Věstník (West, Tex.), Vol. 40, No. 16, Ed. 1 Wednesday, April 16, 1952 Page: 11 of 32
thirty two pages : ill. ; page 11 x 9 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Síraňa XI
; Ve'středit, dne 16, dubna 1952.
7 I S f N í K
WL
,-Ť, ŤEXA/t
R. Jaromír Pšenka:
Washington Závora
Českoamerický román
Paluby parníku se začaly otřásali prud-
šími a prudšími záchvěvy. Sroje spuště-
ny na plnou páru a zelenavé vody s bí-
lými pruhami pěny se čeřily do šíře po
obou bocích. Za lodí zůstávala na ku-
pících se vlnách do dálky patrna uhla-
zená cesta s bílou obrubou pěn.
Také pohyby lodi ze předu na zad a
obráceně začaly býti znatelnějšími. —
Někteří cestující, ohledávajíce si žalud-
ky, spěchali do svých kabin. Jiní, zaha-
lujíce se úze do svých šatů a pokrývek,
usedali na lavice a popruhové lodní ži-
dlice, věříce v dobrý vliv čerstvého moř-
ského vzduchu. Toho nebylo nedostatek.
Vítr si zahvízdal ve stěžních a lánech.
Laškovné mlhy severního moře dokazo-
valy již čilým tempem, že jejich špatná
pověst není přemrštěná a chvilkami ně-
která divočejší z nich nakoukla cestují-
cím přes zábradlí do tváře.
Washington byl jedním z těch, kteří
vydrželi na palubě nejdéle. Odebral se
do vnitř lodě teprve, když se ozval zvo-
nek svolávající passažery k obědu.
Drže se zábradlí a stěn, šel náš Ame-
ričan do své kabiny, aby odložil svrchní
šat. a čepici a upravil se ku stolu. Byla to
kabina pro čtyři, kterou sdílel pouze s
jedním cestujícím, nějakým Němcem z
Říše. —
Na stolku, jež tvořila dřevená ploška
umyvadla, ležel nějaký dopis. Pohledem
na obálku se přesvědčil mladý muž, že
jest list určen pro něho. Nebylo na tom
nic divného, neboť posílání dopisů na
loď za odjíždějícími je dnes silně roz-
šířeno. Dopisy přijdou na loď před jejím
dojezdem ovšem, ale na jich odevzdání detektiva.
cestujícím nebo do jich kabin dojde mu-
lo kdy před zdvižením kotev. Na tom ne-
bylo tedy nic divného. Ale podivné bylo
Washingtonovi, kdo mohl věděli, kterou
lodí pojede. Vždyť o svém odjezdu s ni-
kým nemluvil — s výjimkou snad pana
Hale-a ve Vídni, jenž se jej při telefo-
nickém rozloučení ptal, po které lodi se
do Ameriky navrátí. Na hlavní poště ve
Vídni, kdé se ptal před svým cd jezdem,
néní-íi tam ničeho pro něho, nedostal
. žádného dopisu, a požádal, aby byly vše-
chny zásilky, jež by případně pro něho
došly, zaslány zpět do Chicaga na jeho
adresu. Nemohl to tedy býti žádný dopis
z Ameriky, za ním poslaný.
Písmo na obálce mu bylo úplně nezná-
poštevní známky. Muselo tedy býti psaní I a prohlédnouti si i ty kterým u stolu ne-
býti dodáno přímo na loď, nebo sem po-1 mohl do tváře viděli,
loženo někým, kdo byl na lodi. Ale koho
by mohla jeho přítomnost na lodi zají-
mali? Kdo by jej medii í jeho jménem
zňáti? Tyto myšlénky vystřídaly se v
mozku Washingtonovu v době dvou o-
kamžiků, jichž bylo zapotřebí k otevře-
ní dopisu. Jeden pohled na konec do-
pisu jej poučil, že psaní pochází od pana
Hale-a z Vídně.
“Můj drahý, mladý příteli,” začínal
dopis starého chefa detektivů. “Doufám,
že se neminete s tímto dopisem, a s
tím, kdo vám jej odevzdá. Buďte připra-
ven na různá překvapení, jež vás očeká-
vají na lodi, Jede s vámi někdo, kdo
vám složí účty z jednoho sta dolarů, jež
jsem si od vás k jistému účelu vyžádal.
Peníze ty zpět nedostanete, poněvadž
jsem jich použil — doufám, že k vašemu
dobru. Vše ostatní, co by vás mohlo za-
jímati, Vám sdělí můj vyslanec buď na
lodi nebo v New Yorku.
Přeji Vám z plna srdce mnoho štěstí
pro celý život, jsem Váš oddaný
A. Hale,”
Washington Závora, když byl dopis pře-
četl, se trochu zlobil na svého vídeňské-
ho přítele, proč mu nepíše vše hned, zře-
telné, bez hádanek a tajností. Ale pak
zůstal při náhledu, že má pan Hale za-
jisté dobrou příčinu k svému jednání.
Uložil dopis do své kapsy, vzal si z kufří-
ku čerstvý límeček a manšety, a čist a
upraven, jako pravý Američan šel ku sto-
lu do jídelny. Svoje místo v jídelně měl
již vyhrazeno.
Washington doufal, že mezi spoluce-
stujícími najde, uhodne onoho vyslance
svého vídeňského přítele. Slíbil si pozo-
rovali všechny tváře, a číhali, dívá-li se
naň někdo po očku,, hledali ve zracích
svých spolucestujících, kde by našel zá-
blesk podezřelého zájmu, osloviti pak
onoho tajemného posla dříve, nežli ten-
to se odhodlá k oslovení jeho. Zkrátka,
zahráli si v těchto okolnostech sám na
Stoly v jídelně byly jen spoře obsaze-
ny. Snad celá většina cestujících byla
již začarována Neptunovou houpačkou
tak silně, že buď nemohla, nebo se neod-
važovala zasednout! k jídlu. Závora, jenž
statečné odolával potutelným útokům
moře na útroby člověka, a přemáhal o-
šklivost, stoupající mu chvílemi k hrdlu
byl z těch cestujících, kteří nevěří v
theorii prázdného žaludku, ale doufají
přemoci vnitřního nepřítele udržováním
svých útrob v pravidelné činnosti. Jedl
tedy, ač ne s příliš velkou chutí, ode
všeho, co bylo na jídelním lístku.
Při jídle sedě zády k stěně jídelny, u
Jeho pozorování nevedlo k žádnému
cíli, mimo ten, že rozptýlilo jeho my-
šlénky od rebelujícího žaludku, tak že
skoro zapomněl na nesnáze, houpáním
a ustavičným velmi citelným chvěním
lodi způsobené. —
Když odcházel od stolu, obdivován ste-
warty i důstojníky, kteří všichni v něm
viděli úctyhodného jedlíka, myslel si, že
jeho tajemný přítel je asi mezi těmi ne-
božáky kteří se nemohli k jídlu dostavi-
ti, a doufal, že jej vyčíhá později. '
Ale uplynul den a uplynuly dva. Počasí
se značně vyjasnilo, cestující, zvyknuvší
si jakž takž na chvatné tempo gigan-
tických strojů, dunících v útrobách
lodi a zachvívajících celým tělem, vy-
nořovali se jeden po druhém, ze svých
kabin, bledí a zmalátnělí. —• Vycházeli
krokem opilých na palubu, aby se nalo-
kali čerstvého vzduchu, a očekávali za-
znění zvonku svolávajícího k tabuli. Vy-
střídali se snad již všichni u stolu, Wash-
ington přehlédnul všechny tváře — a
nenašel nikoho, na něž by se mohlo při-
ssáti jeho podezření.
Mladý Závora začal se již vzdávali na-
děje, že sám svého neznámého průvod-
čího objeví a čekal netrpělivě, až bude
pojednou tajemným Hale-ovým vyslan-
cem sám osloven. Třetího dne, když se
loď již kvapně blížila k polovičce cesty,
a očekávaný neznámý se doposud ne-
objevoval, začal mladý Američan ztrá-
celi naději, že se s ním na lodi vůbec set-
ká. Pak mu ale napadlo, že neznámý mů-
že býti také zcela dobře v první
třídě, kdežto on, jsa šetrný a nenávidě
přepych, ne v třídě samotné, ale mezi
cestujícími namnoze obvyklý, volil k
svým cestám střední cestu druhou ka-
binu ...
Loď plula nekonečným loďstvem o-
ceánu. Kolem ní poskakovaly vlny se
zrcadlově hladkými, modravými boky a
rozčeřenými hlavami. Když se zatáhla
obloha mraky, zčernaly boky vln, a mezi
nimi objevovaly se pod šumícím povr-
chem bezedné tůně tajuplných, stude-
ných hlubin moře. Obzor byl neširoký.
Nic z těch báchorek' o nedohledné plá-
ni vodstva neobstálo před skutečností.
Obzor se uzavíral nedaleko zubatým po-
hyblivým okrajem z šedých vln. Zdálo se,
že by zemi vzdálenou hodinu cesty ne-
bylo za tím měnivým obzorem viděli.
Jenom .když se oživila mrtvost moře zje-
vem jiné lodi, kterou na několik hodin
dopředu oznamoval obláček dýmu, mohli
cestující poznali nespolehlivost lidského
zraku ve měření vzdálenosti.
Washington Závora, kdykoliv tomu po-
časí dovolovalo, vysedával celé hodiny
prvního stolu prohlížel si všechny tváře
_________ ____________ _v __ ostatních přítomných kteří k němu byli na zadní nejvysší palubě, s knihou v ru-
mé, a k tomu ještě jedna zvláštní okol-j obličejem obráceni. Vytrval u stolu po-jce, s myšlenkami tisíce mil od knihy
nost jej zarazila. Na obálce nebylo žádné slední aby mohl pozorovat! odcházející vzdálenými. Bylo-li počasí příliš nepříz-
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Valcik, Stephen. Věstník (West, Tex.), Vol. 40, No. 16, Ed. 1 Wednesday, April 16, 1952, newspaper, April 16, 1952; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625626/m1/11/: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.