Věstník (West, Tex.), Vol. 40, No. 18, Ed. 1 Wednesday, April 30, 1952 Page: 13 of 32
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Ve středu, dne 30. dubna 1952.
VĚSTNÍK — WEST, TEXAS
Strana 13
tomu konec. Zvolal na ty lidi s výše své-. kteří z nejbližších diváků se obraceli k wortlichkeit si mohl mladý Američan ja-
zyk zlámati, a kdyby nebyla bývala pra-
ho pódia pěmecky:
“Co ode mne chcete?”
Několik nadávek a výkřiků, z nichž
nic nerozuměl, bylo mu odpovědí. Tu se
prolomila řada nepřátel, a jakýsi velký,
hranatý chlap s tváří zarostlou ryšavý-
mi vousy, s rukama obrovskýma se ve-
hrnul do kroužku.
‘Počkejte, kamarádi,” zvolal chrapla-
vým hlasem. Pak vysvětloval, že by ne- s kovářskými pažemi, rozhlížel se udi-
^ ^ or O 1 _ ^ TTAno lrrvlAm tTfr>rtv%írti v*-*\r7 n V\ r% r»í\! i oft*
bylo hezké, aby se tucet mužů vrhlo na
jednoho, třebas by toho tento Svojí dr-
zostí zasluhoval. Nabídl se, že dá sám ve-
třelci poučení, na něž do smrti nezapo-
mene. Při tom si plival do dlaní a vyhr-
nul si rukávy košile.
Kruh diváků dával na jevo hlasitě
svůj souhlas, a někteří se smáli hlučně,
vidouce jaký mstitel se chystá dáti ve-
třelci na pamětnou. Na pokyn siláka se
kroužek kolem zajatce rozšířil. Obrova
nahá rámě ukazovala v žlutém světle
svítilny přímo naň dopadajícím vynika-
jící, tuhé svaly, jakými se ani mnozí zá-
pasníci a rohovníci z povolání nemohou
pochlubiti. Plivnul si ještě jednou vydat-
něji než kdy před tím do dlaní a zaplá-
cav jimi hlučně, poskočil proti cizinci.
Washington viděl, jaký nerovný zápas
mu nastává. Tomu chlapovi hledělo rváč-
ství ’z každého oka a z každého pohybu
paží. Mladý Závora znal svoji sílu a pá-
dnost svých pěstí, jež doma ještě časem
cvičíval na visutém míči, ale uhodnul
také, že jeho rány budou pro obra, jenž
se mu stavěl za odpůrce, klepáním zlat-
nického kladívka na stěny parního ko-
tle.
Ale zbabělcem se nestane. Kdyby byl
život v sázce! Odhodlaně shodil s hlavy
čapku, vysvlékl kabát a seskočil se své-
ho místa. Jeho oko plálo odhodláním z
bledé tváře.
Diváci kolem dali se do hlučného smí-
chu, když zřeli ty dva nerovné soupeře
stojící nyni tváří v tvář a stavící pěstě
před sebe.
V tom okamžiku roztrhl se znovu kruh
diváků. Jako malá bouřka vpadl dopro-
střed Fritz Hofriehter.
“Co se to tu děje?” zvolal přísně, roz-
hlížeje se kolem sebe s autoritou monar-
chy uprostřed svého dvora. A vida silá-
ka připraveného ku skoku na cizince,,
chytil jej za nahou paži, a smýknul jim
clo davu*.
“Vy sketové, vy zbabělci, vy prašiví
psi!” křičel do uši divákům. “Takhle se
vrhnout! v přesile na jednoho slabého
člověka! Vy nectné baby!” a postaviv se
zády před nos užaslého zachráněného,
čelem proti kruhu protivníků, volal, má-
vaje pěstí nad hlavou:
“Kdo se opováží vznést ruku proti to-
muto muži, bude míti jednati se mnou,
s Fritzem Hofrichterem!”
V davu ozývalo se pobručování a ně-
odchodu. Silák s vyhrnutými rukávy
zmizel, jako by se byla pod ním země
slehla.
Fritz zdvihnul se země Závorúv kabát
a čapku a podávaje mu obé, řekl:
“Jste volným,, aby se vám ničeho ne-
stalo doprovodím vás ke schůdkům.”
Závora užaslý náhlým obratem, hleda-
je zrakem smeteného protivníka, siláka
véně kolem. Útočníci se rozcházeli, str-
kajíce hlavy dohromady, jako by se ještě
na něčem umlouvali, a na jejich místo
se tlačili zadní diváci.
“Pojďme,” řekl vítěz, bera svého chrá-
něnce za ruku.
A táhl jéj za sebou, spíše nežli vedl
k příkrým schůdkům.
Washington se nemohl probťati z há-
danek. Byl Fritz jeho zachráncem ve
skutečném nebezpečí? Nebo to bylo vše
i s oním boxerským strašidlem mistrně
nalíčeno? Pak by ale byl ten výstup
vskutku výtečně sestrojenou* a znameni-
tě sehranou komedií . . . Ale co na tem
teď záleželo? Fritz měl se státi jeho pří-
telem, a teď k tomu byla doba. Závora
v sobě přemohl odpor proti zločinci, s
nímž se poprvé tváří v tvář setkal za tak
zvláštních okolností, a řekl:
“Děkuji vám, pane.”
Byli u paty schůdků. Za zádí lodi hu-
čela a šuměla šrouby rozšlehaná voda.
Kolem panovala téměř tma. Byli tu sami.
Fritz se obrátil:
“Nemáte zač. Kdybych byl věděl, co
se děje, nebylo by se stalo ani to k če-
mu došlo. Byl bych ty Šelmy rozehnal
hned. Je to hanba, když se sežene tolik
chlapů na jednoho bezbranného člověka,
a jest to potom povinností každého po-
ctivého muže slabšímu pomoci.”
Fritz mluvil rychle, ale Washington ro-
zuměl dobré polovici toho co povídal, a
ostatní si domyslel. Považoval za vhod-
né svému ochránci polichotiti:
“Jste statečný člověk!” řekl.
Fritz mávnul odmítavě rukou a z je-
ho úst vyklouzlo skromné “Oh!”
“Vy se v Americe neztratíte,” přidal
Závora.
Vídeňák nevěděl co odpověděti a sá-
hnul si na vous.ky, by si je pohladil, Je-
ho ruka se setkala se strništěm a zase
sklesla.
“Jak se vám odměním? Pojďte se
mnou nahoru, do druhé třídy, vypijeme
si na seznámenou skleničku.” Washing-
ton se divil sám sobě, jak se mu dařilo
sestavováni německých vět
“Nemohu1 nahoru do vyšší třídy,” řekl
Vídeňák. “Pasažéři z mezipalubí tam
nejsou připuštěni.”
“Neobávejte se ničeho. Nikdo si vás
nevšimne. Jste hezký člověk, který ani
nepatří do třetí třídy. Jen pojďte. Na
mojí zodpovědnost.” O slovo Verant-,
vou jeho mateřštinou čeština, v níž ne-
ní o slova stejně těžce vyslovitelná žád-
ná nouze, nebyl by je ze sebe vypravil.
Ale podařilo se miř to přec tak dalece,
že Fritz porozuměl.
Nahlédnutí do druhé třídy Vídeňáka
lákalo, rovněž posezení v hospůdce, již
v třetí třídě pohřešoval. A konečně se
mu zde naskytovala hledaná příležitost
seznámiti se skutečným znalcem Ameri-
ky, a majetným člověkem.
Washington dodával:
“Do třetí třídy mezi ty lidi již nebudu
moci jiti . . .” .
“Proč byste nemohl? Jen ať se někdo
opováží proti vám zdvihnouti ruku! To-
mu by Fritz Hofriehter ukázal!”
Jíž z těchto slov překypujících vy-
chloubavostí poznal Závora, že ten útok
na něho i Fritzovo zakročení bylo na-
strojenou komedií. Fritz byl s chlapy
smluven a proto jim mohl tak beztrest-
ně rozkazovati.
Mezitím stanuli oba na palubě druhé
třídy. Mnoho .cestujících se dosud pro-
cházelo po promenádě kolem zádi, buj-
nější z nich se seřazovali v husí pochody
a za prozpěvování kráčeli cd prostřed-
ku lodi , kolem zádi a nazpět; žerty a
šprýmy pršely na hlavy pokojnějších ce-
stujících. Veselá nálada vládla mezi vše-
mi. Cestující počítali, že onen večer jest
předposlední jejich plavby, a byli rádi,
že měli po celou cestu doposud snesi-
telné počasí.
Závora, následovaný Fritzem zašli, ne-
byvše nikým povšimnuti, do kuřárny. Ta
byla ještě skoro prázdná. Jen v jednom
rohu, kolem čtyř neúnavných karba-
níků kupila se ^hromádka kybiců. Tam
u toho stolu cinkaly peníze a chvilkami
zaznělo zaklení nebo hrubý smích. Noví
příchozí zasedli si do zapadlého rohu na
druhé straně a objednali si nápoje. Fritz
pil černé hamburské pivo, Závora si dal
víno s vodou. Američan se představil
Vídeňákovi jménem George Smith a u~
dal za cíl své cesty Boston. Vídeňák řekl,
že jede do New Yorku, ale že myslí, že
se podívá dále do země. Hovořili spolu
chvíli, aniž by bylo padlo jediné slůvko
o tom nač mysleli oba, o děvčeti, jež
bylo nepřímou příčinou jejich seznámení
se. Fritz se chlubil tím co vše umí a vy-
ptával se na americké poměry- Wash-
ington odpovídal ochotně a nepřestával
svého nového přítele do očí vychvalo-
váti. Konečně se zeptal Washington:
“Proč se ti lidé tam dole na mne tak
rozzlobili? Protože jsem mluvil s vaším
děvčetem? To je divné.”
“Ano, je to od nich hloupé. Ale oni
nevědí, co se sluší a patří. Jsou to hlou-
pí pohankové.”
“Vy byste ovšem mohl namitati . . .”
ozval se Závora .
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Matching Search Results
View 25 places within this issue that match your search.Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Valcik, Stephen. Věstník (West, Tex.), Vol. 40, No. 18, Ed. 1 Wednesday, April 30, 1952, newspaper, April 30, 1952; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth626112/m1/13/?q=%22~1%22~1: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.