Věstník (West, Tex.), Vol. 30, No. 33, Ed. 1 Wednesday, August 19, 1942 Page: 4 of 24
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Strana 4
VĚSTNÍK
Ve středu, dne 19 srpna 1942.
Viklavé ziiby,,
Dr, O,. Apíelbaum.
^ ZUBNÍM kazu a jeho následcích je dnes
V-x již našé veřejnost tak poučována, že té-
měř každý průměrně vzdělaný člověk ví, jak
tomuto zlu předejiti. Je to především zásluhou
oněch společností i jedinců, kteří propagují
systematické vyšetřování a včasné ošetřování
zubů školních dětí, neboť jediné tímto způso-
bem lze předejiti rozpadu a ztrátě zubů.
Velmi málo lidí však ví, že kromě tohoto o-
tevřeného nepřítele ohrožuje náš chrup ještě
jeden neméně nebezpečný: je to ubývání a mi-
zení zubního lůžka, které dříve nazývali léka-
ři alveolární pyorbeou, čili hnisotokem z dásní,
ježto onemocnění bylo často doprovázeno hni-
sáním. Nyní tuto nemoc označujeme vědec-
kým slovem paradentosa.
Zuby, jejichž okolí postihla tato nemoc, lze
přirovnati k mostním pilířům, které jsou měl-
ce zapuštěny do nepevné půdy a proto se ky-
mácí. Tak nejsou nám často nic platný i krás-
né a zdravé zuby, když tkáň, ve které tkví, se
uvolňuje, hnisá a mizí.
Podobně, jako u zkornatění tepen, jde často
i u paradentosy o nemoc z opotřebování a vy-
čerpanosti člověka. Je stinnou stránkou, která
doprovází vývoj civilisace a zvláště příliš zjem-
nělou přípravu jídla. Pračlověku dala příroda
zuby k požívání; syrového masa, tvrdých zrn a
plodů. Dnes se však úzkostlivě vyhýbáme tvr-
dým jídlům, všechno vážíme tak, “až se to
rozpouští na jazyku”. Tím ubíráme chrupu u-
žitečnou práci a otupujeme potravu o důle-
žité živiny. Dokud se Člověk živil po způsobu
zvířat, zachovával si sílu svého žvýkacího
svalstva a pevnost chrupu. Od té doby, co peč-
livá kuchařka zdokonalila své kuchařské u-
mění, neužívá civilisovaný člavěk dosti vy-
datně čelistí a zubů, které ztrácejí podle zná-
mého přírodního zákona na odolnosti.
Zubním kazem trpí zvláště mládež, pa-
radentbsa je nemocí zralejšího a vyššího věku.
Proto, abychom dávali od třicítky pozor na
stav svého zubního lůžka, neboť nemoc se plí-
ží nepozorovaně bez bolesti, která by nás va-
rovala. Silnější zubní povlak nebo lehce krvá-
civá dáseň, zápach z úst a špatná chuť, puto-
vání zubů, takže vystupují z řady nebo od se-
be, to jsou již výstražné signály. Když se zu-
by dokonce viklají nebo se objeví hnisání, mů-
že býti již často pozdě. Tak, jako různí lidé
nestárnou stejnoměrně, tak i různé orgány je-
dince opotřebují se v různé době. Někdo ztra-
tí záhy vlasy, jiný udrží si do pozdního stáří
mladistvý obličej. Takovému kolísání životnosti
je podrobeno též zubní lůžko. V některých ro-
dinách trpí již dvacetiletí mizením zubního
lůžka. Pak stačí již nepatrné poruchy, jako
nepravidelné postavení zubů a pohyby čelistí,
lehké záněty sliznice ústní, aby vyvolaly těž-
ké změny v zubním lůžku. Zvláště nebezpečné
jest namáhání zubů nočním skřípáním a za-
tínáním zubů také během dne. Všechny tyto
skutečnosti působí k pozvolnému mizení tkání,
které zub drží. Normální chobot dásňový kolem
zubu se prohlubuje a poskytuje bakteriím vhod-
nou líheň. Společně s výměšky tkání mohou se
spoj ováti zbytky jídel s vápennými solemi slin
a ztvrdnout! na zubní kámen, V mnohých pří-
padech vyvinou se na okrajích dásní vřídky,
takže vznikne hnisání; pak-se dostavují změny
na kostních výběžcích čelistí, kterých ubývá.
Konečně ztratí zub zcela své pevné zakotvení.
Zkušený stomalotog (zubní lékař) velmi ča-
sto pozoruje, že je třeba příčinu viklavosti zu-
bů hledati v některém onemocněni celkovém.
Jsou to zvláště tak zvané nemoee z výměny lá-
tek a poruchy výživy. Při těchto stavech dota-
zuje se zubní lékař internisty, splupraeuje s
domácím lékařem a snaží se, aby se nemocný
léčil celkově. Velmi často je to zubní lékař, kte-
rý rozpozná ze stavu chrupu a dásní cukrovku
a upozorní nic netušícího nemocného na po-
třebu odborného léčení této zákeřné nemoci.
Místní léčení paradentosy a jejich násled-
ků jest vždy zubního lékaře. Pečlivé vyšetření
celých úst, nejen zubů, nýbrž i dásní a čelist-
ních kostí zajišťuje včasné rozpoznání. K roz-
poznání stavu čelisti a nemoci vždy používá-
me roentgenového přístroje, bez něhož se dnes
již zubní odborník neobejde. V i. hčích přípa-
dech lze vyléčiti nemoc co nej šetrněji a to již
prostým odstraněním zubního kamene a oše-
třením chobotů dásní, bojem proti zánětu a
sbroušením příliš zatížených zubů. Jestliže
roentgenový obraz okazuje silnější vymizení
kosti, nebo při vyšším stupni nemoci, nezbývá
často nic jiného, než upevnit! viklavé zuby dla-
hami a můstky, odstranit! zánětlivou a roz-
padlou tkáň operací dásní, nebo konečně vy-
táhnouti zuby, jichž nelze udržeti a které va-
dí správnému žvýkání.
Každý sám může též mnoho přispěti k u-
chování zdravých zubů i jejich lůžek vhodnou
ochranou tím, že péčeuje o svá ústa a při či-
stění zubů věnuje pozornost i dásním a celé-
mu chrupu tak, jak mu zubní lékař poradí.
Dokonalou životosprávou a péčí o ústa .doma
s použitím vhodných a vyzkoušených léčiv a
prostředků, doporučených odborným zubním
lékařem lze předejiti paradentose i tam, kde
je k ní sklon.
Nikdo nemusí tedy ztratiti své zuby onemoc-
něním zubního lůžka, zachová-li základní pra-
vidla správné výživy a životosprávy a je-li ve
stálém styku se svým zubním lékařem.
OD MUŠKETY KE KULOMETU.
Hlavním smyslem vší střelby v boji je, aby
zdemoralisovala nepřítele již z dálky, aby jej
vyčerpala, rozvrátila jeho formace a připustila
jej, když už vlastní postavení udržet nelze, k
němu jen co nejvíce vyčerpaného. Od dlouhých
kopí k vrhaným oštěpům, přes luky a samostří-
ly až k ručním palným zbraním — je to stále
týž účel. Zavedení palných zbraní změnilo po-
nenáhlu celé válečnictví, zrušilo princip sevře-
ných útvarů k rozčlenění útočících vojsk na
stále menší a menší jednotky a dovedlo tím o-
pět útočníka i obránce k určité bojové rovnová-
ze. Člověk s jednoduchou opakovačkou dospěl
k maximu své palebné výkonnosti, měla-li býti
palební intensita stupňována, musel tu nastou-
piti složitější mechanismus. Již při zavedení
primitivních hákovnie a mušket, snili vynález-
ci a fantastové o tom, jak stupňovat tuto pri-
mitivní palbu v onen opravdový “déšť kulí”, o
němž rádi píší romantičtí vojenští spisovatelé
a který měl radikálně smést nepřítele s povr-
chu bojiště. A tak se již v 17. století vyskytují
jakési primitivní kulomety: varhanovité seřa-
zení jednotlivých hlavní v několika řadách nad
sebou nebo vedle sebe, na společném podstavci
nebo podvozku. Také vynález velkého univer-
sálního ducha Leonarda da Vinciho je jedna
podobná zbraň. Bývalo to 20—60 hlavní, nabíje-
ných ze předu a zapalovaných doutnákem, o-
byčejně jedna řada hlavní najednou, společnou
pánvičkou. Jistě, že účinek těchto téměř sou-
časně vypálených 60 hlavní do postupující ne-
přátelské formace byl značný — ale jenom jed-
nou. Znovu nabití 60 hlavní — počítáme-li na
jednu půl minuty — trvalo půl hodiny — tak se
tito předchůdci kulometů ve válečnictví nikdy
ve větším množství neprosadili. Teprve v 19.
století, jehož vyspělá metallurgie byla schopna
opatřit dostatečně pevný materiál na hlaveň,
která musí vydržet několik set ran v minutě a
když už vojenská technika vyřešila problém pa-
trony, v níž byl sdružen náboj, střela a zápalka
a kdy už byly dostatečné zkušenosti s ručními
opakovačkami, mohl býti řešen také tento úkol.
První miltraleussy, držely se vlastně ještě sta-
rého principu ze 17. století — měly několik
hlavní a větší rychlosti střelby docilovalo se
hlavně zvětšením a úpravou zásobníku s patro-
nami. Revolucí v tomto oboru je patent Maxi-
mův z roku 1883. H. Maxim byl americký inže-
nýr, který uskutečnil také jiné vynálezy a revo-
lučnost jeho systému rychlopalné zbraně je v
tom, že využívá zpětného odrazu plynů v komo-
ře hlavně k pohybu střílejícího mechanismu.
Plyn, který vznikne zapálením střelného pra-
chu v hlavni, má snahu unikat! na všechny
strany — unikne však hlavně dopředu hlavní,
vyraziv dříve střelu. Dozadu se projeví odraz té-
to energie t. zv. zpětným odrazem, který střelec
pušky pocítí v rameni a nepočíná-li si dost o-
bratně, také i ví tváři Princip Kulometu je v
tom, že tohoto zpětného odrazu při vypáleni
první patrony je využito ke stlačení péra, které
při zpětném vymrštění pohne mechanismem,
jenž vyhodí nejprve prázdnou nábojnici a po-
sune na její místo další — u těžkých kulometů
pás, u lehkých zásobník s patronami — a pak
spoušť k dalšímu výstřelu. Maximů vynález,
když se objevil, byl všeobecně klasifikován ja-
ko rychlopalné dělo a nebylo také na něj pohlí-
ženo jako na pěchotní zbraň. Maxim dosáhl ta-
ké hned na počátku svým “dělem” výkonnosti,
kterou se těžké kulomety pěchoty přiblížily až
dnes — 600 ran za minutu — ale to vyaždovalo
pevné, stabilní, t. zv. pevnostní lafety. Kulome-
ty s'e prosazovaly v armádách pomalu. Roku
1892 zavedlo je Německo v námořnictvu jako
součást — dělostřelectva. A na počátku světové
války šly všechny armády do pole jen se speci-
álními kulometnými oddíly a málokdo tušil,
jak důležitá zbraň pro pěchotu se z nich vyvine.
Ke konci světové války už na př. v rakouské ar-
mádě měl každý pěší prapor jednu rotu s těž-
kými i lehkými kulomety a tato organisace byla
po světové válce nejen u všech armád podržena,
ale ještě bylo každé družstvo vybaveno jedním
lehkým kulometem, takže kulomet je dneska
hlavním jádrem pěchotních formací.
To už ovšem původní Maximův kulomet pro-
dělal velké zevnější změny p když vnitřním
principem zůstával týž a v různých zemích by-
ly zavedeny různé, od něj se nepatrně lišící sy-
stémy. — I tak zvaný těžký kulomet se ovšem
musel státi tak lehkým, aby mohl býti přená-
šen a obsluhován třemi muži, aby mohl pěcho-
tu při útoku nejen chránit, ale když bylo třeba
i postupovat s ni. Aby se stupňovala palebná
síla pěchoty a při tom jí zůstala největší po-
hyblivost, byly ve všech armádách po válce za-
vedeny lehké kulomety — nový typ zbraně mezi
těžkým kulometem a normální puškou, opako-
vačkou. Nejcharakterističtější rozdíl mezi leh-
kým a těžkým kulometem je dnes ten, že těžký
kulomet má hlaveň chlazenou tekutinou, nábo-
jový pás a že jeho podstavec a hlaveň jsou do-
pravovány zvlášť. Těžký kulomet může také
střílet na neviditelný cíl, podobně jako dělo-
střelectvo. Lehký kulomet je v podstatě zesíle-
nou a zautomatisovanou puškou, místo nábojo-
vého pásu má zásobník a hlaveň je chlazena
vzduchem. Když se rozpálí, je vyměnitelná bě-
hem palby i za několik vteřin. Kulometů, leh-
kých i těžkých, má každá armáda dnes několik
typů — letecké, protiletecké a jiné, ale všechny
spočívají na společném principu: využití zpět-
ného odrazu plnyů v nábojové komoře po vypá-
lení první patrony, který udržuje v chodu cel-
lý mechanismus střelby.
Trám svědkem starobylosti rodu. — V jedné
z nej starších pod j esenických dějin Litulto vících
je jedním z nejstarších selských rodů rolnický
rod Štýbarů. Jeho představitelem je nyní bez-
mála osmdesátiletý výměnkář František Štý-
bar, někdejší dlouholetý starosta obce, hasič-
ský pracovník a dosud čilý činovník, ochotník a
písmák svého kraje. Do nedávná si ještě rád za-
hrá na vesnickém jevišti. Při bourání staré stře-
chy statku se došlo na vetchý trámec, na němž
byl vyryt nápis Léta Páně 1694 a jméno jedno-
ho z předků rodu Štýbařů. Podle kroniky rodo-
vé, kterou výměnkář Stýbar dosud vede a cho-
vá jako oko v hlavě, je rod na statku již skorém
čtyři století a nyní na něm hospodaří syn vý-
měnkářův Maxmilián Štýbar.
—-v-
Čs. letecká eskadra potopila německou ponorku
Londýn. (ČTK.) — Ve čtvrtek 30. července
zaznamenala československá .etecká eskadra
nad kanálem La Manche velký úspěch. Jedno
čs. bombardovací letadlo zpozorovalo něme-
ckou ponorku právě v okamžiku, kdy se vyno-
řila z moře, napadlo ji palbou z kulometu a
shodilo na ni několik pum. Ponorka byla zniče-
na. Druhé čs. bombardovací letadlo z též eska-
dry potopilo nepřátelskou nákladní loď o nos-
nosti 1,000 tun a poškodilo další dvě lodi při-
bližně téže velikosti. Při tomto letu byla čs. le-
tadla napadena dvěma německými stíhačkami.
Jednu z nich čs. letci sestřelili a vrátili se na
své základny v Anglii, aniž při tom utrpěli
ztrát.
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 30, No. 33, Ed. 1 Wednesday, August 19, 1942, newspaper, August 19, 1942; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth626170/m1/4/?q=%22%22~1: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu.; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.