Věstník (West, Tex.), Vol. 40, No. 3, Ed. 1 Wednesday, January 16, 1952 Page: 13 of 32
thirty two pages : ill. ; page 11 x 9 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Ve středu, dne 16. ledna 1952.
cd ji dávám na domácnost, když kupuji
všechny jejich ostatní potřeby zvlášť,
Za to jídlo přece patnáct dolarů nedá.
Kdyby to jinak nebyla taková hodná,
mazlivá kočička, kterou musí mít člo-
věk rád, třebas by nechtěl, myslel bych,
že se začínají splňovat! předpovědi mé-
ho moudrého synátora.”
Na jedné ze živých ulic Čtvrti zvané
“Česká Kalifornie”, měli svůj bankovní
obchod krajané Lišek a Kafka. Na vel-
kých dvou průčelních tabulích, skvěla se
zlatá písmena, oznamující kolěm jdoucím
v anglickém i českém jazyku, že banka
vyplácí úroky z vkladů, kupuje a pro-
dává hypotéky, obstarává majetfrijcké
přenosy, vyřizuje zásilky peněz do cizích
zemí a pod. Uvnitř úřadovny zasedali
za zamřížovanými okénky přehrady oba
společníci, jejich jeden mladý příručí
a stenografka.
Obchody šly naším bankéřům dosti
dobře, čtvrť vzrůstala úžasně rychle,
nové obchodní budovy rodily se jako
houby po deští a ulice slibovala státi se
obchodním střediskem širokého okolí.
Činnost banky stoupala od měsíce1' k
měsíci. Ale jednu nevýhodu měli mladí
společníci, že žádný z nich nebyl právní-
kem a že s tak mnohými záležitostmi se
museli uchylovat k právnímu rádci, je-
hož honoráře zatěžovaly značně výdaje
banky.
“My bychom si měli vžiti za společní-
ka nějakého dobrého mladého právní-
ka,” řekl jednou při poradě jeden ze spo-
lečníků. “Mohl by míti při naší bance
notářskou úřadovnu, obstarávat! práv-
ní záležitosti banky, a vyplatilo by se to
jak nám, tak i jemu.”
Téměř současně vzpoměli si oba spo-
lečníci na známého jim právníka Wa-
shingtona Závoru, jenž dosud nebyl sa-
mostatným, ač měl již ze svého několika
letého působení u velké právnické firmy
neocenitelné zkušenosti.
“Takového zde míti,” řekli si společ-
níci, “to bychom se rychle zdvihali. Mi-
mo svoje zkušenosti má po otci značné
jmění a ví, jak s penězi zaeházeti.”
Mladý Závora dověděl se o návrhu ma-
jitelů banky hned následujícího dne, byv
jimi pozván k důležité úřadě. Plán se
mu dosti zamlouval. Stal by se společní-
kem dobře založené banky, vyhnul by
se přemnohým starostem a nepříjemno-
stem, jež s sebou přinášívá provádění
prakse před soudy, a věděl, že příjmy,
plynoucí z bankovnictví a z notářství
bývají lepší nežli nej lepší právnické ho-
noráře.
Obě hlavy závodu vyjmenovaly mu
různé příjmy banky.
“Ostatně,” řekl Lišek, jenž byl býva-
lým Závorovým spolužákem, “jsou všech-
ny naše knihy k tvé disposici k prohléd-
nutí. Zde je seznam stálých našich kli-
entů.”
VĚSTNÍK-- WEST, TEXAS
Washington vzal vázanou knihy na
svůj klín a mezi řeči přemítal v ní listy,
dívaje se tu a tam na jména, vesměs
česká.
“Mého otce doposud nemáte za svého
vkladatele?” zeptal se.
“Dosud ne; ,ti staří páni se drží věrně
svých starých finančních ústavů a nelze
jim to než schvalovati. My jsme odká-
záni většinou na mladší obchodníky a
pak na lidi, kteří se sem z jiných čtvrtí
přistěhovali a jimž je daleko do svých
dřívějšícb bank dojíždět! . . . Ale mění-
me dosti často čeky panem Závorou vy-
stavované!”
“Tak? Kdo pak jé sem donáší?”
“Paní Závorová. Čiperná a fešná pa-
nička, ta tvoje macecha!”
Washington přemítl listy k písmeně
“Z” a našel tam vskutku jméno svého
otce.
“Dává si za ty čeky peníze vypláceti?”
“Někdy, a někdy posílá peníze pryč.”
Mladému právníkovi bleskla hlavou
myšlenka.
“Do Vídně ne?” zeptal se, jakoby lho-
stejně.
“Myslím, že ano. Ostatně můžeme se
podívati.”
Za chvilku četl Washington na talonu
poukázkové knížky, podané mu jedním
ze společníků jméno: Fritz Horichter,
Wien. Plná adresa stála pode jménem.
Překvapený mladý muž sí vepsal jmé-
no i adresu v paměť a po celou dobu
dalšího rozhovoru si obé v každé pře-
stávce rozmluvy v duchu opakoval.
Jakmile se pak po ukončené poradě
octnul na vzduchu, vytáhl zápisník a za-
znamenal si jméno i adresu neznámé-
ho, jemuž dělala nová paní Závorová
dobroditelku.
Mladým bankéřům slíbil, že si jejich
návrh dobře promyslí, a nechal jim ho-
dně naděje na příznivou odpověď.
Z Kalifornie zaměřil přímo k obydlí
svého otce. Zastal jej doma.
“Tatínku, chci ti oznámit něco velmi
důležitého. Předem ale ti chci říci, že si
nesmíš mysleti, jako tenkrát, že mne
Strana 13
“Na koho myslíš?” optal se otec, jenž
se začínal rozčílením potiti.
“Myslím, že by to mohl býti ten Ma~
ruščin ženich!”
“Čistý ženich, kterému by bylo zapo-
třebí zasílati peníze!”
“Nevím ještě, ale domnívám se tak.
Ostatně se to ještě dnes anebo zítra do-
zvím určitě. Mám již svůj plán. Tomuhle
musíme jednou učiniti konec . . . Vím,
co udělám. Jdete dnes na procházku?”
“Ano, vyjdeme si asi za půl hodiny.”
“Dobrá. Myslím, že mne tvá žena ne-
viděla, když jsem přicházel. Nevracej se
s ní dříve než asi za hodinu, a pak při
návratu nebuď překvapen ničím, ať se
tu stane zatím co chce. Stavět překvape-
ným se budeš muset, aby tě žena nepode-
zřívala z účastenství, ale jinak věz, že
zařídím všechno k dobru nás všech.”
Pan Závora vyzvídal na synovi, co chce
provésti, ale marně. Tento se vymluvil, že
ještě sám neví, co bude muset dle okolno-
sti udčlati, a neprozradil ze svých plánů
nic.
“Teď vím konečně, kam ty všechny pe-
níze, jež na mně žena vytahovala, šly,”
řekl si pan Závora, oblékaje se k vycház-
ce. “To by tak bylo pěkné, aby mně sem
k tomu všemu přivedla na krk nějakého
darmožrouta! A musí-li mu posílati pe-
níze teď, co by to bylo, až by byl tady?”
Ale před svojí manželkou, když ji vy-
váděl z domu, aby s ní podniknul obvy-
klou procházku do parku, nedal na sobě
znáti ničeho. Naopak, dal se “žebráckém”
uškemrati o čtrnách dolarů na nové klo-
bouky, jeden pro ni, druhý pro dceru.
Maryčl mezitím připravovala v kuchy-
ni večeři. Tvář dívčiny neměla již tu svě-
ží barvu růžového lístku. Byla pobledlá,
a oči, připravené častým pláčem o svůj
lesk, obklopovaly se začervenalými, ne-
pravidelnými skvrnami.
“Zavrhnul mne,” říkala si dívka ve
svém uvažování. “Nedbá o mne více. Již
čtrnáct dní na mne nepromluvil, ani mi
nenapsal řádky. Opovrhuje mnou. Když
sedíme u jednoho stolu, ani na mne ne-
k mému jednání vede ziskuchtivost nebo* pohlédne, leda nějak úkosem. A přece je
sobectví.. Jedná se o tebe stejně jako o
mne.” . \
“Tak povídej rychle, co jen nového,”
pobídnul jej otec.
“Dáváš své ženě peníze na posílání
jich do Vídně?”
“Ne; proč myslíš?”
“Protože tam peníze posílá.”
“Jak ji můžeš podezřívati z něčeho ta-
kového?” řekl otec rozhorleně.
“Nepodezřívám, vím. Poslala tam již
za těch několik měsíců přes dvě stě do-
larů.”
“A komu prosím tě?”
“Zde jméno a adresa. Kdo to je, ne-
vím, ale domnívám se, kdo by to mohl
býti.”
na něm vidět, že jej to trápí. Lze mu z
obličeje vyčisti ,že je nešťasten . . .Ubo-
hý drahý hoch! . . . Nešťasten moji vi-
nou. A o nabízené útěše nechce ani sly-
šet. Nechce se spokoj i ti moji láskou, chce
mne za ženu. A nemoha mne dostati, opo-
vrhuje mnou . . . Zasluhuji toho — a
přece, ne, ne, není to moje vina. Nejsem,
nebyla jsem nikdy špatnou. Jsem takovou
jakou mne udělali. Oh, proč jen mám bý-
ti tak nešťastnou?!”
Znovu se zarosivší zrak dívčin zahledí
se oknem kuchyně ven, do prostoru, kde
za několika prázdnými staveništi je vidě-
ti na sousední ulici. Zapadající slunce
zlatí, černé vížky a lomenice domů. Tam
za domy, na východě je nebe tmavé, za-
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Valcik, Stephen. Věstník (West, Tex.), Vol. 40, No. 3, Ed. 1 Wednesday, January 16, 1952, newspaper, January 16, 1952; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth626020/m1/13/: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.