Věstník (West, Tex.), Vol. 29, No. 20, Ed. 1 Wednesday, May 14, 1941 Page: 4 of 24
twenty four pages : ill. ; page 14 x 10 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
:
Strana 4.
Hl
llbes
VĚSTNÍK
Ve středu, dne 14. května 1941.
Kyjovsko a Ždánsko ve
svých obcích
MĚ.
IP
iBllíll
■■
§f§jf
f$0
Si
mi,
p
*
,
SUB
IliillIS":
IlliiiiiB
•''..'-'i '
ffl|S |HI| ' ‘ s;;§
u
HB
MHB
■P
IflSlšt/R
lili
im
m
mi
lilii
lil
HIS
šiÉli«S
H
li
Slil
8Ȥi
Bil
Sil
lil
Ipilfii
Éitiisim
ggglgjfj
MM
fltotaí
lli
B|SS
lllflillilii
mil
■lili
mmm
.
Paní rechtorová měla menší hospodářství a
chodila na trávu a list pro kravičku. R. 1859 by-
la vystavena nákladem obce, patronky hraběn-
ky z Hardeggu (veškeré dříví) a obce Kyjova,
nová jednopatrová školní budova. V r. 1898 by-
la škola rozšířena na dvoutřídní; protože neby-
lo druhé učebny, byla vyučována jedna třída v
bývalé sýpce z r. 1851, k účelům vyučovacím
přizpůsobené, Teprve r. 1898 j is avena další
část budovy. V r. 1902 byla rozšířena škola na
troj třídní a r. 1936 na čtyřtřídní. V tom roce
byla dokončena severní Část školy. První učitel
Johann Walťer byl prý původně stolařem v Mi-
loticích. Jakousi dovedně zhotovenou truhlář-
skou prací tak prý se vrchnosti zalíbil, že tato
ho uznala za hodna formovat! a hoblovat! i du-
cha dětského a učinila jej učitelem. Po Walte-
rovi od r. 1802 vyučoval na škole Frant. Kučí-
rek, od r. 1830 jeho zeť Josef Stanzí, který ze-
mřel na choleru r. 1866.--—
Na ploše 7 čtv. km 9 ha zdejší dosti úrodné
půdy, daří se výborný ječmen, žito, kukuřice i
vinná réva a ovocné stromoví všeho druhu i
meruňky. Vesnice leží severozápadně Kyjova v
údolí mezi vínorodými “horami” á lesy. Okolí
její je půvabné. Severně vsi je les Horka, jižně
Proseče, východně Hrubý'les. Lesy skýtají zdej-
šímu obyvatelstvu osvěžení i zdroj obživy.
Nářečí sobůlské (takovej, miléj, hezkéj; ono
je to mokrý) a kroj (mužské žlutě koženky, mo-
dré punčochy a dívčí čepečky, pracované na
způsob českých holubinek), vnucují doměnku
0 kolonisaci z jižních Čech, která se tu děla po
spoustách způsobených hlavně po vpádu ture-
ckých Tatarů r. 1663.
V nynější době žije v Sobůlkáeh ve 238 do-
mech 1050 obyvatel (včetně 24 duší v cikánské
kolonii). R. 1896 dokončila obec spojovací silni-
ci ze Sob úlek ke strážovické silnici a r. 1914
prodloužila ji ze Sobůlek do Včteíova. Nyní je
to okresní silnice druhé třídy. Od r. 1930 má
obec dvakráte denně autobusové spojení s Ky-
jovem. R. 1932 vystavěly jihomoravské elek-
trárny v naší obci rozvodnou síť. Téhož roku
byly osázeny stráně Binek a následujícího roku
1 Valů třešňovými stromky. V obci je mlýn, há-
jovna, dva hostince. Ve zdejší kapli přestavěné
r. 1924 je deska se jmény padlých ve světové
válce. Úspory ukládají Sobůlští do zdejší raiff-
eisenky. Přifařeny jsou Sobůlky ke Kyjovu, kam
patří též poštovním úřadem. V obci jsou dvě
stálé jeviště. Obecní knihovna čítá 260 sv., kni-
hovna Národní Jednoty 132 svazky. O tělový-
chovu mládeže pečují tělovýchovné spolky So-
kol, DTJ a Orel. Obci schází jediné, sbor do-
brovolných hasičů. Sobůlští dělníci jsou za-
městnáni v kyjovských závodech: mlýně (VD
P), sklárně a dolech. Zedníci pracují v Kyjově
a ve větších městech. Třetina obyvatelstva živí
se zemědělstvím. Zdejší lid je pracovitý, veselý,
má rád “politiku”, víno, hudbu a zpěv. —
Ze starých zvyků se dosud zachovává “Po-
smrtnica” (chodění se smrčkem na Smrtnou
neděli), dopasená a hody. Ecpasená se slaví
koncem srpna. Zdejší děti pasou husy rolníkům
od počátku žní až do konce srpna. Denně o 5
hod. ranní vyrazí hoši i děvčata s buchtou v
ruce s kejhajícími houfy na strniště. O 8. hodi-
ně se vracení a ženou zase až večer o 6 hodi-
nách. Pasou jen za chládku. Poslední srpnovou _
neděli slaví děti dopasenou. Rozdělí se na dvě ’
skupiny (Horňáky a Dolňáky) a v průvodě pro-
cházejí vsí vesele prozpěvujíce svou stavovskou
píseň “Pásla husy pode dvorem .. Na ověnče-
ném vozíku vozívají někdy i své hudebníky. Li-
dé vybíhají z domů a s radostí v očích pozorují,
jak se jejich mladá chasa baví a veselí. Vyšňoře-
ná děvčátka nesou květinové věnce, které vě-
nují starostovi a radním s přáním mnoha
zdraví, štěstí a božího požehnání. O peníze a
cukroví se všichni spravedlivě rozdělí. Dopase-
ná je pěkný zvyk. — V noci na Vše svaté před
Dušičkami se vyzvání u nás všemi zvony od půl
dvanácté až do půl jedné hodiny z půlnoci. Jak-
mile zazní smutný hlas zvonů, vstanou rodiče s
lože, probudí děti, všichni kleknou a modlí se
za duše drahých zemřelých. Všichni u nás věří,
že dušičky tou dobou jdou ze svátého pole do-
mů navštíviti své drahé, které musely opustiti.
Nikdy nezní hlas našich zvonů tak truchlivě
jako v půlnoční době před Dušičkami, kdy “vy-
zvánějí dušikám, které idú dóm ...” Tehdy
srdce našich lidí jsou zjihlá vzpomínkami a bo-
lem. V obci udržuje se taky obyčej vyzváněti
nebožtíkovi “hranu” po roce, v poledne v den
jeho úmrtí. Lidé říkávají: Stařečkovi N. zvoní
rok.”
Martinské hody, které za dob blahobytu se
slavívaly v Sobůlkáeh pět dní a pět nocí, osla-
vuji se nyní jenom tři dni. Klidné jindy Sobůl-
ky byste v hody nepoznali. V neděli se “hodu-
je” a tančí. V pondělí večer se tančí a zpívá u
“věnca” es rozmarýnu) a pak zase tančí téměř
až do rána. V úterý odpoledne prochází prů-
vod mládeže se stárkem a starkou v čele vesni-
cí za jásavých zvuků hudby a zpěvu. Bujarý
mládenec nese na židli (ovinuté bílým vyšíva-
ným šátkem) živého káčera s pozlaceným zobá-
kem. Průvod zastavuje u četných občanů, kde
se připíjí vzájemně “na zdraví” a tančí. V noci
se tancuje v obou hospodách. Po celé tři dni je
ve svi rušno. Návsí se rozléhají prudké otázky
a odpovědi: Hody! — Hody! — Čí sú hody? —
Naše! Naše! Naše sú hody! — Vesnicí se ozývá
hudba a zpěv. A ještě v pozdní večer teskně zní
melodie polopravdivé hodové písně: “Aj, hody,
hody, hody nadělaly škody! Zabili Janoška, za-
bili Janoška, hodili do vody ...”
Vincenc Vozar.
25. sta věšíce.
Doba, v níž byla naše osada založena nezná-
mým původcem, jest zahalena do temna minu-
losti. Ani žádná pověst neosvětluje původ jmé-
na. Podle Schwoyovy topografické kroniky byla
vesnice Stavěšice prodána r. 1389 panem Černí-
nem z Věteřova bratřím Přečku a Hrdkovi z
Uher (Uhřic), k nimž se jako třetí spolumajitel
přidal r. 1397 pan Cyrill z Kokor. Tenkrát pa-
třil ke vsi svobodný dvorec a hrádek s lesy. Ko-
lem r. 1410 je majitelem Sta věšíc. Ondřej Sysel
z Nětkovic, za něhož byl pobořen zdejší hrad.
Opraven byl teprve, když Jan ze Želetic prodal
vesnici Janu z Choryně. Od té doby se vystřída-
lo několik vrchností, až Stavěšice koupil r. 1480
Jan ml. z Oj nic, který byl zároveň majitelem
Miiotic, s nimiž Stavěšice o dté doby splývají.
Pozemky náležející k panství byly rozděleny
mezi sedláky.
Od té doby počíná rozkvět Stavěšic nejen po
stránce hospodářské, ale i duševní, hlavně pů-
sobením Českých bratří, k nimž se od r. 1575—
1820 hlásila většina obyvatelstva. Za dob pro-
následování scházeli se v “lochách”, jejichž
stopy dosud se zde nacházejí.
Když přestalo pronásledování Českých bra-
tří, vystavěli si r. 1583 sbor, povolali kněze a
vzdělávali mládež. Zakladatelem sboru byl pan
Jaroš ze Zástřizl, který již r. 1563 byl majitelem
Miiotic a který odkázal na založení sboru 100
zl. — Po r. 1620, ztrativši mocného ochránce
Karla st. ze Žerotína, zanikla i sláva “Stavěši-
ckých bratří”. Poslední farář bratrský Martin
zemřel nebo byl zabit, sbor, fara i škola zanikly.
Na místě, kde stával bratrský sbor, stojí dnes
kaple sv. Floriana, zbudovaná kolem r. 1730,
čemuž nasvědčuje také nápis MP. 1731. F. W —
M.W.) vyrytý na zadní straně dřevěné sochy
nade dveřmi kaple.
Vzdělání lidu od vypuzení Bratří klesalo.
Koncem 18. stol. vyučoval soukromě domkář
Jiřík Luza nejdříve v č. 33, později v č. 40. Pak
byly Stavěšice přiškoleny k Želeticím. Od r. 1803
má obec svou školu exkurendní, do níž chodil
denně ze Želetic vyučovat od 10. do 12. hod. je-
den podučitel. Vyučovalo se zase v č. 40 až do
r. 1818, kdy byla u kostelíka postavena, škola
nabíjená z hlíny a krytá slaměnými došky. R.
1872 oddělena byla škola od mateřské školy že-
letické a proměněna na samostatnou. Ke škole
byl přistavěn byt pro učitele. Prvním samo-
statným učitelem byl Hynek Berka. Nynější
dvoutřídní škola byla postavena r. 1890 nákla-
dem 11,000 zl. a r. 1909 vnitřní úpravou přemě-
něna na troj třídní. Od r. 1938 pro nedostatek
žactva jest zase dvoutřídní.
Vesnice leží asi 8 km od Kyjova, 2 km na jz.
od Strážovic, mimo hlavní silnici, v dolině ob-
klopené pahorky. Po válce třicetileté nastaly ve
vesnici větší změny. Hrad i dvůr zanikly. Ze
dvora zůstala jen stáj, z níž později žid Berger
(či Burk) zřídil pálenici kořalky, která měla v
obci dlouho monopol. — Část vesnice u kaple
Suchý řádek a Dědina jsou jistě nejstarší částí
Stavěšic. K nim přistupují Cihelny, Bařina a
Sádek. Nejmladší částí jsou Hejda (dříve Na
kamenci). Tam se odstěhovali ti, kteří byli asi
častými živelními pohromami vypuzeni z o-
kolí kaple.
Veškerá polnost Stavěšic byla původně roz-
dělena na 40 dílů, a to: 12 půllánů s podsedky,
26 čtvrtí a 2 podsedky samostatné. Osada měla
tedy 40 selských usedlostí, k nimž se přidružilo
26 katastrálních domků, chaloupek. Za Fran-
tiška I. bylo 10 půllánů rozděleno na 20 čtvrtí.
V katastru obce je 464.28 ha půdy. Ta je pro-
středně dobrá, pahorkovitá, od severu chráně-
ná, takže se kromě všech druhů obili daři také
kukuřici a vínu. Jednotlivě tratě jsou: Příčky,
Čtvrtě u příček, Hruštičky, Čtvrtě u hruštiček.
Malé zápovědě, Vinohrádky u továrny, Čtvrtě
u šibeniček (tam prý stávaly šibenice), Rybníč-
ky, Loučky, Zelnice, Padělky, Stráně, Krátké
úlehličky, Světlé, Občiny, Čtvrtě vinohrady,
Záhumenky, Kopečníky, Vinohrádky u Nenko-
vic a Čtvrtě u Nenkovic. — Za parcelace r.
1924—25 bylo celkem přiděleno 20 ha půdy ob-
čanům a obci 2.5 ha.
Stavěšický příslušník Viktorin, žijící ve Ví-
dni, založil r. 1896 ve Stavěšicích továrnu na
kovové zboží, v letech 1900—1907 zaměstnávala
300 dělníků. Pracovalo se v ní až do r. 1934, kdy
hospodářská krise zastavila její stroje. Za to-
várnou bývala cihelna, r. 1915 zanikla. Na “Hej-
dách” býval větrný mlýn, shořel r. 1924.
Podle sčítání r. 1930 bylo ve Stavěšicích 733
obyvatel ve 197 domech. V obci jsou 4 obchody
se smíšeným zbožím, 3 hostince, 1 pekař, 1 ko-
vář. 4 obuvníci, 3 krejčí, 2 koláři, 1 trhovkyně.
— V obecním domě je chudobinec, hasičská .
zbrojnice a obecní knihovna.
lil
lilii
m
lili
i m
"íi,;sVS
mm
>■ ^
MS!
. 1; 1
USi
Občanská záložna je ve “staré škole”. Fara
je v Želeticích, poštovní a telegrafní úřad ve
Strážovicich, četnická stanice v Šardicích. Te-
lefonní hovorna je od r. 1930 v místě.
Na uctěni památky padlých ve světové válce
byl r. 1922 zbudován u silnice na Bařině pěkný
pomník. Fr. Rolenc.
26. STRÁŽOVICE.
Odpolední sluníčko nemilosrdně pražilo. O-
páiení kluci v trenýrkách pobíhali ve stínu
chalup. Křik se rozléhal po celé strážovské čtvr-
ti “Jamy”.
“Franto, gde dnes poženeme husy?”
“Ešče nevím”, trhl rameny vytáhlý Franta.
“Páni, já vím”, rozhodl už malý divoch. “Byl
íéSš
■8
sem ráno na Babylóně a viděl sem za šmelcov-
ňú plno klásí a trávy. Tam se nám napasúúúú!”
Kluci se domluvili pást za “šmelcovnou”.
“Šmelcovna” je zvláštnost Strážovic. Na strá-
ni Strážovského kopce, zvaného “Babylon”, za-
ložil šlechtic Reichenbach asi r. 1830 továrnu na
tavení železné rudy z haematitu a krevele, kte-
ré jsou v naplavených vrstvách na Strážovském
kopci. Továrně se říkalo “šmelcovna” (tavírna)
a název ten se zachoval dosud. Výroba železa se
však nevyplácela, produkce byla zastavena a
“šmelcovna” zpustla. Po mnoha letech zbyla
halda u vysoké peci, která byla rozebrána, stro-
jírny upravil pozdější majitel na stodoly a zpu-
stlé kancelářské budovy koupil r. 1925 akade-
mický malíř Jano Kdhler. Návštěvník je dnes
překvapen, jak úhledná vilka vyrostla ze zpust-
lých kanceláří.
(Pokračováni.)
.
.. i ....
íláchova vláda donucena přispět na německý
Červený kříž.
Londýn, 5. května. (ČTK). — Tak zvaná pro-
tektorátní vláda byla donucena darovat jeden
milion korun německému Červenému kříži.při
příležitosti Hitlerových narozenin. .
’
: ■
' .......... .......•....... :...
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 29, No. 20, Ed. 1 Wednesday, May 14, 1941, newspaper, May 14, 1941; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625484/m1/4/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.