Věstník (West, Tex.), Vol. 36, No. 43, Ed. 1 Wednesday, October 20, 1948 Page: 6 of 24
twenty four pages : ill. ; page 11 x 9 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Strana 6
bek. Uklonil se na znamení souhlasu.
“To vám slibuji milerád, krásná Pavlo.
Ale i já kladu si podmínku: abych vás
totiž mohl již dnes považovati za svoji
nevěstu. Tajnost našeho zasnoubení ne-
smí potrvati příliš dlouho. Hořím již ne-
dočkavostí, až si vás přivedu domů jako
svou choť!”
“Bůh mne ochraňuj před touto možno-
stí,” pomyslila si Pavla a zatrnula hrůzou.
Žiti s tímto nesvědomitým mužem, v je-
hož tváři jsou stopy nejhnusnějších chtí-
čů! Jako by jsi bodnul u srdce nožem —
kol rtů objevil se jí trpký rys utrpení. Po-
tlačujíc násilně vše, co ji znepokojovalo,
snažila se odpověděti mu klidně:
“Jakmile to nebude vzbuzovat! sensace
a jak jen se mi podaří opatřiti si jiné mí-
sto, odejdu odtud. Do té doby, dejte mi
slovo, že se spokojíte zásnubnírn slibem.”
Emery přiblížil se těsně až k ní. Ucho-
pil ji za obě ruce. Nevšímal si jejího sty-
dlivého zdráhání a vyhýbavosti. Jeho o-
či, jindy tak chladné, sršely blesky a hlta-
ly všecken vděk její krásné postavy.
V boji o ni dosud vždy podléhal on —
kdykoliv se jí přiblížil, vždy se mu vy-
mknula. To právě rozněcovalo ještě více
jeho vilnou touhu.
Byl zvyklý rozhazovat! v honbě za po-
žitkem peníze plnýma rukama a neodpí-
ral si ničeho. Po čem zatoužil, toho se j
zmocnil za každou cenu. Ale jakmile se
své oběti nasytil, odhazoval ji od sebe a
neptal se nikdy, co z ní bude.
Ale u Pavly selhávaly dosud všechny je-
ho obvyklé prostředky. Po celou dobu, co
byla v závodě pana Zábranského, snažil
se vší silou vetři ti se k ní a dostati ji do
svých spárů. Pavla však mu nechtěla ni-
kdy rozuměti. To vzbudilo v něm vztek a
nenávist. Přisahal jí pomstu. S uspokoje-
ním pásl se teď na její tísni.
Její pyšný vděk, nevinnost á neposkvr-
něnost rozpoutaly v něm celé peklo vášně.
Nenáviděla ho a snažila se mu uniknout!.
To si odpyká! Vida ji, jak jde svou ce-
stou tak čistá a nedotčená, nenáviděl ji a
přece po ní prahnul! Postřehl v jejích o-
čích i záblesk hrůzy a to ho potěšilo. Mohl
si ji zajistit! jen a jen sňatkem. Cítil sám,
že obvinění, která jí vmetl ve tvář, nejsou
pravdivá. Jakým blahem naplňovalo jej
vědomí, že tato žena bude brzo jeho celá!
Po svatbě teprve řádně ji potýrá za vše,
co pro ni vytrpěl!
Stanul bezprostředně u ní; cítila jeho
horký dech na své tváři.
Ale ani sebou nehnula. Hledala každíč-
oku myšlenkou zoufale možnost, jak se
vyhnouti hrozícímu jí laskání. Celá se
třásla a vše se s ní točilo. Emery hleděl jí
do očí s výrazem, jehož nechápala. Pak ji
zvolna objal... :
“A co zásnubní polibek, krásná Pavlo?
Anebo si myslíš, že vzhledem k tajnosti
VĚSTNÍK — WEST, TEXAS
našeho zasnoubení mohu postrádat! i
tvých polibků a laskání?”
Přitáhl k sobě její hlavu a snažil se ji
políbiti.
Chtěla se brániti, odvracela se — leč
držel ji jako ve svěráku.
Co jednou Adolf Emery uchávátil, ne-
uniklo mu již a navždy uvázlo mu ve spá-
rech.
Pavla musila snésti jeho divoké, chtivé
polibky. Zmírala téměř hanbou a ošklivo-
stí. Dnešní její utrpení trvalo nekonečně
již dlouho! Konečně podařilo se jí vy-
klouznout! mu.
Jedním skokem ocitla se u dveří a řekr-
la, nepohlédnuvši naň:
“Musím se upraviti — je čas jiti do
kanceláře. Dosáhl jste, co jste chtěl —
prosím, odejděte co nejrychleji!”
Na nepěkné tváři Adolfa Emeryho u-
tkvěl úsměv, který se proměnil v posměš-
ný úšklebek, jakmile zmizela Pavla za
dveřmi. Nemeškaje, učinil po jejím přání,
i S týmž úšklebkem na rtech vyšel z do-
mu a zamířil ke středu města. Příjemný
-zážitek nutno zavlažiti vínem. Jemu ne-
bylo nutno jiti ještě do kanceláře. V du-
chu pásal: okusil právě z pokladu bla-
ženství, které jej ocekávy, až mu bude
Pavla patřiti zcela! Jakou vášní ji sežeh-
ne, aby se vzdala všeho odporu! Pak ji
počne týrati a všemožně mučiti! Nechť
si odpyká pak všechnu chladnost a odpor,
kterým se vůči němu netajila. To si přisa-
hal a přísahu dodrží!
Při pomyšlení na brzké ukojení své
vášně zamnul si ruce a zamířil k zapadlé
vinárničee s dámskou obsluhou.
*
Pavla zavřela za sebou dveře salonu a
utekla se do svého pokoje. Vztyčila ruce k
nebi a v modrých očích zračilo se jí čiré
zoufalství.
“Matko — matko!” —• zvolala bolestně.
“Pohleď jak se vede tvému dítěti — sli-
tuj se a vezmi mně k sobě! — Karle, tys
vším vinen! Abych ti zachránila život a
dobré jméno, jež neseš svého rodu posled-
ní, svolila jsem, aby mne nazýval Emery
svojí nevěstou a aby se mne dotekl. Líbati
dala jsem se od muže, jehož z hloubi srd-
ce se štítím! Leč zemru raději, než bych
se stala jeho ženou!”
Tak žalovala nebesům a s očí řinuly se
jí bohaté slzy.
Neměla ale kdy, oddávati se zoufalství.
Povinnost ji volala! Povzdechla hluboce
a sepjaté ruce jí poklesly. Upravila si
vlas i šat a přichystala se k odchodu. Dří-
ve však ještě zaskočila k paní Svárové a
rozloučila se s ní.
j Stará dáma vzhlédla k ní tázavě. Oče-
kávala, že jí vysvětlí návštěvu Emeryho.
Tušila, že jej nevedlo k dívce nic dobrého.
Leč Pavla stanula tiše před ní a nezmíni-
la se o jeho návštěvě slovem. Paní Sváro-
Ve středu, dne 20. října lí
vá byla úplně zaražena. Pavlína bled
a vzrušení a její krátké, úsečné rs?zlou
ní dobrou paní značně znepokojilo.
“Je cosi shnilého ve státě dánskéi
řekla si v duchu. “Za tím vězí něj?
past, nebo jiné darebáctví, nastražené
tento milostný dívčí kvítek. Ale jen i
málu, pane Emery, teta Žofie bdí A i
Zábranský doví se v čas!”
Zatím co paní Svárová uvažovala te
to starostlivě o své svěřence, spěch;
Pavla ke svému působišti.
Opět zůstala v pracovně šéfově po c*
den sama. Šéf se neukázal. Nechť se rc
čilovala jakýmikoliv domněnkami — p
činy jeho nepřítomnosti neuhodla.
Dny ubíhaly. Ludvík Zábranský d
mněle odcestoval, ve skutečnosti však 1
mu bylo jinak.
Ludvík Zábranský byl — jak víme
svědkem Pavlína rozloučení s Karle:
Téměř současně objevil, že Karel uchc
se o Martu Křesinovou! Poděsil se. Ce
ta záležitost zdála se mu velmi podivní
Mladý lékař měl schůzku s Pavlou Js
skon. Doprovodil již až téměř před dů
Sotvaže zmizel, byl tu hned Emery. JeŠ
neoschl na jejích rtech polibek Karlův
již si ji odvedl pod paždí Emery.
Zde nebylo cosi v pořádku. V každé
případě však bylo povinností Zábransko
ho, vyhledati ředitele Křesinu a upožo:
niti ho na podivné jednání mladého li
káře, jenž se vyhnul tak rafinovaně s<
známení se Zábranským. Nyní věděl Z i
branský, proč mladý lékař zahrával si
Pavlou Jarskou a milkoval se s ní — soi
časně však prahnul po Martinových pí
nězích . . .
Křesina mladší a Karel Radon by
dávno již zase v Praze. Tu navštívil Zi
branský jednoho dne ředitele Křesinu.
Pan Křesina uvítal velkoobchodníka
upřímnou radostí. Vážil si ho neobyčejn
a pan Zábranský byl v jeho domě vžd
vítán.
Tentokrát však se spolu dlouho nezdr
želi — za to jejich rozmluva byla tím za
jímavější. Ale dopustili se při své rozmlu
vě jisté osudné chyby — neoznačili ni
koho o kom hovořili, jménem.
Po odchodu pana Zábranského zůstal
v Křesinově duši chmurné starosti. Za
padl do křesla, hluboce povzdychl a opře
si hlavu v dlaně.
Nemohl se za žádnou cenu smířiti s my
šlenkou, že ho Karel Radon tak oklama
— či lépe řečeno, že sehrál před ním ta)
mistrnou komedii. Což se může člověl
takhle přetvařovati? Předstírati živě lás-
ku a za okmžik scházeti se s jinou a do-
konce brati od ní peníze? A nač jsou tyt'
peníze? Jistě na zaplacení dluhů — snaí
dokonce dluhů karetních. Jak to sdělď
ničeho netušící Martě?
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 36, No. 43, Ed. 1 Wednesday, October 20, 1948, newspaper, October 20, 1948; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625805/m1/6/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.