výboru byli přítomni a proto jsme toliko
spěšně pohovořili s Toníkem Hamuskovic a mo-
hu opravdu říci, že starý sokolský borec, spol-
kový pracovník a vlastenec zrna Čistého byť
poslední doby v tělocvičně nečinný, zůstal a je
neochabujícím pracovníkem pro dobro České
věci a přítomně pro pomoc českému lidu ve sta-
ré vlasti. Bratr Hamusek ve svém povolání se
pohybuje mezi jinonárodovci dobře situova-
nými; nuže, Tonda se neostýchá žádati mezi
těmito o dobrovolný příspěvek peněžní resp. o
nějaké zachovale Části šativa či prádla. A jak se
lidově říká; “dostaneš do ní, nebo po ni” — An-
ton Hamusek přináší domů pěkné balíky daro-
vaných částí od6vin a dostává i peníze. Doma s
pomocí svojí dobré manželky nasbírané věci se
balí a odesílají do Kroměříže na Hané. Támněj-
ší Sokol má seznam rodin nejpotřebnějších,
mezí tyto se dárky z Texasu rozdílejí. Krásná,
příkladná práce — bratře Antone Hamusku.
V přívaln událostí. Vládní statistikové vypo-
čítali, že dohodnuté zvýšení mzdy dělníků oce-
láren 18' t centu na hodinu znamenati bude pro
ocelářský průmysl zvýšení výplaty o $160,000,-
000, Ocelářům bylo OPA dovoleno zvýšiti cenu
oceli $5 na tuně, což jim vynese další příjem
odhadovaný no, sumu $252,000,000, podstatně
tedy větší příjem proti zvýšené mzdě dělnictva.
A dodatečně mohou oceláři požadovat! od vlád-
ní pokladny navrácení části odvedené daně per
$149,000,000 v případě, že by výnos oceláren bě-
hem roku poklesnul. Skončení stávky dělnictva
oceláren umožní brzký chod všech továren a dí-
len. jež ku svoji produkci potřebují součástky z
ocele, různých slitin a pod. Přechod z válečné
výroby na mírovou byl podstatně ulehčen skon-
čením stávky v ocelářském průmyslu, ačkoliv
údobí stávek v jmveh oborech není a nebude
snad ani v nej bližší době úplně překonáno. Ce-
lá veřejnost začíná sí dneškem uvědomovat!, že
poslední stávky nejsou sporem, jakých bylo v
americkém “svobodném podnikáni” na sta, ný-
brž že příčiny jsou hluboce politické: kdo s ko-
ho, ten s h*ho. Co převážná většina dělnictva
ani nemyslí na to, že smyslem sociálních bojů
má být v? skutečnosti úsilí o změnu řádů, které
VĚSTNÍK
umožňují placení nízkých mezd a z vykořisťo-
vání dělají tradici, čili že všechny sociální boje
mají směřovat k zavedení demokracie i v ho-
spodářském životě, podnikatelé to pochopili a
chovají se dle toho. Cítí s předvojem podnika-
telstva mezinárodního, bojují velikou bitvu za
udržení zbytku starého světa, které říkají po-
krytecky. “právo na rozhodování ve vlastním
domově”. Průmyslové podniky jsou však čím
dál tím méně “domem” jednoho nebo několika
vlastníků, dokonce už ani odborníků v přísluš-
ném odvětví, neboť závisí velkou měrou na
anonymním kapitálu finančním. Kromě toho
pak uznává se všeobecně, že rostou, mohutní a
získávají trhy jednak prací svých dělníků, jed-
nak ochranou, kterou jim poskytuje v zájmu
celkového státního hospodářství vláda. — Před
několika týdny vdávala se dcera velitele západ-
ní přímořské fronty admirála R. Ingersolla;
brala si armádního důstojníka a veselka byla
nemalou událostí San Francisca. Měla však do-
zvuky, neb námořní důstojníci projevovali ne-
souhlas nad tím, že jejich velitel vyslal svůj o-
sobní čtyřmotorový, přepychově vypravený ae-
ropíán napříč Unií do New Yorku, aby přivezl
podadmirála W. N. Thomase, nej vyššího kapla-
na námořnictva, k vykonání svatebních obřa-
dů. V námořní základně na Treasury ostrově
sloužilo v tom čase třicet pět kaplanů, jejichž
nižší hodnostní třída asi nevyhovovala k vyko-
nání oddavek dcerušky velícího admirála. V
den svatby šestnáct členů námořní pěchoty
sloužilo za pořadatele parkování aut před kaplí,
v níž byly oddavky. Hoši prý nechápali “důleži-
tost” podobné služby a chtěli by co nejdříve do-
mů, což je zcela pochopitelné. — Vysloužilci
druhé světové války těšili se na příležitost za-
koupit! sobě z přebytku armády buď auto nebo
nákladní vůz. Jejich zcela 'oprávněná žádost,
podaná příslušnému úřadu nebude a nemůže
být uspokojivě vyřízena, protože za prvé, žádo-
stí je daleko větší počet než armáda zakoupila
aut ne btrucků a pak je tu ještě jiný “háček” —
vozidla ze zámoří nebudou dopravena zpět do
Unie a i kdyby se tak stalo, dle zákona nemo-
hou býti rozprodána jednotlivcům, nýbrž vý-
hradně toliko společnostem, které je vyrobily a
vládě odprodaly. Zákon tohoto ustanovení byl
nenápadně schválen kongresem na- nátlak lo-
bistů velkých korporací. Armáda zakoupila v ú-
dobí od 1939 do srpna 1945 celkem 41,507 osob-
ních automobilů pro dva až sedm pasažérů a v
říjnu 1945 toliko 22,223 těchto aut bylo ve Spoj.
Státech — rozdíl poctu aut převezen byl do zá-
moří neb vyřazen do haraburdí. Přesto úřadov-
na přebytků armády má až dosud 34,000 žádo-
stí od vysloužilců na odkup osobního automo-
bilu. Žádostí od vysloužilců na kup auta nebo
nákladního vozidla z přebytku armády došlo
575,000 a ve skutečnosti toliko jeden z deseti ža-
datelů má možnost zakoupit vozidlo, zbývající
vyjdou na prázdno z jednoduché příčiny — pře-
bytečné vozy jsou v zámoří a tam — zůstanou.
— Úřadovna pro mezinárodní obchod, připoje-
ná k departmentu obchodu, požádala nedávno
úředníky celního oddělení, aby vyšetřili podiv-
né překupy másla, odesílaného z Unie do Mexi-
ka. Přes citelný nedostatek Čerstvého másla, na
nějž si stěžují americké hospodyně, z naší repu-
bliky odesláno bylo za poslední tři měsíce 5,500
liber másla do Mexika, kde se s tímto až neuvě-
řitelně keťasuje. Důkaz? Přes hranice u města
San Diego leží turistické městečkou Tiajuana,
navštěvované Američany, kteří tam platili za
libru másla $1.25 čili třikrát tolik, zač mexi-
ckým obchodníkům bylo z Unie dodáno. Jinými
slovy řečeno, američtí turisté kupují americké
máslo za trojnásobnou cenu a za těchto poměrů
si můžeme domyslit, jaké je tu lákavé pole pro
černý trh a kolík liber másla se propašuje do
sousedního státu na úkor amerických spotřebi-
telů. Mexiko je největším odkupníkem nylono-
vých punčoch, neboť z listopadového vývozu
9,110 tuctů nárú nylonových punčoch — Mexi-
ko zakoupilo 5,010 tuctů párů, Kuba dostala
2,603 tuctů párů. A naše ženy a dívky musí do-
posud oblékat! bavlněné punčochy, nedržící
náležitou formu lýtek a objeví-li se někde ně-
• jaká malá zásoba — potýkat! se v davu o mož-
nost, páru punčoch koupíti. ‘. .
Strana 3
Slavnost jeťlenácliletého otevření spolkové
budovy řádu Pokrok Houstonu.
V neděli dne 10. února .připadlo jedenácté
výročí otevření spolkové budovy řádu Pokrok
Houstonu a jako předešlá výročí bylo toto o-
slaveno případným slavnostním programem,
za hojné účasti obecenstva a řádového člen-
stva.
Pro nedostatek mužských hereckých sil vze-
šlých následkem dosud ve vojenské službě se
nalézavších našich mladších bratrů, bylo ten-
tokráte upuštěno od obvyklé divadelní hry. Za
to však to bylo vynahrazeno imposantním a lí-
bivým programem uspořádaným sestrami re-
žie, Naomi Kostomlatských, Harriet Earlové a
jiných.
Slavnostní program byl zahájen sestrou Jen-
nie Mae Frankovou, zapěním hymny Spoj. Stá-
tů “Star spangled banner.” Jak je návštěvní-
kům naší řádové budovy z různých slavností
velmi dobře známo, sestra Franková, dceruš-
ka manželů Rulíkových, dlouholetých zdejších
osadníků, honosí se velmi pěkným a vyškole-
ným hlasem umělkyně.
Po tomto úvodu, bratr předseda Frank O-
lexa oslovil přítomné, vítaje a stručně nastí-
nil dějiny našeho řádu a nové spolkové budo-
vy.
Sestra Rosie Španihelová, oznamující jed-
notlivá Čísla programu, oznámila další část a
sice solový zpěv dvou rukých, pisatelem do
češtiny přeložených nových písní a sice: “Je-li
Volha rozvodněna” a “Moskva”. Obě zapěla
sestra Elsie Dvořáková, dceruška manž. Frank
Dvořákových, za doprovodu na pianě sestrou
Noe mi Kostomlatských, která tyto skladby se
sestrou Dvořákovou nacvičila. Ani jsem netu-
šil, že tyto písně mají tak líbivou melodii, až
teprve když jsem je slyšel. Sestra Elsie Dvo-
řáková vložila v zapění jich celou bohatovost
a výraznost svého hlasu. Byl to úchvatný před-
nes. Bratr Frank Dvořák, její tatínek, je též
umělec, jeho koníček je malířská paleta a vdě-
číme mu za mnohé nráce na našem jevišti.
Po tomto přihopsala na jeviště malá Mari-
lyn Eearlová a za hudebního doprovodu na
pianě sestrou Jennie Mae Frankovou, před-
vedla malebné taneční Číslo, Má velmi dobré
nožky a na její věk pozoruhodnou taneční vy-
školenost.
Dalším Číslem bylo velmi hezounké dueto
na pianě, “Approach of the spring”, sehrané
sestrami Naomi Kostomlatských a Elsie Dvo-
řákovou.
Po tomto čísle vystoupila sestra Jennie Mae
Frank za doprovodu na pianě sestrou Naomi
Kostomlatských.Velmi pěkné číslo podané*”zda-
řile dvěma umělkyněmi. Po nich sehrála pěk-
nou skladbu na pianě sestra Elsie Dvořáková.
Závěrečným číslem programu byl taneční rej
se zpěvem sestry Elsie Dvořákové s doprovo-
dem na pianě sestrou Naomi Kostomlatských
malebnou skupinou sester v níž účinkovaly:
Harriet Earl, Josephine Buri, Brož Mary, El-
zner Anna, Elzner Evelyn, Fusig Helen, Kadle-
ček Louisie, Kadleček Della, Dvořák Elsie, Sa-
mohejl Evelyn, Olexa Frances a Žaludek
Georgia, Tento taneční rej byl velmi obsažným
a poněvadž byl bezvadně proveden, líbil se ve-
lice všem přítomným a pak dámy jej tančící
byly samé hezounké a půvabné ženské zjevy.
Sestra Naomi Kostomlatských zaslouží si
zvláštní uznání za to uvedení oněch ruských
písní na jeviště. Je to příkladný příspěvek slo-
vanské soudružnosti k bratrskému národu obý-
vající velkou sovětskou říši, k němuž Čecho-
slované chovají úctu a vděčnost za osvobození
z jařma nacistické sběře. V onom sborníku asi
20 písní, vesměs skoro líbezných melodií, jak
mi sestra Naomi Kostomlatských sdělila po
přehlédnutí, je též nová sovětská hymna, kte-
rá by byla pěkným a zajímavým číslem pro-
gramu při naší příští řádové májové slavno-
sti.
Jménem řádu děkuji všem účinkujícím při
této slavnosti a přeji řádu Pokrok Houstonu
mnoho zdaru k dalšímu trvání a jeho plodné
činnosti, S. P. Studničný,
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 34, No. 9, Ed. 1 Wednesday, February 27, 1946, newspaper, February 27, 1946; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625246/m1/3/: accessed June 29, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.